Nový občanský zákoník a jeho dopad na praxi ředitelů škol a školských zařízení

Transkript

1 Nový občanský zákoník a jeho dopad na praxi ředitelů škol a školských zařízení Mgr. Pavla Katzová, Praha Obsah: 1. Úvod 2. Soukromé právo a veřejné právo 3. Základní zásady soukromého práva 4. Školy a školská zařízení v systému práva 5. Právnické osoby 5.1 Občanská sdružení 5.2 Obecně prospěšné společnosti 5.3 Status veřejné prospěšnosti 6. Závazky z deliktů 6.1 Odpovědnost za škodu vzniklou dítěti mateřské školy 1. ÚVOD Dne 22. března 2012 byl ve Sbírce zákonů v části 33 pod číslem 89/2012 Sb. vyhlášen nový občanský zákoník. Ten je tak již více než rok součástí našeho právního řádu s tím, že účinnosti nabývá dnem 1. ledna Přijetí nového občanského zákoníku završuje tzv. rekodifikaci soukromého práva, v jejímž rámci byl schválen nejen nový občanský zákoník, ale také nový zákon o obchodních korporacích a nový zákon o mezinárodním právu soukromém. Na přijetí nového občanského zákoníku navazují také novely celé řady dalších zákonů, které byly v průběhu podzimu 2013 schvalovány Parlamentem České republiky a postupně publikovány ve Sbírce zákonů. Přestože se na první pohled zdá, že nový občanský zákoník nemá mnoho společného s oblastí školství a činností ředitelů škol a školských zařízení, pravda je taková, že ustanovení občanského zákoníku provázejí člověka po celý život (Jaromír Sedláček, profesor občanského práva Masarykova univerzita v Brně, 30. léta 20. stol.).nový občanský zákoník, tak jak byl schválen, totiž tvoří jednotný právní celek, který shrnuje veškeré soukromé právo do jednoho kodexu a nahrazuje stávající roztříštěný právní stav, kdy je při řešení konkrétní záležitosti nezbytné sledovat nejen občanský zákoník, ale také např. zákon o rodině, obchodní zákoník či další právní předpisy. Na jednu stranu je tedy přínosné, že veškeré výše uvedené oblasti budou od 1. ledna 2014 upraveny na jednom místě v zásadě v jednom zákoně, na druhou stranu to s sebou přináší výrazné negativum nový občanský zákoník má 3081 paragrafů! Jedná se tedy o zákon velice obsáhlý a vnitřně složitě členěný. Občanský zákoník je tematicky rozdělen do pěti částí Obecná část, Rodinné právo, Absolutní majetková práva, Relativní majetková práva a Ustanovení společná, přechodná a závěrečná.

2 V obecné části jsou především vymezeny jednotlivé pojmy, se kterými následně text občanského zákoníku pracuje, a také postavení fyzických a právnických osob. Část Rodinné právo v sobě zahrnuje dnešní zákon o rodině. Dotýká se jak institutu manželství, tak vztahů mezi příbuznými, zejména pak vztahů mezi rodiči a dětmi. Část Absolutní majetková práva v sobě skrývá definici vlastnictví, práva k cizím věcem a problematiku dědění. Čtvrtá část, nazvaná Relativní majetková práva, je nejobsáhlejší. Zahrnuje v sobě různé druhy smluv, stejně tak jako závazky z deliktního jednání (tedy i odpovědnost za škodu). Poslední část se zabývá především legislativně technickou problematikou, mimo jiné tím, které dosavadní zákony budou novým zákonem zrušeny, a jak se nový občanský zákoník dotkne právních vztahů, které vznikly před nabytím jeho účinnosti (tzv. přechodná ustanovení). Podle legislativních zvyklostí se pak jednotlivé části zákonů dělí na hlavy, díly a oddíly. Pro lepší přehlednost kodexu byla přijata zásada, že jeden paragraf má obsahovat nanejvýš dva odstavce a že jeden odstavec paragrafu může obsahovat nanejvýš dvě věty. Ne vždy se však danou zásadu však podařilo dodržet. Příbuzné nebo tematicky spjaté instituty jsou řazeny od jednodušších ke složitějším a od obecných ke zvláštním. Jak již bylo řečeno výše, nový občanský zákoník představuje základní právní předpis oblasti tzv. soukromého práva. To je dáno třemi základními funkcemi: 1) Občanským zákoníkem se řídí všechna soukromá práva i povinnosti osob, nejsou-li upraveny ve zvláštních zákonech. 2) Občanský zákoník shrnuje ustanovení o osobním stavu osob (tzv. statusové otázky). Stanoví, jaké právní následky má početí a narození člověka i jeho smrt, kdy člověk nabývá svéprávnosti, za jakých podmínek ho lze svéprávnosti omezit, jak vzniká a zaniká manželství, jak vznikají, mění se či zanikají právnické osoby. Právě tím, že kodifikuje statusové otázky, plní občanský zákoník funkci kodexu. 3) Občanský zákoník je kodexem i proto, že látku soukromého práva systematicky shrnuje do systému nejdůležitějších právních zařízení (institutů) týkajících se soukromého života. Nejdůležitější jsou: rodina, vlastnictví a smlouvy. Nový občanský zákoník se podle svých předkladatelů vrací ke klasické (tradiční) české právní terminologii, od níž se naše právní předpisy v padesátých a šedesátých letech odklonily. Zároveň to však znamená, že některé používané pojmy nám budou (alespoň zpočátku) znít nezvykle, a i v tomto ohledu bude potřeba určitý čas, abychom si na nový občanský zákoník zvykli (například pojem svéprávnost, švagrovství, rozhrady, smísení movitých věcí apod.). Nový občanský zákoník by tedy měl nabýt účinnosti dnem 1. ledna Přestože se stále ještě objevují návrhy na odložení jeho účinnosti, není tato varianta dnes již příliš pravděpodobná. Proto je nezbytné se na účinnost nového občanského zákoníku připravit a upozornit alespoň na ty nejvýznamnější dopady na praxi ředitelů škol a školských zařízení. To je také smyslem tohoto článku.

