Fiskální politika vybraná témata

Transkript

1 Fiskální politika vybraná témata 1. Souvislost deficitu veřejných rozpočtů a deficitu platební bilance Předpokládejme na úvod jednoduchou ekonomiku (bez vlády a zahraničního obchodu). V ní platí: Y = C+I (V1.1) Y = produkt (výstup, HDP), C = spotřeba, I = Investice Výstup je buď spotřebován nebo investován, přičemž investice zahrnují i neplánované zvýšení zásob (Příklad firma vyrobí kusů žárovek, předpokládá, že je v daném kalendářním období i prodá, prodá však jen kusů. Potom zbylých kusů představuje neplánované zvýšení zásob a je pro firmu investicí. Stojí-li např. žárovka 10 Kč, investovala firma do zásob celkem Kč (20000*10). Z hlediska soukromého sektoru (příjemců důchodů) je v jednoduché ekonomice výstup buď spotřebován nebo uspořen vlastníci výrobních faktorů v jednoduché ekonomice dostanou důchody, které buď spotřebují nebo uspoří: Y = C+S (V1.2) S = úspory Z toho plyne identita: I=S (v této podobě platí jen pro jednoduchou ekonomiku) Ekonomika s vládou a zahraničním obchodem: Zde je výstup roven: Y = C+I+G+NX (V1,3) G = vládní výdaje, NX = čistý vývoz Vlastníci jednotlivých výrobních faktorů (práce, půdy, kapitálu) dostávají disponibilní důchod (YD): YD = Y-TA-GBS+TR (V1.4) TA = daně, TA = TAa +t*y (V1.5) TAa = autonomní daně (nezávislé na výstupu, tj. daně, které zaplatíte vždycky), t = daňová sazba TR = transfery GBS = hrubé úspory firem (zahrnují opotřebení kapitálu a zadržené nerozdělené zisky). Vysvětlení výpočtu: Každý výdaj (spotřební výdaj, investiční výdaj, vládní výdaj i čistý vývoz) je zároveň něčím příjmem např. když si koupíte chleba (spotřební výdaj) je to příjem majitele obchodu. Příjmy (důchody) jednotlivých vlastníků výrobních faktorů, tak musí být rovny výstupu. Proč ale při výpočtu YD připočítáváme transfery, odečítáme daně a hrubé úspory firem? Transfery (různé dávky od vlády a dalších institucí, za které vláda nedostává žádnou protihodnotu) připočítáváme proto, že zvyšují YD (tedy důchod, který mají vlastníci výrobních faktorů vskutku k dispozici). Daně YD snižují. Rovněž GPS YD snižují. Zadržené zisky snižují YD naprosto pochopitelně, jsou to ty důchody, kteří si majitelé firem rozhodnou nevyplatit a použít v budoucnu pro podnikání. Opotřebení kapitálu pak je rovno odpisům. Firmy, když kupují nějaké kapitálové statky, které jim slouží delší dobu (několik let), tak sice v okamžiku koupě zaplatí zpravidla celou hodnotu statku,

2 tuto hodnotu/cenu, ale rozpouštějí v nákladech po celou dobu životnosti statku. Odpisy pak vyjadřují, že trh v cenách statků, které se vyrobí prostřednictvím odepisovaného kapitálového statku, uznává náklady na výrobu těchto statků. Odpisy/opotřebení tak nepředstavuje příjem/důchod některého z vlastníků výrobních faktorů, ale pouze příjem, kterým se uhrazuje minulý náklad (na zakoupení kapitálového statku). Tento náklad v minulosti fakticky YD snížil, účetně ale nikoliv. Proto nyní odpis nemůže být zahrnut do YD. Z hlediska užití lze YD lze rozdělit na spotřebu domácností (C ) a úspory domácností (PS) YD = C+PS (V1.6) Z (V1.4) a(v1.6) plyne: Y-TA-GBS+TR = C+PS (V1.7) Za Y dosadíme (V1.3): C+I+G+NX-TA-GBS+TR = C+PS Tuto identitu lze upravit: PS+GBS-I = (G+TR-TA) + NX (V1.8) Interpretace identity: - Pokud úspory domácností a firem jsou menší než investice (PS+GBS)<I, potom vzniklý rozdíl musí být uhrazen buď prostřednictvím čistého vývozu (dovoz je větší než vývoz a v tom případě čisté zahraniční investice jsou záporné) nebo kladného salda státního rozpočtu - Výraz G+TR-TA představuje saldo státního rozpočtu. Pozor!! Vzhledem ke konstrukci výrazu (od výdajů (G+TR) se odečítají příjmy TA) platí, že kladná hodnota výrazu značí rozpočtový deficit, záporná rozpočtový přebytek!! - Pokud dochází k rozpočtovému deficitu, tak daný deficit musí být nějak uhrazen. Vláda si může půjčit buď od domácností a firem a v takovém případě úspory domácností a firem (PS+GBS) musí být větší než investice I nebo ze zahraničí a v takovém případě čistý vývoz NX musí být záporný. Vzhledem k tomu, že z dlouhodobého hlediska platí rovnost NX=NFI (čisté zahraniční investice, viz dále), jsou záporné potom i zahraniční investice. Často se hovoří o dvojím deficitu zároveň dochází k deficitu státního rozpočtu a zahraničního obchodu (platební bilance). Tento dvojí deficit je ale přirozený, je forma řešení deficitu státního rozpočtu. Poznámka: Proč platí z dlouhodobého hlediska rovnost NX=NFI Co je NX: vývoz-dovoz NX = X-M (V1.9) X = export, M = import M = Ma + m*y (V1.10) Ma = autonomní import (to, co musíte vždy dovézt), m = mezní sklon k dovozu, vjadřuje o kolik se zvýší dovoz, pokud se výstup zvýší o nějakou jednotku. Co jsou NFI (čisté zahraniční investice): investice (nákup a příjem aktiv) tuzemců v zahraničíinvestice (nákup a příjem aktiv) cizozemců v tuzemsku. Pojem investice zde můžeme chápat relativně široce, zahrnuje i důchody, dary, dědictví apod. ze/do zahraničí. NFI = HIF = FIH (V1.11) HIF = investice domácích subjektů/osob v zahraničí, FIH = investice zahraničních osob/subjektů doma (např. v ČR).

3 Pokud tedy za Kč nakupujeme či jinak získáváme zahraniční aktiva, zvyšují se naše čisté zahraniční investice, pokud cizinci nakupují aktiva v ČR, české čisté zahraniční investice se snižují. Příklad: vyvezu do zahraničí lokomotivu za 1mil. EUR. Čistý vývoz (při neexistenci jiných operací) činí 1mil. EUR., těchto 1 mil. EUR rovněž znamená zvýšení zahraničních aktiv, které jsou drženy tuzemci, čili české čisté zahraniční investice jsou rovněž rovny 1 mil. EUR. V praxi může v krátkém období docházet k nerovnostem mezi NX a NFI, které jsou řešeny změnou stavu devizových rezerv. Tato změna zajistí účetní vyrovnanost platební bilance. Příklad: ČR nevyváží ani nedováží. Cizinci nakoupí česká aktiva (např. akcie ČEZ) za 1 mil. Kč (např. v kursu 30 Kč = 1 EUR, v takovém případě by do ČR plynulo 33333,33 EUR). České zahraniční investice jsou záporné, v ČR se ale zvýšily devizové rezervy o 33333,33 EUR. Účetní vyrovnanost platební bilance Čisté zahraniční investice: -1 mil. Kč Změna stavu devizových rezerv: 1 mil. Kč Celkem: 0 Celkem: 0 Reálnější příklad: Tuzemské subjekty vyvezou zboží, za které obdrží v zahraničí 100 mil. EUR, dovezou zboží ze zahraničí, za 250 mil. EUR, čistý vývoz činí 150 mil. EUR (tento rozdíl musíme financovat snížením devizových rezerv). Tuzemské subjekty nakoupí aktiva v zahraničí za 50 mil EUR, zahraniční subjekty nakoupí v tuzemsku aktiva, za které zaplatí 600 mil. EUR (tj. při kursu 30 Kč=1 EUR, mil. Kč). Čisté zahraniční investice činí 550 mil. EUR (o tuto částku rostou devizové rezervy). Devizové rezervy v ČR vzrostly celkem o mil. EUR, tj. o 400 mil. EUR. Účetní vyrovnanost platební bilance Čistý vývoz: -150 Čisté zahraniční investice: Změna stavu devizových rezerv: 400 Celkem: Celkem: -150 Dané nerovnosti mezi čistým vývozem a čistými zahraničními investicemi nic nemění na tom, že, pokud je státní rozpočet v deficitu a pokud jsou domácí úspory (tj. úspory domácností PS a hrubé úspory firem GBS) po odečtení investic nestačí na úhradu, je nutno si půjčit v zahraničí, čímž se zvyšuje deficit platební bilance (NFI jsou záporné) a rostou devizové rezervy Připomenutí zahraničně obchodních vztahů: Platební bilance zahrnuje jak čistý vývoz, tak čisté zahraniční investice. Čistý vývoz se eviduje na běžném účtu platební bilance (tento účet může být dále rozdělen na bilanci zboží a bilanci služeb), čisté zahraniční investice na finančním účtu platební bilance (a částečně na kapitálovém účtu ten zahrnuje jednostranné převody do a ze zahraničí typu dědictví, dary, vyplácené důchody apod.). Účetně musí být platební bilance v každém okamžiku vyrovnaná, nesoulad mezi NX a NFI je řešen změnou stavem devizových rezerv. Dlouhodobě však musí platit rovnost mezi NX a NFI, a to z důvodu, množství že devizových rezerv je vždy omezené. Prakticky: pokud země více dováží než vyváží a vzniklý rozdíl není kryt zahraničními investicemi (tj. situací, kdy v zemi investují zahraniční investoři), musí rozdíl mezi vývozem a dovozem hradit snižováním

