NÁVRH Odesílatel: Komise Ze dne: 10. dubna 2006 Předmět: Pozměněný návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o službách na vnitřním trhu

Transkript

1 RADA EVROPSKÉ UNIE Brusel 12. dubna 2006 (20.04) (OR. en) 8413/06 Interinstitucionální spis: 2004/0001 (COD) COMPET 83 SOC 171 JUSTCIV 102 CODEC 348 NÁVRH Odesílatel: Komise Ze dne: 10. dubna 2006 Předmět: Pozměněný návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o službách na vnitřním trhu Delegace naleznou v příloze návrh Komise podaný s průvodním dopisem Jordiho AYETA PUIGARNAUA, ředitele, pro Javiera SOLANU, generálního tajemníka, vysokého představitele. Příloha: KOM(2006) 160 v konečném znění 8413/06 mlk 1 DG C I CS

2 KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ V Bruselu dne KOM(2006) 160 v konečném znění 2004/0001 (COD) Pozměněný návrh SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o službách na vnitřním trhu (předložená Komisí) CS CS

3 DŮVODOVÁ ZPRÁVA Komise předkládá pozměněný návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o službách na vnitřním trhu. Pozměněný návrh začleňuje ty z pozměňovacích návrhů předložených Evropským parlamentem při prvním čtení, které jsou pro Komisi přijatelné, a rovněž řadu vyjasnění, která projednávala Rada. Rovněž plně respektuje závěry Evropské rady, které zdůrazňují nutnost úplného dotvoření vnitřního trhu služeb a současného zachování evropského sociálního modelu. 1. SOUVISLOSTI Komise svůj návrh schválila dne 13. ledna Evropskému parlamentu a Radě byl oficiálně předán dne 6. února Výbor regionů vydal své stanovisko dne 29. září 2004 a Evropský hospodářský a sociální výbor dne 9. února Evropský parlament přijal legislativní usnesení při prvním čtení dne 16. února 2006 a k návrhu Komise předložil pozměňovací návrhy. 2. CÍL NÁVRHU KOMISE Zlepšení podmínek pro hospodářský růst a zaměstnanost v EU. Návrh je součástí procesu hospodářské reformy, která byla zahájena lisabonskou strategií. Vzhledem k tomu, že služby představují podstatnou část hospodářství EU, má konkurenceschopný trh služeb zásadní význam pro hospodářský růst. V současné době nemůže mnoho společností poskytujících služby, zejména malé a střední podniky, v důsledku celé řady překážek vnitřního trhu nabízet služby za hranicemi svého státu a plně využívat výhod vnitřního trhu. To rovněž oslabuje celosvětovou konkurenceschopnost nejen poskytovatelů služeb z EU, ale také výrobního odvětví EU, které se stále více spoléhá na vysoce kvalitní služby. Kromě toho se tím Evropa stává méně přitažlivým místem pro zahraniční investice. Vytvoření skutečného vnitřního trhu služeb odstraněním právních a administrativních překážek rozvoje činností v oblasti poskytování služeb. Tyto překážky vznikají tehdy, když se poskytovatelé služeb z jednoho členského státu chtějí usadit v jiném členském státě a když chtějí poskytovat služby z členského státu usazení do jiného členského státu, například tak, že se do tohoto státu dočasně přestěhují. Návrh usiluje o usnadnění výkonu těchto dvou základních svobod zakotvených ve Smlouvě o ES, tj. svobody usazování a volného pohybu služeb, a o zajištění větší právní jistoty poskytovatelům služeb. Posílení práv spotřebitelů jako uživatelů služeb. V současné době není pokryta poptávka spotřebitelů po přeshraničních službách, a to kvůli značným právním a administrativním nesnázím, nedostatku informací a chybějící důvěře ve služby z jiných členských států. Návrh bude tyto problémy řešit tím, že členským státům uloží povinnost zrušit omezení týkající se přeshraničního využívání služeb, a uplatňováním zásady nediskriminace a vyžadováním větší transparentnosti a více informací od poskytovatelů služeb. Stanovení právně závazných povinností týkajících se účinné správní spolupráce mezi členskými státy. Účinná a dobře fungující správní spolupráce je nezbytným předpokladem pro řádné fungování vnitřního trhu. Regulační orgány členských států mají jen málo informací o právním rámci a postupech dohledu v jiných členských státech, a tudíž nemají v jejich CS 2 CS

4 příslušné právní předpisy a postupy dostatek důvěry. To vede k dvojím postupům a kontrolám přeshraničních činností a může to být také zneužíváno podvodnými obchodníky, kteří se chtějí vyhnout dohledu nebo obejít platné vnitrostátní předpisy, což představuje následné riziko pro uživatele služeb. Návrh stanoví zákonnou povinnost výměny informací a vzájemné pomoci mezi členskými státy na základě dobře fungujícího elektronického informačního systému, který bude umožňovat příslušným orgánům určit bez problémů příslušné partnery v jiných členských státech a účinně s nimi komunikovat. 3. STANOVISKO KOMISE K POZMĚŇOVACÍM NÁVRHŮM EVROPSKÉHO PARLAMENTU 3.1. Oblast působnosti a ostatní obecná ustanovení (články 1-4) Služby obecného zájmu. Pozměňovací návrhy 13 a 44 a části pozměňovacích návrhů 72 a 289, týkající se článků 1 a 2 a příslušných bodů odůvodnění, objasňují, že služby obecného hospodářského zájmu jsou zahrnuty do oblasti působnosti směrnice, ačkoliv směrnice nepočítá s liberalizací těchto služeb ani privatizací veřejných subjektů poskytujících tyto služby a ani se nezabývá financováním nebo státními podporami. Pozměňovací návrh 73 v článku 2 vysvětluje, že služby obecného zájmu nespadají do oblasti působnosti směrnice. Komise souhlasí s pozměňovacím návrhem 44 a příslušnými částmi pozměňovacích návrhů 72 a 289. Komise také přijímá pozměňovací návrhy 13 a 73, mírně však mění znění pozměňovacího návrhu 73 (článek 2) a rovněž znění pozměňovacího návrhu 13 (nový bod odůvodnění 7a) a vysvětluje, že s výhradou explicitních vynětí některých zvláštních odvětví spadají služby obecného hospodářského zájmu do oblasti působnosti směrnice, neboť se jedná o služby hospodářské povahy. Zdravotnické služby. Pozměňovací návrh 78 vylučuje z oblasti působnosti směrnice soukromé a rovněž veřejné zdravotnické služby, a to doplněním odpovídající změny v článku 2. Pozměňovací návrh 304 uvádí v bodu odůvodnění 10c, že se toto vynětí týká zdravotnických a farmaceutických služeb, které poskytují regulovaní zdravotničtí pracovníci pacientům při posuzování, udržování a obnovování jejich zdravotního stavu. Pozměňovací návrhy 233/403 vysvětlují v článku 1, že se směrnice nedotýká služeb veřejné zdravotní péče ani dostupnosti veřejného financování pro poskytovatele zdravotní péče. Pozměňovacím návrhem 305 se vkládá nový bod odůvodnění 10d, v němž se vysvětluje, že směrnicí není dotčena náhrada nákladů zdravotní péče poskytnuté v jiném členském státě, a zdůrazňuje, že tato otázka by se měla řešit i v dalším právním nástroji s cílem dosáhnout větší právní jistoty a jasnosti. Vynětí zdravotnických služeb z oblasti působnosti směrnice Komise přijímá a potvrzuje svůj závazek, že vyvine zvláštní iniciativu týkající se zdravotnických služeb. Proto přijímá pozměňovací návrhy 78, 304 a 305. Pozměňovací návrhy 233/403 týkající se veřejné zdravotní péče jsou z důvodu překrytí s definicí v článku 2 bezpředmětné. Sociální služby. Pozměňovací návrh 292 uvádí v článku 1, že směrnicí nejsou dotčeny služby, které plní cíle sociální péče, a pozměňovací návrh 252 týkající se článku 2 vylučuje z oblasti působnosti směrnice sociální služby, jako jsou služby sociálního bydlení, péče o děti a péče o rodinu. Pozměňovací návrhy 294 a 296 zavádějí dva nové body odůvodnění, které vysvětlují povahu sociálních služeb, zejména služeb sociálního bydlení, péče o děti a podpory rodin. Pozměňovací návrh 295 zavádí bod odůvodnění, který uvádí, že směrnice se netýká financování sociálního bydlení nebo s ním souvisejícího systému podpor a že se netýká se ani kritérií nebo podmínek stanovených členskými státy pro služby sociálního bydlení. Pozměňovací návrh 10 dále v jiném bodu odůvodnění doplňuje, že se směrnice netýká požadavků, které se vztahují na přístup k veřejným prostředkům, například pro sociální CS 3 CS