3 2. SOUKROMÉ PRÁVO A VEŘEJNÉ PRÁVO Nový občanský zákoník se stává základním kodexem oblasti tzv. soukromého práva. Uvedené je vyjádřeno přímo v jeho 1, podle kterého ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé právo. Soukromé právo zahrnuje práva a povinnosti vznikající ze vzájemného styku osob sobě si rovných a z jejich vůle. Rozdílně od veřejného práva, které se týká organizace státu a uplatňování veřejné moci, vzniká soukromé právo v privátní sféře, zdola. Jeho hlavním zdrojem není zákon, ale svobodná vůle odrážející se zejména ve smlouvě. Nový občanský zákoník otvírá co nejširší rámec svobodné iniciativě jednotlivce a jeho právu uspořádat si soukromý život podle svého a usilovat o vlastní štěstí (jedna ze základních zásad nového občanského zákoníku zakotvuje mimo jiné také přirozené právo každého brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým ). Většina jeho ustanovení je dispozitivních, platí tedy, že se použijí, neprojeví-li strany jinou vůli (viz dále). Ta je obecně omezena hledisky dobrých mravů, veřejného pořádku a postavení osob (včetně práva na ochranu osobnosti). K ochraně soukromých práv jsou povolány především soudy (nikoliv jiné orgány veřejné moci). Nový občanský zákoník v tomto ohledu doplňuje některá dílčí pravidla, např. ohledně předvídatelnosti rozhodnutí v jeho věci. Každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení této odchylky. V souladu s 1 nového občanského zákoníku je uplatňování soukromého práva nezávislé na uplatňování práva veřejného. Uvedené znamená, že tyto dvě součásti našeho právního řádu existují vedle sebe a fungují na základě vlastních pravidel. Jejich uplatňování sleduje různý účel. Při rozhodování podle veřejného práva je podstatný veřejný zájem, v soukromém právu je podstatný soukromý zájem. V praxi se však tyto oblasti často střetávají a prolínají. Z toho důvodu je nezbytné si odlišnosti, ale i body průniku dobře uvědomit a nalézt vždy správnou právní úpravu, podle které se v konkrétním případě budeme řídit. Jak již bylo uvedeno výše, veřejné právo se týká organizace státu a uplatňování veřejné moci; upravuje oblasti, které je nezbytné upravit závazným způsobem, od něhož se v zásadě nelze odchýlit, a to z důvodu zajištění veřejného pořádku, poskytování veřejných služeb či jiných veřejných zájmů. V rámci veřejného práva má jedna ze stran právního vztahu nadřazené postavení, je oprávněna jednostranně rozhodnout, jak bude v konkrétní věci postupováno, a má právní nástroje, jak uvedené na druhé straně vynutit. Základním právním jednáním této oblasti je tedy rozhodnutí (nikoliv smlouva). Ochranu práv v rámci veřejného práva poskytují jak orgány veřejné správy, tak (následně) soudy. 3. ZÁKLADNÍ ZÁSADY SOUKROMÉHO PRÁVA Základní zásadou soukromého práva je přednost svobodné vůle smluvních stran před tím, co stanoví zákon. Uvedené znamená, že většina ustanovení nového občanského zákoníku je tzv. dispozitivních, tedy že se použijí, neprojeví-li strany jinou vůli. Vůle je obecně omezena hledisky dobrých mravů, veřejného pořádku a postavení osob (včetně práva na ochranu osobnosti).

4 Další základní zásady soukromého práva jsou pak výslovně vyjádřeny v 3 nového občanského zákoníku: Každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí. Rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany. Nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých. Daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny. Vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká. Nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží. Dále se stanoví, že soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva. Nejvýznamnější jsou: chovat se poctivě (v souladu s dobrými mravy), nikomu bezdůvodně neškodit a dát každému, co mu patří. S tím souvisí ochrana dobré víry, která se u každého předpokládá (nedostatek dobré víry musí být dokázán). V soukromém styku má každý právo očekávat od jiných, že se budou chovat jako lidé s rozumem průměrného člověka. 4. ŠKOLY A ŠKOLSKÁ ZAŘÍZENÍ V SYSTÉMU PRÁVA Pro praxi ředitelů škol a školských zařízení je podstatné uvědomit si, jaké je postavení škol a školských zařízení z hlediska oblasti práva (soukromého či veřejného), kterou se jejich činnost řídí, a posouzení konkrétních případů, kdy budou ředitelé škol a školských zařízení postupovat (či konkrétní otázku posuzovat) podle nového občanského zákoníku jako základního předpisu soukromého práva. V souladu s 2 odst. 3 školského zákona je vzdělávání poskytované podle tohoto zákona veřejnou službou, a to bez ohledu na to, zda je poskytováno ve škole či školském zařízení veřejného zřizovatele (státu, kraje, obce či svazku obcí) či soukromého nebo církevního zřizovatele. Právní předpisy upravující činnost škol a školských zařízení (tedy zejména školský zákon a jeho prováděcí právní předpisy) jsou právními předpisy veřejného práva, neboť závazným způsobem upravují podmínky poskytování této veřejné služby, vzájemná práva a povinnosti školy a školského zařízení a účastníků vzdělávání a způsob vzniku i zániku právního vztahu mezi školou a školským zařízením a účastníkem vzdělávání (přičemž základním právním jednáním v této oblasti je rozhodnutí ředitele školy nebo školského zařízení jako jednostranné právní jednání).to znamená, že i po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku se na výše uvedeném nic nemění, pokud jde o samotné poskytování vzdělávání a školských služeb podle školských právních předpisů, budou školy a školská zařízení všech zřizovatelů postupovat podle těchto právních předpisů a nový občanský zákoník se jich v tomto ohledu nedotkne. Částečný dopad může mít nový občanský zákoník v této oblasti pouze v případě soukromých škol a školských zařízení, kde v praxi často vedle rozhodnutí ředitele školy nebo školského zařízení o přijetí ke vzdělávání či školským službám bývá také uzavírána smlouva se zákonným zástupcem dítěte či nezletilého žáka o dalších podmínkách poskytování vzdělávání a školských služeb (zejména ve věci tzv. školného). Tato smlouva není upravena školskými právními předpisy, jedná se o smlouvu soukromoprávního charakteru, jejíž

