C1 OBYVATELSTVO, DOMY A BYTY

Transkript

1 C Populace a zdraví

2 C1 OBYVATELSTVO, DOMY A BYTY C1 OBYVATELSTVO, DOMY A BYTY C1.1 OBYVATELSTVO Počet obyvatel Prahy rostl již od poloviny 17. století prakticky až do roku 1992, kdy kulminoval. Sledujeme-li průběžně výsledky periodických cenzů, počet obyvatel se v přepočtu na současné území od prvního sčítání lidu (1869) do roku, kdy bylo spočteno nejvíce Pražanů (1991), zvýšil 4,5 krát. Během období 1991 až 21 počet obyvatel poklesl, k čemuž došlo poprvé za celou historickou řadu výsledků cenzů. Od roku 22 se počet obyvatel Prahy opět každoročně mírně zvyšoval až do roku 21. Stav ke konci roku 211 je o více než 15,5 tisíc obyvatel nižší. To je ovlivněno zahrnutím výsledků Sčítání lidu, domů a bytů 211 (SLDB 211) do výsledného počtu obyvatel. V roce 212 počet obyvatel narostl a v následujícím roce poklesl a přiblížil se stavu v roce 211. Bylo to zejména díky migračnímu úbytku osob. Stěhováním tak došlo v roce 213 k úbytku 4,3 obyvatele na tisíc obyvatel středního stavu. V roce 26 byl poprvé po 26 letech zaznamenán přírůstek přirozeným pohybem (počet narozených byl vyšší než počet zemřelých). To je dáno hlavně vyšším počtem narozených dětí ženám silných ročníků sedmdesátých let. Od roku 26 je počet narozených dětí vždy vyšší než počet zemřelých. Přirozený přírůstek obyvatel v posledních letech mírně narůstá a v roce činil 2 56 osob. Současný počet obyvatel (k ) v Praze je obyvatel. Pro populační situaci v Praze je tradičně charakteristické neustálé mírné zvyšování průměrného věku obyvatel, který je v Praze stále vyšší než v ČR celkem a nejvyšší ze všech krajů ČR. V roce byl v hl. m. Praze průměrný věk 42 let oproti 41,6 letům v roce 21 a oproti 41,5 letům v ČR celkem. Zastoupení dětí v populaci opět meziročně mírně narostlo (na 14,5 % obyvatel do 15 let). Počet osob v produktivním věku se od roku 29 do 213 mírně snižoval (klesal i jejich procentuální zastoupení), nicméně v roce bylo zaznamenáno mírné zvýšení. Meziročně se také zvyšuje od roku 29 počet obyvatel starších 64 let, v roce dosahoval na 18,2 % pražské populace. Index stáří v Praze (125,8) trvale vysoko překračuje celorepublikový průměr (114,5). Jinými slovy, v porovnání s ČR je v Praze vyšší podíl staršího obyvatelstva a naopak nižší zastoupení dětí. Index ekonomického zatížení (poměr mezi počtem obyvatel v produktivním věku a dětí do 15 let spolu se seniory nad 64 let) se meziročně zvýšil na hodnotu 48,7. Na věkovou strukturu populace má vliv především migrace (vystěhování mladých rodin s dětmi do zázemí metropole a naopak přistěhování lidí v produktivním věku, zejména z pracovních důvodů). Vliv pozitivního vývoje přirozené měny v posledních několika letech je mnohem méně výrazný. V roce došlo opět k migračnímu přírůstku (oproti roku úbytek osob). Stěhováním tak došlo v oce k výraznému přírůstku 1,7 obyvatele na tisíc obyvatel středního stavu. Pro migrační situaci v Praze, v zejména posledním desetiletí, byl charakteristický vysoký migrační obrat, který je dán především značnou mobilitou cizích státních příslušníků stěhujících se za prací. Od roku 22 je trvale v Praze důsledkem migrace za prací jednak zvýšení počtu cizích státních příslušníků v pražské populaci, ale také posuny ve věkové struktuře populace. Počet cizinců s trvalým pobytem dosáhl v roce v Praze Jednoznačně kladným rysem demografického vývoje posledních desetiletí je prodlužování naděje dožití. Obyvatelé Prahy se dožívají nejvyššího věku ze všech krajů ČR. V roce opětovně došlo k mírnému zvýšení naděje dožití při narození u žen na 82,46 let a u mužů na 77,52 let. Ženy v Praze tedy v průměru žijí o 5 let déle než muži. Vysoké hodnoty naděje dožití v Praze bývají přičítány lepší dostupnosti lékařské péče, ale i některým příznivějším tendencím ve způsobu života, a to navzdory zhoršeným parametrům životního prostředí. V Praze je nízká i kojenecká úmrtnost. Další podrobné informace jsou zveřejněny a pravidelně aktualizovány na stránkách Českého statistického úřadu, Praha ( resp. Krajská správa ČSÚ v hl. m. Praze). 2

3 Tab. C1.1: Počet a pohyb obyvatel, 29 OBYVATELSTVO, DOMY A BYTY C Počet obyvatel (k ) 2) muži ženy Cizinci (bez azylantů) 1) Střední stav obyvatelstva 2) muži ženy Živě narození Zemřelí Přirozený přírůstek Přirozený přírůstek na 1 obyvatel 1,7 2, 1,5 1,4 1,4 2, Přistěhovalí Vystěhovalí Přírůstek stěhováním Přírůstek stěhováním na 1 obyvatel 11, 4,5 4,6 2,7-4,3 1,7 Celkový přírůstek Celkový přírůstek na 1 obyvatel 12,7 6,5 6,2 4,1-2,9 12,7 Zalidnění obyvatel na 1 km Pozn.: 1) Cizinci s trvalým nebo dlouhodobým (občané EU přechodným) pobytem nad 9 dnů, bez občanů s azylem 2) Počet obyvatel k byl navázán na výsledky SLDB 211 a není srovnatelný s předchozími roky Zdroj: ČSÚ Tab. C1.2: Věk obyvatelstva, Počet obyvatel k celkem ženy muži Obyvatelé ve věku ženy muži Obyvatelé ve věku ženy muži Obyvatelé ve věku 65 a více let včetně nezjištěno ženy muži Průměrný věk obyvatel celkem 41,6 41,6 41,9 41,9 42, 42, ženy 39,8 39,9 4,2 4,3 4,4 4,4 muži 43,2 43,2 43,4 43,4 43,5 43,4 Střední délka života ženy 76,25 76,28 76,46 76,99 77,32 77,52 muži 8,84 81,23 81,66 81,83 82,8 82,46 Pozn.: Počet obyvatel k byl navázán na výsledky SLDB 211 a není srovnatelný s předchozími roky. Zdroj: ČSÚ 21

4 C1 OBYVATELSTVO, DOMY A BYTY Obr. C1.1: Počet obyvatel k , [tis. obyvatel] Pozn.: Počet obyvatel k byl navázán na výsledky SLDB 211 a není srovnatelný s předchozími roky. Zdroj: ČSÚ Obr. C1.2: Průměrný věk, [Roky] Celkem Muži Ženy Pozn.: Počet obyvatel k byl navázán na výsledky SLDB 211 a není srovnatelný s předchozími roky. Zdroj: ČSÚ 22

