Nepůvodní druhy živočichů a rostlin v ČR: návrh seznamů druhů vyžadujících zvláštní přístup (černý a šedý seznam)

Transkript

1 Nepůvodní druhy živočichů a rostlin v ČR: návrh seznamů druhů vyžadujících zvláštní přístup (černý a šedý seznam) Alien species in the Czech Republic; black and grey lists with recommended management actions for the state authorities Vypracovali Ing. Jan Pergl, Ph.D., RNDr. Jiří Sádlo, CSc., Doc. RNDr. Adam Petrusek, Ph.D. Prof. RNDr. Petr Pyšek, CSc. oddělení ekologie invazí, Botanický ústav AV ČR v. v. i., Zámek 1, Průhonice katedra ekologie, Přírodovědecká fakulta UK, Viničná 7, Praha 2 Spolupracovali RNDr. Lucie Juřičková, Ph.D., Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta UK, Viničná 7, Praha 2 Mgr. Lenka Kubcová, Ph.D., Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta UK, Viničná 7, Praha 2 Prof. RNDr. Zdeněk Laštůvka, CSc., Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Zemědělská 1, Brno Ing. Jiří Musil, Ph.D., Oddělení ekologie vodních organismů, Výzkumný ústav vodohospodářský TGM, v.v.i., Podbabská 30, Praha 6 RNDr. Radek Šanda, Ph.D., Národní muzeum, Přírodovědecké muzeum, Zoologické oddělení, Václavské nám. 68, Praha 1 Doc. Ing. Hana Šefrová, Ph.D., Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Zemědělská 1, Brno Abstrakt Alien and invasive species can cause a broad range of significant negative effects to the properties of recipient ecosystems as well as may negatively influence human activities, health and economy. Therefore, there is a growing need for standardized approach to evaluate and prioritize individual alien species with direct link to recommendations for policy makers and state authorities. In the Czech Republic there was a lack of such method and list of species. Species were selected mostly based on their popularity and there was no systematic approach to prioritize the management. Thus we reviewed a range of existing approaches for classification used in Europe and we propose a straightforward system for classifying alien species into Black and Grey lists. The classification scheme is based on the magnitude of impact, species distribution and abundance, and feasibility of management actions. The classification system is able to accommodate a wide range of taxon groups occurring in diverse environments. We compiled Black, Grey and Watch lists for plants, vertebrates and invertebrates. Within each list we divided taxa into subcategories where we provided recommendations for regulation and management in regional and metapopulation context. We believe that our approach to classifying alien species is a valuable tool for national policy on alien species in the Czech Republic. Furthermore the importance of such list appears in last days when "Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on the prevention and management of the introduction and spread of invasive alien species was released by European Commission. Identification of alien species of high importance for nature conservation is of high priority and is an important step to prevent their further spread. Convention on Biological Diversity 1

2 highlighted the need of national strategies for managing alien species. The system and lists of species presented in this report is therefore of a high importance for the international cooperation for minimizing impacts of alien species as well as for National strategy for environment (Státní politika životního prostředí ČR). Tento materiál byl vypracován na základě zadání Ministerstva životního prostředí ČR v roce Cílem dokumentu je (1) provedení rešerše přístupů ke klasifikaci nepůvodních druhů, (2) vypracování návrhu metodiky tvorby seznamu významných nepůvodních druhů (kritéria a pravidla), (3) zpracování návrhu černého seznamu významných nepůvodních druhů a (4) vyhotovení návrhu druhů vyžadují prioritně aktivní regulaci/odstranění. Zadání vychází ze Státní politiky životního prostředí pro roky , z níž vyplývá nutnost implementace problematiky výskytu nepůvodních druhů a s předstihem reaguje na nedávnou aktivitu Evropské komise, která vydala "Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on the prevention and management of the introduction and spread of invasive alien species ; European Commission, COM(2013) 620 final". Je důležité zmínit, že uvedené seznamy nejsou a nemohou být ze své podstaty konečné. Zavlékání nepůvodních organismů a jejich zdomácňování je dynamický proces. Proto je důležité, aby uvedené seznamy byly vodítkem a dále se dle potřeby doplňovaly a upravovaly. Použitý systém, který bere v potaz hledisko kontext invaze a účelnost managementu, je nedílnou a důležitou součástí námi použitého hodnocení. Úvod do situace Introdukce nepůvodních druhů jsou spolu se změnami kvality stanovišť, změnou klimatu, vzrůstajícím využíváním přírodních zdrojů a znečištěním životního prostředí považovány za hlavní procesy, které výrazně negativně ovlivňují světovou biodiverzitu (Millennium Ecosystem Assessment 2005). Ačkoli tvrzení "biologické invaze ohrožují biodiverzitu" je velmi časté, samotné ohrožení je vyjádřeno velmi často velice nepřesně. Právě zhodnocení vlivu nepůvodních organismů je však klíčové s ohledem na stanovení priorit ochrany přírody, managementu stanovišť, preventivních opatření a karanténních opatření např. v zemědělství. S ohledem na vliv nepůvodních druhů na biodiverzitu a ekologické procesy se nicméně v posledním desetiletí začínají častěji objevovat studie kvantifikující dopad nepůvodních druhů. Z těchto studií vyplývá, že biologické invaze jsou zodpovědné za celou škálu změn prostředí a dokonce v některých případech i k lokální extinkci druhů. Kromě vlivu (impaktu) na přírodu (biodiverzitu a ekologické procesy) mají nepůvodní druhy vliv na celé spektrum ekonomických aktivit (plevely v zemědělství, přenašeči a hostitelé chorob, narušování infrastruktury atd.). Na základě existujících dat bylo odhadnuto, že pro země Evropské unie nepůvodní druhy znamenají náklady cca 12 mld. Euro ročně (Kettunen et al. 2009) a v celosvětovém odhadu asi 5 % HDP (Pimentel et al. 2002). Pro ČR není celkový odhad nákladů způsobených nepůvodními druhy vyčíslen. Pokud se zaměříme jen na vybrané druhy a oblasti, pak např. v letech byly náklady na likvidaci invazních a nepůvodních dřevin mimo chráněná území z fondů PPK (program péče o krajinu) 6,6 mil. korun; v NP České Švýcarsko bylo v letech do kontroly vejmutovky (Pinus strobus) a modřínu (Larix decidua) investováno 4,5 mil. korun a v CHKO Český ráj v roce tis. korun (Křivánek 2006). Linc (2012) spočetl, že invaze bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum) v ČR stojí zhruba 2,5 mil. ročně. Je však třeba si uvědomit, že jen malé množství zavlečených druhů v novém areálu zdomácní a posléze má opravdu výrazný negativní impakt. Navíc se vnímání impaktu liší mezi různými zájmovými skupinami, jsou rozdíly mezi stanovišti a impakt samotný a jeho 2

