Bash pro začátečníky Úvod

Transkript

1 ČÁST III Bash pro začátečníky Úvod Proč tato příručka? Hlavním důvodem pro vznik tohoto dokumentu bylo to, že většina čtenářů shledává existující HOWTO ( Bash-Prog-Intro-HOWTO.html) za příliš krátké a neúplné, zatím-co příručka Advanced Bash Scripting ( html/) je příliš referenční. Mezi těmi-to dvěma extrémy nic jiného neexistovalo. Druhým důvodem pro vznik této příručky bylo obec-né přesvědčení, že není k dispozici dostatek volně dostupných učebních textů. Příručka je orientována prakticky, a i když není vždy úplně vážná, snaží si namísto teoretických příkladů vybírat příklady ze života. Důvodem je zejména to, že mě neuchvacují ořezané a zjed-nodušené příklady uváděné lidmi, kteří problematice skvěle rozumějí a demonstrují některé skvě-lé funkce bashe natolik vytržené z kontextu, že je stejně nikdy nebudete moci prakticky použít. Těmito příklady se můžete zabývat až po přečtení této příručky, která obsahuje cvičení a příkla-dy, jež vám mají pomoci přežít v normálním světě. Z vlastních zkušeností uživatele Unixu/Linuxu, administrátora a školitele vím, že lidé za sebou mohou mít roky denní práce se systémem, aniž by měli tušení o zautomatizování běžných úkonů. Proto si často myslí, že Unix není uživatelsky příjemný, a co je ještě horší, mají dojem, že je poma-lý a staromódní. To je další problém, který se tato příručka snaží řešit. Kdo by měl příručku číst? Kdokoliv, kdo pracuje v Unixu nebo unixovém systému chce si usnadnit život. Příručka je vhod-ná jak pro pokročilé uživatele, tak pro správce. Uživatelé, kteří mají zkušenosti s prací se systé-mem v příkazovém řádku, se dozvědí o výhodách a nevýhodách skriptů, díky nimž si mohou kaž-dodenní práci usnadnit. Práce správce systému je často na skriptech závislá, mnoho běžných úkonů se automatizuje právě pomocí skriptů. Příručka obsahuje mnoho příkladů, které vám usnadní tvorbu vlastních skriptů a nabídnou vám inspiraci pro vylepšení existujících skriptů. Požadované znalosti (nejsou zde popisovány): Zkušenost s užíváním Unixu či Linuxu, seznámení se základními příkazy, manuálovými stránkami a dokumentací Znalost práce s textovým editorem Znalost procesů spouštění a zastavování systému, inicializačních skriptů Vytváření uživatelů a skupin, nastavování hesel Přístupová práva, speciální práva Znalost konvencí pro pojmenovávání zařízení a oddílů, připojování a odpojování souborových systémů. Přidávání a odebírání programů. Pokud některá z uvedených témat neznáte, doporučujeme první část knihy Úvod do systému Linux. Další informace naleznete v dokumentaci a na jiných místech LDP ( Co budete potřebovat? bash, Bash najdete na téměř každém linuxovém systému i na

2 celé řadě unixových systémů. Pokud si potřebujete přeložit vlastní, rovněž by to neměl být problém překlad je testován na mnoha Unixech, Linuxech, MS Windows i na dalších systémech. Členění příručky V této příručce popisujeme postupy užitečné při každodenní práci zkušenějšího uživatele. Potře-bujete sice základní znalosti o používání shellu, v prvních třech kapitolách se ale budeme věno-vat popisu základních komponent shellu a obvyklých postupů. Kapitoly čtyři až šest popisují základní nástroje, které se ve skriptech často používají. V kapitolách osm až dvanáct hovoříme o konstrukcích, které se ve skriptech používají. Každá kapitola končí cvičeními, na nichž si můžete ověřit připravenost na další kapitolu. Kapitola 1: Základy bashe proč je bash tak dobrý, základní stavební bloky, první návody na tvorbu dobrých skriptů. Kapitola 2: Základy skriptů tvorba a ladění. Kapitola 3: Prostředí bashe inicializační soubory, proměnné, uvozování znaků, pořadí expanze, aliasy, volby. Kapitola 4: Regulární výrazy úvod. Kapitola 5: Sed úvod k řádkovému editoru Sed. Kapitola 6: Awk úvod do programovacího jazyka Awk. Kapitola 7: Podmíněné příkazy konstrukce používané k testování podmínek. Kapitola 8: Interaktivní skripty tvorba uživatelsky příjemnějších skriptů, uživatelský vstup. Kapitola 9: Opakované provádění příkazů nástroje pro tvorbu smyček. Kapitola 10: Více o proměnných definice typu proměnné, práce s poli, operace nad proměnnými. Kapitola 11: Funkce úvod. Kapitola 12: Zachycování signálů úvod do zpracování signálů, zachycování uživatelem posílaných signálů. Bash a skripty v bashi V této úvodní kapitole: Popíšeme některé běžné shelly Zvýrazníme výhody a možnosti GNU bashe Popíšeme základní stavební kameny bashe Budeme hovořit o inicializačních souborech bashe Uvidíme, jak shell provádí příkazy Podíváme se na několik jednoduchých příkladů skriptů Některé běžné shelly Obecná funkce shellu Unixový shell interpretuje uživatelské příkazy, ať už zadávané přímo uživatelem anebo načítané ze souboru, kterému říkáme shellový skript. Skripty jsou interpretovány, nekompilují se. Shell čte příkazy ze skriptu řádek po řádku a hledá tyto příkazy v systému (viz kapitolu Výhody Bourne Again Shellu ), zatímco kompilátor převede program do procesorem čitelné podoby spustitelného souboru (který pak můžeme volat ve skriptu). Kromě předávání příkazů jádru je hlavním úkolem shellu poskytnutí uživatelského rozhraní, které je možno individuálně nastavit prostřednictvím konfiguračních souborů. Typy shellů Stejně jako lidé používají různé jazyky a dialekty, unixový systém typicky nabízí různé shelly: sh nebo Bourne Shell: původní shell dodnes používaný na unixových systémech a jejich derivátech. Jde o základní shell, malý program s nemnoha funkcemi. I když to není stan-dardně používaný shell, stále jej najdete na všech linuxových systémech kvůli kompatibi-litě s unixovými programy. bash nebo Bourne Again Shell: standardní GNU shell, intuitivní a flexibilní. Pravděpodob-ně nejvhodnější pro začínajícího uživatele, zároveň však dostatečně mocný pro potřeby pokročilých a profesionálních uživatelů. Na Linuxu je bash

