Biologie poznámky 5.A GVN

Transkript

1 Biologie poznámky 5.A GVN Martin Konhefr, GVN 21. září 2006 Charakteristické znaky živých organismů výměna látek s okolím metabolismus (přeměna látek a energií) reprodukce (rozmnožování) růst a vývoj jedince (ontogeneze) druhu (fylogeneze) dráždivost (reagují na podměty z okolí) každý druh má v přírodě (ekosystému Země) své místo ekologickou niku (místo ve vztazích) chemické složení informační molekula DNA, RNA bílkoviny základní stavební a funkční makromolekuly příklad klíčové fce proteinů biokatalyzátory účastnící se všech dějů v buňkách ENZYMY obory biologie - biochemie (chem. děje v buňkách) - molekulární biologie (např. DNA) - genetika (dědičnost) - cytologie (buňky) - histologie (pletiva,tkáně) - organologie (orgány) - morfologie (vnější stavba) - anatomie (vnitřní stavba) - fyziologie (funkce orgánů, soustav) - taxonomie (taxony) - virologie (viry) - mikrobiologie (bakterie,..) - botanika (rostliny) - mykologie (houby) - zoologie (zvířata) - ornitologie (ptáci) - briologie (mechy) - vývojová biologie (ontogeneze) - evoluční biologie (fylogeneze) - ekologie (vztahy organismů) - etologie (chování zvířat) - entomologie (hmyz) Strana 1 (celkem 36)

2 Buňka poznámky 5.A GVN Martin Konhefr, GVN 21. září 2006 Buňka je základní stavební a funkční jednotkou živých organismů. buněčná teorie pol. 19. stol. Schleiden, Schwann J.E.Purkyně Stavba a struktura obecné buňky plazmatická membrána (průměr asi 5 nm, polopropustná - semipermeabilní) 2 vnější buněčný povrch (př. buněčná stěna rostliny, celulóza, propustná, průměr v µm) 3 cytoplazma (H 2 O + rozpuštěné soli,...cl -, K +, živiny...) 4 jádro nebo jaderný ekvivalent (DNA inf. makromolekula nese genetické informace geny o celém organismu/buňce genetický aparát buňky) 5 ribozómy (průměr asi desítky nm, výroba bílkovin v buňce proteosyntetický aparát buňky) další látka Strana 2 (celkem 36)

3 Chemické složení buňky poznámky 5.A GVN Martin Konhefr, GVN 21. září / biogenní prvky 2/ malé anorganické molekuly 3/ malé organické molekuly 4/ biomakromolekuly 5/ nadmolekulární komplexy ad 1/ ad 2/ ad 3/ makroprvky H, O, C, N, P, S,...K, Na, Ca, Cl, Mg,... mikroprvky Fe, Zn, Cr,... stopové prvky I,... voda plyny O 2, CO 2, NH 3 soli NaCl, KCl, Ca 3 (PO 4 ) 2,... kyseliny HCl,.. monosacharidy glukóza C 6 H 12 O 6, fruktóza,... mastné kyseliny kys. stearová C 17 H 35 COOH,... aminokyseliny ob. vzorec nukleotidy pohotovostní konzerva energie základní stavební jednotky nukleových kyselin ob. vzorec N báze trifosfát pětiuhlíkatý cukr Strana 3 (celkem 36)

4 ad 4/ biomakromolekuly vznikají polymerací malých organických podjednotek polysacharidy vznikají z monosacharidů (tisíce) zásobní fce škrob (rostliny) glykogen (živočichové, houby) stavební fce celulóza (rostlinné buňky) chitin (exoskelet členovců) lipidy (tuky) estery glycerolu a mastných kyselin zásobní fce stavební fce biomembrány jsou tvořeny fosfolipidy lipid proteiny (bílkoviny) vznikají z aminokyselin fce katalytická enzymy koncovka áza DNA polymeráza nukleáza,... účastní se všech reakcí stavební vlasy, nehty keratin klouby, šlachy - kolagen pružné bílkoviny elastin pohybová myozin umožňuje pohyb svalů transportní hemoglobin transport O 2 signální inzulin snižuje hladinu glukózy v krvi živočišné jedy povaha bílkovin (hadi,..) nukleové kyseliny vznikají z nukleotidů informační makromolekuly DNA, RNA DNA hlavní inf. molekula v jádře v chromozomech obsahuje veškeré informace o organismu jednotkou gen. informace je gen Strana 4 (celkem 36)