3 vnímání se mění i v čase. Z hlediska časového měřítka jsou důležité jak změny v prioritách společnosti, tak i důsledky invazního procesu, kdy míra impaktu roste spolu s velikostí areálu a počtem invadovaných stanovišť. Vnímání impaktu dále výrazně ovlivňuje měřítko, na kterém se invaze odehrává pokud se zavlečený druh vyskytuje v heterogenním prostředí, lze očekávat, že jeho impakt nebude tak zřetelný a obvykle ani tak intenzivní, jako když invaduje homogenní a rozsáhlá území. Proto je důležité zabývat se nepůvodními druhy ve vztahu k jejich vlivu na okolí a uvedené odhady nákladů spojených s invazemi poskytují důležitý podklad k možným přístupům v jejich managementu a umožňuje nastavit priority v plánování zásahů, a to i na regionální úrovni či úrovni biotopů. Prevence a včasná reakce, např. rychlá likvidací malé populace, jsou levnější než řešení následků již probíhající invaze. Avšak problémem je, že invaze jsou ze své podstaty většinou identifikovány pozdě. A přestože existují rozhodovací schémata pro testování potenciálně invazních druhů a jsou některými státy aktivně využívána, nejlepším prediktorem zůstává, zda je již daný druh invazní jinde. Tato rozhodovací schémata můžeme zejména využít u záměrných introdukcí, ale je důležité zmínit, že predikce invazního potenciálu nemusí vůbec souviset s tím, jestli druh může být v budoucnu problémový a bude mít negativní impakt. Zakotvení problematiky nepůvodních druhů v legislativě ČR a Evropy je dosud značně neuspořádané i přes aktivity Evropské komise v posledních letech. Nejlepší situace je u škodlivých organismů v zemědělství a lesnictví, kde je kromě několika právních předpisů velmi dobrá spolupráce států na mezinárodní úrovni (EPPO, DEFRA). V ochraně přírody existuje několik mezinárodních předpisů, ke kterým ČR přistoupila, ale problematika nepůvodních druhů je tam řešena velmi obecně. Stejně tak i na národní úrovni v ČR není prevence, monitoring, tvorba systémů včasné detekce a další principy doporučené pro management nepůvodních druhů dostatečně legislativně podpořena. Z hlediska ochrany přírody je klíčový 5 odst. 4, zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, který říká, že záměrné rozšíření geograficky nepůvodního druhu rostliny či živočicha do krajiny je možné jen s povolením orgánu ochrany přírody; to neplatí pro nepůvodní druhy rostlin, pokud se hospodaří podle schváleného lesního hospodářského plánu nebo vlastníkem lesa převzaté lesní hospodářské osnovy, přičemž toto ustanovení zároveň definuje nepůvodní druh takto: geograficky nepůvodní druh rostliny nebo živočicha je druh, který není součástí přirozených společenstev určitého regionu. Dalším dokumentem který zmiňuje nepůvodní druhy a určuje cíle, kterých by mělo být dosaženo, je Státní politika životního prostředí. Ta požaduje zejména: Navrhnout a realizovat komplexní a systémová opatření k snížení negativního vlivu druhů s nepříznivými dopady na biologickou rozmanitost či hospodářskou produkci (prevence včetně hodnocení nebezpečí, monitoring, včasná reakce, likvidace (eradikace) či dlouhodobá regulace). Usměrňovat míru využívání druhů s nepříznivými dopady na biologickou rozmanitost či hospodářskou produkci a druhů s neprověřenými vlastnostmi na pozemcích v majetku státu a na ostatním území zajistit podporu omezení jejich využití a regulace v rámci zásad správné zemědělské praxe, lesnického hospodaření a vodohospodářských postupů. Omezit rizika zavlékání a šíření nepůvodních invazních druhů v rámci obchodu a dopravy. Vytvářet a realizovat programy k potlačení vybraných druhů s nepříznivými dopady na biologickou rozmanitost či hospodářskou produkci, případně ve vybraných územích. Vymezení nepůvodních a invazních druhů a poznámka k užitým pojmům. 3

4 Nepůvodní druhy ČR jsou druhy, které se staly součástí české flóry a fauny po úmyslném či neúmyslném zavlečení člověkem. Studie se týká výlučně té části nepůvodních druhů, která je vnímána různými zájmovými skupinami negativně ve vztahu k životnímu prostředí (mají negativní dopad/impakt). Jsou to zdomácnělé (naturalizované) druhy s počínajícím šířením a invazní druhy, jejichž šíření již naplno probíhá. Zde je nutné zmínit odlišné pojímání termínu invazní druh. Zatímco v ochraně přírody (např. IUCN, CBD) se invazními druhy nazývají ty, jež mají negativní dopad na biodiverzitu a lidskou činnost (často zahrnuje i druhy původní), v ekologii se za invazní považují ty, které mají schopnosti udržovat populace a šířit se (Richardson et al. 2000). Nepůvodní druhy byly v minulosti a jsou v současnosti běžnou a nedílnou součástí flóry a fauny ČR. Naprostá většina z nich je neškodná nebo "trpěná", a to kvůli vzácnosti dosavadního výskytu (např. ojediněle zavlékané tropické druhy), nebo kvůli malému vlivu na přírodu (zejména druhy plně zdomácnělé, přítomné v ČR už několik tisíc let), anebo konečně pokud jejich užitečnost převažuje nad negativními vlivy (kulturní druhy). Jen malý počet nepůvodních druhů vykazuje známky rychlého šíření spojeného se schopností konkurovat původním druhům a snižovat druhovou pestrost. Pouze tyto druhy jsou předmětem této studie. Pojmy jako invazní, neofytní, nepůvodní apod. se často směšují a zaměňují, jako by označovaly touž skutečnost. Je tomu tak i v textu Státní politiky životního prostředí, kde se píše např. o nepůvodních druzích a škodlivých organismech (p.12), o nežádoucích (nepůvodních a invazních) druzích (p.13) o nepůvodních, často invazních organismech (p.25), o zavlékání a šíření nepůvodních invazních druhů (p.50). Formulace jsou tedy vzájemně poněkud nekonzistentní a ne vždy jasně je odlišeno, kdy má jít o druhy nepůvodní, o druhy invazní jakožto podskupinu druhů nepůvodních, a konečně o druhy nežádoucí/škodlivé, které však mohou být jak původní, tak nepůvodní. Více k terminologii vztahující se k invazím je v práci Pyšek et al. (2008). Podle doporučení IUCN (IUCN 2000) by se s veškerými nově zavlečenými druhy mělo zacházet dle pravidla "vinen, dokud se neprokáže nevina" (guilty until proven innocent) s principem předběžné opatrnosti. IUCN navrhuje druhy po "otestování" jejich invazního potenciálu a schopnosti negativně ovlivňovat biodiverzitu prohlásit jako (1) bezpečné (White list, "bílý seznam" druhů, kde vyhodnocené ohrožení je malé či zanedbatelné) a jejich introdukci povolit/umožnit, (2) druhy s nejasným potenciálem (Grey list, "šedý seznam") a (3) druhy jasně problematické (Black list, černý seznam"). Druhy z šedého a černého seznamu by neměly být úmyslně introdukovány, a pokud nedochází k jejich likvidaci, pak by měly být monitorovány. Hodnocení druhů ztěžuje zejména časové hledisko mezi dobou prvního zavlečení a zdomácněním (tzv. lag fáze) a většinou široké spektrum možných vlivů na přírodu. Proto je časné rozpoznání problémového druhu velmi nejisté a je s určitostí možné většinou, až když je na likvidaci pozdě (obr. 1). Velikost populace/ abundance/početnost Invaze a impakt jsou nesnadno zjistitelné; snadný management /likvidace Čas Invaze a impakt jsou snadno zjistitelné; management a likvidace obtížné až nemožné Obr. 1 Schéma znázorňující vztah mezi schopností odhalit probíhající invazi a schopností na ni reagovat. 4

