MASARYKOVA UNIVERZITA

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV RELIGIONISTIKY SATANISMUS V BLACK METALU Magisterská diplomová práce MIROSLAV VRZAL Vedoucí práce: Mgr. Milan Fujda, Ph.D. Brno 2011

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně na základě terénního výzkumu a s využitím uvedených pramenů a literatury. V Brně dne 17. srpna 2011 Podpis autora práce

3 Obsah: 1. Úvod Moderní satanismus Vývoj a ideologie moderního satanismu Symboly satanismu Teoretické perspektivy a typologie satanismu Black metal jako hudební subkultura/scéna Vymezení pojmů subkultura a scéna Black metal jako součást extrémního metalu Typologie black metalu Vznik a vývoj black metalu Od počátků heavy metalu k vzniku black metalu Druhá vlna skandinávského black metalu Black metal v současnosti vybrané trendy Black metal v ČR VLASTNÍ VÝZKUM Metodologie vlastního výzkumu Formulace výzkumných otázek Výzkumné paradigma a pouţité metody Výběr respondentů Stručný přehled vybraných respondentů: Poznámky k průběhu a podobě interview (Black) metal, dospívání a satanská image Proč zrovna black metal? Za satanismem v black metalu Pojetí satanismu u vybraných respondentů Od blackmetalového satanismu k pohanství Black metal a krajní pravice Vztah k NSBM vybraných respondentů Blackmetalisté a NS skinheads Vztah ke křesťanství a dalším náboţenstvím Diskuse a moţnosti dalšího rozvoje práce Závěry a shrnutí Seznam pouţité literatury: Abstract Abstrakt... 86

4 1. Úvod Práce se zabývá tématem satanismu v black metalu. 1 Metal a satanismus jsou dva termíny, které jsou od prvopočátku tohoto hudebního stylu spojovány. Například hudební publicista Petr Korál (1998) však hovoří o tom, ţe satanistické prvky, s nimiţ metal operuje, nejsou často ničím víc neţ obyčejnou, někdy aţ legrační, hrou a šokujícím divadlem. Oproti tomu existuje také pozice, reprezentovaná zejména autory z teologického prostředí či antikultovních hnutí, kde je metalová hudba povaţována za ohroţení mládeţe a za cestu k satanismu 2, který je jimi chápán jako nebezpečný kult 3 (viz např. Cantelmi Cacaceová 2008). O explicitním přihlášení se k satanismu lze hovořit zejména v souvislosti s black metalem. V případě black metalu se jedná o odnoţ extrémního metalu, kde téma satanismu hraje jiţ od jeho počátků v 80. letech 20. století důleţitou roli. To je patrné jak v textech, tak i v image těchto hudebních skupin. Povaha satanismu v black metalu je nicméně povaţována za problematickou a blackmetalový satanismus 4 je někdy označován (a to i samotnými hudebníky) pouze za určitou formu stylizace. Členy blackmetalových skupin a jejich příznivce tedy nelze explicitně ztotoţňovat se satanismem, na druhé straně však existuje také část blackmetalové scény, která se k satanismu aktivně hlásí. S blackmetalovou subkulturou počátku 90. let 20. století je (zejména v Norsku) spjata také série ţhářských útoků na křesťanské kostely a řada násilných činů včetně vraţd. Vedle satanského vyjádření začala v protikřesťanské rétorice v této době část scény pouţívat také odkazování se na pohanství 5, přičemţ u některých skupin tato orientace původní satanská témata zcela nahradila. Postupně dochází také k příklonu části blackmetalové scény ke krajně pravicovým ideologiím, coţ se v současnosti projevuje zejména v post-komunistických zemích. 1 Uvedené téma nebylo v religionistických pracích dosud příliš zpracováváno, coţ se projevuje také mnoţstvím nereligionistické literatury, na kterou v práci budu odkazovat. 2 Ze sympatií k satanismu byly antikultovními autory obviňovány jiţ i dřívější rockové skupiny jako například Beatles a Rolling Stones. 3 V práci rezignuji na perspektivu hodnotících hledisek nebezpečnosti satanismu pro psychické zdraví jednotlivce nebo jeho rizikovosti pro společnost. 4 Pod označením blackmetalový satanismus budu rozumět přihlášení se blackmetalových hudebních skupin v textech a image k satanismu. 5 V práci budu pouţívat termín pohanství, pokud budu hovořit o zájmu hudebních skupin nebo jednotlivců o téma evropských tradic a mytologií před nástupem křesťanství. Termín novopohanství se pak bude vztahovat ke specifické formě soudobé religiozity, respektive hnutí, které se snaţí obnovit (rozvíjet) jednotlivé regionální tradice předkřesťanských kultur. Proklamovaným cílem novopohanství je pak zrušení odcizení člověka přírodě a vytvoření takového ţivotního stylu, který by byl v souladu s přírodou (Luţný 1997: 98-99). Je třeba však také říci, ţe termíny novopohanství i pohanství jsou některými novopohany povaţován za nesprávné či přímo hanlivé. 1

5 Tato práce, s ohledem na uvedené téma, ve své první části (po stručném vymezení satanismu a pojmů subkultura a scéna) reflektuje vývoj blackmetalové subkultury, přičemţ se zaměřuje na klíčové fáze a hudební skupiny, které se na utváření tohoto hudebního stylu výrazně podílely. V druhé části jsou pak prezentovány výsledky a závěry vlastního terénního výzkumu, který byl realizován v době od června 2010 do srpna Tento výzkum se krom sbírání dalších poznatků o blackmetalové scéně, zabýval také tím, jakým způsobem se k satanismu, ale i k pohanství a přítomnosti krajně pravicových postojů v black metalu vztahují samotní účastníci této extrémně metalové scény. 2

6 2. Moderní satanismus Nejprve se v rámci tématu práce zaměřím na vymezení satanismu. V následujících kapitolách bude v krátkosti zmíněn vývoj moderního satanismu, jeho ideologie a satanisty nejčastěji pouţívané symboly. Následně budou také předloţeny typologie satanismu, které zohledňují satanismus spojený s (black)metalovou subkulturou Vývoj a ideologie moderního satanismu Satan je spjat s ţidovskou a křesťanskou vírou, v níţ je odpůrcem Boha. Luţný (1997: 80) uvádí, ţe problém satana, jeho působení a uctívání se objevuje během celých křesťanských dějin Evropy. K výraznému oţivení satanismu dochází pak v 18. a 19. století s rozvojem romantismu a okultismu. Počátky moderního satanismu bývají spojovány s postavou okultisty Alesteira Crowleyho ( ). I kdyţ se Crowley sám za satanistu nepovaţoval, pouţíval některé prvky a symboly vztahující se k satanismu. Označoval se například za Bestii 666 a Bafometa. Nejdůleţitějším Crowleyho spisem je tzv. Kniha zákona, známá především tezí: Dělej to, co chceš. Crowleyovy postoje a spisy mají značný vliv i na některé soudobé skupiny či jednotlivce, hlásící se k satanismu. 6 Masový rozvoj moderního satanismu nastává od šedesátých let 20. století. Klíčovou roli zde sehrálo zaloţení První Církve Satanovy (First Church of Satan) v San Francisku 30. dubna roku Zakladatelem a vůdčí postavou Církve Satanovy byl Anton Szandor LaVey ( ), který svoje myšlenky shrnul ve třech knihách: Satanská bible, Satanské rituály a Dokonalá čarodějka. Členská základna Církve Satanovy se postupně rozrůstala, a to i na mezinárodní úrovni, přičemţ bylo také zaloţeno mnoho jejích odboček v různých částech světa. Největšího rozmach zaznamenala Církev Satanova v první polovině sedmdesátých let 20. století, kdy byl počet členů odhadován na pět tisíc (Lyons 1995). Obr. 1. Anton Szandor LaVey 7 6 S odkazy na Crowleye se můţeme setkat také v textech některých metalových skupin. Příkladem můţe být skladba Mr. Crowley od Ozzyho Osbornea. 7 Obrázek převzat ze zadní strany LaVey, A. S The Satanic Bible. New York: Avon Books. 3

7 LaVey ve svých knihách podle Luţného (1997: 81) zdůrazňoval absolutní svobodnou vůli a kritizoval všechny formy jejího omezování. Satan v jeho interpretaci nepředstavuje zlo, ale symbolizuje svobodu a sílu. Tento prvek satanismu je pak patrný na různých úrovních nauky i praxe v odporu k dogmatům a v hlásání nutnosti vlastního poznání, ve zdůrazňování významu tělesnosti a sexu jako oblasti svobodné přirozenosti, v záměrném překračování norem okolní společnosti. Luţný také uvádí, ţe významným znakem satanismu je jeho programová opozice vůči křesťanství. Například Goodrick-Clarke (2006: ) tvrdí, ţe krom toho, ţe LaVeyův satanismus charakterizuje satana jako princip egoismu, tělesnosti, sebeuspokojení, je zde také patrný například i vliv sociálního darwinismu. 8 Dyrendal (2008) pak poukazuje na racionalistickou 9 povahu LaVeyova satanismu, respektive jeho orientaci na tento materiální svět. Mathews (2009) dále také například uvádí, ţe kvůli zaměření se na sílu je satanismus značně maskulinní záleţitostí. V průběhu vývoje Církve Satanovy došlo několikrát k odštěpení části členstva a k zaloţení dalších satanistických církví. Ty však většinou existovaly pouze krátce. Nejvýznamnější odštěpenou skupinou od Církve Satanovy představuje Séthův chrám, zaloţený v roce 1975 Michaelem Aquinem a jeho ţenou Lilith Sinclairovou 10. V různých zemích světa existuje značné mnoţství skupin, hlásících se k satanismu. Převáţná většina však navazuje na ideové zdroje Církve Satanovy, tak jak je zformuloval Anton Szandor La Vey (Suchánek 2003). K Církvi Satanově se hlásila rovněţ Církev Satanova v České republice, která byla zaloţena 1. října 1991 hudebníkem brněnské (původně) blackmetalové skupiny Root Jiřím 8 Někteří autoři pak připisují laveyovskému satanismu určité tendence k propojování se s krajně pravicovými ideologiemi (např. Mathews 2009). I podle Suchánka (2003) mohou být pro extrémně pravicové skupiny přitaţlivé zejména LaVeyovy mocensky orientované myšlenkové koncepty. I kdyţ se některé extrémně pravicové skupiny o spojení s První Církví Satanovou Antona Szandora LaVeye snaţily, nikdy k tomu nedošlo, především z důvodu odporu samotného LaVeye. Neonacistickou interpretací satanismu proslul například Řád devíti andělů zaloţený v Británii Davidem Myattem nebo od Církve Satanovy odštěpený Řád černého skopce. Goodrick-Clarke (2006: ), který spatřuje náznaky autoritářské a antiliberární kritiky jiţ ve spisech Aliestera Crowleyho, uvádí, ţe pro všechny neonacistické satanistické skupiny je společné pohrdání hodnotami křesťanství a liberální společnosti. Je zde vyzdvihován válečnický duch, hrdinská odvaha a hrdost barbarských národů. Oceňována je také Nietzscheho kritika křesťanství jakoţto náboţenství otroků a slabochů. 9 Dyrendal (2008: 78) pouţívá rozlišení satanismu na racionalistický a esoterický. Esoterický satanismus, oproti racionalistickému, klade větší důraz na transcendentní dimenzi. Církev Satanova je pak podle Dyrendala typem racionalistického satanismu. Oproti tomu například Séthův chrám je typem esoterickým. Mimo organizované formy satanismu existují individuální satanisté, kteří se podle Dyrendala pohybují v rozmezí škály od racionalistického satanismu po esoterický. Také Veselý (2003: 242) hovoří o tom, ţe mimo hlavní proud satanismu, prezentovaný Církví Satanovou, existuje řada satanistů, kteří zastávají poměrně pestrou paletu názorů a vyvíjejí mnoţství různých aktivit. 10 Rozdíl mezi Církví Satanovou a Sethovým chrámem je například v pojetí postavy satana, který je, oproti laveyovskému satanismu, v sethickém satanismu chápán jako objektivně existující bytost. 4

