Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky Praha. Ing. Olga Štiková Ing. Helena Sekavová Ing. Ilona Mrhálková. Vliv změny cen na spotřebu potravin

Transkript

1 Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky Praha Ing. Olga Štiková Ing. Helena Sekavová Ing. Ilona Mrhálková Vliv změny cen na spotřebu potravin Praha 2006

2 Text neprošel jazykovou korekturou a za obsah publikace odpovídají autoři: Ing. Olga Štiková: subkapitola 1.1, kapitola 3 Ing. Helena Sekavová: subkapitoly 1.2 a 1.3, kapitola 3 Ing. Ilona Mrhálková: kapitola 2, kapitola 3 Ing. Olga Štiková, Ing. Helena Sekavová, Ing. Ilona Mrhálková Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky Praha ISBN

3 OBSAH Úvod Vývoj celkové a diferencované spotřeby potravin v letech 1995 až Vývoj celkové spotřeby potravin Vývoj diferencované spotřeby potravin v domácnostech Vývoj naturální spotřeby potravin v domácnostech Vydání domácností za veřejné stravování Vývoj podílu vydání za potraviny na celkových vydáních domácností ČR a států EU Vývoj spotřebitelských cen v letech 1995 až Vliv spotřebitelských cen na spotřebu potravin v průměrné zpravodajské domácnost, resp. v domácnostech jednotlivých sociálních skupin Celkový vývoj spotřeby a cen Vliv změny spotřebitelských cen na spotřebu u konkrétních potravin Meziroční vývoj spotřebitelských cen a spotřeby u konkrétních potravin Závěry Shrnutí Summary Literatura Příloha... 51

4 Úvod Spotřebitelská cena potravin je jedním z důležitých faktorů, který významně působí na úroveň spotřeby potravin. Základním cílem této studie bylo potvrdit, nebo zpochybnit obecně vžitý názor, že zvýšení ceny konkrétní potraviny se projeví snížením její spotřeby a naopak, že při poklesu ceny určité potraviny dochází zároveň k růstu její hmotné spotřeby. Analýza vztahu ceny a spotřeby byla provedena za uplynulých 10 let, tj. za období let 1995 až Údaje za rok 2004 jsou posledními dostupnými daty. Výzkumná studie je členěna do 3 základních kapitol. Úvodní kapitola se zabývá dlouhodobým vývojem celkové spotřeby potravin v ČR vč. jejího porovnání se spotřebou v zemích EU. V návaznosti na vývoj celkové spotřeby je provedena analýza vývoje spotřeby potravin v domácnostech členěných podle sociálních skupin (tzv. diferencovaná spotřeba). Tento rozbor doplňuje hodnocení vývoje naturální spotřeby a výdajů za veřejné stravování v jednotlivých typech domácností. Kapitolu uzavírá analýza vývoje podílu vydání za potraviny na celkových vydáních domácností ČR i členských států EU 15. Ve druhé kapitole je zhodnocen vývoj cen spotřebního zboží a služeb, s důrazem na vývoj cen jednotlivých potravinových skupin v letech 1995 až Třetí, ústřední kapitola, se velmi detailně zaměřuje na zkoumání závislosti pohybu cen, za něž domácnosti realizují své nákupy, a spotřeby potravin. Na základě časových řad spotřeby a vydání domácností vykazovaných statistikou rodinných účtů posuzujeme u konkrétních potravin vliv změny ceny na úroveň spotřeby v průměrné zpravodajské domácnosti a u jednotlivých sociálních skupin (domácnosti zaměstnanců, zemědělců, samostatně činných osob a důchodců). 1

5 1 Vývoj celkové a diferencované spotřeby potravin v letech 1995 až Vývoj celkové spotřeby potravin Ve spotřebě potravin (tab. 1 v příloze) došlo začátkem 90. let k výrazným změnám, a to jak v objemu, tak i ve struktuře. Tyto změny byly ovlivněny řadou různých faktorů (vývoj příjmů, vývoj spotřebitelských cen potravin i nepotravinářských výrobků a služeb, nabídka a dostupnost výrobků na trhu, reklama a propagace, zdravotní výchova). V posledních 10 letech již nejsou změny ve spotřebě zdaleka tak výrazné. Nadále však platí, že na spotřebu měl zásadní vliv vývoj spotřebitelských cen potravin i průmyslového zboží a služeb ve vztahu k vývoji příjmů, tedy koupěschopná poptávka. V posledních letech je však patrná tendence ke snižování vlivu spotřebitelských cen konkrétní potraviny na jejich spotřebu. Obecně i pro vývoj v posledních 10 letech platí, že došlo ke: zvýšení spotřeby rostlinných výrobků, snížení spotřeby živočišných výrobků. K nejvyššímu snížení spotřeby došlo u následujících potravin: Hovězí maso: Spotřeba se snížila o více než 44 %, jedná se o dlouhodobý pokles spotřebitelské poptávky. Problémy spojené s pochybnostmi o zdravotní nezávadnosti měly na poptávku jen krátkodobý efekt. Větší vliv na snižování spotřeby mají zřejmě nevýhody spočívající v delší kulinářské úpravě, nižší variabilitě pokrmů, snižování nabídky tradičních hotových pokrmů v síti veřejného stravování a konkurence drůbežího i vepřového masa. Spotřeba hovězího masa je v ČR nižší, než činí průměrná úroveň států EU (17,9 kg v roce 2001), přestože se spotřeba i v EU snižuje (o 1,2 kg v roce 2001 proti roku 2000). V ČR je nejnižší spotřeba hovězího masa ze všech členských států EU. Vysoká spotřeba je ve Francii, Dánsku a Itálii, naopak nejnižší je v SRN. Vejce: Spotřeba se snížila téměř o 15 %, ke snižování dochází setrvale při relativně výrazném meziročním kolísání. Vzhledem k vysokému stupni samozásobení nemá vývoj vnitřního trhu na spotřebu tak velký vliv jako u jiných výrobků. V ČR byla v roce 2004 poprvé spotřeba odpovídající průměrné spotřebě v EU (13,6 kg v roce 2001). Tento vývoj je dán tím, že spotřeba v ČR klesá a naopak v EU se zvyšuje. Ze států EU má nejvyšší spotřebu vajec Dánsko (15,3 kg) a Francie (15,l kg), naopak v Portugalsku (9,0 kg) a Irsku (9,4 kg) je spotřeba nízká. Vepřové maso: Celkově se spotřeba snížila o 11 %, ke snižování docházelo do roku 2002, v posledních letech se spotřeba mírně zvýšila. Vliv na vývoj spotřeby mají substituční výrobky, především vzájemné relace cen. V ČR je v současné době spotřeba tohoto druhu masa nižší než průměrná spotřeba v zemích EU (v roce 2001 činila 43,1 kg). Nejvyšší úrovně 3