3 standardním shellem běžných uživatelů. Jde o takzvanou nadmnožinu Bourne shellu, sadu doplňků a modulů. Zname-ná to, že Bourne Again Shell je zpětně kompatibilní s Bourne Shellem příkazy, které fungují v sh, budou fungovat i v bashi. Opačně to ne vždy platí. Všechny příklady a cvičení v této příručce používají bash. csh nebo C shell: syntaxe tohoto shellu připomíná jazyk C. Mají jej v oblibě někteří pro-gramátoři. tcsh nebo Turbo C shell: nadmnožina standardního C shellu, uživatelsky příjemnější a rychlejší. ksh nebo Korn shell: někdy bývá oceňován lidmi s unixovými kořeny. Nadmnožina Bour-ne shellu, ve standardní konfiguraci noční můra začínajících uživatelů. V souboru /etc/shells naleznete seznam shellů, které daný linuxový systém zná: mia:~> cat /etc/shells /bin/bash /bin/sh /bin/tcsh /bin/csh Výchozí shell uživatele je definován v souboru /etc/passwd, například takto vypadá záznam pro uživatele mia: mia:l2nofqdlprhwe:504:504:mia Maya:/home/mia:/bin/bash Přepnutí z jednoho shellu do druhého provedete jednoduše tak, že v aktivním terminálovém okně zadáte název nového shellu. Systém podle hodnoty proměnné PATH nalezne adresář, ve kterém je požadovaný shell uložen, a protože shell sám je spustitelný soubor (program), aktuální shell jej aktivuje a spustí. Obvykle se zobrazí nový prompt, protože každý shell má svůj typický vzhled: mia:~> tcsh [mia@post21 ~]$ Výhody Bourne Again Shellu Bash je GNU shell Projekt GNU (GNU's Not UNIX) nabízí nástroje pro administraci systému unixového typu, jde o svobodné programy odpovídající unixovým standardům. Bash je kompatibilní s Bourne shellem a převzal užitečné funkce z Korn shellu a C shellu. Snaží se vyhovovat standardu IEEE POSIX P1003.2/ISO Shell and Tools. Oproti Bourne shellu nabízí vylepšení jak pro potřeby programování, tak při interaktivním použití. Mezi tato vylepšení patří například možnost editace příkazového řádku, historie příkazů s neomezenou délkou, říze ní úloh, funkce a aliasy, indexovaná pole s neomezenou velikostí a celočíselná aritmetika se zákla-dem 2 až 64. Pomocí bashe lze bez úprav spustit většinu skriptů určených pro Bourne shell. Stejně jako ostatní GNU projekty byl vývoj bashe zahájen s cílem zachovat, chránit a dále šířit svobodu užívání, studování, kopírování, modifikování a redistribuce programů. Je obecně známo, že takové podmínky podněcují kreativitu. Ukazuje se to i na bashi, který nabízí celou řadu dalších funkcí navíc oproti ostatním shellům. Funkce dostupné jen v bashi Spouštění Kromě jednoznakových řádkových voleb pro spouštění shellu, které je možné obecně nastavovat pomocí vestavěného příkazu set, existuje i několik víceznakových voleb. V této a následujících kapitolách se zmíníme o několika často používaných volbách, jejich úplný seznam naleznete na informačních stránkách bashe, Bash features -> Invoking Bash. Inicializační skripty shellu Inicializační skripty jsou skripty, které bash čte a provádí při svém spouštění. V následujících oddí-lech popisujeme různé způsoby spuštění shellu a z toho vyplývající použité inicializační soubory. Spuštění jako interaktivní přihlašovací shell nebo s volbou -- login Interaktivní znamená, že můžete zadávat příkazy. Shell tedy není spuštěn proto, že by byl aktivován nějaký skript. Přihlašovací znamená, že jste shell získali po autentizaci do systému, typicky zadáním jména a hesla. Načítané soubory: /etc/profile ~/.bash_profile, ~/.bash_login nebo ~/.profile: přečte se první nalezený soubor ~/.bash_logout při odhlášení Pokud konfigurační soubor existuje, ale nelze jej číst, vypíše se chybové hlášení. Pokud soubor neexistuje, hledá bash následující soubor. Spuštění jako interaktivní nepřihlašovací shell Nepřihlašovací shell znamená, že se nemusíte systému autentizovat. Nepřihlašovací shell získáte například při otevření terminálového okna.

4 Načítané soubory: ~/.bashrc Na tento soubor se typicky odkazuje ze souboru ~/.bash_profile: if [ -f ~/.bashrc ]; then. ~/.bashrc; fi Více informací o konstrukci if naleznete v kapitole Podmíněné příkazy. Neinteraktivní spuštění Všechny skripty používají neinteraktivní shell. Jsou naprogramovány tak, aby dělaly určitou věc, a nelze jim říct, aby dělaly něco jiného. Načítané soubory: definováno v BASH_ENV Při hledání definovaných souborů se nepoužívá proměnná PATH, takže je rozumné soubory vždy zadávat s uvedením plné cesty. Spuštění příkazem sh Bash se snaží chovat stejně jako historický program sh, zároveň se ale snaží vyhovovat standar-du POSIX.Načítané soubory: /etc/profile ~/.profile Při interaktivním spuštění může na další inicializační informace odkazovat proměnná ENV. Režim POSIX Tato volba se zapíná buď vestavěným příkazem set: set -o posix anebo voláním programu bash s volbou -- posix. Bash se bude co nejvíce snažit vyhovět posix-ovému standardu. Stejný efekt má nastavení proměnné POSIXLY_CORRECT.Načítané soubory: definované proměnnou ENV Vzdálené spuštění Soubory načítané při spuštění příkazem rshd: ~/.bashrc Vyhýbejte se použití r-nástrojů Nezapomínejte na nebezpečí spojená s používáním příkazů jako rlogin, telnet, rsh a rcp. Tyto příkazy jsou ze své podstaty nebezpečné, protože posílají citlivá data po síti nešifro-vaně. Pokud potřebujete nástroje pro vzdálené spouštění příkazů, přenos souborů a podobně, použijte implementaci Secure SHell, známou obecně jako SSH, která je volně k dispozici na Existují i různé klientské programy pro neunixové operační systémy. Spouštění, je-li UID různé od EUID V tomto případě se nezpracovávají žádné inicializační soubory. Interaktivní shelly Co je to interaktivní shell? Interaktivní shell obecně čte a zapisuje na uživatelský terminál: vstup a výstup jsou spojeny s ter-minálem. V bashi se interaktivní chování aktivuje v případě, že příkaz bash spustíte bez dalších parametrů, bez volby pro čtení vstupu ze souboru, případně s explicitně nastaveným čtením ze standardního vstupu, což umožní nastavení pozičních parametrů (viz kapitolu Prostředí bashe ). Je shell interaktivní? Můžete to zjistit přečtením hodnoty speciálního parametru -, je-li shell interaktivní, obsahuje znak i : eddy:~> echo $-himbh V neinteraktivním shellu není nastavena proměnná PS1, prompt. Chování interaktivního shellu Rozdíly platné pro interaktivní režim: Bash načítá inicializační soubory. Standardně je zapnuto řízení úloh.