5 Obr. C1.3: Střední délka života OBYVATELSTVO, DOMY A BYTY C1 [Roky] Muži Ženy Pozn.: Počet obyvatel k byl navázán na výsledky SLDB 211 a není srovnatelný s předchozími roky. Zdroj: ČSÚ Obr. C1.4: Věkové složení obyvatelstva 1991, MUŽI ŽENY Zdroj: ČSÚ 23

6 C1 OBYVATELSTVO, DOMY A BYTY Obr. C1.5: Hustota zalidnění v městských částech Prahy, Počet obyvatel na km 2 < > 1 Obr. C1.6: Přírůstky a úbytky obyvatelstva v městských částech Prahy, Přírůstek a úbytek na 1 obyvatel, < -2-2 až 1 až 2 21 až 4 41 až 6 61 až 8 > 8 Zdroj: ČSÚ Přírůstek a úbytek na 1 obyvatel, < 1 až až 3 31 až až 6 61 až 1 > 1 24 Zdroj: ČSÚ

7 OBYVATELSTVO, DOMY A BYTY C1 Tab. C1.3: Obyvatelstvo, domy a byty v městských částech Prahy, Kód Městská část Název Rozloha [ha] k Počet obyv. k Přírůstek celkem Obyvatelstvo Domy Byty Počet obyv. k " Přírůstek celkem Hustota obyv. na 1 km 2 Trvale obydlené Hl. m. Praha celkem Praha Praha Praha Praha Praha-Kunratice Praha Praha-Slivenec Praha Praha-Lysolaje Praha-Nebušice Praha - Přední Kopanina Praha-Suchdol Praha Praha-Troja Praha Praha-Březiněves Praha-Ďáblice Praha - Dolní Chabry Praha Praha Praha Praha-Křeslice Praha-Šeberov Praha-Újezd Praha Praha-Libuš Praha Praha-Řeporyje Praha Praha - Dolní Počernice Praha Praha - Dolní Měcholupy Praha-Dubeč Praha-Petrovice Praha-Štěrboholy Praha Praha-Lipence Praha-Lochkov Praha - Velká Chuchle Praha-Zbraslav Praha

8 C1 OBYVATELSTVO, DOMY A BYTY Kód Městská část Název Rozloha [ha] k Počet obyv. k Přírůstek celkem Obyvatelstvo Domy Byty Počet obyv. k " Přírůstek celkem Hustota obyv. na 1 km 2 Trvale obydlené Praha-Zličín Praha Praha-Čakovice Praha Praha-Satalice Praha-Vinoř Praha Praha Praha-Běchovice Praha-Klánovice Praha-Koloděje Praha Praha-Benice Praha-Kolovraty Praha-Královice Praha-Nedvězí Zdroj: ČSÚ Tab. C1.4: Byty - vývoj vybraných ukazatelů hl. m. Prahy podle SLDB v letech (přepočteno na území kraje platné k *) Byty celkem obydlené neobydlené Podíl neobydlených bytů [%] 2,9 4, 9,9 7,8 Obydlené byty podle druhu domu: v rodinných domech v bytových domech Podíl bytů v rodinných domech [%] 13,3 11,9 12,8 13,4 Obydlené byty podle právního důvodu užívání bytu [%] ve vlastním domě. 1,8 11,2 11,1 v osobním vlastnictví.,9 11, 28,6 nájemní. 66, 47,2 34, družstevní. 19,5 13, 12,8 Obydlené byty podle převládajícího způsobu vytápění [%] ústřední. 6,2 65,9 72,2 etážové. 1,5 9,2 9,7 kamna. 28,4 22,5 12,4 Počet osob na 1 obydlený byt 2,62 2,44 2,33 2,24 *) Všechny údaje jsou uvedeny podle místa trvalého pobytu, pouze data o domácnostech, domech a bytech v roce 211 jsou vypočtena podle místa pobytu obvyklého. Zdroj: ČSÚ, Sčítání lidu, domů a bytů,

9 C2 STATISTIKY ZDRAVÍ OBYVATELSTVA STATISTIKY ZDRAVÍ OBYVATELSTVA C2 Počet evidovaných obyvatel v Praze se od roku 22 opět zvyšuje (ve druhé polovině 9. let docházelo ke snižování počtu obyvatel). Zvýšení porodnosti v posledních letech může být důsledkem realizace odkládaného mateřství silných ročníků žen narozených v sedmdesátých letech. Počet potratů od počátku 9. let s drobnými výjimkami po roce 26 trvale klesal. Snižuje se také podíl umělých přerušení těhotenství. Kojenecká a novorozenecká úmrtnost je již na velmi nízkých hodnotách v roce zemřelo v Praze 1,1 kojenecká úmrtnost a,6 novorozenecká úmrtnost. Počet zemřelých celkem a na 1 obyvatel zůstává v posledních letech víceméně konstantní. Standardizovaná úmrtnost v Praze je výrazně nižší než hodnoty za ČR. Standardizovaná úmrtnost vykazuje v dlouhodobém vývoji u obou pohlaví klesající trend. Standardizovaná úmrtnost žen je v Praze i v ostatních krajích výrazně nižší než úmrtnost mužů. Nejčastější skupinou příčin úmrtí jsou nemoci oběhové soustavy (v čele s ostatními ischemickými nemocemi srdečními a cévními nemocemi mozku) a dále novotvary. Počet zemřelých na novotvary na 1 obyvatel v dlouhodobém vývoji klesá, i přestože v roce zaznamenal nepatrný nárůst. Zvyšuje se průměrný věk i střední délka života u mužů i žen. Incidence zhoubných novotvarů (ZN) na 1 obyvatel se mírně zvyšuje. Karcinom průdušnice, průdušky a plic (C33 34) je jedním z nejčastějších ZN u mužů i žen. Zatímco incidence u mužů, i když je stále vysoká, v posledních několika letech spíše stagnuje nebo mírně klesá, u žen incidence dlouhodobě rostla, nyní začíná stagnovat. Nejrozšířenějším zhoubným novotvarem, kromě ZN kůže, je u mužů ZN prostaty (C61). U žen je na prvním místě incidence ZN prsu (C5). Další podrobné informace jsou zveřejněny a pravidelně aktualizovány na stránkách Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR ( Tab. C2.1: Narození, potraty, zemřelí, Narození celkem z toho živě narození Živě narození na 1 obyv. 11,7 11,8 11,3 11,4 11,2 11,7 Potraty celkem z toho samovolné miniinterupce jiné legální UPT*) Potraty na 1 obyvatel 3,6 3,5 3,6 3,4 3,4 3,3 Potraty na 1 narozených 31,2 29,9 31,6 29,3 3,6 27,8 Zemřelí absolutně na 1 obyvatel 9,9 9,8 9,8 1, 9,8 9,7 Kojenecká úmrtnost [ ] 2,3 2,7 1,9 1,6 1,6 1,1 Novorozenecká úmrtnost [ ] 1,2 1,9 1,3,8 1,,6 *) UPT = umělé přerušení těhotenství Zdroj: ČSÚ, ÚZIS ČR Tab. C2.2: Zemřelí podle vybraných příčin smrti na 1 obyvatel, 29 Příčina smrti (MKN-1) *) Novotvary 279,7 27,7 251,3 257,7 257,6 264,5 Nemoci endokrinní, výživy a přeměny látkové 16,7 15,4 2, 2,5 36,8 33,7 Nemoci oběhové soustavy 456,8 468,6 478,2 48,7 449,9 434,4 Nemoci dýchací soustavy 57,8 51,7 54,8 54,7 61,8 52,8 Nemoci trávicí soustavy 43,7 43,5 39,7 4,7 37,2 39,2 Nemoci močové a pohlavní soustavy 8,9 16, 11,6 12,5 1,7 1,9 Vnější příčiny (poranění a otravy) 51,7 5,9 49,2 46,6 43,2 48,4 Ostatní příčiny smrti 79,5 63,1 72, 84,5 8,1 84,7 Celkem 994,8 979,9 976,8 997,9 977,2 968,6 *) Desátá decenální revize Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů Zdroj: ČSÚ, ÚZIS ČR 27