5 Protože některé nepůvodní druhy mohou být příčinou rizik v ochraně přírody a mohou ohrožovat lidské zdraví a činnost, cílem tohoto dokumentu je vytvořit metodiku, jak vybrat druhy, na které zaměřit pozornost a identifikovat je. Při vytváření seznamu (black listu) se nezaměříme pouze na impakt jednotlivých druhů, ale i na jejich rozšíření a schopnost jejich likvidace. Součástí přípravy metodiky byla i rešerše existujících klasifikačních systémů používaných v Evropě. Pro ilustraci rozdílných přístupů jsme vybrali čtyři používané metodiky, které se liší v několika hodnotících kritériích a v tom, zda berou v potaz jen samotný dopad druhů nebo i případný management. Rešerše existujících systémů na hodnocení nepůvodních druhů Na území Evropy se pro tvorbu "black listů" a seznamů vybraných nepůvodních druhů určených pro prioritní management používá široké spektrum metod. Komplexní souhrn používaných metod pro listing v Evropě uvádí Essl et al. (2011). Ve své práci shrnuje a i z našeho průzkumu dostupných klasifikačních systémů vyplývá, že většina se zaobírá hlavně možným šířením druhů a jejich impaktem a jen velmi málo (EPPO, Švýcarsko, Obecný systém pro hodnocení impaktu savců a ptáků) jich zahrnuje socio-ekonomické aspekty. Navíc téměř žádný systém dále netřídí druhy dle možnosti managementu. Německo-rakouský systém GABLIS "Black list" používaný v Německu a Rakousku sestává ze třech seznamů podle toho, jaký je jeho impakt, rozšíření a zda existují nějaká opatření na jeho kontrolu. Druhy u kterých nehrozí riziko negativního impaktu jsou řazeny do Bílého seznamu (White list). Naopak druhy u kterých je prokázán negativní dopad a invazní chování jsou řazeny do Černého seznamu (Black list). Druhy, kde dosud není jistota ohledně jejich možného impaktu, jsou zařazeny do tzv. Šedého seznamu (Grey list) (Obr. 2). Druhy uvedené v Černém a Šedém seznamu jsou dále rozděleny do jemnějších kategorií podle aktuálního rozšíření a aplikovatelného managementu. Výsledkem jsou následující skupiny v rámci Černého seznamu (1) Černý seznam varovný seznam (warning list; pokud druh je rizikový a zároveň ještě není v zájmovém území), (2) Černý seznam seznam pro přímé zásahy (action list; druhy s negativním impaktem vyskytující se teprve na omezeném počtu lokalit, které lze v rozumném čase zlikvidovat) a (3) Černý seznam managementový seznam (management list; druhy s negativním impaktem vyskytující se teprve na omezeném počtu lokalit nebo již velmi rozšířené druhy, které nelze lze v rozumném čase zlikvidovat na celém území; management je zaměřen na zmírnění negativních dopadů). V současnosti je dostupná pro Německo a Rakousko klasifikace nepůvodních druhů ryb (Essl et al. 2011) a vybraných rostlin Německa (Nehring et al. 2013). Hodnotící systém GABLIS je určen vytvořen tak, aby bylo možno hodnotit stejným způsobem různé taxonomické skupiny. Jediné omezení, které však je možné drobnou úpravou změnit je zaměření na impakt na biodiverzitu (přírodu). Dobré je, že hodnotící systém bere v potaz částečně i realizovatelnost managementu. Systém GABLIS je v Německu využíván pro Německou národní strategii pro biologickou diverzitu jako metodologický nástroj. Je to velmi robustní systém vhodný pro identifikaci problémových nepůvodních druhů. 5

6 Obr. 2 Rozhodovací schéma pro klasifikaci nepůvodních druhů do Černého (Black list), Šedého (Grey list) a Bílého seznamu (White list). Norsko Soupis "Nepůvodní druhy Norska s černým seznamem, 2012" (Gederaas et al., Alien species in Norway with the Norwegian Black List, 2012) je založen na hodnocení ekologického impaktu nepůvodních druhů a jejich invazního potenciálu. Celkem bylo pro hodnocení použito zhruba 2500 druhů ze všech skupin organismů druhů bylo identifikováno jako reprodukující se v Norsku a 134 druhů lze očekávat v blízké budoucnosti (dosud se nevyskytující na území Norska). Samotné hodnocení jednotlivých druhů je založeno na použití kvantitativních metod pro odhad pravděpodobnosti zdomácnění (naturalizace), šíření a impaktu na biodiverzitu. Stejně jako v případě dalších systémů (např: Obecný systém pro hodnocení impaktu savců a ptáků) je hodnocení robustní a umožňuje aplikaci na různé skupiny organismů. Pro samotné hodnocení je použito matice 4 4 (Obr. 3) a výsledkem je pět kategorií: SE vážný dopad (severe impact), HI vysoký (high), PH potenciálně vysoký (potentially high), LO zanedbatelný (low) a NK neznámý (not known impact). Dále je pro každý druh odhadnut invazní potenciál (rychlost šíření ve vztahu k délce života) a pravděpodobnost výskytu impaktu (dokumentovaný či potenciální impakt na původní druhy a stanoviště). Do samotného černého seznamu pak byly vybrány druhy s vážným (SE) a vysokým impaktem (HI). Další parametry jsou informativní a slouží pro možnou prioritizaci managementu. Celkem identifikovali 106 druhů s vážným a 111 druhů s vysokým impaktem, které byly zařazeny do černého seznamu. Druhů s potenciálně vysokým impaktem nalezli 198. Problém uvedeného černého seznamu je v ignorování dosažitelnosti managementových opatření. Je na jednu stranu vhodné pokud dojde k identifikaci škodlivých druhů s vysokým impaktem, ale pokud nejsou získaná data převedena do realizovatelné podoby (zde ochranářských opatření) pak jsou jen částečně použitelná (v legislativě, finančních nástrojích ochrany přírody, preventivních opatřeních). Kladně hodnotíme identifikaci druhů, na které má být zaměřena pozornost a které se ještě na území Norska nevyskytují (obdoba Watch listu). V rámci sledovaných států se jedná o jedno z nejucelenějších hodnocení (počet hodnocených druhů) z pohledu ochrany přírody. Chybí však hodnocení socio-ekonomického impaktu. 6