8 Valtrem zvaným Big Boss. 11 Po rezignaci Jiřího Valtra na oficiální funkce v Církvi Satanově v České republice 12 v roce 2005 vedení přebírá praţská skupina kolem Pavla Brndiara (tzv. Rada Třinácti) pod názvem První Česko-Slovenský Chrám Církve Satanovy 13 (PČSCHCS) Symboly satanismu Nejčastěji pouţívané symboly satanismu jsou: Pentagram postavený na špici (většinou v kruhu). Někdy obsahuje vyobrazení hlavy kozla (označovaný jako bafomet) symbolizujícího satana. Obr. 2. Obrácený kříţ 15 jako symbol antikřesťanství. Obr. 3. Číslo 666 jako číslo šelmy z Bible ve Zjevení sv. Jana Například v seriálu České televize Bigbít (2000) Jiří Valter Big Boss popisuje satanismus následujícím způsobem: Ta filozofie v sobě něco má, protože razí co? Razí ryzí kapitalismus. Prosaď sám sebe, dokaž, že seš dobrej. A když to dokážeš, tak se mají dobře i tvoji bližní. Já tomu říkám satanistický kapitalismus. 12 Tím se nicméně Jiří Valter Big Boss nedistancuje od satanské filozofie a ve Vyhlášení 666 hovoří také o dalším záměru vytvořit určitý okruh lidí satanské elity (viz Inquizitor 2005: 11). 13 Vojtíšek v souvislosti s PČSCHCS uvádí, ţe je například podobně protestní, elitářský či individualistický a podobně jako LaVey odmítá rituální násilí. V něčem je ale jiný: zatímco LaVey byl podle Vojtíška především exhibicionista a své rituály chápal jako účinné spíše psychoterapeuticky, čeští satanisté, podle jeho zdání, berou náboţenský, magický rozměr obřadů daleko váţněji (viz Lidové noviny 2007). 14 Členská základna této české odbočky Církve Satanovy, která však jiţ přerušila kontakty s americkým ústředím, podle vyjádření současných čelních představitelů po rezignaci Valtera poněkud poklesla. Z bývalých členů často spjatých s metalovým prostředím, které kdysi jako mladé Valter přijímal, obnovila své členství údajně jen asi 1/5. Počet aktivních členů PČSCHCS se v současnosti pohybuje v desítkách lidí. Ze strany Rady Třinácti však není ani příliš velký zájem o masivní příliv dalších potencionálních uchazečů, za čímţ stojí snaha o uchování exkluzivního charakteru skupiny (viz Maxim 2008: 17). K blackmetalovým satanistům se PČSCHCS staví spíše odměřeně, kdyţ například uvádí, ţe satanismus není o třepání hlavou v kotli při blackmetalových koncertech (více viz stránky PČSCHCS 15 Obrácený kříţ je také součástí křesťanské tradice jako tzv. Petrův kříţ. Odkazuje na svatého Petra, který se nechal ukřiţovat hlavou dolů, protoţe se necítil být hoden ukřiţován stejně jako Kristus. 5

9 2.3. Teoretické perspektivy a typologie satanismu Swatos (1992: ) poukazuje na tři časté teoretické perspektivy s jakými je na satanismus nahlíţeno. První perspektiva je psychoterapeutická, kdy je satanismus vnímán jako deviantní kult. 17 Druhým přístupem je nahlíţet na satanismus jako na mladistvou rebelii. 18 Třetí perspektivou je teologické náboţenské nahlíţení na satanismus jako na reálné působení satana 19. Například Luţný (1997) zahrnuje satanismus do kategorie náboţenských hnutí vycházejících z okultismu, přičemţ upozorňuje, ţe nepředstavuje ţádnou ucelenou tradici a jeho nauka je synkrezí různých prvků magie, okultismu, spiritismu a čarodějnictví. Vojtíšek (1998) satanismus zasazuje na pomezí alternativní religiozity a jevu sociální patologie či psychopatologie. Podle Vojtíška je satanismus charakteristický mnohotvárností a jednotliví satanisté nemají příliš společného (ani víru v satana). Spojuje je hlavně protest a vzdor, který je satanem symbolizovaný. Satanismus pak Vojtíšek rozděluje do tří typů: Náboženský satanismus. Náboţenští satanisté uctívají satana jako reálně existující duchovní bytost. Vzývají ho a věří, ţe jim na toto vzývání odpovídá, dává jim sílu a vede je v nejrůznějších ţivotních situacích. Mohou také provádět rituály včetně krvavých obětí. Antimorální satanismus. Tito satanisté především protestují proti křesťanské morálce a v satana jako duchovní bytost často ani nevěří. Křesťanská morálka je pro ně pokrytecká, slabošská a škodlivá. Hlásají víru v člověka, který není spoután ţádnými omezeními, ţije volně a - pokud vysloveně a bezdůvodně neškodí - je mu vše dovoleno. Proti solidaritě staví egoismus, proti odpuštění odplatu, proti společenským 16 Jedná se pravděpodobně o šifru pro jméno římského císaře Nera, který se za své vlády snaţil křesťanství aktivně potlačovat (Vojtíšek 1998: 65). 17 V psychoterapeutické perspektivě v přístupu k satanismu se pohybují často autoři, kteří se snaţí poukazovat na jeho nebezpečnost a negativní vliv na dospívající mládeţ. Hlediska těchto autorů vůči satanismu jsou však často hodnotící v tom smyslu, ţe ho interpretují primárně jako (nezdravý) psychopatologický jev. Satanisty tato psychoterapeutická perspektiva také někdy staví do role outsiderů, kteří uţívají satanismus jako prostředek k nabytí vlastního sebevědomí a vyrovnání se s pocitem méněcennosti a frustrace (viz Vojtíšek 2007). Z podobné perspektivy přistupuje k satanismu také Mathews (2009: ) kdyţ tvrdí, ţe jedním z prvků toho, čím je satanismus pro jeho stoupence přitaţlivý je zaměřování se na sílu, kterou jim slibuje poskytovat. Ti, co se cítí marginalizováni a bezmocní v něm pak nachází sebeúctu a prostředek, jak se stát silnějšími. S tím souvisí podle Mathewse i pouţívání okultních praktik, které mají slouţit k ovládání okolí a řešit vlastní problémy v ţivotě. 18 S tímto přístupem se setkáme právě ve spojení satanismu a metalu jakoţto subkultury dospívající mládeţe. 19 Vystupuje zde předpoklad reálné existence ďábla a jeho vlivu, který je pak následně dohledáván v pozadí různých náboţenských i kulturních jevů, ať uţ se jedná o okultismus, texty hudebních skupin či třeba televizní pořady (viz například Cantelmi a Cacaceová 2008). Podle Lyonse (1995) pak církevní představitelé mají také sklon zařazovat mezi satanisty i okultisty, provozovatele magie, novopohany atd. 6

10 normám přírodu a její boj o přeţití. Satan je těmto lidem symbolem volnosti a přirozenosti i původcem veškeré změny a pokroku. Antikulturní satanismus. Antikulturní satanisté o satanovi příliš neuvaţují. Je zde patrný spíše vzdor proti společenským a kulturním hodnotám křesťanské společnosti. Tito satanisté chtějí hlavně co nejvíce šokovat a dráţdit své okolí (coţ můţe být někdy i komerčním zájmem). Tento typ představují především mladí lidé, kteří vytvářejí kulturu zavrhující hodnoty krásy, dobra, ţivota apod. Proti tomu se ve výtvarných a literárních dílech a především v metalové hudbě objevují témata hnusu, krve, smrti, masakrů apod. Zatímco náboţenští satanisté v satana věří a antimorální satanisté často nevěří, antikulturní satanisté o satanovi často ani příliš neuvaţují. Lyons (1995: 20) také předkládá typologii (moderního) satanismu a tvrdí, ţe od jeho vzniku v polovině 60. let je moţné satanismus rozdělovat do tří zřetelně odlišených skupin: 1) Osamělí satanisté. 2) Mimo zákon stojící sekty 20. 3) Novosatanistické církve. Pro tuto práci je zajímavé, ţe Lyons spojuje kategorii osamělí satanisté (v poněkud hodnotícím smyslu) s nepřizpůsobivými mladistvími, kteří mají problémy se začleněním se do společnosti a vykonávané rituály obvykle naplňují jejich touhy. Často je jejich provádění spojeno s uţíváním drog, a jak Lyons uvádí, s fanatickou oddaností rockové hudbě, zvláště heavymetalovému rocku. Suchánek (2003) pak předkládá typologii satanismu, která je do značné míry odvozena od Lyonse. Místo Lyonsova typu osamělí satanisté tato typologie přímo obsahuje kategorii vztahující se k produkci (zejména blackmetalových) hudebních skupin. 1) Neosatanistické církve a skupiny. Do této kategorie lze zařadit především Církev Satanovu, z ní odštěpené organizace (jako je například Séthův chrám) a některé další skupiny programově navazující na myšlenkové koncepty vypracované Antonem Szandorem LaVeyem (nebo rozvíjející svou vlastní věrouku). 2) Ilegálně působící jednotlivci a sekty. 3) Satanismus navázaný na hudební produkci zejména tzv. blackmetalových kapel. 20 Termín sekta zde uvádím, pouze protoţe ho pouţívají uvedení autoři. Jinak s ním pro jeho pejorativní charakter v práci neoperuji. 7