6 spotřeby vepřového masa dosahuje stále Španělsko a Dánsko, tradičně velmi nízká je spotřeba ve Spojeném království, ale i v Řecku. K nejvyššímu zvýšení spotřeby došlo u následujících potravin: Nealkoholické nápoje: Spotřeba této skupiny nápojů (minerální vody, sodové vody, limonády a ostatní nápoje) se zvýšila téměř o 127 %, přitom rostla po celé období, k největšímu růstu dochází v posledních letech. K tomuto vývoji nepochybně přispěla široká nabídka sortimentu ve výhodných cenových relacích. Drůbež: K růstu spotřeby dochází zejména v posledních letech, celkově se za 10 let zvýšila o necelých 95 %. Vývoj spotřeby byl ovlivněn úrovní spotřebitelských cen (především ve vztahu k vývoji cen ostatních druhů masa), rozšířenou nabídkou dělené drůbeže a drůbežích výrobků a také zdravotní osvětou. V ČR je spotřeba drůbeže nad úrovní průměrné spotřeby států EU (23,1 kg v roce 2002). Vysoká spotřeba je ve Španělsku (34,0 kg), Irsku (31,4 kg), dále v Portugalsku a Spojeném království. Naopak v severských státech (ve Švédsku a Finsku) je spotřeba tohoto druhu masa nízká. Ovoce mírného pásma: Ke zvyšování spotřeby dochází zejména v posledních letech, celkově se zvýšila téměř o 29 %. Za EU není vykazováno ovoce mírného pásma, ale ovoce bez citrusových plodů. Údaje za průměrnou spotřebu v EU nejsou k dispozici. Přesto je spotřeba ovoce bez citrusových plodů v ČR (60,5 kg) trvale nízká. Vysoká spotřeba je v Itálii a Portugalsku, na druhé straně velmi nízká (nižší než v ČR) je spotřeba ovoce v Irsku a Švédsku. Mléko a mléčné výrobky: Spotřeba se (po poměrně dlouhodobém propadu začátkem devadesátých let) od roku 1994 každoročně zvyšuje při diferenciaci spotřeby jednotlivých druhů výrobků. Celkově se v uvedeném období zvýšila téměř o 23 %. Došlo k obnovení zájmu spotřebitelské poptávky o mléko a mléčné výrobky, zejména o skupinu výrobků s vysokou užitnou hodnotou. To potvrzuje i vývoj spotřeby jednotlivých druhů mléčných výrobků. Snížila se např. spotřeba mléčných konzerv, konzumního mléka a tvarohu, ale zvýšila se spotřeba sýrů a ostatních mléčných výrobků. Při mezinárodním srovnání je problémem odlišná metodika sledování spotřeby v ČR a v EU. Státy EU vykazují tzv. čerstvé mléčné výrobky, v ČR je vykazována celková spotřeba mléka a mléčných výrobků v hodnotě mléka bez másla. Při přepočtu na spotřebu obdobných výrobků v ČR je zřejmé, že spotřeba v ČR stále zaostává za průměrnou úrovní spotřeby v EU. Za průměr EU je poslední údaj k dispozici za rok 1999 a činí 105,0 kg, v ČR dosahuje spotřeba čerstvých mléčných výrobků podle naznačené metodiky 84,3 kg. Velmi vysokou spotřebu v roce 2002 vykazovaly Švédsko, Dánsko a Španělsko, naopak relativně nízká byla spotřeba v SRN a Rakousku. Údaj o průměrné hodnotě spotřeby sýrů (včetně tvarohů) není za státy EU celkem k dispozici. Nejvyšší spotřebu vykazuje Francie (23,7 kg), vysoká je rovněž v SRN (19,3 kg). Naopak 4

7 nízká spotřeba je v Irsku (7,3 kg), Spojeném království a Portugalsku. Úrovni spotřeby sýrů v ČR nejvíce odpovídá spotřeba v Belgii (15,5 kg). Zelenina: Celkově se spotřeba zvýšila za sledované období o více než 16 % při výrazných meziročních výkyvech. Za EU celkem není vykazován průměrný údaj o spotřebě zeleniny, přesto v porovnání s ostatními státy EU je spotřeba v ČR trvale nízká. Spotřeba zeleniny v uváděných státech se pohybuje okolo 100 kg, nízká je jen ve Švédsku (55,2 kg). Změny ve spotřebě ostatních potravinových skupin se pohybovaly za sledované období v rozmezí ± 10 %. 1.2 Vývoj diferencované spotřeby potravin v domácnostech I pro vývoj diferencované spotřeby potravin obecně platí trend vývoje celkové spotřeby potravin uvedené v subkapitole 1.1. Od roku 1995 do roku 2004 v domácnostech významněji (tj. o více než 10 %) vzrostla spotřeba osmi z 23 sledovaných potravinových skupin (tab. 2 v příloze). Nejvýraznější nárůst spotřeby je u sýrů (o 42 %), čerstvého ovoce mírného pásma a masných výrobků (o 33 %, resp. o 32 %). Mezi další potraviny s vyšším růstem spotřeby v hodnoceném období patří čerstvá zelenina (o 23 %), uzeniny (o 19 %), dále čokoláda a čokoládové výrobky, drůbež a máslo. Naopak domácnosti výrazně snížily spotřebu sádla a slaniny (pokles činil 36 %), citrusového ovoce (snížení o 27 %), hovězího masa a chleba (o 21%, resp. 20 %), dále ostatního masa (o 15 %), vajec a pšeničné mouky (o 11 %, resp. 10,5 %). Z přehledu výše uvedených trendů ve spotřebě potravin domácností za uplynulých deset let vyplývá, že se většinou jedná o příznivý vývoj. Z hlediska jednotlivých typů domácností, členěných na domácnosti zaměstnanců, samostatně činných, zemědělců a důchodců, je patrné, že dlouhodobě nejvyšší spotřebu potravin vykazují domácnosti důchodců 1 (tab. 3 v příloze). Výjimku tvoří pouze vepřové maso a sádlo se slaninou, jejichž nejvyšší spotřebu mají zemědělské domácnosti (vysoká naturální spotřeba). V rámci ekonomicky aktivních domácností dosahují tradičně nejvyšší spotřeby většiny potravin domácnosti zemědělské, a to zejména těch potravin, které si samy mohou vyprodukovat. Naopak nejnižší spotřebu mají domácnosti samostatně činných osob. Jedním z důvodů je pravděpodobně i demografická struktura domácností (domácnosti samostatně činných pečují o více nezaopatřených dětí s nižší potřebou potravin); kromě toho tyto 1 Domácnosti důchodců jsou specifickou sociální skupinou, jejíž členové jsou ekonomicky neaktivní, bez trvalého pracovního poměru. Při hodnocení spotřeby v domácnostech důchodců je třeba vzít v úvahu, že spotřeba je uváděna v kg na osobu a rok a domácnosti důchodců jsou domácnosti bez nezaopatřených dětí (s nižšími nároky na výživu). Dále domácnosti důchodců mají na jedné straně nejvyšší tržní a naturální spotřebu potravin, ale současně nejnižší vydání za veřejné stravování. 5