4 devizových rezerv. Pokud by tak země činila stále, v jednom okamžiku své devizové rezervy vyčerpá. Praktické příklady: 1. ČR vyveze zboží za 100 mil. Kč, doveze zboží za 180 mil. Kč, NX je roven 80 mil. Kč (o 80 mil. Kč klesají devizové rezervy). Zároveň investoři u nás investují 120 mil. Kč, zatímco čeští investoři investují v zahraničí 90 mil. Kč, NFI činí 30 mil. Kč (o 30 mil. Kč rostou devizové rezervy). Devizové rezervy celkem poklesly o mil. Kč, čili o 50 mil. Kč. Pokud by tento trend měl dlouhodobě pokračovat, ČR vyčerpá všechny devizové rezervy. Účetní vyrovnanost platební bilance Čistý vývoz: -80 Čisté zahraniční investice: - 30 Změna stavu devizových rezerv: -50 Celkem: - 80 Celkem: ČR vyveze zboží za 500 mil. Kč, doveze zboží za 300 mil. Kč. Čistý vývoz činí 200 mil. Kč (o tuto částku se zvyšují devizové rezervy, v praxi se na účtech bank objeví zahraniční peníze v hodnotě 200 mil. Kč). ČR zároveň investuje v zahraničí (nakoupí zahraniční aktiva) za 1000 mil. Kč, cizinci investují v ČR (nakoupí česká aktiva) za 500 mil. Kč. Čisté zahraniční investice činí 500 mil. Kč (o tuto částku se snižují devizové rezervy). Celkem devizové rezervy poklesly o 300 mil. Kč (= ). Pokud by tento trend měl dlouhodobě pokračovat, ČR vyčerpá veškeré devizové rezervy. Účetní vyrovnanost platební bilance Čistý vývoz: 200 Čisté zahraniční investice: 500 Změna stavu devizových rezerv: -300 Celkem: 200 Celkem: ČR vyveze zboží za 500 mil. Kč, doveze zboží za 300 mil. Kč. Čistý vývoz činí 200 mil. Kč (o tuto částku se zvyšují devizové rezervy, v praxi se na účtech bank objeví zahraniční peníze v hodnotě 200 mil. Kč). ČR zároveň investuje v zahraničí (nakoupí zahraniční aktiva) za 500 mil. Kč, cizinci investují v ČR (nakoupí česká aktiva) za 1000 mil. Kč. Čisté zahraniční investice činí -500 mil. Kč (o tuto částku se zvyšují devizové rezervy). Celkem devizové rezervy vzrostly o 700 mil. Kč (= ). Růst devizových rezerv však nemůže pokračovat do nekonečna, protože tyto devizové rezervy odplouvají z jiných zemí, které tak o ně přicházejí. Účetní vyrovnanost platební bilance Čistý vývoz: 200 Čisté zahraniční investice: -500 Změna stavu devizových rezerv: 700 Celkem: 200 Celkem: 200 Jednou z podmínek dlouhodobé rovnováhy ekonomiky je, že platební bilance je dlouhodobě vyrovnaná (NX=NFI), což lze vyjádřit BP = 0. Z hlediska dosahování rovnováhy platební bilance je však nutno si uvědomit, že NX a NFI jsou závislé na jiných faktorech. NFI je závislé na úrokovém diferenciálu mezi domácí a zahraniční reálnou úrokovou mírou. Je-li tento diferenciál kladný, dochází k přílivu kapitálu, protože doma lze dosáhnout většího zhodnocení než v zahraničí. Naopak, je-li tento diferenciál záporný, dochází k odlivu kapitálu, protože v zahraničí lze dosáhnout většího zhodnocení než doma.

5 Teoreticky lze přitom předpokládat dokonalou mobilitu kapitálu, čili stav, kdy kapitál reaguje na jakýkoliv úrokový diferenciál přílivem nebo odlivem. NX závisí na reálném měnovém kursu a vývoji reálného hrubého domácího produktu. Zhodnocování reálného měnového kursu vede k poklesu NX a naopak. Růst reálného HDP vede k poklesu NX (můžeme více dovážet) a naopak. Poznámka: Identita (V1.8) podle učebnice Makroekonomie M. Helíska. Zde se vychází z užití celého důchodu Y, přičemž část Y je spotřebována (C), část uspořena v podobě úspor domácností (PS) a hrubých úspor firem (GBS), zbývající část důchodu má podobu tzv. čistých daní NT: NT = TA-TR (V1.12) Lze tedy psát Y=C+PS+GBS+NT (V1.13) S = PS+GBS+NT (V1.14) Rozpočtové saldo je vyjádřeno jako: BS=TA-TR-G (V1.15). Kombinací (V1.3) a (V1.13) získáváme: C+I+G+NX = C+PS+GBS+NT což lze s použitím (V1.15) upravit: I+NX = PS+GBS+BS (V1.16) respektive: I-(PS+GBS) = (TA-TR-G)-NX (V1.17). Interpretace identity (V1.17) je stejná jako (V1.7). K čemu dvojí deficit vede: Do tuzemska přicházejí zahraniční peníze (např. zahraniční investoři nakupují české dluhopisy), narůstají devizové rezervy. Protože zahraniční peníze jsou měněny na Kč, dochází k tlaku na zhodnocování koruny a tím k růstu dovozu nad vývozem. Dluh tak financují čeští vývozci. V okamžiku, kdy má dojít k úhradě dluhu, dojde pravděpodobně k tomu, že zahraniční investoři převedou Kč, které získají jako jistinu (nominální hodnotu) dluhopisů, na zahraniční měny. Dojde naopak k tlaku na znehodnocování koruny. To vede k růstu vývozu a k růstu cen zahraničního zboží (např. ropy). Dluh tak financují ti, kdo kupují zahraniční statky. Pokud je deficit financován z domácích zdrojů (PS+GBS>I), pak za peníze, které jsou použity na úhradu deficitu, nelze nakoupit soukromé statky. Hranice produkčních možností se tedy přesuneme více ve prospěch veřejných statků (např. z bodu A do bodu B). Soukrom. statky A B