5 Je nastaven prompt a proměnná PS2 pro víceřádkové příkazy, typicky má hodnotu >. Tento prompt uvidíte také v případě, že zadáte neúplný příkaz například zapomenete-li uzavírací uvozovku, neuzavřete příkazovou strukturu a podobně. Příkazy se načítají z příkazového řádku prostřednictvím readline. Bash interpretuje volbu ignoreeof namísto okamžitého ukončení po přijetí EOF (konec souboru). Standardně je zapnuta historie příkazů a expanze historie. Při ukončení shellu se historie zapíše do souboru definovaného v HISTFILE, standardně se používá soubor ~/.bash_history. Je zapnuta expanze aliasů. Při nepřítomnosti trapů se ignoruje signál SIGTERM. Při nepřítomnosti trapů se zachycuje a obsluhuje signál SIGINT. Proto například stisk Ctrl+C nezpůsobí ukončení interaktivního shellu. Volbou huponexit je standardně nastaveno zaslání signálu SIGHUP všem spuštěným úlo-hám při ukončení shellu. Příkazy se provádějí ihned po načtení. Bash pravidelně kontroluje došlou poštu. Bash lze nastavit tak, aby se při odkazu na dereferencovanou proměnnou ukončil. V interaktivním režimu je toto chování vypnuto. Zaznamená-li vestavěný příkaz chybu přesměrování, nedojde k ukončení shellu. Vrátí-li v režimu POSTFIX speciální vestavěný příkaz chybu, nedojde k ukončení shellu. Speciální vestavěné příkazy jsou uvedeny v kapitole Ladění skriptů. Selhání příkazu exec nezpůsobí ukončení shellu. Syntaktické chyby parseru nezpůsobí ukončení shellu. Je zapnuta jednoduchá kontrola parametrů vestavěného příkazu cd. Je podporování automatické ukončení po uplynutí doby nastavené v proměnné TMOUT. Další informace viz: Kapitolu Proměnné. Kapitolu Aliasy. Více informací o signálech obsahuje kapitola Zpracování signálů. V kapitole Expanze shellu jsou popisovány různé expanze prováděné po zadání příkazu. Podmínky Podmíněné výrazy používá složený příkaz [[ a vestavěné příkazy test a [. Výraz může být unární nebo binární. Unární výrazy se často používají ke zjištění stavu souboru. Operace se provádí nad jediným objektem, například souborem. Dále jsou k dispozici operátory pro porovnávání řetězců a číselných hodnot. Tyto operátory jsou binární, vyžadují dva objekty, nad nimiž se operace provede. Pokud jako parametr FILE někte-rého ze souborových operátorů zadáte /dev/fd/n, bude se testovat souborový deskriptor N. Pokud zadáte dev/stdin, /dev/stdout nebo /dev/stderr, bude se testovat souborovýdeskriptor 0, 1, respektive 2. O podmínkách hovoříme v kapitole Podmíněné příkazy.podrobnější informace o souborových deskriptorech naleznete v kapitole Přesměrovánía deskriptory souborů. Aritmetika v shellu Shell umožňuje vyhodnocovat aritmetické výrazy, ať už prostřednictvím některé z expanzí shellu nebo vestavěným příkazem let.výpočet probíhá celočíselně s pevně danou velikostí čísla, nekontroluje se přetečení výjimkouje dělení nulou, které je zachyceno a hlášeno jako chyba. Operátory a jejich priorita a asociativi-ta jsou stejné jako v jazyce C, viz kapitolu Prostředí bashe. Aliasy Aliasy umožňují nahradit slovo řetězcem, je-li slovo použito jako první slovo jednoduchého pří kazu. Seznam shellem udržovaných aliasů je možno nastavovat a rušit příkazy alias a unalias. Před provedením jakéhokoliv příkazu na řádku načítá bash vždy minimálně alespoň jeden celý řádek vstupu. Aliasy se expandují při čtení příkazu, nikoliv při jeho spuštění. Pokud se tedy na jednom řádku vyskytuje definice aliasu a další příkaz, definice se neuplatní, dokud nebude načten další řádek vstupu. Příkaz bezprostředně následující za aliasem na stejném řádku tak nebude nastavením aliasu ovlivněn. Aliasy se expandují při čtení definice funkce, nikoliv při volání funkce, protože sama definice funkce představuje složený příkaz. Důsledkem je, že aliasy definované ve funkci nebudou k dispozici, dokud nebude funkce volána. Podrobněji o aliasech hovoříme v kapitole Aliasy. Pole

6 Bash podporuje jednorozměrná pole. Jako pole je možno použít libovolnou proměnnou, k expli-citní deklaraci slouží vestavěný příkaz declare. Velikost pole není omezena, rovněž nejsou žádné požadavky na volbu indexů prvků či jejich spojitost. Pole se indexují od nuly. Viz kapitolu Více o proměnných. Adresářový zásobník Adresářový zásobník je seznam naposledy navštívených adresářů. Vestavěný příkaz pushd přidá-vá zadaný adresář na zásobník a změní na něj aktuální adresář, příkaz popd odstraňuje adresář ze zásobníku a změní aktuální adresář na odstraněný. Obsah zásobníku je možno zobrazit příkazem dirs nebo jako obsah proměnné DIRSTACK. Více informací o chování tohoto mechanismu naleznete na informačních stránkách bashe. Prompt Bash umožňuje libovolně měnit vzhled promptu. Viz část Controlling the Prompt v informačních stránkách bashe. Omezený shell Pokud shell spustíte příkazem rbash nebo s volbami --restricted nebo -r, aktivují se následují-cí omezení: Vypne se vestavěný příkaz cd. Nebude možné měnit obsah proměnných SHELL, PATH, ENV nebo BASH_ENV. Názvy příkazů nebudou moci obsahovat lomítka. S vestavěným příkazem. (a source) nebude možno použít názvy souborů obsahující lomítka. Vestavěný příkaz hash neumožní použít lomítka s volbou -p. Při spuštění se vypíná se import funkcí. Při spuštění se ignoruje nastavení SHELLOPTS. Není možné provádět přesměrování prostřednictvím operátorů >, >, ><, >&, &> a >>. Je vypnutý vestavěný příkaz exec. Vestavěný příkaz enable má vypnuty volby -f a -d. U vestavěného příkazu command nelze použít výchozí nastavení PATH. Omezený režim nelze vypnout. Pokud je v omezeném shellu spuštěn shellový skript, proběhne v subshellu, který nebude omezen. Více informací viz: kapitolu Proměnné, kapitolu Další volby bashe, Info Bash -> Basic Shell Features -> Redirections, kapitolu Přesměrování a deskriptory souborů pokročilé přesměrování. Spouštění příkazů Obecné U spouštěných programů bash zjišťuje jejich typ. Řada systémových příkazů je realizována nor-málními programy, které jsou v systému v binární podobě uloženy. Spouštíte-li takovýto program, vznikne nový proces, protože bash vytvoří svou vlastní přesnou kopii. Tento synovský proces má nastaveno stejné prostředí jako rodič, liší se pouze identifikačním číslem procesu. Tento postup se označuje jako forking. Jakmile se bash forkne, adresní prostor synovského procesu bude přepsán daty nového proce su. To zajišťuje systémové volání exec. Mechanismus fork-a-exec tedy nahradí starý příkaz novým, přičemž prostředí, v němž nový pro-gram běží, zůstává identické včetně konfigurace vstupních a výstupních zařízení, proměnných pro-středí a priority. Tento mechanismus se používá při vytváření všech unixových procesů, a platí tedy i v operačním systému Linux. Dokonce i první proces, init, s ID procesu 1, je forkován při bootovacím procesu v proceduře označované jako bootstrapping. Vestavěné příkazy shellu Vestavěné příkazy jsou přímo součástí shellu. Uvedete-li jako první slovo jednoduchého příkazu název vestavěného příkazu, provede shell tento příkaz přímo, nedojde k vytvoření nového pro-cesu. Vestavěné příkazy jsou nezbytné k implementaci funkcí, jejichž realizace samostatnými pro-gramy by byla nemožná nebo nepohodlná. Bash podporuje tři typy vestavěných příkazů: Vestavěné příkazy Bourne shellu: :,., break, cd, continue, eval, exec, exit, export, getopts, hash, pwd, readonly, return, set, shift, test, [, times, trap, umask a unset.

