MASARYKOVA UNIVERZITA

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta Petra BERAN CIMBŮRKOVÁ POHŘEBIŠTĚ V MLADÉ BOLESLAVI V KONTEXTU POHŘEBNÍHO RITU STOLETÍ Disertační práce Školitel: Prof. PhDr. Jaroslav Malina, DrSc. Brno,

2 Bibliografická identifikace Jméno a příjmení autora: Petra Beran Cimbůrková Název disertační práce: Pohřebiště v Mladé Boleslavi v kontextu pohřebního ritu století Název disertační práce anglicky: Necropolis in Mladá Boleslav in the context of the 10th to 12th century burial rite Studijní program: Biologie Studijní obor (směr), kombinace oborů: Antropologie Školitel: Prof. PhDr. Jaroslav Malina, DrSc. Rok obhajoby: 2011 Klíčová slova v češtině: Mladá Boleslav; raný středověk; pohřební ritus; křesťanství; inhumace; pohřebiště; hřbitov; hrob; základní antropologické určení; patologie; anatomické variety. Klíčová slova v angličtině: Mladá Boleslav; early middle age; burial rite; christianity; inhumation; necropolis; cemetery; grave; determination of sex; estimation of age and stature; palaeopathology; anatomical varieties. 2

3 Petra Beran Cimbůrková, Masarykova univerzita, 2011

4 Děkuji Prof. PhDr. Jaroslavu Malinovi, DrSc. za chápavé vedení práce, prof. PhDr. Josefu Ungerovi, CSc. za cenné rady k pohřebnímu ritu, RNDr. Vítězslavu Kuželkovi za rady při posuzování patologií, Mgr. Lucii Čiháčkové a Ústavu archeologické památkové péče středních Čech za možnost zpracovávat antropologický materiál a svému manželovi za všestrannou podporu.

5 Prohlašuji, že jsem tuto disertační práci vypracovala samostatně a s použitím literatury a pramenů uvedených v seznamu literatury. V Praze,

6 DISSERTATION ABSTRACT In the year 2010 a rescue archaeological research took place in the entire area of Staroměstské náměstí in Mladá Boleslav. A necropolis of 48 graves with 50 individuals (8 adults and 42 juveniles) was uncovered during this research on the Předhradí and in front of No. 13. An interesting finding was two graves with tombstones and a different orientation (S N, SSW NNE) of 11 of the graves. Traces of coffins and boards under bodies were taken from grave inventories and also two temple rings with a diameter of 13 and 15 mm were found in the grave of juvenile individuals (female, 5±2 years). Basic anthropological characteristics (determination of sex, estimation of age and stature), morphological and metric evaluation of skulls and of selected postcranial bones were determined on the skeletal material. Stature of men and women was mostly rated as high. Anatomical variations and pathological manifestations were also evaluated. Anatomical variations were present in a broad spectrum of types and were quite frequent. From the traces of bone diseases various traumas, tumors, degenerative productive diseases, aseptic inflammation of bones, traces of non specific disease burden and dental diseases, or congenital abnormalities of the skeleton were found. This work also provides an insight into the burial rite of late hillfort period and represents the region of Mladá Boleslav in historical context. In addition to it, the research also provides an overview of archaeological excavations in the historical center of Mladá Boleslav since The finding of 17 skeletons coming from graves from late hillfort period of the research of J. Prostředník, in on Staroměstské náměstí at No and 3 graves in the Železná Street No. 31, were also anthropologically evaluated by the autor for comparison with individuals found in By comparing them some similarities were detected especially in female skulls (in both sets there were significantly less number of measurable male skulls present) and a stature was rated as high in both cases.

7 OBSAH Dissertation Abstract... 6 Obsah... 7 Abstrakt Klíčová slova Úvod a vymezení problematiky Mladá Boleslav v století Písemné prameny Zasazení Mladé Boleslavi do sídelně historického kontextu Mladá Boleslav v síti dálkových komunikací Bilance významu polohy Mladé Boleslavi Přírodní prostředí Mladoboleslavska Klimatické poměry Geomorfologické poměry Geologické poměry Pedologické poměry Vodní síť Vegetační pokryv Využití starých kartografických děl Pohřební ritus mladší doby hradištní Vývoj křesťanství Pohřební ritus Sídlištní a mimosídlištní kostrová pohřebiště Hrob a jeho úprava Počet jedinců v jednom hrobě Poloha těla Orientace koster Hrobový inventář... 41

8 3. Mladá Boleslav archeologická Přehled archeologických výzkumů v historickém jádru města Výzkum Revitalizace Staroměstského náměstí Terénní výzkum Metodika výzkumu Průběh výzkumu Laboratorní zpracování Stav materiálu Antropologický rozbor kosterního materiálu Metody Míry a indexy Určení pohlaví Určení věku Odhad výšky postavy Anatomické variety a patologie Počítačové zpracování a fotodokumentace Výsledky (výzkum z roku 2010, Předhradí a Staroměstské nám. čp. 13) Pohlaví Věk Výška postavy Robusticita Metrická charakteristika lebek Postkraniální skelet Patologické projevy na skeletech Anatomické variety Popis jednotlivých hrobů

9 4.3. Výsledky (výzkum z roku , Staroměstské náměstí čp a Železná ulice čp. 31) Pohlaví Věk Výška postavy Robusticita Metrická charakteristika lebek Postkraniální skelet Patologické projevy na skeletech Anatomické variety Popis jednotlivých hrobů Čtyři lokality jedno pohřebiště? Předešlé antropologické nálezy Kostelní či nekostelní pohřebiště Mladohradištní pohřebiště v okolí Mladé Boleslavi Srovnání lokalit na Staroměstském náměstí Závěr Summary O autorce Slovník důležitějších pojmů Rejstřík Přílohy Seznam použitých pramenů a literatury