5 služby. Komise zastává názor, že jakékoli vynětí z oblasti působnosti směrnice musí být jasně definované, aby byla zajištěna větší právní jistota a aby se zamezilo rozdílným výkladům směrnice v členských státech. Komise proto mění definici pozměňovacího návrhu 252 (článek 2) a pozměňovací návrhy 294 a 296 slučuje do nového bodu odůvodnění 10h, aby bylo srozumitelné, že vynětí z oblasti působnosti směrnice se týká těch sociálních služeb v oblasti sociálního bydlení, péče o děti a podpory rodin a osob v nouzi, které z důvodu jejich významu pro společnost poskytuje stát nebo poskytovatel pověřený státem s cílem zajistit podporu osob, které se nacházejí ve stavu nouze. Z toho vyplývá, že pozměňovací návrh 292 je bezpředmětný. Znění pozměňovacího návrhu 295 je přepracováno, aby bylo srozumitelné, že se týká sociálních služeb obecně a ne pouze sociálního bydlení. Pozměňovací návrh 10 se přijímá v celém rozsahu. Pozměňovací návrh 232 vyzdvihuje zvláštní význam neziskových zájmových sportovních činností pro společnost. Přijímá se a vkládá do nového bodu odůvodnění 16a, bylo však nutné jej přepracovat, aby byla zajištěna právní soudržnost textu. Vynětí ostatních odvětví a úplné vynětí oblasti daní. Pozměňovací návrhy 300 a 302/332 se týkají článku 2, přičemž první z nich vylučuje z oblasti působnosti směrnice agentury na zprostředkování dočasné práce a druhý bezpečnostní služby. Příslušné body odůvodnění, zavedené pozměňovacími návrhy 301 a 303, zdůrazňují, že předpisy použitelné pro tato odvětví byl měly být plně harmonizovány. Pozměňovací návrh 77 vylučuje právní služby potud, pokud se řídí jinými nástroji Společenství. Pozměňovací návrhy 79, 80 a 81, týkající se článku 2, a pozměňovací návrhy 16, 17 a 18, týkající se příslušných bodů odůvodnění, z oblasti působnosti směrnice vylučují audiovizuální služby, bez ohledu na způsob jejich výroby, distribuce a vysílání, hazardní činnosti a povolání spojená s výkonem veřejné moci, zejména povolání notáře. Komise přijímá vynětí služeb agentur na zprostředkování dočasné práce a soukromých bezpečnostních služeb podle pozměňovacích návrhů 300 a 302/333. Nutnost plné harmonizace agentur na zprostředkování dočasné práce a bezpečnostních služeb však nebyla prokázána, a pozměňovací návrhy 301 a 303 proto nemohou být přijaty. Komise nepřijímá pozměňovací návrh 77 o vynětí právních služeb; vynětí není nutné, poněvadž článek 3 stanoví, že v případě rozporu ustanovení směrnice o službách s jinými předpisy Společenství, které upravují zvláštní aspekty přístupu k činnosti v oblasti poskytování služeb a výkonu této činnosti, mají tyto jiné předpisy přednost. Pokud jde o audiovizuální služby, přijímá Komise vynětí podle pozměňovacího návrhu 79 a přepracovala pozměňovací návrh 19 (nový bod odůvodnění 10e), aby byl v souladu se změnou článku a aby bylo jasné, že se směrnice nevztahuje na podpory poskytované v audiovizuálním odvětví, které jsou upraveny pravidly Společenství v oblasti hospodářské soutěže. Komise rovněž přijímá podle smyslu vynětí služeb v oblasti hazardních činností, mění však znění pozměňovacích návrhů 17 a 80, aby bylo vynětí jasně omezeno pouze na hazardní hry jako takové. Komise přijímá jen částečně pozměňovací návrhy 18 a 81, které se týkají povolání spojených s výkonem veřejné moci, a znění vynětí uvádí do souladu s přesnými limity stanovenými v článku 45 Smlouvy o ES, podle něhož platí odchylka od zásady svobody usazování a zásady volného pohybu služeb jen pro určité činnosti, které jsou přímo a specificky spjaty s výkonem veřejné moci, ne však pro povolání jako celek. Komise přijímá úplné vynětí oblasti daní podle pozměňovacího návrhu 82, který se vztahuje k článku 2, a pozměňovacího návrhu 19 (bod odůvodnění 11). Pozměňovací návrhy 14, 15, 20, 74, 75 a 306 se týkají vynětí některých odvětví (v článku 2 a příslušných bodech odůvodnění) původně navrhovaná pro finanční služby, elektronické komunikační služby a dopravní služby, avšak slouží k dalšímu vyjasnění. Komise může pozměňovací návrhy 14, 15, 20, 74 a 306 přijmout v celém rozsahu nebo v přepracovaném znění, kterým zajistí právní soudržnost textu (viz článek 2, bod odůvodnění 9 a nové body CS 4 CS

6 odůvodnění 10a a 10b), nemůže však přijmout pozměňovací návrh 75, protože bod odůvodnění 10a již příslušné vysvětlení týkající se telekomunikačních služeb obsahuje. Specifické oblasti práva. Pozměňovací návrh 298 vyjasňuje v článku 1 vztah mezi směrnicí a základními právy uznávanými v členských státech nebo v Listině základních práv a pozměňovací návrh 299 zavádí nový bod odůvodnění, který stanoví, že směrnice by se měla vykládat tak, aby se sladil výkon základních práv se základními svobodami stanovenými v článcích 43 a 49 Smlouvy. Pozměňovací návrh 8 vyjasňuje, že směrnice plně respektuje iniciativy Společenství založené na článku 137 Smlouvy ohledně podpory zaměstnanosti a zlepšování životních a pracovních podmínek. Pozměňovací návrh 297, který se týká článku 1, a pozměňovací návrh 9, který se týká příslušných bodů odůvodnění, uvádějí, že se směrnice nevztahuje na pracovní právo, tzn. jakékoli právní nebo smluvní ustanovení týkající se podmínek zaměstnání, pracovních podmínek, včetně zdraví a bezpečnosti při práci, a vztahu mezi zaměstnavatelem a pracovníkem, a pracovní právo ani není touto směrnicí dotčeno. Dále uvádí, že směrnice plně respektuje vztahy mezi sociálními partnery, včetně práva na protestní akce zaměstnanců, a nejsou jí dotčeny právní předpisy členských států týkající se sociálního zabezpečení. Pozměňovací návrh 290, který se vztahuje k článku 1, a pozměňovací návrh 291 (bod odůvodnění) uvádějí, že směrnicí by neměly být dotčeny trestněprávní předpisy. Pozměňovací návrh 7 a část pozměňovacího návrhu 72 vyjasňují v bodu odůvodnění a ve znění článku 1, že směrnice nemá vliv na opatření členských států v souladu s právními předpisy Společenství, které se týkají ochrany nebo podpory kulturní a jazykové rozmanitosti a plurality sdělovacích prostředků. V souvislosti s otázkou základních práv přijímá Komise pozměňovací návrh 298, přičemž jej pozměňuje, aby zajistila právní soudržnost textu, a rovněž pozměňovací návrh 299 v celém rozsahu. Pokud jde o pracovní právo, souhlasí Komise s tím, že směrnicí není dotčeno pracovní právo, jak je uvedeno v pozměňovacím návrhu 297, včetně práva na protestní akce zaměstnanců a právních předpisů členských států týkajících se sociálního zabezpečení. Za účelem zajištění právní soudržnosti textu a zlepšení jeho jasnosti a srozumitelnosti však Komise zjednodušuje znění pozměňovacích návrhů 297 a 298 tak, aby pracovní právo upravoval čl. 1 odst. 6 a otázku základních práv, včetně práv týkajících se kolektivních smluv, čl. 1 odst. 7. Pokud jde o trestněprávní předpisy, přijímá Komise pozměňovací návrh 290, který uvádí, že směrnicí nejsou dotčeny trestněprávní předpisy, a rovněž pozměňovací návrh 291 (nový bod odůvodnění 6e), který však pozměnila tak, aby bylo dále vyjasněno, že trestněprávní předpisy by neměly být zneužívány k obcházení pravidel stanovených v této směrnici. Pokud jde o ochranu nebo podporu kulturní a jazykové rozmanitosti a pluralitu sdělovacích prostředků, Komise přijímá pozměňovací návrh 7 v celém rozsahu a příslušnou část pozměňovacího návrhu 72 mění, aby byla zajištěna právní soudržnost textu. Komise také v celém rozsahu přijímá pozměňovací návrh 8 (nový bod odůvodnění 6f). Souvislost směrnice s ostatními právními předpisy Společenství. Touto otázkou se zabývají pozměňovací návrhy 83 a 21 v článku 3 a příslušném bodu odůvodnění 13. Komise přijímá další vyjasnění obsažené v pozměňovacím návrhu 83, že směrnice nemá přednost před jinými předpisy Společenství a že v případě rozporu ustanovení směrnice s jinými předpisy Společenství, které upravují zvláštní aspekty přístupu k činnosti v oblasti poskytování služeb a výkonu této činnosti, mají ustanovení těchto jiných předpisů přednost. K zajištění celkové soudržnosti textu a přiblížení práce Evropského parlamentu a práce Rady přidala Komise další vyjasnění (body odůvodnění 13a a 13b). Pozměňovací návrhy 307 a 219 (sloučené s pozměňovacím návrhem 83) uvádějí, že touto směrnicí není dotčeno mezinárodní právo soukromé, zejména mezinárodní právo soukromé týkající se smluvních a mimosmluvních závazkových vztahů, a vysvětlují jeho dopad na předpisy o ochraně spotřebitele. Komise CS 5 CS