10 C2 STATISTIKY ZDRAVÍ OBYVATELSTVA Obr. C2.1: Živě narození, potraty a zemřelí na 1 obyvatel, Živě narození na 1 obyvatel Zemřelí na 1 obyvatel Potraty na 1 obyvatel Obr. C2.2: Struktura úmrtnosti podle příčin smrti, 1995 a Zdroj ČSÚ % 4 % 8 % 3 % 26 % 4 % 5 % 1 % 9 % 27 % 3 % 5 % 1 % 4 % 54 % 45 % Novotvary Nemoci endokrinní, výživy a přeměny látkové Nemoci oběhové soustavy Nemoci dýchací soustavy Nemoci trávicí soustavy Nemoci močové a pohlavní soustavy Vnější příčiny (poranění a otravy) Ostatní příčiny smrti Zdroj ČSÚ 28

11 STATISTIKY ZDRAVÍ OBYVATELSTVA C2 Obr. C2.3: Vývoj standardizované úmrtnosti na 1 obyvatel evropské standardní populace, Tab. C2.3: Hospitalizovaní v nemocnicích podle příčin hospitalizace, 212 Kapitola (MKN-1) Muži ČR Ženy ČR Muži Praha Ženy Praha Zdroj: ÚZIS ČR Muži Ženy Muži Ženy Muži Ženy I. Některé infekční a parazitární nemoci II. Novotvary III. Nemoci krve, krvetvorných orgánů a imunity IV. Nemoci endokrinní, výživy a přeměny látek V. Poruchy duševní a poruchy chování VI. Nemoci nervové soustavy VII. Nemoci oka a očních adnex VIII. Nemoci ucha a bradavkového výběžku IX. Nemoci oběhové soustavy X. Nemoci dýchací soustavy XI. Nemoci trávicí soustavy XII. Nemoci kůže a podkožního vaziva XIII. Nemoci svalové a kosterní soustavy a poj. tkáně XIV. Nemoci močové a pohlavní soustavy XV. Těhotenství, porod a šestinedělí x x x XVI. Některé stavy vzniklé v perinatálním období XVII. Vrozené vady, deformace a chromos. abnormality XVIII. Příznaky, znaky a nálezy nezařazené jinde XIX. Poranění, otravy a následky vnějších příčin XXI. Faktory ovlivňující zdr. stav a kontakt se zdr. službami Celkem Pozn.: Hospitalizovaní v nemocnicích v celé ČR s bydlištěm v hl. m. Praze. Počet hospitalizovaných podle příčin lze sledovat buď podle trvalého bydliště nebo podle sídla zdravotnického zařízení. O zdravotním stavu obyvatelstva příslušného územního celku nejlépe vypovídají počty pacientů dle trvalého bydliště. Zdroj: ÚZIS ČR, Národní registr hospitalizovaných 29

12 C2 STATISTIKY ZDRAVÍ OBYVATELSTVA Tab. C2.4: Incidence zhoubných novotvarů a novotvarů in situ (MKN-1 dg. C-C97 a D-D9), 25 Hlášená onemocnění Rok Absolutně Na 1 obyvatel Muži Ženy Celkem Muži Ženy Celkem ,5 71,5 736, ,3 711,1 745, ,6 744,5 767, ,8 745,8 756, ,1 726,4 754, ,5 759,3 793, ,2 772,3 81, ,1 797,4 823, ,3 844, 858, ,8 831, 86,5 Zdroj: ÚZIS ČR, Národní onkologický registr Obr. C2.4: Vývoj počtu zemřelých na zhoubné novotvary (MKN-1 dg. C-C97) na 1 obyvatel, Muži Ženy Zdroj: ÚZIS ČR, Národní onkologický registr ČR Obr. C2.5: Počet hlášených zhoubných novotvarů a novotvarů in situ (MKN-1 dg. C-D9), 198 a) Absolutně Muži Ženy Celkem 21

13 STATISTIKY ZDRAVÍ OBYVATELSTVA C2 b) Na 1 obyvatel Muži Ženy Celkem Zdroj: ÚZIS ČR, Národní onkologický registr Obr. C2.6: Počet vybraných hlášených zhoubných novotvarů na 1 obyvatel, 1995 MUŽI ŽENY C16 C18 C19-21 C33-34 C C16 C18 C19-21 C33-34 C5 C16 ZN žaludku C33-C34 ZN průdušnice,průdušky a plíce C18 ZN tlustého střeva C5 ZN prsu C19-C21 ZN rektosigmoidálního spojení, rekta, řiti a řitního kanálu C61 ZN prostaty Zdroj: ÚZIS ČR, Národní onkologický registr 211