8 domácnosti zaznamenávají vyšší spotřebu v síti veřejného stravování, vyjádřenou nejvyššími výdaji za veřejné stravování, a to zejména za restaurační a školní jídelny (viz subkapitola 1.2.2) Vývoj naturální spotřeby potravin v domácnostech Naturální spotřeba v domácnostech představuje spotřebu potravin z vlastního hospodářství či jinak bezplatně získaných (darem, sběrem). Z definice je zřejmé, že se jedná o omezený počet potravin (11 základních potravinových skupin). Ani naturální spotřeba, stejně jako spotřeba potravin obecně, nezaznamenává v posledních deseti letech významné změny. Kolísá v závislosti na úrodě, případně na pohybu cen na trhu s potravinami a na ekonomické výhodnosti či nevýhodnosti samozásobení. Do popředí vstupuje také její význam coby relaxační terapie, jak plyne zejména ze stoupající tendence naturální spotřeby některých potravin v domácnostech samostatně činných osob nebo důchodců. Obecně lze konstatovat, že naturální spotřeba potravin v domácnostech klesá (tab. 4 v příloze). Výjimku tvoří naturální spotřeba hovězího a ostatního masa a spotřeba čerstvého ovoce. Naturální spotřeba hovězího a ostatního masa rostla až do roku 1997, od tohoto období stagnuje (její přírůstek v roce 2004 vzhledem k roku 1995 činil 150 %). I při stoupající tendenci je ale naturální spotřeba hovězího a ostatního masa velmi nízká (0,5 kg/os./rok). Naturální spotřeba čerstvého ovoce osciluje kolem úrovně spotřeby roku 1995 (15 kg na osobu a rok), a to zejména v závislosti na úrodě (zvýšení o 4 %). U ostatních deseti sledovaných naturálně spotřebovávaných potravinových skupin lze zaznamenat většinou plynulý pokles. Nejvíce poklesla naturální spotřeba sádla a slaniny (o 55 %), dále masných výrobků a konzerv (o 50 %), konzumního mléka a vepřového masa (o 48 %, resp. o 45 %). Přestože naturální spotřeba v domácnostech klesá (tab. 4 v příloze), tvoří stále významnou součást celkové spotřeby potravin (tab. 5 v příloze). Např. podíl naturální spotřeby ovoce na celkové spotřebě čerstvého ovoce mírného pásma v průměrné zpravodajské domácnosti v roce 2004 činil 38 %, u dalších komodit jako vejce, sádlo a slanina nebo brambory byl podíl vyšší než 30 %, u čerstvé zeleniny 25 %. Poněkud méně se domácnosti zabývají chovem domácích zvířat (8-16 % maso, 3-5 % masné výrobky). Rozdíly mezi objemem naturální spotřeby v rámci jednotlivých typů domácností uvádějí tab. 5 a 6 v příloze. Nejvyšší naturální spotřebu v rámci všech hodnocených potravinových skupin vykazují domácnosti zemědělské (s výjimkou naturální spotřeby ovoce mírného pásma), následovány domácnostmi důchodců. Nejnižší naturální spotřebu mají domácnosti samostatně činných osob. Z vývoje jejich naturální spotřeby v letech 2003 a 2004 ale plyne, že u většiny potravin docházelo k růstu, na rozdíl od domácností zemědělců, kde lze spíše zaznamenat tendenci ke stagnaci nebo útlumu (značné snížení naturální spotřeby např. mléka, hovězího a ostatního masa, čerstvé zeleniny). Je třeba vzít též v úvahu, že 6

9 zemědělci nemohou naturální spotřebu zvyšovat donekonečna, zatímco domácnosti samostatně činných osob mají v tomto směru značné rezervy a chalupaření se zahrádkařením je stále oblíbenou relaxační činností Vydání domácností za veřejné stravování Přehled o vydáních domácností v síti veřejného stravování (tab. 7 v příloze) doplňuje hodnocení spotřeby potravin v domácnostech. Podíl vydání za veřejné stravování na spotřebních vydáních činil v roce 2004 v průměrné zpravodajské domácnosti 4,5 % (nejvyšší byl u domácností zaměstnanců a samostatně činných osob - 5 %, nejnižší naopak u důchodců - 2,2 %). I z hlediska absolutních vydání domácností za veřejné stravování měla v hodnocených letech 2003 i 2004 tato vydání největší váhu v domácnostech samostatně činných osob. Z toho nejvíce vydávaly za stravování restaurační a za školní jídelny. Nejnižší výdaje za veřejné stravování měly domácnosti důchodců, jejichž vydání za veřejné stravování v roce 2004 činila pouhých 40 % stejných výdajů domácností zaměstnanců a samostatně činných osob. Porovnáme-li vývoj vydání za veřejné stravování, došlo v roce 2004 k jejich nepatrnému meziročnímu zvýšení (o 4 %); z toho nárůst zaznamenaly zejména školní jídelny (9 %), restaurace a kavárny (4 %), nepatrně mateřské školy (2 %). Výdaje za závodní stravování nevýznamně klesly (o 1 %). Tuto tendenci potvrzuje i klesající počet porcí v závodních jídelnách na jedné straně a rostoucí počet porcí v jídelnách školních na straně druhé. 1.3 Vývoj podílu vydání za potraviny na celkových vydáních domácností ČR a států EU 15 Ukazatel podílu vydání za potraviny, nápoje a tabák na celkových vydáních domácností je mezinárodně srovnatelným ukazatelem, který dokumentuje, kolik peněžních prostředků z disponibilních zdrojů obyvatelstva je vynakládáno na uspokojení výživových potřeb a kolik prostředků je vázáno na uspokojování ostatních potřeb. V českých domácnostech docházelo od roku 1995 (tab. 1) k plynulému poklesu podílu vydání za potraviny, nápoje a tabák na celkových vydáních domácností. V roce 2004 činil tento ukazatel 24,1 % a celkově se od roku 1995 snížil o 7,1 p. b. Klesající trend je vyvolán jak pozvolným poklesem hmotné spotřeby některých druhů potravin a kolísáním spotřebitelských cen potravin, tak i poklesem růstu čistých peněžních příjmů domácností (zejména v letech 2000, 2002 a 2004) a především růstem vydání domácností na ostatní osobní potřeby. 7

10 Tab. 1 - Vývoj podílu vydání za potraviny, nápoje a tabák na celkových vydáních domácností (%) Development of shares of food, beverages and tobacco expenditures on total household expenditures (%) Podíl vydání za potraviny, nápoje a tabák Shares of food, beverages and tobacco expenditures 31,2 30,5 29,2 28,6 26,6 26,4 26,0 25,3 24,2 24,1 v tom - potraviny in which - food 25,6 25,0 23,9 23,3 20,8 20,7 20,5 19,8 18,9 19,0 - nápoje - beverages 4,0 4,0 3,8 3,9 4,4 4,3 4,1 4,1 4,0 3,9 - tabák tabák - tobacco 1,6 1,5 1,5 1,4 1,4 1,4 1,4 1,4 1,3 1,2 Pramen: Statistika rodinných účtů, I. díl, ČSÚ, Jednotlivé země EU mají rozdílnou kupní sílu. Vydání za potraviny, nápoje a tabák v těchto státech představují relativně malý podíl z celkových vydání domácností (průměr EU 15 v roce 2002 činil 16,4 % - tabulka 8 v příloze). V časové řadě od roku 1995 do roku 2002 lze zaznamenat pokles podílu vydání za potraviny, nápoje a tabák v zemích EU 15 o 1,8 p. b. Nejnižší podíl v rámci států EU 15 vykazovaly v roce 2002 Spojené království (13,3 %), Nizozemí (14,3 %) a Irsko (14,6 %). Nejvyššího podílu naopak v roce 2002 dosahovalo Portugalsko (22,6 %), dále Lucembursko (21,2 %) a Řecko (20,5 %). Tyto země se nacházejí také nejblíže úrovni v ČR. 2 Vývoj spotřebitelských cen v letech 1995 až 2004 Celková hladina spotřebitelských cen se od roku 1995 do roku 2004 zvýšila o 52,2 %. V prvních letech sledovaného období ( ) vykazovaly ceny spotřebního zboží a služeb v úhrnu poměrně značný přírůstek (průměrné meziroční tempo růstu činilo 109,3 %), od roku 1999 do roku 2004 se cenový nárůst výrazně zpomalil (průměrná roční dynamika růstu představovala 102,6 %). Z jednotlivých výdajových skupin (tab. 9 v příloze) se nejrychleji zvyšovaly ceny spojené s bydlením, jejichž úroveň stoupla v roce 2004 v porovnání s rokem 1995 o 153,8 %. Růst cen této skupiny byl především důsledkem podstatného navýšení cen nájemného, elektřiny a tepelné energie. Vzhledem k tomu, že skupina bydlení vykazuje nejvyšší váhu ve spotřebním koši (23,6 %), vzestup cen uvedené skupiny výraznou měrou přispěl k úhrnnému cenovému růstu. Vysoký přírůstek (v rozmezí %) zaznamenaly rovněž ceny pošt a telekomunikací, ceny v oblasti zdraví a vzdělávání. Přibližně stejným tempem jako spotřebitelské ceny celkem se ve sledovaném období zvedaly ceny alkoholických nápojů a tabáku a ceny stravování a ubytování. Růst cen zbývajících hodnocených skupin se pohyboval pod hranicí inflace. Nejméně ze všech sledovaných skupin (o 9,6 %) se od roku 8