7 přijímá pozměňovací návrh 307 a pozměňovací návrh 219 s výhradou drobných změn, aby byl odkaz na ochranu spotřebitele právně přesný. Definice (článek 4). Pozměňovací návrhy 23 až 26, 39, 84 až 90, 308 a 92 až 98 se týkají definicí pojmů, které se vyskytují ve směrnici (viz článek 4 a příslušné body odůvodnění). Komise přijímá pozměňovací návrhy 25-26, a v celém rozsahu a pozměňovací návrhy s výhradou drobných změn a jejich sloučení. Kromě toho Komise v zásadě přijímá pozměňovací návrhy 39, 84, 88 až 90, 95 a 308, které však přepracovala, aby zajistila soulad textu s acquis Společenství nebo s oblastí působnosti směrnice. Komise však nemůže přijmout pozměňovací návrhy 85 a 86. Pozměňovací návrh 96 týkající se definice pojmu pracovník je ve vztahu k nově definované oblasti působnosti rovněž bezpředmětný, a tudíž se nepřijímá. Pozměňovací návrh 92, který se týká pojetí příslušných orgánů, a pozměňovací návrh 87, který se týká pojmu poskytovatele, se nepřijímají v zájmu jasnosti a soudržnosti textu s acquis Společenství. Komise nemůže přijmout ani pozměňovací návrh 22, který vypouští příklady služeb, na něž se směrnice vztahuje, uvedené v bodu odůvodnění 14. Tento bod odůvodnění je užitečný tím, že směrnici vyjasňuje, a proto je s drobnými změnami, které odrážejí novou oblast působnosti směrnice, znovu vložen. Kromě toho, aby se využilo užitečných dodatečných vyjasnění Rady, doplnila Komise bod odůvodnění 18a (pozměňovací návrh 25) a bod odůvodnění 20a a přidala nový bod odůvodnění 18b. Komise přijímá pozměňovací návrhy 1 až 3, 5, 6 a 11, které se týkají bodů odůvodnění popisujících obecné cíle směrnice a uvádějících skutečnost, že směrnice nezasahuje do vnitřního rozdělení pravomocí v rámci členských států, v celém rozsahu nebo s drobnými změnami, nemůže však přijmout pozměňovací návrh Správní zjednodušení (články 5-8) Zjednodušení postupů (článek 5). Pozměňovací návrh 99 mění oddíl 1 kapitoly o svobodě usazování pro poskytovatele služeb v samostatnou novou kapitolu Správní zjednodušení. Pozměňovací návrh 27 vyjasňuje, že cílem pravidel pro správní postupy není harmonizace vnitrostátního správního práva, ale odstranění příliš zatěžujících prvků, které omezují svobodu usazování. Pozměňovací návrh 100 uvádí v článku 5, že členské státy přezkoumají (sloveso prověřit použité v pozměňovacím návrhu se nezdá přiměřené) a případně zjednoduší postupy a formality týkající se přístupu k činnosti v oblasti poskytování služeb a výkonu této činnosti. Kromě toho ukládá členských státům povinnost, aby spolu s Komisí zavedly harmonizované evropské formuláře (to samé vyplývá z pozměňovacího návrhu 29), a doplňuje seznam stávajících právních předpisů Společenství, na něž se čl. 5 odst. 1a a 2 nevztahují. Pozměňovací návrh 100 také vysvětluje, že těmito ustanoveními není dotčeno právo členských států požadovat neověřené překlady dokladů do jejich vlastních úředních jazyků. Pozměňovací návrh 30 zdůrazňuje, že formální požadavky, jako například předložení originálů dokumentů, včetně ověřených překladů, nemohou být ukládány s výjimkou případů, kdy je to opodstatněno naléhavými důvody převažujícího veřejného zájmu. Pozměňovací návrhy 99, 27 a přijímá Komise v celém rozsahu a pozměňovací návrh 100 přijímá v zásadě, avšak s nezbytnými formulačními změnami, aby zajistila právní soudržnost textu a využila práce Rady. Text Komise zejména vyjasňuje, že evropské formuláře budou vypracovány v souladu s postupem projednávání ve výborech, a doplňuje nový bod odůvodnění 22b, který navrhuje několik parametrů, které by členské státy mohly vzít v úvahu při posuzování potřeby zjednodušit postupy a formality. Jednotná kontaktní místa (článek 6). Pozměňovací návrh 102 vysvětluje, že pokud je vyžadována předběžná registrace, musí být v jednotném kontaktním místě dostupná CS 6 CS

8 elektronickými prostředky. Pozměňovací návrh 103 požaduje, aby Komise jednotná kontaktní místa koordinovala zřízením evropského jednotného kontaktního místa. Pozměňovací návrh 104 vyjasňuje, že zavedením jednotných kontaktních míst není dotčeno rozdělení úkolů a pravomocí mezi příslušné orgány v rámci vnitrostátních systémů. Pozměňovací návrh 309 stanoví nový časový plán pro zavedení jednotných kontaktních míst. Pozměňovací návrh 310 stanoví, že by také mělo být možné plnit v těchto místech veškeré postupy a formality nezbytné pro dohled nad dodržováním směrnice 96/71/ES. Komise přijímá pozměňovací návrhy 309 a 104 a dále na základě práce Rady vyjasňuje v novém bodu odůvodnění 25a, že poplatky, které mohou jednotná kontaktní místa vybírat, by měly být úměrné nákladům na postupy a formality. Komise však nemůže přijmout pozměňovací návrh 102, neboť předběžná registrace u jednotných kontaktních míst by znamenala zbytečnou administrativní zátěž. Komise nemůže přijmout ani pozměňovací návrh 103, protože evropské jednotné kontaktní místo by představovalo zbytečnou správní strukturu a bylo by v rozporu se zásadou subsidiarity (neboť správní spolupráce může nejlépe probíhat na úrovni členských států). Pozměňovací návrh 310 nemůže být přijat, neboť odkaz na dohled nad dodržováním směrnice 96/71/ES, která není tímto návrhem nijak dotčena, není vhodný. Právo na informace (článek 7). Pozměňovací návrh 105 vyjasňuje, že právo na informace se týká pouze opravných prostředků, které jsou obecně dostupné. Pozměňovací návrhy 31, 106 a 110 vyjasňují, že povinnost příslušných orgánů poskytovat pomoc nezahrnuje právní poradenství v jednotlivých případech, že povinnost poskytovat informace může být splněna zpřístupněním těchto informací na internetových stránkách, že součástí poradenství může být návod obsahující informace o jednotlivých krocích postupu a že informace jsou poskytovány jasným a srozumitelným jazykem. Pozměňovací návrh 107 uvádí, že informace a pomoc by měly být dostupné mimo jiné na dálku a pomocí elektronických prostředků. Pozměňovací návrh 108 stanoví lhůtu pro provedení informačních povinností a pozměňovací návrh 109 vyjasňuje, že dostupnost informací v dalších jazycích musí být v souladu s právními předpisy členských států o používání jazyků. Pozměňovací návrh 33 zavádí nový bod odůvodnění, kterým dále podporuje ustanovení článku 7. Komise přijímá pozměňovací návrhy , , 31 a 33 a v souladu s prací Rady doplňuje v pozměňovacím návrhu 31 (bod odůvodnění 25c), že záležitosti jako odpovědnost za poskytnutí nesprávných nebo zavádějících informací určí členské státy. Komise však nepřijímá pozměňovací návrh 107, neboť by jím byla zrušena povinnost poskytovat informace elektronickými prostředky, která je nezbytným nástrojem pro uskutečnění správního zjednodušení. Postupy s využitím elektronických prostředků (článek 8). Pozměňovací návrh 111 stanoví nový časový plán pro provedení a vysvětluje, že postupy a formality mohou být snadno splnitelné mimo jiné pomocí elektronických prostředků (rovněž pozměňovací návrh 32) a že by se neměly týkat případů, kdy může být požadována originální dokumentace. Komise nemůže přijmout pozměňovací návrh 111, s výjimkou nového časového plánu, ani pozměňovací návrh 32, neboť, jak je uvedeno výše, postupy s využitím elektronických prostředků jsou nezbytným opatřením správního zjednodušení a mohou být používány i pro poskytnutí originální dokumentace, jelikož pravost dokumentů může být doložena elektronickým ověřením. Komise však považuje za vhodné vyjasnit na základě pozměňovacího návrhu 32 (bod odůvodnění 26), který vychází z práce Rady, že povinnost poskytnutí elektronických prostředků nebrání členským státům, aby vedle elektronických prostředků daly k dispozici rovněž jiné prostředky umožňující splnění postupů a formalit. CS 7 CS