5 gen informace k výrobě konkrétního proteinu RNA vedlejší pomocná informační molekula zprostředkovává přenos gen. informace DNA RNA proteiny jádro cytoplazma ad 5/ nadmolekulární komplexy ribozóm nm komplex proteinů + rrna (ribozomální) biomembrány tvořeny dvojitou vrstvou fosfolipidů (průměr 5 nm) uspořádání fosfolipidů chromatin ( chromozóm) obsah jádra eukaryotní buňky DNA + proteiny (histony) další látka Strana 5 (celkem 36)

6 Viry poznámky 5.A GVN Martin Konhefr, GVN 22. září 2006 nebuněční parazité buněk nepovažují se za živé organismy nejsou schopni autoreprodukce (tj. množení vlastními prostředky) nemají samostatný metabolismus velikost virové částice (tzv. virion) se pohybuje cca od 10 do 200 nm schéma virionu kapsid bílkovinný obal nukleová kyselina - buď RNA,nebo DNA RNA viry, DNA viry Pronikají do hostitelské buňky, kde využijí enzymového aparátu a ribozómů ke svému namnožení. Příklady virových onemocnění rostliny mozaiková onemocnění tabáku, brambor, rajčat zvířata kulhavka, slintavka, vzteklina lišek, myxomatóza králíků, mor u drůbeže člověk dětská obrna, rýma, chřipka, spalničky, příušnice, zarděnky, klíšťová encefalitida, opar, pásový opar, plané neštovice, bradavice, infekční žloutenka aj. bakteriofág Strana 6 (celkem 36)

7 nucleus = karion = jádro Prokaryota a eukaryota poznámky 5.A GVN Martin Konhefr, GVN 23. prosince 2006 Charakteristika prokaryotické buňky - vznikla dříve asi před 3,5 mld lety - jednodušší stavba, řádově asi 10x menší než eukaryota - nukleoid bakteriální chromozom jaderný ekvivalent není ohraničen jadernou membránou 1 kruhová molekula DNA - ribozómy, membrány,...viz obecná buňka Charakteristika eukaryotické buňky - vznik později asi před 3 mld lety - vznik podmíněn endosymbiózou s prokaryoty - složitější stavba membránové organely, jádro tvoří tkáně, pletiva,.. - jaderná DNA v komplexu s histony (proteiny) Strana 7 (celkem 36)

8 Tři domény života poznámky 5.A GVN 1. doména BACTERIA 2. doména ARCHEA 3. doména EUKARYOTA 1. BACTERIA Martin Konhefr, GVN 23. prosince jednobuněčné organismy tvořené prokaryotickou buňkou - buněčná stěna obvykle tvořena látkou peptidoglykan (murein) - rozmnožují se nepohlavně schéma Tvary bakteriálních buněk: koky kulovité bakterie diplokoky streptokoky stafylokoky zakřivené bakterie vibria spirochety větvící se bakt. buňky mykobakterie Strana 8 (celkem 36)

9 Ekologický význam bakterií - půdní bakterie - patogenní bakterie - sinice autotrofní bakterie - symbiotické bakterie Půdní bakterie saprofyté rozkládají odumřelou organickou hmotu humifikace rozklad velkých org. molekul na malé org. molekuly a poté i na anorg. látky mineralizace - z těchto rozložených látek vzniká hnojivo, které si rostliny berou znovu ze země. umožňují koloběh látek a prvků v přírodě (hlavně dusíku) Patogenní bakterie způsobují onemocnění příklady bakterií lidských nemocí angína, spála zubní kaz střevní problémy tetanus botulismus cholera tuberkulóza kapavka sifilis borelióza Sinice Cyanobacteria autotrofní prokaryota fotosyntetizují tělo tvoří 1 buňka nebo vláknitá stélka nemají bičíky primitivní organely thylakoidy fotosyntetické membrány fotosyntetická barviva chlorofil a umožňuje fotosyntézu fykocyanin zachytává světlo (modré zbarvení) allofykocyanin zachytává světlo fykoerithrin (oranžové zbarvení) evoluční význam vznikly před 3 mld lety, před 2 mld lety dominovaly v této době asi jediný výrobce kyslíku na Zemi umožnily vznik eukaryot ekologický význam producenti kyslíku některé jsou schopné vázat vzdušný dusík kolonie sinic vodní květ produkce různých toxinů Strana 9 (celkem 36)