7 Obr. 3 Kategorie používané v hodnocení nepůvodních druhů v Norsku jsou výsledkem mezi hodnotami invazního potenciálu (Invasion potential, pravděpodobnost zdomácnění a invaze) a samotného impaktu (Ecological effect). Druhy s vážným (SE) a vysokým impaktem (HI) byly zařazeny do "Black listu". Belgický systém hodnocení ISEA/Harmonia Belgie má velmi dobrý informační systém o nepůvodních druzích, zejména o rostlinách. Seznam nepůvodních druhů rostlin v Belgii je několikrát ročně aktualizovaný a zahrnuje i informace o výskytu na regionální úrovni ( V rámci inventáře byl vypracován i hodnotící systém pro jednotlivé druhy. Systém je o něco jednodušší než představený norský systém. Je druhově nespecifický, takže se používá pro široké spektrum druhů. Primárně byl určený pro hodnocení environmentálního impaktu, ale lze jej použít i pro ohrožení lidského zdraví, zemědělské a lesnické škůdce druhy mající negativní vliv na infrastrukturu. Pro tyto všechny možné dopady je nyní používán v rámci vytváření varování před novými druhy (alert reports). Do hodnocení jsou zahrnuty jen druhy, které jsou zdomácnělé v Belgii nebo okolních zemích s obdobným klimatem. Zvláštní pozornost je věnována druhů u kterých je dokumentován nějaký negativní impakt. Projekt hodnocení je podporován federální vládou Belgie a podílí se na něm několik výzkumných institucí. Samotné hodnocení se snaží minimalizovat subjektivitu a je založeno na míře impaktu a pravděpodobnosti, že daný invazní v Belgii zdomácní. Výsledkem hodnocení je zařazení druhu buď do kategorie A (černý seznam) s vysokou pravděpodobností rizika, B (varovný seznam) se středním rizikem na základě současných znalostí nebo skupiny C kde jsou druhy nemající zřejmě žádný výrazný impakt. Pravděpodobnost zdomácnění je funkcí schopnosti šíření a kolonizačních schopností. Míra impaktu je založena na pravděpodobnostech ovlivnění lokálních druhů a změn ekosystémů. Systém je velmi propracovaný ale stejně jako v jiných případech je založen na dostupnosti dat z obdobných podmínek. Přestože se autoři snažili vyvinout relativně subjektivitě odolný systém, výsledky jsou velmi závislé na prostudovanosti jednotlivých skupin. Systém nebere v potaz např. typ invadovaných ekosystémů a je tedy jen jakýmsi předstupněm v rozhodování při prioritizaci managementových zásahů. Obecný systém pro hodnocení impaktu savců a ptáků 7

8 Systém byl původně vyvinut pro hodnocení ekosystémového a socio-ekonomického impaktu nepůvodních druhů savců a ptáků (Nentwig et al. 2010; Kumschick et al. 2012). Jedná se jeden z mála systémů, který není vyvinut pro daný region. Navíc zahrnuje i hodnocení ekonomických parametrů. V rámci environmentálního a ekonomického impaktu je použito pro každý typ šest kategorií impaktu a pro každou kategorii je míra vyjádřena v pětistipňové škále (od nevratných změn v ekosystému po neměřitelný impakt). Výsledný impakt je dán součtem hodnot impaktu v kategoriích. Samotný impakt je zjišťován převážně z literatury. Protože však je výsledkem součet, hodnocení dává smysl jen pro srovnání větších skupin druhů a jejich prioritizaci. Vzhledem k tomu, že hodnocení jednotlivých skupin organismů je prováděno na kontinentální úrovni, nebere v potaz regionální rozdíly a míru impaktu na různých typech invadovaných stanovišť. Hodnocení není závislé na míře zdomácnění / naturalizace. Obecný systém je tedy vhodný pro primární hodnocení zájmových druhů, na které se zaměřit. Pro regionální stanovení priorit je možné získaná data z hodnocení propojit s rozšířením či abundancí, ale to již systém nezahrnuje a je na uživatelích, jaký přístup zvolí. Systém se v současné době rozšiřuje pro použití i pro rostliny a další skupiny organismů. Výhoda hodnocení je v šíři zahrnutých typů impaktu. Nevýhodou je to, že zjištěná hodnota impaktu je závislá na detailnosti literární rešerše, dostupnosti a použitých datech. 8

9 Metodika tvorby seznamu vybraných nepůvodních druhů vyžadujících zvláštní přístup (Černý a šedý seznam ČR) Z předchozí části vyplývá potřeba mít možnost nějakým způsobem srovnat jednotlivé druhy z hlediska jejich dopadu a schopnosti je kontrolovat. Pravidla hodnocení musí být dostatečně obecná, aby bylo možno klasifikovat zároveň rostliny i živočichy, zároveň však musí brát v potaz jejich odlišné invazní chování, možnosti likvidace a managementu. Pokud by používaný systém bral v potaz pouze samotný impakt, pak by zřejmě nejlepší cestou bylo převzít systém Obecného systému pro hodnocení impaktu (4). Tento systém zahrnuje navíc i hodnocení socio-ekonomického impaktu. Nicméně, v rámci prioritizace je zapotřebí brát ohled i na aktuální rozšíření jednotlivých druhů, charakter invadovaných stanovišť a realizovatelnost zásahů. Tomu nejlépe odpovídá německo-rakouský systém black listů (GABLIS). Po prostudování používaných systémů v okolních zemích, zvážení výhod jednotlivých seznamů a dostupných dat pro ČR jsme se rozhodli postupovat obdobně jako v německorakouském systému GABLIS. Výsledný seznam je tedy výsledkem zhodnocení kombinace impaktu jednotlivých nepůvodních druhů, rozšíření a možností managementu. 1) Volba strategie zacházení s nepůvodními druhy a její optimalizace V současném přístupu k nepůvodním druhům lze vysledovat v závislosti na různých faktorech tři různé scénáře. Scénář Rezignace: znamená kapitulaci na většinu soustavných pokusů s nepůvodními druhy bojovat. Na některých lokalitách (např. v obvodu severočeských výsypek) je tomuto scénáři blízký dnešní stav. Převládá pasivní nezasahování do populací, kdežto hubení se omezuje jen na lokální managementová opatření a zároveň některé druhy, zejména neofytní okrasné dřeviny, jsou zde při rekultivacích výsypek bez kontroly aktivně šířeny. Stejná situace je například u hmyzích nepůvodních druhů, kdy v souvislosti s ochranou biodiverzity (ani např. u slunéčka východního) nedochází k regulaci (byla by obtížně realizovatelná). Nicméně řada hmyzích škůdců je podle potřeby regulována v zemědělství, ale úplné odstranění žádného z invazních druhů není možné a již probíhající invaze nelze zastavit (karanténní opatření proti invazním škůdcům jsou neúčinná a jde o zbytečně vynaložené prostředky). Likvidace by stejně jako u jiných taxonomických skupin byla možná na počátku invaze, ale v té době druh obvykle uniká pozornosti, příp. je považován za bezvýznamný, jehož případná likvidace je zbytečná a nestojí za vynaložení prostředků. Scénář Kompletní likvidace (eradikace) není v podmínkách ČR jako vnitrozemského státu téměř reálná. Kompletní likvidace s udržením statusu quo je možná výhradně na ostrovech. I přes vysoké preventivní a kontrolní mechanismy však ani tam nelze úplně zabránit opětovné invazi. Nicméně kompletní likvidace je ideálním stavem, k němuž je třeba směřovat. Kompletní likvidaci je vhodné aplikovat v případě nově zjištěné populace potenciálně značně škodlivého druhu. Následovat pak musí preventivní opatření, které omezí opětovné introdukci. U rozsáhlých (meta-)populací je však tento scénář nerealistický zejména pro finanční náročnost a navíc je veden mylnou představou, že lze uskutečnit návrat do idealizovaného obrazu minulosti. Tento scénář zahrnuje i přístup, kdy dochází k nerozmyšleným zásahům (lokálně) proti všem nepůvodním druhům založených na obavách z nálepky nepůvodnosti. Tento přístup pak většinou vede k nulovým výsledkům a tyto rysy vykazuje až podstatná část akcí regulující výskyt nepůvodních druhů. Příznačný je paušální a 9

