STANDARDIZACE TEXTILNÍCH VÝROBKŮ TEXTILNÍ ODPAD A EKOLOGIE

Transkript

1 Přednášející: Ing. Marie Havlová, Ph.D. STANDARDIZACE TEXTILNÍCH VÝROBKŮ TEXTILNÍ ODPAD A EKOLOGIE 13. Přednáška Náplní přednášky je orientace v oblasti textilního odpadu a problematiky životního prostředí.

2 Problematika životního prostředí Péče o životní prostředí patří k aktuálním celosvětovým problémům. Dosavadní zkušenosti ukazují, že společenský rozvoj měl zpravidla negativní dopady na životní prostředí. Udržitelný rozvoj je takový rozvoj, který zajistí potřeby současných generací, aniž by bylo ohroženo splnění potřeb generací příštích a aniž by se to dělo na úkor jiných národů. Lidská činnost (zejména průmyslová výroba) nesmí devastovat ŽP ve větší míře, než je přirozená regenerační schopnost přírody.

3 Environment základní definice Norma ISO definuje environment jako prostředí, ve kterém organizace provozuje svou činnost, zahrnující ovzduší, vodu, půdu, přírodní zdroje, rostliny, živočichy, lidi a jejich vzájemné vztahy. Environmentální dopad je jakákoli změna v životním prostředí ať nepříznivá či příznivá, která zcela nebo částečně vyplývá z environmentálních aspektů organizace. Environmentální aspekt je prvek činností, výrobků nebo služeb organizace, který může ovlivňovat životní prostředí.

4 Státní politika životního prostředí ČR Je dokument, který byl přijat usnesením vlády č. 235/2004 a platí pro léta Základem dokumentu je: Mezinárodní srovnání stavu životního prostředí podle různých ukazatelů Cíle v prioritních oblastech sektorové politiky (energetika, těžba nerostných surovin, průmysl, doprava apod.) Regionální rozvoj Environmentální opatření

5 Nástroje státní politiky ŽP ČR Zvyšování povědomí veřejnosti v otázkách ŽP Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta Právní nástroje Ekonomické nástroje Dobrovolné nástroje Informační nástroje Nástroje informačního plánování Věda a výzkum Mezinárodní spolupráce

6 Dobrovolné aktivity Znamená orientaci výrobců na předcházení ekologickým problémům, před jejich následným odstraňováním. Označování ekologicky šetrných výrobků (ekolabelling) je založen na vytvoření konkurenčního prostředí v důsledku zavedení dalšího výběrového kritéria. Označení Ekologicky šetrný výrobek představuje státem garantovanou informaci o pozitivním výsledku ekologického hodnocení výrobku a jeho vlastností.

7 Ekologicky šetrný výrobek Ekoznačka Ekologicky šetrný výrobek znamená že: U označeného výrobku jsou minimalizovány nepříznivé vlivy na životní prostředí a na zdraví spotřebitele a tuto skutečnosti garantuje stát. Výrobek je z největší pravděpodobností k přírodě šetrnější než výrobek stejný ale bez značky (nejedná se však o stoprocentí jistotu, neboť ekoznačení je dobrovolné). Výrobek splňuje ještě přísnější normy na vliv na zdraví a životní prostředí, než vyžaduje zákon od výrobků ostatních. Značku je možné nalézt prakticky na všem kromě jídla (výrobky - papír, elektronické přístroje, textil; služby hotely, kempy).

8 Garant značky Garantem je Ministerstvo životního prostředí. Odpovědným výkonným orgánem Národního programu označování ekologicky šetrných výrobků je CENIA - česká informační agentura životního prostředí. Značka se uděluje v rámci Národního programu označování ekologicky šetrných výrobků, který byl vyhlášen 14. dubna (V roce 2006 užívalo ekoznačku České republiky 82 domácích či zahraničních firem.) Na stránkách www. cenia.cz je k nalezení seznam ekologicky šetrných výrobků v Česku a další informace.