10 ABSTRAKT V roce 2010 proběhl na celé ploše Staroměstského náměstí v Mladé Boleslavi záchranný archeologický výzkum. Během něj bylo na předhradí a před čp. 13 odkryto mladohradištní pohřebiště s celkem 48 hroby, ve kterých bylo pohřbeno 50 jedinců (8 nedospělých a 42 dospělých). Zajímavým byl nález dvou hrobů krytých náhrobními kameny a také odlišná orientace hrobů hlavou k jihu (J S, JJZ SSV) u 11 hrobů. Z hrobového inventáře byly zachyceny stopy rakví, či prken pod tělem a také byly nalezeny v hrobě nedospělého jedince (žena, 5±2 roky) dvě esovité záušnice o průměru 13 a 15 mm. Na kosterním materiálu byly určeny základní antropologické charakteristiky (pohlaví, věk, výška postavy), morfologické a metrické zhodnocení lebek a vybraných kostí postkraniálního skeletu. Výška postavy byla u mužů i žen nejčastěji hodnocena jako vysoká. Hodnoceny byly také anatomické variety a patologické projevy. Anatomické variety se vyskytovaly v širokém spektru typů a poměrně velmi často. Ze stop chorob na kostech byly nalézány především různá traumata, nádory, degenerativně produktivní choroby, aseptické záněty kostí, stopy nespecifické zátěže a choroby zubů a alveolů či vrozené anomálie. Práce také podává vhled do pohřebního ritu mladohradištního období a představuje region Mladé Boleslavi v historickém kontextu. Dále představuje přehled archeologických výzkumů v historickém jádru Mladé Boleslavi od roku Vzhledem k nálezu 17 kostrových hrobů z mladohradištního období během výzkumu J. Prostředníka, v letech na Staroměstském náměstí na čp a 3 hrobů v Železné ulici čp. 31, byli také tito jedinci autorkou antropologicky zhodnoceni za účelem srovnání s jedinci nalezenými v roce Srovnáním byla zjištěna podobnost především ženských lebek (mužských lebek bylo v obou souborech měřitelných výrazně méně) a rovněž výška postavy byla shledána u obou souborů nejčastěji vysoká. KLÍČOVÁ SLOVA Mladá Boleslav; raný středověk; pohřební ritus; křesťanství; inhumace; pohřebiště; hřbitov; hrob; základní antropologické určení; patologie; anatomické variety.

11 1. ÚVOD A VYMEZENÍ PROBLEMATIKY Během své práce v Ústavu archeologické památkové péče středních Čech jsem se v roce 2010 dostala k práci na rozsáhlém záchranném archeologickém výzkumu Staroměstského náměstí v Mladé Boleslavi. Výzkum z roku 2010 nebyl prozatím archeologicky zpracován. V první fázi výzkumu se zkoumala část náměstí ležící u hradu (etapa Předhradí). V tomto prostoru bylo plošně odkryto raně středověké pohřebiště, jehož existence byla známá již z liniových výkopových prací v minulosti. Práce obsahuje nejen antropologický rozbor 48 hrobů (s 50 pohřbenými jedinci) nalezených v roce 2010, ale vzhledem k blízkosti obou lokalit sleduje také kosterní materiál vyzvednutý během výzkumu v roce J. Prostředníkem. Pro přiblížení historického rámce, přírodních podmínek a pohřebního ritu slouží úvodní teoretická část práce. Chronologie sledovaného období je založena na dělení doby hradištní na starší dobu hradištní ( ), střední dobu hradištní ( ) a mladší dobu hradištní ( ) (Měřínský 2002, s. 28) Mladá Boleslav v století Hradiště bylo založeno pravděpodobně Boleslavem II., v druhé polovině 10. století jako nové správní centrum boleslavského hradského obvodu (oblast Pojizeří od dolního toku Jizery až po zemské hranice na severu) v rozrůstající se přemyslovské hradské soustavě. Nejstarší písemný doklad o hradišti jménem Boleslav je z roku 1130 ( Bolezlaui ). Jen o málo mladší je první záznam celého jména Mladá Boleslav de Nouo Bolezlau, které je datováno někdy mezi lety 1125 až Nové hradiště pravděpodobně již od počátku neslo jméno svého zakladatele a rozkládalo se na celé ploše dnešního Staroměstského náměstí a pokračovalo na části dnešního Nového Města. Hradiště bylo v průběhu 12. století zničeno požárem, který není prozatím spojován s žádnou násilnou akcí (Nechvíle 2007, s. 107). Významná správní funkce hradu přetrvala až do poloviny 13. století. Poté co král Přemysl Otakar II. založil hrad Bezděz a přenesl správu oblast tam, a dále do Nymburka, poklesl význam Mladé Boleslavi. Od poloviny 13. století vlastnil ves Podolec Markvartic

12 Jaroslav z Hruštice, z dalších známých majitelů vstupuje do dějin Mladé Boleslavi, mezi lety , již rod pánů z Michalovic. Původně rozsáhlejší plocha hradiště se postupně zmenšila a na jižní (nejlépe chráněné) straně ostrožny vznikl v polovině 13. století královský hrad s převažujícím kamenným zdivem. Část ostrožny u hradu se již tehdy nazývala Hrobie, pravděpodobně tam ještě existovalo v té době pohřebiště, nebo se informace o jeho existenci uchovala v místním názvu (Waldhauser 2009, s. 30). V roce 1334 vydal Ješek z Michalovic listinu, kterou přenesl ves Podolec na lépe chráněné místo, na ostrožnu, k pustému hradu. Městu Iuvenis Bolezlaiua udělil stejná práva jakých požívalo královské město Nymburk (kromě těch, která mohl udělit pouze panovník) ( Herčík 2010, s. 14) PÍSEMNÉ PRAMENY Již kronika tak řečeného Dalimila, z počátku 14. století, připisuje založení dnešní Mladé Boleslavi Boleslavovi II. (vládl v letech ): Pak zemřel Boleslav Lítý a na stolec nastoupil jeho syn Boleslav. Vydařil se svat ze zlého a milosrdný z ukrutného. Neboť postavil v Čechách dvacet kostelů a město Mladou Boleslav. (Daňhelka, Hádek, Havránek, Kvítková 1988, s. 398). V pozdějších dobách kronikáři pak tuto informaci opakovali a rozvíjeli. Václav Hájek z Libočan ve své Kronice české, vydané v roce 1541, dokonce popisuje události, vedoucí k založení hradu v roce 973. Boleslav, to slovo od bolení slávy se jmenuje a tím jménem mnozí lidé se nazývali a na křtu je synům svým dávali. Tím jménem také nazván Boleslav, syn Ukrutného Boleslava, kníže české čtrnácté a křesťanské třetí. Milostivým přijmenován od pobožnosti a milostivosti, kterýž víceji šlépějí strejce svého Svatého Václava, dvanáctého knížete českého, nežli otce svého následoval. Po smrti otce svého dosedna na knížectví, biskupství pražské založil a přes dvacet kostelův na svůj náklad vystavěti dal. Od tohoto pobožného knížete mladého, anebo Milostivého Boleslava, město Boleslav Mladý původ i jméno své má a také se Mladá Boleslav nazývá, pro rozdíl od Staré Boleslavě, kterouž starý aneb Ukrutný Boleslav, otec tohoto milostivého Boleslava založil. Tímto pak způsobem fundací a založením svého dosáhla: Když se víra křesťanská v létu Páně 973 rozmáhala, a pohanské náboženství pomalu se rušilo, nemalá bitva se stala mezi křesťany a pohany při řece Jizeře na jednom přívrší.v té bitvě pohané od křesťanů na hlavu