7 Vestavěné příkazy bashe: alias, bind, builtin, command, declare, echo, enable, help, let, local, logout, printf, read, shopt, type, typeset, ulimit a unalias. Speciální vestavěné příkazy: Je-li bash spuštěn v režimu POSIX, liší se chování speciálních vestavěných příkazů od ostat-ních vestavěných příkazů v následujících bodech: Názvy speciálních vestavěných příkazů se detekují dříve než názvy funkcí shellu. Skončí-li speciální vestavěný příkaz chybou, neinteraktivní shell bude ukončen. Příkazy přiřazení předcházející příkazu zůstanou po skončení příkazu v platnosti. Speciální posixové vestavěné příkazy jsou :,., break, continue, eval, exec, exit, export, readonly, return, set, shift, trap a unset. O většině uvedených vestavěných příkazů budeme hovořit v dalších kapitolách. Další informace o těch příkazech, o nichž se nebudeme zmiňovat, naleznete na informačních stránkách. Spouštění programů ze skriptu Jestliže spustíte skript, vytvoří bash voláním fork nový proces bashe. Tento subshell čte řádky ze skriptu jeden po druhém. Po načtení řádku následně přečte, interpretuje a provede příkazy na tomto řádku stejně, jako kdyby byly zadávány přímo z klávesnice. Zatímco subshell zpracovává jednotlivé řádky skriptu, jeho rodičovský shell čeká, než synovský proces skončí. Jakmile je skript zpracován celý, subshell se ukončí. Tím dojde k probuzení rodičovského shellu, který zobrazí prompt. Stavební bloky Stavební bloky shellu Syntaxe shellu Jestliže vstup není komentářem (komentář začíná znakem # a pokračuje až do konce řádku), shell jej přečte a rozdělí na slova a operátory, přičemž ke zjištění významu jednotlivých znaků na vstu-pu používá přepisovacích pravidel. Následně jsou slova a operátory přeloženy na příkazy a další konstrukce, které vracejí návratový kód, jejž je možno následně kontrolovat či zpracovat. Výše popsaný mechanismus fork-a-exec vstupuje do hry až ve chvíli, kdy shell provedl následující ana-lýzu vstupu: Shell čte vstup ze souboru, z řetězce nebo z uživatelského terminálu. Ve shodě s přepisovacími pravidly (viz kapitolu Prostředí bashe ) je vstup rozdělen na slova a operátory. Tyto tokeny jsou od sebe odděleny pomocí metaznaků. Dojde k expan-zi aliasů. Shell parsuje (analyzuje a substituuje) tokeny na jednoduché a složené příkazy. Bash provede různé expanze shellu, kdy dojde k rozdělení expandovaných tokenů na seznamy souborů, příkazů a parametrů. V případě potřeby se provede přesměrování, operátory přesměrování a jejich operandy jsou odstraněny ze seznamu parametrů. Provedou se příkazy. Shell případně čeká na dokončení příkazu a převezme jeho návratový kód. Příkazy shellu Jednoduchý příkaz shellu, například touch soubor1 soubor2 soubor3 se skládá ze samotného příkazu, za nímž následují parametry oddělené mezerami. Složitější příkazy jsou složeny z jednoduchých příkazů vzájemně spojených různými způsoby: Pomocí roury, kdy se výstup jednoho příkazu stává vstupem jiného, pomocí smyček nebo podmíněných konstrukcí nebo jinými způsoby. Několik příkladů: ls more gunzip file.tar.gz tar xvf - Funkce shellu Funkce shellu představuje způsob, jak seskupit více příkazů tak, aby je bylo možné později všech ny spustit voláním jednoho názvu skupiny. Příkazy se provádějí úplně stejně jako jindy. Pokud jako název příkazu zadáte název funkce shellu, provede se seznam příkazů asociovaných s názvem příslušné funkce. Funkce shellu se provádějí v kontextu aktuálního shellu, k jejich interpretaci se nevytváří novýproces.o funkcích budeme hovořit v kapitole Funkce.

8 Parametry shellu Parametr je entita, která obsahuje hodnotu. Může jít o název, číslo nebo nějakou speciální hod-notu. Pro účely shellu chápeme proměnnou jako parametr, který obsahuje název. Každá pro-měnná má hodnotu a žádný nebo více atributů. Proměnné se vytvářejí vestavěným příkazem dec-lare. Pokud není zadána hodnota, obsahuje proměnná prázdný řetězec. Proměnné lze zrušit pouze voláním vestavěného příkazu unset.přiřazování proměnných je popsáno v kapitole Proměnné, složitější operace s proměnnými jsoupopsány v kapitole Více o proměnných. Expanze shellu K expanzi dochází poté, co je příkazový řádek rozdělen na tokeny. Následně se provádějí tyto expanze: expanze složených závorek, expanze tildy, expanze parametrů a proměnných, substituce příkazů, aritmetické expanze, dělení slov, expanze názvů souborů. O jednotlivých expanzích budeme podrobněji hovořit v kapitole Expanze shellu. Přesměrování Při spouštění příkazů je možné prostřednictvím speciální notace interpretované shellem přesměrovat jejich vstup a výstup. Přesměrování lze také použít k otevření a zavření souborů v prováděcím prostředí aktuálního shellu. Provádění příkazů Při provádění příkazů se nejprve pro pozdější použití uloží slova, která parser označil jako přiřazení proměnných (tedy předcházející názvu příkazu) a nastavení přesměrování. Slova, která nejsou přiřazeními a přesměrováními, se expandují. První slovo vzniklé po expanzi je chápáno jako název příkazu, ostatní pak jako jeho parametry. Poté se provede přesměrování a expandují se řetězce přiřazené proměnným. Není-li výsledkem název žádného příkazu, proměnné ovlivní prostředí aktuálního shellu. Důležitým úkolem shellu je nalezení příkazu. Bash to provádí takto: Ověří, zda název příkazu obsahuje lomítka. Pokud ne, zkontroluje nejprve seznam funkcí, zda neobsahuje požadovaný název. Není-li příkaz funkcí, hledá se v seznamu vestavěných příkazů. Není-li příkaz ani funkcí ani vestavěným příkazem, hledá se v adresářích definovaných v proměnné PATH. K uložení názvů příkazů i s celými cestami používá bash hashovací tabulku (datovou strukturu uloženou v paměti), nedochází tak k opakovanému náročné-mu prohledávání všech adresářů v cestě. Jestliže se nepodaří příkaz nalézt, vypíše bash chybové hlášení a vrátí návratový kód 127. Pokud bylo hledání úspěšné nebo pokud název příkazu obsahoval lomítka, spustí shell příkaz v samostatném prováděcím prostředí. Pokud se spuštění nepodaří, protože soubor není spustitelný a není to adresář, bude považován za shellový skript. Pokud příkaz nebyl spuštěn asynchronně, shell čeká na jeho skončení a převezme jeho návratový kód. Shellové skripty Pokud při spuštění bashe (bez voleb -c nebo -s) uvedete jako první parametr název souboru obsa-hujícího příkazy shellu, dojde ke spuštění neinteraktivního shellu. Tento shell hledá požadovaný skript nejprve v aktuálním adresáři, a pokud tam není, prohledává adresáře uvedené v proměnné PATH. Tvorba dobrých skriptů Vlastnosti dobrého skriptu V této příručce budeme hovořit zejména o posledním ze stavebních bloků, o skriptech. Než budeme pokračovat, uveďme si několik obecných doporučení: Skript má běžet bez chyb. Skript má dělat to, k čemu je určen. Logika programu má být jasně definovaná a zřejmá. Skript nemá dělat nic zbytečného.

