Obsah Úvod 1. Japonské zahrady 2. Kameny a jejich seskupení 3. Voda v zahradě 4. Šlapáky, kamenné chodníky, písek v zahradě

Transkript

1

2

3

4

5 Obsah Úvod Japonské zahrady Jazyk japonských zahrad Historie ve zkratce Kameny a jejich seskupení Principy výběru a seskupení Ukotvení kamenů Voda v zahradě Vodopády Jezírka Jezírka a koi kapři Potoky Můstky Tsukubai nádrže na vodu, pítka Klapátko Shishi-odoshi Šlapáky, kamenné chodníky, písek v zahradě Šlapáky Kamenné chodníky Písek v zahradě Kamenné lampy a osvětlení Styly lamp Kamenné věže Další díla z kamene Zdi, ploty a vstupy Zdi Ploty Druhy bambusových plotů Živé ploty Vstupy branky, zástěny Rostliny do japonských zahrad a jejich tvarování Trávník ano či ne?

6 7.2 Stromy a vyšší keře Javory Magnolie šácholany Sakury Další opadavé stromy Jehličnany stromy a keře Stálezelené Opadavé Bambusy venkovní Vysoké (nad 6 m) Středně vysoké (do 5 až 6 m) Nízké (do 2 m) Zakrslé (do 1 m) Keře stálezelené a opadavé Keře stálezelené Keře opadavé (poloopadavé) Trávy, kapradiny, mechy a trvalky Trávy Kapradiny a mechy Trvalky Pnoucí rostliny Vodní a bažinaté rostliny Tvarování a zaštipování Návrhy zahrad Principy Techniky Vypracování návrhu zahrady Literatura Rejstřík japonských názvů Rejstřík latinských názvů Rejstřík českých názvů

7 Úvod Úvod V knize, kterou držíte v rukou, budeme hovořit spíše o zahradách v japonském stylu než o japonských zahradách, a to z toho důvodu, že podle nás je možné vytvořit japonskou zahradu pouze v daném prostředí a s tamějšími lidmi, tedy v Japonsku. Budeme se věnovat hlavně praktickému využití poznatků týkajících se zakládání zahrad v japonském stylu v našich podmínkách. Povíme si, jak vytvořit zahradu v japonském stylu jako celek nebo jen její část. Získané znalosti můžeme využít například pouze při stavbě plotu či včlenění šlapáků do naší zahrady. Výhodou zahrad v japonském stylu je, že si můžeme tuto zahradu vytvořit jak na velké, tak i na docela malé ploše (terasa, balkon nebo mísa bonsaje). Jde o to, abychom prostřednictvím všech nebo jen několika prvků důležitých v japonských zahradách byli schopni sami si naplánovat a posléze i vybudovat svou zahradu. V jednotlivých kapitolách se budeme zabývat všemi prvky japonských zahrad, kterými jsou kameny a jejich uspořádání, voda v zahradě a náznak vody v podobě koryt z kamenů a štěrků, lampy, různé druhy cest v zahradě a oplocení. Významnou část knihy tvoří přehled rostlin vhodných do zahrad v japonském stylu vytvářených v našem klimatu, jejich umístění a ošetřování. Rady obsažené v této knize vycházejí z doporučení japonských zahradníků a jsou založeny na zahradní tvorbě a na materiálech u nás dostupných či nahraditelných. Není tedy třeba obávat se přílišné složitosti. Zahrada, kterou si sami navrhnete a vytvoříte, bude sloužit hlavně pro vaši potěchu a radost, takže si ji zaři te podle svých představ a možností. Musíte samozřejmě počítat s náklady, které přináší jak samotná realizace, tak i následná údržba zahrady. Výhodou japonských zahrad je, že právě zde platí známé pravidlo méně je více. To znamená, že nepsaným zákonem japonských zahrad bylo a je: zahrada je dokonalá v momentě, kdy už není co odstranit. Zahrada by měla být přirozená a jakoby čistá, ale ne agresivně nazdobená a přehnaně vyčištěná od všech listů apod. Asi proto tuto práci vykonávali v Japonsku především muži a ne ženy. Měla by být elegantně jednoduchá s měnícím se ročním obdobím, mít svou atmosféru a přirozený vzhled, jako by tam byla již věky. To je asi základem estetiky v Japonsku. Jednoduchost a přirozenost. To mějme při práci stále na paměti. A s trochou vědomostí a citu se jistě vše povede. 7

8 Japonské zahrady 1. Japonské zahrady 1.1 Jazyk japonských zahrad Zahrada, a evropská či japonská, je jako řeč, je to vyjádření záměru či plánu. Zahradník vybere dřeviny a tvary, které se mu líbí, a uspořádá je dle určitých kritérií, která považuje za důležitá, může upřednostnit funkci zahrady nad formou, barvu nad uspořádáním. Tvůrce zahrady je praktický a nejdříve shromáždí dostatečné množství informací před tím, než se o čemkoli rozhodne, např. si zkontroluje ph půdy a půdní podmínky vůbec (a podle toho volí i rostliny), orientaci zahrady, situování zahrady vzhledem k domu, oslunění důležitých míst, teplotní podmínky daného místa, potřeby vlastní rodiny (např. alergie, pes na zahradě apod.), vyčíslí si náklady na pořízení a čas strávený následnou údržbou a zálivkou. Podle těchto měřítek jsou na tom evropská i japonská zahrada stejně, ale jazyk, jímž obě zahrady hovoří, je odlišný. Tato kniha pojednává o jazyku zahrad v japonském stylu, jehož slovy jsou kameny, voda a rostliny a jehož mluvnicí je systém uspořádání, který nám přináší zprávu klid a uvolnění v dnešní uspěchané době. Nejčastěji se vyskytují tyto typy zahrad: Čajová zahrada, která sloužila především jako kulisa k čajovému obřadu. Kamenná zahrada, která sloužila k meditaci v její zen-buddhistické podobě, často i vyprávěla příběh např. koloběhu života nebo obsahovala jinou symboliku. V kamenech jsou jakoby skryta prošlá staletí, je v nich obsažen pohyb i směr. Rostliny jsou zde jen doplňující, nikoli hlavní součástí zahradní tvorby. Zahrada atriová (na malém, většinou uzavřeném nebo částečně uzavřeném prostoru tsuboniwa) je v Japonsku velice častá, protože pozemky jsou malé a Japonci si umí vytvořit malý svět na malé ploše. Prostor se musí pečlivě naplánovat, používá se jen několik málo rostlin. Vhodným doplňkem je například pítko nebo lampička. Můžeme doplnit i kameny, štěrk apod. Cílem je rovnováha a vzájemný poměr, nikdy ale geometrická vyumělkovanost. Žádoucí je naopak spojitost s vlastním domem. V této zahradě je krásný ten prázdný prostor, to nevyřčené a oku neviditelné. Důraz je kladen spíše na detaily, malé drobnosti v zahradě. 9

9 ZAHRADY V JAPONSKÉM STYLU Vodní zahrady s jezírky, s kapry koi a můstky, vodoteče aj. jsou neodmyslitelnou součástí zahradní tvorby v Japonsku. Je možné vytvořit vodní zahradu i bez vody, a to tak, že vodu bude reprezentovat štěrk, kameny, písek. Tato metoda se nazývá kare sansui. Vypadá dobře a je to varianta méně náročná na údržbu, avšak odlesky vodní hladiny, zvuky vody apod. nahradit nemůže. Japonská zahrada je příroda v mikroskopickém měřítku. Není to jen napodobená příroda, spíše je to symbolika přírody. Zahradník vlastně rozvíjí a spojuje daný model s přihlédnutím na přírodní formy, ty na oplátku kompozici naplní smyslem. Rovné linie a přesné geometrické tvary jako kruhy nebo čtverce se vyskytují v těchto zahradách sporadicky, jen snad pokud chceme vyjádřit kontrast nebo opisujeme křivku domu (cestička podél domu apod.). Upřednostňujeme asymetrie a seskupení lichých počtů (např. u kamenů). To zabraňuje tomu, aby byla zahrada vnímána jako dokončená a poukazuje na divokost přírody. Důležitý je kontrast, např. tekoucí voda kontrastuje se stojícími kameny, stromy kontrastují barvou, plody, stálezelené vedle opadavých nebo kvetoucích apod. Často také necháváme v zahradě kousek prázdného místa, což je důležité pro rovnováhu s plochami pokrytými zelení a také pro rozvíjení naší představivosti. Naopak přeplněná zahrada nebo zahrada plná barev upoutává nechtěnou pozornost jen na určitou část a celek pak působí nesourodě. Cílem zahradníka by měl být dobrý celkový dojem. Když jsou všechny části v rovnováze, dosáhneme klidu a vyrovnání. Vše nadbytečné je celkovému dojmu na závadu a je rušivé. Musíme si také říci, že každá zahrada má nespočet variant řešení. Když se jen projdeme po zahradě, napadne nás množství řešení pro ten který kout. Pohledů, ze kterých se budeme na zahradu dívat, je mnoho. Ideální zahradou je asi ta, která je jako rolovací obrazy, kde překvapení přichází s každým otočením vidíme postupně to, co bylo předtím ukryté. Tato technika se nazývá mie-gakure. Pouze malé atriové zahrady nabízejí jeden pohled a jedno téma. V Japonsku se říká, že nejhezčí pohled na zahradu je po dešti, kdy kameny zvýrazní svou patinu a prohloubí se nálada pozorovatele. Faktory, které musíme zohlednit při plánování zahrady jsou: umístění, velikost a tvar, 10

10 Japonské zahrady funkce, styl kompozice, využití prostoru, materiály. Každý z nich je stejně důležitý a o žádném nepřemýšlíme odděleně. Při navrhování zahrady se snažíme skloubit vzájemné působení každé části svahů a roviny, barev a tvarů. Toto působení umocníme i hraním si s technikou perspektivy nebo využíváme hry světla a stínu. 1.2 Historie ve zkratce Umění japonských zahrad je překvapivě velice aktuální i dnes. Přináší totiž uklidnění v dnešní uspěchané době a těsnější vztah s přírodou. Ačkoliv sahá tradice japonských zahrad do dávné minulosti (je stará více než tisíc let) a je součástí japonské kultury a světového názoru více než v jakékoli jiné zemi, je velice aktuální i v současnosti. V Japonsku to bylo a je umění řazené na úroveň malířství, básnictví či architektury a je spjaté s filozofií, tradicemi, prostředím, kulturou a lidmi. Není to jen pouhé napodobení krajiny. Takový pohled by byl zjednodušený. Je třeba i tvůrčí úsilí a vize. První zahrady vycházely ze zahrad čínských a také korejských a postupně se stávaly více a více podobné japonské krajině. Nejstarší záznamy hovoří o zahradách již v 7. stol. n. l. Tato ranná zahradní tvorba vycházela z víry šintó. Japonci uctívali božstva, tzv. kami, což byly různé přírodní jevy a síly, a už pozitivní, nebo negativní. S přírodou byli úzce spjati a poznatky o ní přenášeli i do tvorby zahrad. Umění zahradnické se předávalo z mistra na jeho učně. O zahradách té doby by se dalo zjednodušeně říci, že tvořily miniaturní svět, kde kameny představovaly hory či skalnatá pobřeží, jezírko či písek přestavovaly moře, vodopády a různé (většinou tvarované) stromy les. Jako příklad nám poslouží např. Shumi-sen (hory Shumi), které byly přeneseny do mnoha zahrad v té době. Zkráceně a velice zjednodušeně jde o obraz přírody v omezeném a ohraničeném prostoru zahrady. Asi by bylo chybou nezmínit se o první zahradnické příručce, kterou napsal v polovině 11. století Tachibana no Toshitsuna. Jmenuje se Sakuteiki a dává podrobné rady, jak si vybudovat funkční zahradu, jak umístit kameny, vytvořit vodopád apod. včetně zahradnických stylů a samozřejmě rostlin. Techniky v ní popsané se dají dobře použít i dnes. Historickým pramenem vypovídajícím o vzhledu zahrady je také Příběh Genji, který narozdíl od Sakuteiki napsala žena a který vypráví příběh 11

11 ZAHRADY V JAPONSKÉM STYLU ze života dvora té doby. Zahrady jsou v tomto příběhu často a podrobně popisovány, což je důkazem jejich velkého významu. Lze říci, že byly dodržovány principy dnes populárního feng-šuej (fúsui), tedy rovnováhy protikladů jin (in) ženský prvek a jang (yó) mužský prvek. Feng-šuej neboli geomancie a její principy importované z Číny se např. použily při volbě stanoviště a koncepce u prvních staveb v Kjótu, hodně se využívaly při rozmístění kamenů, určení umístění vody v zahradě nebo k výsadbě rostlin na stanoviště dle toku energie. Byl to koncept, který měl uvést protikladné síly jin a jang do rovnováhy za vzájemného působení pěti základních prvků: vody, dřeva, ohně, kovu a země s přihlédnutím na tok energie cchi (ki). V obdobích Asuka, Nara i Heian vzniklo velké množství zahrad, a to především pod čínským vlivem na japonskou kulturu. Musíme si ale uvědomit, že Japonci nikdy nic nepřebírali ani buddhismus, ani feng-šuej, ani písmo, ale vše si upravili dle svého vkusu a potřeb. Ojedinělost Japonska a tím pádem i japonských zahrad lze přisoudit také ostrovní poloze, odlehlosti a částečné uzavřenosti této země. Scenérie zahrad tvořila převážně jezera s ostrůvky, které byly někdy můstky spojené s pevninou. Zahrady odrážely krajinu jako san-sui, což znamená hory a voda. Byla přitom často použita sama krajina, ve které se tyto prvky nacházely. Zahradníci pozemek obehnali zdí a dotvořili jej v umělecké dílo (hlavně u chrámů a palácových komplexů). Byly to krásné zahrady, většinou spíše parky spojené se stavbami paláců (např. Zlatý a Stříbrný pavilón v Kjótu ze 14. století) pro místní aristokracii a jejich návštěvy na procházky. Mnoho krásných zahrad bylo vybudováno zejména v Kjótu, Naře, Nikku, Edu, ale i jinde. Do těchto zahrad byly vysazeny sakury, slivoně, javory a jehličnany. Zahradní tvorba se projevila i v tvorbě umělecké, např. na obrazových svitcích a v poezii. V dalším období, tedy v období buddhismu, se tvořily zahrady okolo chrámů v abstraktním pojetí, místo vody (moře či vodopádů) se používal štěrk, popř. písek, a hory reprezentovaly kameny bez přidané zeleně nebo jen v omezeném množství. Zahrady byly od okolního světa oddělené zdí (dnes jsou známé jako zenové zahrady). Měly funkci meditativní a mnohdy vyprávěly příběh koloběhu světa a neustálé změny. Do období zenové kultury spadá vznik známé kamenné zahrady Rjoandži symbolizující moře a ostrovy (obr. 1, 2 bar. př.). Nezapomenutelná je i Daisen-in v komplexu Daitoku-ji v Kjótu se zenovou zahradou z roku 1509, kde vám tamní mnich řekne česky: A je mír v České republice a na celém světě, a dokonce 12

12 Japonské zahrady vyndá českou vlaječku. Člověk má při pohledu na tyto zahrady podobný pocit, jako když se dívá na moře. Ale vra me se k historii. Vznikaly také čajové zahrady sloužící především k navození atmosféry před čajovým obřadem. Nelze zde nezmínit tři školy čajového obřadu Senke v Kjótu. Můžeme také vidět čajovny u Katsura Rikjú u Imperial Palace (obr. 38, 79 bar. př.) nebo Sento Gosho (obr. 45 bar. př.) císařských parkových zahrad v Kjótu, komplexu Ninna-ji v Kjótu nebo Rinno-ji v Sendai (obr. 3 bar. př.). Mnoho čajoven vzniklo i u zenových klášterních komplexů, např. již zmíněném Daitoku-ji, a to Koto-in v roce 1601, Koho-an (1621), Shinju-an (1491). V století vznikly i nádherné krajinářské parky dodnes patřící ke třem nejkrásnějším v Japonsku. Jsou pokládané za národní dědictví. Jedná se o nádherný park Kórakuen v Okayamě (obr. 5, 6, 42 bar. př.), Kérokuen v Kanazawě (obr. 7 a 8 bar. př.) a Kénrokuen v Mitu. Za zmínku stojí i Ritsurin Park v Takamatsu na Šikoku nebo Shukei-en v Hirošimě. Taizo-in v Kjótu je také překrásná (obr. 4 bar. př.). Řadu nádherných zahrad najdeme i v Edu, tedy v dnešním Tokiu. V dnešní době vznikají také moderní parky v tomto duchu, které jsou neméně krásné a zajímavé. Také využitím novým materiálů, např. skla a kovu, mohou tyto zahrady získat novou dimenzi, např. při skloubení s vodní hladinou a odlesky. Jistě nelze opomenout, že zahrady v japonském stylu vznikaly všude na světě, např. v USA již v 19. století. Druhá vlna pak byla v 60. až 80. letech minulého století, a to nejen zásluhou japonských přistěhovalců (obr. 9 bar. př.). Pro příklady tvorby ale nemusíme chodit tak daleko a můžeme navštívit i parky v japonském stylu v Haagu (obr. 10 bar. př.), v Německu, ale i v Monaku (obr. 11 bar. př.), Švýcarsku, Velké Británii i jinde. Samozřejmě vzniklo nespočet soukromých zahrad v japonském stylu po celé Evropě. Dlouhodobá obliba tohoto druhu zahrad není náhodná. Mají totiž velkou vypovídací schopnost, mystiku a reprezentují samu Přírodu. Stále v nich nacházíme něco nového, a to v každém ročním období. Uvádíme zde ještě přehlednou tabulku jednotlivých období japonské historie s letopočty pro větší přehlednost: 13

13 ZAHRADY V JAPONSKÉM STYLU Letopočty (u nás) Období (Japonsko) Japonské zahrady Světové zahrady až 300 př.n.l. Jómon 300 př.n.l. až 300 n.l. Yayoi Náboženské vlivy, posvátné kameny a jezera 3000 př.n.l. Egypt; 2000 př.n.l. Stonehenge 200 př.n.l. Římské zahrady 300 n.l. až 600 n.l. Kofun 600 n.l. Čínské zahrady 600 n.l. až 710 n.l. Asuka 710 n.l. až 794 n.l. Nara 794 n.l. až 1185 n.l. Heian 1185 až 1333 Kamakura 1333 až 1568 Muromachi Převzetí zahradního umění z Koreje a Číny (zahrady navrhované cizinci dle kontinentálního vlivu) Nové formy: jezera a ostrovy Vlivy geomancie (feng-šuej), poezie, tvorba ráje na zemi Suché zahrady u zenových kláštěrů navrhované zenovými mistry zahrady Zahrady u rezidencí samurajů 1568 až 1600 Momoyama Čajové zahrady 1600 až 1868 Edo 1868 až 1912 Meiji Parkové zahrady (na procházky) Tsubo zahrady (uzavřené) Zahrady u domů ve městech (navrhují je mistři čajového obřadu i profesionální architekti) 1912 až 1926 Taisho Vliv evropských zahrad 1926 až 1989 Showa 1989 až dodnes Heisei Parkové zahrady se staly veřejnými parky (Okayama, Kanazawa atd.) 600 n.l. Klášterní zahrady v Evropě 800 n.l. Španělské zahrady 1000 zahrady Číny ovlivněné malířstvím 1200 rané botanické zahrady v Itálii 1500 Indické vodní zahrady Italské renesanční zahrady navrhované aristokracií 1600 Portugalské vodní zahrady Francouzské zahrady 1700 Anglické zahrady Krajinářské parky Veřejné parky a arboreta v Evropě i v USA 14

14 Kameny a jejich seskupení 2. Kameny a jejich seskupení Kameny odráží staletí a v nich nashromážděný čas. Úkolem zahradníka je přenést tuto kvalitu tak, aby byla viditelná i pro lidské oko. Člověk musí vybrat hrubé, přirozeně vypadající kameny a zasadit je pevně do země. Potom se říká, že kameny žijí. Zvláště když získají léty patinu a vypadají, že tam leží odjakživa. Říká se také, že kameny mají obličej (kao) a vrchol (ten), čímž je míněno nebe. Obličej se samozřejmě otočí na pohledovou stranu a vrchol bude nahoře. Šintoisté věřili, že některé kameny jsou posvátné a mají v sobě ukrytu sílu a moc. Některé vybrané kameny dokonce upevňovali lany, aby ji uctili. Lze říci, že to, co oslavovali na kamenech, je jejich skrytá, ale skutečná energie a síla. Takovým kamenům se říká iwa-kura (přeloženo sídlo bohů ) a jsou k vidění po celém Japonsku i dnes. Povíme si také něco o geomancii, což je něco jako feng-šuej na japonský způsob. Podle geomancie měly kameny určité barvy a daného tvaru jisté síly a podle toho byly i pojmenované např. Kámen ducha králů nebo Dračí kámen, Kámen čelící stínu apod. Geomantické kameny byly vnímané jako ne přímo obsahující boha, ale spíše jako symbol ki energie a síly. Obzvláště ceněné byly kameny, které vypadaly jako lodě. Najít takový kámen, který by takto vypadal, aniž by se musel nějak opracovat, nebylo jednoduché, takže se používaly hlavně kameny opracované člověkem. Japonští zahradníci využívali kameny různými způsoby. Mohly být čistě funkční na cesty, zdi apod., nebo sloužily jako symbolika v malířství či sochařství. K dosažení rovnováhy a zjemnění kamenů přidáme zeleň (obr. 12 až 15 bar. př.). Všeobecně se ale použití kamenů během let měnilo. Náboženská triáda je nejvíce používanou symbolikou ve využití kamenů v japonských zahradách (obr. 1). Dobrou školou práce s kameny je např. kamenná zahrada Rjoandži (Ryoan-ji) ve starém hlavním městě Kjótu, ve které je umístěno 15 kamenů v pěti uskupeních na bělavém štěrku a v uzavřeném prostoru (obr. 1 a 2 bar. př.). Kompozice je provokativní, i když nejsou žádné záznamy, co tím autor myslel. Teorií je více. Jedna z nich hovoří o tom, že se jedná o miniaturizaci, ve které kameny představují ostrovy blaženosti a bílý štěrk moře, respektive hory vztyčující se nad mraky. Další hovoří o tom, že kameny představují 15

15 ZAHRADY V JAPONSKÉM STYLU tygří rodinu, která pluje přes proud vody. Moderní výklad se přiklání k tomu, že krása této zahrady tkví právě v její abstraktní kvalitě dynamické rovnováze získané charakterem a umístěním každého jejího kamene. Kameny na sebe navzájem působí a zcela jedinečně a geniálně Obr. 1 Triáda se přitahují, takže odstraněním jednoho jediného kamene by rázem ztratila rovnováhu celá kompozice. Vypůjčená scenérie stromů za zdí k této rovnováze rovněž přispívá. Každý nalézá v kameni něco jiného, takže jej pak také jinak umís uje do zahrady. Někdo může vidět např. želvu, jiný miniaturní vodopád, ostrov, horu, a někdo chce umělecky umístit kameny vybraných tvarů pro vytvoření jedinečného prostoru. Naše vidění světa může být rozdílné, ale kameny mají mít vždy nějakou funkci, nejsou v zahradě bezdůvodně. 2.1 Principy výběru a seskupení Upřednostňujeme kameny, které mají patinu, nejsou moc zářivé (bílé apod.), mohou být ohlazené proudem řeky apod. Obzvláště ceněné jsou kameny porostlé mechem, které působí díky své barvě stabilně a poklidně. Nejkrásnější jsou odstíny zelené, zelenomodré, hnědé, popř. vínové. Ne každý kámen můžeme ale do zahrad v japonském stylu použít. Kameny by měly být přírodní, neměly by být řezané ani jinak nepřirozeně opracované (např. leštěné ztrácejí patinu let). Nepoužíváme ani kulaté a hranaté kameny. Co se týče barev, nikdy nepoužíváme bílé a jinak barevně příliš výrazné kameny, protože ty rozptylují nebo příliš uchvacují naši pozornost. Snažíme se, aby kompozice působila vždy přirozeně. To musíme mít neustále na paměti, a už tvoříme zahradu jen kamennou nebo kombinovanou s vodou a rostlinami či jakoukoliv jinou. Když tvoříme kompozici kamenů, otáčíme kameny (v naší mysli) z různých úhlů a snažíme se je skloubit dohromady, abychom vytvořili harmonický celek. Rozhodujeme se, která strana bude zadní a která přední, tj. která strana bude tzv. pohledová. Kameny si pořádně prohlédneme a osaháme, vše si promyslíme. Budou totiž představovat trvalý prvek v naší zahradě, který už nebudeme přemís ovat. 16

16 Kameny a jejich seskupení Pokud si skutečně nevíme rady a nemáme představivost, můžeme si pomoci následovně. Naplníme plastikové pytle na odpad vzduchem nebo lahvemi z plastu a uzavřeme je. Pytle vytvarujeme zhruba do velikosti kamenů a zkoušíme různá umístění a tvary kamenů. Bude to snazší než se dřít se skutečnými těžkými kameny a přenášet je. Seskupení kamenů mají ale určitá pravidla. Jedním z hlavních pravidel je lichý počet kamenů. Tvoříme tedy skupiny po třech, pěti atd. a dbáme na vhodné umístění (obr. 2) a natočení. Kameny v seskupení by také měli mít různou velikost. Musíme si ale zároveň říci, že lze použít i kompozici dvou kamenů např. jeden vyšší, užší a jeden položený, širší a nižší (obr. 3). Už jsme se tedy zmínili, že můžeme použít bu 2 kameny, nebo lichý počet. Skupiny po 4 a 6 kamenench tedy neděláme. Máme-li 4 kameny, můžeme utvořit seskupení 3 kameny spolu a na jiné místo dáme zbývající 1 kámen (dále od předchozí skupiny), popř. i kameny dále od sebe. Záleží na tom, jaké kameny máme k dispozici a kam je umístíme. Pokud máme 4 podobně velké, dáme přednost kombinaci 3 + 1, máme-li 2 vysoké štíhlé a 2 ležící širší a nižší, dáme přednost variantě Nejvíce se používá seskupení 3 a 5 kamenů, pokud je jich víc, dělají se tzv. podskupiny na dalších místech. V seskupení 3 kamenů je jeden vyšší, dominantní (prostřední) kámen a dva menší (ale různě velké). Ty poskytují dominantnímu kameni rovnováhu a nazývají se sanzon. Toto uskupení, tzv. triády, se používá nejčastěji. Triády také mohou (ale nemusejí) představovat vodopád. Ve skupině, kde jsou více jak 3 kameny, můžeme použít několik kamenů v kombinaci tak, abychom vytvořili jeden vrchol (jeden dominantní kámen), A A B B Obr. 2 Seskupení trojice různě velkých kamenů (A dobře, B špatně) 17

17 ZAHRADY V JAPONSKÉM STYLU A A B B Obr. 3 Seskupení dvojice kamenů (A dobře, B špatně) nebo se může několik triád překrývat na jednom stanovišti. Vrchol (dominantu) také můžeme vynechat, pozorovatel si ji pouze představí. Zásadně neumís ujeme dva stejně vysoké kameny nebo kameny stejného tvaru či velikosti vedle sebe. Dáváme přirozené kvalitě kamene svobodu. Inspiraci hledejme v přírodě. Tam najdeme vedle sebe stejně velké či tvarované kameny jen zcela výjimečně. Je nespočet možností, jak kameny umístit i jaké vybrat, a to je dobře. Byla by to nuda, kdyby si byly všechny zahrady podobné. Vždy dodržujeme pravidlo, že seskupení kamenů nepatří na dominantní místo zahrady, ale poněkud stranou. Důkazem toho, že není třeba obávat se popustit uzdu své fantazii, je zahrada pana Fumio Asakury, který byl známým japonským sochařem minulého století. Byl to chytrý muž a věděl, že s publicitou a slávou může přijít úpadek ducha, tak si vytvořil svou zahradu, aby nikdy nezapomněl principy, pro které dobrý muž žije. Umístil do své zahrady 5 velkých kamenů, které představují 5 ctností (dle Konfucia) Spravedlnost, Zdvořilost, Poctivost, Moudrost a Laskavost. V zahradě jednou za rok vykvétají bílé květy, které mají připomínat čistotu života. Také je zde vedle zelených jedna červená myrta, která symbolizuje nedokonalost. Tato zahrada umístěná uvnitř domu v átriu je dokonalá ze všech stran, bez ohledu na to, odkud kam se člověk dívá. Opravdové umění a dobrá inspirace pro ostatní. 2.2 Ukotvení kamenů Kameny musejí být ukotvené zčásti, ale přesto pevně v zemi tak, abychom vytvořili dojem stability. Jinak bude vidět, že byly kameny do zahrady uměle 18

18 * Kameny a jejich seskupení A B A B Obr. 4 Ukotvení kamenů (A stabilní, B nestabilní) přemístěné, což není žádoucí. Kameny nemají vypadat jako pohozené, proto je také ukotvujeme. Kámen musí působit, že je tam již věky a že jeho část je i v zemi (obr. 4). Nesmí budit dojem, že přepadává dopředu či dozadu, protože pak by do zahrady vnášel napětí, což je pravý opak stability, které chceme dosáhnout. Pokud nemají kameny rovnou základnu, můžeme je pevně podložit a ukotvit tak, jak si zaslouží. Když z nějakého důvodu (např. poškození části kamene) nemůžeme umístit kámen dle našich představ, zakryjeme tento defekt rostlinou (např. travinou) nebo jehličnanem. Kameny ale nemusí být usazeny jen do země, lze je také s úspěchem umístit do jezírka. Abychom dosáhli požadovaného efektu, lze je podložit a ukotvit menšími kameny u dna a umístit je podobně. Ale pozor např. na fólii v jezírku, aby ji kámen nepoškodil! Menšími kameny lze také zakrýt např. fólii jezírka okolo břehů. Je také hezké, můžeme-li vytvořit ostrov s kameny. Jezírko ale musí být dostatečně velké, je-li malé, výsledný efekt s ostrůvkem působí stísněně. Kameny jsou krásné, jsou-li mokré, po dešti, tajemně vypadají v noci při osvětlení. Zajímavě působí kameny umístěné ve stínu a polostínu postupně porostlé mechem. 19

19 ZAHRADY V JAPONSKÉM STYLU 3. Voda v zahradě Voda byla vždy součástí japonských zahrad stejně jako přírody. V období Heian ( stol.) se vytvářely prostorné zahrady s jezery a ostrůvky po vzoru Číny a její aristokracie. V lo kách se potom v poklidu plavili šlechtici a obdivovali různé vyhlídky a zákoutí, zdvořile konverzovali nebo recitovali básně. Pod vlivem zen buddhismu se sice vytvořilo mnoho suchých zahrad, ale i zde byla voda znázorněna bu kameny (obr. 16 bar. př.) a suchým korytem řeky či vodopádů, nebo mořem z písku a vlnami utvořenými speciálními hráběmi (obr. 17 bar. př.). Voda v zahradě dnes znamená pohyb, zvuk a pomáhá překonat těžkopádnost a nepohyblivost kamenů. Ve vodě se odráží např. kamenná lampa nebo věž umístěná u vodní hladiny. Voda také pomáhá opticky zvětšovat zahradu. Sluneční svit odrážející se na vodní hladině prosvětlí prostor, který by byl díky větvím i listům keřů a stromů jinak ve stínu. V suchých létech oceníme vodu na zahradě při odpařovaní a ochlazení jen při pohledu na vodní plochu. Okolní rostliny ocení vzdušnou vlhkost také. Ze všeho nejdříve si ale promyslíme, kam prvek vody umístíme a v jakém provedení. Například vyšší vodopád v rohu veliké zahrady bude působit dobře, ale tentýž vodopád by v menší zahradě vypadal příliš mohutně, byl by nevhodný. Pokud je zahrada za okny do ložnice, bude příjemnější jemně přetékající vodopád než proud vody přepadávající hlučně do jezírka. Příliš mnoho pohybu v zahradě může naopak působit spíš rušivým než uklidňujícím dojmem. Chceme-li zahradu poklidnou až meditativní, omezíme takové věci jako klapátka či vodopády na minimum a pořídíme si raději jezírko s rybami či lekníny. 3.1 Vodopády Množství vody potřebné pro vodopád budeme muset vypočítat, i když máme přírodní zdroj vody. Způsob, jakým voda přepadává, je závislý na její rychlosti, objemu průtoku a na usazení kamenů, které vodopád tvoří. Vodopád může být: dvouposcho ový, tříposcho ový, klouzající po kamenech, 20

20 Voda v zahradě přečnívající, úzký jako stužka mezi dvěma kameny, jako schody (voda teče jako po schodišti), jako záclona širší, stejně vysoký jako splav apod. Každý má jiný zvuk a jinou funkci v zahradě. Intenzitu zvuku můžeme upravit umístěním kamenům na dno vodopádu (obr. 18, 19, 20 bar. př.). Množství padající vody by mělo být stálé. Docílíme toho vytvořením malého jezírka nad vodopádem. Borovice, javory a jiné dřeviny zamaskují přítok vody a dodají zákoutí na kontrastu a zajímavosti. 3.2 Jezírka Pokud si přejeme mít ve své zahradě jezírko, nejprve si rozmyslíme, zda chceme jezírko pro ryby, na vodní rostliny, na koupání apod. Podle toho si pak dále budeme rozmýšlet: výběr stanoviště, filtraci, hloubku jezírka, velikost a tvar jezírka, volbu materiálu pro výstavbu jezírka, okraje jezírka porostlé rostlinami, zakryté kameny apod. Obrázky 21 až 27 barevné přílohy ukazují některé z variant řešení vodních jezírek. Pokud se rozhodneme vybudovat si jezírko svépomocí, budou se nám hodit následující rady. Volbu materiálu, z kterého budeme jezírko budovat, nepodceňujme. Nebudeme se zde zabývat betonovými jezery, která jsou velice často poškozována mrazem či horkem. Nejprve si povíme o plastových bazénech určených pro vodní rostliny i ryby. Nejdřív si vybereme dostatečně velký a hluboký, tvarovaný bazén. Tyto bazény se zapouštějí do terénu, drží svůj tvar a voda v nich může zůstat i přes zimu. Na zahradě vykopeme jámu odpovídající velikosti vybraného bazénku a dno vyrovnáme pomocí vodováhy tak, aby bylo vodorovně s terénem, popř. dosypeme a zhutníme. Poté umístíme bazén, ještě překontrolujeme vodováhou, obsypeme ho pískem a postupně proléváme vodou (čímž zde hutníme). Přidáme také substrát, aby kolem jezírka mohly růst 21

21 ZAHRADY V JAPONSKÉM STYLU rostliny. Nyní můžeme napouštět vodou i jezírko. Na dno umístíme nádoby s lekníny (menšího vzrůstu) nebo jinými rostlinami určenými pro příslušnou hloubku. Kapsy bazénku naplníme zemí a přímo do nich vysadíme plazivé nebo nižší vodní rostliny, které zakryjí plastový okraj. Okraj zamaskujeme i výsadbami přímo v zemi u jezírka (funkie, trávy aj.), popř. kameny. V současnosti jsou nejvíce používaným materiálem hydroizolační fólie. Tyto fólie se dají svařit do požadovaných tvarů a velikostí, takže si můžeme zvolit libovolnou hloubku i tvar jezírka, což je samo o sobě neocenitelné. Pro jezírka se používá fólie, která má tlouš ku 1 mm (pro koupání 1,2 mm). Fólie mají řadu výhod: jsou opravitelné, pevné, odolné vůči povětrnostním podmínkám, lehké, snadno se s nimi manipuluje, jsou dobře tvarovatelné což je výhoda při tvoření stupňů teras v jezírku. (Tyto terasy musíme vytvořit pro různá společenství vodních rostlin.) Ze všeho nejdříve si jezírko vytyčíme. Potom vykopeme dno v dané hloubce, které by mělo být ploché, ale zároveň se má mírně svažovat, abychom na určitém místě docílili větší hloubky, což je vhodné pro čištění čerpadlo vyčerpá více vody a vysaje i kal. Je to dobré i pro ryby. Výhodou fólií je, že do nich můžeme navařit bez problémů vpustě a výpustě pro vypouštění, popř. čištění vody přes čističku. Čištění probíhá sáním nečistot ze dna a z hladiny pomocí skimeru. Při měření a svařování fólie musíme počítat s terasami a nechat si rezervu fólie na mělčiny a přesahy. Vykopané podloží musí být čisté, bez ostrých kamenů či kořenů. I tak je lepší chránit fólii pokladovou ochranou geotextilií a případně ještě podsypem. Ten provedeme určitě tam, kde chceme na fólii umístit velké kameny, které mají např. čnít z vody. V tomto případě používáme kameny bez ostrých hran. Při práci s fólií se také vyvarujme používání ostrých předmětů. Pokud nejsou stěny jezírka dostatečně pevné, zhutníme je jílem či blátem. Fólii přitlačujeme postupně k terénu a zatěžujeme kameny (bez ostrých hran). Provedeme zkoušku nepropustnosti vodu napouštíme postupně a kontrolujeme výšku hladiny. 22

22 Voda v zahradě Obr. 5 Terasy v jezírku s mělčinou Ve větších jezerech tvoříme terasy, stupně, na kterých budou posléze různé vodní rostliny v nádobách (obr. 5). Pracujeme také s vodováhou k dosažení co nejlepší nivelity, drobné odchylky opravíme posléze podsypem fólie (cca 2 4 cm). Postupně rozmís ujeme lekníny a další vodní rostliny. Po napuštění provedeme úpravu břehů a nivelity a teprve poté dokončíme bažiny včetně rostlin. Na částech fólie, které přesahují okraj jezírka, si vytvoříme mokřiny (nejlépe pohledové, na druhé straně jezírka větší a tam, kde sedíme nebo odkud se díváme, naopak menší). Mělčinu vysypeme ne příliš písčitou, spíše jílovitou zeminou, aby se nevyplavovala, a vysazujeme zde bahenní rostliny, které zajiš ují čištění jezírka pomocí svých kořenů (odebíráním dusíkatých látek a živin z vody), takže se v jezírku nebudou tolik rozrůstat řasy. Protože hned vedle jezírka může být půda vyschlá, provedeme výsadbu s využitím geotextilie (Getex), která nasákne vodu z jezírka a dodá ji vlhkomilným rostlinám. Upravíme břehy, umístíme kameny, lampy. Břehy jezírek by měly být pozvolné, v lehkém sklonu (asi ), nikoli příkré. Tvar jezírka by měl být nepravidelný a oblý. Je-li jezero dostatečně velké, můžeme vybudovat i ostrov jakoby přirozeně vyrůstající z vody. Neměl by být přímo uprostřed a měl by být nepravidelný. Na ostrov vysazujeme solitérní stromek (keř) javor, vytvarovanou borovici apod., doplníme podrostem z nízkých travin (náhrada mechu) a kamenem. 23

23 ZAHRADY V JAPONSKÉM STYLU Ostrov můžeme propojit můstkem s pevninou, anebo ho nechat jen pohledový. V tom případě ale musíme dát pozor na to, aby byl přístupný pro údržbu. Zahradník se tam nějakým způsobem dostat musí. Často se setkáváme s obavami z toho, že se v blízkosti jezírka vyrojí velké množství komárů. Pokud ale budeme mít v jezírku ryby, které se živí larvami komárů, nemusíme se tohoto problému obávat. Velice doporučujeme pořídit si další odbornou literaturu o vodních zahradách Jezírka a koi kapři Pokud chceme chovat ryby (např. koi kapry nebo méně náročné karasy), mělo by být jezírko spíše větší a hluboké alespoň 1 m. Nutností je také vzduchování. Takové podmínky jsou dostačující pro chov karasů. Pokud ale budeme chtít chovat koi kapry, budeme si muset pořídit filtraci s koloběhem vody odtokem ze dna i hladiny a přítokem vody přes speciální biologickou vícekomorovou filtraci s UV lampami, případně i kořenovou čistírnu. A proč vlastně vyžadují koi kapři takovou péči? Jsou to ryby s velkou látkovou výměnou. Jeden koi kapr vylučuje denně ze svého těla množství moči odpovídající 12násobku jeho váhy. A jezírko je přece jen relativně malé. Proto bychom měli zvážit kolik ryb si do jezírka pořídíme a počítat s tím, že porostou! Navíc koi kapři vylučují membránami amoniak, takže se mění ph vody (voda s ph nad hranici 7 je pro ryby jedovatá). Nejlepším způsobem čištění jezírka je filtrace vody přes vícekomorovou filtraci s UV lampami a s odtokem přes kořenovou čistírnu vodních rostlin v přilehlé bažině či mokřině, kterou jsme si k tomuto účelu vytvořili. To je velice efektivní způsob, jak zajistit výbornou kvalitu vody pro koi kapry. Filtr musí z vody odstraňovat mechanické, biologické i chemické nečistoty. Pokud se rozhodneme chovat koi kapry, neumís ujeme do jezírka i vodní rostliny, např. lekníny. Kapři je totiž zničí a ještě zakalí vodu v jezírku. Pokud ale máme rádi i lekníny, můžeme jezírko rozdělit na dvě části. V jezírku s lekníny mohou žít karasi, koi kapři ale potřebují opravdu čistou vodu! Péče o jezírko zahrnuje také odstraňování všech odumřelých listů z vody před příchodem mrazů. Musíme mít na paměti, že ryby potřebují vzduch celoročně, tedy i v zimě, takže zajistíme otvor v ledu, např. vzduchováním při hladině nebo jakýmkoli jiným způsobem kromě sekání. Ryby v zimě spí, nekrmí se, takže je nesmíme rušit sekáním ani ničím jiným. 24

24 Voda v zahradě Pokud máme malé ryby a zároveň chováme kočku, volíme vyvýšené břehy, aby se k nim nemohla dostat a sežrat je. Chov koi kaprů nejsou ale jen povinnosti, má také příjemné aspekty, např. pozorování anebo krmení. Koi kapry krmíme z jednoho místa (např. do kruhu z polystyrenu) a ve stejný čas. Pokud nějaké krmivo nesežerou, vylovíme ho. Zajistíme tak stálou čistotu vody. Tyto ryby se mohou naučit brát si potravu i z ruky. Jsou to skuteční mazlíčkové, což opravdu stojí za všechnu tu námahu. Na místě, ze kterého bude pěkný výhled, můžeme vytvořit plato z prken, ze kterých budeme pozorovat koi kapry nebo jiné ryby, popř. je krmit. Vhodný je i zastřešený prostor hned vedle jezírka, což oceníme hlavně při velkém slunečním žáru či dešti. Takové místo může být otevřené nebo z jedné či dvou stran uzavřené, a už mu říkáme altán či čajovna. Můžeme tak pohodlně pozorovat ryby, poslouchat jejich mlaskání a těšit se z jejich přítomnosti delší dobu. Čím krmit? Koi kapři jsou všežravci. Krmit můžeme různě velikými granulemi určenými pro koi kapry nebo mraženými krmivy. Samozřejmě si můžeme krmivo vyrobit i doma (popř. i zmrazit do zásoby) ze směsi rybí moučky, sušených larev, mouky, rýže, sójové mouky, brambor, zeleniny a soli, jak to dělají v Japonsku. Krmení se vyrábí také z jater nebo rozmixovaného psího krmiva s tvarohem, vejci, rozmraženým špenátem a lžící medu. Kdy krmit a v jakých dávkách? Obecně platí, že klesne-li teplota pod 8 C, přestaneme krmit (jedná se přibližně o období od listopadu do března). Když se teploty vyšplhají na cca C, krmíme 20 % denní letní dávky 1 denně. Při teplotě kolem 15 C krmíme v dávce 50 % 2 denně a při teplotách od 20 do 25 C krmíme 100% dávkou 2 4 denně (raději vícekrát, pokud máme čas). Také si můžeme ke krmivu ještě říci, že při teplotách od 10 do 20 C krmíme krmivem s menším obsahem bílkovin a při teplotě nad 20 C krmivem s vyšším obsahem bílkovin. Při teplotách 35 C také krmíme velice málo a v malých dávkách, spíše krmivy bez bílkovin. Ze zkušeností sami zjistíte, jak a kolik ryby žerou, většinou při snížení teplot samy přestávají jíst, což je pro nás jasný signál pro přerušení krmení. Pokud se nám bude zdát, že některá z ryb nežere, má problémy s plaváním nebo se nám zdá, že je nemocná, přesuneme ji z jezírka do karantény a léčíme ji po dohodě s odborníkem. 25

25 ZAHRADY V JAPONSKÉM STYLU Hlavní skupiny koi kaprů Nyní si povíme o hlavních skupinách koi kaprů, které se díky novým křížením stále rozšiřují. Název skupiny většinou označuje barevnost. Každá tato skupina má velké množství podskupin, do kterých se ryby zařazují například podle umístění nebo počtu skvrn. Některé varianty vybarvení si můžeme prohlédnou na obrázcích 28 až 32 barevné přílohy. 1. Kohaku je bílo-červený koi kapr s % červené a % bílé barvy. 2. Taisho Sanshoku nebo Taisho Sanke bílo-červeno-černý. 3. Showa Sanshoku také tříbarevný, na černém základě bílá a červená. 4. Bekko dvoubarevní kapři koi s bílou, žlutou nebo červenou základní barvou a tmavě černými fleky. 5. Utsurimono dvoubarevní koi kapři s černou základní barvou. 6. Asagi zvláštně zbarvená ryba s podkladovou barvou a jakoby přelivem nebo modrostříbřitou metalízou na těle, ne na hlavě. 7. Shusui s tmavším pruhem, různé barvy, i fleky. 8. Goromo vznikl zkřížením Asagi a Kohaku nebo Asagi a Showa Sanshoku. 9. Kawarimono zde jsou jednobarevné i vícebarevné ryby nehodící se do jiných skupin. 10. Hikarimuji hikari znamená zářivý a muji jednobarevný, mají různé barvy. 11. Hikariutsuri zkráceně zářivé Utsuri nebo Showa Sanshoku (se zlatou). 12. Hikarimoyo zářivé zlaté, stříbrné, různá křížení s Platin-Ogon (stříbřitě bílý). 13. Tancho mají červený flek na hlavě (většinou na bílé základní barvě, někdy i v kombinaci s černou). 14. Kinginrin se zlatými nebo stříbrnými šupinami (jedno- i vícebarevné). 15. Goshiki pětibarevní koi kapři (červená, bílá, černá, modrá a tmavě modrá). 16. Ogon jednobarevné formy s kovovým leskem. Pořádají se také výstavy koi kaprů, a to hlavně v Japonsku, ale např. i v Anglii, USA a jinde ve světě, kde se hodnotí v různých kategoriích nejen barva, umístění skvrn, stavba těla, ale také elegance, styl plavání nebo velikost. Oceněné ryby mají samozřejmě ohromnou cenu. 26

26 Voda v zahradě Je třeba si dobře rozmyslet, zda se zvládneme o koi kapry starat. Úplným začátečníkům doporučujeme začít chovat méně náročné ryby, například již zmiňované karasy. Pokud se ale přece jen rozhodneme pro koi kapry, pořídíme si odbornou literaturu o chovu těchto nádherných ryb. Zde se dozvíme o jejich chovu více např. také o jejich nemocech apod. 3.3 Potoky Do koryta potoka a na okraje doporučujeme umístit tu a tam větší kámen, aby při toku vody scenérie vypadala přirozeně dramaticky. Sklon potoka je přibližně 3 %, k zrychlení toku můžeme využít dva velké kameny, jimiž koryto zúžíme. Ve většině případů je část potoka poblíž budovy nebo místa výhledu nejširší. Dostačující je šíře kolem cm. Dno vytvoříme na zpevněném podloží pomocí ochranné geotextilie, na kterou položíme speciální hydroizolační fólii (1 mm tlouš ka) určenou pro zhotovení vodních ploch (i jezírek apod.). Dříve se používala i vrstva betonu, ale v našich klimatických podmínkách to není vhodné. Jako podklad pod fólii postačí jíl. Musíme počítat s přesahem fólie pro pozdější úpravy, např. k dorovnání hladiny na určitých místech. Realizaci potoka, popř. kaskád, vodopádu s vyústěním do jezírka a koloběhem vody, si vždy důkladně připravíme, vytyčíme a propočítáme pro návrh vhodného čerpadla. Většina lidí v dnešní době nemá možnost využít přírodní vodní zdroje jako prameny, potůčky či studny apod. Proto se začaly hojně využívat mechanismy čištění a cirkulace vody z vodovodu. Pokud takový systém využíváte, ujistěte se, že je úplně nepropustný. Břeh má vypadat přírodně, okolo břehů vysazujeme rostliny, které nerostou bujně a nejsou příliš vysoké. Kombinujeme je nejlépe s uskupeními kamenů podél břehu. Kameny se také využijí tam, kde potok zahýbá, aby se břeh nevymlel a voda si nenašla svůj vlastní směr. Dno vysypeme oblázky, abychom fólii zakryli, a občas doplníme většími kameny (raději oblými). S fólií pracujeme opatrně, abychom ji neproděravěli. Zde by se nám díra hledala ještě hůře než u jezírka! Je potřeba vědět, že máme-li potůčky napojené na jezírko, má celý koloběh určité ztráty vody způsobené nejen výparem vlivem horkého počasí, ale také spotřebou bahenních rostlin. Musíme tedy do koloběhu vodu doplňovat. Pokud se nám to hodí do naší koncepce, můžeme si v korytě vytvořit vodopád (obr. 33 a 34 bar. př.). 27

27 Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti ereading.