11 3. Black metal jako hudební subkultura/scéna V této práci jsem se zaměřil na satanismus spojený s blackmetalovou subkulturou. Nejprve je však nutné v krátkosti vymezit některé pojmy týkající se konceptu subkultury a hudební scény, jakoţto pojmů, které budou v práci často pouţívány Vymezení pojmů subkultura a scéna Smolík (2006) uvádí, ţe termín subkultura se vztahuje na specifickou skupinu, která je tvůrkyní a nositelem zvláštních, odlišných norem, hodnot, vzorců chování a ţivotního stylu, i kdyţ se podílí na fungování širšího společenství. Některé subkultury mládeţe mají tendenci k vědomému sebeuzavírání, k utváření skupinových subkulturních hranic, které plní funkci sebeudrţení a sebeobrany. Brown (2003: 211) uvádí, ţe metal byl v subkulturních studiích dlouho opomíjen, protoţe nezapadal do konceptuálního pojetí subkultur birminghamské školy studia subkultur (CCCS). Problém CCCS bylo podle Browna přílišné zaměření se na politický teoreticismus, kdyţ subkultury byly spojovány s třídní příslušností (posluchači heavy metalu však byli třídním mixem ) a ideovým odporem jednotlivých tříd k hlavní kultuře. Koncept subkultur u CCCS byl tedy spjat s proti-hegomonickou rezistencí vůči dominantní ideologii (Kahn-Harris 2007: 16). Smolík (2010: 77-78) uvádí, ţe od 90. let 20. století aţ dodnes dochází k velké fragmentizaci jednotlivých stylů 21 a jejich odnoţí, přičemţ o nich jiţ často nebylo moţné hovořit jako o subkulturách, ale spíše jako o ţivotních stylech či image a módních trendech. Problematickým se také stalo chápání dominantní kultury jako homogenního celku, vůči kterému by se subkultury vymezovaly. Od pouţívání termínu subkultura dnes řada autorů jiţ upouští a prosazují se jiné termíny. Jedním z nich je pojem scéna (viz například Kahn-Harris 2007), který často pouţívají i samotní účastníci. Scéna zároveň zahrnuje jak ţivotní styl, tak i veřejný prostor, kde scéna působí (Kahn-Harris 2007: 15). V současnosti jsou jednotlivé scény charakteristické tím, ţe jsou do značné míry propustné a členství v nich bývá jen dočasné (Kahn-Harris 2004a: 118). 21 Styl subkultury můţe být chápán jako symbol nebo znak. Skládá se z image (vzhled, oblečení, účes, různé doplňky, tetování), vystupování (výrazy tváře, postoj těla) a z argotu (speciální slovní zásoba a způsob, jakým je pronášena) (Smolík 2010: 36). Svoji úlohu sehrává také hudební vkus (Smolík 2010: 83). 8

12 Muggleton (2000, podle Smolík 2010: 81-82) hovoří o tom, ţe v postmoderní době jsou subkultury pouze estetickými kódy. I kdyţ je patrné, ţe část subkultur lze označit pouze za ţivotní styly, stále existují takové, které splňují kritéria moderní éry. Moderní éra Postmoderní éra Jasná skupinová identita Stylová homogenita Rigidní dodrţování subkulturních hranic Subkultura je vnímána jako hlavní identita Vysoký stupeň ztotoţnění Členství vnímané jako permanentní Nízký stupeň subkulturní mobility Důraz na přesvědčení a hodnoty Politické vyjádření odporu Zaměřenost proti médiím, nedůvěra Fragmentovaná, roztříštěná identita Stylová heterogenita, pluralita Flexibilní překračování subkulturních hranic Mnoho stylových identit Nízký stupeň ztotoţnění Členství vnímané jako přechodné Přechodná náklonnost k subkultuře Fascinace stylem a image Apolitické cítění Pozitivní vnímání médií Autentické vnímání sebe Vědomost neautentičnosti Tab. 1 Rozdíl mezi moderním a postmoderním přístupem k subkulturám Muggleton (2000, podle Smolík 2010: 82) Otázkou je, jak v tomto smyslu chápat metal. Osobně se domnívám, ţe metal (zvláště extrémní) splňuje některá kritéria pro moderní éru subkultury. Například také podle Kahn-Harrise (2004a: 118) současný extrémní metal, oproti některým ostatním fluidním stylům, investuje relativně více do své stability a kontinuity. 22 Na závěr této kapitoly bych chtěl ještě říci, ţe v práci budu pouţívat jak termín subkultura, tak pojem scéna. Termínem subkultura budu rozumět spíše zdůraznění ohraničení určitého okruhu lidí, kteří mají společné nějaké ideové rámce a vystupující skrze ně buď vůči dominantní kultuře (či její sloţce například v podobě náboţenství), nebo vůči jiným subkulturám. Termín scéna pak bude evokovat spíše určitý hudební proud a dění okolo něj (například koncerty a festivaly), respektive jeho vnitřní dynamiku a fungování na bázi vzájemné interakce jejích účastníků ve veřejném prostoru. V citacích a parafrázích pak zachovám pouţití uvedených termínů podle toho, jak je pouţívají samotní autoři. 22 Smolík (2010: 223) také k metalu podotýká, ţe účastníci této scény se neomezují jen na pasivní poslech hudby, ale je docela častým jevem, ţe ten, kdo metal poslouchá, zároveň také působí v nějaké hudební skupině. 9

13 3.2. Black metal jako součást extrémního metalu Jiţ zmiňovaný Kahn-Harris je jedním z (mála) autorů, který se intenzivně věnuje studiu (extrémně) metalové scény. Mezi extrémní metal řadí styly, které se vyznačují radikálnějším pojetím hudby a projevu oproti heavy metalu 80. let. Jsou jimi například death metal, black metal, doom metal a grindcore. Kahn-Harris (2004a) k charakteristikám extrémního metalu pak udává, ţe i kdyţ jsou mezi jednotlivými styly extrémního metalu značné rozdíly, posluchači, který se v těchto stylech neorientuje, budou všechny patrně připadat velmi podobné jako chaotický neforemný hluk, popírající konvenční hudební schémata. Tato forma je však důleţitá pro uchování kontinuity scény extrémního metalu. Viditelným aspektem extrémního metalu je pak podle Kahn-Harrise jeho spektakulárnost. Texty extrémně metalových skupin se zabývají smrtí, morbidnostmi, okultismem a misantropickým odmítáním humanity. Fanoušci a hudebníci extrémního metalu se také oblékají značně okázalým způsobem, přičemţ často nosí trička svých oblíbených skupin s šokujícími motivy. Zastávají také někdy extremistické postoje související se satanismem, anarchismem a (spíše výjimečně) neofašismem. Tyto postoje pak členy této scény někdy také dostávají do problémů se zákonem. Jako příklad Kahn-Harris uvádí členy norské blackmetalové scény Varga Vikernese a Fausta, kteří byli odsouzeni za vraţdy a pálení kostelů. Spektakulární praktiky lze podle Kahn-Harrise nejlépe klasifikovat jako moţnost transgresivní zkušenosti, přičemţ nejvíce transgresivním místem je v extrémně metalové scéně právě black metal (Kahn-Harris 2007: 41). Transgresivní zkušenosti spočívají v překračování základních hranic a limitů 23, na nichţ je postavena naše sociální realita: ţivota/smrti, dobra/zla, čistého/nečistého atd. Tyto záţitky, oproti kaţdodennímu ţivotu, umoţňují aktérům ponořit se (často ve spojení s alkoholem a agresivnímtancem) do hudby, která přestupuje hranice jinde těţko akceptovatelného, ale přitom však nepozbýt zcela kontrolu nad tímto děním. Extrémní metal však podle Kahna-Harrise, oproti jiným metalovým stylům, přesto, ţe je značně obskurní, uniká cenzuře a morální panice. Je to ne proto, ţe by měl menší šokovou hodnotu (spíše naopak), ale proto, ţe se jedná o natolik marginální záleţitost, ţe v masmédiích není téměř vidět, tím pádem je tato scéna širší veřejnosti skryta a existuje v podstatě sama pro sebe Více k transgresi také Kahn-Harris (2007: 29-46). 24 To, ţe není extrémně metalová scéna v dominantní kultuře viditelná a přesto funguje, je podle Kahna-Harrise (2004) také důvod, proč nelze pouţít koncept subkultury v klasickém subkulturalistickém CCCS paradigmatu. 10

14 3.3. Typologie black metalu Vzhledem k tomu, ţe tato práce se zabývá black metalem, je třeba se ještě krátce zmínit o terminologii související s jednotlivými odnoţemi black metalu, na které v práci narazíme. V textu budu vycházet z typologie a názvů odnoţí black metalu uveřejněnou hudebním publicistou Blackmoonem, kterou pouţívají například i Smolík (2010) a Kupka (2008). Tato typologie rozlišuje black metal na 4 hlavní proudy, které jsou pak základem dalších specifičtějších forem black metalu: 1) čistý (pravý) black metal pure (true) black metal 2) black metal s pohanskými a folklórními prvky pagan black metal 3) black metal s klávesovými a symfonickými prvky sympho-black metal 4) black metal s industriálními, elektronickými a jinými avantgardními prvky avantgarde black metal (Blackmoon 2004: 80; podle Kupka 2008) Doplním také ještě jednu poznámku ohledně vymezení black metalu. Black metal je často spojován a zároveň zaměňován s death metalem. Řada skupin se také pohybuje na hranici obou stylů (např. polští Behemoth atd.). Death metal však, i kdyţ zde také často vystupovala satanská témata (americké skupiny jako Possessed, Morbid Angel, Deicide 25 a další), byl zaloţen především na technické hře, která byla většinou interprety a jejich příznivci povaţována za důleţitější neţ obsah a image (Christe 2010: 126). U black metalu je primárně, spíše neţ technická dovednost muzikantů 26, oceňován tzv. feeling. Tedy atmosféra, kterou tato hudba navozuje a pocity, které u posluchačů vzbuzuje. Proto je také v black metalu kladen větší důraz na image skupin neţ u death metalu Vznik a vývoj black metalu V této kapitole bude stručně popsán vývoj black metalové subkultury. Zohledním zde klíčové fáze a budu se blíţe zabývat některými skupinami a událostmi. Nebudu se však zde zabývat black metalem v celé jeho šíři a popisovat velké mnoţství vlastních subţánrů a přesahů do dalších stylů metalu či jiných hudebních forem. Začnu však od počátků metalu 25 Zpěvák Deicide Glen Benton se nekompromisně staví proti křesťanství a před lety si nechal demonstrativně vypálit na čelo obrácený kříţ. Také prohlásil, ţe ve věku třiatřiceti let (ve věku, kdy byl ukřiţován Jeţíš Kristus) spáchá sebevraţdu. Nespáchal. 26 Dnes však lze u velkého mnoţství blackmetalových skupin také hovořit o vynikajících hudebních dovednostech, někdy aţ na hranici fyzických limitů, a propracovanosti hudebních aranţí. 11

15 jako takového, protoţe pochopení podmínek za jakých vznikl black metal, je také jedním z klíčů k tomu, jak v něm chápat přítomnost satanistických témat Od počátků heavy metalu k vzniku black metalu Okultní témata, 27 uţívání satanských symbolů a rétoriky v metalové hudbě nevznikly aţ s black metalem, ale byly v různých podobách (často s velkou dávkou nadsázky) přítomné jiţ od počátku metalu v 70. a 80. letech 20. století. Obr. 4. Obal CD Iron Maiden. The Number of the Beast (1982). 28 S okultními tématy se však setkáme v různých oblastech v celé západní kultuře. Například Edward Tiryakian (1972) hovoří v souvislosti s kulturními změnami v západní společnosti přímo o okultním revivalu, tedy o oţivení okultismu. Populární jsou pak, mimo prodej okultního zboţí a sluţeb, také různé formy zábavy, kde je okultní téma důleţitým motivem. Jako příklady uvádí Tiryakian muzikál Vlasy, filmy Rosemary má děťátko a Mefistův valčík, nebo televizní seriál Čarodějky. Konkrétně Dyrendal (2008: 78) uvádí, ţe i identita adolescenčního satanismu pak často čerpá právě ze zdrojů okultních prvků západní populární kultury (například hororových filmů). Počátky heavy metalu jsou spojovány s hardrockovými skupinami Black Sabbath, Deep Purple a Led Zeppelin, které vznikají jiţ na přelomu 60. a 70. let 20. století. Zejména skupina Black Sabbath v čele s charismatickým zpěvákem Ozzym Osbournem kladla důraz na zvláštní image zahalenou do čarodějnictví a mysticismu (Christe 2010: 16). 29 Výše uvedená trojice výrazně ovlivnila celou řadu dalších nově vznikajících skupin a styl, který tyto skupiny prezentovaly, se následně začal označovat jako heavy metal Tedy témata, kde se objevuje ďábel, démoni, čarodějnictví, magie a podobně. 28 Převzato z: [ ]. 29 Skupina Black Sabbath také podnítila několik protestů ze strany církevních představitelů. 30 Slovo heavy bylo však původně uţíváno jako pocit znamenalo silnou a opojnou atmosféru (Christe 2010: 22). V souvislosti s metalem mělo pak slovo heavy označovat tvrdý kovově znějící zvuk. 12