11 1995 zvýšila cenová úroveň odívání a obuvi. U této skupiny zaznamenáváme v posledních 5 letech, především vlivem markantních sezonních slev, trvalý pokles spotřebitelských cen. Vývoj spotřebitelských cen byl také významně ovlivněn (kromě již zmiňované položky bydlení) pohybem cen potravin a nealkoholických nápojů, neboť jmenovaná skupina zaujímá z hlediska podílu ve spotřebním koši druhou nejvýznamnější pozici (19,8 %). Na cenovou hladinu potravin působil mj. vývoj cen na světovém i domácím trhu surovin a výrobků, vývoj směnného kurzu a dovozních cen. Mezi další faktory patřily zejména úroveň cen zemědělských výrobců a ceny průmyslových výrobců potravin, cen nepotravinářského zboží a služeb, kupní síla obyvatelstva, vztah nabídky a poptávky a fiskální politika státu (výše DPH a spotřebních daní). V neposlední řadě byly ceny potravin ovlivněny obchodní politikou a ostrou konkurencí nadnárodních řetězců. Zejména tento faktor má v posledních letech čím dál větší vliv na vývoj cen potravinářských výrobků (lit. 1). V roce 2004 vzhledem k roku 1995 došlo k růstu cenové hladiny potravin a nealkoholických nápojů celkem o 16,9 %. Ceny samotných potravin se zvýšily o 19 %, zatímco úroveň cen nealkoholických nápojů se snížila (tab. 10 v příloze). Z výše uvedených údajů je zřejmé, že nárůst cen potravinářského zboží v hodnoceném období byl v porovnání s celkovým cenovým růstem pozvolnější (o 35 p. b.). Ceny potravin a nealkoholických nápojů byly nepochybně jedním z faktorů, který přispěl k útlumu inflace. Graf 1 - Změny spotřebitelských cen potravin a nealkoholických nápojů v roce 2004 vzhledem k roku 1995 (%) Changes in consumer prices of food and non-alcoholic beverages in 2004 to 1995 (%) Pekárenské výrobky, obiloviny Bread Bread and cereals and cereals Ostatní potravinářské zboží Other Other food food products products Mléko, mléčné výrobky, vejce Milk, Milk, milk milk products, eggs eggs Ryby a rybí výrobky Fish and fish products Cukr a výrobky z cukru Sugar Sugar and and sweets sweets Ovoce a ovocné výrobky Fruit and fruit products Oleje a tuky Oils and fats Maso a masné výrobky Meat and meat products Minerální Minerální vody, vody, ostatní ostatní nealko nealko nápoje nápoje Mineral waters, other non-alcoholic beverages bevarages Káva, čaj, kakao Coffee, tea, cocoa Zelenina a a zeleninové výrobky výrobky Vegetables and vegetable products -12,4-13,6 3,6 4,7 14,3 18,9 29,1 28,5 29,7 39,1 43,0 % Pramen: Výpočty VÚZE, Indexy spotřebitelských cen (životních nákladů), ČSÚ,

12 Jak dokumentuje graf 1 a podrobněji i tab. 10 v příloze, z jednotlivých potravinových skupin vzrostly nejdynamičtěji spotřebitelské ceny pekárenských výrobků a obilovin. Vysoké cenové navýšení bylo způsobeno podstatným zvýšením cen (zhruba o %) pečiva jemného, běžného a chleba. Vzhledem k tomu, že cena základní suroviny pro výrobu pekárenských výrobků, tj. obilovin, kolísá v průběhu let mj. v závislosti na úrovni sklizně, dochází také u spotřebitelských cen pekárenských výrobků k poměrně značným meziročním výkyvům. Výrazný vzestup cen zaznamenala rovněž skupina ostatní potravinářské zboží (tzn. např. dehydrované polévky a omáčky, sůl, pepř, kečup, hořčice, droždí), avšak při téměř zanedbatelném podílu (necelé 1 %) této položky ve spotřebním koši. Přibližně shodný přírůstek (kolem 29 %) vykazovaly v uplynulých 10 letech ceny 3 potravinových skupin: mléka a mléčných výrobků vč. vajec, ryb a rybích výrobků a skupiny cukr a výrobky z cukru. Ve skupině mléko a mléčné výrobky evidujeme razantní cenový růst (o více než 81 %), vůbec nejvyšší ze všech sledovaných podskupin, u mléka konzervovaného a sušeného. Prudký nárůst cen byl výsledkem každoročního zvyšování cenové hladiny této podskupiny. Rapidní - přibližně o 41 % - byl dále vzestup cenové úrovně sýrů (ať již v důsledku dovozu sýrů ve vyšších cenových relacích a vyšší kvalitě, či vlivem stále rostoucí poptávky) a vajec (o 47 %). Naopak poměrně nevýrazné zvýšení spotřebitelských cen (o necelých 11 %) konzumního mléka v uplynulém období (s oboustrannými cenovými pohyby v jednotlivých letech) celkový růst cen této skupiny přibrzdilo. U ceny cukru docházelo střídavě jak k meziročnímu snižování, tak i růstu (nejvyšší byl v roce 2004 v souvislosti s platností institucionální ceny cukru i na českém trhu). Za celé období se však cenová úroveň cukru zvedla pouze o 6,3 %. Naproti tomu hladina cen výrobků z cukru se od roku 1995 plynule zvyšovala; a to celkově o 25 % (čokoládové cukrovinky) až po 67 % (nečokoládové cukrovinky). Téměř stejná dynamika růstu jako u potravin celkem byla příznačná pro ceny ovoce a ovocných výrobků. Zatímco ceny ovoce mírného pásma v podstatě stagnovaly, ceny jižního ovoce stouply o více než 29 % (především v důsledku vysokých meziročních přírůstků v letech 1996 a 2001). Výrazné kolísání cen z roku na rok je typickým znakem pro tuto komoditu. O více než polovinu vzrostla cenová úroveň ovocných výrobků. Ceny ovocných výrobků se zřetelně zvyšovaly do roku 1998, poté je zřejmá tendence k poklesu či stagnaci. Ve skupině oleje a tuky došlo od roku 1995 do roku 2004 k navýšení cen tuků živočišných (máslo, sádlo) i rostlinných o 21 až 26 %, naopak ceny jedlých olejů klesly o více než 2 %. Cena másla rostla s výjimkou let 1999 a po celé hodnocené období, nejvýrazněji v roce U jedlých olejů, po vyšším růstu na počátku období, cena převážně klesala. 10

