FIAT CR.32 & CR.42. Obsah. Ivo Pejčoch

Transkript

1 FIAT CR.32 & CR.42 Ivo Pejčoch Obsah Životní data CR.32 & CR kapitola Zlatá éra letectví 5 2. kapitola Freccia ve službě kapitola Nástupce za Frecciu kapitola Bojové nasazení CR kapitola Lidé okolo Fiatů 85 Dodatky 1 Fiat CR.32 základní technické údaje 91 2 Fiat CR.42 základní technické údaje 92 3 Průběh výroby CR Italská esa na dvouplošnících Fiat 94 5 Fiaty CR.32 a CR.42 jako modely 95 6 knihy a články o Fiatech 95 Rejstřík 96

2 FRECCIA VE SLUŽBĚ Nekamuflovaný CR.32, používaný na přelomu třicátých a čtyřicátých let italským letectvem již jen pro cvičné účely. proti bombardérům Blenheim RAF vracejícím se z náletu na letiště u El Ademu. Po dvou hodinách došlo k pohotovostnímu startu celkem sedmi CR.32 proti formaci osmi Blenheimů Mk I z 45. perutě RAF směřujících opět nad El Adem. Útočníky napadli z převýšení a po přistání nárokovali dva sestřely a poškození čtyř dalších britských strojů. Již odpoledne se objevila další skupina, tentokráte již osmnácti Blenheimů z 55. a 113. perutě. Piloti Frecií hlásili sestřelení celkem dvou bombardérů, další dva musely nouzově přistát a ještě dva byly poškozeny. Dne 14. června plnilo šest CR.32 z 8. Gruppo CT poněkud jinou roli než doposud, když se zabývaly protivzdušnou obranou. Vyslány totiž byly na doprovod bombardérů Caproni Ca.310 ze stavu 12. Gruppo. Ty dostaly úkol napadnout kolonu obrněných vozidel v oblasti Amseatu. Střet s údajnými sedmi britskými Gladiatory vykládaly obě strany po svém. Italové nárokovali sestřelení tří britských dvouplošníků, naopak podle britského Královského letectva se ve skutečnosti Britové účastnili střetu s pouhými třemi letouny a bez vlastní ztráty dosáhli vítězství nad jedním Fiatem a jedním Caproni. Pilot stíhačky, Sergente Adoarde Azzarone, padl a získal tak smutný primát mezi letci CR.32 na africké půdě. Freccie bojovaly proti Britům do 22. června, kdy začalo jejich nahrazování modernějšími CR.42. Freccie však později operovaly jako bitevní letouny ve stavu 50. Stormo Assalto.. Na závěsníky bylo možné umístit jednu bombu o hmotnosti 90 kilogramů nebo dvě po 45 kilogramech, případně dvanáct dvoukilogramových. V této roli se letouny vyřazené od stíhacích jednotek ještě mohly osvědčit. V praxi obě jednotky Gruppo (12. a 16.) tvořící 50. Stormo byly sestaveny ze dvou Squadriglií, z nichž jedna operovala s popisovanými Fiaty, druhá s jednomotorovými útočnými bombardéry Breda Ba.65. Dne 4. srpna 1940 odstartovalo šest Ba.65 ze 159. Squadriglie a šest CR.32 ze 160. Squadriglie s rozkazem bombardovat britskou obrněnou kolonu pohybující se přibližně třicet kilometrů od Sollúmu. Nad cílem se odehrál zuřivý souboj se čtveřicí Gladiatorů, které tentokrát starým Fiatům podlehly. Dva byly sestřeleny a třetí vážně poškozen a jeho pilot musel nouzově přistát. Na italské straně došlo ke ztrátě jedné Bredy, jež se do souboje rovněž zapojily, čtyři bombardéry byly během boje poškozeny. V prosinci Britové zahájili ofenzivu v Západní poušti s krycím názvem Compass. Italská vojska byla prudkým náporem britských divizí vržena z Egypta zpět k libyjské hranici a utrpěla těžké ztráty. V důsledku bojů přišla Reggia Aeronautica na severu afrického kontinentu prakticky o všechny zbylé CR.32. Ve východní Africe Freccie tvořily výzbroj rovněž jednotek dislokovaných v koloniích východní části Afriky, v Etiopii, Eritreji a v Italském Somálsku. Ve chvíli vyhlášení Po italské kapitulaci ve východní Africe padlo Britům a Jihoafričanům do rukou mnoho italských letadel. Ten lehce poškozený CR.32 patřil původně 410. Squadriglii, snímek byl pořízen v etiopské Addis Abebě. války spojenecké koalici se CR.32 nacházely ve stavu 410. Squadriglie v Diredawě a 411. Squadriglie v Addis Abebě. V první linii bylo v tu chvíli osmnáct strojů popisovaného typu, další se nacházely v opravě nebo záložních skladech. Letecké síly v regionu se nazývaly Aeronautica dell Africa Orientale Italiana, zkráceně AOI. Zpočátku dokázali piloti obstarožních dvouplošníků vést vyrovnaný boj s mnohem modernějšími Hurricany a Blenheimy. Dne 19. června se odehrál první vzdušný boj nad válčištěm, kdy dvojice CR.32, Pozemní přeprava CR.32 od v severní Africe působící 160. Squadriglie. Roku 1940 operovala 410. Squadriglia ve východní Africe s v té době již beznadějně zastaralými CR.32. Letouny v té době již používala spíše pro podporu pozemních jednotek a jako lehké bombardéry