16 Značnou popularitu zaţívá metal s nástupem 80. let, kdy se hovoří o takzvané nové vlně britského heavy metalu, která je spojována se skupinami jako Iron Maiden, Judas Priest, Saxon. Hudba těchto skupin byla o poznání rychlejší a tvrdší neţ u jejich předchůdců. Po roce 1980 vypadali také i metaloví muzikanti poněkud agresivněji a místo roztrhaných květovaných košil, zvonových kalhot a knírů se oblékali do těsné kůţe a lesklých materiálů, zdobeni lesklým kovem. V oblibě byly také černé koţené bundy pod roztrhanou dţínovou vestou, přičemţ tato image byla do jisté míry také odvozena od motorkářských gangů (Christe 2010: 48). 31 Hudba a vystupování heavymetalistů se staly také někdy zdrojem veřejného pobouření, k čemuţ přispívaly i excesy jeho představitelů 32 a fanoušků, výstřední oblečení, ke kterému patřily i dlouhé vlasy, jakoţto charakteristický znak metalu. Reakcí rockerů na tuto kritiku bylo nicméně naopak další posouvání hranic vkusu a také vyšší frekvence hororových prvků (Christe 2010). Rocková a metalová hudba byla pak pro svůj symbolismus a hudební projev, který bořil konvence a různá tabu stávajícího sociálního řádu, interpretována jako vyjádření revolty mladých proti generaci svých rodičů (viz např. Bernice 1979). Zaměřování se na okultismus však v metalu nelze přeceňovat, protoţe jiţ od počátku existovalo široké spektrum jiných témat, kterými se heavymetalové skupiny zabývaly a zabývají. Byly zde například skupiny jako Mötorhead s texty v duchu sloganu sex, drogy, rock and roll. Někteří autoři jako Ronnie James Dio se zase zaměřovali na imaginární světy a fantaskní příběhy inspirované sci-fi a fantasy literaturou (Christe 2010: 80). Texty heavymetalových skupin, i kdyţ nebyly přímo politické, se také dotýkaly různých sociálních témat a někdy zahrnovaly i protiválečné poselství (např. War Pigs od Black Sabbath). Lze však říci, ţe s okultní tématikou a později přímo se satanismem se v metalu setkáme tak často, jako v ţádné jiné hudbě. Spojování ďábla s metalem tak tvoří určitý rozměr jeho identity. 33 Podle Korála (1998) se však u textů většiny rockových a metalových skupin, u nichţ se tak či onak objevuje satan, démoni, témata zla v různých podobách včetně stylizovaných výrazů protestu vůči katolické církvi, strašidelné, krvavé či jinak morbidní 31 V této době také heavy metal výrazně expanduje do USA a metalová subkultura se značně početně rozšiřuje také v dalších zemích. Projev a texty heavy metalových skupin byly často provokativní, vyvolávající konfrontaci. V USA pak organizace Hudební informační centrum pro rodiče (PMRC) přichází s teorií, ţe rostoucí statistiky sebevraţd a znásilnění mezi teenagery by mohly být dány za vinu rockovým textům a vynucuje si nálepkování hudebních CD. Některé z nich jsou označovány jako pro mládeţ nevhodné, protoţe obsahují prvky násilí, sexu a okultismu. 32 Známý je například případ, kdyţ Ozzy Osbourne na koncertě během jedné písně ukousl netopýrovi hozenému na podium hlavu. 33 Odtud také pramení název knihy Ďáblův hlas: Heavy metal (Christe 2010). 13

17 motivy atd., nejedná o nic víc neţ o show a efektní druh zábavy, za kterým není třeba hledat ţádné hluboké poselství. Tyto texty jsou podle Korála víceméně šokujícím divadlem a obdobou hororových filmů. Některé konkrétní osoby z heavymetalového prostředí se však okultismem či přímo satanismem více či méně zabývaly i ve svém osobním ţivotě. Příkladem můţe být Jimi Page z Led Zeppelin, který byl také sběratelem pozůstalosti Aleistera Crowleye i vlastníkem jeho domu ve Skotsku. Nebo zpěvák King Diamond, dříve působící v dánské skupině Mercyful Fate (vznik v roce 1981), který je dlouholetým členem Církve Satanovy. King Diamond pak pouţívá explicitně satanskou image a texty zasazené do hororových koncepčních příběhů. Jeho styl je někdy označovaný přímo jako horror metal. Obr. 5. King Diamond 34 Dalším členem Církve Satanovy je například americký hudebník Marylin Manson 35, který také dokázal svým vystupováním a image vzbudit nemalé kontroverze. Zatímco spojení Marylina Mansona se satanismem dominovalo v hudební sféře zejména v USA, v raných devadesátých letech je satanismus zmiňován především v souvislosti se skandinávskou blackmetalovou subkulturou. Tu Korál (1998) v pojetí metalu jakoţto hororové zábavy povaţuje za určitou výjimku a uvádí, ţe druhá generace blackmetalových (norských) skupin vyrukovala s nesmiřitelnou, mnohdy aţ nenávistnou, vysloveně antikřesťanskou ideologií a deklarovaným přihlášením se k satanismu. Ten ale podle Korála nevychází z LaVeye, který většina těchto blackmetalistů odmítá, namísto toho tyto skupiny hrdě opěvují vikingské (tj. pohanské) tradice norského národa a podle Korála zde lze vysledovat téţ některé jednoznačně nacionalistické a aţ téměř fašistické prvky. 34 Převzato z: [ ]. 35 Marylin Manson například ve své knize The Long Hard Road Out Of Hell k satanismu uvádí: Satanismus neznamená uctívat ďábla či démona. ( ) ďábel neexistuje. Satanismus znamená oslavovat a uctívat sám sebe, protože jen a pouze ty sám jsi zodpovědný za své činy dobro a zlo. Křesťanská válka proti ďáblu byla vlastně jen bojem proti přirozeným lidským instinktům sexu, násilí a sebestřednosti. (cit. podle Petričko 2001: 48) 14

18 Počátky black metalu se však datují jiţ do roku 1978, kdy vznikla britská skupina Venom, která se satanismem ve své hudbě a image operovala v takové míře, jako dosud ţádná předchozí metalová skupina. Trojice muzikantů z Venom, pouţívající pseudonymy Cronos, Mantas a Abaddon, v roce 1981 vydala debutní album Welcome to Hell. O rok později pak následuje album Black Metal, podle kterého se tento styl satanistického metalu začíná označovat jako black metal. Texty skupiny pak otevřeně vyjadřují spřízněnost se satanem, peklem, temnými silami a podobně 36 a prezentují také násilnou opozici vůči křesťanství. Obr. 6. Obal CD Venom. Black Metal (1982). 37 Venom byli ve své době značně odlišní od ostatních metalových skupin a oproti technické virtuozitě klasického heavy metalu zdůrazňovali jednoduchost. V hudbě Venom lze spatřit i vlivy punku a hardcore punku 80. let (Kahn-Harris 2007: 2-3). Za jejich satanismem však nelze hledat konkrétnější ideologii a sami Venom přiznávají, ţe satanismus ve své hudbě uţívají především proto, ţe jim to zajišťuje pozornost a jsou díky tomu známí. Venom tedy v podstatě navazují na hororové pojetí heavy metalu, pouze posouvají jeho hranici. Podle Cronose je Rock and Roll hlavně zábava a satanismus, okultismus, čarodějnictví a podobné věci jako takové Venom nepropaguje (viz Moynihan Søderlind 1998: 13-14). Obr. 7. Skupina Venom Např. Ve jménu Satana dosáhneme našeho cíle; s požehnáním Háda budeme žít dál; díky moci pekelného ohně shromáždíme své síly; krví běžných smrtelníků uhasíme svou žízeň. V originále: In the name of Satan, We'll acheive our goal, With the blessings of Hades, We'll outlive our role, Through the power of Hellfire, We will gather our strength, With the blood of mere mortals, Our thirst will be quenched (Venom, In Nomine Satanas z CD Welcome to Hell 1981). 37 Převzato z: [ ]. 15

19 V 80. letech se jako black metal začaly označovat satanistické formy metalu, kam mimo Venom patřili také švýcarští Hellhammer (vznik 1982), kteří se následně transformovali ve skupinu Celtic Frost, a především švédská skupina Bathory (vznik 1983), která má doposud v black metalu kultovní status. Já otočil se ke Kristu zády, obětoval jsem se peklu, souloţil jsem s pohanskou královnou a spatřil jsem brány pekel. (Bathory: In Conspiracy With Satan 1984) 39 V případě Bathory se jednalo o dílo hudebníka zvaného Quorthon, kterému příleţitostně (zejména zpočátku) vypomáhali další spoluhráči. Název Bathory vznikl z počátečního Qourthonova zájmu o horory a upírskou tématiku. 40 Podobně jako u Venom, se texty této skupiny zabývaly obrazy smrti, násilí, rouhání, vzývání satana, pekla, černé magie atd. Především první dvě nahrávky Bathory (1984) a The Return (1985) se vyznačovaly nedokonalým zvukem. To však bylo, a je dodnes, mnohými fanoušky chápáno jako autenticita a ceněno jako feeling undergroundu. Skupina Bathory si vytvořila určitou auru tajemnosti, kterou Quorthon podporoval také tím, ţe poskytoval jen minimum rozhovorů, tajil jména spoluhráčů a skupina od roku 1985 ani nekoncertovala Převzato z: To-Hell.htm. 39 Cit. podle V originále: I have turned my back on Christ, to Hell I have sacrificed, I have made love to the Pagan Queen, the gates of Hell I have seen. 40 Nejprve se skupina jmenovala Countess Bathory. Kdyţ ale Quorthon zjistil, ţe se tak nazývá i píseň od skupiny Venom, od jejíhoţ vlivu se chtěl distancovat, byl název (po krátkém období, kdy se přejmenovala na Nosferatu coţ je jen fragment celého názvu), zkrátil název jenom na Bathory (viz Spark 1995). 41 Představivost fanoušků pak Quorthonovi přisuzuje status téměř mýtické bytosti, ţijící kdesi v ústraní a oddávající se černé magii. Quorthon, který se ze scény opravdu postupně stahuje do ústraní, k této fanouškovské imaginaci později uvádí: možná by neuškodilo, kdyby všechno bylo méně hodnověrné a nebralo se tak vážně. Od té doby totiž musím každému dokazovat, že nejsem krvelačný vampír, vrah dětí a nebydlím v jakési satanistické jeskyni, ale v normálním stockholmském bytě. (cit. podle Metal Hammer 1994) 16