14 C3 ZDRAVÍ A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ C3 ZDRAVÍ A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Systém monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k životnímu prostředí Životní prostředí je spolu s výživou jednou z nejrozsáhlejších determinant zdraví člověka. Proto je nezbytné sledovat zdravotní rizika a dopady znečištěného životního prostředí na lidský organismus. Stěžejním monitorovacím programem v Česku je od roku 1994 Systém monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ČR ve vztahu k životnímu prostředí, který je realizován na základě Usnesení vlády České republiky č. 369/1991 Sb., je obsažen v zákoně o ochraně veřejného zdraví č. 258/2 Sb. a zároveň je jednou z priorit Akčního plánu zdraví a životního prostředí České republiky. Systém monitorování přestavuje koordinovaný systém sběru údajů, zpracování a hodnocení informací o expozici obyvatel chemickým látkám a fyzikálním faktorům ze životního prostředí, a o souvisejících zdravotních rizicích. Výsledky jsou každoročně publikovány ve zprávách, které jsou pro odbornou i širší veřejnost k dispozici na internetových stránkách Státního zdravotního ústavu v Praze na adrese C3.1 Ovzduší a zdraví Údaje o znečištění ovzduší použité pro hodnocení vlivu na zdraví pocházejí ze 17 pražských měřicích stanic (provozovaných ČHMÚ a zdravotními ústavy), na kterých jsou v antropogenní vrstvě atmosféry sledovány koncentrace škodlivin. Dlouhodobě přetrvávajícím problémem v pražské aglomeraci jsou především látky, jejichž emise do ovzduší jsou přímo svázány s dopravou a s procesy s ní spojenými, tj. primární spalovací emise a ostatní emise (resuspenze, otěry, koroze atd.). V sídlištních celcích jsou pak tyto emise kombinovány například s emisemi z centrálního zásobování teplem, a v okrajových částech města se může přidávat vliv lokálních topenišť. Tab. C3.1: Srovnání průměrných ročních hmotnostních koncentrací některých látek v Praze s odhadem průměrné hodnoty v městském prostředí v ČR a s hodnotami měřenými na pozaďových stanicích ČR 212 NO 2 [µg/m 3 ] PM 1 [µg/m 3 ] PM 2,5 [µg/m 3 ] BaP [ng/m 3 ] Ni [ng/m 3 ] As (v PM 1 ) [ng/m 3 ] Městské lokality ČR 2, 25,5 19,7 1,42,77 1,63 Praha 31,9 27,7 18,1 1,3,81 2,8 Pozaďové stanice ČR 6,8 17,2 13,6,48,32,9 V porovnání s rokem 213 se v roce ve většině sledovaných parametrů kvalita venkovního ovzduší mírně zlepšila. Kvalita ovzduší je, při víceméně stabilizované emisní zátěži, významněji ovlivňována meteorologickými podmínkami; v posledním období s vyšší četností excesů a rychlých změn počasí zahrnujících dlouhodobější suchá období vysokých teplot či krátká období intenzivních srážek; pokračuje trend snížení počtu zimních inverzních situací. S vyšší četností slunných dnů s teplotami nad 3 oc narůstá i počet dnů se zvýšenými koncentracemi přízemního ozónu. V roce byly v Praze imisní limity překračovány u suspendovaných částic frakce PM 1 (doporučený nejvyšší počet hodnot nad denní imisní limit byl překročen na 6 stanicích), NO 2 (2 stanice) a benzo[a]pyrenu (PAU) (1 stanice). V pražské aglomeraci je významnou, i když ne nadlimitní, zátěž venkovního ovzduší suspendovanými částicemi frakce PM 2,5. Hodnoty měřené na dopravně exponovaných stanicích (Legerova, Strahovský tunel, Svornosti) dlouhodobě zůstávají na zvýšené úrovni. Přes významný podíl plynofikace zůstává nezanedbatelnou zátěž ovzduší z lokálních malých zdrojů, zvláště v okrajových městských částech; lokálně jsou měřeny zvýšené hodnoty arsenu a benzo[a]pyrenu. Přitom se jedná o zdravotně nejzávažnější polutanty, u kterých navíc dochází k nejvýznamnějšímu čerpání imisního (potenciálně expozičního) limitu. Expozice obyvatel oxidu uhelnatému (na úrovni 45 až 8 µg/m 3 /rok, kde výjimku tvoří významně dopravně exponované lokality dopravní hot-spots ) a/nebo oxidu siřičitému z venkovního ovzduší je v Praze již dlouhodobě víceméně zdravotně nevýznamná. V případě ozónu, s rozmezím ročních průměrů na pražských stanicích (29 až 4 µg/m 3 /rok), tvoří výjimku případná letní dlouhodobější období nepříznivých rozptylových podmínek. Hodnoty ročních aritmetických průměrů oxidu dusičitého (NO 2 ) se na pražských stanicích pohybovaly od 2 až 28 µg/m 3 v méně dopravou zatížených lokalitách, přes 24 až 41 µg/m 3 v dopravně významně zatížených lokalitách, až k 51 µg/m 3 na dopravní hot-spot stanici (Praha 2 Legerova). Pole zvýšených hodnot má plošný charakter, zvláště ve středu města, kde je vyšší hustota komunikací a dopravní infrastruktury.