3 BOJOVÉ NASAZENÍ CR.42 Letouny z 83. Squadriglie,, která se na konci roku 1940 stala součástí Italského expedičního sboru, v rámci něhož operovala z belgických základen nad Velkou Británií. Pro moderní britské jednoplošníky se zatahovacím podvozkem nepředstavovaly obstarožní biplány vážného protivníka. Úspěchů proti italskému letectvu nad Anglií dosáhli i českoslovenští stíhači. Tento CR.42 byl původně používán Italským expedičním sborem k útokům proti Velké Británii. V listopadu 1940 byl ale při jednom náletu poškozen, padl Britům do rukou. Ti ho po opravě používali k testům. Dnes je z něj exponát v muzeu v Hendonu, samozřejmě již opět v italské válečné kamufláži. Letouny 18. Gruppo, které na konci roku působily v Belgii Bratři ve zbrani. Na belgickém letišti byl roku 1940 vyfotografován tento CR.42 italského expedičního sboru ve společnosti německých letadel. Dobře patrné jsou z tohoto snímku mezikřídelní výztuhy italského dvouplošníku

4 CR.32, Venezuela, čtyřicátá léta CR.32, Paraguay, čtyřicátá léta V červnu 1940 ukořistilo francouzské námořní letectvo jeden nepoškozený CR.42. Letoun byl opatřen francouzskými znaky, do pádu Francie ale nestačil být vyzkoušen ve vzduchu. CR.32, Čína, V severní Africe měl Svobodným Francouzům padnout do rukou jeden CR.42, který použili k cvičným letům. Stroj měl mít zachovány italské znaky, pouze na boku se objevil lotrinský kříž a na kormidle francouzská trikolora. Itálie, válečné (CR.32 & CR.42) Španělsko, frankistické (CR.32 horní křídlo zespodu) Čína (CR.32) Německo (CR.42 varianta) CR.32bis, Rakousko, Jagdgeschwader II, Maďarsko (CR.32 & CR.42) Španělsko, republikánské (CR.32) Rakousko (CR.32) Belgie (CR.42) CR.32, Německo, ex-rakouský letoun, po anšlusu Rakouska zařazen do JG 135 Maďarsko (CR.32 & CR.42) Venezuela (CR.32) Německo (CR.32) Švédsko (CR.42) Španělsko, frankistické (CR.32 shora) Paraguay (CR.32) Německo (CR.42 varianta) Itálie, poválečné (CR.42)