13 poraženi jsouce, kníže Boleslav Milostivý, aby za takové vítězství Pánu Bohu vděčnosti dokázal a jsa ve snách viděním napomenut, dal stavěti město a hrad nedaleko od toho místa, kdež vítězství obdržel, na místě jednom příhodném nad řekou Jizerou, na vršku jednom, který sloul Hrobka, od hrobův, protože na tom místě a při tom vršku všichni lidé té krajiny, pohané tehdáž, pohřbívati obyčej měli. A dal tomu městu jméno od těch hrobův Hrobka, a hradu jméno uloženo Mladý Boleslav, kterýž se posavad i město týmž jménem Mladá Boleslav jmenuje. Hypotéza o následnosti hradiště Chloumek (na vrcholu Chlum) a Mladé Boleslavi byla vyslovena J. V. Šimákem (Šimák , s ) a dále R. Turkem (Turek 1994, s ). R. Turek navíc ztotožnil vicinus subregulus ( sousední podkrálíček ) jmenovaný ve Widukindově kronice (MGH SS III, s. 452) s hradištěm Chloumek. Kníže Boleslav I. měl roku 936 Chloumek napadnout a dobít. A poté měl nedaleko založit Mladou Boleslav jako nové správní centrum. V dnešní době není toto ztotožnění příliš přijímáno a lokalizace sídla zmíněného ve Widukindově kronice se klade do severozápadních Čech (Třeštík 1997, s ). Také ztotožňování Mladé Boleslavi s blíže neurčeným nedávno postaveným hradem castrum Niuunburg (CDB I, č. 32, s. 36) kde mělo dojít ke smíru císaře Oty I. a knížete Boleslava I. (Sláma 1986, s. 58). Dle J. Žemličky (Žemlička 1995, s ) nemusí název Boleslav nutně vypovídat o zakladateli. Boleslav je zmiňována jako Nová (darování dušníka z Nouo Bolezlau, ; CDB I, č. 124, s. 130) a později jako Mladá ( Mladi Boleslav, kolem roku 1290). Hypotéza J. Žemličky navrhuje, že Mladá Boleslav byla pojmenována až za Břetislava I. (tedy nevíme, zda po Boleslavu I., II., nebo III.) spolu s pojmenováním Oldříše a Jaroměři (Žemlička 1995, s. 46). Z dalších písemných pramenů jsou známy (Sláma 1986, s. 81): odvádění dávek staroboleslavské kapitule (listinné falzum zakládací listiny; CDB I, č. 382, s. 361), 1057 boleslavská provincie (CDB I, č. 55, s. 58), 1088 boleslavská provincie v listinném falzu ze 12. století o desátcích z obojí Boleslavě ( de Bolezlauia utraque ) (CDB I, č. 387, s. 374), 1130 z hradu ( Bolezlaui ) odváděn desátek vyšehradské kapitule (CDB I, č. 111, s. 113), 1134 Boleslavští se zúčastnili vpádu Soběslava I. do Polska (kanovník vyšehradský; Nechvíle 2007, s. 12). Jednotlivá hradiště spravovali zeměpanští úředníci nazývaní kasteláni. Původně byla jejich pozice hlavně vojenského charakteru a jejich další pravomoci (zastupovali knížete ve věcech soudních a správních) závisely na vůli panovníka a na vlastních schopnostech