15 ZDRAVÍ A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ C3 Roční aritmetický průměr koncentrací suspendovaných částic frakce PM 1 se v roce pohyboval v rozpětí od 19 do 36 µg/m 3. Kritérium překročení ročního imisního limitu (> 4 µg/m 3 nebo více než 35 překročení 5 µg/ m 3 /24 hodin za rok) bylo naplněno na 6 ze 17 do hodnocení zahrnutých měřicích stanic, a to především v dopravně zatížených lokalitách (Legerova ulice, Průmyslová ul. Svornosti aj.). Překročení kritéria pro roční limit, způsobuje právě vyšší četnost překračování 24 hodinových imisních limitů, a to nejenom v Praze. Přitom je prokázáno, že krátkodobě zvýšené denní koncentrace suspendovaných částic PM 1 způsobují nárůst celkové nemocnosti i úmrtnosti, zejména na onemocnění srdce a cév, zvýšení kojenecké úmrtnosti, zvýšení výskytu kašle a ztíženého dýchání, zejména u astmatiků. Mezi prokázané účinky dlouhodobě zvýšených koncentrací patří snížení plicních funkcí u dětí i dospělých, zvýšení nemocnosti na onemocnění dýchacího ústrojí a výskytu symptomů chronického zánětu průdušek, zkrácení délky života zejména z důvodu vyšší úmrtnosti na choroby srdce a cév a i na rakovinu plic. Na základě hodnocení vlivu znečištěného ovzduší na zdraví obyvatel Prahy lze odhadovat, že znečištění suspendovanými částicemi frakce PM 1 přispívá ke zvýšení výskytu příznaků zánětu průdušek a dalších respiračních symptomů u dětí. Odhad podílu předčasně zemřelých v důsledku znečištění ovzduší suspendovanými částicemi PM 1 v Praze činí zhruba 6,7 % z celkového počtu zemřelých, což odpovídá přibližně 7 osobám (při použití střední pražské průměrné roční koncentrace 27,7 µg/m 3, dále odhadu zastoupení frakce PM 2,5 ve frakci PM 1 na hladině 75 % a po vyloučení zemřelých na vnější příčiny). To je srovnatelné s lety 212 a 213. Pro tento odhad dopadů dlouhodobé expozice suspendovaným částicím byly použity závěry projektu WHO HRAPIE, který ve zprávě z roku 213 formuluje doporučení pro použití funkce koncentrace a účinku pro aerosol, ozón a oxid dusičitý. Podle něj nárůst průměrné roční koncentrace jemné frakce suspendovaných částic PM 2,5 o 1 µg/m 3 zvyšuje celkovou úmrtnost exponované populace nad 3 let o 6,2 % (relativní riziko (RR) - 1,62 (interval spolehlivosti 95% CI 1,4-1,83)). Hmotnostní koncentrace vybraných polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU), byly v roce hodnoceny na dvou pražských stanicích (dopravně a lokálními topeništi zatížená stanice v Praze 1 v areálu SZÚ a městská pozaďová stanice v Praze 4 v Libuši). Roční průměrné koncentrace benzo[a]pyrenu dlouhodobě kolísají okolo hodnoty imisního limitu (v roce byl aritmetický průměr,95 v SZÚ a 1,7 ng/m 3 v Libuši; hodnota imisního limitu 1 ng/m 3 tak byla na této městské stanici těsně překročena. Referenční roční koncentrace stanovená SZÚ pro benzo[a]antracen (1 ng/m 3 ) byla čerpána v rozmezí 8 % (stanice v SZÚ) a 15 % (stanice v Praze 4 Libuši). Porovnáním potenciálního karcinogenního účinku, stanoveným mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny (IARC WHO) různých zástupců polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU) v měřené směsi PAU se zdravotní závažností jednoho z nejtoxičtějších a nejlépe prozkoumaných karcinogenních PAU benzo[a]pyrenu (BaP), lze vyjádřit karcinogenní potenciál směsi v ovzduší pomocí toxického ekvivalentu (TEQ BaP). Karcinogenní potenciál směsi PAU spočtený pro pražské stanice je dlouhodobě přibližně dvojnásobný ve srovnání s hodnotou na pozaďových stanicích v ČR. Zároveň je srovnatelný s hodnotami nalézanými na ostatních městských stanicích v ČR a až řádově nižší než na stanici v průmyslové Ostravsko-karvinské oblasti Moravskoslezského kraje. Úroveň znečištění ovzduší těžkými kovy v období let 1995 až je stabilní bez významnějších výkyvů, až na hodnoty arsenu v některých okrajových částech města a postupný pokles hodnot niklu. Dobrá shoda hodnot ročního aritmetického a geometrického průměru u chrómu, manganu, niklu, kadmia a olova svědčí o relativní stabilitě a homogenitě měřených imisních hodnot. Specifickým případem je vývoj koncentrací arsenu, který indikuje přetrvávající až lokálně narůstající význam spalování fosilních paliv v lokalitách s majoritním zastoupením domácích topenišť; dokladem je roční průměrná koncentrace na stanici v Praze 5 Řeporyjích, kde hodnota 5,2 ng As/m 3 /rok představuje 87 % imisního limitu (6 ng/m 3 /rok). Teoretické zvýšení pravděpodobnosti vzniku nádorového onemocnění v důsledku expozice karcinogenním látkám v pražském ovzduší bylo hodnoceno pro celoživotní expozici arzénu, niklu a polycyklickým aromatickým uhlovodíkům. Odhad zvýšení celkového individuálního karcinogenního rizika v důsledku znečištění ovzduší v pražské aglomeraci v roce se pohyboval na úrovni (tj. zhruba 9 případů na 1 obyvatel) pro celoživotní expozici této koncentrační hladině (7 let). Největší příspěvek k riziku představuje expozice benzo[a] pyrenu (přibližně 96% podíl na celkovém karcinogenním riziku). Při počtu obyvatel Prahy (střední hodnota v roce ) se celkové karcinogenní riziko vyjádřené jako teoretické zvýšení počtu nádorových onemocnění v důsledku znečištění ovzduší pohybovalo na úrovni přibližně 2 přídatných případů za rok, podobně jako v letech 211 až

16 C3 ZDRAVÍ A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Obr. C3.1: Srovnání rozpětí teoretického odhadu pravděpodobnosti zvýšení počtu nádorových onemocnění z přijmu As, Ni a BaP z venkovního ovzduší v Praze v roce As AVG Praha AVG ČR pozadí ČR As 2,45E-6 3,12E-6 1,35E-6 Ni N i 2,92E-7 3,8E-7 1,22E-7 BaP BaP 1,24E-4 8,96E-5 3,31E-5 1,E-7 1,E-6 1,E-5 1,E-4 1,E-3 Pozn.: Riziko 1,E-3 (dtto 1-3, 1 z 1) znamená pravděpodobnost zvýšení počtu nádorových onemocnění o 1 případ na 1 osob, 1,E-7 o 1 případ na 1 mil. osob atp. AVG roční aritmetický průměr koncentrace v ovzduší, V roce 213 sice zařadila Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC), na základě nezávislé analýzy více než 1 studií, znečištěné venkovní ovzduší i suspendované částice jako jeho složku, mezi prokázané karcinogeny pro člověka do skupiny 1, ale tento fakt se prozatím neodrazil v doporučeních pro kvantitativní hodnocení rizika. C3.2 Kvalita pitné vody Podle zákona o ochraně veřejného zdraví musí každý výrobce a distributor pitné vody kontrolovat pravidelně její kvalitu. Další kontroly pak provádějí krajské hygienické stanice v rámci nezávislého dozoru. Všechny výsledky z kontrol jsou povinně zasílány do centrální databáze jakosti vody. Na tomto principu je samozřejmě také sledována kvalita pitné vody v distribučních sítích veřejného vodovodu v Praze, včetně malých vodovodů v okrajových částech hlavního města. Kontrola je zaměřena na jakost vody na kohoutku u spotřebitele. Jakost dodávané pitné vody je hodnocena podle platného znění vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČR č. 252/24 Sb. V roce bylo v rámci kontrol všech vodovodů na území hl. m. Prahy získáno celkem odběrů ( výsledků (hodnot) ukazatelů jakosti pitné vody), z toho (97,5 %) od provozovatelů a (2,5 %) od hygienické služby v rámci státního zdravotního dozoru. Nedodržení nejvyšší mezní hodnoty (NMH) pro zdravotně významné ukazatele bylo zjištěno v 8 případech jednalo se o překročení limitu pro dusičnany (3x), intestinální enterokoky (2x), nikl (2x) a chrom (1x). Mezní hodnota (MH) organoleptických ukazatelů jakosti pitné vody, kam je řazena pach, chuť, barva a zákal, nebyla dodržena v 24 nálezech. Kromě toho došlo k 8 případům překročení MH ukazatele železo, jednou v případě konduktivity, stejně tak chloridů a celkového organického uhlíku. Z mikrobiologických a biologických ukazatelů limitovaných mezní hodnotou bylo nalezeno 12 překročení (13x koliformní bakterie, 43x počet kolonii při 22 C, 61x počet kolonii pří 36 C, 2x Clostridium perfringens, 1x živé organismy). U těch kontaminantů, které mají stanoven přijatelný, či tolerovatelný expoziční limit bylo provedeno hodnocení expozice obyvatelstva z konzumace pitné vody. Při hodnocení se vycházelo z předpokladu, že každý občan vypije denně v průměru 1 litr pitné vody ze sítě veřejného zásobování. Výsledky v podobě podílu denního příjmu kontaminantů pitím pitné vody z vodovodu na celkovém přijatelném či tolerovatelném příjmu jsou uvedeny na obrázku, ze kterého je patrné, že jednoznačně dominuje expozice dusičnanům. Ta stejně jako v předchozím roce dosahovala pro pražského obyvatele i v roce zhruba 1 % denního přijatelného příjmu. Expozice ostatním škodlivinám byla v obou letech ještě na mnohem nižší úrovni. 214