9 Struktura Skript má být použitelný univerzálně. Struktura skriptu je velmi flexibilní. I když vám bash nechává velkou míru svobody, musíte zajis-tit logickou správnost, řízení běhu a efektivitu tak, aby uživatelé mohli skripty používat snadno a korektně. Když začínáte pracovat nad novým skriptem, odpovězte si na následující otázky: Budu potřebovat nějaké informace od uživatele nebo z uživatelského prostředí? Jak tyto informace uložím? Bude nutné vytvářet nějaké soubory? Kde a s jakými právy a vlastníky? Jaké příkazu budu používat? Bude-li se skript používat na různých systémech, obsahují tyto systémy potřebné příkazy v potřebné verzi? Bude nutné uživateli něco sdělit? Kdy a proč? Terminologie Následující tabulka představuje přehled programátorských termínů, kterým byste měli rozumět: Termín řízení příkazu podmíněná větev prováděcí logika smyčka uživatelský vstup Co to znamená? Testování návratového kódu příkazu za účelem zjištění, zda má být provedena nějaká část pro gramu. Logické místo v programu, kde podmínka rozhoduje, co se stane dál. Celkový návrh programu. Určuje logickou posloupnost kroků k úspěšnému dosažení správného výsledku. Část programu, která se provede nula nebo vícekrát. Informace získané z vnějšího zdroje v době běhu programu, je možno je uložit a podle potřeby použít. Přehled programátorských termínů K pořadí a logice Kvůli urychlení práce při vývoji skriptu je nutné dopředu promyslet logické uspořádání programu. Jde vždy o první krok při vývoji.lze použít různé metody, nejobvyklejší je použití seznamů. Vyjmenováním úkonů prováděnýchv programu můžete jednotlivé fáze snadno popsat. Na jednotlivé kroky se pak můžete odkazovatjejich číslem v seznamu. Jednotlivé prováděné úkony sepisujete v běžné lidské terminologii, což vám usnadní tvorbu sro zumitelného programu. Později nahradíte lidské výrazivo příkazy a konstrukcemi shellu. Následující příklad ukazuje návrh logického uspořádání. Popisuje systém rotace logů. Příklad demonstruje použití smyčky, která je prováděna přes jednotlivé soubory, které chcete rotovat. 1. Chceme rotovat logy?a) Pokud ano: i. Zadej název adresáře s rotovanými logy. ii. Zadej název souboru s logem. iii. Zadej počet dní, po které má být log uchováván. iv. Proveď trvalé nastavení v crontabu uživatele. b) Pokud ne, běž na krok 3. Chceme rotovat další skupinu logů? a) Pokud ano: opakuj krok 1. b) Pokud ne: jdi na krok 3. Konec.

10 Uživatel musí programu poskytnout nějaké informace. Tyto údaje je nutné nějak získat a uložit. Uživatele bychom měli upozornit, že dojde ke změně jeho crontabu. Příklad shellového skriptu: mysystem.sh Následující skript mysystem.sh pomocí několika známých příkazů (date, w, uname, uptime) vypíše základní informace o vás a vašem počítači. tom:~> cat -n mysystem.sh 1 #!/bin/bash 2 clear 3 echo "Následující údaje vám přináší mysystem.sh. Právě začínáme." 4 5 echo "Ahoj, $USER" 6 echo 7 8 echo "Dnes je `date`, je to `date +"%V"`. týden." 9 echo echo "Právě jsou přihlášeni následující uživatelé:" 12 w cut -d " " -f 1 - grep -vuser sort -u 13 echo echo "Systém `uname -s` běží na platformě `uname -m`." 16 echo echo "Doba běhu systému:" 19 uptime 20 echo echo "A to je vše!" Každý skript vždy začíná stejnou dvojicí znaků, #!. Za nimi následuje název shellu, kterým mají být provedeny dále zadané příkazy. Skript nejprve na druhém řádku vymaže obrazovku. Třetí řádek vypíše zprávu o tom, co se bude dít. Pátý řádek uživatele pozdraví. Řádky 6, 9, 13, 16 a 20 mají za úkol pouze správně formátovat vypisovaný text. Osmý řádek vypíše dnešní datum a číslo týdne. Řádek 11 je opět informativní zpráva, stejně jako řádky 3, 18 a 22. Řádek 12 formátuje výstup příkazu w, řádek 15 zobrazí název operačního systému a procesor. Řádek 19 vypíše infor-mace o době běhu a zatížení systému. Příkazy echo a printf jsou vestavěné příkazy bashe. První z nich skončí vždy návratovým kódem 0 a jednoduše na standardní výstup vypíše všechny své parametry až po konec řádku. Druhý z nich umožňuje definovat formátovací řetězec a v případě chyby vrací nenulový návratový kód. Stejný skript s použitím příkazu printf bude vypadat takto: #!/bin/bash clear printf "Následující údaje vám přináší mysystem.sh. Právě začínáme." printf "Ahoj, $USER.\n\n" printf "Dnes je `date`, je to `date +"%V"`. týden.\n\n" printf "Právě jsou přihlášeni následující uživatelé:\n" w cut -d " " -f 1 - grep -v USER sort -u printf "\n" printf "Systém `uname -s` běží na platformě `uname -m`.\n\n" printf "Doba běhu systému:\n" uptime printf "\n" printf "A to je vše!\n" V kapitole Tvorba interaktivních skriptů budeme podrobněji hovořit o tom, jaké informativní údaje má skript poskytovat tak, aby byl uživatelsky příjemný. Standardní umístění bashe Z příkladu vyplývá, že program bash je standardně umístěn v adresáři /bin. Není-li k dispozici stdout

11 Pokud skript spouštíte z cronu, uvádějte plné cesty k příkazům a přesměrujte výstup a chy bový výstup. Shell běží v neinteraktivním režimu, takže v případě jakékoliv chyby dojde k předčasnému ukončení skriptu. Podrobnější informace o konstrukcích použitých ve výše uvedených příkladech naleznete v dalších kapitolách. Příklad inicializačního skriptu Inicializační skript spouští na unixových a linuxových strojích systémové služby. Typickými příkla-dy takových služeb jsou logovací démon, démon pro správu napájení nebo démony pošty či služ-by DNS. Inicializační skripty služeb, označované též jako spouštěcí skripty, jsou v systému ulože-ny na specifickém místě, typicky v adresáři /etc/rc.d/init.d nebo /etc/init.d. Proces init, první proces systému, přečte své konfigurační soubory a rozhodne, které služby na konkrétní úrov-ni běhu spustit a zastavit. Úroveň běhu je vlastně konfigurace procesů; každý systém má například definovánu jednouživatelskou úroveň běhu pro potřeby administrativních úkonů, při nichž je nutné, aby v systému běželo co nejméně věcí například při obnově kritických souborových systé-mů ze zálohy. Další běžně definované úrovně jsou úrovně pro restart a vypnutí systému. Úkony prováděné při spouštění a zastavování služby jsou definovány právě v odpovídajícím ini-cializačním skriptu. Jedním z úkolů správce systému je nastavit init tak, aby byly služby spouště-ny a zastavovány ve správném pořadí. V těchto případech musíte dobře rozumět proceduře spouš-tění a zastavování systému. Než tedy začnete vytvářet vlastní inicializační skripty, doporučujeme vám přečíst si manuálové stránky init a inittab. Takto vypadá velmi jednoduchý příklad, který při spuštění a zastavení počítače přehraje zvukový soubor: #!/bin/bash # Skript do /etc/rc.d/init.d # linkován jako rc3.d/s99audio-greeting a rc0.d/k01audio-greeting case "$1" in 'start') cat /usr/share/audio/at_your_service.au > /dev/audio ;; 'stop') cat /usr/share/audio/oh_no_not_again.au > /dev/audio ;; esac exit 0 Příkaz case, který se v tomto typu skriptů velmi často používá, popisujeme v kapitole Použití pří-kazů if a exit. Shrnutí Bash je GNU shell kompatibilní s Bourne shellem, který obsahuje celou řadu užitečných funkcí z jiných shellů. Když je shell spuštěn, čte konfigurační soubory. Mezi nejdůležitější patří: /etc/profile, ~/.bash_profile, ~/.bashrc. Chování bashe se může lišit podle toho, zda je spuštěn v interaktivním režimu, režimu POSIX a v omezeném režimu.příkazy shellu můžeme rozdělit do tří kategorií: funkce shellu, vestavěné příkazy shellu a příkazyexistující v adresářích souborového systému. Bash podporuje různé vestavěné příkazy, kterénejsou součástí Bourne shellu. Shellové skripty se skládají z těchto typů příkazů uspořádaných tak, jak požaduje syntaxe shellu. Skripty se čtou a provádějí řádek po řádku a měly by mít logickou strukturu. Cvičení Několik cvičení, která vás zahřejí před následující kapitolou: Kde se ve vašem systému nachází program bash? Pomocí volby -- version zjistěte, jakou verzi shellu používáte. Které konfigurační soubory shellu se načítají, když se k systému přihlásíte prostřednictvím grafického rozhraní a poté otevřete terminálové okno? Jsou následující shelly interaktivní? Jsou přihlašovací? Shell otevřený tím, že na pozadí pracovní plochy klepnete pravým tlačítkem myši a v nabídce vyberete příkaz Otevřít terminál či podobný. Shell, který získáte příkazem ssh localhost. Shell, který získáte přihlášením na konzolu v textovém režimu. Shell, který získáte příkazem xterm &.