20 Obr. 7. Quorthon z Bathory (1984) 42 I kdyţ Quorthon přiznává počáteční zájem o okultismus, svůj satanismus následně označuje za pózu a distancuje se od něj se slovy: Přečetl jsem bibli, satanskou bibli, věci o čarodějnictví, všechno o okultismu a stejně to bylo celé na houby. Jediné, co jsem si z toho vzal, bylo poznání, ţe Satan tady před křesťanstvím nebyl a je tedy jeho výplodem. Nevěřím v Boha, nevěřím v Jeţíše Krista, proč bych tedy měl věřit v Satana! (cit. podle Spark 1995) Satanské náměty Bathory pak popisuje Quorthon jenom jako abstraktní fantazie spjaté s křesťanstvím, které však stejně jako všechna náboţenství povaţuje za falešné. Není ţádné peklo, nebe, Bůh, Zlo, bohové, démoni, andělé, duchové nebo ţivot po smrti. Tohle všechno neexistuje! Jsou to všechno výplody lidské fantazie, je to čistá abstrakce. ( ) Všechny tyto věci jsou fantazie stvořené křesťanstvím. ( ) Dluţno k tomuto všemu si myslím, ţe Křesťanství je falešná věc. Mimochodem, všechna náboţenství jsou falešná. (cit. podle Rock Brigade 1996) Quorthon postupně přemýšlí o úplném odklonu od satanské tematiky 43. Zlomem se stává 4. album "Blood Fire Death" 44 z roku Jeho první a poslední skladba, které se nesou ve středním tempu a mají výrazný epický charakter, se věnují období Vikingů 42 Převzato z: [ ]. 43 Quorthon je v té době ovlivněn například tvorbou Ludviga van Beethovena a Richarda Wagnera, jejichţ vliv lze v příštích albech Bathory také vysledovat (Blackmoon 2004b: 50). 44 Na obalu alba je Divoký lov (Wild Hunt) od Petera Nicolaie Arba. 17

21 a severským mýtům 45. Toto album do značné míry uzavírá black metalovou éru Bathory, současně ale vytváří počátky zcela nového stylu pagan metalu 46. Obr. 8. Obal CD skupiny Bathory. Blood Fire Death (1988). 47 Pokud se podíváme komplexněji na soudobou metalovou scénu, tak 80. léta znamenají značnou stylovou fragmentizaci metalu, která pokračuje výrazným způsobem i v dalších dekádách. V této době heavy metal také vstupuje do populární kultury např. v podobě pop nebo glam metalu reprezentovaného kupříkladu skupinou Poison. Na druhou stranu dochází také u části metalové scény k protitrendu ve snaze o vytvoření metalového undergroundu. Ten se vyznačoval určitým fundamentalistickým přístupem snaţícím se o návrat k čistotě metalu a chápal pronikání metalu do populární kultury jako jeho degeneraci (Kahn-Harris 2007: 2). Na této bázi vznikají, oproti heavy metalu znatelně tvrdší a rychlejší, tzv. thrashmetalové skupiny, které svoji inspiraci mimo jiné nacházely také ve Venom. Příkladem jsou především Slayer, kteří se také v hojné míře prezentují se satanskou symbolikou. 48 Z thrash metalu se postupně vydělily další, ještě více hudebně extrémní, metalové ţánry. V polovině 80. let se skupinami Death a Possessed vzniká tzv. death metal charakterizovaný growlingem (nejhlubší moţný hlas) a rychlými, technicky komplikovanými kytarami. Následují například skupiny Cannibal Corpse, Obituary a Morbid Angel. Texty těchto skupin jsou vedle okultismu plné brutálního násilí a morbidních témat. V průběhu 80. let vzniká také doom metal, ovlivněný mimo jiné gothic rockem, který je naopak velmi pomalý, s dlouhými epickými písněmi a melancholickými texty. Reprezentanty tohoto stylu jsou St. Vitus, The 45 I kdyţ v některých pozdějších albech se Bathory k satanským a krvavým textům ještě vrací, Vikingům je například věnováno jiţ celé následující album z roku 1989 Hammerhart, kde se epický pohanský směr kapely rozvíjí naplno. 46 Protoţe se Bathory zabývá minulostí Vikingů, je tento styl označován také jako viking metal. 47 Převzato z: [ ]. Na obalu alba je motiv Divoký lov od Petera Nicolaie Arba. 48 Thrash metal se nicméně postupně v podání Anthrax, Megadeth a Metallica také stává velmi úspěšným obchodním artiklem. 18

22 Obbsessed, následně pak My Dying Bride, Paradise Lost atd. V druhé polovině 80. let se v čele se Siege, Repulsion a především Napalm Death také začíná etablovat tzv. grindcore, který výrazným způsobem spojuje hardcore a death metal. Je charakteristický maximální rychlostí a někdy také extrémně krátkými písněmi, trvající pouze několik vteřin Druhá vlna skandinávského black metalu Na přelomu 80. a 90. let 20. století se také objevuje ve Skandinávii (převáţně v Norsku) tzv. druhá vlna black metalu. Tvoří ji nově vznikající blackmetalové skupiny mezi jejichţ čelní představitele patří Mayhem, Burzum, Darkthrone, Emperor, Immortal, Gorgoroth, Marduk, Satyricon, Enslaved 49 a další. 50 Členové těchto skupin a jejich příznivci si vytvořili vlastní charakteristickou image vyznačující se pouţíváním tzv. war paintnu (či corpse paintu), tedy bílo černě pomalovanými obličeji, evokující válečnickou, démonickou, či mrtvolnou image. Na fotografiích pak například pózují s pochodněmi, dýkami, sekerami a kyji pobitými hroty a militaristický výraz podporují také různé nábojové pásy, řetězy a hřeby. Obr. 9. Členové Mayhem spolu s Darkthrone (1991) 51 Skandinávský black metal se do značené míry utvářel v reakci na tehdejší trendy v jiných metalových odnoţích, zejména v death metalu. 52 Ten členové skandinávské 49 Skupina Enslaved byla jedna z prvních, která se na místo na satanismus, soustředila přímo na téma dávných Vikingů. 50 Podobně jako jejich předchůdci ve skupinách Venom, Hellhemmer a Bathory skandinávští blackmetalisté uţívali přezdívky, často spjaté s démony, postavami z mytologie nebo fantasy literatury, coţ někdy zdůvodňovali záměrem odstranit jména daná jim křesťany. Například Varg Vikernes, jehoţ křestní jméno bylo Kristian, si (i úředně) změnil jméno na Varg Vikernes. Varg je v díle J. R. Tolkiena velký vlk, na kterém jezdí skřeti. Vikernes, inspirován Tolkienem, také pouţíval pseudonym Count Grishnackh po jedné záporné postavě z trilogie Pána prstenů. Také název Vikernesovy skupiny Burzum je převzat z díla Tolkiena, přičemţ v jazyce skřetů znamená temnotu. 51 Převzato z: [ ]. 19

23 blackmetalové subkultury začali chápat jako zkomercionalizovaný 53, přetechnizovaný 54, bezduchý a také příliš civilní, kdyţ některé thrash a death metalové skupiny jako Exodus a Cannibal Corpse začaly vystupovat v teplákách (Christe 2010: ). V opozici vůči tomu blackmetalisté převzali od svých metalových předchůdců satanské vyjádření, ale výrazně jej zradikalizovali. 55 Christe uvádí, ţe svojí image tito blackmetalisté vlastně velmi intenzivně vracely heavy metalu divadelní stylizaci. Spíše neţ návrat k teatrálnosti heavy metalu, za účelem hororové zábavy pro co nejširší publikum, lze příklon k radikálnímu satanskému vyjádření u raných blackmetalových skupin vnímat jako snahu o vytvoření exkluzivity extrémního metalu a undergroundové scény. Svým hudebním projevem byl skandinávský black metal také jiţ značně odlišný od svých předchůdců a vzhledem k jeho ortodoxnosti, začalo být k němu posléze přidáváno také adjektivum pravý (true) nebo čistý (pure). 56 Black metal vytvářený skupinami druhé vlny black metalu charakterizoval vysoce poloţený křik, označovaný někdy jako havraní skřehot, podpořený často útočnými satanistickými a antikřesťanskými texty, velmi rychlé bicí a kytary, syrovost, přímočará agresivita, undergroundový nečistý zvuk. Symbol tvých rohů je mojí nejdraţší představou Rozpárají všechno svaté, svaté a slabé Vidíš mě hledět do zrcadla a vidíš znesvěcení Se svým černým uměním jsem pěstí ve tváři boţí Darkthrone To Walk The Infernal Fields (1993) Death metal v té době zaţíval vlnu popularity a jeho vystoupení a image hudebníků se začaly v mnohém přibliţovat také hard core. 53 Zpěvák ze skupiny Mayhem, zvaný Dead, pro časopis Slayer například uvádí: Když půjdete do normální školy, určitě uvidíte polovinu dětí v tričkách Morbid Angel, Autopsy a Entombed, z toho je mi na blití! Death black metal je něco, čeho by se všichni normální smrtelníci měli bát, a ne z toho dělat trend! (cit. podle Christe 2010: 282). Zde je třeba dodat. Ţe zpočátku se blackmetalové skupiny někdy chápaly jako (specifická) forma death metalu. Mnozí jejich členové se před tím v deathmetalových skupinách také angaţovali. 54 Black metal byl jiţ ve svých počátcích, díky své přímočarosti a syrovému zvuku, vnímán do jisté míry jako protipól technickým směrům metalu. To například zdůrazňuje Christe (2010: 119), kdyţ staví Bathory do opozice oproti švédskému kytarovému virtuózovi Yngwiemu Malmsteenovi. 55 Radikálnější začala být od té doby také stylizace v rámci vystoupení skupin. Například skupina Mayhem si vyzdobovala pódium prasečími hlavami a její zpěvák zvaný Dead si své oblečení pro koncertní vystoupení zakopával pod zem, aby tak získalo správnou hrobní esenci. (Christe ). 56 Původní blackmetalové skupiny jako Venom a jim podobní jsou pak označovány jako pre-black (nebo protoblack) metal. 57 Cit. podle (Veselý 2003: 56) V originále. The sign of your horns, Is my dearest vision, They impale all holy and weak, You watch me face the mirror, And see desecration, With my art I am the fist, In the face of god. (Z CD Darkthrone Under a Funeral Moon 1993) 20

24 Blackmetalisté se mimo odkazování na satanismus a antikřesťanství začali ve svých textech a na obalech alb také zaměřovat na romantizující přírodní výjevy vlastní země. Divoká příroda plná hlubokých lesů a hor byla obdivována pro její majestátnost, nespoutanost a nedotčenost člověkem. Byla prezentována jako krásná, ale zároveň někdy také jako krutá, drsná a mrazivá. 58 Obr. 10. Obal CD skupiny Darkthrone Panzerfaust (1995) 59 Ústřední roli v rámci rané norské scény sehrála především skupina Mayhem, jejíţ členové se stali významnými aktéry v řadě násilných činů, včetně vypalování kostelů. Zaloţil ji v roce 1984 tehdy šestnáctiletý Øystein Aarseth, zvaný Euronymous. Skupina Mayhem zpočátku hrála převzaté písně od Venom a dalších interpretů, postupně si však našla vlastní tvář a její přístup k black metalu se stával čím dál více radikální. Členové Mayhem byli známí svými extrémními postoji a projevy. Především pak mozek skupiny, kytarista Euronymous. Obr. 11. Logo skupiny Mayhem Black metal měl být podle Euronyma prostředek šíření zla a strachu a striktně jej odmítal povaţovat za zábavu. 60 Stejně jako mnoho dalších blackmetalistů druhé vlny black 58 V zaměření se na severskou přírodu ve spojení s motivy zimy a mrazu proslula svými texty například skupina Immortal. 59 Převzato z: [ ]. 60 Odmítání black metalu jako zábavy například vystihuje slogan No Fun, No Mosh, No Core (ţádná zábava, pozéři a hardcore), který část rané norské blackmetalové scény přijala za své krédo (Kahn-Harris 2007: 45). U řady black metalistů však určité prvky nadsázky (a humoru) bylo moţné nalézt, například u skupiny Immortal 21