17 ZDRAVÍ A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ C3 Obr. C3.2: Procento čerpání celkového expozičního limitu pro jednotlivé škodliviny pitím pitné vody z vodovodu, Praha, 213 Dusičnany Selen Arsen Olovo Rtuť Dusitany Chlorethen (vinylchlorid) Nikl Kadium Hliník Mangan Měď S 9,97,2,4,6,8 1 % expozičního limitu C3.3 Rekreační vody Kvalita koupacích vod v Praze byla v průběhu celé koupací sezóny sledována na třech nádržích s povrchovou vodou, jednom koupališti s vlastním podzemním zdrojem a jednom koupališti se systémem přírodního způsobu čištění vody (tzv. přírodním biotopem). Všech pět lokalit má statut přírodního koupaliště. To znamená, že mají provozovatele, který se stará o čistotu, hygienické zázemí, pravidelné laboratorní odběry koupací vody atd. V roce nebylo kvůli opakovanému vypouštění nádrže majitelem sledováno tradiční koupaliště na rybníku Šeberák v Praze-Kunraticích. Z hlediska výskytu fytoplanktonu (sinic a řas) na tom byl v koupací sezóně nejlépe rybník Motol, kde byla voda hodnocena po celou sezónu stupněm 1. Sinice zaznamenány byly jen v některých odběrech a nikdy nepřekročily limity stanovené legislativou. Výskyt fytoplanktonu na dalších dvou koupalištích byl ve srovnání s Motolem řádově vyšší. V nádrži Džbán však až na jednu výjimku počátkem sezóny nebyly zaznamenány sinice a proto byla kvalita vody hodnocena poměrně dobře - převážně stupněm 2 (voda vhodná ke koupání s mírně zhoršenými vlastnostmi). Na Hostivařské nádrži (obr. 3) se sice sinice vykytovaly již od konce června, ale na rozdíl od jiných sezón jejich počty během léta již významně nerostly, takže voda byla převážně hodnocena jen stupněm tři (zhoršená jako vody). Přírodní koupaliště Divoká Šárka se skládá ze dvou různě velkých betonových nádrží (bazénů) s vlastním kvalitním zdrojem vody. Po celou dobu koupací sezóny byla voda vhodná pro koupání (viz Tab. 3.2). Rovněž po sezónu byla voda vhodná ke koupání i v nově otevřeném přírodním biotopu v Radotíně. Aktuální informace o kvalitě vody v průběhu koupací sezóny lze nalézt na webových stránkách Hygienické stanice hlavního města Prahy (rubrika Přírodní koupaliště). 215

18 C3 ZDRAVÍ A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Tab. C3.2: Souhrnné hodnocení pražských koupacích vod v roce. Koupaliště na přírodních nádržích (první tři uvedené) byly hodnoceny podle přílohy č. 6 vyhlášky č. 238/211 Sb., koupaliště Divoká Šárka a přírodní biotop Radotín podle metodického hodnocení SZÚ Koupaliště Motol Koupaliště Džbán Koupaliště Hostivař Koupaliště Divoká Šárka Přirodní biotop Radotín Týden roku Voda vhodná ke koupání (1) - nezávadná voda s nízkou pravděpodobností vzniku zdravotních problémů při vodní rekreaci s vyhovujícími smyslově postižitelnými vlastnostmi Voda vhodná ke koupání s mírně zhoršenými vlastnostmi (2) - nezávadná voda s nízkou pravděpodobností vzniku zdravotních problémů při vodní rekreaci především se zhoršenými smyslově postižitelnými vlastnostmi, v případě možnosti je vhodné se osprchovat Zhoršená jakost vody (3) - mírně zvýšená pravděpodobnost vzniku zdravotních problémů při vodní rekreaci, u některých vnímavých jedinců by se již mohly vyskytnout zdravotní obtíže, po koupání se doporučuje osprchovat Voda nevhodná ke koupání (4) - voda neodpovídá hygienickým požadavkům a pro uživatele představuje zdravotní riziko, koupání nelze doporučit zejména pro citlivé jedince (tzn. zejména děti, těhotné ženy, osoby trpící alergií a osoby s oslabeným imunitním systémem) Voda nebezpečná ke koupání zákaz koupání (5) - voda neodpovídá hygienickým požadavkům a hrozí akutní poškození zdraví, vyhlašuje se zákaz koupání Obr. C3.3: Snížený stav vody u mola na koupališti na Hostivařské nádrži Za normálních podmínek dosahuje hladina o zhruba metr výše. 216

19 ZDRAVÍ A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ C3 Obr. C3.4: Pro vstup do vody při nižším stavu hladiny zhruba v první polovině koupací sezóny na Hostivařské nádrži bylo nutno místy překonat bahnité úseky ( ). Obr.C3.5: V případě příznivého počasí se na Hostivařské nádrži koupe velký počet osob (7. 7. ) 217