9 3.3. Svoboda usazování pro poskytovatele služeb (články 9-15) Povolovací režimy. Pozměňovací návrh 35 vyjasňuje v bodu odůvodnění 27c, že ustanovení směrnice týkající se povolovacích režimů se nevztahují na rozhodnutí příslušných orgánů o zřízení veřejného nebo soukromého subjektu ani na uzavírání smluv příslušnými orgány. Pozměňovací návrh 37 upozorňuje na to, že naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu, jako je například veřejné zdraví, mohou ospravedlnit uplatnění povolovacích režimů a jiných omezení týkajících se sociálních služeb, jsou-li respektovány zásady nediskrimininace, nezbytnosti a přiměřenosti. Pozměňovací návrhy reorganizují a přejmenovávají příslušnou kapitolu a příslušný oddíl. Pozměňovací návrh 116 (a rovněž pozměňovací návrh 209) vyjímá povolovací režimy z postupu vzájemného hodnocení. Komise přijímá pozměňovací návrhy 35 a v celém rozsahu a pozměňovací návrh 37 s drobnými změnami. Komise však nemůže přijmout pozměňovací návrhy 116 a 209, neboť povinnost vyhodnocovat povolovací režimy a podávat o nich zprávy je nezbytným opatřením pro usnadnění přístupu k činnostem v oblasti poskytování služeb a výkonu těchto činností. Komise však v novém bodu odůvodnění 27d upřesňuje v souladu s prací Rady, že povinnost podávat zprávy se týká pouze existence povolovacích režimů a nikoli kritérií a podmínek pro udělení povolení. Pokud jde o pozměňovací návrhy 114, 115 a 117, které obsahují zejména technické změny, přijímá Komise pozměňovací návrhy 115 a 117 s nezbytnými formulačními změnami, aby byla zajištěna právní soudržnost textu. Nemůže však přijmout pozměňovací návrh 114, který by text učinil méně srozumitelným. Podmínky pro udělení povolení. Pozměňovací návrhy 34 a 121 stanoví, že povolení by obvykle mělo platit na celém území daného státu s výjimkou případů, kdy je platnost omezená na určitou část území opodstatněna naléhavým důvodem převažujícího veřejného zájmu, jako je například ochrana životního prostředí. Podle pozměňovacích návrhů 34 a 123 nejsou směrnicí dotčeny pravomoci místních a regionálních orgánů, které toto povolení udělují. Pozměňovací návrh 119 doplňuje kritéria, která musejí povolovací režimy splňovat, o transparentnost a přístupnost. Pozměňovací návrh 120 vyjasňuje, že při posuzování toho, zda jsou podmínky pro udělování povolení stejné nebo v podstatě srovnatelné s těmi, kterým již poskytovatel podléhá v jiném členském státě (zákaz překrývání), je kromě jejich cíle a účelu nutné zvážit také jejich účinek a efektivitu jejich prosazování. Podle pozměňovacího návrhu 122 se povinnost odůvodnění a umožnění použít opravné právní prostředky nevztahuje na rozhodnutí o udělení povolení. Pozměňovací návrh 118 vypouští slovo objektivně z věty opodstatněná naléhavým důvodem převažujícího veřejného zájmu v článku 10. Komise přijímá pozměňovací návrhy 34, 118, 119 a 123 v celém rozsahu. Přijetí pozměňovacího návrhu 120 se pojí s vložením nového bodu odůvodnění 27g, jehož cílem je upřesnit, že zákaz překrývání nebrání členským státům v uplatňování jejich vlastních podmínek, avšak pouze po nich vyžaduje, aby braly v úvahu rovnocenné podmínky, které již žadatel splnil v jiném členském státě. Kromě toho Komise v podstatě souhlasí s pozměňovacím návrhem 121, ale dává přednost jinému znění. Komise však nemůže přijmout pozměňovací návrh 122, protože vynětím rozhodnutí o udělení povolení z povinnosti odůvodnění by se mohlo stát, že soudní přezkum správního rozhodnutí, zejména pro třetí strany, by byl méně účinný nebo dokonce prakticky nemožný. Doba platnosti povolení. Výběr mezi více uchazeči. Pozměňovací návrhy 128 a 36 uvádějí, že není dotčena možnost členských států zrušit povolení, zejména v případech, kdy podmínky pro udělení povolení již nejsou splněny. Pozměňovací návrhy , 129, 38 a 30 obsahují užitečná upřesnění týkající se článku 11 a příslušných bodů odůvodnění. Podle pozměňovacího návrhu 130 mohou členské státy vzít při uplatňování vlastních výběrových postupů v úvahu řadu cílů veřejného zájmu. Komise přijímá pozměňovací návrhy 128 a 36, CS 8 CS

10 avšak jen pro situace, kdy podmínky pro udělení povolení již nejsou splněny. Kromě toho přijímá Komise pozměňovací návrhy , 129 a 38 v celém rozsahu nebo částečně a pozměňovací návrhy 130 a 30 s drobnými změnami. Povolovací postupy. Pozměňovací návrhy 134 a 28 ruší pravidlo, podle něhož se povolení považuje za udělené, nebude-li během určené lhůty poskytnuta odpověď ( tiché povolení ). Pozměňovací návrh 135 stanoví, že potvrzení o přijetí musí být k žádosti vydáno, pouze pokud o to žadatel požádá, a nemusí v něm být uvedeny dostupné opravné prostředky. Pozměňovací návrhy a obsahují technická upřesnění, která v případě pozměňovacích návrhů může Komise s drobnými změnami přijmout. Komise však nemůže přijmout pozměňovací návrhy 134 a 28, neboť tiché povolení (při neposkytnutí odpovědi od příslušných orgánů) má rozhodující význam pro usnadnění výkonu svobody usazování. Komise však v novém bodu odůvodnění 28a v souladu s prací Rady vyjasňuje, že, pokud jde o tichá povolení, je ve vztahu k určitým činnostem v případech objektivního opodstatnění naléhavým důvodem převažujícího veřejného zájmu možné přijmout jiná opatření. Podobně nemůže Komise přijmout pozměňující návrh 135, neboť by žadatelům způsobil dodatečnou zátěž a ztížil by soudní přezkum. Zakázané požadavky (článek 14). Pozměňovací návrh 138 mění název tohoto oddílu. Pozměňovací návrh 140 (a 41) vyjasňuje, že se zákaz individuálně prováděné ekonomické prověrky nevztahuje na požadavky plánování, které není prováděno za účelem zisku, ale vychází z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu. Pozměňovací návrh 141 vyjasňuje, že zákaz přímého nebo nepřímého zapojení konkurenčních hospodářských subjektů do udělování povolení se netýká konzultací s organizacemi, jako jsou například obchodní komory, v jiných otázkách, než jsou individuální žádosti o povolení. Pozměňovací návrh 40 stanoví, že v určitých případech může být požadavek, aby byl poskytovatel služeb přítomen během výkonu své činnosti, ospravedlněn. Pozměňovací návrh 142 vysvětluje, že zákazem požadovat od poskytovatele služeb usazeného na území členského státu finanční záruku nebo pojištění není dotčena možnost členských států požadovat finanční záruky jako takové nebo požadovat uzavření pojištění u podniku, jemuž udělily zvláštní nebo výhradní práva, a že se zákaz ani nedotýká požadavků týkajících se účasti v kolektivním fondu náhrad. Pozměňovací návrh 143 vyjasňuje povinnost předběžné registrace. Komise přijímá pozměňovací návrhy 138, 140, 141, 143 a 41 v celém rozsahu a pozměňovací návrh 40 s dodatečným vyjasněním. Komise přijímá podle smyslu pozměňovací návrh 142, mění však formulaci příslušného ustanovení, aby byla zajištěna soudržnost s právními předpisy Společenství, a v souladu s prací Rady doplňuje v novém bodu odůvodnění 32a další vyjasnění. Pozměňovací návrh 143 dále obsahuje technická upřesnění, která Komise přijímá, a zároveň na základě práce Rady poskytuje v novém bodu odůvodnění 32b další vyjasnění o zákazu povinnosti předběžné registrace. Požadavky podléhající hodnocení (článek 15). Pozměňovací návrh 42 vyjasňuje, že postupem vzájemného hodnocení není dotčena možnost členských států stanovit ve svých právních předpisech vysokou úroveň ochrany veřejných zájmů a že hodnocení musí brát ohled na zvláštní povahu služeb obecného hospodářského zájmu a konkrétních úkolů, které mají tyto služby plnit a které mohou být důvodem pro určitá omezení svobody usazování. Pozměňovací návrhy 144 a 145 zrušují příklady požadavků týkajících se právní formy poskytovatele služeb nebo vlastnictví podílů společnosti. Pozměňovací návrhy 147/242 vylučují z postupu hodnocení požadavky týkající se prodeje za cenu pod úrovní nákladů a výprodeje. Pozměňovací návrhy 149/242 vypouští slovo objektivně z věty opodstatněné naléhavým důvodem převažujícího veřejného zájmu. Pozměňovací návrhy 148/292 (a rovněž pozměňovací návrh 43) vyjímají z postupu hodnocení povinnosti nuceného CS 9 CS