25 metalu, také Euronymous zavrhoval laveyovský satanismus 61. Euronymous prohlásil, ţe věří v satana jako existující bytost a ţe se v tomto ohledu povaţuje za náboţenského člověka. 62 Blackmetalové skupiny pak například posuzoval podle toho, zda mají satanistické texty a zda se její členové hlásí k satanismu. 63 V jeho výrocích můţeme krom výpadů k jiným (z jeho pohledu komerčním) metalovým skupinám, zaznamenat také silně misantropické postoje, kdyţ například hovoří o tom, ţe nenávidí lidstvo a nemá přátele. 64 Výroky Euronyma však lze povaţovat také za součást strategie podpory jeho zlé image a někdy se tato prohlášení zdají být poněkud nadsazená (stejně jako i u jiných blackmetalistů). Události okolo skupiny Mayhem, které později šokovaly veřejnost a zaplnily stánky norského tisku, začaly v dubnu 1991 sebevraţdou 21 let starého zpěváka skupiny Mayhem, zvaného Dead. 65 Euronymous interpretoval Deadovu sebevraţdu jako určitou formu protestu proti trendům a hodnotám současné kultury především mladých lidí a jako manifest true black metalu v opozici proti údajnému úpadku a mainstreamizaci death metalu. 66 Euronymous zaloţil v Oslu v roce 1991 také vlastní specializovaný obchod zaměřený především na black metal s názvem Helvete (Peklo). 67 Díky tomu došlo k prohloubení kontaktů a spolupráce ostatních členů blackmetalové subkultury, která byla z počátku velmi úzká. To se týkalo zejména skupiny Emperor, kdyţ v Euronymově obchodě pracoval její bubeník řečený Faust, a kytarista zvaný Samoth po nějakou dobu v Helvete bydlel. Ke skupině Mayhem se následně připojuje jako baskytarista Varg Vikernes, který stál také za jednočlenným projektem Burzum. Suchánek (2003) uvádí, ţe kolem Euronyma a Vikernese se následně vytvořil určitý konspirativní okruh lidí Inner Circle, zaloţený Euronymem a Black Metal Mafia, na jejímţ zrodu se nejvíce podílel Varg Vikernes. Cílem a jejich pózování či ve videoklipu k písni Call of the Winter Moon. Více k humoru v black metalu viz Kahn- Harris (2007: ). 61 Sympatie k laveyovskému satanismu nicméně vyjádřil například zpěvák Ihsahn z Emperor (viz Moynihan Søderlind 1998: 196). 62 Viz Kill Yourself! (nedatováno). S tímto pojetím satanismu se však zdaleka ne všichni v blackmetalové scéně ztotoţňovali, jak je patrné i z poznámky k existenci satana dotazujícího se v citovaném rozhovoru: There is no fucking devil and there's no fucking god, and everybody should understand it! 63 Například skupina Immortal, kterou jinak podporoval, podle Euronyma není black metal, protoţe její členové se neoznačují za satanisty (viz Kill Yourself! nedatováno). Za satanisty se i v rané blackmetalové scéně povaţovali jen někteří její účastníci. 64 Viz. např. Beat 1993; Kill Yourself! (nedatováno); Rozhovor s Euronymem z Mayhem (nedatováno). 65 Dead k sebevraţdě pouţil brokovnici. Jeho tělo našel Euronymous, který také, neţ zavolal policii, pořídil několik fotografií. Jedna z nich se později objevuje na obalu bootlegu The Dawn Of The Black Hearts. Podle výpovědi Fausta z Emperor Euronymous také sebral několik kousků lebky Deada, ze kterých si následně zhotovil náhrdelník (viz Moynihan Soderlind 1998: 54). 66 Více například Moynihan Søderlind (1998: 59-60). Jiní účastníci blackmetalové scény, kteří Deada znali, však mluvili o tom, ţe Dead měl deprese a psychické problémy, coţ byl hlavní důvod stojící podle nich za jeho sebevraţdou, která je v zásadě nepřekvapila (Moynihan Soderlind 1998: 47-55). Dead po sobě zanechal dopis na rozloučenou, kde pouze uvádí, ţe se omlouvá za všechnu tu krev. 67 Euronymous také provozoval pro podporu blackmetalových skupin label Deathlike silence production. 22

26 obou uskupení pak bylo plánování a provádění teroristických akcí proti křesťanským objektům. 68 Finanční podpora pro tyto akce zpočátku mohla plynout i z výnosu Aarsethova obchodu Helvete. Například Faust z Emperor uvádí, ţe věří, ţe spousta lidí zapalovalo kostely kvůli blackmetalové filozofii, která podle něj byla proti křesťanství a jinému organizovanému náboţenství 69, například i islámu (viz Moynihan Søderlind 1998: 70). Suchánek (2003) poznamenává, ţe ţhářské útoky proti křesťanským objektům byly vedeny nejen na základě protikřesťanské ideologie, ale pachatelé přitom nezřídka vycházeli z přesvědčení, ţe jejich útoky jsou odplatou za potlačení pohanských tradic skandinávských národů křesťanskou kulturou. Důvodem byla rovněţ snaha po vyvolání pocitů všeobecného strachu a ohroţení. Blackmetaloví ţháři se zaměřovali především na středověké dřevěné kostely. Dne byl poblíţ města Bergen zapálen a kompletně zničen kostel Fantoft z 12. století. Následovaly například kostel v Revheimu, kaple v Holmenkollenu, kostel ve Skjoldu, kaple v Ormoye, a kostel v Åsane. Údaje o počtu vypálených kostelů se různí. 70 Moynihan a Søderlind (1998: 102) předkládají statistiku, která vyšla v rámci norských novin Aftenposten. Ta v roce 1995 uvádí: 1992: 13 případů (10 vyřešených) 1993: 10 případů (5 vyřešených) 1994: 14 případů (7 vyřešených) 1995: 7 případů (3 případy vyřešeny do doby vydání článku) Vypalování kostelů, které se v Norsku stalo významným fenoménem, měli krom členů dalších blackmetalových skupin (např. Jørn Inge Tunsberg z kapely Hades Almighty byl usvědčen za ţhářský útok na Åsane) na svědomí zejména mladí lidé z blackmetalové subkultury ve věku většinou mírně pod 20 let (více Moynihan Søderlind 1998: 82). 71 Tyto 68 Podle výpovědi jednoho z účastníků (Samotha ze skupiny Emperor) byla organizace akcí spíše spontánní v duchu udělejme to dnes večer bez významnějších plánovacích setkání. Na druhou stranu se někteří členové na takové akce připravovali shromaţďováním zbraní a výrobou trhavin. V případě vypálení kaple Holmenkollen, na kterém se podíleli Faust z Emperor spolu s Vikernesem a Aarsethem. Podle Faustovy výpovědi tato trojice v noci násilně pronikla do kaple. Na oltáři pak odpálili podomácku Vikernesem vyrobenou bombu a zapálili rozlitý benzín a rozházené papíry (viz Moynihan Soderlind 1998: 95). 69 Podobně se stavěl k monoteistickým náboţenstvím i jeho spoluhráč z Emperor Samoth (viz Moynihan Søderlind 1998: 101). 70 Například Suchánek (2003) uvádí, ţe celkově bylo zničeno či váţně poškozeno několik desítek norských dřevěných kostelů (nejčastěji bývá uváděn počet v rozmezí 45 60). 71 Názory na vypalování kostelů se u blackmetalistů různily. Někteří pálení kostelů jakoţto symbolický akt schvalovali, např. hudebík Mortiis (více Christe 2010: 291). Část členů blackmetalové scény však s ničením kostelů nesouhlasila. Například bubeník Mayhem s pseudonymem Hellhammer (viz Moynihan Søderlind 1998: 102). Norsko podle kritiků těchto aktů zbytečně přicházelo o významnou část kulturního dědictví země. Tyto 23

27 akce prováděli buď samostatně, nebo byli vedeni nějakou charismatičtější osobou. Mediální postavou se v souvislosti s pálením kostelů stal především Varg Vikernes. Vikernes také v roce 1993 pod hlavičkou Burzum vydal mini LP Aske (Popel), které mělo podle jeho vyjádření podporovat pálení kostelů a prostřednictvím hudby přivést na stejnou cestu další mladé lidi (viz Moynihan Søderlind 1998: 96-97). Obr. 12. Obal CD skupiny Burzum. Aske. (1993) 72 Vztah Euronyma a Vikernese, dvou klíčových postav norské scény, se přes počáteční spolupráci postupně problematizoval. Docházelo k osobním neshodám, které nakonec vyvrcholily vraţdou Euronyma, kterého Varg Vikernes dne ubodal noţem. Za vraţdu a tři prokázané případy podpálení kostelů a jednoho případu neúspěšného pokusu byl pak Vikernes odsouzen k trestu odnětí svobody na 21 let. Ohledně motivu panovaly také různé dohady, ţe se jednalo o následek sporu o peníze nebo soupeření o dívku (Christe 2010: 288). Vikernes také tvrdil, ţe Euronymous plánoval zabít jeho a ţe pokud by to neudělal, tak by ho zabil on (viz Moynihan Søderlind 1998: 121). O Euronymovi Vikernes, ve snaze diskreditovat ho, začal prohlašovat, ţe byl homosexuál a kritizoval také jeho údajný komunismus. 73 události také vzbudily odmítavé reakce u představitelů původního blackmetalu (tyto akty odsuzoval i Quorthon) i v širší metalové obci. Například kytarista deathmetalového uskupení Morbid Angel Trey Azagthoth k těmto činům uvedl: Nevěřím v útoky na křesťany a ve smysl vypalování kostelů. Nikdy nešlo o fyzické útočení nekřesťany, bylo to útočení na jejich okovy a iluze, na jejich víru. (cit. podle Christe 2010: ) 72 Převzato z: [ ]. Za zmínku na obalu alba stojí krom ruin vypáleného kostela také přeškrtnutý LaVey. 73 Podle Moynihana a Søderlinda (1998: 73) byl Euronymous po určitou dobu členem marx-leninské organizace Red Youth, přičemţ se jednalo o proud, který v opozici k západnímu imperialismu vzhlíţel k totalitárním a autoritativním komunistickým reţimům například v Číně a Albánii. Zde je však také otázka, jestli Euronymův obdiv ke komunistickým diktátorským a autoritativním reţimům nebyl jen projev jeho misantropických postojů. 24