14 kastelána. Aby nedocházelo k přílišnému upevnění moci kastelána, jmenoval je panovník do úřadu vždy jen na krátké období. Prvním uvedeným kastelánem hradu je roku 1159 uvedený Věcen (CDB I, č. 204, s. 193), dále 1177 Přibyslav (CDB I, č. 280, s. 247), roku 1183 Lutibor (CDB I, č. 300, s. 270), k roku 1184 Záviša (CDB I, č. 304, s. 274), k roku 1224 Sezema (CDB II, č. 286, s. 286) a nakonec je roku 1262 zmiňován Jaroslav (z Hruštice) (CDB V/1, č. 307, s. 457). Jasný písemný doklad o existenci kostela svatého Víta v podhradí zvaném Podolec je zaznamenán v listině Hostilky (vdovy po Markvartu z Března). Vdova se souhlasem svých synů Jaroslava (Iaroslai), Markvarta (Marquardi) a dcery Vojslavy (Woyslawe), svého vnuka Havla (Galli) a ostatních dědiců, zakládá a obdarovává johanitský špitál při kostele sv. Víta v podhradní osadě Podolci (CDB V/1, č. 199, s ). Jádro listiny sepsané 7. října 1259 v kostele sv. Marie u paty Juditina mostu v Praze obsahuje: Za prvé jsem věnovala kostel sv. Víta s pozemky, hospodářskými staveními a sady, kostel ve vesnici Týnec (Tynecz), který jsem koupila od synů Ctibora z Vtelna (Styborii de Wtelna). Již jen toto věnování je u kostela (chámu) sv. Víta pochvalně schvalováno. Dále jiné dědictví, jež jsem koupila od Soběhrda z Lužan (Sobyehrdo de Luzan), dále statek v Nepřívěci (Neprzyewecz) se vším příslušenstvím movitým i nemovitým, dále jisté dědictví v Jemníkách (Gennik), jež jsem rovněž koupila od dědiců onoho místa. Dále chci, aby se bratři řečeného špitálu starali o nemocné a chudé v souladu se skromností, k níž je Bůh zavázal, v té míře, v jaké touží získat odměnu od toho, který oplácí veškeré dobrodiní. Dále chci, aby uvedení bratři posílali každý rok jeden lot zlata na podporu chudých v zámoří a pokud výše uvedený špitál s Božím přispěním rozmnoží svůj majetek a hmotné statky, ponechává se na uváženou, zda poslat za moře více než řečený lot. (Nechvíle 2007, s. 13). Jako svědci jsou uvedeni nejen regionální šlechtici, ale i přední představitelé johanitského řádu z Čech, Moravy, Polska i Rakouských zemí. Svou pečeť na listinu přivěsil i mladoboleslavský komtur Pavel od kostela sv. Víta. Pražské biskupství vlastnilo v Mladé Boleslavi 11 domů, mlýn a tržní desátek. Domy jsou v urbáři kolem roku 1290 zmiňovány jako pusté (staly obětí vojenského útoku na Boleslav a hrad v 80. letech). Do roku 1295 prodal tento majetek biskup Zdislavovi ze Zvířetic (Šimák 1938, s. 804).

15 Johanité byli roku 1297 obdarováni dědictvím Mikuláše z Hrádku u Zámostí. Získali tak v Podolci právo rybařit v Klenici až do jejího ústí do Jizery (RBM II, č. 1737, s. 746; Svárovský 1974, s. 23) Zasazení Mladé Boleslavi do sídelně historického kontextu MLADÁ BOLESLAV V SÍTI DÁLKOVÝCH KOMUNIKACÍ Území Mladoboleslavské ostrožny se nachází na středním toku řeky Jizery v místě ústí jejího levobřežního přítoku Klenice. Již od pravěku sloužila řeka Jizera jako přirozená komunikační tepna a také jako výrazný orientační prvek v krajině. V tomto starém sídelním území je osídlení archeologicky doloženo kontinuálně od mladší doby kamenné (Prostředník, Šída 2001, s ). Přes Mladou Boleslav vedla tzv. žitavská cesta (Vávra 1974, s ), která na trase Praha Stará Boleslav Benátky nad Jizerou Mladá Boleslav Mnichovo Hradiště (blízký klášter Hradiště) Český Dub/Mimoň Jablonné v Podještědí Žitava spojovala střední Čechy s Lužicí. Písemné prameny zmiňují cestu na sever v souvislosti s tažením Jindřicha II. spolu s knížetem Jaromírem roku 1004 z Prahy k budyšínskému hradu obsazeném vojskem Boleslava Chrabrého (Novotný 1912, s ). Až do poslední čtvrtiny 11. století cesta neexistovala jako stálá a udržovaná. Potřeba stálé komunikace vyvstala až po připojení Horní Lužice k přemyslovskému státu (kolem roku 1081) jako léno krále Jindřicha IV. Knížeti Vratislavovi II. (Novotný 1913, s. 274, s. 604; Vávra 1974, s ) BILANCE VÝZNAMU POLOHY MLADÉ BOLESLAVI Umístění Mladé Boleslavi k důležité komunikaci zcela odpovídá tehdejším zvykům Přemyslovců. Důležitá mocenská centra byla zakládána na strategických místech, jako jsou křižovatky dálkových cest či brody. Přesné datum založení raně středověkého hradu, na ostrožně, neznáme, ale je velmi pravděpodobné, že k jeho založení došlo nedlouho po zániku hradiště Chloumek (zvaného také Švédské šance) na Chlumeckém hřbetu. Boleslav I. se snažil svou politikou ovládnout celé Čechy. V Mladé Boleslavi můžeme sledovat jev, kdy po násilném zániku nepřemyslovského hradiště vzniká nedaleko nové přemyslovské sídlo. Tato situace byla

16 zachycena již nejméně v deseti případech (Sláma 1987, s. 185). Přemyslovci tak použili dřívější fungující systém správních celků, ale vytvořili mu nové centrum. Oproti zdaleka viditelné poloze na Chlumeckém hřbetu byla zvolena pro hrad zdánlivě méně nápadná ostrožna nad soutokem Jizery a Klenice, která poskytovala novému centru lepší podmínky pro další urbanizační rozvoj, byla lépe dostupná a kontrolovala dálkovou komunikaci. Přemyslovská volba se ukázala jako správná v dnešní době je Chloumecký hřbet osídlen velmi řídce, ale Mladá Boleslav se stále rozrůstá. V literatuře byla doba vzniku hradiště doposud kladena od druhé poloviny 10. století do 11. století. Při výzkumech J. Prostředníka provedených v letech 1992 a 1993, na území Staroměstského náměstí, byla datace dle archeologických nálezů stanovena na přelom 10. a 11. století (Nechvíle, Prostředník 2009, s. 401) 1.3. Přírodní prostředí Mladoboleslavska Rekonstrukce přírodních podmínek panujících v různých historických obdobích je velmi omezená nedostatkem přírodovědeckých analýz. Zde uvedená charakteristika recentních přírodních podmínek, nelze samozřejmě promítnout do raně středověké souvislosti. Můžeme alespoň využít srovnání recentních dat a nejstarších použitelných kartografických děl (I. a II. vojenské mapování z 60. let 18. a z 1. poloviny 19. století). Různé možnosti náhledu a využití již byly v literatuře prezentovány (srov. např. Sádlo, Karlík 2002, s ; Semotanová 2002, s ; Uhlířová 2002, s ; Walz 2002, s ). Při celkovém zhodnocení přírodních podmínek, klimatických, geomorfologických, geologických, pedologických poměrů, vodní sítě a vegetačního pokryvu je zřejmé, že sledovaná oblast byla pro osídlení a zemědělské využití vhodná již od pravěku. Nejprve byly pravděpodobně využívány nejúrodnější hnědozemě na západním břehu řeky Jizery a celé povodí řeky Klenice. Vyvýšená místa Chloumeckého hřbetu a mladoboleslavské ostrožny byla využívána již od pozdní doby kamenné. Region je rovnoměrně protkán vodotečemi, ale přirozené pramenné vývěry se nalézají pouze v povodí Strenického potoka a při severním úpatí Chloumeckého hřbetu.