5 uzavírání se tedy bude od 1. ledna 2014 řídit novým občanským zákoníkem (nejčastěji se jedná o tzv. smlouvu nepojmenovanou nově uzavíranou podle 1746 odst. 2 nového občanského zákoníku).stejně tak se nový občanský zákoník nijak nedotkne rozhodování školy nebo školského zařízení ve věcech upravených v 165 odst. 2 školského zákona, v nichž vystupuje škola nebo školské zařízení jako orgán státní správy rozhodující o individuálních právech a povinnostech v oblasti státní správy, a to podle procesních pravidel obsažených ve správním řádu. Na druhou stranu však bude v praxi řada případů, kdy ředitel školy nebo školského zařízení bude nucen nový občanský zákoník použít a řídit se jím. Nejčastěji se bude jednat o případy, kdy právnická osoba vykonávající činnost školy nebo školského zařízení (bez ohledu na svého zřizovatele či právní formu) vystupuje jako účastník nejrůznějších soukromoprávních smluvních vztahů. Zejména se jedná o případy, kdy právnická osoba vykonávající činnost školy nebo školského zařízení: - Pronajímá svůj majetek či majetek jí svěřený do správy (ať již krátkodobě, či dlouhodobě). - Uzavírá smlouvy o dodávce energií na svůj majetek či majetek svěřený jí do správy za účelem výkonu činnosti školy nebo školského zařízení. - Uzavírá darovací smlouvy s účastníky vzdělávání, jejich zákonnými zástupci či dalšími partnery školy nebo školského zařízení. - Svůj majetek či majetek jí svěřený do správy udržuje, opravuje, rekonstruuje či modernizuje. - Nakupuje nejrůznější movité věci nezbytné k řádnému výkonu činnosti školy nebo školského zařízení. - Dodává věci či služby v rámci své další (doplňkové) činnosti různým odběratelům apod. Vedle toho se nový občanský zákoník uplatní také jako tzv. subsidiární právní předpis v rámci pracovněprávních vztahů upravených zákoníkem práce (viz jeho 4). To znamená, že pokud zákoník práce výslovně určitou otázku neřeší, postupuje se podpůrně podle občanského zákoníku (což od 1. ledna 2014 znamená nový občanský zákoník).dále bude mít nový občanský zákoník významný dopad do činnosti škol a školských zařízení s ohledem na to, že přejímá právní úpravu dosavadního zákona o rodině, zejména právní úpravu vztahů mezi rodiči a dětmi. Nově tak bude nový občanský zákoník řešit, kdo má rodičovskou odpovědnost, v jakém rozsahu náleží každému rodiči, kdo a za jakých podmínek může nezletilé dítě zastupovat a s jakými právními důsledky, komu soud může svěřit dítě do péče apod. Byť tedy nejsou školy a školská zařízení přímými účastníky těchto právních vztahů, významně se jejich praktické činnosti tato právní úprava dotýká a znalost těchto ustanovení nového občanského zákoníku je pro ředitele školy a školského zařízení nezbytná. Konečně v určitých ohledech se činnosti škol a školských zařízení dotkne i část nového občanského zákoníku řešící odpovědnost za škodu, a to zejména v případě mateřských škol (viz část.) a v případě tzv. obecné odpovědnosti za škodu, která není řešena jinými právními předpisy (například pracovněprávními v případě odpovědnosti za škodu vzniklou zaměstnanci či zaměstnavateli).

6 5. PRÁVNICKÉ OSOBY Nový občanský zákoník přejímá rozdělení osob na osoby fyzické a osoby právnické. Na rozdíl od člověka s jeho přirozenými právy jsou právnické osoby umělé útvary, které vytváří právo, aby sloužily zájmům lidí. Od toho se odvozuje i odlišné právní postavení fyzických a právnických osob. Právnické osoby slouží buď soukromým zájmům (např. běžná obchodní banka), anebo zájmu veřejnému (např. Česká národní banka). Právnické osoby veřejného práva se řídí hlavně zvláštními zákony ( 20 odst. 2 nového občanského zákoníku). Pokud však právnická osoba veřejného práva vystupuje jako soukromník např. jako smluvní strana soukromoprávní smlouvy, má vzhledem k zásadě rovnosti stejné právní postavení jako jiné osoby. To platí i o státu ( 21). Podstatné je, že v souladu s 20 odst. 2 nového občanského zákoníku podléhají právnické osoby veřejného práva zákonům, podle nichž byly zřízeny. To znamená, že právní postavení škol a školských zařízení zřízených v právní formě státní příspěvkové organizace, příspěvkové organizace a školské právnické osoby se i nadále řídí těmi právními předpisy, které upravují založení, vznik, hospodaření, jednání, statutární orgány a další otázky existence těchto právnických osob (tedy zejména školským zákonem, zákonem č. 250/2000 Sb. či zákonem č. 218/2000 Sb.). Naopak v případě škol a školských zařízení církevních či soukromých zřizovatelů zřízených v právní formě obchodní korporace (společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti apod.) či obecně prospěšné společnosti má nový občanský zákoník a jeho doprovodné předpisy svůj význam a je třeba jej vzít při řešení statusových otázek těchto právnických osob v úvahu. Nový občanský zákoník rozlišuje tři typy právnických osob soukromého práva: korporace, fundace a ústavy. Pro korporace je příznačné, že je tvoří členové nebo společníci neboli osobní složka. Typicky se bude jednat o spolky ( nového občanského zákoníku). Pro fundace je naopak typické, že jejich základ (fundus) tvoří majetek určený k určitému účelu. Bude se jednat nadace či nadační fondy ( nového občanského zákoníku). V ústavech ( ) je osobní i majetková složka propojena: ústav nemá členy jako korporace, ale zaměstnance, a majetek ústavu není tak chráněn jako u fundací. V současné době jde především o obecně prospěšné společnosti. 5.1 Občanská sdružení Zřejmě největší změny přinese nový občanský zákoník do právního postavení stávajících občanských sdružení zřízených podle zákona o sdružování občanů (zákon č. 83/1990 Sb.).

7 Byť samotné školy a školská zařízení fungují v jiných právních formách, občanské sdružení je právnická osoba, s níž většina škol a školských zařízení v nějaké podobě pracuje či spolupracuje. U či při značné části škol a školských zařízení (veřejných, soukromých i církevních) v současné době občanské sdružení existuje. A to z právního hlediska zejména tak, že:občanské sdružení zřizuje samotná právnická osoba vykonávající činnost školy nebo školského zařízení, členy občanského sdružení se pak mohou stát zákonní zástupci dětí a žáků školy či další partneři školy v takovém případě většinou ředitel školy nebo školského zařízení figuruje jako předseda daného občanského sdružení (či jinak označený statutární orgán) a má značný vliv na činnost a fungování občanského sdružení. Občanské sdružení zřizují osoby odlišné od právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení (opět zejména zákonní zástupci dětí a žáků školy a další partneři školy), samotná škola tak z formálně-právního hlediska nemá s tímto občanským sdružením nic společného (s jeho činností, řízením, hospodařením apod.). Výrazně lišit se v praxi může také základní smysl a účel takto zřizovaných občanských sdružení: - Nejčastěji tato občanská sdružení určitým způsobem nahrazují v minulosti existující sdružení rodičů a přátel školy (SRPŠ). Jejich smyslem tedy je sdružit aktivní zákonné zástupce dětí a žáků školy a další partnery a realizovat činnosti, které doplňují a školní vzdělávací program školy a navazují na něj (různé společné akce v době mimo vyučování, o víkendech, v době přerušení provozu mateřské školy či školních prázdnin, organizace plesů a jiných společenských akcí apod.), organizovat dobrovolnou výpomoc ve škole (při úklidu, rekonstrukci, zahradních pracích apod.). - Některá občanská sdružení však existují pouze za účelem shromažďování darů či sponzorských příspěvků na doplňkové aktivity realizované ve škole či na nákup vybavení školy. - Zřejmě posledním případem jsou pak občanská sdružení, která realizují specifické činnosti ve prospěch školy, resp. jejích dětí a žáků například zajištění dopravy dětí a žáků do školy a zpět, zajištění osobní asistence dětí a žáků se zdravotním postižením apod. Z hlediska právního postavení dosavadních občanských sdružení je pak stěžejní 3045 NOZ, podle kterého se sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. ledna 2014 považují za spolky podle nového občanského zákoníku. Sdružení má právo změnit svoji právní formu na ústav nebo sociální družstvo podle jiného zákona. Nový občanský zákoník tak počítá s tím, že občanská sdružení zřízená podle dosavadního zákona o sdružování občanů (zákon č. 83/1990 Sb.) se dne 1. ledna 2014 automaticky stanou spolky, aniž by tato občanská sdružení musela cokoliv dělat. Těmto právnickým osobám zůstane zachována jejich historie, název, identifikační číslo atd. Jediné, co se pro ně mění, jsou práva a povinnosti spolky upravuje nový občanský zákoník mnohem podrobněji než stávající zákon č. 83/1990 Sb. občanská sdružení. Právní úprava v novém občanském zákoníku však umožňuje, aby si tyto právnické osoby upravily podmínky svého fungování samy ve stanovách, a obsahuje proto celou řadu tzv. dispozitivních ustanovení. Podstatou takových ustanovení je pravidlo, že platí, pouze pokud se subjekt nerozhodne upravit danou otázku odlišným způsobem. Důležité však je, že v souladu s 3041

8 odst. 1 nového občanského zákoníku pozbývají ta ustanovení stanov stávajících občanských sdružení, která odporují donucujícím ustanovením nového občanského zákoníku, závaznosti dnem nabytí jeho účinnosti; právnická osoba přizpůsobí do tří let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona stanovy úpravě nového občanského zákoníku a doručí je orgánu veřejné moci, který vede veřejný rejstřík, do něhož je právnická osoba zapsána. Neučiní-li tak, příslušný orgán veřejné moci ji k tomu vyzve a stanoví ve výzvě dodatečnou přiměřenou lhůtu ke splnění této povinnosti; uplyne-li dodatečná lhůta marně, soud právnickou osobu na návrh orgánu veřejné moci nebo osoby, která na tom osvědčí právní zájem, zruší a nařídí její likvidaci. Byť tedy není v souvislosti se změnou právní formy stávajících občanských sdružení na spolky nezbytné cokoliv aktivně dělat, je na místě následně co nejdříve přezkoumat obsah stanov stávajícího občanského sdružení a případně připravit jejich změnu tak, aby vyhovovaly závazným ustanovením nového občanského zákoníku. Další změna, které se stávající občanská sdružení v souvislosti s nabytím účinnosti nového občanského zákoníku zřejmě nevyhnou, se týká jejich názvu. Z 3042 nového občanského zákoníku vyplývá, že odporuje-li název právnické osoby ustanovením tohoto zákona, přizpůsobí právnická osoba svůj název požadavkům tohoto zákona do dvou let ode dne nabytí jeho účinnosti. Není povinna tak učinit tehdy, jsou-li pro to důležité důvody, zejména užívala-li právnická osoba svůj název dlouhodobě a je-li pro ni tak příznačný, že jeho zaměnitelnost nebo klamavost nelze rozumně předpokládat. Ustanovení 216 nového občanského zákoníku pak stanoví, že název spolku musí obsahovat slova spolek nebo zapsaný spolek, postačí však zkratka z. s.. Stávající občanská sdružení tak budou mít lhůtu dvou let od nabytí účinnosti nového občanského zákoníku (tedy lhůtu do konce roku 2015), aby změnila svůj název tak, aby obsahoval výše uvedené výrazy. Lze doporučit, aby tato změna názvu byla spojena s případnou další nezbytnou úpravou stanov spolku za účelem dosažení jejich shody se zněním nového občanského zákoníku. Občanská sdružení se mohou po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku případně také dobrovolně transformovat (změnit právní formu) na ústav nebo sociální družstvo. I v případě této transformace zůstává subjektu zachována jeho historie, název i IČ, mění se pouze jeho právní poměry. Postup pro takovou transformaci podrobně upravuje nový občanský zákoník. Transformace stávajícího občanského sdružení na ústav má smysl, pokud hlavní účel a činnost této organizace nespočívá v realizaci společné činnosti svými členy a pro své členy, ale pokud se jedná o poskytování obecně prospěšných činností širokému okruhu osob v režimu velmi obdobném fungování obecně prospěšné společnosti. Transformace na sociální družstvo (právnická osoba upravená zákonem o obchodních korporacích) pak přichází v úvahu, pokud organizace soustavně vyvíjí obecně prospěšné činnosti směřující na podporu sociální soudržnosti za účelem pracovní a sociální integrace znevýhodněných osob do společnosti s přednostním uspokojováním místních potřeb a využíváním místních zdrojů podle místa sídla a působnosti sociálního družstva, zejména v oblasti vytváření pracovních příležitostí, sociálních služeb a zdravotní péče, vzdělávání, bydlení a trvale udržitelného rozvoje. Členy sociálního družstva pak budou zaměstnanci družstva, osoby vykonávající pro družstvo práci jako dobrovolník a osoby, kterým je poskytována služba družstva. Ještě do nabytí účinnosti nového občanského zákoníku (do konce roku 2013) se stávající občanská sdružení mohou také dobrovolně transformovat na obecně prospěšnou společnost.

9 Tuto možnost stanovuje samostatný zákon o transformaci občanských sdružení na obecně prospěšné společnosti, který nabyl účinnosti v dubnu 2013 a který také stanovuje závazný postup této transformace. Právní forma o. p. s. je určena pro ty organizace, které vykonávají činnost, k níž nepotřebují členskou základnu, jsou zcela orientované na poskytování placených obecně prospěšných služeb široké veřejnosti a vyhovuje jim organizační struktura, kterou zákon o obecně prospěšných společnostech vyžaduje. Obecně prospěšné společnosti lze zřizovat (a transformovat se na ně) pouze do konce roku 2013, nový občanský zákoník s touto právní formou již nepočítá. Již existující obecně prospěšné společnosti však mohou existovat i nadále. Závěrem lze v této věci tedy doporučit, aby stávající občanské sdružení zvážilo, jaká z výše uvedených variant je s ohledem na jeho hlavní účel a poslání nejvhodnější, a začalo co nejdříve činit potřebné kroky tak, aby je nový občanský zákoník nezastihl nepřipravené. Pro úplnost je přiloženo výkladové stanovisko Expertní skupiny Komise pro aplikaci nové civilní legislativy při Ministerstvu spravedlnosti, které doplňuje výše uvedené. Výkladové stanovisko Expertní skupiny Komise pro aplikaci nové civilní legislativy při Ministerstvu spravedlnosti k veřejně prospěšnému účelu spolku Dotčená ustanovení: a 217 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ( NOZ ). Stanovisko: Spolky mohou být dle nového občanského zákoníku založeny i k veřejně prospěšnému účelu. Odůvodnění: Pro spolek podle 214 a násl. NOZ je pojmově příznačné jeho založení ve společném zájmu členů, neboť nejde o individuální zájem jedince, který by jinak nepotřeboval spolčení s jinými osobami. Přitom je nerozhodné, zda společný zájem má zároveň (souběžně vedle toho) povahu soukromého nebo veřejného zájmu, resp. zájmu obecného (srov. 144 NOZ). Rozhodující je pak povaha hlavní činnosti (resp. činností) spolku. Společným zájmem soukromým mohou být například společné vycházky členů do přírody, které jsou zaměřeny dovnitř spolku (pouze člensky), zatímco společným zájmem veřejným může být například ochrana zájmů soutěžitelů nebo spotřebitelů, cizinců, azylantů, znevýhodněných lidí, ochrana přírody atd., a to zejména formou veřejné služby (spolkové činnosti jako veřejné služby) navenek; např. i poskytování sociální služby nebo vzdělávání, aniž by příjemci služby museli být členové. Občanský zákoník v tomto ohledu spektrum možných aktivit spolků neomezuje, neboť pro to nebyl shledán ospravedlnitelný důvod. Rozhodné je pouze to, co je volně vyjádřeným společným zájmem členů, resp. zakladatelů. Společným jim tak může být zájem soukromý nebo veřejný, resp. obojí. Věcně je tak zjevně jedno, zda spolek vyvíjí činnost směrem ke členům nebo směrem k nečlenům. Pokud jde o občanská sdružení spolky založené ve společném členském zájmu soukromém nebo veřejném, nemění se nic na dosavadním pojetí občanských sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů. I v souladu s tímto zákonem běžně a dlouhodobě vyvíjí činnost občanská sdružení, která byla založena k uplatňování společného zájmu členů, jenž má povahu zájmu soukromého nebo veřejného, popř. vedle sebe obojího (srov. např. zastánčí } občanská sdružení typu advocacy, která již dnes působí ve veřejném zájmu, jehož uplatňování je společným zájmem členů, s čímž počítají i různé zákony, jakož i vžitá praxe včetně

10 účasti některých občanských sdružení ve veřejném zájmu ve správním či soudním řízení v určitých věcech). Spolky řadíme mezi právnické osoby nazývané neziskové či nevýdělečné. Jejich základním charakteristickým rysem je, že nejsou založeny za účelem podnikání ani jiné výdělečné činnosti. To ovšem neznamená, že by nemohly při své činnosti i podnikat a provozovat i jiné výdělečné aktivity a generovat zisk či jiný výdělek. Omezení je dáno tím, že takový zisk či výdělek mohou použít pouze k dosahování svého statutárního účelu. Nemůže tedy docházet k rozdělování zisku či výdělku mezi zakladatele spolku, jeho členy, členy jeho orgánů či osoby jim blízké, pokud by to nebylo v souladu s hlavní činností spolku. Toto klíčové pravidlo je výslovně vyjádřeno v 217 odst. 3 NOZ: Zisk z činnosti spolku lze použít pouze pro spolkovou činnost včetně správy spolku. Zároveň je nutno brát vždy v úvahu, že pokud budou podnikat, dopadá na ně úprava o podnikatelích ve smyslu 420 a násl. NOZ. Nový občanský zákoník v tomto ohledu tedy nic nemění na dosavadním stavu, neboť k tomu ani nebyl žádný věcný nebo právní důvod. Je věcí každého člověka se svobodně rozhodnout, zda se bude společně s jinými sdružovat za účelem naplňování společného zájmu ve spolcích, pokud bude respektovat zákonem stanovené limity zakázaných účelů v 145 NOZ a též případů, kdy by měl být spolek založen za účelem výdělečným podnikatelským ( 217). V tomto smyslu ani přechodná ustanovení NOZ na dosavadní občanská sdružení nekladou specifické nároky na transformaci a existující občanská sdružení se automaticky překlápí do spolku, bez jakéhokoliv jejich jednání. Nastupuje pak povinnost uzpůsobit své vnitřní předpisy novému zákonu do 3 let. 5.2 Obecně prospěšné společnosti Právní forma obecně prospěšné společnosti je v současné době vcelku často využívána ke zřízení školy či školského zařízení ze strany soukromých zřizovatelů. Právní úprava obecně prospěšných společností je v současné době obsažena v zákoně č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon však bude ke dni nabytí účinnosti nového občanského zákoníku zrušen. Jaký bude tedy osud obecně prospěšných společností po roce 2014? Nový občanský zákoník vychází z toho, že dosavadní úprava obecně prospěšných společností je nestandardní a nevhodná. Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku uvádí, že stávající obecně prospěšné společnosti vlastně nejsou společnostmi v právním smyslu. Nový občanský zákoník tedy ruší zákon č. 248/1995 Sb. a dosavadní úpravu nahrazuje novou úpravou obsaženou zčásti v novém občanském zákoníku a zčásti v připravovaném zákoně o statusu veřejné prospěšnosti (který však byl Senátem na podzim 2013 zamítnut). Novou právní úpravu lze shrnout v následujících bodech: Zrušuje se zákon č. 248/1995 Sb. Již existující obecně prospěšné společnosti se nadále řídí dosavadními předpisy. Již existující obecně prospěšné společnosti mají možnost se transformovat na ústav, nadaci nebo nadační fond. Nové obecně prospěšné společnosti nelze po 1. lednu 2014 zakládat. Nově lze zřídit ústav, nadaci nebo nadační fond, případně jinou právnickou osobu se statusem veřejné prospěšnosti. Pro obecně prospěšné společnosti, které existují nebo byly založeny před nabytím účinnosti nového občanského zákoníku, platí, že mohou nadále zůstat v této formě, případně zvolit

11 cestu transformace na jinou právní formu. Transformace přichází v úvahu na jednu z forem speciálních obecně prospěšných právnických osob upravených v novém občanském zákoníku, tedy na nadaci, nadační fond nebo na novou formu tzv. ústavu. 5.3 Status veřejné prospěšnosti Nová právní úprava obsažená v novém občanském zákoníku počítá s tím, že jakékoliv právnické osobě, mimo právnických osob veřejného práva, může být přiznán status veřejné prospěšnosti (zápisem do veřejného rejstříku). Právní úprava obsažená v novém občanském zákoníku má být v tomto smyslu doplněna speciálním zákonem o statusu veřejné prospěšnosti, který však dosud nebyl schválen Parlamentem České republiky (Senát jeho návrh na podzim 2013 zamítl). V souladu s 146 nového občanského zákonu je veřejně prospěšnou ta právnická osoba soukromého práva, jejímž posláním je přispívat v souladu se zakladatelským právním jednáním vlastní činností k dosahování obecného blaha, pokud na rozhodování právnické osoby mají podstatný vliv jen bezúhonné osoby, pokud nabyla majetek z poctivých zdrojů a pokud hospodárně využívá své jmění k veřejně prospěšnému účelu. Se statusem veřejné prospěšnosti budou spojena určitá práva či úlevy (například daňové), ale také specifické povinnosti (týkající se bezúhonnosti statutárních orgánů, zpracování výroční zprávy, nakládání s majetkem právnické osoby apod.). V souladu s výše uvedeným nemohou status veřejné prospěšnosti získat právnické osoby veřejného práva (například příspěvkové organizace či školské právnické osoby zřízené podle školského zákona), neboť ty jsou veřejně prospěšné již ze samotné podstaty své existence a jiná možnost u nich ani nepřichází v úvahu. 6. ZÁVAZKY Z DELIKTŮ Nový občanský zákoník upravuje podrobně také tzv. závazky z deliktů, tedy právní vztahy obsahující povinnost nahradit jinému újmu vzniklou porušením právní povinnosti ze strany škůdce. Nový občanský zákoník se v zásadě použije pouze na náhradu škody vzniklé porušením povinností vyplývajících ze soukromoprávních vztahů upravených soukromým právem (zejména porušením smluvních závazků uzavřených podle nového občanského zákoníku). Naopak se tato právní úprava nepoužije: v případě odpovědnosti za škodu podle pracovněprávních předpisů (v případě škody způsobené zaměstnavatelem zaměstnanci či zaměstnancem zaměstnavateli)v případě odpovědnosti za škodu způsobenou žáky a studenty škol a školských zařízení právnické osobě vykonávající činnost školy a školského zařízení v případě odpovědnosti za škodu způsobenou žákům a studentům škol a školských zařízení při poskytování vzdělávání a školských služeb a s tím přímo souvisejících činnostech V posledních dvou uvedených případech se bude i po 1. lednu 2014 postupovat podle 391 zákoníku práce, byť se v případě právního vztahu mezi školou či školským zařízením a jeho žáky či studenty nejedná o pracovněprávní vztah. V důsledku různých legislativních změn přijatých

12 v posledních letech se však tato právní úprava dostala do přechodných ustanovení zákoníku práce a zatím v nich i nadále zůstává. Ustanovení 391 zákoníku práce se však nevztahuje na právní vztah vznikající z odpovědnosti za škodu způsobenou dětem v mateřské škole při poskytování vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech. Tato odpovědnost je v současné době řešena v 422 stávajícího občanského zákoníku, a po 1. lednu 2014 bude s určitými změnami převzata právě do nového občanského zákoníku. 6.1 Odpovědnost za škodu vzniklou dítěti mateřské školy S povinností školy a školského zařízení zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů podle 29 školského zákona je neoddělitelně spjata také případná odpovědnost za škodu vzniklou těmto účastníkům vzdělávání při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech. Jak již bylo uvedeno výše, v současné době je právní úprava odpovědnosti právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení za tuto škodu upravena zejména v 391 zákoníku práce. Toto ustanovení však neupravuje oblast odpovědnosti právnických osob vykonávajících činnost škol a školských zařízení za škodu vzniklou dětem, žákům a studentům komplexně, neboť se nevztahuje právě na odpovědnost právnických osob vykonávajících činnost mateřských škol za škodu vzniklou dětem. V tomto případě je tak nezbytné postupovat podle obecné právní úpravy obsažené v současné době zejména v 422 stávajícího občanského zákoníku. S účinností od 1. ledna 2014 však bude stávající právní úprava obsažená v 422 stávajícího občanského zákoníku nahrazena novou právní úpravou v novém občanském zákoníku, a to zejména v 2920 a 2921.Pro srovnání zde uvádím stávající znění 422 zákona č. 40/1964 Sb. a 2920 a 2921 nového občanského zákoníku: 422 zákona č. 40/1964 Sb.: Není-li ten, kdo způsobí škodu, pro nezletilost nebo pro duševní poruchu schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, odpovídá za škodu ten, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. Kdo je povinen vykonávat dohled, zprostí se odpovědnosti, jestliže prokáže, že náležitý dohled nezanedbal. Vykonává-li dohled právnická osoba, její pracovníci dohledem pověření sami za škodu takto vzniklou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena. Ustanovení 2920 a 2921 nového občanského zákoníku: Škoda způsobená tím, kdo nemůže posoudit následky svého jednání 2920 (1) Nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, nahradí způsobenou škodu, pokud byl způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; poškozenému náleží náhrada škody i tehdy, nebránil-li se škůdci ze šetrnosti k němu.

13 (2) Nebyl-li nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky, má poškozený právo na náhradu, je-li to spravedlivé se zřetelem k majetkovým poměrům škůdce a poškozeného Společně a nerozdílně se škůdcem nahradí škodu i ten, kdo nad ním zanedbal náležitý dohled. Není-li škůdce povinen k náhradě, nahradí poškozenému škodu ten, kdo nad škůdcem zanedbal dohled. Byť jsou formulace použité v novém občanském zákoníku částečně odlišné od stávající právní úpravy, podstata odpovědnosti mateřské školy za konkrétní škodu způsobenou dítěti zůstává shodná. Vůči konkrétnímu dítěti, resp. jeho zákonnému zástupci bude i nadále odpovídat pouze právnická osoba vykonávající činnost dané mateřské školy jako celek (jako ten, kdo je povinen vykonávat nad dítětem dohled). Konkrétní pedagogický pracovník, který vykonával, resp. měl vykonávat nad dítětem v dané době dohled, nese pouze případnou pracovněprávní odpovědnost vůči svému zaměstnavateli, resp. případnou trestněprávní odpovědnost (viz dále). Vzniklou situaci tedy bude se zákonným zástupcem dítěte i nadále řešit zejména ředitelka mateřské školy, resp. jiný k tomu příslušný vedoucí zaměstnanec.i nadále bude platit, že odpovědnost za škodu vzniklou dítěti mateřské školy je odpovědností objektivní, které je možné se následně zprostit, pokud se prokáže, že právnická osoba vykonávající činnost mateřské školy nezanedbala svou povinnost náležitého dohledu vůči dítěti, a že se tedy daná škoda stala, aniž by jí bylo možné za využití přiměřených prostředků předejít či zabránit. Z tohoto důvodu je rozhodující zjistit neprodleně poté, co ke škodě (k úrazu dítěte, k poškození jeho věcí apod.) došlo, příčiny jejího vzniku a veškeré možné další okolnosti. V zásadě se jedná o zjištění těch skutečností, které následně ředitelka mateřské školy v případě úrazu dítěte zaznamenává do záznamu o úrazu dítěte, jehož vzor je uveden v příloze k vyhlášce č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů, ve znění pozdějších předpisů. Nový občanský zákoník obecně počítá jak s náhradou škody spočívající v ublížení na zdraví či usmrcení (včetně náhrady nemajetkové újmy), tak s náhradou škody na majetku. Škoda, za níž po posouzení konkrétních okolností ponese právnická osoba vykonávající činnost mateřské školy odpovědnost, může tedy spočívat jak ve škodě na zdraví dítěte (způsobené zejména úrazem dítěte), tak ve škodě na majetku dítěte (poškození či ztráta oblečení či jiných osobních věcí dítěte). Nový občanský zákoník obsahuje v 2958 až 2968 podrobnou právní úpravu náhrady újmy při ublížení na zdraví a při usmrcení. Podle současné právní úpravy se při ublížení na zdraví nahrazují kromě věcné škody i účelné náklady spojené s léčením, náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti i po jejím skončení, náhrada za ztrátu na důchodu, bolestné a ztížení společenského uplatnění. Při usmrcení je podle stávající právní úpravy škůdce povinen nahradit kromě věcné škody i účelné náklady spojené s léčením, přiměřené náklady spojené s pohřbem, náklady na výživu pozůstalých a jednorázové odškodnění pozůstalých ( 444 a násl. stávajícího občanského zákoníku).

14 Stávající právní úpravě bylo v tomto ohledu dlouhodobě vytýkáno, že rozsah těchto náhrad je stanoven jako paušální (stanoven pevně vyhláškou č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, podle které je podkladem pro soudní rozhodnutí lékařský posudek s bodovým ohodnocením škody s tím, že soud může výši odškodnění přiměřeně zvýšit pouze ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele), a konkrétní výši náhrady tak nelze přizpůsobit okolnostem konkrétního případu. Výše náhrad bolestného, ztížení společenského uplatnění a jednorázového odškodnění pozůstalých je považována za neadekvátně nízkou a za degradující základní lidské hodnoty, kterými jsou lidský život a zdraví. Nový občanský zákoník tak rozděluje náhradu škody v případě ublížení na zdraví a při usmrcení na dvě části, a to na náhradu majetkové újmy a náhradu újmy nemajetkové. V případě majetkové újmy přichází v úvahu tyto náhrady: Náhrada nákladů spojených s péčí o zdraví jedná o ty náklady, které v souvislosti s léčbou dítěte vzniknou nad rámec bezplatného veřejného zdravotního pojištění (doplatky za léky, nezbytné zdravotní pomůcky, cestovní náklady spojené s návštěvou zdravotnického zařízení apod.). - Peněžité dávky nárok na náhradu za ztrátu na výdělku by v případě úrazu dítěte mateřské školy přicházel v úvahu v případě, že následkem úrazu by došlo k úplné či částečné invaliditě dítěte a následky úrazu trvají i v době, kdy dítě ukončí povinnou školní docházku, nebo po skončení přípravy na povolání. - náhrada při poškození věci v případě související škody na věci (poškozený oděv, obuv či brýle apod.) bude v souladu s 2969 nového občanského zákoníku platit, že při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit. - Náhrada nákladů pohřbu v extrémním případě úmrtí dítěte v důsledku úrazu v mateřské škole by se dále hradily také přiměřené náklady spojené s pohřbem. Jak je zřejmé, v oblasti náhrady majetkové újmy nový občanský zákoník v zásadě přebírá dosavadní právní úpravu a dochází pouze k částečným terminologickým a věcným posunům. Naopak při uplatňování nároku na peněžitou satisfakci nemajetkové újmy, tj. při odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, přináší nový občanský zákoník významnou změnu. Vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, bude od 1. ledna 2014 zrušena s tím, že rozhodnutí o konkrétní výši této náhrady škody bude v každém jednotlivém případě náležet pouze soudu po posouzení okolností konkrétního případu. Při usmrcení a nově také při zvlášť závažném ublížení na zdraví bude dále náležet manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitá náhrada ve výši vyvažující plně jejich utrpení. Z výše uvedeného vyplývá, že sice v praxi bude vždy každý případ posuzován individuálně, a každá újma na zdraví či životě bude v oblasti nemajetkové újmy ohodnocena spravedlivě podle konkrétních okolností případu, zároveň to však znamená, že prakticky každý sporný případ bude nezbytné projednávat soudní cestou. V této souvislosti je nezbytné také upozornit na přechodná ustanovení nového občanského zákoníku ( 3079), podle kterého právo na náhradu školy vzniklé porušením povinnosti

15 stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů (stávajícího občanského zákoníku). Platí však, že pokud o náhradě školy vzniklé přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku dosud nerozhodl soud, může poškozený z mimořádných důvodů hodných zvláštního zřetele žádat i náhradu nemajetkové újmy za podmínek stanovených novým občanským zákoníkem. Náhradu vzniklé škody musí uplatnit vůči právnické osobě vykonávající činnost mateřské školy poškozený, tedy dítě zastoupené svým zákonným zástupcem. Pokud by ředitelka mateřské školy byla přesvědčená o tom, že jsou v daném případě dány důvody pro zproštění odpovědnosti právnické osoby vykonávající činnost mateřské školy za vzniklou škodu (tedy že nebyl zanedbán náležitý dohled nad dětmi) či nesouhlasila s výší nárokované škody, je na poškozeném, aby se svého nároku domáhal soudní cestou. V rámci případného soudního občanskoprávního řízení by pak ředitelka mateřské školy musela předložit důkazy prokazující, že jsou dány důvody pro zproštění odpovědnosti dané právnické osoby.současná platná právní úprava nestanoví povinnost právnických osob vykonávajících činnost škol a školských zařízení uzavřít pojištění pro případ odpovědnosti za škodu vzniklou dětem, žákům a studentům při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb (na rozdíl od povinnosti každého zaměstnavatele uzavřít pojištění pro případ odpovědnosti za škodu vzniklou zaměstnancům). Uzavření tohoto pojištění lze však právnickým osobám vykonávajícím činnost škol a školských zařízení jen doporučit. V souvislosti s nabytím účinnosti nového občanského zákoníku lze očekávat na základě výše uvedeného určité změny právě i v rozsahu a smluvních podmínkách těchto pojistných smluv, a to zejména v důsledku zrušení vyhlášky č. č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, tedy zrušení bodového ohodnocení nemajetkové újmy při ublížení na zdraví či usmrcení poškozeného, se kterými dosud pojistné podmínky jednotlivých pojišťoven pracovaly.