2C - Jak poznat svého muže

Transkript

1 2C - Jak poznat svého muže Už víme, že partnera potřebujeme jako své druhé JÁ. Že jen skrze partnerství můžeme růst a léčit se a posouvat se k bezpodmínečné lásce. Že partner je pro nás nejdůležitějším člověkem na světě. Řekly jsme si, v čem se od sebe lišíme a jaké potřeby máme. Už víme, že jsme odlišní jako den a noc, a že i potřeby máme zcela rozdílné. Ale právě díky těmto rozdílům do sebe krásně zapadáme. Taky jsme se našly. Už známe jednoduché metody, podle kterých si můžeme najít, kde jako ženy selháváme. V čem jsou ty naše výzvy k ženství. Kde a čím si své ženství blokujeme. Co děláme špatně. Budeš mít celý týden na to studovat si, pokud to ještě potřebuješ, e-book Harmonické vztahy podle A9P. Doplnit si to, co jsem ti řekla v minulé lekci. Co hlavně nedělej, tak nepitvej svého muže. Nehledej jeho čísla, nestuduj jeho energii, neřeš jeho! V této chvíli není vůbec důležité, jaké výzvy a charakter má tvůj muž, věř mi to. Hledej si ho jen proto, abys věděla, jaký vztah máš ty k němu. Nech ho být a zaměř se skutečně JEN na sebe. Čti si všechno o sobě a přijímej to do sebe. Snaž se připustit si ta negativa a snaž se si říct: Super a skvělé! To je laťka pěkně vysoko! To mám tedy hodně úkolů! A věř, že nikdy nikdo nedostává nic, co by nezvládl. Všechny překážky k našemu ženství, které před každou z nás leží, jsou tak vysoké, že máme dost prostředků, abychom je překonaly. V této lekci budeme poznávat naše muže. Nebudeme ale hledat jejich výzvy a jejich životní úkoly. Budeme je poznávat a zkoumat jako jejich ženy. Budeme hledat, jací jsou, proto, abychom jim porozuměly a mohly se dostat k nim blíž. Dám vám příklad. Krmíte v zimě ptáky? Já ano. Létají k nám hlavně sýkorky. Pokud bych neznala sýkorku, čím se živí a jak se živí, zřejmě bych si pořídila krmítko, koupila ptačí zob a myslela si, že bude sýkorka spokojená. Jenže ona se krmí lojem a do krmítka nejde, potřebuje mít potravu zavěšenou, nejlépe na stromě. Pokud tedy chci, aby sýkorka byla spokojená, musím o ní něco vědět. A tak stejně musíme my ženy poznat naše muže. A o tom to teď bude Muž a žena se vzájemně vůbec neznají a hlavní problémy vznikají právě z toho, že si myslíme, že se známe a že se chápeme. Na svého muže nějak mluvíme, něco po něm chceme, ale on nereaguje proč asi? Protože neslyší, jak mluvíme, a neví, co po něm chceme! Potřebuje, abychom s ním mluvily tak, aby ON nám rozuměl, a říkaly mu, co potřebujeme tak, aby ON nás chápal. Pak okamžitě udělá všechno, co chceme pokud my mu dáváme ony 3 věci, o kterých jsme si říkaly posledně. Úctu, pocit potřebnosti a naplnění. Pojďme lépe porozumět našim mužům! Zkus se zamyslet nad tím, jak se k sobě chovají rodiče tvého muže. Především nad tím, jak se matka tvého muže chová k jeho otci. To je vzor, který ho naučila. Uvědom si to s plnou vážností. Neřekni si jen, že jejich vztah je špatný a dost, ale pouč se z toho pro svůj vztah a pochopení svého muže. Protože to je jeho vzor. Tohle on viděl a vstřebal jako normu. A zřejmě stejně, jako se jeho matka chovala k jeho otci, vychovávala i jeho, tvého muže. Stránka 1

2 Tvůj muž je stále chlapcem. To, jak ho vychovávala jeho matka, má zásadní vliv na to, jak se chová ve vztahu teď s námi. Většinou každý muž hledá u své ženy to, co hledal marně u své matky. Vědomě nebo podvědomě. Jeho matka ho nějak vychovala a ty z toho můžeš číst, proč to potřebuješ mít přesně tak právě ty. A tak se zamysli nad matkou svého muže. Byla příliš starostlivá? Stále ho hlídala, bála se o něj, nikam ho nepouštěla, nemohl dělat nic nebezpečného, aby se mu něco nestalo? Bála se o něj tak, že před otcem kryla jeho prohřešky a společně otci i lhali? Máš pocit, že se svou matkou manipuloval, aby dosáhl svého? A ona mu ve všem vyhověla? Pak zřejmě bude stejně manipulovat s tebou nebo se o to bude alespoň pokoušet. Aby tě