10 Symbiotické bakterie umožňují býložravcům trávení celulózy (enzym celuláza) umožňují bioluminiscenci (ve světélkujících orgánech živočichů, enzym luciferáza) umožňují vznik kompletně podvojných organismů (lichenismus) lišejník houba + řasa, houba + sinice 2. ARCHEA - jednobuněčná prokaryota - nemají buněčnou stěnu z peptidoglykanu - syntéza nukleových kyselin a proteinů připomíná více eukarya - obývají extrémní biotopy extrémně halofilní archea slaná jezera roztoky NaCl % - hypertermofilní archea vroucí prameny C další látka Strana 10 (celkem 36)

11 Rostlinná buňka poznámky 5.A GVN Martin Konhefr, GVN 25. prosince 2006 eukaryotická základní znaky buněčná stěna z celulózy chloroplasty vakuoly struktura a vakuola b váček c plazmatická membrána d Golgiho aparát e plastid (chlorofil) f plazmodesm g endoplazmatické retikulum h jádro i jadérko j chromatin k ribozómy l mitochondrie m cytoplasma n buněčná stěna Cytoplazma obsah buňky mimo organely vodní roztok bílkovin, aminokyselin, solí, cukrů,.. Cytoskelet systém bílkovinných vláken funkce opora a pohyb charakteristický pro eukaryota vlákna asi prům nm mikrotubuly prům. 24 nm mikrofilamenta, střední filamenta Buněčná stěna propustná permeabilní pevná, z celulózy druhotné tloustnutí a) impregnace ukládání org. látek lignin, hemicelulózy, suberin, kutin,.. b) inkrustace ukládání anorg. látek třeba inkrustovaná špička trichomů kopřiv Strana 11 (celkem 36)

12 mechanické vlastnosti pletiva určuje charakter buněčné stěny buňky v pletivu a střední lamela b b. stěna primární c cytoplazma d cytoplazmatická membrána e b. stěna sekundární b e d a c protoplasty buněk jsou propojeny přes kanálky Plazmatická membrána tvořena dvojitou vrstvou fosfolipidů (+ bílkoviny) oligosacharid hydrofilní hydrofobní hydrofilní oligosacharidy navázané na povrchu, určují charakteristický povrch několikauhlíkatý cukr Strana 12 (celkem 36)

13 glykokalyx cukerný kartáč, který určuje charakteristický povrch membrána polopropustná semipermeabilní skrz lipidy projde kyslík, oxid uhličitý, voda, alkohol,.. iontové kanály selektivně propouští ionty K, Cl, Na, Ca,.. glukózu (iontové kanály jsou v integrovaných proteinech) Jádro kryto dvojitou membránou s póry jadérko organizační centrum ribozómů Endoplazmatické retikulum systém plochých kanálků z membrán slouží k výrobě proteinů na drsném e. retikulu (s ribozómy) lipidů na hladkém e. retikulu (bez ribozómů) Strana 13 (celkem 36)

14 Golgiho aparát komplex membránových váčků a cisteren funkčně navazuje na ER (en. retikulum) konečná úprava produktů ER balení produktů do váčků hlavní produkce celulóza Semiautonomní organely vznikly endosymbioticky mají vlastní genetický aparát mají vlastní proteosyntetický aparát (prokaryotické ribozómy) dvojitá membrána mitochondrie aerobní respirace buněčné dýchání kyslík MK, glukóza mitochondrie oxid uhličitý voda ENERGIE (ATP) adenozintrifosfát MK mastné kyseliny Strana 14 (celkem 36)

15 chloroplast fotosyntéza světelné procesy fotosyntézy na tylakoidech Calvinův cyklus ve stromatu světelná energie ATP přeměna látek pomocí energie oxid uhličitý kyslík voda chloroplast ENERGIE glukóza Plastidy bez fce fotosyntézy chromoplasty specifické zbarvení listů a květů xyntofyly, flavony, fykoerithrin,.. leukoplasty zásobárna škrobu škrobová zrna zásobní fce Vakuola stěnu tvoří tonoplast jednovrstvá membrána obsahuje zplodiny metabolismu zplodiny i sekundárního metabolismu jedovatost toxiny zásobní látky barviva antokyany odstíny červené, fialové buněčnou šťávu hlavně voda zvyšují turgor (tlak na buň. stěnu) Strana 15 (celkem 36)