17 KLIMATICKÉ POMĚRY Klimaticky Mladoboleslavsko leží na hranici pásu teplého klimatu (T2). Tato oblast se vyznačuje poměrně dlouhým teplým a suchým létem, teplým až mírně teplým jarem a podzimem. Ročně zde spadne mm srážek a průměrná teplota je 8 C (Quitt 1971; Mikyška a kol. 1969; Neuhäuslová a kol. 2001, s ) GEOMORFOLOGICKÉ POMĚRY Geomorfologicky je oblast méně členitá (6 geomorfologických jednotek). Nadmořská výška území je vyrovnaná, pouze Chloumecký hřbet (nejvyšší bod) ční do výše 366,7 m n. m. Z místa s nejnižší nadmořskou výškou (obec Sýčina, 210 m) jde tedy o převýšení téměř 160 metrů (Demek a kol. 1987, s. 223). Zeměpisně je region tvořen na severovýchodě Jičínskou pahorkatinou: Turnovskou tabulí (Vyskeřská vrchovina, Prachovská pahorkatina, Kosmonoská výšina, Chloumecký hřbet, Mnichohradišťská kotlina, Mladoboleslavská kotlina), na západě a jihu Jizerskou tabulí: Středojizerskou (Skalská tabule) a Dolnojizerskou tabulí (Luštěnická kotlina) (Demek a kol. 1987, s , s. 72). Skalská tabule je členitá pahorkatina s erozně denudačním reliéfem rozsáhlých strukturně denudačních plošin pliocenního až staropleistocenního stáří. Povrch je členěn kaňonovitými, neckovitými údolími svahového a tektonického založení, většinou bez stálých vodních toků sledujících směr SZ JV (Demek a kol. 1987, s. 458). Luštěnická kotlina je plochá strukturně denudační sníženinu s rozsáhlými kryopedimenty, drobnými odlehlíky, relikty středopleistocenních teras a širokými nivami nevýrazných mělkých údolí (Demek a kol. 1987, s. 331). Největší část zaujímá Mladoboleslavská kotlina, jež je plochou strukturně denudační sníženinou s rozsáhlými kryopedimenty, odlehlíky, středopleistocenními terasami a širokými nivami mělkých rozevřených údolí Klenice a Kněžmostky (Demek a kol. 1987, s. 355). Na sever od Mladoboleslavské kotliny se nachází Kosmonoská výšina, která je charakterizována výraznou strukturně tektonickou hřebenovou elevací s vypreparovanými výplněmi diatrem a tektonicky porušenými ložními žílami (Demek a kol. 1987, s. 284). Nejdominantnější geomorfologickou jednotkou je bezesporu Chloumecký hřbet, který výrazně dělí východní část regionu na severní a jižní část. Se svými relikty pliocenního zarovnaného povrchu na široké vrcholové části nabízel dobré podmínky pro osídlení (Demek a kol. 1987, s. 223).

18 GEOLOGICKÉ POMĚRY Z hlediska geologických poměrů tvoří výraznou hranici druhů geologického podloží severojižní tok řeky Jizery. Na západ od ní převažují pleistocenní spraše s ojedinělými ostrůvky druhohorními (křída) vápnitými jílovci a prachovci. V kaňonovitých údolích u vodotečí se nachází současně výše zmiňované křídové sedimenty, ale zejména pískovce převážně vápnitojílovité a vápnité. Údolní nivu Jizery tvoří holocenní fluviální a deluviofluviální písčitohlinité sedimenty. Na východ od Jizery se nachází sprašové návěje v okolí Horních Stator a hlavně na vrcholové plošině a jižním svahu Chloumeckého hřbetu. Východní část regionu je charakteristická bohatou geologickou mozaikou od pískovců vápnitojílovitých (severní část města Mladé Boleslavi), přes druhohorní vápnité jílovce a deluviální ronové sedimenty (východní okraj intravilánu Mladé Boleslavi). Jako poměrně ojedinělá skupina se jeví fluviální písčité štěrky mezi obcemi Plazy a Dolními Stakory. Na kosmonoské výšině se nachází olivinické nefelinické analcimity ložních žil. V nejbližším okolí Chloumeckého hřbetu se nalézají vápnité jílovce a prachovce, přičemž vlastní svahy hřbetu tvoří střídání pískovců, vápnitých jílovců a prachovců (Nechvíle 2007, s. 8) PEDOLOGICKÉ POMĚRY Při hodnocení půdních podmínek musíme vycházet z rozdílných požadavků středověkého zemědělství oproti dnešním pedologickým kritériím (Klápště 1979, s. 425). Západně od toku u řeky Jizery se nacházejí hnědozemě. Jedná se o velmi úrodné půdy, které se svou agronomickou hodnotou blíží černozemím. Na rozdíl od černozemí jsou méně náchylné k vysychání. Nejvhodnější plodiny jsou náročné obiloviny (pšenice, ječmen), cukrovka a vojtěška (Tomášek 2003, s. 47). V okolí říční nivy (Jizera, Strenický potok) a ve vrcholových partiích Chloumeckého hřbetu jsou hnědé půdy se surovými půdami, které jsou střední až nižší kvality. Hlavní nevýhodou těchto půd je malá mocnost půdního profilu a výskyt v členitém terénu. Jsou vhodné pro pěstování především brambor, méně náročných obilovin (žito, oves) a lnu. Hnědé půdy s podzoly na terasových uloženinách (okolí Strašnova, Bezděčína, mezi Mladou Boleslaví a Plazy) a hnědé půdy eutrofní (Kosmonoská výšina, okolí vrchu Baba) s vysokým obsahem humusu, příznivějšími sorbčními vlastnostmi a výskytem na bazických horninách (Tomášek 2003, s. 54) mají spíše jen ostrůvkovitý výskyt.