12 Shell, otevřený skriptem mysystem.sh. Shell, který získáte na vzdáleném systému, k němuž nemáte jméno a heslo, jelikož pou-žíváte SSH a klíče. Dokážete vysvětlit, proč bash neskončí, zmáčknete-li na příkazovém řádku Ctrl+C? Zob-razte obsah zásobníku adresářů. Pokud už takové nastavení nemáte, nastavte prompt tak, aby vám zobrazoval aktuální adresář. Do souboru ~/.bashrc můžete přidat například takovýto řádek: export PS1="\u@\h \w> " 8. Vypište hashované příkazy aktuální relace shellu. Kolik procesů momentálně ve vašem systému běží? Použijte příkazy ps a wc, první řádek výpisu ps není proces! Jak zobrazíte název vašeho počítače? Jen název, nic jiného! Tvorba a ladění skriptů Po přečtení této kapitoly budete umět: Napsat jednoduchý skript Určit typ shellu, v němž má být skript spuštěn Uvádět ve skriptu komentáře Změnit práva skriptu Spustit a odladit skript Vytvoření a spuštění skriptu Psaní a pojmenování Shellový skript je sekvence příkazů, kterou opakovaně používáte. Sekvence se typicky spustí zadá-ním názvu skriptu na příkazovém řádku. Alternativně lze skripty používat k automatickému pro-vádění úkonů prostřednictvím cronu. Další použití skriptů je ve spouštěcí a zastavovací sekvenci systému, kde se prostřednictvím inicializačních skriptů spouštějí démoni a služby. Chcete-li vytvořit shellový skript, otevřete ve svém oblíbeném editoru nový prázdný soubor. Lze použít libovolný textový editor vim, emacs, gedit, dtpad a další. Doporučujeme vám ovšem používat mocnější editory typu vim nebo emacs, protože je lze nastavit tak, aby rozeznaly syn-taxi shellového skriptu, což je velmi pohodlná funkce, která vám zabrání v běžných chybách, jako jsou zapomenuté závorky či středníky. V novém souboru pište příkazy na jednotlivé řádky tak, jako byste je přímo zadávali v příkazo-vém řádku. Jak už jsme uvedli (viz kapitolu Spouštění příkazů ), příkazy mohou být funkce, vestavěné příkazy, externí příkazy a jiné skripty. Skript pojmenujte vhodným názvem, který bude vyjadřovat, co skript dělá. Ověřte si, že zvolený název nekoliduje s již existujícími příkazy. Aby se předešlo kolizím, často názvy skriptů končí znaky.sh; i tak se ale může stát, že v systému existuje skript se stejným názvem, jaký jste si zvo-lili. Informace o programech a souborech můžete ověřit pomocí příkazů which, whereis a dal-ších: which -a název_skriptu whereis název_skriptu locate název_skriptu script1.sh V tomto příkladu používáme vestavěný příkaz echo, jímž uživatele nejprve informujeme o tom, co vypíšeme, a následně zavoláme příkaz, který příslušný výpis provede. Vřele doporučujeme informovat uživatele o tom, co skript dělá, aby pak nebyli zbytečně nervózní z pocitu, že skript nedělá nic. Na téma informování uživatelů se budeme bavit více v kapitole Tvorba interaktivních skriptů.

13 Obrázek 2.1 Skript script1.sh Zkuste si tento skript sami napsat. Možná bude rozumné, když si pro ukládání vlastních skriptů vytvoříte adresář ~/scripts. Přidejte tento adresář do proměnné PATH: export PATH="$PATH:~/scripts" Pokud s bashem začínáte, rozhodně vám doporučujeme použít editor, který různé konstrukce shellu zobrazuje různými barvami. Zvýrazňování syntaxe podporují vim, gvim, (x)emacs, kwri-te a celá řada dalších ověřte si to v dokumentaci svého oblíbeného editoru. Různé prompty Prompt, zobrazovaný v různých příkladech v této příručce, může vypadat různě podle momentálního rozpoložení autora. Je to mnohem podobnější realitě než klasický učebni-cový prompt $. Jediná dodržovaná konvence je, že prompt roota končí vždy znakem #. Spuštění skriptu Aby bylo možné skript spustit, musí mít vhodně nastavena práva. Při nastavování práv si vždy ověřte, zda jste skutečně dostali to, co jste zamýšleli. Pak už můžete skript spustit jako kterýkoliv jiný příkaz: [jura@jv scripts]$ chmod u+x script1.sh [jura@jv scripts]$ ls -l script1.sh -rwxrw-r--1 jura jura 331 čec 23 12:02 script1.sh [jura@jv scripts]$ script1.sh Nyní skript začíná. Ahoj, jura! Nyní zjistím seznam přihlášených uživatelů:

14 13:22:20 up 13 days, 23:23, 3 users, load average: 0,16, 0,10, 0,05 USER TTY FROM LOGIN@ IDLE JCPU PCPU WHAT jura :0-09:08? xdm? 1:13m 0.52s /usr/bin/gnome-session jura pts/2 :0.0 10:38 2:35m 0.03s 0.03s bash jura pts/3 :0.0 11: s 0.05s 0.00s /bin/bash./ script1.sh Nyní nastavuji dvě proměnné. Toto je řetězec: black A toto je číslo: 9 A te už ti vrátím prompt [jura@jv scripts]$ echo $COLOUR [jura@jv scripts]$ echo $VALUE [jura@jv scripts]$ Jde o nejběžnější způsob spuštění skriptu. Doporučujeme skripty jako ten náš spouštět v samo-statném subshellu. Proměnné, funkce a aliasy vytvořené v tomto subshellu tak budou platit pouze v něm. Jakmile skript skončí a řízení se vrátí rodičovskému shellu, všechno bude vyčištěno a skrip-tem provedené změny stavu shellu budou zapomenuty. Pokud jste adresář scripts nepřidali do proměnné PATH a cesta neobsahuje ani. (aktuální adre-sář), můžete skript spustit takto:./název_skriptu.sh Skript můžete také explicitně spustit uvedením názvu shellu, obecně se tento způsob ale používá jen v případech, kdy tím sledujete nějaký speciální záměr například testujete, zda skript fungu-je i v jiném shellu, nebo pořizujete ladicí výpis: rbash název_skriptu.sh sh název_skriptu.sh bash -x název_skriptu.sh Zadaný shell bude spuštěn jako subshell aktuálního shellu a provede skript. Je to vhodné zejmé-na v případech, kdy potřebujete skript spustit se specifickými volbami nebo specifickým způso-bem, který není ve skriptu definován. Pokud nechcete spouštět nový shell a chcete skript provést v aktuálním shellu, použijte příkaz source: source název_skriptu.sh source =.Vestavěný příkaz source bashe je ekvivalentní s příkazem. Bourne shellu a užití příkazuje podobné:. název_skriptu.sh. V takovém případě nemusí mít skript nastaveno spouštěcí právo. Příkazy se provádějí v kontextu aktuálního shellu, veškeré změny provedené v prostředí tak budou viditelné i po skončení skriptu: [jura@jv scripts]$ source script1.sh -- výstup vynechán -- [jura@jv scripts]$ echo $VALUE 9 [jura@jv scripts]$ Základní informace o skriptech Který shell skript provede? Jakmile spouštíte skript v subshellu, měli byste definovat, který shell má skript provést. Shell, pro nějž jste skript napsali, nemusí být výchozím shellem na cílovém systému, takže některé příkazy nemusí v tomto jiném shellu proběhnout správně. První řádek skriptu definuje, v jakém shellu se má skript provést. První dva znaky tohoto řádku jsou vždy #!, za nimi následuje cesta k shellu, kterým se mají následující příkazy interpretovat. Prázdné řádky se rovněž počítají, skript tedy nemůže začínat prázdným řádkem. V rámci této příručky budou všechny skripty začínat řádkem: #!/bin/bash Jak už bylo řečeno, vyplývá z toho, že spustitelný soubor bashe se nachází v adresáři /bin. Komentáře Neměli byste zapomínat, že nemusíte být jedinou osobou, která bude váš skript číst. Řada uživatelů a administrátorů používá skripty, které napsal někdo jiný. Komentáře jim usnadňují pochopit, jak skript funguje. Komentáře zároveň usnadňují život i autorovi skriptu. Řekněme, že než jste nějaký příkaz použí-vaný ve skriptu přiměli udělat přesně to, co jste potřebovali, stálo vás to hodně studia manuálo-vých stránek a různých příkladů. Až budete za pár týdnů či

15 měsíců potřebovat skript upravit, nebudete si pamatovat, jak to vlastně funguje! Proto je rozumné v komentáři popsat, co jste vlast-ně udělali, jak jste to udělali a proč jste to udělali. Vezměte příklad script1.sh, zkopírujte jej do souboru commented-script1.sh a doplňte komentáře tak, aby bylo zřejmé, co skript dělá. Jakmile shell narazí na znak #, celý zbytek řádku se ignoruje a uvidíte jej pouze při zobrazení souboru se skriptem: #!/bin/bash # Skript smaže obrazovku, pozdraví a vypíše informace o přihlášených # uživatelích. Na konci nastaví a vypíše dvě proměnné clear echo Nyní skript začíná. echo Ahoj, $USER! echo # smazání obrazovky # symbol $ vrací obsah proměnné echo Nyn_ zjist 匇 seznam přihlš 疇 n ch uživatelů: echo w # ukž 疇, kdo je přihlš 疇 n echo # a co pr 疱 ě děl_ echo Nyn_ nastavuji dvě proměnn_. COLOUR= black # nastaven_ lok 疝 n_ proměnn_ VALUE= 9 # nastaven_ lok 疝 n_ proměnn_ echo Toto je řetězec: $COLOUR # v pis obsahu proměnn_ echo A toto je č 﨎 lo: $VALUE # v pis obsahu proměnn_ echo echo A te už ti vr 疸 匇 prompt V rozumně napsaném skriptu bývá na začátku uvedeno, co skript dělá. Pro snazší pochopení čin-nosti se následně komentuje chování každého většího logického celku příkazů. Například inicia-lizační skripty v adresáři init.d bývají komentovány velmi podrobně, protože je může číst a modifikovat každý správce systému. Ladění skriptů Ladění celého skriptu Pokud skript nefunguje podle očekávání, je nutné zjistit, proč tomu tak je. Bash nabízí rozsáhlé možnosti ladění skriptů. Nejčastější variantou je spuštění subshellu s volbou -x, čímž se celý skript provede v režimu ladění. Na standardní výstup se vypisují jednotlivé prováděné příkazy poté, co dojde k jejich expanzi, ale předtím, než se provedou. Takto bude vypadat skript commented-script1.sh spuštěný v režimu ladění. Opět si můžete všimnout, že komentáře se nevypisují: [jura@jv scripts]$ bash -x commented-script1.sh + echo 'Nyní skript začíná.' Nyní skript začíná. + echo 'Ahoj, jura!' Ahoj, jura! + echo + echo 'Nyní zjistím seznam přihlášených uživatelů:' Nyní zjistím seznam přihlášených uživatelů: + echo + w 09:25:20 up 19 days, 19:26, 2 users, load average: 0,33, 0,09, 0,03 USER TTY FROM LOGIN@ IDLE JCPU PCPU WHAT martina :0-07:01? xdm? 1:47m 0.35s /usr/bin/gnome-session jura pts/ ip2lo 09: s 0.03s 0.00s bash -x commen-ted-script1.sh + echo 'Nyní nastavuji dvě proměnné.' Nyní nastavuji dvě proměnné. + COLOUR=black + VALUE=9 + echo 'Toto je řetězec: black' Toto je řetězec: black + echo 'A toto je číslo: 9' A toto je číslo: 9 + echo + echo 'A te už ti vrátím prompt' A te už ti vrátím prompt + echo Plnohodnotné ladění Na adrese naleznete projekt plnohodnotného debuggeru, který můžete do bashe integrovat.