11 poskytnutí. Podobně pozměňovací návrh 150 vylučuje z oblasti působnosti čl. 15 odst. 1 až 4 služby obecného hospodářského zájmu a systémy sociálního pojištění. Kromě toho zrušuje pozměňovací návrh 150 společně s pozměňovacím návrhem 151 ustanovení, které členským státům zakazuje zavést nový podobný požadavek, pokud tento požadavek nesplňuje kritéria nediskriminace, nezbytnosti a přiměřenosti, a příslušnou povinnost členských států oznamovat tyto nové právní a správní předpisy. Pozměňovací návrh 146 doplňuje odkaz na směrnici o uznávání odborných kvalifikací. Komise přijímá pozměňovací návrhy 42, 147 a 148/149/242. Komise rovněž přijímá vypuštění příkladů z příslušných článků podle pozměňovacích návrhů 144 a 145. V souladu s prací Rady dále Komise v bodu odůvodnění 34 doplňuje vyjasnění, že hodnocení požadavků ukládajících minimální a/nebo maximální sazby se týká pouze sazeb uložených příslušnými orgány na poskytování určitých služeb a nikoliv například obecných pravidel o stanovování cen, jako například v oblasti pronájmu domů. Komise v zásadě přijímá pozměňovací návrh 150 týkající se služeb obecného hospodářského zájmu a upřesňuje, že čl. 15 odst. 1 až 3 se vztahují na právní předpisy v oblasti služeb obecného hospodářského zájmu, pouze pokud uplatňování těchto předpisů právně či fakticky nebrání plnění zvláštního úkolu, který byl službám uložen. Vypuštění oznamovací povinnosti (pozměňovací návrh 151) by postup hodnocení značně oslabilo, a nemůže být proto přijato. Pozměňovací návrhy 146, 148 a 149/242 navrhují technické změny, které Komise přijímá (v pozměňovacím návrhu 146 se však odkazuje na celou směrnici o uznávání odborných kvalifikací a nikoliv pouze na hlavu II uvedené směrnice) Volný pohyb služeb a odchylky (články 16-19) Volný pohyb služeb (článek 16). Pozměňovací návrh 152 (týkající se názvu kapitoly) a pozměňovací návrh 293/rev4 (týkající se článku 16) nahrazují bývalou zásadu země původu ustanovením o volném pohybu služeb. Pozměňovací návrh 293/rev4 potvrzuje právo poskytovatelů služeb poskytovat služby v jiném členském státě, než je stát, v němž jsou usazeni, a zavazuje členské státy, v nichž je služba poskytována, aby zajistily volný přístup k činnosti v oblasti poskytování služeb a volný výkon této činnosti na svém území. Ustanovení čl. 16 odst. 1 dále stanoví, že členský stát, v němž je služba poskytována, nemůže na poskytovatele služeb, kteří jsou usazeni v jiném členském státě, uplatňovat své vnitrostátní požadavky, pokud tyto požadavky nejsou opodstatněny z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti, veřejného zdraví nebo ochrany životního prostředí a nejsou nediskriminační, nezbytné a přiměřené. Odstavec 3 znovu potvrzuje možnost členských států podle odstavce 1 uplatňovat na poskytovatele služeb z jiných členských států, kteří se přemístí na jejich území, své vlastní vnitrostátní předpisy v případech opodstatněných důvody veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti, veřejného zdraví nebo ochrany životního prostředí. Odstavec 3 rovněž vyjasňuje, že tato ustanovení členským státům v souladu s právními předpisy Společenství nebrání v uplatňování jejich podmínek zaměstnávání. Ustanovení čl. 16 odst. 2 obsahuje seznam požadavků, které členské státy nemohou ukládat poskytovatelům služeb usazeným v jiných členských státech, jako například požadavek, že poskytovatel služeb musí na jejich území vlastnit provozovnu nebo jinou organizační složku, aby mohl službu poskytovat. Pozměňovací návrh 293/rev4 rovněž stanoví, že Komise po konzultaci s členskými státy a sociálními partnery předloží zprávu o uplatňování článku 16, v níž zváží, zda je nutné navrhnout harmonizační opatření. Komise přijímá pozměňovací návrhy 152 a 293/rev4 s drobnými změnami v odstavci 3, kterými vyjasňuje, že v souladu s judikaturou Evropského soudního dvora musí vnitrostátní požadavky být vždy nediskriminační, nezbytné a přiměřené. Komise také přijímá s výhradou drobných změn pozměňovací návrh 45, který se týká bodu odůvodnění 37 a uvádí, že členské státy mohou stanovovat své požadavky nezbytné z důvodu veřejného CS 10 CS

12 pořádku, veřejné bezpečnosti, veřejného zdraví a ochrany životního prostředí, a rovněž pozměňovací návrhy 46-47, kterými se vypouští body odůvodnění odkazující na bývalou zásadu země původu. Dále Komise v souladu s prací Rady doplňuje další vysvětlující body odůvodnění, jeden bod odůvodnění odkazující na judikaturu Evropského soudního dvora v souvislosti s právem členských států přijímat opatření s cílem předcházet zneužívání zásad vnitřního trhu ze strany poskytovatelů služeb (bod odůvodnění 37a), dále bod odůvodnění zdůrazňující nutnost zajistit, aby si poskytovatelé mohli vybavení, které je nezbytné pro poskytování jejich služby, brát s sebou při cestě do jiného členského státu za účelem poskytování služeb (bod odůvodnění 39a), a rovněž jeden další bod odůvodnění vysvětlující pojem vybavení (bod odůvodnění 39b). Další odchylky od volného pohybu služeb (článek 17). Pozměňovací návrh 400 přejmenovává článek 17 a stanoví, že ustanovení o volném pohybu služeb se nevztahuje na služby obecného hospodářského zájmu poskytované v jiném členském státě, mimo jiné na poštovní služby, služby distribuce elektrického proudu, plynu a vody, služby související s odpadní vodou a služby zpracování odpadu. Komise přijímá pozměňovací návrh 400. Kromě toho Komise na základě práce Rady vyjasňuje v bodu odůvodnění 40a, že odchylka pro poštovní služby se týká činností vyhrazených poskytovatelům obecných služeb, tak i ostatních poštovních služeb. Pozměňovací návrh 165 dále vyjasňuje, že odchylka v čl. 17 bodu 12 pro schvalovací režim podle článku 3 a 4 nařízení Rady (EHS) č. 259/93 o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o její kontrole, může být taktéž přijata. Pokud jde o činnosti advokátů a notářů, vypouští se pozměňovacím návrhem 160 odchylka pro záležitosti, na které se vztahuje směrnice Rady 77/249/EHS o usnadnění účinného výkonu volného pohybu služeb advokátů, a pozměňovacím návrhem 166 odchylka pro úkony vyžadující ze zákona účast notáře. Tyto pozměňovací návrhy jsou vzhledem k tomu, že Komise nepřijímá obecné vynětí činností advokátů nebo notářů z oblasti působnosti směrnice, bezpředmětné. Tyto odchylky by proto měly být zachovány. Pokud jde o soudní vymáhání dluhů, zavádí pozměňovací návrh 161 novou odchylku, kterou Komise může přijmout. Zároveň Komise v novém bodu odůvodnění 40b v souladu s prací Rady vyjasňuje oblast působnosti této odchylky. Pokud jde o požadavky, které vyhrazují činnost konkrétní profesi, doplňuje pozměňovací návrh 162/404 kromě odchylky týkající se záležitostí upravených hlavou II směrnice 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací novou odchylku. Pozměňovací návrh 162/404 a pozměňovací návrh 48, který tuto novou odchylku vysvětluje v příslušném bodu odůvodnění 41c, mohou být v zásadě přijaty, avšak v pozměněném, přesnějším znění. Pokud se jedná o volný pohyb osob a jejich bydliště, pozměňovací návrh 163 vyjasňuje odchylku týkající se směrnice 2004/38/ES a může být přijat. V souvislosti s odchylkou pro pohyb státních příslušníků třetích zemí v rámci poskytovaní služeb obsahuje pozměňovací návrh 164 novou formulaci odchylky uvedené v čl. 17 bodu 11. Protože byl vypuštěn článek 25, je nutné dále přeformulovat odchylku v čl. 17 bodu 11. Pozměňovací návrhy 50 a 51, kterými se vkládají body odůvodnění 41a a 41b vysvětlující odchylky pro směrnici o vysílání pracovníků, se přijímají s drobnými změnami. Pokud jde o zvláštní zákazy a zvláštní požadavky opodstatněné důvody veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti, veřejného zdraví nebo ochrany životního prostředí, obsahují pozměňovací návrhy 167 a 168 změny odchylek stanovených v čl. 17 bodech 16 a CS 11 CS