19 K méně kvalitním půdám jsou řazeny pelosoly. Vyskytují se na úpatí Chloumeckého hřbetu a jeho vrcholu a v okolí Horních Stakor a jsou zemědělsky využívány, ale často jsou zalesněny. Tyto půdy jsou velmi těžké a proto na nich lze pěstovat náročnější obiloviny či pícniny (Tomášek 2003, s. 53). Mezi Dolními Statory a Valy nacházíme pseudogleje s hnědými půdami oglejovanými. Pokud se neprovede jejich odvodnění, je zemědělský význam těchto půd nízký. Vhodnými plodinami jsou obiloviny, jetel, vojtěška či cukrovka (Tomášek 2003, s. 49). Z historických záznamů je možno se opřít při sledování bonity půdy o údaje z Tereziánského katastru. V něm byla kvalita půdy hodnocena do 8 kategorií dle násobku sklizeného obilí, vzhledem k vysetému obilí. Maximální bonita (1. kategorie) byla šestinásobek výsevu a minimum (8. kategorie) dvaapůlnásobek (Chalupa a kol. 1964, s. 13). Tyto kategorie je však nutno brát poněkud s rezervou, jelikož velikost přiznaného výnosu pak určovala výšku pravidelného odvodu. Proto lze předpokládat, že zde probíhalo podhodnocování výnosů, aby poplatek byl nižší. Při porovnání dnešního hodnocení kvality půdy v oblasti s tereziánským katastrem je zřejmé, že zde panuje víceméně shoda. Nejkvalitnější půdy (hnědozemě) spadají do kategorií 3. (5x) až 5. (4x). Výjimku tvoří například katastr Jemníků (3. kategorie), který se nachází v oblasti pelosolů a hnědých půd se surovými půdami. Okolí Strenic je řazeno až do 7. kategorie, ač se převážně nachází na hnědozemi. Velmi vysoko (4. kategorie) je zahrnuta pelosolová oblast v okolí Libichova a Sýčiny. V obdobné kategorii jsou zahrnuty i hnědé půdy s podzoly a pelosoly v okolí Kosmonos, Řepova či Židněvsi. Nejnižší kategorie (7. 8.) se kryjí se surovými půdami v nejbližším okolí toku Jizery (Nechvíle 2007, s. 9) VODNÍ SÍŤ Při pohledu na vodní síť v regionu zjišťujeme, že nejvydatnější prameny (4. kategorie) se nachází mezi obcemi Kováň a Kovanec, prameny 3. kategorie se vyskytují u Dolního Cetna. Náhorní plošinu Chloumeckého hřbetu napájí dva prameny první kategorie na jeho severním úpatí. Nejvýznamnějším tokem regionu je Jizera (č. h. p , II. řád, plocha povodí 2193,4 km 2, délka toku 163,9 km, průměrný průtok u ústí 23,9 m 3.s 1 ). Pravobřežní přítoky jsou Strenický potok (č. h. p , III. řád, plocha povodí 65,1 km 2, délka toku 19,2 km, průměrný průtok u ústí 0,19 m 3.s 1 ) a drobné vodoteče jako Čistý a

20 Dalovický potok. Nejvýznamnějším jizerským levobřežním přítokem je Klenice (č. h. p , III. řád, plocha povodí 169,6 km 2, délka toku 27,7 km, průměrný průtok u ústí 0,44 m 3.s 1 ). Do Klenice se od severu vlévá několik malých vesměs regulovaných vodotečí, například Valská svodnice či Zálužanská vodoteč. Asi 1 km severovýchodně od Bezděčína pramení Dobrovka (č. h. p , III. řád, plocha povodí je 36,5 km 2, délka toku 12 km a průměrný průtok u ústí 0,08 m 3.s 1 ; Vlček a kol 1984, s. 89, s , s. 136, s. 256), která vodou zásobuje prostor jižně od Chloumeckého hřbetu a posléze se vlévá do Vlkavy (II. řád) (Nechvíle 2007, s. 10) VEGETAČNÍ POKRYV Při zkoumání vegetačního pokryvu sledované oblasti, bylo rekonstruováno šest druhů vegetace. Zhruba na 80 % plochy se vyskytovala černýšová dubohabřina (Melampyro nemorosi Carpinetum). Jižní svahy Chloumeckého hřbetu pokrývala Mochnová doubrava (Potentillo alba Quercetum); na území Luštěnické kotliny se rozkládala střemchová jasenina (Pruno Fraxinetum). Malé území v okolí Strašnova obsadila lipová doubrava (Tilio Betuletum). V okolí vrchu Baba rostla lipová bučina s lípou srdčitou (Tilio cordatae Fagetum). Ze severozápadu zasahoval komplex brusinkových borových doubrav (Vaccinio vitisidaeae Quercetum) (Nechvíle 2007, s. 10). Podrobná charakteristika jednotlivých druhů vegetace viz Neuhäuslová a kol. 2001, s , s , s , s , s ) Využití starých kartografických děl Při pokusu o využití starých kartografických děl nebyl zaznamenán úspěch. Nejstarším použitelným mapovým podkladem je tzv. I. (Josefské) vojenské mapování, které proběhlo na území Čech v letech (rektifikace ). Podkladem byla Müllerova mapa Čech (měřítko 1: ), vydaná kolem roku Ta prvně zachycovala městská a vesnická sídla, naopak krajinné prvky jako lesy, vodní toky byly kresleny jen výběrově (Kuča 2004, 69). Pro potřeby I. vojenského mapování byla Müllerova mapa zvětšena (do měřítka 1:28 800), dále z ní byla převzata poloha sídel apod. Srovnáme li I. vojenské mapování (1st Military Survey, Section No. 58, 59, 75, 76,