28 Sám Vikernes posléze také proslul svými krajně pravicovými postoji. 74 Po uvěznění začal formulovat svou nacionalistickou pohanskou ideologii, přičemţ k tomu vyuţíval norské mytologie, kterou spojoval s rasismem a okultním nacismem (Goodrick-Clarke 2006: 256). Ve své knize Vargsmal, kterou zde sepsal, pak otevřeně deklaroval svůj příklon k rasistické formě odinismu a nijak se také netajil antisemitismem a přesvědčením o celosvětovém ţidovském spiknutí. Pálení kostelů Vikernes však vysvětloval nikoliv jako satanismus, od kterého se začal důrazně distancovat, ale jako snahu o znovunavrácení Norska k pohanství a odplatu křesťanství, které podle něj stavělo své kostely na místech dřívějších pohanských svatyní. Kaţdým zcela zničeným hřbitovem je pomstěn pohanský hrob, kaţdými deseti kostely, které leţí v popelu, je pomstěn pohanský chrám, kaţdou likvidací deseti knězů či zednářů, je pomstěn pohan! (Vikernes 2005: 35) Ve vězení Vikernes také vyhlásil zaloţení organizace Norská pohanská fronta (Norsk Hedensk Front NHF) 75, jejíţ program vycházel z jeho spisů, a prohlásil se za jejího vůdce. Vikernes pokračoval i po uvěznění v tvorbě projektu Burzum. Hudba, kterou zde vytvářel, měla, i díky omezeným nahrávacím moţnostem, podobu dark ambientu. K black metalu se Vikernes vrátil ve své tvorbě po svém propuštění v roce 2009 (ve vězení byl 15 let) s albem Belus (2010). Obr. 13. Varg Vikernes z Burzum. 76 S druhou vlnou black metalu byly spojené také různé akty řazené spíše k vandalismu (ničení hřbitovů a podobně) či vyhroţování. Došlo i k několika dalším vraţdám a násilným činům. Například jiţ zmiňovaný Faust zabil v Lillehamerském parku homosexuálního muţe, 74 Faust z Emperor tvrdí, ţe Vikernes byl zpočátku proti nacismu, ale obrátil se k němu, aţ kdyţ ho uvěznili (Moynihan Soderlind 1998: 67). 75 Organizace se dále vyvinula v síť různých odnoţí v dalších evropských zemích. 76 Převzato z: [ ]. 25

29 za coţ byl ve spojení se ţhářstvím odsouzen na 14 let. Jeho spoluhráč z Emperor Samoth byl také za ţhářství uvězněn na 18 měsíců. Vlna pálení kostelů a násilí spojené s blackmetalovou scénou však postupně od druhé poloviny 90. let utichá Black metal v současnosti vybrané trendy Skandinávská blackmetalová scéna, z níţ řada skupin působí dodnes, ovlivnila velké mnoţství dalších hudebních skupin. Black metal se začal postupně dále rozšiřovat, a to i za hranice evropského kontinentu. Těţištěm black metalu však i nadále zůstává Evropa. Od poloviny 90. let se značně stylově diferencuje a postupně dochází ke vstřebávání dalších hudebních prvků (folklorních, symfonických, industriálních atd.). Výrazný úspěch na přelomu tisíciletí zaţívá tzv. symfonický (či atmosférický) black metal, jehoţ průkopníky byli jiţ Emperor, kdyţ povýšili klávesy na rovnocenný nástroj a přistupovali k poněkud komplikovanějším hudebním aranţím. Nejvíce však v ţánru symfonického black metalu vynikly zejména skupiny Cradle of Filth, kteří se postupně od black metalu poněkud odklonili, a Dimmu Borgir. 78 Dimmu Borgir ve svých textech, vizáţi, při vystoupení a videoklipech i v současnosti hojně pouţívají satanských motivů. Například zpěvák této skupiny s pseudonymem Shagrath podle skřeta z fantasy Tolkienova díla k jeho vztahu k satanismu uvádí: Je rozhodně vţdycky zajímavé a inspirativní přečíst si knihy s námětem magie či satanismu, nacházím v nich hodně blízkých myšlenek, ale ze mne se asi nikdy nestane bezvýhradný přesvědčený satanista třeba v tom smyslu, ţe bych se účastnil na chodu nějaké sekty. To je mi dost cizí. (Spark 2001: 15) Obr. 14. Skupina Dimmu Borgir Obrazy hořících kostelů jsou dodnes oblíbenými motivy na obalech CD blackmetalových skupin. Viz například Gorgoroth a jejich obal alba Twilight of the Idols (2003). 78 Mezi další zástupce symfonického black metalu patří v Německu Mystic Cyrcle. Symfonický black metal se často prolíná s ţánrem tzv. gothic metalu. Příkladem můţe být italská skupina Theatres des Vampires. 79 Převzato z: [ ]. 26

30 Skupina Cradle of Filth z Velké Británie se také stala známou díky svému zaměření na temnou erotičnost, kdyţ obaly jejich alb, videoklipy a motivy potisků distribuovaného oblečení, často obsahovaly erotické motivy ve spojení se sadismem, vampyrismem a různými podobami blasfemie. 80 Tato větev black metalu se pro její časté náměty z oblasti vampyrismu označovala také jako dusk metal. Dalším charakteristickým rysem dusk metalu byla přítomnost ţenských vokálů. Dusk metal pracuje se silně goticky laděnými tématy, historickými a bájnými příběhy, většinou s výrazným hororovým podtextem. Své místo zde má také láska, často v bizarních a zvrácených podobách, v auře temného romantismu (Blackmoon 2004a: 81). Ústřední postava Cradle of Filth Dani Filth pak o této skupině tvrdí, ţe nejde o satanismus, ale ţe jsou v podstatě jen hudebním ekvivalentem hororových spisovatelů jako Stephen King a Clive Barker 81. Obr. 15. Obal CD skupiny Cradle of Filth. Vempire or Dark Fairytales in Phallustein (1996). 82 Skupiny jako Cradle of Filth a Dimmu Borgir 83 začaly svá alba prodávat v řádu statisíců a byly některými z ortodoxnějších fanoušků black metalu povaţovány za symbol komercionalizace stylu. Symfonický black metal byl pak někdy stavěn do pozice protipólu čistého black metalu 84, který oproti goticky laděnému dusk metalu podle Blackmoona (2004a: 81) spíše preferuje hrubost a sílu, opěvuje satanismus, války, nenávist a protináboţenská témata, vzývá barbarství a blasfemické vize. Jedním ze současných reprezentantů true black metalu se silným satanistickým podtextem je norská skupina Gorgoroth 85, která vznikla jiţ v roce Její zakládající člen Infernus, například tvrdí, ţe black metal je hudba satanistů pro satanisty a sám se také hlásí 80 Jako příklad lze uvést motiv masturbující jeptišky na tričku s nápisem na zádech Jesus is a Cunt, který vzbudil značné kontroverze. 81 Viz Rozhovor s Danim Filthem z Cradle of Filth (2005). 82 Převzato z: [ ]. 83 Například Emperor, Dimmu Brogir a Satyricon bylo pak také moţné vidět, jak soupeří o norské grammy. Black metal se pak stal také významným vývozním artiklem pro norskou ekonomiku. 84 To vystihoval např. slogan No Keybords, No Female Voices. 85 Mezi další satanisticky zaměřené skupiny lze v současnosti zařadit například 1349 z Norska nebo Dark Funeral či Watain, obě ze Švédska. 27

31 k teistické formě satanismu. 86 Inspiraci skupiny, dnes jiţ bývalý zpěvák skupiny, Gaahl shrnuje v dokumentu Metal: A Headbanger's Journey (2005) jedním slovem: Satan. Samotný Gaahl se však přímo k satanismu nehlásí a vyznává staronorský šamanismus 87. Striktně se však staví proti křesťanství, přičemţ k pouţívání satanských témat v rámci black metalu uvádí: Ţijeme v křesťanském světě a musíme mluvit jejich jazykem. ( ) Pokud pouţívám slovo Satan znamená to přírodní řád, vůli člověka, vůli růst, vůli k tomu stát se nadčlověkem a ne být utlačovaný nějakými pravidly, jaké představuje například Církev, která je prostředkem k ovládání mas a nemá co dělat s bohem. (cit. podle Tartarean Desire 2004) 88 Satanismus, který skupina Gorgoroth svým projevem prezentovala, vykazoval stále také schopnost šokovat. V roce 2004 například vzbudila pozornost médií při vystoupení v polském Krakově, kde pódium omotané ostnatým drátem zdobily kromě satanských symbolů také uřezané ovčí hlavy, desítky litrů ovčí krve a 4 nahé postavy s kápí přes hlavu na kříţích. Vystoupení bylo v silně katolickém Polsku prošetřováno kvůli hanobení náboţenství a nahrávaný materiál a rekvizity byly zabaveny policií. Obr. 16. Skupina Gorgoroth při vystoupení v polském Krakově v roce Zpěvák Gaahl, který byl v roce 2005 obviněn za napadení a mučení oběti a vyjádřil také například podporu pálení kostelů, pak nejen blackmetalovou obec v roce 2008 poněkud překvapil svým přiznáním k homosexualitě Viz Newsweek Poland (2006). 87 Viz Rozhovor s Gaahlem z Gorgoroth (2006). 88 V dokumentu True Norweign Black Metal (2007) Gaahl tvrdí, ţe: Jediným pravým bohem je bůh uvnitř každého člověka, bůh uvnitř všeho. 89 Převzato z: [ ]. 90 Překvapením to bylo mimo jiné proto, ţe Gaahl byl chápán jako spjatý s krajně pravicovými postoji, kdyţ například v jednom ze starších rozhovorů vyjádřil obdiv k Vargu Vikernsovi, Adolfu Hitlerovi, Juliu Caesarovi, Augustovi, Caligulovi a Nerovi a označil: negry, mulaty, a Muslimy za podlidi. (Holocaust 1995: 19-20). 28

32 Obr. 17. Bývalý zpěvák skupiny Gorgoroth Gaahl 91 U řady skupin, které se dříve profilovaly satanisticky, však jiţ dominují často jiná témata. Příkladem můţe být švédská skupina Marduk, která našla například silnou inspiraci v druhé světové válce a ve zbraních. Název alba Panzer Division Marduk z roku 1999 má například spojitost s německými tankovými divizemi. Skupina byla následně také obviněna z propagace nacismu. Podobné obvinění postihlo jiţ dříve skupinu Darkthrone za jejich nápis Norsk Arisk Black Metal (norský arijský black metal) na jejich albu Transilvanian Hunger (1994). Obě uskupení se však od propagace nacismu a politiky v hudbě distancovala. Obr. 18. Obal reedice alba Marduk Panzer Division Marduk z roku Některé skupiny však svoji spřízněnost s krajně pravicovými postoji či přímo nacionálním socialismem 93 deklarují otevřeně. Proud black metalu, kde hudebníci v textech V mládí (na počátku 90. let) byl také součástí jednoho násilného ultrapravicového gangu. Podle Gaahla za tím však nebylo hlubší politické přesvědčení a uvádí, ţe má například i přátele s levicovými názory (viz Rock Hard 2008). 91 Převzato z: [ ]. 92 Na původním obalu alba z roku 1999 nebyl německý tank typu Tiger, ale britský tank Centurion. Obrázek převzat z: [ ]. 93 Nacionální socialismus vznikl ve 20. letech 20. století jako politický koncept Nacionálně socialistické dělnické strany pod vedením Adolfa Hitlera. V nacionálním socialismu byla důleţitá rasistická doktrína stavící německý lid (a árijskou rasu) na nejvyšší stupeň hierarchie. Vystupuje zde také silný vůdcovský princip, pojetí absolutního totalitního státu a nárok na nadvládu v Evropě (viz Mareš 2003). Mareš a Štěchovský (2002) však také uvádějí, ţe v současnosti jiţ není neonacismus zpravidla vázán pouze na Němce, případně Germány (coţ platilo pro 29