13 Nejmírnější pohyb cen směrem nahoru v průběhu předcházejících 10 let registrujeme u masa a masných výrobků. Ve vývoji spotřebitelských cen jednotlivých druhů masa jsou diference. Cena hovězího výsekového masa stoupla téměř o jednu čtvrtinu, cena vepřového výsekového masa setrvala prakticky na úrovni roku 1995 a cenová hladina drůbeže se zvýšila o více než 8 %. Dlouhodobý trend ve vývoji spotřebitelských cen se u vepřového masa a u drůbeže příliš nelišil, protože oba druhy masa jsou vzájemně snadno zastupitelné. Ceny ostatního masa (telecí, králičí) a vnitřností mírně poklesly. U masných výrobků nedošlo k významnějšímu cenovému posunu. Jedinou potravinovou skupinou, jejíž cenová úroveň se v dlouhodobém vývoji citelně snížila, je zelenina a zeleninové výrobky vč. brambor. Na celkovém poklesu cen této skupiny se podílela zejména redukce cen brambor zhruba o jednu čtvrtinu. Ceny čerstvé zeleniny i zeleninových výrobků zůstaly takřka stejné jako v roce 1995, ceny mražené zeleniny a bramborových výrobků klesly o necelých 15 %. Podobně jako u čerstvého ovoce se hladina cen zeleniny a brambor meziročně značně měnila především v souvislosti s objemem a kvalitou sklizně a úrovní dovozních cen v konkrétním roce. Cenová hladina nealkoholických nápojů na rozdíl od cen potravin v roce 2004 v porovnání s rokem 1995 klesla o 4 %. Zatímco ceny podskupiny káva, čaj, kakao poklesly, ceny minerálních vod, šťáv a ostatních nealkoholických nápojů v úhrnu mírně stouply. 3 Vliv spotřebitelských cen na spotřebu potravin v průměrné zpravodajské domácnost, resp. v domácnostech jednotlivých sociálních skupin Mezi faktory ovlivňující spotřebu potravin patří úroveň spotřebitelských cen konkrétních potravin i potravin substitučních, cen ostatního zboží a služeb, dále úroveň příjmů, nabídka a dostupnost na trhu, reklama, zdravotní výchova a další. Vliv spotřebitelských cen na spotřebu (a vývoj tohoto vztahu) je velmi významný ukazatel nejen z hlediska prognózy spotřeby, ale i pro rozhodování o struktuře výroby a pro marketing výrobců potravin. Analyzovali jsme vztah vývoje cen a spotřeby na základě časových řad spotřeby a vydání domácností vykazovaných statistikou rodinných účtů pro průměrnou zpravodajskou domácnost a pro domácnosti jednotlivých sociálních skupin 2. Tržní spotřeba vykazovaná ve statistice rodinných účtů se liší od celkové spotřeby obyvatelstva vykazované ČSÚ. Statistika rodinných účtů uvádí pouze přímou spotřebu potravin v domácnostech, nezahrnuje objem potravin spotřebovávaný v síti veřejného stravování a mimotržní spotřebu. Také průměrné 2 V základním zpravodajském souboru rodinných účtů je sledováno domácností zaměstnanců, 300 domácností zemědělců, 450 domácností samostatně činných osob a 500 domácností důchodců. Domácnosti jsou vybírány záměrným kvótním výběrem. 11

14 ceny, za které domácnosti nakupují (vypočítané z vydání domácností za potravinové skupiny), se často liší od spotřebitelských cen zjišťovaných ČSÚ v síti vybraných prodejen. Údaje ze statistiky rodinných účtů jsme použili proto, že přesněji vypovídají jak o skutečné úrovni a struktuře spotřeby v domácnostech, tak i o cenách, za které domácnosti nákupy realizují. Kromě toho data z rodinných účtů zachycují jen tržní spotřebu, zatímco celková spotřeba obyvatelstva (ČSÚ) zahrnuje veškerou spotřebu (tržní, mimotržní, ve veřejném stravování i naturální). Při analýze údajů vztahujících se k celkové spotřebě a průměrným cenám sledovaným ČSÚ by mohlo docházet u některých potravin k chybným závěrům. Vliv cen na spotřebu těch potravin, pro které je charakteristická vysoká naturální spotřeba (tj. spotřebitel část potravin nekupuje na trhu, ale je jejich samozásobitelem), by mohl být do značné míry zkreslený. Abychom prokázali výše uvedené tvrzení o rozdílné úrovni cen zjišťovaných ČSÚ a cen, za které nakupuje potraviny a nápoje průměrná zpravodajská domácnost ČR, porovnali jsme u jednotlivých potravinových skupin či konkrétních potravin průměrnou úroveň obou cen za období let Delší časové období nebylo vzhledem k odlišné nomenklatuře i procentickému zastoupení potravin ve spotřebním koši reálné. Výsledky srovnání ukazují, že s výjimkou chleba a rýže dosahovaly spotřebitelské ceny ostatních potravin zjišťovaných ČSÚ v síti vybraných prodejen podstatně vyšší hodnoty než ceny, za něž realizovaly své nákupy domácnosti. Nejmarkantnější rozdíly vykazovaly ceny čokolády a čokoládových výrobků, uzenářského zboží, brambor, čerstvé zeleniny, lihovin a jedlých olejů; cenová úroveň těchto výrobků převyšovala ceny, za něž nakupují potraviny domácnosti, v rozmezí %. Minimální odchylky (od 2 do 7 %) jsme naopak zaznamenali u cen sýrů, běžného pečiva a cukru. Jedním z možných vysvětlení těchto cenových diferencí je, že domácnosti se zaměřovaly buď na nákup potravin v době různých slevových akcí, které velké obchodní řetězce nabízejí v rámci svých marketingových aktivit, nebo na nákup levnějších druhů, tzn. zpravidla méně kvalitních potravin. Analýza vztahu ceny a spotřeby byla provedena na základě výpočtů meziročních přírůstků (případně poklesů) cen i spotřeby v letech 1995 až 2004 v průměrné zpravodajské domácnosti a v domácnostech všech sledovaných sociálních skupin. 3.1 Celkový vývoj spotřeby a cen Z analýzy časových řad spotřeby v průměrné zpravodajské domácnosti od roku 1995 do roku 2004 vyplývá, že váha jednotlivých potravin ve spotřebním koši se změnila. Vývoj podílu vybraných potravin na jejich celkové spotřebě byl vypočten na základě jejich ocenění stálou cenou (z roku 1995). Nejvyšší snížení podílu spotřeby ve spotřebním koši (rozdíl podílu zastoupení jednotlivých potravin v roce 1995 a 2004) bylo zaznamenáno u jižního ovoce (o 1,8 p. b.), hovězího masa (o 1,4 p. b.) a chleba (o 1,3 p. b.). Naopak k nejvyššímu zvýšení podílu na spotřebě došlo u sýrů (o 1,6 p. b.), uzenin (o 1,2 p. b.), zeleniny (o 1,4 p. b.) 12