21 Austrian State Archive/Military Archive, Vienna, Geoinformatics Laboratory, University of J. E. Purkyně, Ministry of Environment of Czech Republic) se současnou situací (užita byla mapa Dolní Pojizeří. Mladoboleslavsko a Nymbursko. Soubor turistických map 1: , vyd. KČT, 3. vydání, 2000), zjistíme, že nacházíme pochopitelně změny rozsahu sídel (rozšiřování intravilánů), dále registrujeme redukci či úpravu rybniční sítě a částečné změny tras vodních toků. Míra zalesnění sice byla v 80. letech 18. století v dané oblasti zhruba o 5 10 % nižší, což je poměrně překvapivé. Výrazná kvantitativní podobnost souvisí s rozsáhlým udržováním zemědělských orných ploch od raného novověku dodnes. (Nechvíle 2007, s. 11). Bohužel pro období raného středověku není možné z map z konce 18. století vyvozovat žádné závěry, protože pokud došlo za cca 230 let k tak velkým změnám, tak je nemožné odhadnout míru a směr změn za 700 až 900 let.

22 2. POHŘEBNÍ RITUS MLADŠÍ DOBY HRADIŠTNÍ Ve způsobu pohřbívání se odráží nejen náboženské smýšlení, ale také sociální status. Náboženství určuje pohled na smrt a představu o posmrtném životě. Dnešní výzkumný pohled dává nejvyšší důraz na sociální podmíněnost pohřebního rituálu (Krekovič 1993, s. 6). Charakter rituálu se odvíjí od příslušnosti mrtvého k určité mocenské a majetkové skupině. Slované žili původně v patriarchálním rodovém zřízení, kde základní jednotku tvořila rodina či velkorodina. Rodová občina (se společným vlastnictvím výrobních prostředků) pak představovala ekonomickou jednotku. Z toho vyplývá, že majetková a sociální diferenciace nebyla výrazná (Podborský 1997, s. 281). Slovanské původní polyteistické náboženství (s prvky animismu a démonismu) se vyvinulo přirozeně a najdeme v něm odraz vztahu k přírodě a k životu. Slované chápali svět mrtvých materiálně. Měl obdobný charakter jako svět živých, oba světy ale byly přísně odděleny. Oproti tomu křesťanství je monoteistické a svět mrtvých je chápán duchovně. Mrtví po smrti nejsou odděleni, je zde jen jeden svět pro mrtvé i živé dohromady (Soudská 1952, s. 15). Po odchodu duše k Bohu je na zemi vše ukončeno (Smetánka 1992, s. 269). Evropa v raném středověku nejprve zažívala boj mezi pohanstvím a křesťanstvím, ale poté se oba proudy prolnuly, aby nakonec křesťanství zvítězilo a jako státotvorný prvek a celoevropské náboženství Vývoj křesťanství Původně (do 4. století) se křesťanství šířilo především mezi společensky nižšími vrstvami, protože jim nabízelo vidinu spravedlivého a lepšího života. Důležitým milníkem bylo 4. století, kdy bylo tzv. Ediktem mediolanským, vydaným roku 313 císařem Konstantinem Velikým, křesťanství legalizováno (Harenberg 1992, s. 209). Ve východní části říše císař Theodosius nejprve roku 380 křesťanství legalizoval a pak roku 381 ho ustanovil státním náboženstvím. Křest franckého krále Chlodvíka (v letech ) byl významným okamžikem pro šíření křesťanství v nejvyšších sociálních vrstvách (Harenberg 1992, s. 224). Pro evropské panovníky znamenalo přijetí křesťanství, a oficiální christianizace jejich státu, zvýšení mezinárodní prestiže. Od tohoto okamžiku začalo katolictví ovlivňovat dějiny Evropy.

23 Když byl poté roku 800 Karel Veliký korunován papežem na římského císaře, byl tím položen základ jednotného křesťanstva ovládaného dvojí mocí (Harenberg 1992, s. 248). Šlechta často nebyla zpočátku křtu nakloněná, ale během doby se stala i ona podporovatelkou a šiřitelkou křesťanství, protože jí to umožnilo mít pevnější postavení ve státní moci. Prosté obyvatelstvo nadále vyznávalo své pohanské kulty a křesťanství zavedlo do svých rituálů jen v nejnutnější míře, kterou vyžadovala panovnická nařízení a církevní dozor. Počáteční fázi christianizace chápeme spíše jako pohansko křesťanský synkretismus. Počátkem 9. století vznikají ve střední Evropě moravské a nitranské knížectví, která byla roku 833 knížetem Mojmírem I. spojena v křesťanský stát Velká Morava (Ruttkay 2002, s. 159). Během vlády knížete Svatopluka ( ) se Velká Morava stala státem celoevropského významu. Stát se rozrostl o Čechy, Krakovsko, Pribinovo panství v Panonii, Slezsko a Lužici. Papežskou bulou Industriae tuae z roku 880 bylo potvrzeno moravské arcibiskupství a slovanská liturgie (Kadlec 1991, s. 30; Steinhübel 2002, s. 4). Český kníže Bořivoj byl Metodějem pokřtěn kolem roku 882 a později i kněžna Ludmila. Bořivoj povolal z Moravy do Čech slovanskou misii, vedenou knězem jménem Kaichos. Centrem misie se stal, z důvodu pohanského odporu vedeného Strojmírem na pražském hradě, Levý Hradec. Pokřesťanšťování slovanské střední Evropy doprovázela výstavba sakrálních staveb, ale pouze v mocenských centrech, kde byly pod přímým dohledem světské moci. V Čechách byly zakládány první kostely od konce 9. století. Nejstarším kostelem je kostel sv. Klimenta na Levém Hradci z roku 884, druhý nejstarší je kostel Panny Marie v Praze, který založil kníže Bořivoj mezi lety (Kadlec 1991, s. 36). Z dalších sakrálních staveb jsou to pak rotunda sv. Petra na hradišti Budeč (885, kníže Spytihněv) (Beranová 1988, s. 153), kostel sv. Jiří na pražském hradě (920, kníže Vratislav) (Váňa 1977, s. 43), chrám sv. Michala na hradišti Tetín (kněžna Drahomíra) (Sommer 2000, s. 234), rotunda sv. Víta na pražském hradě (929, kníže Václav) a kostel Panny Marie na hradišti Budeč (Kadlec 1991, s. 49). Za doby panování knížete Václava existoval i kostel sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi (Bravermanová, Lutovský 2001, s. 9). V 10. století dále vznikl dřevěný kostel na pohřebišti hradiště Kouřim (Šolle 2001, s. 391) a také kostel na hradišti Libice (Váňa 1977, s. 57).