33 a ve svých materiálech vyjadřují svou náklonnost k ideologii extrémní pravice, se následně začal označovat jako nacionálně socialistický black metal (NSBM). Někdy jsou za nacionálně socialistický black metal povaţovány i skupiny, jejichţ členové mají sice krajně pravicové postoje, ale do hudby je nekomponují, coţ je poněkud zavádějící. Jednou z prvních NSBM skupin je německá formace Absurd. Skupina byla vytvořena jiţ v roce 1992 a spoluzaloţil ji Hendrich Möbus 94. Möbus pak podle jeho vyjádření v nacionálním socialismu spatřuje ideální systém spojující satanskou (luciferiánskou) vůli k moci, elitismus sociálního darwinismu a árijské germánské pohanství (viz Moynihan Søderlind 1998: 255). Dalším vývojem v black metalu se také stále více skupin začalo orientovat ve své tvorbě na pohanství. Tento směr byl pak označován jako pagan black metal. Blackmetalová sloţka byla často postupně potlačována a s dalším zvýrazněním pohanských motivů vznikl přímý následovník pagan black metalu, pagan metal. U mnoha skupin se díky přítomnosti různých folklorních prvků začalo hovořit také o pagan folk metalu či přímo o folk metalu. 95 Tyto skupiny satanská témata a symboliku jiţ téměř vůbec nepouţívají a omezují se pouze na pohanské motivy. Výše uvedenou změnu orientace skupin, kromě image, zaznamenávají i loga jednotlivých uskupení, kde satanské symboly přímo nahrazují pohanské (případně u NSBM také nacistické). původní hitlerovský nacismus), ale vztahuje se ke všem bílým árijským národům. V prostředí nadřazené bílé rasy by pak podle stoupenců ultrapravice měl být zaveden nacionálně socialistický politický systém. 94 Její zakladatel Hendrik Möbus byl také odsouzen za vraţdu, kdyţ ve svých 16 letech zabil o 4 roky mladšího chlapce. Po propuštění následně odjel Möbus do USA, kde mimo jiné pracoval pro nahrávací společnost Resistance records a udrţoval rovněţ pravidelné kontakty s americkou neonacistickou organizací National Alliance a jejím vůdcem Williamem Piercem. V červnu 2001 byl Möbus (i přes odpor amerických neonacistických kruhů) zatčen a eskortován do Německa. (Suchánek 2003) Möbus rovněţ v návaznosti na Vikernesovu Norskou pohanskou frontu zaloţil odbočku, Německou pohanskou frontu (Deutsche Heidnische Front). Postupně pak byla, i za Möbusova přispění, také vytvořena celosvětová (respektive euro-americká) organizace Pohanské fronty (The Pagan Front). 95 V tomto resortu existuje řada souborů, jejichţ pagan či folkmetalový projev nenese ţádné stopy pagan blackmetalového původu. Buď tyto skupiny vyšly z jiných kořenů (např. němečtí In Extremo, britští Skyclad nebo švýcarská Eluvetie), popřípadě s metalem jako takovým nemají co dočinění (např. norští Hagalaz). (Blackmoon 2004: 80) 30

34 Absurd Graveland Nokturnal Mortum Tab. 2. Změna loga u vybraných skupin Větev pagan black metalu je pak velmi populární především ve východní Evropě, kde také v některých případech přijímá nacionalistické či extrémně pravicové názory a ideologie, v post-sovětských zemích má někdy formu i panslavismu, pan-árijského rasismu, v menší míře pak nacionálního bolševismu (Kupka 2008). Jednou z prvních pagan metalových skupin, jejíţ členové mají také krajně pravicové postoje, je polský Graveland (zaloţen 1992). Tato skupina, stejně jako celá řada dalších, vyšla z blackmetalových kořenů, aby postupně přešla k pohanskému metalu. Satanismus jako takový pak skupina odmítá s argumentací, ţe je součástí ţido-křesťanství a překroucení pohanství. 96 Obr. 19. Graveland na začátku 97 Obr. 20. Graveland později 98 Podobným vývojem prošla také například ukrajinská skupina Nokturnal Mortum, která nejdříve od roku 1991 působila pod názvem Supparaion, následně Crystaline Darkness. I kdyţ se skupina, jak vůdčí postava této skupiny Knjaz Varggoth uvádí, začala orientovat 96 Viz Rozhovor s Graveland (okolo 2001). 97 Převzato z: [ ]. 98 Převzato z: [ ]. 31

35 více nacionalisticky, stále proti cizáckému křesťanství bojuje. Vztah ke svým satanistickým počátkům popisuje Varggoth následovně: Ani v nejmenším jsme se však nezřekli svaté války proti cizáckému křesťanství, stali jsme se ještě tvrdší a silnější. Mohu říct, ţe jsme vţdycky šli s hrdě vztyčenou hlavou a v naší cestě pokračujeme. A dokonce elementy satanismu v naší rané tvorbě, přesněji to, co jsme chápali jako satanismus, není odklonem od této cesty. Náš satanismus neměl nic společného s degenerační teorií LaVeye a ostatních démonů. Spíše to byla daň temné straně našeho světa, noci, démonismus a samozřejmě i anti-ţidokřesťanství. Neřekl bych, ţe jsem vůbec někdy byl satanista, třebaţe jsem se v době Supparation a Crystaline Darkness za něho povaţoval. (<<M3>> 2004). Varggoth také spatřuje přímou souvislost mezi pohanstvím, ke kterému se hlásí, s panárijským pojetím nacionálního socialismu. Podrobněji viz následující citace z téhoţ rozhovoru. Mnohé pohanské skupiny však NS ideje odmítají a všemožně se od nich snaží distancovat. Domníváš se, že pohanská a NS ideologie jsou v daný moment nerozlučné? Jsou nerozlučné. Samozřejmě, nerozlučné. Pohanství je návratem kultury a kultura je především v nacionálním socialismu. Kultura národa, kultura lidu, kultura rasy. Jsme bílí internacionalisté, protoţe pro nás je důleţitá kultura celého Bílého Lidstva. Zrnko po zrnku sbíráme to, co bylo ztraceno. V germánské mytologii lze nalézt jedno, ve slovanské druhé, ale vše dohromady to tvoří naši jednotnou kulturu. (<<M3>> 2004) Většinu pagan a folkmetalových skupin však nelze spojovat s pravicovým extremismem. Pagan a folk metal se stal v poslední době velmi populární i mimo rámec extrémně metalové scény a je přijatelný i u posluchačů inklinujícím k odnoţím heavy metalu (power metal, speed metal atd.). Oblíbenými skupinami jsou v současnosti například finské skupiny Fintroll, Korpiklaani, švédští Moonsorrow, či ruská skupina Arkona 99 v čele se zpěvačkou Mashou Dalšími ruskými pagan metalovými skupinami jsou například Alkonost nebo Svarga. 100 Tato skupina vznikla v roce 2002, kdyţ se členové ruské lokální novopohanské skupiny Vyatichi rozhodli jejich myšlenky prezentovat také prostřednictvím hudby (viz oficiální stránky skupiny [ ]). 32

36 Obr. 21. Zpěvačka Masha z ruské skupiny Arkona. 101 Řada black a pagan metalových skupin a členů této scény se také vůči NSBM a dalším krajně pravicovým skupinám vymezuje, přičemţ hovoří o tom, ţe politika do hudby nepatří 102, nebo přímo nesouhlasí s krajně pravicovými postoji těchto skupin. Jako příklad lze uvést německou pagan metalovou skupinu Varg, která se deklaruje jako antifašistická a antirasistická, ochotná i k násilným střetům s ultrapravicovými příznivci pagan metalu (viz Spark 2011: 79) Do jisté míry jako protitrend NSBM vznikl také (zatím velmi úzký) proud komunistického a anarchistického black metalu (RABM). Tento směr se také odvolává například na Euronymovu komunistickou politickou orientaci či na punkové vlivy prvotního black metalu (Venom a Bathory) nebo současných skupin jako Darkthrone. Jedním z pionýrů tohoto směru je argentinská skupina Profecium zaloţená jiţ v roce Dalšími skupinami hrající RABM jsou například ruští Mrakobesie a Jarost Marksa. Příbuzným směrem je také blackened crust reprezentovaný například kanadskou skupinou Iskra. Obr. 22. Logo Red and Anarchist black metal 103 V rámci black metalu se také začíná rozvíjet tzv. depressive a suicidal black metal, který je charakteristický svou melancholickou atmosférou, pomalým tempem a zmučeným 101 Převzato z: [ ] 102 Mnoho NSBM skupin se však nechápe primárně jako politické, ale jako pohanské, protoţe nacionální socialismus je pro ně někdy jen další rozměr pohanství. Viz výše uvedená citace Nokturnal Mortum. 103 Převzato z [ ]. 33

37 vokálem, který tvoří spíše někdy jen neurčité výkřiky. Texty se zabývají misantropií, strachem, depresí, šílenstvím a sebevraţdami. Tento ţánr se začal prosazovat na přelomu tisíciletí. Jedná se často o sólové projekty. Zástupci tohoto stylu jsou například brazilští Thy Light nebo američtí 104 Xasthur. Obr. 23. Malefic z Xasthur 105 Dalším progresivním směrem v black metalu je uţívání počítačových ambientních, elektro a industriálních prvků. Tyto skupiny pak pomocí těchto prvků vytváří auru krutého, misantropicky odlidštěného chladu (Blackmoon 2004a: 81). Jednou z prvních industriálních blackmetalových skupin je norské Mysticum zaloţené jiţ v roce Postupným posunem od black metalu k elektro-ambientu přešli například norští Ulver a elektro-industriální prvky lze zaznamenat v pozdější tvorbě i ve vývoji klasických blackmetalových skupin jako Mayhem (zejména album Grand Declaration of War z roku 2000) nebo Satyricon (především album Rebel Extravaganza z roku 1999). Obr. 24. Obal alba Satyricon Rebel Extravaganza (1999) 107 Zajímavým, nicméně v black metalové scéně často tradičními blackmetalisty odmítaným proudem 108, je tzv. unblack metal (respektive křesťanský black metal). Hudebně 104 V souvislosti s americkou blackmetalovou scénou se například Veselý (2011) a Němec (2010) zmiňují také o skupině Wolves in The Throne Room, jejíţ členové podporují radikální ekologická hnutí, věnují se biofarmaření, mají blízko k romantickému přírodnímu panteismu. 105 Převzato z: [ ]. 106 Zajímavostí je, ţe se tato skupina ve svých textech věnuje také drogám, coţ není v black metalu příliš běţné. 107 Převzato z: [ ]. 108 Blackmetalisté totiţ často spatřují jádro black metalu v antikřesťanství (Sarelin 2009: 83-84). 34