16 Inkluze nemembránové části, vyskytují se volně v cytoplazmě krystaly zásobních látek (tř. šťavelan vápenatý)...olejové krůpěje další látka Strana 16 (celkem 36)

17 Rostlinná pletiva poznámky 5.A GVN Martin Konhefr, GVN 26. prosince 2006 histologie soubory buněk stejného původu a společné funkce klasifikace dle impregnace b. stěny a) parenchym pletivo, tvořené tenkostěnnými buňkami s mezibuněčným prostorem tzv. intercelulárním vyplňují vnitřek rostlinných orgánů bs b. stěna i - interceluláry b) aerenchym vzdušné pletivo typ parenchymu plovoucí orgány rostlin růžové prostory buňky aerenchymu béžové prostory - interceluláry Strana 17 (celkem 36)

18 i interceluláry par parenchym kol kolenchym ku kutikula e- epidermis c) kolenchym pletivo bez intercelulár b. stěna druhotně tloustne pouze v rozích buněk stonky bylin d) sklerenchym druhotně ztloustlé b. stěny buňky tvrdé části rostlin. orgánů dřevo, kůra, pecky,.. par parenchym skl sklerenchym (chl chlorenchym) e epidermis kol kolenchym cs cévní svazek klasifikace pletiv podle funkce prvotní dělivá pletiva (primární meristémy) prvotní trvalá pletiva druhotná dělivá pletiva (sekundární meristémy) druhotná trvalá pletiva Strana 18 (celkem 36)

19 prvotní děl. pletiva nacházejí se na vzrostných vrcholech umožňují vertikální růst odvozují se od meristému embria prvotní trv. pletiva vznikají z prvotních děl. pletiv 3 typy krycí pletiva vodivá a zpevňovací pletiva základní pletiva krycí pletiva pokožka prýtu epidermis prvotní krycí pletivo Strana 19 (celkem 36)

20 kutikula tuková až vosková izolační vrstva zabraňující odparu vody. epidermis jedna vrstva buněk bez intercelulár trichomy odvozeniny od listu typy trichomů krycí trichomy zabraňují odparu vody žahavé trichomy př. kopřiva ht inkrustovaný hrot, bt báze, ve které je kys. mravenčí po odlomení hrotu se vylije kys. mravenčí lepavé trichomy tentakule krycí pletiva průduchy tvar se mění díky změně turgoru dle potřeby rostliny Strana 20 (celkem 36)

21 vodní skuliny hydatody takové průduchy, které ztratily schopnost se otevírat a zavírat, vylučují vodu v kapalném skupenství krycí pletiva pokožka kořene rhizodermis nemá žádnou kutikulu, průduchy ani trichomy kořenové vlášení rhiziny trichomy s absorpční fcí vodivá a zpev. pletiva vznik těchto pletiv umožnil přechod rostlin na souš vznik rozlišeného těla kormus umožňuje rozvod živin a roztoků po těle rostlin floém lýková část vodivých pletiv vede roztoky živin do kořenů asimilační proud xylém dřevní část vodivých pletiv vede roztoky min. látek a vodu transpirační proud Strana 21 (celkem 36)

22 xylém cévice, cévy dřevní vlákna dřevní parenchym cévice kapraďorosty, nahosemenné rostliny tracheidy cévy ostatní tracheje nemají protoplast rozvádí vodu a roztoky min. látek dřevní parenchym umožňuje vedení roztoků horizontálně na krátkou vzdálenost 1 sítkovice 2 cévy 3 ztlustlé cévy Strana 22 (celkem 36)

23 floém prvotní lýko buňky sítkové sítkovice lýkový parenchym lýková sklerenchymatická vlákna pomalejší proudění cévní svazky vodivá pletiva jsou sdružená do cévních svazků jsou tvořeny dřevní a lýkovou částí procházejí stonkem, kořeny i listy (žilnatina) cévnaté rostliny mají vodivá pletiva, mají kormus bezcévnaté rostliny mechy, řasy (stélka) Strana 23 (celkem 36)