10 neujasněný záměr ("akát musí pryč"), přecenění sil a kontraproduktivní následky včetně poškození původní vegetace. Scénář Diferencovaný přístup se jeví jako optimální, protože je založen na rozlišení lokálního/regionálního kontextu. Dobrým příkladem je prosazující se zacházení s akátem, který pěstujeme v intravilánech, tolerujeme v oblastech, kde je vůdčí dřevinou lesních porostů (Kladensko, jižní Morava) a jeho hubení se dnes omezuje na místa, kde skutečně škodí, zejména v okolí stepních lokalit. Rozlišuje se tedy, kde a kdy je hubení konkrétních nepůvodních druhů namístě, kde je neproveditelné a kde tyto druhy nevadí nebo jsou i přínosem. Významným nástrojem se tak stává v konkrétních situacích tolerance nebo dokonce ochrana druhu, tedy týž vztah, jaký automaticky zaujímáme vůči běžným druhům domácího původu. Tento scénář omezuje kontraproduktivní nebo zbytečné aktivity a nepůvodní druhy začleňuje do systému ochrany přírody a krajiny, z nějž byly dosud vyčleňovány. 2) Výběr zájmových druhů Seznamy nepůvodních druhů byly založeny na seznamech druhů uvedených v publikacích Pyšek P., Danihelka J., Sádlo J., Chrtek J. Jr., Chytrý M., Jarošík V., Kaplan Z., Krahulec F., Moravcová L., Pergl J., Štajerová K. & Tichý L. (2012): Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition): checklist update, taxonomic diversity and invasion patterns. Preslia 84: ; Šefrová H. & Laštůvka Z. (2005): Catalogue of alien animal species in the Czech Republic. Acta Univ. Agric. Silvic. Mendel. Brun., 53(4): Dále byly nepůvodní druhy ČR doplněny z recentních publikací (např. Musil J., Jurajda P., Adámek Z., Horký P. & Slavík O. (2010) Non-native fish introductions in the Czech Republic species inventory, facts and future perspectives. - J. Appl. Ichthyol. 26 (Suppl. 2) (2010), 38 45), dostupných databází (DAISIE, NOBANIS) a konzultací s odborníky na dané taxonomické skupiny. Ze seznamů nepůvodních druhů okolních států byl získán soupis druhů pro "Watch list". Hodnocení probíhalo pro rostliny, obratlovce a bezobratlé s výjimkou hlístic a parazitů. Přehled zájmových druhů rostlin a jejich rozdělení do skupin podle typu managementu byl vypracován na základě článku (Pyšek et al. 2012). Základní parametry výběru druhů ukazuje následující tabulka přejatá z tohoto článku. 10

11 Tab. 1 Rozdělení nepůvodních druhů rostlin v ČR podle jejich současné populační dynamiky a schopnosti přežívat v krajině (Pyšek et al. 2012). Populations Cultivation Introduction & Failure (a) Not selfsustaining (a1) None PG1: casual (395) (B3, C2) (a2) Past (b) Selfsustaining (C3, D1, D2) (c) Meta populations (E) (a3) Ongoing (b1) None (b2) Past (b3) Ongoing (c1) None (c2) Past (c3) Ongoing PG4 & 5: casual (501 & 28) Establishment & Failure PG2: casual (45) PG3: casual (17) PG6: naturalized (54) Establishment & No trend PG7: naturalized (40) PG9: naturalized (36) PG11: naturalized (65) PG13: naturalized (100) PG15: naturalized (8) PG17: naturalized (19) Starting spread PG8: naturalized (43) PG10: naturalized (11) PG12: naturalized (31) Total species Ongoing spread PG14: invasive (28) PG16: Invasive (9) PG18: invasive (24) Výchozí sadou uvažovaných druhů vyšších rostlin bylo 1454 nepůvodních druhů rostlin. Z nich byla velká část pod kritickou hladinou škodlivosti, a to z několika důvodů (1) PG1 až PG5: 987 druhů z kategorie casual (tj. přechodně zavlečených druhů s příležitostným výskytem). Sem patří druhy vzácně zplaňující (platan), nebo druhy při zplaňování neúspěšné a neschopné vytvořit populaci (pšenice). Lokálně mohou i tyto druhy zplaňovat i působit problémy (např. rychle rostoucí dřevité liány jako Celastrus orbiculatus), ale to lze řešit přímo na lokální úrovni. Jiné druhy z této skupiny se v budoucnu budou častěji stávat předmětem pěstování jako např. energetické dřeviny (Paulownia tomentosa); avšak vzhledem k dosavadní vzácnosti těchto druhů není jasné jejich riziko na území ČR. Některé z těchto druhů proto doporučujeme k přednostnímu monitoringu a managementu. Dále nelze předpokládat výrazný efekt u (2) druhů z kategorie naturalized self-sustaining / establishment and failure (54 druhů) a /establishment and no trend (268), tedy druhů naturalizovaných, ale již vzácných tj,. neúspěšných (např. koukol) a druhů sice hojnějších, ale nevykazujících schopnost se v současnosti podstatně šířit (např. mák vlčí). Dále do varovného seznamu patří i druhy, které jsou zatím mimo území ČR, ale pravděpodobnost jejich introdukce (záměrné/náhodné) je vysoká. U některých druhů můžeme zabránit jejich šíření a následnému impaktu vhodným managementem, u jiných bohužel ne. Možným rizikem jsou tedy zbývající nepůvodní druhy v počtu 147. Ty zahrnují naturalizované (zdomácněné) druhy s počínajícím šířením (PG8, PG10 a PG12, 85 druhů) a invazní druhy s probíhajícím šířením (PG14, PG16, PG18). Při hodnocení se nebylo možno zcela vyhnout subjektivně zatíženému expertnímu odhadu. Pro redukci subjektivity jsme 11