15 a ovoce mírného pásma (o 1,2 p. b.). V rámci spotřebního koše se rovněž zvýšil podíl vepřového masa, trvanlivého pečiva a drůbeže (o 0,7 až 1 p. b.). U ostatních sledovaných potravin došlo jen k velmi mírné změně podílu na celkové spotřebě nebo ke stagnaci. Na základě analýzy časových řad byl vypočten rovněž podíl spotřeby a cen v jednotlivých domácnostech ČR (členěných podle sociálních skupin na domácnosti zaměstnanců, samostatně činných, zemědělců a důchodců) který byl poměřován ve vztahu ke spotřebě a cenám potravin v průměrné zpravodajské domácnosti. Podíl spotřeby potravin v domácnostech jednotlivých sociálních skupin v relaci ke spotřebě v průměrné zpravodajské domácnosti je nejvyšší u domácností důchodců (vyšší o 36 %) a domácností zemědělců (vyšší o 12 %). Naopak nejnižší je podíl v domácnostech samostatně činných (o 12 % nižší) a zaměstnanců (nižší o 7,5 %). Přitom relace cen v jednotlivých domácnostech k ceně v průměrné zpravodajské domácnosti je opačná. Nejnižších cen ve vztahu k průměrné domácnosti dosahují domácnosti zemědělců (nižší o 9 %) a důchodců (nižší téměř o 4 %). Za nejvyšší ceny nakupují domácnosti samostatně činných (vyšší o 6 %) a zaměstnanců (téměř o 2 %). Rovněž jsme se podrobně zabývali vývojem spotřeby a cen u jednotlivých vybraných potravin na základě analýzy časové řady v domácnostech jednotlivých sociálních skupin. Vývoj spotřeby a cen u jednotlivých skupin domácností jsme porovnali s vývojem v průměrné zpravodajské domácnosti. Výsledky této analýzy jsou následující: V domácnostech důchodců (proti průměrné domácnosti) je podle očekávání nejvyšší spotřeba všech sledovaných skupin výrobků s výjimkou běžného pečiva (u běžného pečiva vykazují nejvyšší spotřebu domácnosti zemědělců). Nejvyšší rozdíl směrem nahoru mezi průměrnou domácností a domácností důchodců lze konstatovat u vajec (o 92 %), mouky (o 73 %), brambor (o 61 %), cukru (o 58 %) a hovězího masa (o 58 %). Naopak nejméně převyšuje spotřeba důchodců spotřebu v průměrné zpravodajské domácnosti u sýrů (o 7 %) a těstovin (o 13 %). Nejvyšší cena za jednotlivé potraviny byla v domácnostech důchodců vykázána u chleba (o 5 %), dále vepřového masa (o 3 %) a cukru (o 1 %). Naopak za nejnižší cenu nakupují důchodci rýži (o 5 %) a zeleninu (o 8 %). Je evidentní, že v domácnostech důchodců přetrvávají tradiční stravovací zvyklosti. Podstatně více se nakupují základní potraviny pro další přípravu pokrmů. Cena, za kterou jsou potraviny nakupovány, se nejčastěji pohybuje v rozmezí ± 3 % proti ceně v průměrné zpravodajské domácnosti. V zemědělských domácnostech (proti průměrné domácnosti) je nejvyšší spotřeba u mouky (o 33%), cukru (o 23 %), chleba (o 21 %), běžného pečiva (o 12 %) a másla (o 8 %). Naopak nejnižší je tržní spotřeba u uzenin (o 80 %), vajec (o 59 %), brambor (o 36 %), vepřového masa (o 32 %) a drůbeže (o 29 %). Za vyšší cenu (vždy proti průměrné domácnosti) nakupují domácnosti zemědělců mléko (o 5 %), jižní ovoce (o 3 %) a máslo (o 2 %). Naopak nižší cenu než průměrná domácnost vykazují zejména u uzenin (o 38 %), 13

16 brambor (o 27 %), vepřového masa (o 16 %), drůbeže (o 9 %) a ovoce mírného pásma (o 8 %). V těchto domácnostech se do objemu tržní spotřeby promítá vysoká naturální spotřeba. Proto je tržní spotřeba výrazně nižší právě u potravin, pro které je charakteristická vysoká úroveň samozásobení (vejce, vepřové maso, drůbež, brambory apod.). Obecně je u většiny sledovaných potravin nižší spotřeba i ceny než v průměrné zpravodajské domácnosti. Také v těchto domácnostech přetrvávají tradiční stravovací zvyklosti, především se zpracovávají domácí suroviny (cukr na zavařování ovoce), více se peče (poměrně vysoká spotřeba mouky, ale relativně nízká spotřeba jemného a trvanlivého pečiva). O stravovacích zvyklostech a životním stylu také vypovídá velmi nízká spotřeba uzenin (souvislost s domácími porážkami) v nejnižších cenových relacích. V domácnostech samostatně činných (proti průměrné domácnosti) je obecně nejnižší spotřeba potravin s výjimkou sýrů (přibližně o 1 % vyšší). Nízká je především spotřeba cukru (o 27 %) a mouky (o 26 %), zatímco spotřeba ovoce a zeleniny je přibližně na úrovni spotřeby průměrné zpravodajské domácnosti. V domácnostech samostatně činných je cena všech sledovaných potravin vyšší než v průměrné zpravodajské domácnosti s výjimkou chleba, kde je zhruba stejná. Za nejvyšší cenu nakupují tyto domácnosti zeleninu (o 8 %), ovoce mírného pásma (o 7 %), uzeniny (o 6 %), ryby (o 4 %), těstoviny (o 5 %) a hovězí maso (o 3 %). Můžeme konstatovat, že z hlediska uplatňování zásad správné výživy jsou tyto domácnosti nejprogresivnější a právě u nich došlo k výrazné změně stravovacích zvyklostí. Mají poměrně vysokou spotřebu ovoce a zeleniny, ale relativně nízkou spotřebu základních potravin. Vzhledem k výrazně vyšší ceně se dá předpokládat, že preferují výrobky s vyšší kvalitou. Přesto, že nemusí vždy platit, že vyšší cena znamená také vyšší kvalitu, obecně je toto konstatování ve většině případů reálné. V domácnostech zaměstnanců (proti průměrné domácnosti) se ukazuje výrazně nižší spotřeba mouky (o 17 %), hovězího masa (o 13 %), cukru (o 13 %), másla (o 11 %) a brambor (o 11 %). Vyšší spotřeba je jen u vajec a sýrů. Cena, za kterou tyto domácnosti nakupují, se většinou pohybuje na úrovni, za které nakupuje průměrná zpravodajská domácnost. Rovněž u domácností zaměstnanců se změnily stravovací zvyklosti, i když ne tak výrazně jako u domácností samostatně činných. Ke snížení spotřeby došlo zejména u základních potravin (pro další přípravu pokrmů v domácnostech), přičemž ceny se pohybují na úrovni průměrné zpravodajské domácnosti. Z další analýzy vyplývá, že stravovací zvyklosti (konkrétně vývoj spotřeby a cen) se v průběhu času mění u všech skupin domácností, což je obsahem následující subkapitoly. 3.2 Vliv změny spotřebitelských cen na spotřebu u konkrétních potravin Základní hypotézou při zkoumání vlivu změn cen na spotřebu bylo tvrzení, že zvýšení ceny konkrétní potraviny se projeví snížením její spotřeby. Analyzovali jsme změny spotřeby a ceny za období 1995 až 2004 a z těchto údajů jsme vypočetli průměrnou změnu 14