24 typy CS bočný CS (kolaterální) uspořádání bočných CS ve stonku většiny vyšších rostlin dvoubočný CS (bikolaterální) hnědá dřevo, zelená lýko a dřevostředný, b lýkostředný paprsčitý CS (radiální) c dvoubočný, d bočný, v kořenech vyšších rostlin e paprsčitý dřevostředný CS oddenky kapradin koncentrické CS lýkostředný CS oddenky puškvorce základní pletiva vyplňují prostor mezi krycími a vodivými pletivy jsou tvořeny parenchymatickými buňkami funkce v listu fotosyntetická ve stoncích zásobní sukulenty (voda) v orgánech zásobní vegetativní rozmnožování (hlízy brambor - škrob) součástí ZP mohou být mléčnice kanálky, ve kterých se shromažďuje mléko (latex) produkt sekundárního metabolismu pryšec, pampeliška, smetánka, kaučukovník, mák, vlaštovičník, fikus Strana 24 (celkem 36)

25 druhotná dělivá pletiva ve stoncích / kořenech víceletých, druhotně tloustnoucích rostlin (dřevin) umožňuje horizontální růst a b c a kambium svazkové b kambium mezisvazkové c felogén kambium produkuje druhotné dřevo a druhotné lýko felogén produkuje druhotnou kůru druhotné krycí pletivo korkotvorné pletivo buňky jsou impregnovány suberinem druhotná část odumřelé kůry borka vznikají obnovením dělivé činnosti speciálních pletiv trvalých druhotné lýko (deuterofloém) kambium produkuje směrem ven buňky druhotného lýka produkuje směrem dovnitř buňky druhotného dřeva druhotné dřevo (deuteroxylém) druhotná trvalá pletiva deuterofloém a deuteroxylém letokruh přírůstek druhotného dřeva za jednu sezónu (patrný u dřevin mírného pásu) Strana 25 (celkem 36)

26 Rostlinné orgány poznámky 5.A GVN Martin Konhefr, GVN 26. prosince 2006 organologie vegetativní orgány zajišťují růst a výživu (kořen, stonek, listy) generativní orgány zajišťují pohlavní rozmnožování Vegetativní orgány cévnatých rostlin Kořen radix podzemní nečlánkovaný orgán neomezeného růstu, neobsahuje chlorofyl (výživou je závislý na prýtu) fce absorpce vody + min. látek upevnění rostliny v půdě zásobní vegetativní rozmnožování zprostředkování biosymbiózy, parazitizmu (jmelí) vnitřní stavba příčný řez v absorpční zóně a b c d f e a střední válec b xylém (paprsčité CS) c floém d prvotní kůra (parenchym) e rhizodermis f pericykl (povrch středního válce) vytváří se zde postranní kořeny Strana 26 (celkem 36)

27 podélný řez BIOLOGIE slouží k upevnění rostliny v půdě kořenové vlášení počet buněk se nemění, buňky se zvětšují, fčí specializace kořenová čepička kalyptra ochranná fce vnější stavba kořenové systémy cévnatých rostlin hlavní kořen + vedlejší svazčité kořeny metamorfózy kořene hlízy rostlin ztlustlý kořen (kedlubna,..) epifyty rostou na kmenech jiných rostlin parazité orgány haustoria prorůstávají pletivem a nabourávají se do CS vzdušné kořeny přijímají vzdušnou vlhkost pneumatofory dýchací fce mangrove, tisovce kontraktilní kořeny stromy škrtiče baniány Strana 27 (celkem 36)

28 Stonek caulis článkovaná, obvykle nadzemní část rostliny z internodií vyrůstají listy fce transportní zásobní (kaktus) fotosyntetická typy stonku lodyha stvol stéblo oddenek podzemní stonek kmen zdřevnatělý stonek dřeviny vnitřní stavba příčný průřez bylinný stonek e epidermis k primární kůra kol kolenchym skl sklerenchym pe pericykl f floém x xylém d dřeň epidermis pokožka u dřevin nahrazena borkou větvení stonku monopodiální sympodiální vidličnaté Strana 28 (celkem 36)