12 u jednotlivých druhů kategorizovali jejich vlastnosti, stanovištní vazbu a vhodné zásahy aplikovatelné s ohledem na jednotlivé krajinné situace, v nichž se tyto rostlinné druhy vyskytují. Na základě těchto charakteristik byly druhy vzájemně porovnány a klasifikovány. Takto získaná analytická matice druhových skupin, krajinných situací a typů zásahů byla poté shrnuta do níže uvedeného přehledu. U hodnocených živočichů jsme vycházeli ze seznamu cca 600 nepůvodních druhů, které se vyskytují na území ČR nebo zde byly v minulosti zaznamenány. Z tohoto seznamu bylo vybráno 184 potenciálně problematických druhů pro naši přírodu. Do hodnocení bylo přidáno také 15 druhů, které ještě nejsou z území ČR udávány, ale jejich invaze lze očekávat vzhledem k výskytu v sousedních státech, případně by jejich introdukce mohla být vážným problémem. Nepůvodní druhy živočichů mohou působit na původní druhy a společenstva řadou negativních vlivů: predátoři mohou ohrožovat populace vzácných a chráněných druhů, mnohé druhy soupeří s ekologicky obdobnými původními druhy o zdroje, dominantní herbivorní druhy v terestrickém i vodním prostředí mohou narušovat invadovaná stanoviště nebo měnit strukturu potravních sítí. Řada invazních druhů živočich je možnými přenašeči a hostiteli chorob a parazitů a pominou nelze i genetické znečištění v důsledku křížení s příbuznými původními druhy. Mezi nepůvodními bezobratlými druhy početně samozřejmě dominuje hmyz. Z území ČR bylo dosud zaregistrováno asi druhů hmyzu, z toho asi 1,8% (490 druhů) je nepůvodních. Naprostá většina těchto druhů hmyzu byla introdukována náhodně, asi 20 druhů, nejvíce z řádu blanokřídlých, bylo vysazeno (nebo je vysazováno opakovaně jako biopreparáty) záměrně za účelem biologické ochrany rostlin. Z uvedeného počtu nepůvodních druhů je více než polovina (249) vázána na uzavřené, v zimě temperované prostory. Tyto druhy nesnášejí nižší teploty a do vnějšího prostředí mohou některé z nich jen krátkodobě pronikat během příznivého období. Za naturalizované a neinvazní lze počítat 102 druhů. Tyto druhy se ale z místa introdukce výrazně nešíří nebo jejich šíření proběhlo v minulosti a dnes je obvykle považujeme za běžnou součást naší fauny (pokud měly nějaký vliv na přírodu, pak se tak stalo v minulosti a dnes to nelze posoudit). Caa 112 druhů můžeme považovat za invazní. Sedm druhů má možný vliv na početnost původních druhů hmyzu a 41 je škůdci pěstovaných rostlin v zemědělství, zahradnictví, lesnictví a okrasném zahradnictví a z nich 28 působí velké až značné škody a ekonomické ztráty (tyto druhy jsou sledovány a pravidelně regulovány). Některé ekonomicky významné druhy jsou monitorovány Státní rostlinolékařskou správou, i když pouze ty, které jsou považovány za karanténní (molice tabáková, bázlivec kukuřičný). Škody způsobené nepůvodními druhy hmyzu na přírodě jsou naprosto nicotné, resp. o několik řádů menší (jsou-li vyčíslitelné), než jimi způsobené ekonomické ztráty. Podstatně menší počet nepůvodních druhů (cca 110) byl zaznamenán mezi ostatními terestrickými i vodními bezobratlými 1. Podobě jako v případě hmyzu platí i pro ostatní terestrické členovce a plže, že značná část je vázána na uzavřené prostory, z nichž uniká pouze příležitostně, a u většiny z nich není znám významnější ekologický impakt. Výjimkou v případě plžů je plzák španělský (Arion vulgaris) a v případě ostatních terestrických členovců kleštík včelí (Varroa destructor). Tyto druhy působí významné ekonomické škody v zemědělství a včelařství, ale jejich impakt se přímo či nepřímo týká i přirozených ekosystémů. Ve sladkých vodách je podíl bezobratlých s potenciálním impaktem na původní druhy a společenstva vyšší, jedná se výhradně o makrozobentos (zejména korýše a měkkýše). Některé druhy mohou ovlivnit charakter vodního prostředí změnou struktury dna či intenzivní filtrační činností (např. mlž slávička mnohotvará), predátoři (např. blešivec Dikerogammarus villosus) mohou ovlivnit populace své kořisti, další soupeří s původními druhy o zdroje (např. 1 Hodnoceny nebyly endoparazitické druhy a hlístice. 12

13 škeble asijská soupeří o hostitele larev s původními druhy mlžů) či přenášejí ochranářsky významné patogeny (americké invazní druhy raků). Relativně velký podíl druhů s potenciálním impaktem (téměř polovinu) lze najít mezi obratlovci, jichž se udává z ČR přes 80 druhů (v mnoha případech se však jedná jen o ojedinělé nálezy). Existuje však velký rozdíl mezi jednotlivými třídami. Zatímco v případě ptáků zatím není v ČR žádný nepůvodní druh, který by působil ekologické škody a z nepůvodních plazů je potenciálně problematická pouze americká želva nádherná (u níž sice není doloženo rozmnožování, ale je masově vypouštěna chovateli a je v našich podmínkách schopna dlouhodobě přežívat), v případě nepůvodních druhů savců a ryb lze předpokládat potenciální impakt u značného podílu druhů. Důvodem je vysazování lovné zvěře a ryb pro rybářské účely a myslivost, v důsledku čehož byly v minulosti aktivně introdukovány druhy z klimaticky vhodných oblastí, tudíž schopné se v našich podmínkách rozmnožovat. Řada z nich je ekologicky podobná původním druhům a přímo s nimi soupeří o zdroje, mnohé druhy ryb a některé druhy savců se s příbuznými druhy v přírodě kříží, a nepůvodní druhy jsou častými zdroji zoonóz nebo dokonce chorob přenosných na člověka. Vysazování nepůvodních druhů, často bez zvážení vhodné náhrady z řad původních druhů, bohužel často probíhá i v současnosti (zejména v důsledku rybářského hospodaření). Řada nepůvodních druhů ryb a savců je v naší krajině již plně zdomácnělá a zasahovat proti nim má smysl pouze v případě lokálního managementu. Vhodné by ale bylo omezit zbytečné introdukce rybích druhů, absolutně nevhodné je pak jakékoli vysazování nepůvodních kopytníků, šelem nebo hlodavců do volné krajiny. Pod důkladnou kontrolou by měly být i chovy v polopřirozeném prostředí (rybníky, obory), z nichž by mohlo dojít k úniku populací. Vlastnosti prostředí, populací a možný management Pro rostliny je vzhledem k jejich usedlému způsobu života, relativně snadné identifikaci a monitoringu mnohem jednodušší identifikovat charakteristiky invadovaných stanovišť, které byly použity pro hodnocení. Pro živočichy a hmyz bylo použito zjednodušených charakteristik. Nicméně vytvořené schéma hodnocení lze relativně snadno použít v budoucnu na aktualizované seznamy s doplněnými atributy. V jednotlivých krajinných situacích se jedná o následující parametry: kulturnost, prostředí a populační status. A. Kulturnost: 1. kultury tj. aktuálně udržované výsadby rostlin, či volně vypouštěné živočichy do přírody 2. spontánně vzniklé výskyty a výskyty vzniklé z někdejších kultur poté, co přestaly být udržovány, v případě živočichů se jedná např. o populace uniklé z chovů kožešinových zvířat Nebereme v úvahu možné následky kulturního pěstování druhy, které tabelárně kulturní nejsou. Občas se to děje, např. Datura stramonium pěstovaná jako okrasná rostlina může poté zplanět, ve srovnání s jinými trendy jsou však následky zanedbatelné. B. Typy prostředí: 1. Intravilán: soukromý a veřejný prostor. Patří sem využívané nebo opuštěné zahrady, zahrádkářské kolonie, parky a uliční zeleň, pusté plochy v prolukách zástavby. 2. Suburbánní oblasti: široká škála biotopů, spojující vlastností je vazba biotopů na příměstské, průmyslové a těžební zóny a nepřírodnost (biotopy kategorie X ve smyslu Katalogu biotopů Natura 2000). Na plochách je vysoké zastoupení rumištních druhů a 13