13 17. Komise se domnívá, že tyto pozměňovací návrhy jsou bezpředmětné, neboť v důsledku skutečnosti, že článek 16 nyní členským státům obecněji dává možnost stanovovat vnitrostátní požadavky týkající se veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti, veřejného zdraví a ochrany životního prostředí, není třeba zachovávat specifičtější odchylky v čl. 17 bodech 16 a 17. Z toho důvodu jsou společně s příslušnými body odůvodnění vypuštěny. Pokud jde o náhradu nákladů na nemocniční péči, vypouští se pozměňovacím návrhem 169 odchylka pro schvalovací systém vztahující se na náhradu nákladů za nemocniční péči. V souladu s vynětím zdravotnických služeb z oblasti působnosti směrnice a vynětím článku 23 o převzetí nákladů na zdravotní péči přijímá Komise pozměňovací návrh 169. Ohledně mezinárodního práva soukromého zavádí pozměňovací návrh 170 v článku 17 odchylku pro všechna ustanovení mezinárodního práva soukromého, zejména ustanovení týkající se smluvních a mimosmluvních závazkových vztahů, včetně formy smluv. Komise tento pozměňovací návrh, který vyžaduje článek 17, přijímá, neboť ustanovení o volném pohybu služeb je ustanovením této směrnice, které by případně mohlo být v rozporu s používáním předpisů mezinárodního práva soukromého. Pozměňovacími návrhy 171, 172 a 173 se vypouští odchylky pro spotřebitelské smlouvy, formální platnost smluv týkajících se nemovitostí a nesmluvní odpovědnost poskytovatele v případě nehody, které jsou nyní upraveny širší odchylkou platnou pro všechna ustanovení mezinárodního práva soukromého. Komise přijímá tyto pozměňovací návrhy a rovněž příslušné změny v bodech odůvodnění (pozměňovací návrhy 53 a 54 týkající se bodů odůvodnění 45 a 46). Komise dále doplnila technická upřesnění, která vycházejí z práce Rady. Přechodné odchylky (článek 18). Pozměňovacím návrhem 174 se vypouští článek 18 obsahující přechodné odchylky od (bývalé) zásady země původu. Komise tento návrh přijímá, neboť z oblasti působnosti této směrnice byly vyňaty hazardní hry, přístup k činnosti soudního vymáhání dluhů upravuje nová odchylka v čl. 17 bodu 7a a přeprava hotovosti a cenných předmětů byla zahrnuta do čl. 40 odst. 1. Individuální odchylky (článek 19). Pozměňovací návrh 175 mění název v souladu s přejmenovaným článkem 16. Pozměňovací návrh 176 se týká podmínek, za kterých jsou individuální odchylky možné, a zrušuje ustanovení, že před přijetím těchto opatření nejprve musí být dodržen postup vzájemné pomoci. Individuální odchylky týkající se veřejného zdraví, veřejného pořádku a zdravotnických profesí jsou vzhledem k tomu, že zdravotní péče byla z oblasti působnosti směrnice vyňata a že článek 16 nyní členským státům obecněji umožňuje stanovovat vnitrostátní požadavky týkající se veřejného pořádku a veřejného zdraví, bezpředmětné. Komise proto vypouští příslušné individuální odchylky a omezuje článek 19 na bezpečnost služeb. Komise však nemůže přijmout vypuštění postupu vzájemné pomoci, který je nezbytný k zajištění toho, aby tato odchylka nevedla ke zbytečným omezením volného pohybu služeb Práva příjemců služeb (články 20-23) Zakázaná omezení / Nediskriminace. Pozměňovací návrhy 177 a 55 týkající se článku 21 a bodu odůvodnění 50 uvádějí, že příjemce služeb by neměl podléhat diskriminačním požadavkům výhradně na základě své státní příslušnosti nebo místa bydliště. Komise nemůže toto doplnění ustanovení o nediskriminaci stanoveného v článku 21 přijmout, neboť toto doplnění by mohlo být vykládáno tak, že diskriminace, která se zakládá rovněž na jiných CS 12 CS

14 důvodech, je povolena. Zbývající část pozměňovacího návrhu 55 vyjasňuje bod odůvodnění 50 a může být přijata. Dále Komise v souladu s prací Rady doplňuje několik vyjasnění týkajících se pojetí finanční pomoci uvedené v článku 20 (viz bod odůvodnění 48 a nový bod odůvodnění 48a). Pomoc pro příjemce. Pozměňovací návrh 178, který se vztahuje na článek 22 o pomoci pro příjemce služeb, vyjasňuje řadu bodů týkajících se informací a poradenství poskytovaných příjemcům na jednotných kontaktních místech. Dále se tímto pozměňovacím návrhem vypouští ze seznamu sdružení a organizací, jejichž kontaktní údaje by měly být příjemcům sděleny a které by mohly poskytovat praktickou pomoc, kontaktní místa Evropské sítě spotřebitelských středisek. Pozměňovací návrh 179 vkládá nový článek 22a týkající se možnosti poskytovatelů služeb dojednat veškeré postupy a formality u jednotných kontaktních míst. Komise přijímá pozměňovací návrh 178, s výjimkou části, kterou se vypouští odkaz na Evropskou síť spotřebitelských středisek, která by podle názoru Komise měla při poskytování praktické pomoci spotřebitelům hrát zvláště aktivní úlohu. Komise nemůže přijmout pozměňovací návrh 179 a ustanovení nového článku 22a, neboť úloha a odpovědnosti jednotných kontaktních míst jsou již dostatečně popsány v kapitole o správním zjednodušení. Náhrada nákladů zdravotní péče poskytnuté v jiném členském státě. Pozměňovacími návrhy 56 až 62 a 180/247 se vypouští článek 23, ustanovení týkající se náhrady nákladů zdravotní péče poskytnuté v jiném členském státě a příslušné body odůvodnění. Komise tato vypuštění přijímá a, jak je uvedeno výše, vyvine samostatnou iniciativu týkající se zdravotnických služeb Vysílání pracovníků (články 24-25) Zvláštní ustanovení o vysílání pracovníků a o vysílání státních příslušníků třetích zemí. Pozměňovacími návrhy 181, 182/248, 63-64, 183/249 a se vypouští příslušná ustanovení týkající se odstranění administrativních překážek a povinností členských států spolupracovat v souvislosti s vysíláním pracovníků a s vysíláním státních příslušníků třetích zemí. Ačkoliv je podle Komise velmi důležité, aby byly odstraněny všechny zbytečné administrativní překážky, které poskytovatelům služeb brání v příležitostech poskytovat přeshraniční služby pomocí vyslání jejich zaměstnanců, a že je důležité zlepšit správní spolupráci, a bojovat tak proti práci načerno a sociálnímu dumpingu, přijímá Komise v rámci celkového kompromisu vypuštění těchto ustanovení. Za účelem odstranění zbytečných administrativních překážek a vytvoření lépe fungujícího systému správní spolupráce Komise členským státům poskytne k těmto záležitostem poradenství Kvalita služeb (články 26-32) Informace o poskytovatelích a jejich službách (článek 26). Pozměňovací návrhy 184 a 186 ukládá poskytovatelům služeb systematickou povinnost zpřístupnit příjemcům prostřednictvím jednotných kontaktních míst informace. Pozměňovací návrh 185 zavádí povinnost zpřístupnit příjemcům informace o právní formě poskytovatele služeb. Komise přijímá pozměňovací návrh 185 s drobnými změnami. Komise však nemůže přijmout pozměňovací návrhy 184 a 186, neboť by pro poskytovatele služeb představovaly zbytečnou administrativní zátěž. Pojištění profesní odpovědnosti (článek 27). První větou pozměňovacího návrhu 187 se vypouští povinnost členských států zajistit, aby poskytovatelé služeb, jejichž služby CS 13 CS