17 u jednotlivých zkoumaných potravin. Tento výpočet jsme provedli jak pro průměrnou domácnost, tak i pro domácnosti jednotlivých sociálních skupin. Tak dostaneme představu o vývoji cen a spotřeby za poměrně dlouhé období i o rozdílech mezi vývojem v jednotlivých typech domácností. Obecně můžeme konstatovat, že průměrné procentické zvýšení nebo snížení ceny konkrétní potraviny nepotvrdilo ve většině případů výše uvedené souvislosti, tedy snížení spotřeby při zvýšení cen a naopak. Jak již bylo konstatováno, na vývoj spotřeby působí kromě ceny konkrétního výrobku také vývoj cen výrobků substitučních, cen ostatního zboží a služeb a vývoj příjmů. Ve sledovaném období se zvýšily ceny úhrnem o 52,2 %, z toho za potraviny a nealkoholické nápoje jen o 16,9 %, ale ceny za bydlení vzrostly o 153,8 %. Rovněž čisté peněžní příjmy rostly každoročně, celkově se za sledované období zvýšily o 86 %. K nejvyššímu nárůstu příjmů došlo na počátku sledovaného období (mezi roky 1996/95 byl růst příjmů nejvyšší). Naopak k nejnižšímu přírůstku příjmů došlo meziročně v období 2000/99 a 2002/01. Vývoj výše naznačených faktorů má na spotřebu potravin nepochybně výrazný vliv a do určité míry oslabuje vliv vývoje ceny konkrétní potraviny na její spotřebu. V letech nejvyššího zvýšení příjmů se u většiny sledovaných potravinových skupin zvyšovala cena, naopak při nejnižší dynamice zvyšování příjmů spotřeba velmi citlivě reagovala na změnu cen. Ve většině případů se za této situace při snížení ceny spotřeba zvyšovala a naopak. Zejména u základních potravin znamenalo zvýšení cen obvykle snížení spotřeby (mléko, vejce, máslo, sádlo, ale i ovoce mírného pásma a jižní ovoce). V následující části uvádíme potraviny, u nichž za celé analyzované období (průměrná hodnota zvýšení či snížení cen a spotřeby jednotlivých sledovaných potravin) došlo v průměrné zpravodajské domácnosti ke zvýšení ceny a snížení spotřeby, či ke snížení ceny a zvýšení spotřeby. Spotřeba, v souladu s teorií, nejvíce reagovala na zvýšení ceny snížením spotřeby u jižního ovoce (průměrné zvýšení ceny o 1,0 % vedlo ke snížení spotřeby o 3,3 %) a hovězího masa (zvýšení ceny o 2,0 % vedlo ke snížení spotřeby o 3,8 %). K nejvyššímu zvýšení ceny však došlo u chleba (o 6,9 %) a běžného pečiva (o 6,4 %), přičemž se ale spotřeba chleba snížila jen o 2,4 % a spotřeba běžného pečiva dokonce jen o 1,1 %. Mezi potraviny, kde se cena zvýšila a spotřeba klesla, patří také mouka (cena stoupla o 0,7 % a spotřeba klesla o 1,2 %). U dalších potravin, tj. vajec, sádla, cukru a brambor, mělo zvýšení ceny jen malou odezvu ve snížení spotřeby (do necelého 1 % nebo došlo ke stagnaci spotřeby). U konzumního mléka při zvýšení ceny spotřeba nepatrně stoupla, v podstatě stagnovala. Pouze u olejů došlo ke snížení ceny o 1,5 % a zvýšení spotřeby o 2,5 %. Z analýzy časových řad vývoje spotřeby a ceny v letech u domácností jednotlivých sociálních skupin vyplývají pro jednotlivé potraviny následující závěry: 15

18 Hovězí maso: Během analyzovaného období se cena zvýšila ve všech sociálních skupinách, nejvíce u zemědělců. Rovněž ve všech typech domácností členěných podle sociálních skupin se spotřeba snížila; reakce spotřeby na cenu byla nejsilnější právě v domácnostech zemědělců. Vejce: Ke zvýšení ceny došlo u důchodců a zaměstnanců, přičemž podstatně silnější reakce (tedy snížení spotřeby) byly zaznamenány v domácnostech důchodců. Mléko: Cena se zvýšila v domácnostech důchodců a zemědělců, k silnější reakci spotřeby na cenu došlo v domácnostech důchodců. Chléb: U všech typů domácností došlo ke zvýšení ceny, na vývoj cen nejvíce reagovaly snížením spotřeby rodiny důchodců a zaměstnanců. Běžné pečivo: Cena se zvýšila ve všech domácnostech, nejvyšší reakce spotřeby se projevila u důchodců. Mouka: Ke zvýšení ceny došlo u všech domácností s výjimkou domácností samostatně činných, nejsilnější reakce spotřeby se opět prokázala u důchodců. Jižní ovoce: Také v tomto případě se cena zvýšila u všech domácností, snížení spotřeby bylo nejvyšší v domácnostech zaměstnanců, naopak nejnižší u důchodců. Cukr: Cena se během sledovaného období zvýšila jen v domácnostech zemědělců při nevýrazné reakci spotřeby (snížení). Brambory: Cena se velmi mírně snížila u samostatně činných a zemědělců, oba typy domácností na změnu ceny reagovaly stejným zvýšením spotřeby. Oleje: Cena se snížila u všech typů domácností, k nejvyššímu zvýšení spotřeby došlo v domácnostech zemědělců a samostatně činných. Na zvýšení ceny nejcitlivěji reagovaly snížením spotřeby domácnosti důchodců. Výjimkou byla nevýrazná reakce spotřeby jižního ovoce na růst ceny, kde se naopak spotřeba snížila relativně nejméně. K největšímu snížení spotřeby došlo v domácnostech důchodců u potravin základního charakteru (vejce, mléko, chléb, pečivo a mouka). Je však třeba doplnit, že domácnosti důchodců vykazují nejvyšší spotřebu téměř všech potravinových skupin; snížení spotřeby tedy ještě neznamená, že se spotřeba dostala na úroveň průměrné domácnosti. Kromě toho mají důchodci (spolu se zemědělci) nejnižší příjmy. V domácnostech zemědělců se při zvýšení ceny nejvíce snížila spotřeba hovězího masa (zřejmě se jednalo o substituci jinými druhy, zejména drůbeží) a naopak při snížení ceny se výrazně zvýšila spotřeba olejů (podobně jako v domácnostech samostatně činných). Domácnosti zaměstnanců se nejvíce přibližují reakcí změny spotřeby na změnu ceny situaci v průměrné zpravodajské domácnosti. Lze konstatovat, že u většiny potravin či potravinových skupin se za analyzované období zvýšila jak cena, tak i spotřeba. 16

19 K nejvyššímu zvýšení ceny i spotřeby v průměrné zpravodajské domácnosti došlo u ovoce mírného pásma, zeleniny, trvanlivého pečiva a sýrů. Z těchto potravin se nejvíce zvýšila cena sýrů. K dalším potravinám, u kterých došlo k poměrně značnému zvýšení ceny, ale i spotřeby, patří drůbež, jemné pečivo a čokoláda. Rozdíly v reakci u jednotlivých sociálních skupin na zvýšení ceny růstem spotřeby jsou následující: Drůbež: Cena se zvýšila u všech typů domácností, nejvíce v domácnostech zemědělců. Přestože i spotřeba rostla v domácnostech všech sociálních skupin, nejvíce se zvýšila v domácnostech zemědělců. Sýry: Také cena i spotřeba sýrů se zvýšila ve všech domácnostech. Zatímco cena se zvýšila přibližně stejně ve všech typech domácností, spotřeba rostla nejvíce v domácnostech zemědělců a zaměstnanců. U všech typů domácností však vzrostla více spotřeba než cena. Jemné pečivo: Cena i spotřeba stoupla ve všech typech domácností, spotřeba se nejvíce zvýšila u zemědělců. Trvanlivé pečivo: Cena i spotřeba se zvýšila v domácnostech všech sociálních skupin, spotřeba rostla nejvíce v domácnostech důchodců a zaměstnanců. Zelenina: Také u této potravinové skupiny se cena zvýšila ve všech typech domácností, spotřebu nejvíce zvýšily domácnosti zemědělců. Ovoce mírného pásma: Cena se zvýšila ve všech domácnostech, k nejvyššímu zvýšení cen došlo u zaměstnanců. Rovněž spotřeba stoupla ve všech rodinách, nejvíce u důchodců. Čokoláda a čokoládové cukrovinky: Zvýšení cen i spotřeby nastalo u všech typů domácností, spotřeba nejvíce rostla v domácnostech důchodců. K růstu spotřeby i přes zvýšení ceny docházelo nejčastěji v domácnostech zemědělců. K nejvyššímu růstu spotřeby došlo u drůbeže, sýrů (spolu s domácnostmi zaměstnanců), jemného pečiva a zeleniny. V domácnostech důchodců došlo k nejvyššímu zvýšení spotřeby při růstu cen u trvanlivého pečiva (spolu s domácnostmi zaměstnanců), ovoce mírného pásma a čokolády. Z provedené analýzy je zřejmé, že k nejvýraznějším změnám ve sledovaném období došlo ve spotřebě v domácnostech důchodců a zemědělců. Přesto, že se stravovací zvyklosti mění jen velmi pomalu, je evidentní, že i v těchto domácnostech postupně dochází ke změnám. Zvyšuje se spotřeba potravin s vyšší přidanou hodnotou (např. jemné a trvanlivé pečivo, sýry, čokoláda), ale také potravin doporučovaných zdravotní výchovou, tj. ovoce, zeleniny, drůbeže. Je zřejmé, že zásady správné výživy a pokračující zdravotní výchova se postupně prosazují i v těchto typech poměrně konzervativních domácností. 17