6 Veřejné statky

7 2. Důsledky fiskální a monetární politiky v krátkém období: Klíčový předpoklad krátkého období je tento: ceny (cenová hladina) jsou neměnné, firmy jsou ochoty prodat jakékoliv množství výstupu, které jsou schopny vyrobit. Důvody proč jsou ceny neměnné jsou vysvětleny dále strnulost mezd a náklady jídelníčku. Prakticky to ale lze vysvětlit na následujícím příkladě. Příklad: předpokládejme, že ekonomiku daného státu tvoří pouze stánek se zmrzlinou (je to jediný podnik v daném státě). Hrubý domácí produkt daného státu je potom roven tržní hodnotě statků, které zmrzlinář vyprodukuje. V krátkém období se nepochybně poptávka po zmrzlině bude měnit (např. proto, že je teplo nebo zima, všední den nebo svátek, zda kolem stánku projde průvod apod.) Zmrzlinář však není schopen tyto změny odhadnout a určit jejich příčiny. Proto bude zmrzlinu prodávat za stále stejnou cenou (tudíž se nebude měnit ani cenová hladina). Teprve, pokud by změny poptávky byly dlouhodobé, zareaguje zmrzlinář změnou ceny. Obdobně se chová většina firem, proto můžeme v krátkém období prohlásit cenovou hladinu za stabilní. Obecné důvody, proč jsou ceny (cenová hladina) v krátkém období neměnné: - efekt strnulých mezd - efekt nákladů jídelníčku a dlouhodobých závazků (tj. strnulé ceny) Oba efekty jsou vysvětleny dále (v části, kdy je konstruována křivka agregátní nabídky). Ekonomika je za předpokladu strnulých cen (cenové hladiny) v rovnováze, pokud výstup (Y) se rovná agregátní poptávce (AD). Y=AD (V2.1) Pokud Y převyšuje AD, pak firmy svou produkci nadhodnotily a výstup obsahuje i nezamýšlené investice do zásob (ve výši IU = Y-AD). Na daný stav reagují firmy v krátkém období snížením výstupu (v dlouhém klesá cenová hladina). Pokud naopak AD převyšuje Y, ubývají firmám zásoby, na což v krátkém období reagují růstem produkce (pokud by AD převyšovalo Y po delší dobu, tj. v dlouhém období, došlo by k růstu cenové hladiny). IU = nezamýšlené investice do zásob, IU = Y-AD (V2.2) Pro AD platí, že je rovna: AD=C+I+G+NX (V2.3). Pro vyjádření rovnováhy se v krátkém období používá model s přímkou pod úhlem 45 stupňů (viz obr.), neboť pro všechny body na této přímce platí Y=AD.

8 AD 45 Y Předpokládejme na úvod jednoduchou ekonomiku (bez vlády a zahraničního obchodu). V ní pro AD platí: AD = C+I (V2.4) C = Ca+ c*yd (V2.5) Ca = autonomní spotřeba (nezávislá na důchodu, tj. spotřební výdaje, které musíte v daném období vynaložit, i když nemáte v tomto období žádný důchod), c = mezní sklon ke spotřebě (o kolik se zvýší naše spotřeba, vzroste-li výstup (Y) o nějakou jednotku, YD = disponibilní důchod (YD = Y-TA-GBS+TR (viz (V1.4)) I = Ia (V2.6) Zatím předpokládáme, že investice jsou autonomní. na ničem nezávislé Pro úspory platí potom platí: S = Y C = Y (Ca+ c*yd) = Y-Ca-c*( Y-TA-GBS+TR) = Y*(1-c) -Ca+cTA+cGBS-cTR (V2.7) Rovnováha v jednoduché ekonomice (plyne z V2.1 a V2.4): Y = AD Y = C+I Dosazením za C a za YD získáme: Y = C+I= Ca+ c*yd + Ia = Ca+ c*yd+ia=ca+ c*( Y-TA-GBS+TR)+Ia Y = cy + Ca-cTA-cGBS+cTR+Ia Y*(1-c) = Ca+Ia+c(TR-TA-GBS) (V2.8) Ca+Ia+c(TR-TA-GBS) si označíme jako A jedná se o autonomní výdaje, které nezávisí na výstupu. Potom lze psát: Y = A/(1-c) (V2.9) Jednoduchý multiplikátor: Co se stane, pokud se změní autonomní výdaje A (resp. některá část autonomních výdajů?) A Y, přičemž z (V2.9) platí: Y = A/(1-c) (V2.10) Protože c je v desetinném tvaru, zvýšení A vede k tomu, že růst Y je větší než růst A (obdobně při poklesu). Výraz 1/(1-c) (V2.11) je jednoduchý výdajový multiplikátor

9 Opusťme svět jednoduché ekonomiky a zabývejme se ekonomikou s vládním sektorem (ale zatím bez zahraničního obchodu). Zde je AD rovna: AD = C+I+G (V2.12) G a TR jsou autonomní, nezávisí na výstupu. Stejně tak I (I=Ia) a GBS. TA = TAa + t*y (viz V1.5) Stále platí, že ekonomika je v rovnováze, pokud Y=AD. Y = C+I+G. Za C dosadíme (V2.5) a můžeme psát: Y = Ca+c*YD+Ia+G Za YD dosadíme (V1.4) a můžeme psát: Y = Ca+c(Y-TA-GBS+TR)+Ia+G= Ca+c(Y-TAa-tY-GBS+TR)+Ia+G=Ca+c(Y(1-t)-Taa-GBS+TR)+Ia+G Y= c(1-t)y+ca+c(-taa-gbs+tr)+ia+g Y-c(1-t)Y = Ca+c(-TAa-GBS+TR)+Ia+G Y*(1-c(1-t)) = Ca+c(-TAa-GBS+TR)+Ia+G (V2.13) Výraz Ca+c(-TAa-GBS+TR)+Ia+G si označíme jako A (opět se jedná o autonomní výdaje, které nezávisí na výstupu). Potom lze psát: Y*(1-c(1-t)) = A (V2.14) Multiplikátor při existenci daní: Je stejná otázka, jako v jednoduché ekonomice co se stane, pokud se změní autonomní výdaje (či některá jejich část)? A Y, přičemž z (V2.14) platí: Y = A/(1-c(1-t)) (V2.15) Výraz 1/(1-c(1-t)) (V2.16) se nazývá výdajový multiplikátor při existenci daní. K čemu povede změna daňové sazby? Y =A/(1-c(1-t)) (V2.16), plyne z (V2.14) Pro různé hodnoty daňové sazby, potom máme různé hodnoty výstupu (např. pro daňovou sazbu t 0 máme výstup Y 0, pro daňovou sazbu t 1 máme výstup Y 1. Rozdíl mezi těmito hodnotami, udává k čemu vede změna daňové sazby. Y t = Y 1 - Y 0 = A/((1-c(1-t 1 )) - A/((1-c(1-t 2 )) (V2.17). Nezapomínejme ale, že tato změna výstupu v důsledku změny daňové sazby, vede k ke změně disponibilního důchodu, spotřeby, agregátní poptávky a tím pádem k další změně výstupu Y. Konkrétně: Y způsobená změnou daňové sazby vyvolá změnu disponibilního důchodu ve výši: YD = Y. Změna disponibilního důchodu YD vyvolá změnu spotřeby ve výši: C= c* YD. Změna spotřeby vyvolá změnu výstupu ve výš: Y= C= c*( Y). Tato změna výstupu vede též k růstu daní ve výši TA = t*y (t je nová daňová sazba). Dále pak tato změna výstupu vede (v ekonomice se zahraničním obchodem, viz dále) též k růstu dovozu ve výši M = m* Y a k poklesu čistého vývozu ve výši NX = -m* Y. Jak výše uvedená změna daní, tak změna NX dále změní výstup. Takto lze dále pokračovat, protože i změna výstupu uvedená v předcházejícím řádku vyvolá další změnu výstupu. Celkem se výstup změní v důsledku změny výstupu, jež je způsobena změnou daní následovně: Y = Y/((1-c*(1-t)+m) (viz V2.21).