15 představují pro příjemce zvláštní zdravotní, bezpečnostní nebo finanční riziko, uzavřeli pojištění profesní odpovědnosti, a nahrazuje se pouhým prohlášením o možnosti členských států toto pojistné krytí požadovat. Druhá věta upřesňuje, že pojištění musí pokrývat rovněž rizika, která tyto služby představují, jsou-li poskytovány v jiném členském státě. Komise přijímá obě věty tohoto pozměňovacího návrhu s drobnými změnami. Kromě toho přijímá rovněž pozměňovací návrh 67, kterým se vkládá bod odůvodnění 63a, avšak s výhradou nezbytných změn, které odrážejí změny v čl. 27 odst. 1. Bod odůvodnění 63 byl změněn odpovídajícím způsobem. Komise přijímá pozměňovací návrhy 188, 189 a 190, pokud jsou nezbytné a nepředstavují další zátěž pro poskytovatele služeb. Kromě toho Komise na základě práce Rady vyjasňuje znění článku 27 a příslušných bodů odůvodnění, zejména pokud jde o oblast působnosti tohoto článku, a řeší riziko selhání pojistného trhu stanovením možnosti zavést postup vztahující se na případy ověřitelného selhání pojistného trhu. Poprodejní záruky (článek 28). Pozměňovacím návrhem 191 se vypouští povinnost poskytovatelů služeb poskytovat informace o poprodejních zárukách. Pozměňovacím návrhem 192 se vypouští ustanovení, které vyjasňuje, že úpravy poprodejních záruk stanovené v jiných nástrojích Společenství nejsou dotčeny. Komise nemůže přijmout pozměňovací návrh 191, neboť poskytovatelé služeb příslušné informace o poprodejních zárukách příjemcům poskytovat musejí. Komise nemůže přijmout ani pozměňovací návrh 192, neboť souvislost s jinými právními předpisy Společenství o poprodejních zárukách musí být výslovně uvedena Obchodní sdělení (článek 29). Komise znění článku vyjasňuje, přičemž vychází z práce Rady, podle níž musejí být profesní pravidla o obchodních sděleních v souladu se zásadami nediskrimininace, nezbytnosti a přiměřenosti. Víceoborové činnosti (článek 30). Pozměňovací návrh 193 (a rovněž pozměňovací návrh 210) vyjímá víceoborové činnosti z postupu vzájemného hodnocení. Komise nemůže přijmout pozměňovací návrhy 193 a 210, poněvadž povinnost vyhodnocovat omezení víceoborových činností a podávat o nich zprávy je nezbytným opatřením pro usnadnění přístupu k činnostem v oblasti poskytování služeb a výkonu těchto činností. Na základě práce Rady Komise dále vyjasňuje, jaká omezení mohou být opodstatněná, což vysvětluje v novém bodu odůvodnění 64a. Politika v oblasti kvality služeb (článek 31). Pozměňovací návrh 194 vyjasňuje, že členské státy ve spolupráci s Komisí podpoří vypracování dobrovolných evropských norem. Komise přijímá pozměňovací návrh 194, zároveň však na základě práce Rady zdůrazňuje úlohu sdružení spotřebitelů. Řešení sporů (článek 32). Pozměňovací návrh 195 uvádí další kontaktní údaje, které musejí poskytovatelé poskytovat. Pozměňovací návrh 196 nahrazuje slovo vhodný slovem uspokojivý. Komise přijímá pozměňovací návrhy 195 a 196, zároveň však na základě práce Rady vyjasňuje, jaké rovnocenné finanční záruky se ve smyslu tohoto článku považují za rovnocenné, což vysvětluje v novém bodu odůvodnění 65a Správní spolupráce (články 34-38) Vzájemná pomoc a dohled. Pozměňovací návrhy 199 až 202 a pozměňovací návrhy 68 až 69 reorganizují kapitolu o správní spolupráci a vyjasňují povinnosti příslušných členských států. Pozměňovací návrh 199 kapitolu přejmenovává. Cílem pozměňovacích návrhů je jasněji stanovit rozdělení úkolů mezi členský stát usazení a členský stát, kde je služba CS 14 CS

16 poskytována. Členský stát usazení zejména odpovídá za dohled nad poskytovateli služeb, kteří jsou usazeni na jeho území, a nemůže odmítnout provádět dohled nebo přijmout prováděcí opatření z toho důvodu, že služba je poskytována v jiném členském státě. Členský stát usazení musí na žádost jiného členského státu provádět ověřování, inspekce a šetření a rovněž poskytnout informace o poskytovatelích služeb, kteří jsou usazeni na jeho území. Členský stát, kde je služba poskytována, odpovídá za dohled nad činností poskytovatele služeb na svém území, pokud jde o záležitosti, v nichž může v souladu s čl. 16 odst. 1 (čl. 21 odst. 1 v konsolidovaném znění Parlamentu) stanovovat své vnitrostátní požadavky. V ostatních případech provádí ověřování, inspekce a šetření na místě, pokud jsou tato ověřování, inspekce a šetření oprávněná a nediskriminační nebo pokud jsou vyžádána členským státem usazení. Pozměňovací návrh 69 vysvětluje, že účinná správní spolupráce je nezbytná, aby se předešlo nadměrnému množství pravidel týkajících se poskytovatelů služeb nebo dvojím kontrolám přeshraničních činností a aby podvodní obchodníci neměli možnost vyhnout se dohledu nebo obejít platné vnitrostátní předpisy týkající se služeb. Pozměňovací návrh 68 stanoví potřebu dobře fungujícího elektronického informačního systému. Komise přijímá pozměňovací návrhy v celém rozsahu a pozměňovací návrhy podle smyslu. Komise uznává, že za účelem dobře fungující správní spolupráce je nutné jasně stanovit úkoly a povinnosti členského státu usazení a členského státu, kde je služba poskytována, a začleňuje pozměňovací návrhy Evropského parlamentu do struktury vypracované Radou. Výstražný mechanismus. Pozměňovací návrh 203 stanoví výstražný mechanismus, podle kterého členský stát, který zjistí závažné skutečnosti nebo okolnosti, které by mohly způsobit vážnou újmu na zdraví nebo ohrozit bezpečnost osob, o těchto skutečnostech okamžitě uvědomí Komisi a dotčené členské státy. Komise přijímá pozměňovací návrh 203 a kromě toho doplňuje jako další důvod pro spuštění výstražného mechanismu životní prostředí. Tento nový systém však slouží k jinému účelu než systém vzájemné pomoci v případě individuálních odchylek a nemůže jej proto nahradit. Informace o dobré pověsti poskytovatelů. Pozměňovací návrh 197 doplňuje, že informace, které členské státy musejí poskytnout na žádost příslušného orgánu v jiném členském státě, se musejí přímo týkat způsobilosti poskytovatele služeb a že žádost musí být řádně odůvodněná. Pozměňovací návrh 198 stanoví, že ustanovení týkající se žádostí o informace musejí být v souladu s předpisy o poskytování osobních údajů a že veškeré informace, které jsou veřejné, by měly být přístupné spotřebitelům. Komise přijímá oba pozměňovací návrhy a dále vyjasňuje, přičemž vychází z práce Rady, že členské státy v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy poskytnou informace o disciplinárních nebo správních opatřeních nebo o trestních sankcích a rozhodnutích týkajících se platební neschopnosti nebo konkursu. Dále vyjasňuje, že informace o sankcích a opatřeních se sdělí pouze v případě, že se jedná o konečné rozhodnutí a že ustanovení týkající se dobré pověsti poskytovatelů nebrání iniciativám v oblasti policejní a soudní spolupráce v trestních věcech (nový bod odůvodnění 66f). Doprovodná opatření. Pozměňovací návrh 68 popisuje, že ke zlepšení správní spolupráce členských států je nutný dobře fungující elektronický informační systém. Komise přijímá pozměňovací návrh 68, přesouvá jeho obsah do příslušného článku a vysvětluje to v novém bodu odůvodnění 66g. Kromě toho Komise na základě práce Rady zavádí další doprovodná opatření pro výměnu úředníků odpovědných za provádění vzájemné pomoci. CS 15 CS

17 3.9. Konvergenční program a závěrečná ustanovení (články 39-48) Kodexy chování (článek 39). Pozměňovací návrhy 205 a 70 zdůrazňují význam kodexů vypracovaných zejména profesními subjekty, organizacemi a sdruženími na úrovni Společenství, a vyjasňují, že kodexy chování doplňují právní požadavky členských států. Pozměňovací návrh 71 přesunuje do bodu odůvodnění popis oblastí, které by měly být do kodexů chování zahrnuty. Komise přijímá tyto pozměňovací návrhy a na základě práce Rady doplňuje nový bod odůvodnění 67b, který popisuje cíl kodexů chování. Dodatečná harmonizace (článek 40). V souladu s nově definovanou oblastí působnosti se pozměňovacím návrhem 206 vypouští hazardní hry a pozměňovacím návrhem 208 se vypouští jiné oblasti, kterých by se mohla týkat dodatečná harmonizace, jako například oblasti zjištěné individuálními odchylkami nebo postupem vzájemného hodnocení. Pozměňovací návrh 207 doplňuje do seznamu oblastí, u nichž má být posouzeno, zda se jich týká dodatečná harmonizace, bezpečnostní služby. Komise přijímá pozměňovací návrhy 206, 208 a 207 a zároveň upřesňuje, že možnost dodatečné harmonizace v případě bezpečnostních služeb a přepravy hotovosti a cenných předmětů bude posouzena jeden rok po datu provedení směrnice. Kromě toho Komise přijímá pozměňovací návrhy , které se týkají data, kdy Komise předloží zprávu o vzájemném hodnocení, a ustanovení o přezkumu. Pozměňovací návrh 213 stanoví tříletou lhůtu pro provedení směrnice do právních předpisů členských států. Vzhledem k naléhavosti dotvoření vnitřního trhu služeb se však Komise domnívá, že by pro provedení směrnice do vnitrostátních právních předpisů měla být zachována dvouletá lhůta. 4. POZMĚNĚNÝ NÁVRH V souladu s čl. 205 odst. 2 Smlouvy o ES mění Komise svůj návrh výše popsaným způsobem. CS 16 CS