20 3.3 Meziroční vývoj spotřebitelských cen a spotřeby u konkrétních potravin Rostlinné výrobky Chléb Ceny chleba v průměrné zpravodajské domácnosti stoupají po celé sledované období, zatímco spotřeba dlouhodobě klesá. Celkově se snížila spotřeba o téměř 20 % při růstu ceny o téměř 80 %. Jedná se o základní potravinu, kde jsou spotřebitelé na cenu citliví a v případě zvýšení ceny sníží spotřebu. Přesto je snížení spotřeby výrazně nižší než zvýšení ceny a kromě toho je výrazná substituce mezi spotřebou chleba a běžného pečiva. Výjimku ve vztahu zvýšení ceny - snížení spotřeby tvořily jen domácnosti samostatně činných a zaměstnanců, kde se mezi roky 2000/99 snížila cena i spotřeba a v období 2004/03 se v rodinách samostatně činných zvýšila cena i spotřeba. Velmi výrazně na změnu ceny reagují snížením spotřeby domácnosti důchodců a zemědělců. Graf 2 - Vývoj spotřeby a cen chleba (% meziročních změn, předchozí rok = 100) Bread consumption and price development (inter-annual changes in %, previous year = 100) ,53 8, ,74 3, ,10 0, ,88-0,53-0,76 7, ,22-1, ,05 4, ,71 17, ,77 21, % cena (price) spotřeba (consumption) Pramen: Výpočty VÚZE, Statistika rodinných účtů, I. díl, ČSÚ, Běžné pečivo Spotřeba běžného pečiva se za sledované období snížila o více než 10 % při zvýšení ceny o více než 70 %. V průměrné zpravodajské domácnosti i v domácnostech jednotlivých sociálních skupin spotřeba běžného pečiva klesá, ale mírněji než u chleba. V období 1997/96 (s výjimkou domácností důchodců a samostatně činných) a 2001/00 se spotřeba dokonce zvýšila, přestože cena stoupla. V těchto letech došlo k dynamičtějšímu zvýšení cen u chleba 18

21 než u pečiva. Dochází zde zřejmě k substituci, přičemž spotřebitelé změnou spotřeby chleba více reagují na cenové změny. Graf 3 - Vývoj spotřeby a cen běžného pečiva (% meziročních změn, předchozí rok = 100) Wheat-flour bakery products consumption and price development (inter-annual changes in %, previous year = 100) ,73 16, ,25 3, ,19 0, ,58 4, ,03 3, ,80-0, ,31 5, ,46 12, ,11 16, % cena (price) spotřeba (consumption) Pramen: Výpočty VÚZE, Statistika rodinných účtů, I. díl, ČSÚ, Jemné pečivo Spotřeba se zvýšila o více než 22 % při růstu cen o více než 80 %. Cena jemného pečiva každoročně rostla jak v průměrné zpravodajské domácnosti, tak i ve všech domácnostech členěných podle sociálních skupin. Spotřeba na zvýšení cen v prvním sledovaném roce (1996), kdy došlo k nejvyššímu přírůstku příjmů, reagovala růstem ve všech domácnostech. V dalším období se spotřeba ve všech typech domácností snížila (s výjimkou růstu spotřeby u domácností zemědělců a zaměstnanců v období 1998/97). Od roku 1998 do roku 2000 spotřeba stoupala ve všech domácnostech i přes růst cen, ale od roku 2001 spotřeba klesá (výjimkou jsou domácnosti důchodců a zemědělců). Celkově však došlo ke zvýšení spotřeby jemného pečiva. Zvyšování spotřeby při růstu cen u těchto výrobků je zřejmě důsledkem bohatší sortimentní nabídky i postupné změny v preferencích mezi domácím pečivem a nákupem hotových výrobků (platí zejména v domácnostech zemědělců a důchodců). 19

22 Graf 4 - Vývoj spotřeby a cen jemného pečiva (% meziročních změn, předchozí rok = 100) Soft pastries consumption and price development (inter-annual changes in %, previous year = 100) ,03 8, ,81 2, ,78 3, ,40 6, ,93 6, ,08 18, ,01 8, ,42 13, ,34 11, % spotřeba (consumption) cena (price) Pramen: Výpočty VÚZE, Statistika rodinných účtů, I. díl, ČSÚ, Trvanlivé pečivo Cena i spotřeba trvanlivého pečiva se v průměrné zpravodajské domácnosti zvyšovala s výjimkou posledních sledovaných let. Celkově se za analyzované období zvýšila spotřeba o 45 % při zvýšení ceny o téměř 29 %. Zejména v domácnostech samostatně činných (s výjimkou 1998/97) a zaměstnanců (s výjimkou 2002/01 a 2003/02) každoročně docházelo k růstu spotřeby při zvyšování ceny. V rodinách důchodců došlo ve sledovaném období k nejvyššímu celkovému zvýšení spotřeby, i přes růst cen (cena v těchto rodinách klesla jen v letech 1998 a 2002). Zvýšení spotřeby je ovlivňováno obdobnými faktory jako u spotřeby jemného pečiva. 20

23 Graf 5 - Vývoj spotřeby a cen trvanlivého pečiva (% meziročních změn, předchozí rok = 100) Biscuits and crisp bakery products consumption and price development (inter-annual changes in %, previous year = 100) ,33 5, ,62 1, ,49 1, ,98 6, ,70 10, ,34 2, ,77 4, ,55 5, ,03 8, % spotřeba (consumption) cena (price) Pramen: Výpočty VÚZE, Statistika rodinných účtů, I. díl, ČSÚ, Mouka Spotřeba mouky trvale klesá, celkově se od roku 1995 do roku 2004 snížila o více než 10 % při vcelku nevýrazném růstu spotřebitelských cen jen o 3 %, ale velkých meziročních výkyvech. Jednotlivé typy domácností reagovaly na vývoj cen změnou spotřeby různě. Nejčastěji se spotřeba snižovala v domácnostech důchodců bez ohledu na to, zda došlo ke zvýšení nebo snížení ceny, naopak k velmi mírnému meziročnímu pohybu spotřeby docházelo v domácnostech zaměstnanců. Je zřejmé, že cena nemá na spotřebu mouky výrazný vliv. Snížení spotřeby mouky je dáno zejména snižováním pečení v domácnostech, což souvisí se zvyšováním spotřeby výrobků finalizovaných, s vyšší přidanou hodnotou, zejména pak spotřeby jemného a trvanlivého pečiva, i průmyslově připravených směsí na pečení. 21