10 Poznámka: stejně jako k čemu vede změna daňové sazby můžeme zkoumat, jaký vliv má změna mezního sklonu k dovozu (m) či změna mezního sklon ke spotřebě (c). Ekonomika se zahraničním obchodem: V ekonomice s vládou a zahraničním obchodem je agregátní poptávka rovna: AD = C+I+G+NX (V2.18) NX = X-M (viz V1.9) X = export, M = inport M = Ma + my (viz V1.10). Předpokládáme stále, že G a TR jsou autonomní, nezávisí na výstupu. Stejně tak I a GBS. Aby ekonomika byla v rovnováze, tj. aby Y = AD, musí platit: Y = C+I+G+NX = Ca+c*YD+Ia+G+(X-Ma-mY). Opět dosazujeme za C a za YD a můžem psát: Y = Ca+c(Y-TA-GBS+TR)+Ia+G+X-Ma-mY=Ca+c(Y-TAa-tY-GBS+TR) +Ia+G +X-MamY=Ca+cY(1-t)+c(-TAa-GBS+TR)+Ia+G+X-Ma-mY = Y(c(1-t)-m)+Ca+ c(-taa- GBS+TR)+Ia+G+X-Ma Y-Y(c(1-t)-m)= Ca+ c(-taa-gbs+tr)+ia+g+x-ma Y(1-(c(1-t)+m))= Ca+ c(-taa-gbs+tr)+ia+g+x-ma (V2.19). Výraz Ca+ c(-taa-gbs+tr)+ia+g+x-ma (V2.20) si označíme jako A. Potom lze psát: Y = A/(1-(c(1-t)+m))= A/(1-c(1-t)+m) (V2.21). Výraz (1-c(1-t)+m) (V2.22) se nazývá výdajový multiplikátor v otevřené ekonomice. Opět si lze položit otázku, jak se změní výstup (Y), pokud se změní autonomní výdajů nebo příjmů (některá ze součástí výrazu A). Platí: A Y, přičemž z (V2.21) platí: Y = A/(1-c(1-t)+m) (V2.23) Např.: co se stane, pokud vládní výdaje vzrostou? Změna výstupu v důsledku změny G: Y G = G/(1-c*(1-t)+m). Výstup roste. Proč tedy nelze neustále zvyšovat vládní výdaje a tím dosahovat neustálého růstu výstupu (HDP)? Odpověď: Nezapomínejme, že z hlediska užití dělíme disponibilní důchod na spotřebu a úspory domácností. YD = C+PS PS = úspory domácností. Protože zároveň platí, že YD=Y+TR-TA-GBS můžeme psát: C+PS=Y+TR-TA-GBS Za Y si dosadíme C+I+G+NX a můžeme psát: C+PS=C+G+I+NX+TR-TA-GBS+I+NX PS+GBS-I=(G+TR-TA)+NX NX=X-M=X-Ma-m*Y. (V2.24) Růst výstupu tak vede k růstu dovozu a poklesu NX. Jinými slovy vládní výdaje vytlačují čistý vývoz.

11 V důsledku růstu vládních výdajů se veřejné rozpočty dostávají do deficitu. Tento deficit musí být něčím kryt. Buď bude kryt z domácích zdrojů a v tom případě domácí úspory (PS+GBS) musí přesahovat investice (I), takže růst veřejných/vládních (výdajů) vytlačuje (soukromé) investiční výdaje. Nebo bude kryt se zahraničních zdrojů a v tom případě, musí být záporný čistý vývoz. Takže veřejné/vládní výdaje vytlačují čistý vývoz. Obecně: růst vládních výdajů/veřejných je vždy spojen s vytlačováním některých soukromých výdajů. Multiplikátor čistého exportu: Otázka: Jak se změní čistý export, pokud se změní některý z autonomních výdajů? NX = X-M=X-Ma-mY (viz V2.24) Je nutno postupovat ve dvou krocích: Nejprve je nutno si uvědomit, že změna autonomních výdajů ovlivní výstup (Y), přičemž pro změnu Y platí (V2.21): Y = A/(1-c(1-t)+m) Dále platí, že změna Y způsobí změnu čistého export, přičemž změna čistého exportu (za předpokladu, že se nemění X a Ma), je potom rovna: NX = - m Y= -m A/(1-c(1-t)+m) (V2.25). Výraz (V2.25) se nazývá multiplikátor čistého exportu. Multiplikátor vyrovnaného rozpočtu: Otázka: Co se stane s produktem (Y), pokud změníme vládní výdaje (G) a autonomní daně (TAa) ve stejné výši? (Jinými slovy G= TAa) Z (V2.20) a (V2.21) plyne, že změna vládních výdajů vede k změně produktu ve výši: Y= G/(1-c(1-t)+m) (V2.26). Změna autonomních daní podle (V2.20) a (V2.21) vede ke změně produktu ve výši: Y = -c* TAa/(1-c(1-t)+m) (V2.27). Rozdíl mezi (V2.26) a (V2.27) udává celkovou změnu produktu: Y=( G-c TAa)/(1-c(1-t)+m) = G-c G/(1-c(1-t)+m) = G(1-c)/(1-c(1-t)+m) (V2.28) Výraz (43) je při zvýšení vládních výdajů a autonomních daní kladné číslo. Produkt tedy vzroste, aniž by se cokoliv stalo s rozpočtem. Proč tedy vlády nezvyšují výstup tím, že by zároveň zvyšovaly vládní výdaje a autonomní daně (takže rozpočet by byl v rovnováze)? I zde platí výše uvedené, že z hlediska užití dělíme disponibilní důchod na spotřebu a úspory domácností. YD = C+PS C+PS=Y+TR-TA-GBS C+PS=C+G+I+NX+TR-TA-GBS+I+NX PS+GBS-I=(G+TR-TA)+NX NX=X-M=X-Ma-m*Y Roste-li Y, zvyšuje se Y, čímž pádem roste M, čímž pádem klesá NX. Poptávka po zahraniční měně je v důsledku růstu M vyšší než její nabídka, to vede k znehodnocení domácí měny. Znehodnocení vede k poklesu M, dále k růstu cen některých vstupů (např. surovin), k růstu cenové hladiny, k inflaci, k růstu úrokových sazeb centrální banky, k poklesu investic, Nesmíme dále zapomínat, že i když příjmy a výdaje veřejných rozpočtů vzrostou ve stejné výši, tak vyšší daně snižují disponibilní důchody řady osob. Tyto osoby už nemají dostatek prostředků na úspory, nemohou tedy peníze investovat do nejrůznějších spořících nástrojů (bankovní vklady,

12 obligace, akcie apod.). Nabídka zapůjčitelných fondů tak klesá, což se projeví v růstu úrokové míry, jež vede k poklesu investic. I v tomto případě tedy růst vládních výdajů alespoň částečně vytlačuje investiční výdaje.

13 3. Fiskální politika a model IS-LM Křivka IS Doposud jsme předpokládali, že investice jsou autonomní veličinou (I = Ia). Ve skutečnosti však výše investic v ekonomice závisí na řadě faktorů (např. na politické stabilitě, očekávání podnikatelů, úrokové míře atd.). My si z nich vybereme pouze úrokovou míru, přičemž závislost investic na úrokové míře může vyjádřit vztahem, čím větší úroková míra, tím méně investic. Matematicky: I = Ia-bi (V3.1). I = celková výše investic, Ia = autonomní hodnota investic (nezávislá na produktu), i = reálná úroková míra, b = koeficient závislosti investic na úrokové míře Jsme stále v krátkém období, stále předpokládáme neměnnou cenovou hladinu, ekonomika je v rovnováze, pokud: Y = AD. Pokud dosadíme za C a I, můžeme psát: AD = C+I+G+NX = Ca+c(Y+TR-TAa-tY-GBS)+Ia-bi+G+X-Ma-mY=cY-ctY-mY+Ca+c(TR- TAa-GBS)+Ia-bi+X-Ma = Y(c(1-t)-m)-bi+Ia+Ca+c(TR-TAa-GBS)+X-Ma (V3.2). Označme si: (c(1-t)-m) jako α a (Ia+Ca+c(TR-TAa-GBS)+G+X-Ma) jako A. Potom lze (V3.2) napsat: AD = αy-bi+a (V3.3). Podmínku rovnováhy ekonomiky lze pak vyjádřit: Y = αy-bi+a Y(1-α) = A-bi Y = (A-bi)*(1/(1-α)) (V3.4). Z rovnice (V3.4) plyne, že různým hodnotám i (úrokové míry), bude odpovídat různé hodnota Y (nezapomínejme, že Y je zde rovnovážný produkt, respektive produkt při kterém je veškerá produkce rovna agregátní poptávce). Vztah mezi i a Y potom můžeme vyjádřit prostřednictvím křivky IS: tato křivka znázorňuje všechny kombinace úrokové míry (i) a výstupu (Y), při nichž se agregátní poptávka (AD) rovná výstupu (důchodu, Y). Křivka IS tak vyjadřuje rovnováhu na trhu statků všechny vyprodukované statky jsou poptávány. AD AD2 = αybi 2 +A AD = αy-bi 1 +A i 1 >i 2 45 Y

14 i ESG EDG IS Y Rovnice křivky IS lze též vyjádřit: i = (A-Y(1-α))/b (V3.5), plyne z (V3.4). Co ovlivňuje sklon křivky IS? Čím větší b, tím plošší křivka čím větší α, tím plošší křivka Posun křivky IS: křivka IS se posouvá, pokud se mění autonomní výdaje A, velikost posunu je dána výrazem A*(1/(1-α)). Body mimo křivku IS: EDG (excess demand of goods) = přebytečná poptávka po zboží: V bodech pod křivkou IS je stejná úroveň důchodu jako na křivce IS, v bodech pod křivkou je ale nižší úroková míra. Tato nižší úroková míra vede k vyšším investicím a tím tedy k přebytečné AD. ESG (excess suply of goods) = přebytečná nabídka zboží: Naopak v bodech nad křivkou IS je stejná úroveň důchodu jako na křivce IS, v bodech nad křivkou je ale vyšší úroková míra. Tato vyšší úroková míra vede k nižším investicím a tím tedy k nedostatečné AD. Křivka LM Křivka LM souvisí s trhem aktiv. Trh aktiv je takový trh, na kterém se obchoduje s penězi a různými druhy investičních instrumentů. Trh aktiv lze tedy rozdělit na trh peněz a trh investičních instrumentů, přičemž platí, že pokud je v rovnováze jeden z těchto trhů, musí být v rovnováze druhý z nich. Rovnováha na trhu peněz: Trh peněz je v rovnováze, pokud je v rovnováze nabídka a poptávka po penězích. Nabídku peněz považujeme za exogenní faktor (výši nabídky ovlivňuje/stanoví centrální banka). Poptávka po penězích lze rozdělit na transakční, opatrnostní a spekulační, obecně však můžeme konstatovat, že poptávka po penězích je funkcí důchodu (výstupu) a úrokové míry, přičemž platí: čím vyšší důchod (výstup), tím větší poptávka po penězích (mohu si koupit více statků) čím větší úroková míra, tím menší poptávka po penězích (držím-li peníze, přicházím o úrok).

15 Výše uvedené lze vyjádřit rovnicí poptávky po penězích: L = ky-hi (V3.6) L = poptávka po penězích, Y = produkt (výstup, HDP), i = úroková míra, k = koeficient závislosti poptávky po penězích na produktu, h = koeficient závislosti poptávky po penězích na úrokové míře Odvození křivky LM. Rovnováhu na trhu peněz vyjadřuje rovnice: L=M/P (V3.7) L = reálná poptávka po penězích, reálná M/P = nabídka peněz (M = množství peněz v oběhu, P = cenová hladina). Po dosazení za L můžeme psát: M/P = ky-hi i = (ky-m/p)/h (V3.8) Křivka LM zobrazuje všechny kombinace úrokové míry a úrovně důchodu, pro které platí, že nabídka a poptávka po penězích se rovnají. i I2 i1 L2 L1 M/P, L

16 i LM i2 ESM i1 EDM Y Co ovlivňuje sklon křivky LM: čím větší k, tím plošší LM čím menší h, tím plošší LM Posun křivky LM: Pokud se změní reálná nabídka peněz (při růstu reálné nabídky poněz se LM posouvá doprava, při poklesu doleva). Body mimo křivku LM: ESM (excess supply of money) = přebytečná nabídka peněz. V bodech nad křivkou LM je stejná úroková míra jako na křivce, úroveň výstupu (Y) je v bodech nad křivkou LM ale nižší. Nižší úroveň výstupu znamená nižší poptávku po penězích než je nabídka peněz a tedy přebytečnou nabídku peněz EDM (excess demand of money) = přebytečná poptávka po penězích. V bodech pod křivkou LM je stejná úroková míra jako na křivce, úroveň výstupu (Y) je v bodech pod křivkou LM ale vyšší. Vyšší úroveň výstupu znamená vyšší poptávku po penězích než je nabídka peněz a tedy přebytečnou poptávku po penězích. Obr.: Posun peněžní zásoby a posun křivky LM i M1/P M2/P i LM1 LM2 L=kY1-hi M/P, L Y1 Y

17 Model IS-LM a ekonomická rovnováha Křivka IS zobrazuje rovnováhu na trhu statků, křivka LM rovnováhu na trhu aktiv (peněz a investičních instrumentů). Platí totiž (vis výše), že je-li v rovnováze trh peněz, je v rovnováze rovněž trh investičních instrumentů. K tomu aby ekonomika v krátkém období (kdy je cenová hladina konstantní a firmy jsou ochotny vyrobit jakékoliv množství výrobků, které jsou schopny vyrobit) byla v rovnováze, musí být v rovnováze jak trh statků, tak trh peněz. i LM IS Y Co se stane, pokud se změní autonomní výdaje? Pokud se změní autonomní výdaje (A) (součástí A jsou i vládní výdaje), dojde k posunu křivky IS (při růstu A doprava, při poklesu doleva). Křivka IS se posouvá (vis výše) o A*(1/(1-α)), výstup se v nové rovnováze však posouvá o menší hodnotu. Jinými slovy: Y < A*(1/(1-α)), Důvodem je, že růst výstupu (Y) vede k růstu poptávky po penězích. Pokud se nemění nabídka peněz, musí, aby byla zachována rovnováha mezi nabídkou a poptávkou peněz, vzrůst úroková míra. Růst úrokové míry pak vede k poklesu investic. Tento pokles způsobuje, že nová rovnovážná úroveň důchodu (Y) je menší než původní rovnovážná úroveň A*(1/(1-α)). Růst vládních výdajů tak alespoň částečně vytlačuje investiční výdaje. Obdobně v případě poklesu výstupu, dochází k poklesu poptávky po penězích. Nemění-li se nabídka peněz, klesá úroková míra, jejíž pokles vede k růstu investic. Tento růsti investic zpomaluje pokles autonomních výdajů.

18 i LM A*(1/(1-α)) IS2 IS1 Y Poznámka: lze přitom přesně spočítat o kolik se výstup v případě změny některé části autonomních výdajů změní: Připomeňme si rovnici křivky IS: Y = (A-bi)*(1/(1-α)) (viz V3.4). Výraz 1//(1-α) si označme jako u. Potom rovnici křivky IS můžeme zapsat ve tvaru: Y = u(a-bi) (V3.9) Rovnice křivky LM má tvar (viz V3.8): i = (ky-m/p)/h. Průsečík křivek IS a LM odpovídá situaci, kdy jsou splněny podmínky rovnice křivky IS (V3.4) i LM (V3.8). Můžeme tedy dosadit do rovnice (V3.8) za i tvar rovnice (V3.4) Y = u(a-bi) Y = u(a- b((ky-m/p)/h) (V3.10) Úpravami (V3.10) dostáváme: Y = ua ubky/h + ubm/hp Y + ubky/h = ua + ubm/hp Y (1 + ubk/h) = ua + ubm/hp Y = u(1 + ubk/h)a + (b/h)*(u/1 + ubk/h)*(m/p) (V3.11) Výraz u/(1 + ubk/h) (V3.12) v rovnici (V3.11) je multiplikátorem fiskální politiky. Udává o kolik se změní produkt (Y), pokud se změní některý z autonomních výdajů. Jinými slovy: Y = A*u(1 + ubk/h) (V3.13) K čemu vede změna reálné peněžní zásoby? Změna peněžní zásoby, znamená posun křivky (LM) vis výše. To vede k poklesu úrokové míry a růstu výstupu.

19 i i1 IS LM1 LM2 i2 Y1 Y2 Y Pozn.: Lze přesně spočítat, o kolik se změní produkt, pokud se změní reálná peněžní zásoba (M/P). V rovnici (V3.11) je reálná peněžní zásoba (M/P) násobena výrazem: (b/h)*(u/1 + ubk/h) (V3.14). Tento výraz tak můžeme označit za multiplikátor monetární politiky. Proč? Pokud se změní M/P, tak tato změna změní produkt o samotnou změnu M/P vynásobenou výrazem (V3.14). Matematicky: Y = (M/P)* ((b/h)*(u/1 + ubk/h)) (V3.15). Extrémní případy tvarů křivky LM. Past likvidity Past likvidity je nazývána situace, kdy lidé jsou při dané úrokové míře ochotni držet bez ohledu na úroveň výstupu jakékoliv množství peněz. Křivka poptávky po penězích je v takovém případě vodorovná (v rovnici L =k*y-h*i je k=0 a h je záporné) a změny v peněžní zásobě nevedou ke změně úrokové míry (vis obr.). Vodorovná je tudíž i křivka LM, změny v nabídce peněz nevedou k růstu výstupu (Y). i M1/P M2/P i LM Y Y Monetární politika je v tomto případě vysoce neúčinná, fiskální politika je za situace pasti likvidity vysoce účinná pokud zvýšíme G (jsou součástí autonomních výdajů A), pak se křivka IS posune o G*(1/(1-α)). Protože křivka LM je vodorovná, úroková míra se tudíž nemění, a výstup se též posouvá o G*(1/(1-α)).

20 i IS1 IS2 LM Y1 Y2 Y Klasický případ: Poptávka po penězích je v klasické, případě zcela necitlivá na úrokovou míru (v rovnici L = ky-hi je h rovno 0). V takovém případě je poptávka po penězích svislá. K tomu, aby se nabídka a poptávka po penězích rovnala. musí být nabídka peněz ve stejné výši, čili M/P = ky. Jinými slovy pro každou nabídku peněz M/P existuje jediná vyhovující úroveň důchodu (Y=M/Pk). Křivka LM je potom zcela svislá. Za této situace je fiskální politika zcela neúčinná, posun křivky IS vede pouze k růstu úrokové míry (a růst úrokové míry vytlačuje soukromé investice). Monetární politika je naopak naprosto účinná, posun peněžní zásoby a tudíž i křivky LM vede k růstu výstupu, aniž by se změnila úroková míra (vis obr.) LM i i LM1 LM2 IS i2 i2 i1 IS2 i1 IS1 Y Y Y1 Y2 Y Pozn.: klasický případ i past likvidity jsou v ekonomice velmi výjimečné jevy.

21 4. Model IS-LM a rovnováha platební bilance. Doposud jsme zanedbávali skutečnost, že jednou z podmínek rovnováhy ekonomiky je vyrovnanost platební bilance, čili rovnost NX a NFI. V krátkém období bude docházet k tomu, že se NX a NFI nerovnají (což je z hlediska účetní rovnováhy řešeno změnou stavu devizových rezerv). Jedním z důvodů, proč se v krátkém období NX a NFI nerovnají, je skutečnost, že každá z těchto veličin závisí na jiných faktorech (viz výše). Pokud dochází k úrokovému diferenciálu mezi domácí a zahraniční úrokovou mírou, dochází k přílivu a odlivu kapitálu a tedy i ke změnám NFI. Je třeba prozkoumat, jak tyto změny ovlivňují účinnost fiskální a monetární politiky. Zkoumání provedeme zvlášť pro pevné a zvlášť pro pružné devizové kurzy, neboť, jak bude dále ukázáno, dojdeme k rozdílným výsledkům. Poznámka: pevný kurz: centrální banka se zavázala udržovat kurz dvou měn na určité hodnotě. Pružný kurz: devizový kurz jednotlivých měn se může volně pohybovat, centrální banka není zavázána jej držet na nějaké určité míře. Obecně: k tomu, aby ekonomika byla v rovnováze, musí být v rovnováze trh statků (křivka IS), trh aktiv (křivka LM) a platební bilance (BP = 0) příliv měn do dané země je roven odlivu měn z dané země. Z hlediska platební bilance platí, že ta je určitě v rovnováze, pokud NFI = 0 a NX = 0. K tomu, aby NFI byly rovny 0, musí se domácí úroková míra rovnat světové úrokové míře (i d = i f ). Model je totiž založen na neomezené mobilitě kapitálu, který ze země odchází, pokud je domácí úroková míra nižší než zahraniční úroková míra, respektive do země přichází, pokud je domácí úroková míra vyšší než zahraniční úroková míra. Protože kapitálové přesuny jsou v tomto modelu obrovské, musely by v případě nerovnosti mezi domácí úrokovou mírou a zahraniční úrokovou mírou být i obrovské rozdíly mezi dovozem a vývozem, aby platební bilance byla v rovnováze (čili NX by se musel rovnat NFI). Obrovské rozdíly mezi dovozem a vývozem jsou ale krajně nepravděpodobné. Obrovské přesuny kapitálu při nerovnosti domácí a světové úrokové míry tak povedou k poklesu (domácí úroková míra je nižší než světová) nebo růstu (domácí úroková míra je vyšší než světová) devizových rezerv. Tyto poklesy nebo růsty devizových rezerv nemohou trvat věčně (některé země by vyčerpaly své devizové rezervy). Z výše uvedeného plyne, že dlouhodobou rovnováhu platební bilance lze zaručit jen tehdy, pokud je domácí úroková míra rovna světové, čili NFI = 0 (a v takovém případě je rovněž NX = 0).

22 i LM BP = 0 (i d = i f ). IS Y Účinnost fiskální a monetární politiky v modelu IS-LM rozšířený o rovnováhu platební bilance. Systém pevných měnových kursů Příklad monetární expanze: Zvýšení peněžní zásoby posune křivku LM (LM1 LM2). V bodě nové rovnováhy křivek IS a LM je domácí úroková míra nižší než světová úroková míra. To vede k velkému odlivu kapitálu, který má za následek znehodnocení domácí měny (roste poptávka po zahraničních aktivech a zahraničních měnách). Centrální banka se však zavázala držet pevný kurs. Aby zabránila znehodnocení domácí měny, musí centrální banka intervenovat v její prospěch (kupovat domácí měnu a prodávat zahraniční měnu). Pokud však banka kupuje domácí měnu, množství domácích peněz v oběhu klesá, křivka LM se posouvá zpět doprava (LM1 LM2). K rovnováze dochází na původní úrovni výstupu. Závěr: v modelu pevných měnových kursů je monetární politika vysoce neúčinná. Poznámka: V případě monetární restrikce se křivka LM pohybuje opačným směrem. i 2 1 BP = 0 LM1 LM2 IS Y

23 Fiskální politika (fiskální expanse) Zvýšení vládních výdajů posouvá křivku IS doprava (IS1 IS2). V novém bodě rovnováhy křivek IS a LM je domácí úroková míra vyšší než světová úroková míra, což vede k přílivu kapitálu a tlaku na zhodnocování domácí měny. Centrální banka se však zavázala udržovat pevný měnový kurs, takže musí zhodnocování zabránit - tím, že prodává domácí měnu a kupuje zahraniční měnu. Dochází tak ke zvyšování peněžní zásoby, křivka LM (LM1 LM2) se posouvá doprava. Zvýšením peněžní nabídky klesá úroková míra. Ekonomika se dostává do rovnováhy, pokud se křivky IS, LM a BP = 0 opět protnou v jednom bodě. Závěr: v modelu pevných měnových kursů je fiskální politika vysoce účinná. Poznámka: V případě fiskální restrikce se křivky IS a LM pohybují opačným směrem. i IS2 LM1 LM2 IS1 1 2 BP=0 Y Systém pružných měnových kursů Monetární politika (expanse): Zvýšení peněžní zásoby posune křivku LM (LM1 LM2). V bodě nové rovnováhy křivek IS a LM je domácí úroková míra nižší než světová úroková míra. To vede k velkému odlivu kapitálu, který má za následek znehodnocení domácí měny (roste poptávka po zahraničních aktivech a zahraničních měnách). Znehodnocení domácí měny však vede k tomu, že v zahraničí roste poptávka po domácím zboží. Tento růst poptávky posouvá křivku IS (IS1 IS2). Růst zahraniční poptávky po domácím zboží zároveň znamená růst poptávky po domácí měně a zhodnocování domácí měny. Ekonomika se dostává do rovnováhy v okamžiku, kdy se opět protínají křivky IS, LM a BP=0. Závěr: v modelu pružných měnových kursů je monetární politika vysoce účinná. Poznámka: V případě monetární restrikce se křivky IS a LM pohybují opačným směrem.

24 2 i IS1 IS2 LM1 LM2 2 1 BP=0 Y Fiskální politika (expanse): Zvýšení vládních výdajů posouvá křivku IS doprava (IS1 IS2). V novém bodě rovnováhy křivek IS a LM je domácí úroková míra vyšší než světová úroková míra, což vede k přílivu kapitálu a tlaku na zhodnocování domácí měny. Zhodnocování měny však zdražuje ceny domácího zboží v zahraničí, což vede k poklesu čistého vývozu (NX), jež má za následek posun křivky IS zpět (IS2 IS1). K rovnováze dochází opět v původním bodě. Závěr: v podmínkách pružných měnových kursů je fiskální politika vysoce neúčinná. Poznámka: v případě restriktivní fiskální politiky se křivka IS pohybuje opačným směrem. 2 i 1 IS2 BP=0 LM IS1 Obecná poznámka k modelu IS-LM s rovnovážnou platební bilancí: Je nutno zdůraznit, že se jedná o model, jehož je možno zpochybnit zejména předpoklad dokonalé mobility kapitálu, pokud dochází k rozdílům mezi domácí a zahraniční úrokovou míru (kapitál se přesouvá tam, kde je větší úroková míra). Nicméně o přes toto zpochybnění model upozorňuje na limity fiskální politiky v podmínkách pružných měnových kursů. 5. Dlouhé období model agregátní poptávky a nabídky: Y

25 V dlouhém období opouštíme předpoklad, že cenová hladina je fixní. K účinnosti fiskální politiky se v takovém případě používá model agregátní poptávky (AD) a agregátní nabídky (AS). Agregátní poptávka Křivka agregátní poptávky zobrazuje všechny kombinace cenové hladiny (P) a úrovně důchodu (produktu, Y), při kterém jsou trhy statků a trhy aktiv v rovnováze. Jinými slovy agregátní poptávka vyjadřuje souhrnné množství statků, které lidé poptávají při dané cenové hladině. Odvození křivky agregátní poptávky: Odvození vychází z modelu IS-LM. Předpokládejme, že se změní (klesne) cenová hladina. V takovém případě se posune křivka LM (při poklesu cenové hladiny doprava). Tím pádem se mění i bod rovnováhy na trhu aktiv výstup se posouvá. Můžeme potom sestrojit novou křivku, který zobrazí úrovně výstupu pro různé cenové hladiny, tato křivka je křivkou agregátní poptávky. i IS M/P1 M/P2 Y1 Y2 Y P P1 P2 Y Důvody, proč je křivka agregátní poptávky klesající: Pigouoův efekt bohatství: Pokud klesá cenová hladina, zvyšuje se reálná hodnota peněz v hotovosti a na bankovních účtech. Lidé za tyto peníze mohou začít více utrácet a zvyšovat spotřebu (C). Keynesův efekt úrokových měr: Při poklesu cenové hladiny lidé nemusí držet v hotovosti tolik peněz. Začnou je tudíž více půjčovat (nabízet bankám, nakupovat za ně obligace apod.). To vede k růstu cen aktiv a poklesu jejich

26 výnosu (úrokové míry). Pokud klesá úroková míra, roste velikost investic. A investice (I) jsou součástí AD. Mundell-Flemingův efekt měnového kursu: Pokles úrokové míry na trhu aktiv vede k odlivu kapitálu, čili k růstu poptávky po zahraničních měnách a ke znehodnocení domácí měny. Znehodnocení domácí měny však znamená růst čistého vývozu (NX), jež je součástí AD. Poznámky: 1. Výnos aktiv (např. obligací apod.) je obecně dán tvarem dividenda/cena aktiv. Např. u obligací je dividenda zpravidla rovna určitému procentu z nominální ceny obligace. Pokud však roste tržní cena obligace, výnos z obligace klesá. Obdobně, pokud je tržní cena akcie vyšší než nominální cena akcie, výnos z akcie klesá. 2. Rovnici křivky agregátní poptávky lze matematicky odvodit z rovnice vyjadřující rovnováhu křivek IS a LM (viz V3.11) Y = u*(1 + ubk/h)*a + (b/h)*(u/1 + ubk/h)*(m/p) Označme si v této rovnici výraz u*(1 + ubk/h) jako β a výraz (b/h)*(u/1 + ubk/h) jako γ. Potom můžeme rovnici (V3.11) psát jako: Y = β*a + γ*(m/p) /M (V4.1) Jak již víme, křivka AD není nic jiného než průsečík křivek IS a LM při různých cenových hladinách. Cenovou hladinu P lze z rovnice (V4.1) po úpravách vyjádřit jako: P = (β*m)/(y- γ*a) (V4.2), Rovnice (V4.2) je rovnicí agregátní poptávky. Agregátní nabídka Křivka agregátní nabídky udává množství výstupu, které jsou firmy ochotny nabízet při dané cenové hladině. Na polohu křivky agregátní nabídky existují rozdílné názory: klasické keynesiánství: křivka AS je vodorovná. Vychází se, z toho, že v ekonomice je nezaměstnanost a firmy mohou za stávající mzdy zaměstnat libovolné množství práce. Mzdy se tedy nemění, nemění se pak ani cenová hladina. Zvýšení výstupu lze dosáhnout při stávající cenové hladině. klasický případ: křivka AS je svislá. Vychází se z toho, že trh práce je vždy v rovnováze (tj. nabídka práce se rovná poptávce po práci). Pokud firmy chtějí zvýšit výstup, musí zvýšit mzdy, vyšší mzdy však znamenají vyšší náklady a růst cen výstupu. Dochází tedy k růstu cenové hladiny, aniž by se měnil výstup (množství pracovní síly se nemění). neoklasická syntéza: v dlouhém období je křivka AS vertikální nabídka statků závisí na reálných zásobách práce, kapitálu, dostupných technologiích. Změny cenové hladiny nemají na křivku AS vliv mění se všechny ceny (jak vstupů, tak výstupů), tudíž firmy nerealizují vyšší ani nižší zisky a nemají důvod měnit produkci. V krátkém období je křivka AS rostoucí růst cenové hladiny vede k růstu výstupu. Důvody jsou následující: - teorie mylného chápání: lidé nevnímají, že roste cenová hladina (nejsou to schopni sledovat). Myslí si, že rostou pouze ceny jejich výrobních faktorů (zejména práce) a jsou ochotni nabízet více výrobních faktorů. Větší nabídka

27 výrobních faktorů vede k růstu výstupu. - teorie strnulých mezd: V krátkém období jsou mzdy strnulé (o změně mezd je nutno vyjednávat). Pokud roste cenová hladina a nemění se mzdy, realizují firmy větší zisky. Firmy se potom snaží rozšiřovat výrobu, aby tyto zisky ještě dále zvýšily. Rozšiřování produkce znamená růst výstupu. - teorie strnulých cen: V krátkém období jsou strnulé i ceny výstupů firem (viz náklady jídelníčku). Pokud roste cenová hladina, tak při strnulých cenách, jsou firmy se strnulými cenami komparativně levnější. Roste tedy poptávka po jejich statcích a službách. Na tuto rostoucí poptávku reagují firmy rozšiřováním produkce. Rozšiřování produkce znamená růst výstupu. Obr: možné tvary křivky agregátní nabídky: P LRAS CSRAS SSRAS KSRAS Y* Y LRAS = křivka agregátní nabídky v dlouhém období (většina škol uznává, že v dlouhém období je křivka AS svislá) SSRAS = standardní tvar křivky AS v krátkém období (neoklasická syntéza), viz důvody, proč je křivka AS v krátkém období rostoucí, tyto důvody předpokládají ale nevyužité zdroje (viz dále). CSRAS = klasický tvar křivky AS v krátkém období KSRAS = keynesiánský tvar křivky AS v krátkém období. Y* = potencionální produkt, tj. maximální množství statků, které lze v ekonomice v daném okamžiku s danými výrobními faktory vyprodukovat.