18 Pozměněný návrh 2004/0001 (COD) SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o službách na vnitřním trhu (Text s významem pro EHP) EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE, s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na první a třetí větu čl. 47 odst. 2, na články 55 a 71 a na čl. 80 odst. 2 této smlouvy, s ohledem na návrh Komise 1, s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru 2, s ohledem na stanovisko Výboru regionů 3, v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy, vzhledem k těmto důvodům: (1) Evropská unie usiluje o vytvoření ještě těsnějšího spojení mezi státy a národy Evropy a o zajištění hospodářského a sociálního pokroku. V souladu s čl. 14 odst. 2 Smlouvy zahrnuje vnitřní trh prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb služeb a svoboda usazování. Odstranění překážek rozvoje činností v oblasti poskytování služeb mezi členskými státy má zásadní význam pro posílení integrace národů Evropy a pro podporu vyrovnaného a udržitelného hospodářského a sociálního pokroku. Při odstraňování těchto překážek je nutné zajistit, aby rozvoj činností v oblasti poskytování služeb přispíval ke splnění úkolů stanovených v článku 2 Smlouvy, kterými je podpora harmonického, vyrovnaného a udržitelného rozvoje hospodářských činností, vysoké úrovně zaměstnanosti a sociální ochrany, rovného zacházení pro muže a ženy, trvalého a neinflačního růstu, vysokého stupně konkurenceschopnosti a konvergence hospodářské výkonnosti, vysoké úrovně ochrany a zlepšování kvality životního prostředí, zvyšování životní úrovně a kvality života, hospodářské a sociální soudržnosti a solidarity mezi členskými státy v rámci celého Společenství KOM(2004) 2, Úř. věst. C 221, , s Úř. věst. C 43, , s. 18. CS 17 CS

19 (1a) Konkurenceschopný trh služeb má zásadní význam pro podporu hospodářského růstu a tvorbu pracovních míst v EU. V současnosti existují na vnitřním trhu četné překážky, které poskytovatelům služeb, zvláště malým a středním podnikům (MSP), znemožňují rozšířit svou činnost za hranice svého státu a využívat vnitřního trhu v plné míře. Tato skutečnost oslabuje celosvětovou konkurenceschopnost poskytovatelů služeb z Evropské unie. Volný trh, který členské státy nutí odstranit omezení v přeshraničním poskytování služeb a současně přispívá k lepší transparentnosti a větší informovaností spotřebitelů, by spotřebitelům umožnil širší výběr a lepší služby za nižší ceny. (2) Komise ve své zprávě o Stavu vnitřního trhu služeb 4 sestavila soupis velkého počtu překážek, které brání rozvoji služeb mezi členskými státy nebo jejich rozvoj zpomalují, zvláště pak služeb poskytovaných MSP, které v oblasti služeb převažují. Zpráva dochází k závěru, že deset let po předpokládaném dotvoření vnitřního trhu stále existuje velká propast mezi vizí integrovaného hospodářství Evropské unie a realitou, v níž žijí evropští občané a poskytovatelé služeb. Uvedené překážky ovlivňují celou řadu činností v oblasti poskytování služeb na všech stupních činnosti poskytovatelů služeb a mají mnoho společných rysů, zahrnujících zejména skutečnost, že jejich původcem často bývá administrativní zátěž, právní nejistota spojená s přeshraniční činností a nedostatek vzájemné důvěry mezi členskými státy. (3) Vzhledem k tomu, že služby jsou motorem hospodářského růstu a mají 70% podíl na HDP a zaměstnanosti ve většině členských států, má tato roztříštěnost vnitřního trhu negativní vliv na celé evropské hospodářství, zvláště pak na konkurenceschopnost MSP a pohyb pracovníků, a omezuje přístup spotřebitelů k rozmanitější nabídce služeb za konkurenceschopné ceny. Je třeba zdůraznit, že odvětví služeb je klíčovým zejména z hlediska zaměstnanosti žen, a že by tudíž ženy mohly mít velký prospěch z nových příležitostí, které dotvoření vnitřního trhu služeb nabízí. Evropský parlament a Rada zdůraznily, že odstranění právních překážek vytvoření skutečného vnitřního trhu je prioritou pro dosažení cíle stanoveného Evropskou radou v Lisabonu, kterým je zlepšení zaměstnanosti a sociální soudržnosti a dosažení udržitelného hospodářského rozvoje, což umožní vytvořit z Evropské unie do roku 2010 nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomiku na světě, která bude podporovat zaměstnanost. Odstranění těchto překážek za současného zajištění moderního evropského sociálního modelu je tedy základní podmínkou pro překonání obtíží při uskutečňování lisabonské strategie a pro oživení evropského hospodářství, zejména z hlediska zaměstnanosti a investic. Je proto třeba vytvořit vnitřní trh služeb a zajistit patřičnou rovnováhu mezi otevíráním trhu a zachováním veřejných služeb, sociálních práv a práv spotřebitelů. (4) Je proto nutné odstranit překážky bránící poskytovatelům služeb ve svobodě usazování v členských státech a překážky bránící volnému pohybu služeb mezi členskými státy, jakož i zajistit příjemcům a poskytovatelům právní jistotu nutnou pro praktické uplatnění těchto dvou základních svobod Smlouvy. Vzhledem k tomu, že překážky na vnitřním trhu služeb mají vliv na hospodářské subjekty, které usilují o usazení v jiných členských státech, i na subjekty poskytující službu v jiném členském státě, aniž by tam byly usazeny, je nutné umožnit poskytovatelům služeb rozvíjet jejich činnosti v oblasti poskytování služeb v rámci vnitřního trhu buďto tím, že budou mít možnost se 4 KOM(2002) 441. CS 18 CS

20 v členském státě usadit, nebo využitím volného pohybu služeb. Poskytovatelé služeb by měli mít možnost volby mezi těmito dvěma svobodami v závislosti na své strategii růstu v každém členském státě. (5) Tyto překážky nelze odstranit pouhým spoléháním se na přímé použití článků 43 a 49 Smlouvy, neboť na jedné straně by jejich řešení případ od případu prostřednictvím řízení pro nesplnění povinnosti uplatňovaných vůči dotyčným členským státům bylo pro vnitrostátní orgány i orgány Společenství zvláště po rozšíření velmi složité, a na straně druhé odstranění velkého množství překážek vyžaduje předchozí koordinaci vnitrostátních právních soustav, včetně zavedení správní spolupráce. Jak uznal Evropský parlament a Rada, legislativní nástroj Společenství umožňuje dosáhnout skutečného vnitřního trhu služeb. (6) Tato směrnice stanoví obecný právní rámec prospěšný pro širokou řadu služeb, přičemž zohledňuje odlišnosti každého druhu činnosti nebo povolání a příslušného systému jejich regulace. Tento rámec je založen na dynamickém a selektivním přístupu, jenž spočívá v první řadě v odstranění překážek, které je možno odstranit urychleně, a v ostatních případech v zahájení postupu hodnocení, konzultace a vzájemné harmonizace konkrétních otázek, který umožní postupnou a koordinovanou modernizaci vnitrostátních regulačních systémů pro činnosti v oblasti poskytování služeb, jež je nezbytná pro dosažení skutečného vnitřního trhu služeb do roku Měl by být stanoven vyvážený soubor opatření zahrnujících cílenou harmonizaci, správní spolupráci, ustanovení o volném pohybu služeb a pobídky pro vypracovávání kodexů chování pro řešení určitých problémů. Tato koordinace vnitrostátních legislativních režimů by měla zajistit vysoký stupeň právní integrace v rámci Společenství a vysokou úroveň ochrany cílů obecného zájmu, zvláště v oblasti ochrany spotřebitele, která je nezbytná pro vytvoření vzájemné důvěry mezi členskými státy. Tato směrnice také přihlíží k dalším cílům obecného zájmu, včetně ochrany životního prostředí, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví a potřeby zajistit soulad s pracovním právem. (6a) (6b) (6c) Jelikož cílů navrhované akce, konkrétně odstranění překážek svobody usazování pro poskytovatele služeb v členských státech a volného pohybu služeb mezi členskými státy, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu rozsahu této akce lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity, stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality, stanovenou v uvedeném článku, tato směrnice nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů. Ustanovení této směrnice týkající se svobody usazování a volného pohybu služeb by se měla použít pouze tehdy, jsou-li dotyčné činnosti otevřeny hospodářské soutěži, aby tato ustanovení členským státům neukládala povinnost liberalizovat služby obecného hospodářského zájmu nebo privatizovat veřejné subjekty, které tyto služby poskytují, nebo zrušit stávající monopoly pro jiné činnosti nebo pro určité distribuční služby. Tato směrnice se netýká požadavků, které se vztahují na přístup určitých poskytovatelů služeb k veřejným prostředkům. K těmto požadavkům patří zejména požadavky stanovující podmínky, za kterých jsou poskytovatelé služeb oprávněni získat prostředky z veřejných zdrojů, včetně specifických smluvních podmínek, zvláště pak norem kvality, které musí být dodržovány jako podmínka pro získání prostředků z veřejných zdrojů, např. za sociální služby. CS 19 CS