20 C3 ZDRAVÍ A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ C3.4 Biologický monitoring člověka Hlavní město Praha je od roku 25 zařazeno mezi oblasti, v nichž probíhá národní biomonitoring expozice toxickým látkám z prostředí. V roce byly monitorovací aktivity zaměřeny na sledování obsahu vybraných organických látek v mateřském mléku a na obsah rtuti ve vlasech žen-matek. V mléku byly analyzovány bromované zpomalovače hoření (BFR), perfluorované sloučeniny (PFC), indikátorové kongenery polychlorovaných bifenylů (PCB) a vybrané organochlorované pesticidy, jako je hexachlorbenzen (HCB), izomery hexachlorcyklohexanu (HCH) a suma izomerů dříve používaného pesticidu DDT. Kritériem pro výběr matek-rodiček byla minimální doba pobytu v dané lokalitě alespoň 1 rok, věk minimálně 18 let a kojení pouze jednoho novorozence (ne dvojčat či vícerčat). V roce byly odběry biologického materiálu uskutečněny celkem u 182 žen ze čtyř lokalit v České republice. Analyzováno bylo celkem 181 vzorků vlasů a 164 vzorků mateřského mléka, z toho v Praze 5 vzorků vlasů a 51 vzorků mléka. Průměrná délka pobytu matek v Praze činila přibližně 18 let. Údaje o subjektech byly čerpány z dotazníků, týkajících se životního stylu a možných expozičních zdrojů sledovaných látek. Ze všech lokalit bylo v pražském vzorku nejvíce vysokoškolsky vzdělaných žen (36 %). Zatímco sledování hladin PCB a pesticidů probíhá v rámci biomonitoringu již od roku 1994, informace o zátěži běžné populace PFC a BFR jsou v Česku dosud značně omezené. Část sledovaných látek je zařazena na listinu Stockholmské úmluvy o perzistentních organických látkách, neboť se jedná o bioakumulativní látky, u nichž existuje podložené podezření na vývojovou, reprodukční a systémovou toxicitu, karcinogenní účinky a na poškozování hormonální rovnováhy se závažnými následky pro populaci. V roce bylo více než 5 % vzorků bromovaných zpomalovačů hoření pod limitem kvantifikace, z toho důvodu nebylo možné výsledky statisticky vyhodnotit. Zjištěný obsah perfluorovaných sloučenin navazuje na předchozí výsledky z roku 213 a představuje tak základ pro hodnocení současné úrovně expozice české populace. Kvantifikovány byly perfluoroktanslufonát a kyselina perfluoroktanová, u kterých byl pozorován pokles oproti předchozímu období. Ve vzorcích převažovaly také vícechlorované kongenery polychlorovaných bifenylů a to převážně PCB 138, 153 a 18. Pro zhodnocení se využívá obsah indikátorového kongeneru PCB 153, jehož obsah v mateřském mléce se ve srovnání s předchozími lety snížil. Sestupný trend byl pozorován také v případě organochlorovaných pesticidů, což navazuje na postupně klesající zátěž dokumentovanou již od konce 8. let 2. století a opakovaně potvrzovanou v předchozích letech biomonitoringu. Výsledky obsahu rtuti získané analýzou vlasů vypovídají především o zátěži organismu organickou formou rtuti (methylrtuti), která má schopnost se akumulovat v organismu. Hlavním zdrojem expozice methylrtuti u běžné populace je zejména konzumace dravých a déle žijících ryb. Výsledky získané analýzou vlasů lze použít také k retrospektivnímu odhadu expozice matky během těhotenství. Zátěž methylrtutí a celkovou rtutí v populaci kojících žen byla v roce nízká a nepředstavuje tak významné zdravotní riziko. U 97 % žen byly nalezeny koncentrace pod mezí,58 µg/g (zdravotně významná hodnota stanovená podle Environmental Protection Agency US EPA). Lze říci, že v případě organických látek i rtuti jsou zjištěné koncentrace v Praze přibližně srovnatelné se střední hodnotou získanou ze všech sledovaných lokalit v ČR. Obr.C3.6: Obsah cizorodých látek v mateřském mléku a ve vlasech žen-matek v Praze, 15 1 Medián koncentrace v mateřském mléku (ng/ml mléka) Medián koncentrace ve vlasech (µg/g vlasu) Medián koncentrace v mateřském mléku (ng/g tuku) 69, ,38,3,21 3,2 PFOA PFOS Hg ΣHCH HCB PCB 153 ΣDDT

21 C4 BIOLOGICKÉ FAKTORY C4.1 SLEDOVÁNÍ VÝSKYTU PŮVODCŮ NÁKAZ V KLÍŠŤATECH Biologické faktory V roce pokračovalo monitorování aktuální promořenosti klíšťat původci nákaz Lymeské borreliozy a Klíšťové meningoencefalitidy v dlouhodobě sledovaných lokalitách na území hlavního města Prahy s cílem sledovat aktivitu klíšťat v tzv. přírodních ohniscích nákazy v podmínkách hlavního města Prahy. Sběr klíšťat byl prováděn ve sledovaných lokalitách pracovníky Hygienické stanice hlavního města Prahy ústředí, oddělení epidemiologie DDD protiepidemického odboru Hygienické stanice hlavního města Prahy, ve spolupráci s pracovníky poboček Hygienické stanice Centrum, Jih, Východ a Sever. Vyšetření byla prováděna Národní referenční laboratoří pro Lymeskou borreliozu SZÚ Praha a Národní referenční laboratoří pro arboviry Zdravotního ústavu se sídlem v Ostravě. Biologický vývoj klíšťat je ovlivňován klimatickými podmínkami. V letních měsících převládalo proměnlivé počasí, sběr byl prováděn vlajkováním při převažujícím polojasném a oblačném počasí při teplotách C. Do laboratoří se předala k vyšetření na Klíšťovou meningoencefalitidu a Lymeskou borreliozu klíšťata všech vývojových stadií, převažovala stadia nymf. Promořenost klíšťat původcem Lymeské borreliozy je v průměru 15,79 %, nad průměrem byla lokalita Satalická obora, Praha 9, 2 %, Kunratický les U Labutě, Praha 4, 19 % a nejvyšší promořenost byla zaznamenána v lokalitě Kunratický les Na tý louce zelený, Praha 4, 24,2 %. Výsledky vyšetření na přítomnost viru Klíšťové meningoencefalitidy neprokázaly pozitivitu v odebrané populaci klíšťat. Výsledky dlouhodobého sledování výskytu klíšťat na území hlavního města Prahy opakovaně ukazují na nezbytnost dodržování preventivních opatření (očkování, používání repetentů, včasné odstranění klíštěte a dezinfekce místa přisátí klíštěte, vhodné oblečení) při návštěvě v přírodě. Očkování proti Klíšťové meningoencefalitidě provádí očkovací centra, Zdravotní ústavy nebo praktičtí lékaři. Průběžné informace jsou k dispozici na webových stránkách Hygienické stanice hlavního města Prahy, sekce odborné informace, kolonka epidemiologie.na sekce EPI /epidemiologie/, informace, časté infekční nemoci, klíšťata. C4 Tab. C4.1: Promořenost klíšťat původcem Lymeské borreliózy v roce na lokalitách sledovaných HS hl. m. Prahy Lokalita Datum Samice Samci Nymfy Celkem 9, Satalická obora výsledky 1 poz 8 poz neg 2, % 9, Klánovický les výsledky 2 poz 1 poz 2 poz 7.8 % 4, Kunratický les U Václava IV. výsledky 2 poz 2 poz 1 poz 7,9 % 7, Stromovka výsledky neg 1 poz neg 8,3 % 4, Kunratický les Globus výsledky 2 poz 2 poz 2 poz 1,7 % 4, Kunratický les U Labutě výsledky neg 4 poz 4 poz 19, % 4, Kunratický les Na tý louce zelený výsledky 4 poz neg 12 poz 24,2 % 5, Prokopské údolí výsledky 1 poz 1 poz neg 12,5 % 5, Prokopské údolí Dalejský potok výsledky 1 poz 4 poz neg 12, % Vysvětlivky: neg / poz = negativní / pozitivní na původce Lymeské borreliozy Zdroj: HS HMP 219