5 LIDÉ OKOLO FIATŮ Portrét hvězdy frankistického letectva kapitána Garcii Morata u jeho CR.32 s typickým znakem jednotky Osobní CR.42 Magg. Guida Nobiliho, jednoho z es na Fiatech. Snímek byl pořízen v létě 1940 v sicilském Trapani, odkud se 385. Squadriglia, jíž velel, podílela na útocích proti Maltě. Španělsko Joaquín García-Morato y Castaño Nejúspěšnější španělský stíhač se narodil 4. května 1904 v Melille, roku 1923 zahájil vojenskou kariéru u pěchoty. V dubnu 1925 zahájil civilní pilotní výcvik, v srpnu získal licenci. Během bojů proti povstalcům v Maroku létal na průzkumném bombardéru, do roku 1929 působil jako letecký instruktor. Když začala občanská válka, byl služebně v Británii, po návratu se přidal k nacionalistické armádě. Kariéru stíhacího pilota zahájil v kabině Nieuportu 52, s nímž 12. srpna dosáhl prvního vítězství nad bombardérem Vickers Vildebeest nad Antequerou. Dalších tří vítězství dobyl v kokpitu Heinkelu He 51, pak přesedlal na Fiat CR.32, se kterým se stal vůbec nejúspěšnějším stíhačem občanské války. Během ní dosáhl až neuvěřitelných 40 vítězství, z toho šestatřicet s Fiatem CR.32. Poslední, nad I-15, si připsal 19. ledna Nedlouho potom však zahynul zcela absurdní smrtí. Čtvrtého dubna 1939 předváděl akrobacii nad letištěm pro filmový štáb a smrtelně havaroval, zřejmě v důsledku vysazení v motoru při obratu v minimální výšce. Joaquín García Morato se stal nejúspěšnějším stíhačem sedlajícím dvouplošné Fiaty mezi všemi letectvy, které tento typ používaly. Julio Salvador Díaz-Benjumea Díaz-Benjumea zahájil vojenskou službu u pozemní armády a roku 1930 jej povýšili na poručíka dělostřelectva. Potom však absolvoval pilotní výcvik a před vypuknutím občanského konfliktu sloužil jako pilot stíhačky Nieuport 52. Na tomto stroji poškodil v boji prvního republikánského soupeře, sestřelu však dosáhl až v kabině Heinkelu He 51, jeho obětí byl 17. srpna 1936 Potez 54 nad Santa Cruz de Mudela. Tento typ mu přinesl další tři vítězství, skutečně obávaným esem se stal až s italským CR.32. V řadách eskadry 1-E-3 dobyl celkem dvaceti vítězství, posledního 3. října To však nebyl konec jeho válečných úspěchů, patřil totiž k dobrovolníkům, kteří se účastnili v rámci Luftwaffe bojů na východní frontě za druhé světové války a roku 1942 rozšířil s Messerschmittem Bf 109 konto o další dva sestřely. Po válce vystřídal několik významných funkcí, byl velitelem letecké školy, leteckým atašé ve Spojených státech, od listopadu 1969 ministrem letectví, roku 1970 jej povýšili na generálporučíka. Julio Salvador Díaz-Benjumea za svou kariéru dosáhl 26 vítězství ve vzdušném boji (z toho 24 na dvouplošnících) a nádavkem jednoho sestřelu balonu. Generálporučík Díaz-Benjumea zemřel 22. června Ángel Salas Larrazábal Narodil se 10. října 1906 v Orduně. Do vojska koval roku 1921, roku 1926 byl jmenován poručí- kem. Následujícího roku přestoupil k letectvu, roku 1928 se stal vzdušným pozorovatelem, roku 1930 pak ukončil pilotní výcvik. Účastnil se potlačování povstání v Africe, roku 1936 jej povýšili na kapitána. Po zahájení občanské války se účastnil bitevních náletů na protivníkovy pozemní jednotky, pak však naruzahájil kariéru úspěšného stíhače. Prvního vítězství dobyl ještě s Nieuportem 52 na teruelské frontě 23. srpna 1936, od září však sedlal Fiat CR.32. Na něm sestřelil prvního protivníka 25. září šlo o Potez 540. Dne 5. listopadu pak v zuřivém boji sestřelil stíhací I-15 a další dva poškodil. Skóroval již následujícího dne, opět nad I-15 a jeho konto se rozrůstalo. Kromě dvou sestřelů na He 51 v dubnu 1937 dosáhl všech ostatních v občanské válce na CR.32, skončil ji 16 vítězstvími (třináct na CR.32). Larrazábal se připojil ke španělským dobrovolníkům 1. Escuadrilla Azul, bojující po německém boku na východní frontě v letech druhé světové války. Během pouhých dvou měsíců na podzim 1941 zde s Bf 109E přidal na své konto dalších sedm vítězství, provedl tu celkem sedmdesát bojových operací. Jeho další kariéra zahrnovala posty leteckého atašé v Římě, Berlíně, Lisabonu a Paříži. Roku 1956 velel proudovým stíhačům určeným k obraně vzdušného prostoru již v hodnosti plukovníka. Roku 1966 se stal velitelem taktického letectva, to již měl hodnost generálporučíka. Do výslužby odešel jako generálplukovník roku Generál Ángel Salas Larrazábal dosáhl za svou kariéru celkem 23 vítězství, zemřel 19. července Carlos Bayo Alessandrí Původně palubní střelec bombardovacího Breguetu po začátku občanské války absolvoval stíhací pilotní školu a zahájil kariéru stíhače v kabině He 51. Až po přechodu na CR.32 otevřel skóre 28. prosince 1937, když poslal k zemi republikánský I-15. Během těžkých bojů sestřelil celkem 11 vládních letounů, zajímavé je, že výhradně stíhacích I-15 a I-16. I Alessandrí se zařadil k dobrovolníkům 1. Escuadrilla Azul létajících nad východní frontou na Messerschmittech Bf 109E. Dne 7. října 1941 poškodil stíhací MiG-3,, pak však v rozmezí pouhých čtyř dnů, 13. až 17. října, sestřelil tři sovětské stroje, stíhací I-16 a dva bombardéry DB-3. Po návratu v lednu 1942 působil na různých veli- telských funkcích, dosáhl až na hodnost generálpo- ručíka. Carlos Bayo Alessandrí měl na kontu dohromady 14 vítězství, zemřel 1. února