16 Ladění částí skriptu Pomocí vestavěného příkazu set můžete v normálním režimu spustit ty části skriptu, které se cho-vají správně, a ladicí údaje můžete vypisovat jen v problémových částech. Řekněme, že si nejste jisti, jak se ve skriptu commented-script1.sh chová příkaz w. Inkriminovaný příkaz můžete obklopit následující dvojící příkazů: set -x # zapínám ladění w # ukáže, kdo je přihlášen set +x # vypínám ladění Výstup pak bude vypadat takto: [jura@jv scripts]$ bash commented-script1.sh Nyní skript začíná. Ahoj, jura! Nyní zjistím seznam přihlášených uživatelů: + w 10:00:08 up 19 days, 20:00, 2 users, load average: 0,05, 0,10, 0,12 USER TTY FROM LOGIN@ IDLE JCPU PCPU WHAT martina :0-07:01? xdm? 1:51m 0.51s /usr/bin/gnome session Nyní nastavuji dvě proměnné. Toto je řetězec: black A toto je číslo: 9 jura pts/ ip2lo 09:13 + set +x 0.00s 0.03s 0.00s bash commented script1.sh A te už ti vr 疸 匇 prompt V jednom skriptu můžete ladicí režim zapnout a vypnout vícekrát. Přehled užitečných voleb bashe uvádí následující tabulka: Krátký zápis Dlouhý zápis Význam Vypíná generování názvů souborů pomocí metaznaků. Vypisuje řádky skriptu tak, jak byly načteny ze vstupu. Vypisuje expandované příkazy před jejich provedením. Přehled ladicích voleb Volby se aktivují znakem - a deaktivují znakem +, tak se nespleťte! Následující příklad ukazuje použití uvedených voleb na příkazovém řádku: [jura@jv scripts]$ set -v [jura@jv scripts]$ ls ls commented-script1.sh script1.sh [jura@jv scripts]$ set +v set +v [jura@jv scripts]$ ls * commented-script1.sh script1.sh [jura@jv scripts]$ set -f [jura@jv scripts]$ ls * ls: *: není souborem ani adresářem [jura@jv scripts]$ touch * [jura@jv scripts]$ ls * commented-script1.sh script1.sh [jura@jv scripts]$ rm *

17 scripts]$ ls commented-script1.sh script1.sh Příslušné režimy ladění můžete také zapnout přímo ve skriptu tím, že odpovídající volby zadáte na prvním řádku v deklaraci shellu. Jak je v Unixu běžné, volby je možno kombinovat: #!/bin/bash -xv Jakmile naleznete chybnou část skriptu, můžete před každý problémový příkaz přidat příkaz echo, takže přesně uvidíte, kde a co přestane fungovat. Například: echo "debug: spouštím příkaz w"; w V komplikovanějších skriptech můžete na různých místech vypisovat obsahy různých proměnných, takže snáze odhalíte chybné chování: echo "VARNAME má hodnotu $VARNAME" Shrnutí Shellový skript je opakovaně použitelná skupina příkazů uložená ve spustitelném textovém sou boru. K vytvoření skriptu je možné použít libovolný textový editor.skripty začínají znaky #!, za nimiž následuje cesta k shellu, v němž se má skript provést. Kvůli sro-zumitelnosti a budoucím úpravám se do skriptů přidávají komentáře. Vždy je lepší komentovatvíce než méně. Pomocí voleb shellu je možné skripty ladit. Tyto volby lze aktivovat v konkrétních místech skrip-tu nebo je lze použít globálně na celý skript. Běžnou ladicí technikou je také umisťování příkazůecho na strategická místa skriptu. Cvičení Toto cvičení vám pomůže vytvořit první shellový skript. Ve svém oblíbeném editoru vytvořte skript. Skript vypíše cestu k vašemu domovskému adresá-ři, typ používaného terminálu a seznam služeb, které se spouštějí na úrovni běhu 3. (Tip: Použij-te HOME, TERM a ls /etc/rc3.d/s*) Přidejte do skriptu komentáře. Přidejte do skriptu informace o tom, co dělá. Změňte práva skriptu tak, aby jej bylo možné spustit. Udělejte ve skriptu chyby a sledujte, co se stane, když zkomolíte příkaz, vynecháte první řádek nebo na něm uvedete něco nesmyslného, když zkomolíte názvy proměnných shellu nebo je zapíšete malými písmeny místo velkých. Ověřte, jak na to budou reagovat ladicí nástroje. Prostředí bashe V této kapitole budeme hovořit o různých způsobech, jak ovlivnit prostředí bashe: Editace inicializačních souborů shellu Použití proměnných Použití různých způsobů uvození Aritmetické výpočty Přiřazení aliasů Použití expanze a substituce Inicializační soubory shellu Celosystémové konfigurační soubory /etc/profile

18 Když bash spustíte interaktivně s volbou --login nebo když jej spustíte jako sh, načte iniciali-zační nastavení ze souboru /etc/profile. Tento soubor typicky nastavuje proměnné PATH, USER, MAIL, HOSTNAME a HISTSIZE. Na některých systémech se v /etc/profile nastavuje hodnota umask, na jiných systémech se z tohoto souboru odkazuje na další konfigurační soubory, jako jsou například: Soubor /etc/inputrc, systémový konfigurační soubor vstupních zařízení, zde se napří-klad nastavuje chování konzoly. Adresář /etc/profile.d, obsahuje soubory s konfigurací konkrétních programů platnou pro celý systém. V souboru /etc/profile se uvádí všechna nastavení, která mají platit společně pro všechny uži-vatele. Může vypadat například takto: # /etc/profile # Celosystémové nastavení prostředí při přihlašování PATH=$PATH:/usr/X11R6/bin # vypínáme coredumpy ulimit -S -c 0 > /dev/null 2>&1 USER="`id -un`" LOGNAME=$USER MAIL="/var/spool/mail/$USER" HOSTNAME=`/bin/hostname` HISTSIZE=1000 # chování klávesnice, zvonku a displeje načítáme ze samostatného souboru: if [ -z "$INPUTRC" -a! -f "$HOME/.inputrc" ]; then INPUTRC=/etc/inputrc fi PS1="\u@\h \W" export PATH USER LOGNAME MAIL HOSTNAME HISTSIZE INPUTRC PS1 # Inicializační soubory konkrétních programů (ls, vim, less,...) for i in /etc/profile.d/*.sh ; do if [ -r "$i" ]; then. $i fi done # Nastavení pro inicializaci programů source /etc/java.conf export NPX_PLUGIN_PATH="$JRE_HOME/plugin/ns4plugin/:/usr/lib/netscape/ plugins" PAGER="/usr/bin/less" unset i Tento konfigurační soubor nastavuje některé základní proměnné prostředí a také některé pro měnné pro uživatele, kteří ve webovém prohlížeči používají Javu či javové aplikace. Viz kapitolu Proměnné. Informace o podmiňovacím příkazu if naleznete v kapitole Podmíněné příkazy. O smyčkách a příkazu for se více dozvíte v kapitole Tvorba interaktivních skriptů.zdrojový kód bashe se distribuuje i se vzorovými soubory profile. Při nastavování vlastního pro-středí se můžete inspirovat jak těmito příklady, tak výše uvedeným příkladem, vždy je ale budetemuset upravit podle svých potřeb. /etc/bashrc Na systémech, kde se používá více shellů, bude rozumnější uložit specifická nastavení bashe právě do tohoto souboru. Soubor / etc/profile se totiž zpracovává i při spouštění jiných shellů, napří-klad Bourne shellu. Oddělením konfiguračních souborů pro jednotlivé typy shellů se předejde chybám, které by jiné shelly generovaly v situacích, kdy nerozumějí syntaxi bashe. V těchto pří-padech uživatelské soubory ~/.bashrc typicky obsahují odkaz na /etc/bashrc, čímž se zaručí provedení tohoto inicializačního souboru. Další obvyklé uspořádání vypadá tak, že soubor /etc/profile obsahuje pouze nastavení pro-měnných prostředí a spouštěcích parametrů programů, soubor /etc/bashrc obsahuje celosysté-mová nastavení shellových funkcí a aliasů. Na soubor /etc/bashrc se odkazuje buď ze souboru /etc/profile nebo z inicializačních souborů konkrétních uživatelů. Zdrojová distribuce bashe obsahuje příklady konfiguračních souborů bashrc, naleznete je také v adresáři /usr/share/doc/bash- (verze_bashe)/startup-files. Takto vypadá část souboru bashrc obsaženého v dokumentaci: