Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra správní vědy a správního práva Bakalářská práce Přestupky v silniční dopravě

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra správní vědy a správního práva Bakalářská práce Přestupky v silniční dopravě Jana Šneková 2011/2012

2 Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma: Přestupky v silniční dopravě zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury. Podpis 2

3 Poděkování: Za pomoc, cenné odborné rady a také za to, ţe mi umoţnila psát bakalářskou práci na vlastní téma, patří mé velké díky doc. JUDr. Soni Skulové, Ph.D. 3

4 Obsah ÚVOD VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ Správněprávní odpovědnost Správní delikty Pojem přestupku Obecné znaky přestupku Znaky skutkové podstaty přestupku Sankce VÝVOJ PRAVIDEL SILNIČNÍHO PROVOZU VČETNĚ VÝVOJE ŘEŠENÍ PŘESTUPKŮ SKUTKOVÉ PODSTATY PŘESTUPKŮ V SILNIČNÍM PROVOZU Přestupky související s registrační značkou Řízení technicky nezpůsobilého vozidla Řízení vozidla pod vlivem alkoholu a návykové látky Řízení bez řidičského oprávnění Drţení telefonního přístroje při řízení Překročení nejvyšší povolené rychlosti Nezastavení vozidla na červenou nebo pokyn Stůj Nedání přednosti na přechodu pro chodce Zákaz předjíţdění Přednost v jízdě Vjíţdění na ţelezniční přejezd Jízda vozidla na dálnici nebo silnici pro motorová vozidla

5 3.13 Neoprávněné stání na parkovišti označené parkovacím průkazem Omezení jízdy některých vozidel Dopravní nehoda s ublíţením na zdraví Dopravní nehoda bez ublíţení na zdraví Antiradar Souhrnná zbytková podstata PROCES SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ O DOPRAVNÍM PŘESTUPKU Přípravné řízení Zahájení řízení Dokazování Vydání správního rozhodnutí Příkazní řízení Blokové řízení BODOVÝ SYSTÉM Důvody zavedení bodového systému Princip fungování bodového systému ZÁVĚR RESUMÉ SEZNAM PRAMENŮ A ODBORNÉ LITERATURY

6 Úvod Tato bakalářská práce se zabývá problematikou přestupků v oblasti silniční dopravy. V průběhu historického vývoje dochází ke stále se zvyšujícímu počtu osobních automobilů, lze se však také setkat s větším rozmachem přepravování osob a materiálu, především pak na silnicích. Proto se provoz na silnicích stává stále častěji místem, kde se nejčastěji setkáváme, nejen se samotnými přestupky, ale také s mnoha trestnými činnostmi, coţ souvisí také s větší agresivitou řidičů a s vysokou rychlostí motorových vozidel. Dnes tedy ţijeme v době, kdy se stalo téměř běţnou záleţitostí vlastnit automobil a silniční doprava se stala záleţitostí mnoha z nás - občanů. Vzhledem k narůstajícímu počtu motorových vozidel, zvyšujícímu se počtu dopravních nehod a bezohlednosti řidičů jsou na nové řidiče kladeny velmi přísné podmínky, které začínají od zdravotní způsobilosti a vyšetřování psychického stavu, pokračující přes jejich výbornou pozornost aţ ke znalostem dopravních předpisů a právních norem. V průběhu vývoje pravidel silničního provozu docházelo k jejich postupným změnám a právním úpravám. V roce 1960 byl ustanoven zákon, který mezi prvními definoval jednotlivá pravidla, která musí účastníci silničního provozu dodrţovat. Aţ v roce 2001 nabyl účinnosti zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o silničním provozu), který poprvé ve svém obsahu zahrnoval nejen jednotlivá pravidla silničního provozu, ale také další ustanovení a části, která do té doby byla prováděna jednotlivými vyhláškami, coţ se však nejevilo jako optimální řešení. V roce 2005 poté proběhla velmi důleţitá novelizace zákona o silničním provozu, kdy vstoupila platnost bodového systému. Další velká novelizace tohoto zákona byla provedena zákonem č. 133/2011 Sb., s účinností od kdy, mimo jiné, skutkové podstaty přestupků proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu pod 22 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o přestupcích), byly přesunuty pod 125c zákona o silničním provozu. Cílem mojí bakalářské práce je nastínit problematiku přestupků páchaných v silničním provozu, a to z hlediska jak práva hmotného tak i procesního. Ve stručnosti bude přiblíţen vývoj pravidel silničního provozu včetně vývoje řešení přestupků na tomto úseku, aţ po jejich současnou právní úpravu. Jádrem práce pak bude analýza přestupků v silniční dopravě, přičemţ největší část bude detailněji věnována přestupkům v 125c odst. 1 zákona o silničním provozu. Část práce bude věnována i bodovému systému, neboť 6

7 novelizací zákona od došlo k jeho podstatné změně. V textu budou vyjádřeny vlastní právní názory a návrhy. K vypracování své bakalářské práce jsem vyuţila interpretace údajů získaných studiem právních dokumentů, norem a judikatury vztahující se k této problematice, a to nejen na úrovni českého práva, ale i práva evropského, které se v této oblasti uplatňují. Vyuţila jsem i několikaletých poznatků a zkušeností z projednávání přestupků na úseku dopravy, jako oprávněná úřední osoba správního orgánu Odboru dopravy Městského úřadu Svitavy. 7

8 1 Vymezení základních pojmů V této části bakalářské práce budou nejprve definovány základní pojmy vztahující se k problematice popisu skutkové podstaty protiprávních jednání v silničním provozu. Je tedy nejprve potřeba charakterizovat pojem správněprávní odpovědnost, správní delikty a přestupek. 1.1 Správněprávní odpovědnost Správněprávní odpovědnost je velmi důleţitým pojmem v oblasti správních deliktů a přestupků vůbec, proto je na místě seznámit se s jeho definicí a tím, jak je v oblasti správního práva vymezen. Správněprávní odpovědnost lze charakterizovat jako specifický typ právní odpovědnosti, který je v této souvislosti pojímán zcela obecně. Správněprávní odpovědnost zde vystupuje jako právní odpovědnost, která je poté realizována jednotlivými správními orgány a je pouţita na podmínky a potřeby veřejné správy. 1 O správněprávní odpovědnosti lze hovořit v takovém případě, kde je posuzována odpovědnost člověka za správní delikt (jedná se ve většině případů o tzv. přestupky), nikoliv delikt soudní (v tom případě je myšlena trestněprávní odpovědnost). Charakteristikou takové odpovědnosti za přestupky je, ţe je uplatňována na úrovni správních orgánů (nikoliv tedy soudními orgány) a to tehdy, jestliţe dojde či opakovaně dochází k porušování správněprávních předpisů. Je však třeba si uvědomit, ţe správněprávní odpovědnost je systémem, který je poměrně výrazným způsobem vnitřně strukturovaný, a v jeho rámci jsou vytvářeny jednotlivé části správněprávní odpovědnosti, které jsou vyčleňovány na základě jednotlivých skupin správních deliktů, spolu s rozdílnými správněprávními sankcemi a také s odlišným způsobem, jak jsou tyto sankce uplatňovány Správní delikty Předtím, neţ bude pojednáváno o přestupcích a jejích jednotlivých typech, je nejprve třeba vymezit samotný pojem delikt. Deliktem je myšlen takový čin, který porušuje zákon nebo nějaký jiný obecně závazný právní předpis. Delikt tedy představuje takové 1 KADEČKA, S., PRŮCHA, P. Správní právo - obecná část. Multimediální učební text. 2., nezměněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s HORZINKOVÁ, E., ČECHMÁNEK, B. Přestupky a správní trestání. 4. doplněné vydání Praha: Eurounion, 2008, s

9 protiprávní jednání, z něhoţ vzniká nebo můţe vzniknout újma (škoda) právnické či fyzické osobě nebo společnosti. Tato škoda bývá nejčastěji hmotná, na zdraví nebo mravní újma. Správní delikty je moţné spolu se soudními delikty, ke kterým patří mimo jiné také trestné činy, zařadit v rámci českého právního řádu k veřejnoprávním deliktům. 3 V systému správně právní odpovědnosti lze s ohledem na právní úpravu platnou v České republice rozlišovat následující typy správních deliktů: přestupky, jiné správní delikty fyzických osob, správní delikty právnických osob, hybridní správní delikty (správní delikty podnikatelů), disciplinární delikty, pořádkové delikty. 1.3 Pojem přestupku Samotný pojem přestupku je vymezen v ust. 2 odst. 1 zákona o přestupcích, podle něhoţ přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohroţuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postiţitelný podle zvláštních právních předpisů anebo trestný čin. 4 Jedná se zde o obecně pojmové vymezení, o tzv. generální klauzuli přestupku, která je zaloţena na kombinaci jeho pozitivního a negativního pojmového vymezení, coţ umoţňuje přestupky poměrně spolehlivě odlišit od jiných deliktů, tj. od jiných správních deliktů postiţitelných podle zvláštních právních předpisů a od trestných činů. 5 Přestupky se od jiných správních deliktů liší svými zákonnými znaky a od trestných činů stupněm společenské škodlivosti. Aby se jednalo o přestupek, musí být splněn materiální znak přestupku, který spočívá ve škodlivosti pro společnost, 6 ale jednání musí vykazovat i formální znaky, mezi 3 KADEČKA, S., PRŮCHA, P. Správní právo - obecná část. Multimediální učební text. 2. nezměněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů 5 PRŮCHA, P., Právní úprava přestupků. Vydala Masarykova univerzita, Brno právnická fakulta. Právnické sešity č. 59, s. 7 6 Samotná skutečnost, ţe řidič vozidla v provozu na pozemních komunikacích sice překročil nejvyšší povolenou rychlost stanovenou právním předpisem nebo dopravní značkou nicméně rychlost jeho jízdy se hranici nejvyšší dovolené rychlosti blíţila, sama o sobě nepostačuje pro závěr o tom, ţe nebyla naplněna materiální stránka ( 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích) přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle 22 odst. 1 písm. f) bodu 4 citovaného zákona. Měla by však vést správní orgán k tomu, aby materiální stránku tohoto jednání zaměřil svou pozornost, neboť je třeba posoudit, 9

10 které patří věk a příčetnost a formy zavinění. Aby se jednalo o přestupek, všechny znaky musí být splněny současně Obecné znaky přestupku Zákonné znaky přestupku dělíme na znaky obecné, které jsou společné pro všechny přestupky bez rozdílu a na zákonné znaky skutkové podstaty, které slouţí k individualizaci konkrétního přestupku. Pro obecné znaky je charakteristické, ţe se musí jednat o jednání, protiprávnost, zavinění, jednání odpovědné osoby a jednání stíhatelné. Protiprávnost, jinak řečeno nedovolenost, vyjadřuje fakt, ţe určitý čin je právním řádem zakázaný. 7 U některých skutkových podstat dopravních přestupků je znak protiprávnosti přímo zdůrazněn, např. ustanovení 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o silničním provozu zakazuje fyzické osobě v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla drţet v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení. Chybí-li pojmový znak protiprávnosti, odpovědnost za jednání nelze vyvozovat. V zákoně o přestupcích je protiprávnost vymezena v ust. 2 odst. 2, jako okolnosti vylučující protiprávnost, kterými jsou nutná obrana, krajní nouze, 8 oprávněné pouţití zbraně, plnění rozkazu, příkazu, nebo svolení poškozeného. Zavinění je vybudováno na sloţce vědění a na sloţce vůle. Z jejich existence nebo absence vychází rozlišování dvou základních forem zavinění: zavinění z nedbalosti a zavinění úmyslné. 9 Nedbalost máme vědomou a nevědomou, úmysl přímý a nepřímý. Přestupek je spáchán z nedbalosti, jestliţe pachatel věděl, ţe můţe způsobem uvedeným v zákoně o přestupcích porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, ţe takové porušení nebo ohroţení nezpůsobí (nedbalost vědomá). O zda zde nejsou další pro věc relevantní okolnosti, které by teprve ve svém souhrnu takový závěr odůvodňovaly. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , čj. 5 As 104/ MATES, P., a kol. Základy správního práva trestního. 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2002, s S ohledem na jednotu právního řádu nutno vykládat vztah mezi nutnou obranou a krajní nouzí v přestupkovém právu obdobně jako právu trestním. Judikatura Nejvyššího soudu přitom vychází z toho, ţe podstatou nutné obrany je odvrácení nebezpečí, které vzniká útokem směřujícím proti zájmům chráněnému trestním zákonem, a to činem, který by jinak byl trestným činem, namířeným proti útočníkovi. Jelikoţ obránce odvracející útok chrání tytéţ zájmy, které chrání sám trestní zákon, nejedná proti účelu trestního zákona, ale naopak ve shodě s ním a vlastně nahrazuje zásah veřejných orgánů. Útok je jednání člověka a to zpravidla konání nebo opomenutí, které je úmyslné, protiprávní a nebezpečné pro společnost. Naproti tomu při krajní nouzi se odvrací nebezpečí přímo hrozícím zájmům chráněných trestním zákonem, které nelze za daných okolností odvrátit jinak. Nebezpečím se rozumí stav hrozící poruchou, který můţe být různého původu (přírodní katastrofa, jednání člověka); nebezpečí musí přímo hrozit, a to bezprostředně (citováno podle shrnutí této ustálené judikatury usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 66/2007 ze dne )..Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , čj. 5 As 72/ ČERVENÝ, Z., ŠLAUF. V. Přestupkové právo. 14. aktualizované vydání podle právního stavu k Praha: Linde 2007, s

11 nedbalost nevědomou se jedná tehdy, pokud pachatel nevěděl, ţe svým jednáním můţe porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Z výše uvedeného vyplývá, ţe zatímco při vědomé nedbalosti pachatel o moţnosti způsobit následek věděl, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, ţe k němu nedojde, u nedbalosti nevědomé o této moţnosti nevěděl. Zákon o přestupcích rozlišuje dvě formy úmyslu. 10 Úmysl přímý, kdy pachatel chtěl svým jednáním porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem o přestupcích a také tak učinil a úmysl nepřímý, kdy pachatel věděl, ţe se svým jednáním můţe přestupku dopustit, ale pro případ, ţe se ho dopustí, s tím byl srozuměn Znaky skutkové podstaty přestupku Skutkovou podstatu přestupku tvoří souhrn typových znaků přestupku, které určují, o jaký přestupek jde. Těmito obligatorními znaky jsou objekt, objektivní stránka, subjekt a subjektivní stránka. Objekt Objektem přestupku je právem chráněný zájem, který je spácháním přestupku ohroţen nebo porušen. Objekt, v případě dopravních přestupků, spočívá v bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích a ochraně ţivota a zdraví osob, jakoţ i ochraně majetku. Objekt je dále rozlišován na obecný, skupinový a individuální. Objekt obecný je formulován absolutně obecně, z čehoţ plyne, ţe představuje souhrn všech společenských vztahů, zájmů a hodnot, chráněných zákonem. Objekt skupinový lze vymezit i jako objekt individuální, který vyjadřuje konkrétní ochranu společenského zájmu, jako je ochrana ţivota, lidského zdraví a majetku. Objektivní stránka Objektivní stránka přestupku v sobě zahrnuje jednání, následek a příčinnou souvislost mezi jednáním a následkem a charakterizuje způsob spáchání přestupku a jeho následek. V jednání se projevuje jednota vůle a jejího projevu, jako projev vůle navenek. Jednání můţe spočívat v konání řidiče např. chovat se v provozu na pozemních komunikacích ohleduplně a ukázněně (chování aktivní) nebo opomenutí, které můţe spočívat v nečinnosti, např. nepřipoutání se bezpečnostními pásy. Následkem přestupku je porušení 10 HORZINKOVÁ, E., KUČEROVÁ, H., Zákon o přestupcích s komentářem a judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2011, s

12 nebo ohroţení objektu přestupku. Nejčastějším vyjádřením následku je např. výše způsobené majetkové škody při dopravní nehodě nebo újma na zdraví. Mezi jednáním a následkem musí existovat příčinný vztah (kauzální nexus). Určitá osoba můţe být odpovědná za spáchání přestupku pouze tehdy, pokud svým jednáním následek skutečně způsobila. V praxi se zpravidla příčinný vztah dokazuje obtíţně, kdy toto vyţaduje hlubší odborné zkoumání. Pokud není kauzální nexus zjištěn, můţe se správní orgán dostat do stavu důkazní nouze. Subjekt Subjektem dopravních přestupků je pachatel, nejčastěji řidič motorového vozidla, ale i řidič nemotorového vozidla, či jiný účastník v provozu na pozemních komunikacích, který svým jednáním naplnil všechny znaky přestupku. Z osobní působnosti zákona jsou vyňaty osoby, které poţívají výsad a imunit. Toto upravuje ustanovení 9 zákona o přestupcích a jedná se např. o prezidenta republiky ČR, soudce Ústavního soudu členy diplomatických misí, poslance a senátory. Dále jednání osoby uvedené v ustanovení 10 zákona o přestupcích, která má znaky přestupku se neprojedná jako přestupek podle přestupkového zákona, ale jako kázeňský přestupek podle zvláštního zákona. Jedná se o osoby podléhající vojenské kázeňské pravomoci, příslušníci bezpečnostních sborů a osoby během výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence. 11 Pachatelem přestupku můţe být pouze fyzická osoba, která dosáhla věku 15 let a která je v době spáchání přestupku příčetná. Tyto dva obligatorní znaky jsou velmi důleţité z hlediska způsobilosti k právní objektivnosti, neboť osoba, která nedosáhla věku 15 let, nemůţe být právně odpovědná za přestupek, neboť aţ s uvedeným věkem dosahuje potřebné rozumové a volní vyspělosti, aby mohla posoudit následky svého jednání a ovládat jej. 12 Stejně tak není moţné postihovat za přestupek osobu, která je nepříčetná, pro trvající duševní poruchu, nebo nedostatek schopnosti rozpoznávací (intelektuální, rozumové) nebo ovládací (volní, určovací). Pokud se pachatel přivede do stavu nepříčetnosti, byť i z nedbalosti, poţitím alkoholu nebo jiné návykové látky, odpovědnosti za přestupek se nezbavuje. 11 ČERVENÝ, Z., ŠLAUF. V. Přestupkové právo. 14. aktualizované vydání podle právního stavu k Praha: Linde 2007, s MATES, P., a kol. Základy správního práva trestního. 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2002, s

13 Subjektivní stránka Subjektivní stránka je posledním ze znaků skutkové podstaty přestupku. Jedná se o klíčovou stránku, která spočívá v zavinění. Zavinění vyjadřuje vnitřní (psychický) stav člověka k určitým skutečnostem, které zakládají přestupek. Pachatel je právně odpovědný za následek, který způsobil, jen pokud jej zavinil. Zaviněním musí být pokryta celá skutková podstata přestupku. 1.4 Sankce Při ukládání sankcí za přestupek a při rozhodování o jejich výši správní orgán uplatňuje institut správního uváţení. 13 Nejedná se však o volnou úvahu správního orgánu, ale především o úvahu v rámci zákonných hranic, neboť na základě čl. 39 Listiny základních práv a svobod je moţné jednotlivé tresty uloţit jen podle platné právní úpravy, a to takovým způsobem, jak to sám stanoví zákon. I v případě ukládání sankcí za dopravní přestupek platí tedy ústavní zásada nulla poena sine lege, která se obecně vztahuje na veškeré veřejnoprávní sankce. 14 Zákon o přestupcích stanoví taxativně sankce, které lze za jednotlivé druhy přestupků uloţit a těmi jsou: napomenutí, pokuta, zákaz činnosti, propadnutí věci. Výměra sankcí za spáchané dopravní přestupky je upravena v 125c a 125d zákona o silničním provozu. Vedle sankcí jsou pachatelům dopravních přestupků ukládány i trestné body. Jak však vyplývá ze současné naší judikatury i judikatury Evropského soudu pro lidská práva, má ukládání bodů povahu vedlejší sankce, přitom se nejedná o dvojí postih, jak judikoval ve svém Rozsudky Evropský soudu pro lidská práva ve věci Malige versus Francie ze dne SKULOVÁ, S.: Správní uvážení základní charakteristika a souvislosti pojmu. Brno: MU, 2003, s. 25. In KUČEROVÁ, H. Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy související. 2. vydání. Praha: Leges, 2011, s HORZINKOVÁ, E., KUČEROVÁ, H., Zákon o přestupcích s komentářem a judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2011, s Pokud jde o stupeň závaţnosti, Soud konstatuje, ţe odebrání bodů můţe vést aţ ke ztrátě platnosti řidičského průkazu. Avšak je nesporné, ţe právo řídit motorové vozidlo je velmi uţitečné pro běţný ţivot a výkon povolání. Soud z toho vyvozuje, ţe i kdyţ odebrání bodů má preventivní charakter, má rovněţ kárný a odstrašovací, a rovná se tak vedlejšímu trestu. Vůle zákonodárce odlišit sankci odebrání bodů od ostatních trestů vyslovených trestním soudem nemůţe povahu tohoto opatření změnit. Soud dospěl k závěru, ţe čl. 6 13

14 2 Vývoj pravidel silničního provozu včetně vývoje řešení přestupků Provoz na veřejných silnicích začal být v českých zemích právně upravován ve druhé polovině 19. století. Prvním společným pravidlem pro jízdu automobily a motocykly bylo nařízení ministra vnitra č. 156/1905 ř. z. z 27. září Toto nařízení například zavádělo, ţe vozidlo musí být lehce řiditelné, vybaveno dvěma světlomety. Za přestupky byly ukládány pokuty ve výši K. Přestupkové řízení prováděl starosta obce, v jejímţ obvodu k přestupku došlo, ten mohl přestupek vyřešit i v blokovém řízení. Klíčové bylo vydání Ministerského nařízení v roce 1910, které obsahovalo ustanovení o maximální povolené rychlosti v obci i mimo obec. Toto nařízení stanovilo, ţe v obci lze jet rychlostí do 15 km/h. Pokuta za rychlou jízdu činila v průměru 20 Kč. K postihu byl oprávněn okresní politický úřad. Vzhledem k tomu, ţe se postupem času začala rozvíjet i mezistátní automobilová doprava a stávající úprava o jízdě motorovými vozidly jiţ nestačila, byla ve dnech 20. aţ 24. dubna 1926 v Paříţi uzavřena Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly, která měnila a doplňovala dosavadní předpisy. Aby byla úprava přehledná, bylo vydáno vládní nařízení č. 203/1935 Sb. z. a n., podle kterého muselo být kaţdé vozidlo opatřeno rejstříkovou značkou. Vládním nařízením byly stanoveny rychlostní limity na 35 km/h v uzavřených obcích, mimo obec pro osobní vozidla s přívěsem na 50 km/h. 16 Zákon obsahoval i ustanovení o přestupcích. Za porušení ustanovení zákona nebo prováděcího nařízení ukládal pokuty okresní úřad, a to aţ do výše Kč, mohl uloţit i trest vězení do 5 dnů. Za zvláště přitěţujících okolností mohl uloţit pokutu aţ do výše Kč nebo trest vězení do 14 dnů. Pokud pokuta nepřekročila částku 300 Kč, mohl být přestupek vyřízen také v blokovém řízení. V období Protektorátu Čechy a Morava si rozvoj silniční dopravy začal vyţadovat sjednocení právní úpravy, neboť snahou okupačních orgánů bylo přizpůsobení současného právního řádu právnímu řádu německému, a proto bylo přijato nařízení č. 241/1939 Sb. z. a n. o jízdě motorovými vozidly, nařízení č. 242/1939 Sb. z. a n. o chování v silniční dopravě a nařízení č. 243/1939 Sb. z. a n. o připuštění osob a vozidel k dopravě na silnicích. odst. 1 je na případ aplikovatelný. In KUČEROVÁ, H. Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy související. 2. vydání. Praha: Leges, 2011, s ŠTEMBERK, J. Automobilista v zajetí reality. Praha: Karlova univerzita v Praze, s

15 Přestupky proti bezpečnosti na silnicích byly trestány pokutou do výše K nebo vězením do 14 dnů. Pro zajímavost nutno uvést, ţe za řízení vozidla bez řidičského průkazu mohla být uloţena pokuta aţ do výše K nebo vězení do 1 měsíce. Nařízení z doby protektorátu byla platná aţ do listopadu 1951, kdy nabyl účinnosti zákon č. 56/1950 Sb. o provozu na veřejných komunikacích. V roce 1953 bylo na základě ústavního zákona č. 47/1950 Sb., o úpravách v organizaci veřejné správy, vydáno vládní nařízení č. 54/1953 Sb., o provozu na silnicích. Toto nařízení platilo aţ do roku Tresty za přestupky proti bezpečnosti na silnicích byly ukládány citlivěji, např. jiţ nemohl být uloţen trest odnětí svobody. Zákonem č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, ve znění pozdějších předpisů, který vstoupil v platnost od , se projednávaly sankce za méně závaţná porušení pravidel silničního provozu. Za spáchané přestupky mohly pověřené státní orgány uloţit sankce, a to napomenutí, veřejnou důtku nebo pokutu do výše 500 Kčs. Kromě těchto sankcí také mohly ještě vyslovit propadnutí nebo zabrání věci. Na základě prováděcí vyhlášky bylo moţné pachateli přestupku udělit i blokovou pokutu do výše 100 Kč, kterou dostal na místě např. od orgánu Veřejné bezpečnosti. V roce 1990 byl zákon č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, ve znění pozdějších předpisů, nahrazen zákonem o přestupcích, který je platnou právní úpravou v této oblasti aţ do dnešní doby. Je však nutno poznamenat, ţe tento zákon byl několikrát novelizován a postupně tak docházelo k zpřísnění sankcí za jednotlivé druhy přestupků. S účinností od byl vydán zákon o silničním provozu, který nejenţe zmodernizoval právní úpravu provozu na pozemních komunikacích, ale také zajistil soulad s ústavními poţadavky a s předpisy Evropské unie. I tento zákon prošel mnoha změnami, kdy za změny nejrevolučnější lze bezesporu povaţovat zavedení bodového systému, který byl do právního řádu zaveden s účinností od v souvislosti s novelou zákona o silničním provozu provedenou zákonem č. 411/2005 Sb. Pod č. 133/2011 Sb. byla ve Sbírce zákonů vyhlášena dosud největší novelizace zákona o silničním provozu od r. 2005, kdy s účinností od došlo, mimo jiných, i ke změně úpravy přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Dříve přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích upravené v 22 zákona o přestupcích, byly zrušeny a jsou nově upraveny v 15

16 125c zákona o silničním provozu. Nutno poznamenat, ţe systém sankcí a jejich výše, aţ na několik málo výjimek, se od původní právní úpravy nikterak neliší. 16

17 3 Skutkové podstaty přestupků v silničním provozu Jak jsem jiţ zmínila v úvodu, jednotlivé přestupky v silničním provozu jsou nově od zakotveny v 125c odst. 1, 2, 3 zákona o silničním provozu. Některé dopravní přestupky však zůstaly v ustanoveních 23 zákona o přestupcích, a některé jsou obsaţeny v ustanoveních zvláštních zákonů. Níţe budou analyzovány pouze ty skutkové podstaty přestupků, které jsou obsaţeny pod ustanovením 125c odst. 1 zákona o silničním provozu, neboť tyto dopravní přestupky jsou nejfrekventovanějšími přestupky v provozu na pozemních komunikacích, proto si myslím, ţe je na místě se jimi zabývat detailněji. 3.1 Přestupky související s registrační značkou V provozu na pozemních komunikacích se můţe pohybovat jen vozidlo, které je způsobilé k provozu v dobrém technickém stavu a s poţadovaným vybavením, k čemuţ je potřeba, aby vozidlo bylo vybaveno registrační značkou. Registrační značka je státní poznávací značkou silničního motorového vozidla a slouţí k identifikaci vozidla a jeho vlastníka. Registrační značkou musí být vybaveno kaţdé vozidlo, které je vedeno v registru silničních vozidel. Jízdou bez registrační značky řidič znemoţňuje identifikaci vozidla a moţného pachatele jiného přestupku spáchaného s vozidlem, coţ je důleţitým rizikem pro bezpečnost silničního provozu. Skutkovou podstatu přestupku podle 125c odst. 1 písm. a) bod 1 zákona o silničním provozu naplní fyzická osoba tím, ţe v provozu na pozemních komunikacích řídí vozidlo, na němţ v rozporu s jiným právním předpisem, není umístěna tabulka státní poznávací značky, (dále jen registrační značka ) nebo je umístěna tabulka registrační značky, která nebyla vozidlu přidělena. 17 Zvláštním právním předpisem je zde vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 243/2001 Sb., o registraci vozidel, ve znění pozdějších předpisů, která provádí zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o podmínkách provozu na pozemních komunikacích). Komentované ustanovení se pouţije pouze na nepodnikající fyzickou osobu. Na podnikatele a na toho, kdo jednal jménem právnické osoby nebo na příkaz, ji pouţit nelze, neboť řidič, který by byl zároveň provozovatelem vozidla by souběţně mohl páchat jiný správní delikt podle 83a odst. 1 písm. c) zákona o podmínkách provozu vozidel na 17 Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů 17

18 pozemních komunikacích. O přestupku a správním deliktu zákon nepřipouští konat společné řízení. V praxi činí správním orgánům značné potíţe prokazovat jízdu, pokud na vozidle není umístěna registrační značka. Stačí, kdyţ obviněný uvede, ţe o ztrátě registrační značky nevěděl, protoţe jí ztratil během jízdy. Správní orgán musí obviněnému prokázat naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty přestupku, coţ je velmi obtíţné a v praxi to často vede k zastavení přestupkového řízení. Snáze a celkem bez problémů se v praxi prokazuje jízda s vozidlem, pokud je na něm umístěna registrační značka, která nebyla vozidlu přidělena. Přestupku podle 125c odst. 1 písm. a) bod 2 zákona o silničním provozu se dopustí fyzická osoba tím, ţe v provozu na pozemních komunikacích řídí vozidlo jehoţ tabulka registrační značky je zakryta, nečitelná nebo upravena anebo umístěna tak, ţe je znemoţněna nebo podstatně ztíţena její čitelnost. 18 Tato skutková podstata byla do právního řádu doplněna v reakci na velmi častý jev, kdy zejména řidiči motocyklů, ve snaze vyhnout se postihu za spáchaný přestupek (nejčastěji překročení maximální dovolené rychlosti), deformují nebo zakrývají tabulku registrační značky tak, aby byla policistům znemoţněna identifikace vozidla. 19 Správní orgán, na základě správního uváţení a volného hodnocení důkazů, v řízení o přestupku musí posoudit, do jaké míry byla identifikace vozidla ztíţena či znemoţněna. Dle metodiky Ministerstva dopravy, v případě, ţe řidič uţije vozidlo, které sice nesplňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, neboť na něm nejsou umístěny tabulky registrační značky řádně, tj. na místě k tomu určeném konstrukčním řešením vozidla, ale nebyla identifikace vozidla prostřednictvím tabulek registrační značky podstatně ztíţena nebo zcela znemoţněna, je moţné jeho jednání kvalifikovat jako přestupek podle 125c odst. 1 písm. k) 20 zákona o silničním provozu, v souvislosti s porušením ustanovení 5 odst. 1 písm. a) téhoţ zákona. 18 Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů 19 Stanovisko Ministerstva dopravy k naplnění skutkové podstaty přestupku podle 22 odst. 1 písm. a) bod 1 zákona o přestupcích ze dne , zn. 294/ OST/4 20 Teprve na základě zjištění skutečného stavu věci lze rozhodnout, zda jednání řidiče lze právně kvalifikovat jako přestupek podle 22 odst.. 1 písm. a) bod 1, popř. podle 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích. V případě, ţe řidič v rozporu s 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., uţije vozidlo, které sice nesplňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, neboť na něm nejsou umístěny tabulky registrační značky řádně, tj. na místě k tomu určeném konstrukčním řešením vozidla (jiné umístění totiţ můţe ztíţit identifikaci vozidla), ale ve smyslu shora uvedeného nebyla identifikace vozidla prostřednictvím tabulek registrační značky podstatně ztíţena nebo zcela znemoţněna, je moţné jeho jednání kvalifikovat podle druhé z uvedených skutkových podstat přestupku, tj. podle 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích. Metodické 18

19 Posouzení jednotlivých případů bude vţdy záviset na dokazování ze strany správních orgánů a na jejich rozhodnutí. Stanovit přesný, a na všechny případy pouţitelný návod k procesnímu postupu, či k pouţití sankcí, u výše uvedené problematiky přestupků, není moţný z důvodu rozdílnosti jednání osob. V této souvislosti je nutno odkázat na Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích čj. 52 Ca 45/2008, pro rozhodnutí, zda je konkrétní jednání přestupkem či nikoli, nestačí proto jeho hodnocení jen ve vztahu ke znakům uvedeným v příslušném ustanovení zvláštní části přestupkového zákona, nýbrž je nutno třeba vždy hodnotit i jeho společenskou škodlivost (srov. Např. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 29/66). Je třeba posuzovat tak, že správní orgán nejprve učiní potřebná zjištění o rozhodných skutkových okolnostech. Dále učiní závěr o tom, zda zjištěné skutkové okolnosti naplňují formální znaky přestupku a poté se vypořádá s tím, zda skutek vykazuje potřebný stupeň společenské škodlivosti (svor. Např. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 20/98), jinými slovy zodpoví otázku, zda je konkrétní jednání hodno postihu ze strany orgánů veřejné moci. Za tyto přestupky se uloţí ve správním řízení pokuta od Kč do Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel od šesti měsíců do jednoho roku. Nejsou spojeny s bodovým hodnocením řidičů. Sankce jsou, dle mého názoru přiměřené, neboť by měly působit především preventivně a odradit potencionální pachatele přestupku od jejich páchání. 3.2 Řízení technicky nezpůsobilého vozidla Přestupku podle 125c odst. 1 písm. a) bod 3 zákona o silničním provozu se dopustí fyzická osoba tím, ţe v provozu na pozemních komunikacích řídí vozidlo, které je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích tak závaţným způsobem, ţe bezprostředně ohroţuje ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. 21 U tohoto přestupku je nutné, aby se správní orgány zabývaly otázkou, kdy je vozidlo natolik technicky nezpůsobilé, k provozu na pozemních komunikacích, ţe uţ ohroţuje ostatní účastníky silničního provozu, to znamená, ţe musí být dán příčinný vztah mezi technickým stavem vozidla a bezprostředním ohroţením ostatních účastníků provozu stanovisko Ministerstva dopravy k aplikaci 22 odst. 1 písm. a) bod 1 a 2 zákona č. 200/1990 Sb., ze dne , zn. 754/ OST/1 21 Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů 19

20 na pozemních komunikacích. 22 Například, pokud bude mít vozidlo nefunkční stěrače, bude takové jednání kvalifikováno jako přestupek podle 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Bude-li však mít závadu, která má vliv na znečišťování ţivotního prostředí, např. unikání paliva, oleje, mazacích tuků, bude jednání kvalifikováno jako přestupek podle 125c odst. 1 písm. e) bod. 3 zákona o silničním provozu v souvislosti s porušením 36 zákona č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemích komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. V praxi se občas objeví i taková skutečnost, kdy pro správnou kvalifikaci přestupku, si nechá správní orgán vyhotovit odborné vyjádření znalce z oboru dopravy, neboť vzhledem k roztříštěnosti technických norem a právních předpisů, vztahujících se k technickému stavu vozidel, toto činí správnímu orgánu mnohdy značné potíţe. Na základě správné kvalifikace přestupku se odvíjí i výše sankce, kdy za přestupek podle 125c odst. 1 písm. a) bod 3 zákona o silničním provozu je v zákoně stanovena v rozmezí od Kč do Kč a zákaz činnosti od šesti měsíců do jednoho roku. V kartě řidiče bude osobě zapsáno 5 bodů. Výše sankce podle 125c odst. 1 písm. k) je v zákoně stanovena od do Kč., v blokovém řízení do Kč. 3.3 Řízení vozidla pod vlivem alkoholu a návykové látky Současná právní úprava je ve vztahu ke konzumaci alkoholických nápojů během jízdy velice přísná. V České republice se uplatňuje nulová tolerance alkoholu, a to jak u řidiče motorového vozidla, tak i u cyklisty nebo jezdce na zvířeti. 23 Je to z toho důvodu, ţe vliv alkoholu a jiných návykových látek na lidský organizmus je neoddiskutovatelný, kdy způsobuje pomalejší reakce a niţší soustředění na samotné řízení motorového vozidla. Poţití alkoholu patří vedle překročení nejvyšší povolené rychlosti k nejčastějším příčinám dopravních nehod, z toho důvodu je nutné věnovat tomuto přestupku zvýšenou pozornost. Evropská unie se v této souvislosti snaţí podpořit boj s alkoholem prostřednictvím mnoha opatření, a to z důvodu, ţe v mnoha evropských zemích je alkohol velmi častou příčinou dopravních nehod, mnohem více neţ v České republice. Pro srovnání, u nás představuje alkohol za jízdy přibliţně 4 % smrtelných dopravních nehod, ve Finsku je to 25 %, v Itálii 11 %, v Dánsku 15 % ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V. Přestupkové právo. 14. aktualizované vydání podle právního stavu k Praha: Linde 2007, s Dopravní-pravo.cz: Alkohol za volantem [online]. [cit ]. Dostupné z: < dopravnípravo.cz/alkohol-za-volantem/ 24 Ministerstvo vnitra České republiky: Evropská unie proti alkoholu za volantem [online]

21 V této souvislosti vydala Evropská unie Doporučení Evropské komise, ze dne 1. ledna 2001, týkající se nejvyšší povolené hladiny alkoholu v krvi řidičů motorových vozidel. 25 Jsou doporučovány dva limity alkoholu v rámci všech členských zemí Evropské unie, které mají být aplikovány v souladu s kritérii pro řidiče a vozidla. Standardní limit alkoholu pro všechny řidiče motorových vozidel, nesmí překročit 0,5 g/kg, coţ je v současné době splňováno ve většině členských států. U určitých skupin řidičů, např. nezkušení řidiči, drţitelé dočasného řidičského průkazu ţadatelé o řidičské oprávnění nebo noví řidiči, kteří jsou drţiteli řidičského oprávnění méně jak 2 roky, je limit doporučované hladiny alkoholu v krvi ještě přísnější právě z důvodu jejich nezkušenosti. Alkohol a jiné návykové látky, jejich právní kvalifikace V úvodu je nutno vymezit pojem alkohol a jiné návykové látky. Za alkoholický nápoj je podle 2 písm. k) zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tabákový zákon), lihovina, víno a pivo; alkoholickým nápojem se rozumí téţ nápoj, pokud obsahuje více neţ 0,5 objemového procenta alkoholu. Za jiné návykové látky jsou pro potřeby řízení o přestupcích povaţovány v souladu s 130 z. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen trestní zákoník), alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky, které nepříznivě ovlivňují psychiku člověka nebo jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. S uţíváním alkoholu a jiných návykových látek jsou spojeny přestupky podle 125c odst. 1 písm. b) a písm. c) a v neposlední řadě i písm. d) zákona o silničním provozu. S těmito skutkovými podstatami úzce koresponduje 5 odst. 2 písm. a), ve kterém zákonodárce striktně zakazuje řidiči uţít jakýkoliv alkoholický nápoj nebo nějakou jinou návykovou látku během jízdy, 5 odst. 2 písm. b), podle kterého řidič nesmí řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po poţití alkoholického nápoje nebo uţití návykové látky nebo v takové době po poţití alkoholického nápoje nebo uţití návykové látky, kdy by mohl být ještě pod jejich vlivem, 5 odst. 1 písm. f), kdy je řidič povinen podrobit se na výzvu [cit ]. Dostupné z < 25 BESIP: Doporučení mezinárodních orgánů a institucí a mezinárodních dokumentů k alkoholu za volantem [online] [cit ]. Dostupné z< 21

22 policisty, příslušníka Vojenské policie, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo stráţníka obecní police vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem a dále v souvislosti s 5 odst. 1 písm. g) je řidič povinen podrobit se na výzvu policisty, příslušníka Vojenské policie, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo stráţníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn jinou návykovou látkou. Za jednání, které naplňuje skutkovou podstatu podle 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, respektive za řízení (nejen motorového) vozidla bezprostředně po poţití alkoholického nápoje nebo v takové době po jeho poţití, po kterou je řidič ještě pod jeho vlivem, je-li u řidiče zjištěný obsah alkoholu vyšší neţ 0,3 g/kg, nebo řízení vozidla bezprostředně po uţití jiné návykové látky nebo v takové době po uţití takové látky, po kterou je řidič ještě pod jejím vlivem, je v bodovém systému hodnoceno maximálním počtem 7 bodů. Spodní hranice pokuty byla novelizací zákona od sníţena z původních Kč na Kč, horní hranice Kč zůstala nezměněna. Ke změně nedošlo ani při ukládání sankce spočívající v zákazu činnosti, která se v přestupkovém řízení řidiči uloţí od šesti měsíců do jednoho roku. Obdobně jako u rychlosti, i zde dostal správní orgán od zákonodárce moţnost posoudit a zakomponovat materiální znak přestupku do výše pokuty, coţ shledávám jako velice správné. Myslím si, ţe před novelizací zákona o silničním provozu, pokuta v minimální výši Kč, byla značně tvrdá především k řidičům, kterým byla naměřena bagatelní hodnota alkoholu v organizmu (0,04 g/kg), oproti těm řidičům, kteří byli přistiţeni při řízení motorového vozidla v opilosti. (Srovnej Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne č.j. 7 As 105/ ). Sankce a bodový postih jsou shodné jak u skutkové podstaty 125c odst. 1 písm. c), tak i písm. d), kdy sankce, které je moţné za jednání podle těchto ustanovení ve správním řízení uloţit, tvoří pokutu od Kč do Kč a zákaz řízení motorových vozidel od jednoho roku do dvou let. Počet bodů v bodovém hodnocení se uloţí v maximální výši, tedy v počtu 7 bodů. Vzhledem k tomu, ţe skutkovou podstatu přestupku podle 125c odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu lze vyuţít pouze u cyklistů, či jezdců na zvířeti, je tato sankce, dle mého názoru, velice tvrdá. Zde bych navrhovala zákonem stanovit pokutu ve výši od Kč do Kč, která se jeví jako dostačující, bez likvidačních důsledků pro osobní ţivot pachatele. 22

23 Sankce, zákonem stanovená u ustanovení podle 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, se mi jeví jako vhodná, neboť má působit odstrašivě na potencionální pachatele, kteří řídí vozidlo pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek a v domnění, kdyţ odmítnou orientační dechovou zkoušku event. odborné lékařské vyšetření, vyhnou se tak odpovědnosti za trestný čin nebo přestupek. Přestupek nebo trestný čin Podle Usnesení Nejvyššího soudu však řízení pod vlivem alkoholu či návykové látky není jen pouhým přestupkem, ale můţe být také trestným činem podle 274 trestního zákoníku. 26 Při respektování materiálního pojetí trestního práva je tedy v jednotlivých případech namístě nejprve zkoumat, zda jednání řidiče, který řídil vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost, nedošlo k naplnění formálního a téţ materiálního znaku trestného činu, a teprve v případě záporného zjištění by mohla být celá záleţitost posouzena jako přestupek. 27 Stav vylučující způsobilost V praxi, zejména v interpretačních závěrech soudů (podobně i správních orgánů), se dosud za takový stav povaţovalo, jestliţe hladina alkoholu v krvi řidiče dosáhla nejméně jednoho promile. 28 Pokud soudní praxe vytyčila, jako určující atribut, stavu vylučující způsobilost u alkoholu hranici 1,00 g/kg, z logiky věci musí jít při ovlivnění jinými návykovými látkami o vyšší stupeň ovlivnění, neţ při hladině alkoholu v krvi do 1,00 g/kg. Z praxe je moţné dovodit, ţe různé druhy omamných či psychotropních látek na různě dlouhou dobu ovlivňují jednání potencionálního pachatele různým způsobem, zatímco při jízdě pod vlivem alkoholu k takové diverzifikaci obvykle nedochází. Stěţejním 26 obecně lze konstatovat, ţe pro posouzení skutku jako trestného činu ohroţení pod vlivem návykové látky podle 201 odst. 1 tr. zák. postačí, bude-li obsah alkoholu v krvi řidiče stanoven v určitém rozmezí, přičemţ spodní hranice tohoto rozmezí překročí hodnotu 1, neboť dle poznatků lékařské vědy není ţádný, byť nadprůměrně disponovaný řidič, schopen s takovým mnoţstvím alkoholu v krvi bezpečně řídit motorové vozidlo. Nicméně ani v případě, pokud by byla hladina alkoholu v krvi niţší neţ 1, nelze bez dalšího dovodit, ţe se řidič nenacházel ve stavu vylučujícím zmíněnou způsobilost. Kaţdé ovlivnění alkoholem totiţ sniţuje způsobilost řidiče k řízení motorového vozidla, jelikoţ řidič není schopen správných a včasných vjemů a pohotových reakcí na situace vznikající v dopravním provozu. Stav vylučující způsobilost je tak třeba v kaţdém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat. Vţdy proto bude nutno provést další důkazy, jako např. svědecké výpovědi spolujezdců, zasahujících policistů, lékařů a dalších osob, které mohou podat informace o chování řidiče, o způsobu jeho jízdy. Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, čj. 3 Tdo 509/2009 ze dne 13. května KUČEROVÁ, H. Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy související na CD. 1 vydání podle platného právního stavu k Praha: Leges, 2008, s ZŮBEK, Jan. Postih jízdy pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky podle přestupkového zákona. Bulletin advokacie. Rok 2008, číslo 3, s. 34. Dostupné z právního informačního systému ASPI 23

24 problémem dokazování bude zjištění, zda-li ovlivnění drogou je srovnatelné se stavem, ve kterém se nachází osoba, která řídí vozidlo v době, kdy hladina alkoholu v její krvi činí 1,00 g/kg. Takový závěr však můţe učinit na podkladě řádně zjištěného důkazního materiálu pouze znalec z oboru toxikologie. K této problematice se velmi přesvědčivě vyjádřil osmý senát Nejvyššího soudu České republiky, ve svém usnesení pod sp. zn. 8 Tdo 449/2010. Nejvyšší soud navíc dodává, ţe v některých případech bude nezbytné přibrat i znalce z oboru psychiatrie, aby se vyjádřil k rozpoznávacím a ovládacím schopnostem pachatele, který můţe být závislý na drogách. 29 Lze předpokládat, ţe aţ postupem doby se při tomto dokazování ustálí závěr, jaké mnoţství té či oné psychotropní látky navodí u řidiče stav, vylučující způsobilost řídit ve smyslu 274 trestního zákoníku. Zjišťování a dokazování alkoholu a jiných návykových látek Postupu při zjišťování alkoholu či jiných návykových látek je třeba věnovat zvláštní pozornosti. Řidič (nejen řidič motorového vozidla, ale také řidič vozidla nemotorového a řidič tramvaje) je povinen podrobit se na výzvu policisty nebo stráţníka obecní policie od také příslušníka Vojenské policie, zaměstnavatele a ošetřujícího lékaře vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem na základě tabákového zákona. Před 1. lednem 2009 byla dechová zkouška pouze orientační a policisté museli kaţdého řidiče odvést na krevní rozbor. Od , kdy začal platit nový zákon o policii, je jiţ průkazná dechová zkouška. Vyšetřením se rozumí orientační vyšetření, podle 2 písm. o) tabákového zákona, spočívající v provedení dechové zkoušky, odběru slin, stěru ze sliznic nebo kůţe, přičemţ odborným lékařským vyšetřením se podle 2 písm. p) a q) tabákového zákona, rozumí cílené klinické vyšetření lékařem a podle jeho ordinace provedení dechové zkoušky, odběru vzorků biologického materiálu nebo jiného obdobně účinného vyšetření. Aby mohl správní orgán správně a objektivně rozhodnout, je nutné zjistit přesné mnoţství alkoholu v krvi řidiče. Orientační vyšetření, spočívající v provedení dechové zkoušky, se v praxi nejčastěji provádí za pomocí dechového analyzátoru zn. Dräger, který musí být schválen Českým metrologickým institutem ve smyslu 6, resp. 7 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o metrologii, a musí být jedenkrát ročně tímto institutem ověřen. Aby byl výsledek měření alkoholu v dechu relevantní, dechový 29 Silniční doprava a trestná činnost. Vydavatel: PORADCE, s.r.o., s

25 analyzátor musí splňovat podmínky, které jsou stanovené vyhláškou Ministerstva průmyslu a obchodu č. 345/2002 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu, ve znění pozdějších předpisů. Analyzátor alkoholu v dechu se musí pouţít v souladu s přílohou k Metodice Českého metrologického institutu č. 114-MP- C00/-08. Abychom z výsledku měření hmotnostní koncentrace alkoholu ve vydechovaném vzduchu řidiče získali relevantní informaci o hodnotě alkoholu v jeho organizmu, je v souladu se závěry metodiky ČMI potřeba odečíst od naměřené hodnoty hodnotu 0,24 g/kg. Následně poté můţe být konstatováno, ţe byla prokazatelně zjištěna hladina alkoholu v jeho organizmu. Ze závěru metodiky ČMI 30 vyplývá, ţe s ohledem na faktory, které se mohou promítnout do výsledku měření, lze výsledek zkoušky provedené analyzátorem alkoholu v dechu povaţovat za pozitivní (tedy takový, kdy výsledek zkoušky prokazuje ovlivnění alkoholem) v případě, ţe výsledná naměřená hodnota je větší nebo rovna hodnotě 0,25 g/kg. V případech, kdy je naměřená hodnota niţší neţ 0,25 g/kg, tedy 0 0,24 g/kg, je výsledek povaţován za negativní. Je také nutné počítat s tím, ţe v krvi větší části populace je obsaţena fyziologická hladina alkoholu pod 0,20 g/kg a za pozitivní průkaz pouţití alkoholického nápoje se pokládá aţ hladina alkoholu vyšší neţ 0,20 g/kg stanovená metodou plynové chromatografie. Zjištěním mnoţství 0,2 g/kg alkoholu v krvi vyšetřované osoby plynovou chromatografií a 0,3 g/kg alkoholu méně přesnou Widmarkovou zkouškou je vţdy prokázané, ţe řidič poţil určité mnoţství alkoholických nápojů. V praxi se často stává, ţe se řidiči odmítnou podrobit jak orientačnímu vyšetření, tak i odbornému lékařskému vyšetření. Nejčastějšími výmluvami řidičů jsou například špatný zdravotní stav, nevolnost s odběrem krve, obava z nákazy virem HIV, někdy dokonce i arogantní chování policistů, lékaře a podobně. Pokud podezřelý řidič odmítne odběr krve, sám se tím zbavuje nejobjektivnějšího důkazního prostředku, kterým je moţné prokázat jeho případnou nevinu. Jednání je pak ve většině případů kvalifikováno jako přestupek podle 125c odst. 1 písm. d) 31 zákona o silničním provozu, podle kterého se fyzická osoba dopustí tím, ţe v provozu na pozemních komunikacích se přes výzvu podle 30 Metodika k usměrňování některých správních činností obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů v souvislosti s novelizací zákonů č. 361/2000 Sb. a č. 379/2005 Sb. zákonem č. 274/2008 Sb., čj. 285/ OST, s Za odmítnutí lékařského vyšetření nelze povaţovat pouze výslovný projev vůle, ale např. i podmiňování podstoupení lékařského vyšetření různými nesplnitelnými podmínkami. Účelem zde není trestat řízení motorového vozidla po poţití alkoholu, ale zjistit potřebnou spolupráci podezřelého se správními orgány, resp. trestat odmítnutí takové spolupráce, která je nutná pro řádné vyšetření případného jiného přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , čj. 1 As 33/