28 Obr: Vytlačování v klasickém případě: Fiskální expanze posouvá křivku IS (z IS1 do IS2), výstup se ocitá nad úrovní potencionálního produktu. Firmy ale nad úrovni potencionálního produktu nemohou zvýšit výstup, mohou však zvýšit ceny. Všeobecný růst cen, znamená růst cenové hladiny, křivka LM se v takovém případě posouvá z LM1 do LM2. P LRAS 2 LM2 LM1 1 IS2 IS1 Y* Y Důsledky monetární expanze v modelu AS-AD: Růst peněžní zásoby, vede nejprve k růstu reálných peněžních zůstatků (prozatím se nemění cenová hladina). Růst reálných peněžních zůstatků pak vede k růstu poptávky po statcích, tento růst ve svém souhrnu znamená růst agregátní poptávky a posun křivky AD (z AD1 do AD2). V krátkém období, kdy je agregátní nabídka rostoucí, firmy najímají nové pracovníky, případně se prodlužuje pracovní doba, rozšiřuje využití kapitálu apod.), výstup tedy roste. Je dosaženo nové rovnováhy. Zároveň však v tomto bodě nové rovnováhy roste je vyšší cenová hladina. Postupně tak rostou i ceny vstupů. Ten to růst vstupů redukuje nabídku firem, křivka AS se postupně posouvá doleva (z AS1 do AS2). V dlouhém období tak monetární expanze vede pouze k růstu cenové hladiny. Jinými slovy v dlouhém období jsou peníze neutrální. P LRAS 2 AS1 AS2 AD2 AD1 Y* Y Důsledky fiskální expanse v modelu AS-AD: 1

29 Fiskální expanse posune křivku AD (z AD1 do AD2). V krátkém období je agregátní nabídka rostoucí, firmy najímají nové pracovníky, případně se prodlužuje pracovní doba, rozšiřuje využití kapitálu apod.), výstup tedy roste. Je dosaženo nové rovnováhy. Zároveň však v tomto bodě nové rovnováhy roste je vyšší cenová hladina. Postupně tak rostou i ceny vstupů. Ten to růst vstupů redukuje nabídku firem, křivka AS se postupně posouvá doleva (z AS1 do AS2). V dlouhém období tak fiskální expanze vede pouze k růstu cenové hladiny. Grafické znázornění viz předcházející obrázek. Poznámka k důsledkům fiskální i monetární expanse modelu AS-AD: Model pracuje se skutečností, že v dlouhém období je křivka agregátní nabídky vodorovná a na úrovni potencionálního produktu. V krátkém období je však křivka agregátní nabídky rostoucí a v krátkém období může, ale nemusí být výstup nižší než potencionální produkt. Pokud je výstup nižší než potencionální produkt, může jak fiskální, tak monetární expanse vést k zvýšení výstupu (až na úroveň potencionálního produktu). P AD2 AD1 AD4 AD3 SSRAS1 Y* Y Graf říká, že se tvar standardní krátkodobé křivky AS v okamžiku, kdy se dostane na/těsně za úroveň potencionálního produktu, mění z rostoucího na svislý. Růst vládních výdajů, který obecně způsobuje posuny křivky agregátní poptávky, vedou tedy ke zvýšení výstupu jen tehdy, pokud je ekonomika v krátkém období pod úrovní potencionálního produktu. Model AS-AD v zásadě říká, že pokud se výstup dostane pod úroveň potencionálního produktu, nemusí vláda nic dělat, protože na tento pokles v dlouhém období zareaguje cenová hladina a ekonomika se opět vrátí na úroveň potencionálního produktu sled kroků: agregátní poptávka se z nějakého důvodu (např. pokles spotřeby C) posouvá z AD1 do AD2. V bodě nové rovnováhy je nižší cenová hladina. Nižší cenová hladina znamená nižší ceny, jak výstupů, tak vstupů. Nižší ceny vstupů vedou k tomu, že firmy mohou využívat více výrobních faktorů (ještě se jim jejich využívání vyplatí, při vyšších cenách by tomu už tak nebylo). Agregátní nabídka se tak posouvá z AS1 do AS2. V dlouhém období je dosaženo opět rovnováhy na úrovni potencionálního produktu.

30 P AD2 AD1 1 AS1 2 AS2 Y* Y Model však dostatečně neřeší skutečnost, že pokles cenové hladiny může být dlouhodobý a spojen s řadou obtíží např. pokud klesá cenová hladina, nemají dlužníci (např. podnikatelé) dost prostředků na splácení svých závazků. Tyto závazky jsou přitom vyjádřeny v nominální hodnotě, čili samy o sobě neklesají. Tato neschopnost splácet své závazky vede k bankrotům dlužníku, k tomu, že jsou znehodnocována jejich aktiva, k propouštění zaměstnanců, k omezování produkce apod. To může vést v krátkém období k dalšímu poklesu skutečného výstupu pod potencionální. Pro ekonomickou politiku je rovněž problémem, pokud se z nějakého důvodu (např. živelná katastrofa, růst cen základních surovin apod.) posune krátkodobá křivka agregátní nabídky doleva nahoru (z AS1 do AS2) tzv. negativní nabídkový šok. V takovém případě klesá produkt a zároveň roste cenová hladina (inflace) tento jev se nazývá stagflace. Na růst cenové hladiny budou lidé reagovat omezováním své spotřeby, tudíž křivka agregátní poptávky se posouvá doleva dolů (z AD1 do AD2). Výsledkem je celkový pokles potencionálního produktu. Chceme-li zachovat výstup na původní úrovni potencionálního produktu, je obvykle nutné stimulovat agregátní poptávku (která se posouvá do polohy AD3). P AD3 2 AD2 1 AS2 AS1 AD1 Y* Y Poznámka: Teoreticky lze v případě negativního nabídkového šoku nic nedělat, ekonomika se postupně vrátí do původní rovnováhy. Sled kroků: - negativní nabídkový šok - křivka AS se posouvá doleva nahoru (z AS1 do AS2), roste cenová hladina (P) a klesá produkt (Y)

31 - na růst cenové hladiny reagují lidé omezením poptávky křivka AS se posouvá doleva dolů (z AD1 do AD2). Produkt dále klesá, klesá ale i cenová hladina. - na pokles cenové hladiny reagují firmy poptávkou po výrobních faktorech křivka AS se posouvá doprava dolů (z AS2 do AS3), roste produkt a klesá cenová hladina. - na pokles cenové hladiny reagují lidé vyšší poptávkou křivka AD se posouvá doprava nahoru (z AD2 do AD3), roste produkt a cenová hladina - reakce firem na předcházející krok je nejednoznačná, pokud ale ekonomika nebude na úrovni potencionální produktu (v takové situaci produkt roste více než cenová hladina), budou mít tendenci rozšiřovat výrobu - křivka AS se posune v takovém případě doprava dolů (z AS3 do AS4, přičemž AS4=AS1), roste produkt i cenová hladiny - i reakce spotřebitelů (vlastníků výrobních faktorů) na posun křivky AS z AS3 do AS4 není jednoznačná, pokud ale produkt poroste více než cenová hladina, budou mít tendenci zvyšovat spotřebu, křivka AD se posouvá doprava nahoru (z AD3 do AD4, přičemž AD4 = AD1). Ekonomika se opět dostává na původní úroveň potencionálního produktu. Problém je, že daný návrat může trvat poměrně dlouho, mezitím se ekonomika potýká s nezaměstnaností apod. Navíc v našem sledu kroků jsme předpokládali, že po původním nabídkovém šoku už ekonomika není vystavena žádným dalším šokům. To je ale vcelku nerealistický předpoklad. Proto vlády zpravidla provádějí fiskální politiku. P AD1 = AD4 1 AS1 =AS AD2 4 6 AS2 AS3 AD3 Y* Y 6. Deficit veřejných rozpočtů a veřejný dluh