učil najít si své vlastní hranice a nenechat si líbit všechno. Aby ses učila milovat, ale především sebe. Kvůli lásce k partnerovi neustupovat od toho, co miluješ ty sama. Nedělat věci, které nechceš a které nemáš ráda a které se ti příčí, jen proto, že ho miluješ. Jasně ukázat hranice, co chceš a co už ne. Možná matka tvého muže po něm vyžadovala, aby všechno dělal dokonale a aby i on byl dokonalý. Nepřipustila, že by někdy něco nezvládl a stále mu něco přikazovala a říkala, co má dělat. Vybudovala v něm pocit, že když udělá chybu, je neschopný. Postoj mužů k tomu, co dělají, je totiž takový, že pro ně existuje buď výhra, nebo prohra, nic mezitím. Buď jsi vítěz, nebo poražený. Tvůj muž má tedy vybudovaný pocit, že za nic nestojí, když dělá chyby. A nestrpí ani náznak toho, že bys ukázala na něco, co udělal špatně. Vybouchne a je naštvaný. No jo, ale jak mu tedy máš říkat, že něco udělal špatně? Každý přece děláme chyby Nejdřív ho pochválíš za to, že to vůbec udělal (i když vidíš tu chybu a chceš o ní mluvit hned, protože sice je to udělané, ale špatně!). A pak řekneš svůj pocit. Jak? Jsem moc ráda, že jsi to udělal. Je to přesně, jak jsem chtěla. Jen tady mám pocit, že je něco špatně, nebo se mi to zdá? Nevím V tu chvíli se tvůj muž plně zabere do řešení toho špatně a začne hledat nápravu. Ani náhodou nevybouchne a nenaštve se. Protože léčením tvého muže je pochvala. Tenhle muž, který je alergický na jakoukoliv kritiku, jen křičí: Pochval mě! Oceň mě! Snažím se, jak jen můžu, všimni si toho! Až ho začneš chválit za cokoliv, a když říkám za cokoliv, myslím opravdu třeba i za to, že si uklidil vlastní špinavé ponožky, bude se čím dál tím víc zbavovat toho pocitu, že je neschopný. Miluješ ho a chceš, aby s tebou byl šťastný, tak to dělej. Naprosto skvělá a velmi účinná metoda je chválit ho před někým. Nejideálnější je to zařídit tak, aby sice nebyl přímo u toho, ale aby to jakoby mimochodem slyšel. Protože bude vědět, že to neděláte kvůli němu, kvůli tomu, že tam je a že to slyší, ale že ho chválíte prostě proto, že je dobrý Možná má tvůj muž matku, která mu nenechala chvíli oddechu. Musel mít spoustu zájmů, sportů, aktivit, všude musel podávat skvělé výkony. Neměl ani chvilku volnou, pro sebe, aby mohl dělat to, co chtěl on sám. Jako rodina fungovali jako naplánovaný organismus, kde vše mělo svůj přesný řád a každý přesně věděl, co má dělat a kde má být. 100% naplánovaná dovolená každému jinak podle toho, co bylo pro koho to nejefektivnější. Celý den měl každý zaplněný tak, aby ho on sám využil naplno. Pak ale nezbýval čas na společně strávené chvíle, kdy spolu jen tak byli, jeden pro druhého se omezili, nedělali vše jen pro sebe, ale podřídili se i druhému. A tak i teď to vypadá s tvým mužem tak, že nemá čas. Nemá čas na rodinu, protože musí dělat důležitější věci. Nemůže jít se podívat na zápas vašeho syna, protože musí něco dělat. Pro něj důležitějšího. Stránka 2

3 Už jsme si jednou řekly, že muži vnímají starost o rodinu jinak než my ženy. Nemusí chodit na školní besídky, ale potřebují, abychom my ženy jim o nich vyprávěly. Oni to mají tak, že musí být víc venku než uvnitř. Ale někteří muži to mohou mít hodně extrémně. Máš pocit, že s vámi nechce být vůbec. Že se stále honí za něčím jiným, že mu nestojíte za to, aby s vámi jako s rodinou chvíli poseděl, popovídal si. Pokud to tak máš, pak přijmi, že tvůj muž tě učí, abys mu dávala najevo, jak moc ho potřebuješ. Má totiž pocit, že všechno zvládneš sama a on může být prostě pryč. Dej mu najevo, že to tak není. Náš muž je stále malý chlapec. To, co chtěl od své matky, chce i od nás. My se můžeme poučit z toho, jak s ním matka zacházela a můžeme to začít dělat lépe. Protože kluci i muži chtějí od žen jen 3 věci: přijetí, pocit sounáležitosti a přátelství. Chtějí, abychom je bez výhrad přijímaly. I když přijdou o práci, abychom je stále přijímaly jako svého muže. I v této chvíli aby zůstal naším milencem a mužem, který se stará o rodinu! Chtějí, abychom jim daly jasně najevo a všem okolo, že k nám patří. Potřebuje mít u nás své pevné místo, nezastupitelné a jedinečné místo. Výsostné a prvotní místo. Zkus se zamyslet nad tím, jak to u vás chodí. Práce, děti, zájmy, koníčky, kamarádky, domácnost, kde v tom všem je místo tvého muže? Zkus se zamyslet nad tím, kolik prostoru mu dáváš, jestli nedáváš přednost všemu ostatnímu před ním. Změň to! Tvůj muž potřebuje vědět, že život bez něj si vůbec nedovedeš představit. A chtějí být našimi přáteli. Protože většinou jsme jediní kamarádi, které mají. I když se to tak nezdá. Každý muž chce být nejvíc se ženou, kterou miluje. Každý! Pokud s tebou není, dala jsi mu najevo, že trávíš čas raději někde jinde a s někým jiným. Že nechceš být v první řadě s ním. A tak on si našel náplň jinde. Stále ale platí, že chce být nejvíc s tebou! A tak zvaž, jestli je důležité, CO děláte, pokud to děláte každý zvlášť. Jestli není důležitější dělat COKOLIV, ale spolu. B je správně Protože tvůj muž bude stejně dělat hlavně to, co chceš ty, to mi věř! Ačkoliv je stále malý chlapec, chce od tebe důvěru, že už je dospělý! Co tím myslím? Představ si situaci, kdy tvůj muž plní nějaký úkol, který jsi mu předhodila. Teď už víš, že když po svém muže cokoliv chceš, musíš mu dát najevo, jak moc to potřebuješ, a že bez něj to rozhodně nezvládneš. Že on je ten jediný, kdo to může udělat. A rozhodně skvěle. Tak a on se do toho ochotně pustí. A ty ho začneš kontrolovat Začneš sledovat, co a jak dělá, zda to dělá tak, jak ty chceš a začneš ho opravovat a říkat mu, jak by to měl udělat lépe a co dělá špatně. Hm tvá veškerá snaha, aby ti rád udělal cokoliv, je pryč. Protože teď si připadá jak malé dítě, které není schopné samostatného pohybu. A v této chvíli si říká: Kašlu na to! Proč se vůbec o něco snažím? Proč po mně vůbec něco chtěla, když ví nejlíp, jak to má být a jak to mám udělat? Proč si to tedy neudělala sama? Chápeš to? Pokud je něco, co může udělat JEN tvůj muž, pak ho nech. Ty to přece NEUMÍŠ, a ani nevíš, jak to má být udělané tak se do toho nemotej a důvěřuj mu. Nějak to udělá. Třeba jinak, než jsi chtěla, udělá to po svém. Ale s radostí a nadšeně, že tebe potěšil. A když ho nepodsekneš, bude pro tebe dělat vždycky všechno a rád. Pokud ho totiž pochválíš a řekneš, jak jsi šťastná, že to parádně udělal, bude v sedmém nebi. A když pak řekneš: Teď na to koukám, je to vůbec možný, není tady něco špatně? Nemělo být tohle jinak? Já tedy nevím, ale nějak mi to přijde divný Rychle to předělá tak, jak říkáš. Ale jako tvůj král si už stejně bude připadat. A o to nám jde, ne? Stránka 3

4 Naši muži chtějí, abychom byli s nimi šťastné a spokojené, jenže některé věci prostě vnímají jinak. Hodně dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, že marně budu čekat, až si Ivan všimne špinavých ponožek, které někde odhodil. Až mu dojde, že by mohl vytáhnout vysavač, když už se tu boříme ve špíně. Chodil kolem všeho, jako by to vůbec neviděl. A já byla vzteky bez sebe, protože jsem měla pocit, že to vidět musí. Neviděl. Nečekej, že tvůj muž vidí to, co vidíš ty. Že si všímá stejných věcí. Říkaly jsme si už, že muž je vždycky zaměřený jen na 1 věc. Takže když jde do koupelny a ty do cesty postavíš kýbl, aby ho napadlo, že ho má vzít s sebou (tebe by to jasněže napadlo!), tak on ho jednoduše obejde a nechá ho tam stát. Protože on je zaměřený jen na 1 věc. Jde do koupelny a tam chce něco dělat. My nejenže cestou pobereme všechno, ale i zpátky vezmeme, co je třeba, jsme multimozkové a multiakční, zaměřené na tisíc věcí najednou. Náš muž jen na jednu. Je zbytečné a marné čekat, že se jednou náš muž v tomhle změní. Nikdy. Není tedy lepší mu to prostě říct? Říct mu, co bychom rády, aby udělal. Jasně a rovnou. Konkrétně. A on to rád a nadšeně pro tebe udělá. Rozhodně nefunguje, když začneš vyčítat: Když jsi šel do tý koupelny, tos nemohl vzít s sebou ten kýbl? Co si řekne on? Zase jsem ten pitomec, který něco udělal špatně. A to přece nechceš. Třeba ti tvůj muž vůbec nepomáhá. Dělá jen svinec, nic po sobě neuklidí, prostě je bordelář na entou. Nemá smysl za ním chodit a nadávat mu, nemá smysl ho stíhat a vše, co mu vypadne z ruky, uklízet. Na nadávky a vyčítání je náš muž imunní, resp. hluchý. Nadávkami a vyčítáním si jen prodlužujeme vzájemné trápení, čím déle vyčítáme, tím déle to pak musíme spravovat. Protože pokud deset let budeš svému muži něco vyčítat, nejenže se vykašle na všechno, co by pro tebe mohl udělat proč by to dělal, když mu stejně něco vyčteš. Ale hlavně se bude cítit jako neuvěřitelný neschopa. A tenhle pocit nějakou dobu trvá z něj dostat, protože ti pak chválu prostě věřit nebude. Říkaly jsme si, že je pořád malý chlapec. Jako trucovitý malý chlapec. Řekne si: Pořád mi něco vyčítá. Jsem pro ni neschopný. Když jsem tedy k ničemu, tak tedy budu. A bude dělat bordel o to víc. Proto začni s tím, že ho pochválíš za sebemenší maličkost, kterou doma udělá, i tu, kterou považuješ, že je to naprosto samozřejmé. A pak ho trochu vychovávej, jako to děláme s dětmi. Necháme je, ať si prožijí to, pro co se rozhodly. Ať si zakusí důsledky toho, co dělají. Takže necháme všechny ponožky tam, kde leží. A za měsíc, až dojdou v jeho šuplíku, si to uvědomí. Když půjde do práce bez ponožek. Jak to, že nemám čisté ponožky? A ty překvapeně řekneš: Jak je to možné? Vždyť všechno prádlo, které je v koši, je vyprané, to je divné. Už nikdy nezůstanou ponožky na zemi Nezapomeň ale, že stále musíš se svým mužem jednat s úctou, i když ho vychováváš. Nikdy ho nesmíš zesměšnit, to se velmi těžko napravuje. Ber to spíš jako hru. Shrňme si to: Mluv se svým mužem s úctou, mírně a laskavě. Nechtěj po něm, aby ti četl myšlenky a dělal věci, které si jen myslíš. Řekni mu jasně, co bys ráda, aby udělal a pak ho nech, ať to udělá po svém. Za to ho pochval. Dej mu najevo, že má pevné místo ve vaší rodině, že má nezastupitelné místo a první místo ve tvém životě. Že věříš v jeho schopnosti a že ho přijímáš takového, jaký je. Dej mu výsostné postavení před všemi ostatními. Jako prvního se ho vždy ptej na jeho názor, ač se to už týká čehokoliv. Protože cokoliv, co se týká tebe, on chce vědět a chce se k tomu vyjádřit. Je to jako bys řekla: Jsi první a nejdůležitější! Stránka 4

5 Říkej mu, co se v rodině děje, i když máš pocit, že u toho mohl být klidně i osobně. A pokud mluví, naslouchej mu a mlč. Funguj, pracuj, aktivuj, buď výkonná a nezávislá. Ale ne příliš. Pokud zvládneš všechno, nic nezbude na něj. A taky nebude nic, za co bys ho pak mohla pochválit. A proč by se on měl cítit, že ho potřebuješ. A z toho vyplývá úkol na 2. Týden. Už ses naučila svého muže chválit. Každý den jsi našla někdy horko těžko něco, za co jsi řekla: Jsi skvělý! To se ti povedlo! Jsi tak šikovný!... A teď k tomu přidáme něco dalšího. Každý den si najdeš něco, co nebudeš umět sama. Při čem budeš potřebovat pomoc svého muže. I když jsi to třeba doteď zvládala sama a klidně bys to zvládala i dál. Může to být jedna věc, nebo si najdi něco univerzálního, co už nebudeš dělat nikdy. Může to být jednorázově odnést těžký kýbl s vodou, nebo to může být to, že tě zatěžuje každý týden vyvážet popelnici nebo čistit vanu nebo vytírat schody nebo vysávat nebo Vyber si každý den jednu práci, kterou odteď bude mužská. A řekni: TOHLE mi dělá problém, nezvládnu to, je to na mě těžké, složité, hrozně se s tím nadřu, je to pro mě zátěž, jsem z toho vždycky vyřízená, (řekni to, jak z toho cítíš zle). Byla bych moc ráda, kdybys mi s tím pomohl. Co ty na to? Pocit POTŘEBUJU TĚ je pro muže velmi, velmi naplňující Takže dovol svému muži nosit tě na rukou! s láskou Miluška Stránka 5