22 C4 Biologické faktory Tab. C4.2: Promořenost klíšťat původcem klíšťové meningoencefalitidy v roce na lokalitách sledovaných HS hl. m. Prahy Lokalita Datum Samice Samci Nymfy Celkem 9, Klánovický les výsledky neg neg neg % 4, Točná u letiště výsledky neg neg neg % 4, Kunratický les U Václava IV. výsledky neg neg neg % 4, Kunratický les Globus výsledky neg neg neg % 4, Kunratický les U Labutě výsledky neg neg neg % 4, Kunratický les Na tý louce zelený výsledky neg neg neg % 5, Pod Kesnerkou výsledky neg neg neg % 5, Prokopské údolí Dalejský potok výsledky neg neg nevyš % Vysvětlivky: neg / poz = negativní / pozitivní na virus klíšťové meningoencefalitidy Zdroj: HS HMP C4.2 PYLOVÝ MONITORING V ROCE Pylová situace - stanice Praha (areál SZÚ, Šrobárova 48, Vinohrady, Praha 1). Cílem pylového monitoringu je informování veřejnosti o aktuálním výskytu množství pylu určitých, zejména alergenních, rostlin v ovzduší. Systém záchytu pylových alergenů v ovzduší, hodnocení a předávání dat se nezměnil. Na pražské stanici v roce probíhalo sledování pylových alergenů od poloviny února do konce října. Odběr vzorků je v Praze (5 5 s. š., v. d., 245,5 m.n.m) v areálu Státního zdravotního ústavu, kde je parková výsadba s trávníky, keři a stromy (břízami, jehličnany a dalšími stromy). Areál se nachází ve východní části centra města a v jeho okolí je vilová čtvrť a areál fakultní nemocnice. Asi 1 km od stanoviště je rozsáhlý komplex hřbitovů s různorodou parkovou výsadbou včetně exotických dřevin i bylin. Vyhodnocení je založeno na charakteristických klimatických intervalech a vývoji koncentrace pylu konkrétního rodu, resp. skupiny rostlin ve vzduchu v průběhu roku. Z vyhodnocení dlouhodobých trendů je zřejmé, že pylová sezóna začíná obvykle koncem února, kulminuje v dubnu až v květnu a doznívá na přelomu září a října v závislosti na počasí. Výskyt silně alergenních pylů má vlastně dvě maxima. První, v období květu olše, lísky a následně břízy, začíná v únoru a končí v první polovině května. Druhé, rozvleklejší období, zahrnuje postupně na sebe navazující vývin pylů trav, kopřivy a pelyňku a trvá obvykle od května do konce září. I podle typického zastoupení jednotlivých druhů pylů lze pylovou sezónu dělit na období. Tab. C4.3: Typičtí představitelé pylů dle jednotlivých období roku Období interval roku Typický představitel Jarní 6-13 týden (únor březen) olše, líska, bříza pozdně jarní týden (duben květen) trávy, dřeviny Letní týden (červen srpen) jitrocel, pelyněk, kopřiva, ambrosia raně podzimní 35 týden a dále (září říjen) ambrosia, spóry plísní 22

23 Biologické faktory C4 Pro jarní období je typický výskyt pylových zrn kvetoucích dřevin, kdy pyl lísky (Corylus) a olše (Alnus) jsou významnými alergeny a způsobují první pylové alergické potíže. V roce začala pylová sezona poměrně rychlým únorovým nástupem většího množství pylu olše, lísky a tisu (Taxus; střední alergen) s nálezy pylových zrn v rozsahu stovek. Začátkem března se objevila zrna topolu (Populus), vrby (Salix) a jasanu (Fraxinus). Od poloviny března se v ovzduší nacházela pylová zrna břízy (Betula) nejvýznamnějšího jarního alergenu, s vrcholem výskytu v dubnu, v 15. a 16. týdnu (9 14 zrn/týden). Její sezóna se protáhla až do poloviny května. Na přelomu března a dubna až v polovině dubna (dub Quercus) se objevují první pylová zrna habru (Carpinus), jilmu (Ulmus), ořešáku (Juglans) a dubu (Quercus). Počet zrn kolísal v rozsahu desítek až stovek zrn za týden. Začátkem května rozkvetly jehličnany, smrk (Picea) a borovice (Pinus). Počet pylových zrn borovice byl i ve stovkách na den (např to bylo 561 zrn/24 hod); v ovzduší se pak nacházel do 23. týdne. Smrk kvetl podstatně kratší dobu, do 22. týdne a počet zrn nebyl tak velký jako u borovice, tj. nepřekročil 5 zrn/den. (Pyl těchto dřevin sice není významným alergenem, ale ve velkém množství může potíže vyvolat). Obr. C4.1 Výskyt pylových zrn dřevin, Pylová sezóna borovice, bříza tis, olše 5 měsíc týden II. III. IV. V. VI. bříza (Betula) olše (Alnus) tis (Taxus) borovice (Pinus) Obr. C4.2 Výskyt pylových zrn bylin (trávy, šťovík, jitrocel), Pylová sezóna Letní byliny I trávy množství zrn na m 3 / týden měsíc týden šťovík, jitrocel IV. V. VI. VII. VIII. IX. 2 trávy (Poaceae) šťovík (Rumex) jitrocel (Plantago) 221

24 C4 Biologické faktory Nejvýznamnějším alergenem je v pozdně jarním období pyl trav lipnicovitých (Poaceae). V roce začaly trávy kvést v 18. týdnu (začátek května), nejvíce pylových zrn pak bylo nalezeno v 23 týdnu (663 zrn/týden). Počet zrn na den se pohyboval v desítkách a byl srovnatelný s minulými roky. Pyl trav byl v ovzduší až do druhé poloviny září. Začátkem května se objevila pylová zrna šťovíku (Rumex) a jitrocele (Plantago) jejichž dlouhá sezóna skončila až v první polovině září. Šťovík může působit potíže spíše v kombinaci s trávou, jitrocel patří mezi středně alergenní rostliny. Ve 22. kalendářním týdnu se objevila první zrna kopřivy (Urtica); její pyl se řadí mezi méně až středně významné alergeny, ale při vysoké koncentraci v ovzduší potíže vyvolat může. V roce se v ovzduší nacházely vyšší počty zrn na den, tj. ve stovkách/24 hodin a to téměř po celou dobu květu kopřivy, do 34. týdne. Sezóna kopřivy končila až v září. V celém letním období (červenec, srpen, začátek září) se v ovzduší nacházel zejména pyl bylin a plevelných rostlin. Mezi nimi je nejvýznamnější alergen tohoto období pelyněk (Artemisia), počty zrn se pohybují nejvýše v desítkách, největší počet, 33 zrn/24 hodin, byl nalezen 6. srpna. V týdnech 36. a 38. pak byla v ovzduší pylová zrna dalšího agresivního alergenu, a sice ambrózie (Ambrosia), s maximem až 16 zrn/den. Obr. C4.3 Výskyt pylových zrn bylin (pelyněk, ambrózie), Pylová sezóna Letní byliny II. množství zrn na m 3 / týden pelyněk měsíc týden VII. VIII. IX. X. pelyněk (Artemisia) ambrózie (Ambrozia) merlíkovité (Chenopodiacae) merlíkovité, ambrózie Obr. C4.4: Výskyt spór plísní a pylových zrn kopřivy, Pylová sezóna spóry plísní a kopřiva kopřiva množství zrn/spór na m 3 měsíc týden 5 plísně II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. kopřiva spory plísní 222