14 nepůvodních druhů. Patří sem rumiště, příměstské úhory, brownfields, rekultivované, nerekultivované a nezdařeně rekultivované výsypky a různé další udržované i neudržované kultury v příměstské krajině, a rovněž liniové výsadby ve větrolamech a podél silnic a dálnic. Typické oblasti jsou Sokolovsko, pás od Kadaně po Ústí n. L., pražská aglomerace suburbie a navazující Kladensko, a Ostravsko. Dle sem lze řadit i území s velkou převahou polní krajiny, pokud zde vymizely přírodní biotopy (např. oblast mezi Prahou a Brandýsem n.l.). 3. Venkovské oblasti: území mimo sídla s převahou biotopů tradiční zemědělské krajiny nebo lesů a s podílem přírodních biotopů a vzácnějších druhů, např. z Červeného seznamu. Kromě přírodních biotopů ve smyslu Katalogu Natura 2000 sem patří i lesní kultury a nepřírodní biotopy včetně např. lomů, pokud v nich nepřevažují moderní invazní a expanzní druhy. Typické oblasti představují CHKO a NP, ale i např. naprostá většina Českomoravské vrchoviny, a to i přes převahu polí a lesních kultur. 4. Území podléhající ochranářskému managementu: nakládání s nepůvodními druhy je v současné době na dobré odborné úrovni průběžně řešeno a tím není důvod k výrazné změně přístupu. Nicméně je vhodné postupovat v souladu s našimi doporučeními a zakomponovat je do vytvářených plánů péče. C. Populační status: 1. Výskyt ve velké metapopulaci, tedy v souboru vzájemně komunikujících populací, takže každý lokální zásah je neefektivní a jeho účinek se brzy ztrácí přísunem propagulí či migrací nových jedinců (platí jen pro invazní druhy, protože zdomácnělé druhy dostatečně velké metapopulace v pojetí citovaného článku nevytvářejí). Typickými příklady jsou např. bolševník obrovský v oblasti západočeských lázní, akát na Kladensku či slunéčko východní vyskytující se na většině území státu. 2. Výskyt v jednotlivých, spíše izolovaných populacích. Platí pro invazní i pro zdomácnělé druhy. D. Míra impaktu Použitý hodnotící systém je založen na "Obecném systému pro hodnocení impaktu" Nentwig et al. (2010), který byl mírně modifikován aby zahrnul požadavky IUCN SSC Invasive Species Specialist Group. Výsledkem je pět kategorií impaktu od minimálního vlivu po značně výrazný (Blackburn et al., v recenzním řízení). Značně výrazný impakt označuje negativní a nevratné změny ekosystému. Dále schéma obsahuje kategorie pro nehodnocené druhy a nedostatek dat. Schéma je obdobou přístupu používaného v rámci Červených seznamů ohrožených druhů pro kategorizaci pravděpodobnosti vyhynutí. Managementové možnosti K nepůvodním druhům lze přistupovat různými způsoby: 1. Přímá likvidace (eradikace) spontánně vzniklých populací je celkově náročná a přináší možná rizika (např. aplikace insekticidů a herbicidů). Doporučujeme ji spíše omezit, a zejména z ní vyloučit většinu příměstských metapopulací, kde tyto zásahy selhávají. Přímou likvidaci je vhodné aplikovat jen na druhy, jejichž populace jsou vzájemně izolované. U malých populací je rychlá přímá likvidace naopak prioritou. Lze také použít na menší populace relativně velkých druhů živočichů (např. některé kopytníky). 2. Likvidace ukončených kultur, tj. těsně poté, kdy skončí jejich využití. Příkladem jsou energetické plodiny, u nichž nesmíme dopustit, aby po skončení využití 14

15 přetrvávaly a staly se zdrojem šíření pěstovaných druhů do krajiny. Obdobně by bylo vhodné zacházet s populacemi nepůvodních druhů živočichů chovaných v uzavřených prostorách (rybníky, obory), u nichž by mohlo dojít v případě dlouhodobé nečinnosti k úniku populací do volné krajiny. 3. Zabránění přímých introdukcí do krajiny není aplikovatelné bez výjimky, ale je nutné tento nástroj používat ve zvýšené míře. Zejména je neudržitelná dosavadní praxe nekontrolovaného šíření škodlivých nepůvodních druhů ve venkovské krajině, např. při ozeleňování zářezů a náspů dálnic či při rekultivacích a to i v suburbánní zóně. Vhodné by bylo také omezovat škálu druhů vysazovanou v rámci lesnictví, myslivosti nebo rybářského hospodaření, kdy by měly být preferovány druhy domácí (či evropského původu) před ekologicky obdobnými nepůvodními druhy (pstruh potoční vs. duhový, jelen evropský vs. sika). 4. Omezování změnou managementu je široce aplikovatelné, a to i v krajinné situaci suburbánních a sídelních metapopulací. Nasnadě je tato metoda zejména ve venkovské krajině, kde je změna managementu většinou totožná s obnovou jeho tradičních forem (sečení luk, pastva, periodický management křovin) a může ovlivnit nejen výskyt nepůvodních rostlin, ale i na ně vázaných živočichů. Podmínkou úspěchu je, aby výsledný ekosystém měl lepší ekologickou kvalitu a aby zavedený management byl trvalý. Do této kategorie patří i možná změna praktik při mysliveckém a rybářském hospodaření (např. ukončení vysazování a podpory nepůvodních druhů, omezování populací cíleným odlovem). 5. Tolerance výskytů má v různých situacích různé důvody. Pěstování, chov a vysazování některých nepůvodních druhů v kulturách má svou tradici (akát a dub červený v lesnictví, myrobalán v sadech, amur či tolstolobik v rybnících, siven americký v kyselých horských tocích) a nepřichází v úvahu se mu důsledně a okamžitě vyhnout. Některé nepůvodní druhy, z živočichů např. kapr, jsou navíc ekonomicky velmi významné a i mimo kultury jsou obvykle považovány za přirozenou součást krajiny. Druhý důvod se týká rozsáhlých populací. Široce rozšířené invazní druhy vytvářejí zejména v suburbánních zónách a intravilánech rozsáhlé metapopulace. Jejich přímá likvidace by vyžadovala obrovské náklady s nejistým výsledkem. Stejně tak je nutné vzhledem k vysokým nákladům nebo nepraktičnosti likvidace tolerovat porosty vzniklé už před delší dobou zplaněním starých neudržovaných kultur (např. některé staré akátiny) nebo populace živočichů aktivně vysazené v minulosti (např. řada nepůvodních druhů ryb, raci, jelenec viržinský v oblasti Brd). Třetí důvod tolerance se týká zachování druhové rozmanitosti suburbánních zón, která mají již primárně nižší druhovou rozmanitost. Některé nepůvodní druhy zde tedy chybějící rozmanitost doplňují a zvyšují a to je další důvod je zde rozsáhle tolerovat. To je zásadní rozdíl od situace ve venkovské krajině, v níž je naopak nutno zabránit vzniku populací a tím spíš vzniku metapopulací. Poděkování Práce na tomto seznamu byla zaštítěna podporou MŽP ČR. Dále bychom chtěli poděkovat následujícím projektům, které se na splnění cílů podílely P504/11/1028 (GAČR), RVO (AV ČR). P.P. děkuje za podporu ceně Praemium Academiae od Akademie věd ČR. Děkujeme celé řadě kolegů (Václav Pižl, Karel Tajovský, Vladimír Vohralík, Luboš Beran) jejichž poznámky k výskytu druhů a jejich impaktu byly velmi cenné. Literatura 15