9 Textilní výrobky ekologicky šetrné Požadavky pro propůjčení ochranné známky ekologicky šetrný výrobek pro textilní výrobky upravuje technická směrnice Ministerstva ŽP. Během zpracování, výroby a dopravy se na textilie mohou dostat látky, které v průběhu jejich užívání mohou ve styku s povrchem lidského těla působit negativně na zdraví osob (těžké kovy, pesticidy, herbicidy, některá barviva apod.). Dále se v průběhu životního cyklu textilního výrobku mohou používat látky a postupy, které negativně ovlivňují životní prostředí (použití pesticidů a herbicidů při pěstování přírodních textilních vláken, emise látek do vody a ovzduší při výrobě syntetických vláken, emise chemických látek do odpadních vod a ovzduší v průběhu výroby textilií, emise ze spalování paliv apod.).

10 Technická směrnice MŽP Účelem této směrnice je stanovit (v souladu s praxí v EU) podmínky pro výrobky a způsoby výroby, které při splnění kvalitativních požadavků na textilie a jejich užitné vlastnosti zajistí nezbytné hygienické vlastnosti textilií při použití technologií respektujících zásady ekologicky šetrné výroby. Textilní výrobky označené ochrannou známkou Ekologicky šetrný výrobek musí: Splňovat požadavky platných technických, bezpečnostních, zdravotních, hygienických a jiných předpisů. Mít užitné vlastnosti srovnatelné nebo lepší než obdobné výrobky téže kategorie. Ekologicky šetrné textilní výrobky musí navíc splňovat kritéria uvedená v této směrnici. Testování se provádí podle metod uvedených u každého kritéria.

11 Přehled stanovených kritérií pro udělení ekoznačky Ekologicky šetrný výrobek : Textilní vlákna: 1. Akryl 2. Bavlna a ostatní celulózová vlákna ze semen včetně kapoku 3. Elastan 4. Len a ostatní lýková vlákna (včetně konopí, juty a ramie) 5. Surová vlna a ostatní keratinová vlákna (včetně ovčí, velbloudí, z alpaky a koz) 6. Vlákna z regenerované celulózy (včetně viskózy, lyocelu, acetátu, měďnatého hedvábí, triacetátu) 7. Polyamid 8. Polyester 9. Polypropylen

12 Kritéria pro textilní vlákna Pro jednotlivé výše uvedené druhy textilních vláken jsou v příloze technické směrnice specifikována kritéria, která musí být splněna pro možnost získání značky Ekologicky šetrný výrobek. Kritéria stanovená v této části pro daný typ vláken není třeba splnit tehdy, je-li obsah textilních vláken nižší než 5% textilních vláken ve výrobku. Podobně nemusí být splněna, pocházejí-li vlákna z recyklace. V této souvislosti jsou jako recyklovaná vlákna definována pouze vlákna pocházející z odstřižků z oděvního zpracování, výroby textilií, nebo z odpadů použitých výrobků (textilií nebo jiných).

13 Chemikálie a postupy: (pokračování přehledu kritérií) 10. Přípravky a úpravy pro vlákna a příze 11. Biocidní a biostatické přípravky 12. Odbarvování a depigmentace 13. Zatěžování 14. Textilní pomocné prostředky 15. Detergenty, změkčovadla a komplexotvorná činidla 16. Bělící činidla 17. Nečistoty v barvivech 18. Nečistoty v pigmentech 19. Barvení s chromovými mořidly 20. Kovokomplexní barviva 21. Azobarviva 22. Barviva, která jsou karcinogenní, mutagenní nebo toxická pro reprodukci 23. Potenciálně senzibilizující barviva 24. Halogenované přenašeče 25. Tisk 26. Formaldehyd 27. Odpadní vody vypouštěné ze zušlechťovny 28. Přípravky pro nehořlavé úpravy 29. Prostředky pro nesráživé úpravy 30. Finální úpravy 31. Výplňové materiály 32. Povlaky, lamináty a membrány 33. Využití vody a energie

14 Kritéria užitných vlastností: 34. Rozměrové změny při praní a sušení 35. Stálobarevnost v praní 36. Stálobarevnost v potu (kyselém a alkalickém) 37. Stálobarevnost v mokrém otěru 38. Stálobarevnost v suchém otěru 39. Stálobarevnost na světle 40. Informace uvedené na ekoznačce