29 střední válec bočný CS metamorfózy stonku oddenek podzemní stonek oddenkové hlízy (brambor) šlahouny (jahodník) kolce (trnka) brachyblasty (modřín) stonkové hlízy (ředkvička) hospodářské využití len, konopí textil dřeviny dřevo cukrová třtina cukr List postranní, obvykle plochý zelený útvar, převážně omezeného růstu fce fotosyntéza transpirace odpařování vody výměna plynů postavení listů na stonku vstřícné střídavé přeslenité Strana 29 (celkem 36)

30 palisádový parenchym tvořen chloroplasty, obrácen ke světlu, fotosyntetizuje houbový parenchym hromadí se zde plyny a pára, prochází zde CS metamorfózy listu zásobní fce cibule krycí fce cibulka lilie ochranná fce trny dřišťálu příchytná fce úponky lapací fce masožravé rostliny květy kvetoucí rostliny další látka Strana 30 (celkem 36)

31 Dělení buněk poznámky 5.A GVN Martin Konhefr, GVN 8. ledna buněčný cyklus sled procesů, které musí buňka prodělat, aby došlo k jejímu rozdělení - umožňuje reprodukci G 3 M G 1 S - fáze M - fáze dělení buňky 1. dělení jádra (karyokineze) 2. dělení buňky (cytokineze) trvá řádově hodiny G 1 - fáze objemový růst buňky syntetické procesy...výroba bílkovin, fosfolipidů,... G z anglického gap (mezera, pauza) S - fáze dochází k replikaci DNA v jádře S z anglického synthetic (syntetizovat) G 2 - fáze příprava na dělení příprava cytoskeletu, pohotovostních konzerv energie,. M - fáze dělení jádra mitóza způsob dělení jader somatických (tělních) buněk (geneticky identické buňky) meióza způsob dělení jader, které vede ke vzniku gamet (pohlavních buněk) Strana 31 (celkem 36)

32 Mitóza má 4 fáze 1. profáze (předfáze) 2. metafáze (střední fáze) 3. anafáze ( vzestupná fáze) 4. telofáze (konečná fáze) cytokineze profáze kondenzace chromatinu vznik chromozómů vytváří se mitotický aparát chromatin chromozóm jádro... chromatin DNA + histony chromozóm pentlicovitý útvar, který vzniká kondenzací chromatinu kinetochor dvě sesterské chromatidy jsou geneticky identické Strana 32 (celkem 36)

33 mitotický aparát je tvořen dělícími vřeténky astrálními vřeténky jsou tvořena mikrotubuly (součást cytoskeletu, prům. 25 nm) metafáze rozpad jaderné membrány chromozomy se shromažďují v rovníkové rovině mitotického aparátu a váží se na dělící vřeténka v oblasti kinetochoru obrázek viz nahoře Strana 33 (celkem 36)

34 anafáze dochází k podélnému rozdělení chromozomů (na chromatidy) rozchod chromatid k pólům telofáze chromatidy v pólech buňky despiralizují dochází k rekonstrukci dceřiných jader (tvorba jaderné membrány) začíná cytokineze v každém jádře jsou jednochromatidové chromozomy Dělení buňky cytokineze nastupuje s koncem telofáze mezi dceřinými jádry se tvoří přepážka pomocí fragmoplastu Strana 34 (celkem 36)

35 b. stěna zbytky z mit. aparátu (celé to, s váčky se stavebním materiálem b. stěny, tvoří fragmoplast) fragmoplast je útvar uplatňující se při cytokinezi rostlinné buňky je tvořen mikrotubuly a membránovými váčky vytvoří přepážku pozn.: Existence 2 sesterských chromatid je důsledkem replikace DNA v S-fázi. Pojmy z meiózy poznámky 5.A GVN Martin Konhefr, GVN 17. ledna 2007 karyotyp obraz chromozomů v jádře druhově specifický počtem, tvarem,... dvojnásobná chromozomová sada (diploidní).2n u somatických (tělních) buněk důsledkem syngamie (splynutí pohlavních buněk) Strana 35 (celkem 36)

36 princip pohlavního rozmnožování MEIÓZA gameta [n] gameta [n] syngamie vzniká ZYGOTA [2n] zygota 1. somatická buňka nového organizmu [n] + [n] [2n] jednoduchá (haploidní) sada chromozomů MITÓZA zygota se dělí mitoticky Protože by bylo neefektivní stahovat velký objem dat kvůli posledním zápiskům, další látka z biologie bude ke stažení na stejné stránce, pouze v jiném souboru. Strana 36 (celkem 36)