16 Essl, F., Nehring, S., Klingenstein, F., Milasowszky, N., Nowack, C. & Rabitsch, W. (2011) Review of risk assessment systems of IAS in Europe and introducing the German-Austrian black list information system (GABLIS). Journal for Nature Conservation 19: Kettunen, M.; Genovesi, P.; Gollasch, S.; Pagad, S. and Starfinger, U., Technical Support to EU Strategy on Invasive Alien Species (IAS) Assessment of the impacts of IAS in Europe and the EU. Institute for European Environmental Policy, London and Brussels. Křivánek, M. (2006): Biologické invaze a možnosti jejich předpovědi. Acta Pruhoniciana 84, VÚKOZ, Průhonice. Kumschick, S., Bacher, S., Dawson, W., Heikkilä, J., Sendek, A., Pluess, T., Robinson, T. & Kühn, I. (2012) A conceptual framework for prioritization of invasive alien species for management according to their impact. NeoBiota, 15, doi: /neobiota Linc, O Efektivita likvidace invazních druhů v České republice na příkladu bolševníku velkolepého. Bakalářská práce. Praha, Vysoká škola ekonomická. Millennium Ecosystem Assessment (2005): Ecosystems and human well-being: synthesis. Island Press. Washington, DC. Musil, J., Jurajda, P., Adámek, Z., Horký P. & Slavík O. (2010) Non-native fish introductions in the Czech Republic species inventory, facts and future perspectives. - J. Appl. Ichthyol. 26 (Suppl. 2), Nehring, S., Essl, F. & Rabitsch, W. (2013): Methodik der naturschutzfachlichen Invasivitätsbewertung für gebietsfremde Arten. Version 1.2 BfN-Skripten 340: 1-46 Nentwig, W, Kühnel E, Bacher S (2010) A generic impact-scoring system applied to alien mammals in Europe. Conservation Biology 24: Pimentel D., McNair S., Janecka J., Wightman J., Simmonds C., O Connel C., Wong E., Russel L., Zern J., Aquino T. & Tsomondo T. (2002): Economic and enviromnemtal threats of alien plant, animal, and microbe invasions. In: Pimentel D. [ed.], Biological invasions: economic and environmental costs of alien plant, animal, and microbe species, p , CRC Press, Boca Raton, FL. Pyšek P., Danihelka J., Sádlo J., Chrtek J. Jr., Chytrý M., Jarošík V., Kaplan Z., Krahulec F., Moravcová L., Pergl J., Štajerová K. & Tichý L. (2012): Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition): checklist update, taxonomic diversity and invasion patterns. Preslia 84: Pyšek P., Chytrý M., Moravcová L., Pergl J., Perglová I., Prach K. & Skálová H. (2008): Návrh české terminologie vztahující se k rostlinným invazím. Zprávy Čes. Bot. Spol. 43, Mater. 23: Richardson D. M., Pyšek P., Rejmánek M., Barbour M. G., Panetta F. D. & West C. J. (2000): Naturalization and invasion of alien plants: concepts and definitions. Diversity Distrib. 6: Šefrová H. & Laštůvka Z. (2005): Catalogue of alien animal species in the Czech Republic. Acta Univ. Agric. Silvic. Mendel. Brun., 53(4):

17 Seznamy vybraných druhů (černý a šedý seznam) Druhy jejichž výskyt by měl být určitým způsobem omezován (Černý seznam nepůvodních druhů ČR; black list) Z důvodů rozdílů mezi druhy, jejich impaktem a doporučeným managementem jsou živočichové a rostliny uvedeny odděleně ve skupinách. Živočišné druhy Druhová skupina BL1: Druh s významným impaktem; přímá likvidace, omezení veškeré manipulace a šíření Varroa destructor roztoč napadající včelstva, výskyt již sledován a tlumen na základě pokynů Státní veterinární správy ČR Druhová skupina BL2: Druhy málo ovlivnitelné; aplikovat případný lokální management dle potřeby Druhy s prokázanou nebo předpokládanou vyšší mírou impaktu, které jsou již v ČR značně rozšířeny či jejichž rozšiřování je obtížné účinně bránit. U těchto druhů by se primárně mělo bránit dalšímu šíření (pokud je to možné, např. v případě vodních druhů) a aktivnímu vysazování do volné přírody. U ekonomicky významných druhů označených křížkem (+), rozšířených díky aktivnímu vysazování (rybářství, myslivost), by mělo být podporováno alternativní využívání původních druhů. Vysazování by mělo být omezeno pokud možno na uzavřené areály (obory, sádky) bez možnosti dalšího spontánního šíření. V případě populací s významným impaktem lze zvažovat různé formy kontroly rozšíření či početnosti (případně kompletní eliminace, pokud to biologie příslušných druhů umožňuje). U druhů označených hvězdičkou (*) by bylo vhodné zvážit opatření podporující aktivní kontrolu / redukci početnosti. Terestričtí bezobratlí (vč. hmyzu) Přestože žádný z nepůvodních druhů hmyzu na území ČR nemá výrazně prokazatelný vliv na biodiverzitu ve smyslu použitých kategorií míry impaktu a navíc je management hmyzích druhů obtížný, u níže uvedených druhů by měla být lokální kontrola zvažována. Arion vulgaris Cameraria ohridella Diaspidiotus perniciosus Eriosoma lanigerum Harmonia axyridis Hyphantria cunea Leptinotarsa decemlineata Oxycarenus lavaterae Vodní bezobratlí Astacus leptodactylus (likvidace současných populací není žádoucí, jedná se o zákonem chráněný, byť nepůvodní druh) Corbicula fluminea Dikerogammarus villosus 17