15 Další značky používané v textilu Výrobky z ekologicky pěstované bavlny. Registrovaná značka holandské společnosti Bo Weevil, certifikaci provádí Control Union Certification/Skal International. Fair wear - Spravedlivé oblékání. Zaručuje, že výrobce (textilní podnik) dodržuje podmínky stanovené Mezinárodní organizací práce International Labour Organisation (ILO) (zákaz dětské práce, minimální mzda, důstojné podmínky k práci apod.). Značku lze nalézt na oděvech. Fair Wear Foundation mezinárodní nadace, která se zaměřuje na zlepšení sociálních podmínek v oblasti oděvního průmyslu.

16 . Zelená bavlna. Nejedná se o ekoznačku v pravém slova smyslu. Zboží nesoucí tuto značku bylo vyrobeno v souladu s filozifií, že jeho výroba by měla přírodě a ostatním lidem škodit co nejmíň. Vlastní ji dánská společnost Novotex.

17 EMAS (Eco Management and Audit Scheme) EMAS je jedním z dobrovolných nástrojů ochrany ŽP - pozitivně motivuje organizace k odpovědnému přístupu a ke zlepšování environmentální výkonnosti nad rámec legislativních požadavků. Byl zřízen EU, za účelem zjišťování a sledování vlivu činností organizací na ŽP a zveřejňování informací v dané oblasti. EMAS představuje aktivní přístup podniku ke sledování, řízení a postupnému snižování dopadů činností organizace na životní prostředí (je určen jak pro soukromou, tak státní sféru). Systém EMAS je jedním ze dvou způsobů, kterým organizace může přistoupit k zavedení tzv. systému environmentálního řízení EMS.

18 EMS Prostřednictvím EMS podnik začleňuje péči o životní prostředí do své podnikatelské strategie i běžného provozu (zavedení systému se dotýká organizační struktury, způsobů rozdělení odpovědnosti, technologických postupů, procesů apod.). EMS je nedílnou součástí systému managementu celého podniku. Cílem je především ochrana (snižování spotřeby) přírodních zdrojů, snižování vypouštění znečišťujících látek do ovzduší, snižování rizika environmentálních nehod (havárií). Kladen je důraz i na ochranu zdraví pracovníků a obyvatel.

19 Nástroje pro zavedení EMS Oba tyto nástroje slouží pro certifikaci podniku nezávislou třetí stranou: 1. Norma ISO EMAS Zjednodušeně lze říci, že EMAS rozšiřuje systém ISO 14001: Zejména z pohledu transparentnosti - organizace se zavedeným systémem dle EMAS je povinna zveřejňovat environmentální prohlášení a otevřeně diskutovat s veřejností a dalšími zainteresovanými stranami.

20 Odpad Odpadem je míněna každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Nebezpečný odpad, nebezpečná látka charakteristickým rysem těchto elementů je, že vykazují jednu nebo více nebezpečných vlastností: výbušnost, oxidaci, vysokou hořlavost, dráždivost, žíravost, toxicitu, infekčnost, karcinogenitu, mutagenitu apod.

21 Textilní odpad Rozlišujeme odpad: Dále zpracovatelný Dále již nezpracovatelný Likvidace nezpracovatelného odpadu musí probíhat v souladu s platnou legislativou: Zákon č.188/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška MŽP č. 381/2001 Sb. ve znění vyhlášky č. 503/2004 Sb.

22 Katalog odpadů Je přílohou č.1 vyhlášky MŽP 381/2001 Sb., ve znění vyhlášky č. 503/2004 Sb. Pod kódem 04 jsou ze zařazeny: Odpady z kožedělného, kožešnického a textilního průmyslu Pod kódem jsou pak zařazeny: Odpady z textilního průmyslu

23 Kód Odpady z textilního průmyslu Název Odpady z kompozitních tkanin (impregnované tkaniny, elastomer, plastomer) Organické hmoty z přírodních produktů (např. tuk, vosk) Odpady z apretace obsahující organická rozpouštědla Jiné odpady z apretace neuvedené pod číslem Barviva a pigmenty obsahující nebezpečné látky Jiná barviva a pigmenty neuvedené pod číslem Kaly z čištění odpadních vod v místě jejich vzniku obsahující nebezpečné látky Jiné kaly z čištění odpadních vod v místě jejich vzniku neuvedené pod číslem Odpady z nezpracovaných textilních vláken Odpady ze zpracovaných textilních vláken Odpady jinak blíže neurčené

24 Textilní odpad zdroje Zdroje textilního odpadu : Sběrné suroviny (sběrné dvory, kontejnery) Průmyslový odpad (z výroby) Z hlediska dopadů textilní výroby na ŽP jsou však nejvýznamnější: Emise do vody a vzduchu Spotřeba energie Největší podíl na odpadech z výroby textilu mají odpadní vody, dále pak odpadní chemické látky, emise do ovzduší a ostatní odpad (např. obaly od chemických látek a barviv, zbytky zpracovaných vláken a tkanin, zbytky čisticích prostředků, olejů na údržbu strojů).

25 Odpad v textilu, který není nebezpečný Především jde o technologické odpady z výroby a zpracování textilií, jako např. odpadní příze a textilie (zmetky, odstřižky, zkušební kusy), odpady z postřihování a česání apod. Textilní odpad je možno recyklovat. Vytříděný textilní odpad se po vyčištění může využívat např. jako čisticí hadry nebo upravit rozvlákňováním. Získaný vlákenný materiál se pak jako druhotná surovina zpracovává na finální výrobky nebo polotovary (netkané textilie, plsti, lepenky apod.). Mechanicky rozdrcený textilní odpad lze použít rovněž jako přídavek do stavebních hmot. Zajímavostí je, že bavlněný odpad z přádelen je používán i k výrobě papíru pro tisk euro-bankovek.

26 Nebezpečný odpad z textilního průmyslu Zbytky barviv, pigmentů a tiskacích past. Zbytky impregnačních roztoků pro barvení či finální úpravy. Kondenzáty z úpravy vypouštěného plynu ze sušicích rámů obsahující oleje. Tyto odpady jsou většinou odstraňovány ve spalovnách, zbytky některých typů tiskacích past je možno odstraňovat v anaerobních vyhnívacích nádržích. Lepšímu využití textilních odpadů obecně brání především poměrně vysoké náklady na získání druhotných surovin. Proto se v současné době textilní odpady z ekonomických důvodů příliš nevyužívají a stávají se odpadem, který je nutno odstraňovat (skládkováním nebo spalováním).

27 Prvotní zpracování textilního odpadu 1. Sběr textilního odpadu 2. Třídění a. Sběrový textil (třídí se podle barev, materiálu, tkanina/pletenina apod.) b. Průmyslový odpad (třídí se podle formy vlákna, nitě, odstřižky, podle barvy, materiálu, pevnosti apod.) 3. Lisování do balíků 4. Transport balíků ke zpracovateli 5. Oddělování materiálů z balíků (zpravidla sekáním vzniká tzv. sekanina) 6. Čištění suroviny 7. Apretace (usnadňuje další zpracování) 8. Trhání (výsledkem je tzv. trhanina)

28 Bezpečnost a ochrana zdraví při práci Zahrnuje podmínky a činitele, které ovlivňují zdraví zaměstnanců, dočasných pracovníků, zaměstnanců dodavatele, návštěvníků a dalších osob na pracovišti. Nebezpečí zdroj nebo situace s možností způsobit škodu, jako je zranění osob nebo poškození zdraví, škody na majetku, pracovním prostředí nebo jejich kombinace. Riziko kombinace pravděpodobnosti a následku specifikované nebezpečné události. Přípustné riziko riziko, které bylo sníženo na úroveň, která může být pro organizaci snesitelná s ohledem na její právní závazky a její vlastní politiku BOZP. Bezpečnost neexistence nepřijatelných rizik.