24 Na Moravě vzniklo v průběhu 9. století 20 kostelů (nejstarší je pravděpodobně kostel v Modré, postavený snad již kolem roku 790) a na Slovensku vzniklo nejméně 5 kostelů (Bednár 2001, s. 30; Ruttkay 2002, s ; Váňa 1977, s ). K českému státu byla knížetem Oldřichem roku 1029 připojena Morava. Vláda byla svěřena jeho synovi Břetislavovi. Břetislavův syn Spytihněv se stal českým knížetem roku 1055, jeho bratr Vratislav pak Hradská organizace v století se nepromítala jen do světské moci, ale i do církevní organizace, v jejímž čele stálo biskupství s biskupem. Menší jednotkou byly tzv. velkofarní obvody (kontrolovaly opravdu rozsáhlé území) (Smetánka 1992, s. 185). Rozsahem se velkofarní obvody shodovaly s hradskými obvody a sídlily ve stejných centrech, čímž docházelo k provázání církevní a světské moci (Kadlec 1991, s. 118). V rámci velkofarní organizace vznikaly nejprve tzv. archipresbyteriáty (představitel arcikněz), které byly závislé na světské moci, ale pozdější archidiakonáty se již snažily z vlivu světské moci vymanit. S rostoucím počtem venkovských kostelů během kolonizace (od konce 12. století) došlo ke změně velkofarní organizace na farní (představitel venkovský farář) (Kadlec 1991, s ). Během 13. století byla farní organizace ustálena a tím byla dokončena i christianizace (Kadlec 1991, s. 149). V průběhu 11. a částečně i 12. století byly nové kostely, v důsledku závislosti církevní moci na světské, zakládány pouze v mocenských centrech (nebo v klášterech). Nazýváme je tedy kostely vlastnickými, kdy majitelem byl buď kníže nebo klášter. V písemných pramenech je před polovinou 13. století zaznamenáno pro celé Čechy celkem 39 kostelů mimo přemyslovská hradiště (Štefan, Varadzin 2007, Tab. 2). V průběhu 12. století došlo k výstavbě kostelů i na venkově. Zpočátku to byly rovněž vlastnické kostely v majetku šlechty a neměly farní práva. V druhé polovině 12. století počínají vlastnické kostely vykonávat funkci farních kostelů a jako centra nových farností vznikají i nové farní kostely. Během druhé poloviny 10. století jsou v českém státě zakládány, panovníkem nebo biskupem, první kláštery latinského ritu. Prvním byl roku 970 ženský benediktinský klášter u kostela sv. Jiří v Praze a první abatyší se stala Mlada (dcera knížete Boleslava I.). Dalším byl mužský benediktinský klášter v Břevnově založený biskupem Vojtěchem. Zajímavé je založení kláštera v Sázavě, který založil poustevník Prokop roku 1032 a jehož liturgie byla slovanská, ale slovanští kněží byli nejprve přechodně ( ) a poté roku 1096

25 natrvalo vyhnáni (Kadlec 1991, s ). Klášter Svatý Jan pod Skalou byl založen roku 1033 v místě hrobu poustevníka Ivana (? 900) (Ráček 1929, s. 53). Na území Moravy vznikaly první (benediktinské) kláštery v 11. století: Rajhrad roku 1048 (Kadlec 1991, s. 91), Hradisko u Olomouce bylo založené roku 1078 jako pohřebiště olomoucké větve Přemyslovců (Dohnal 1985, s. 108), Třebíčský klášter založený roku 1101 jako pohřebiště brněnské a znojemské větve Přemyslovců (Ráček 1929, s. 74). Koncem 12. a počátkem 13. století jsou na Moravě zakládány premonstrátské kláštery: Znojmo Louka, Brno Zábrdovice, Dolní Kounice, Nová Říše, a cisterciácké: Velehrad založený roku 1205 se měl stát pohřebištěm moravských markrabat, Předklášteří (Kadlec 1991, s. 130, ; Bravermanová, Lutovský 2001, s. 29) Pohřební ritus Při posuzování změny žárového ritu v kostrový stojíme před 3 druhy koexistence obou ritů. První druh je výskyt několika kostrových hrobů na území s žárovým ritem, tyto kostrové hroby mohou patřit cizincům a nebo vládnoucí vrstvě imitující cizí vzory. Druhý způsob je převládnutí kostrového ritu nad žárovým. Zde již předpokládáme společenské změny a prosazování ritu vládnoucí vrstvou. Třetí typ je ojedinělý výskyt žárového ritu na území s kostrovým ritem, což je možné vysvětlit buďto jako hroby cizinců, ale spíše se jedná o přežívání starého ritu v místech mimo dosah církevní a světské moci SÍDLIŠTNÍ A MIMOSÍDLIŠTNÍ KOSTROVÁ POHŘEBIŠTĚ V raném středověku se vyskytují zpočátku kostrová pohřebiště mimo obydlená sídliště ( extra muros ). Toto prostorové umístění nekropole mimo akropoli bylo běžné v mnoha kulturách pravěku a ještě i ve slovanské pohanské představě souvisí s oddělením světa živých a světa mrtvých. Na celém území střední Evropy, po přechodu žárového v kostrový ritus, byly kostrová pohřebiště mimo sídliště. Germáni na českém území pohřbívali kostrově od století nejprve ve skupinách v orientaci S J, na plochých řadových pohřebištích v orientaci Z V již na přelomu 5. a 6. století (Svoboda 1965, s. 131). S příchodem Slovanů se v 6. století vrací na naše území žárový ritus v podobě plochých žárových pohřebišť a od 7. století v některých oblastech (východní a jižní Čechy)

26 i pohřbívání spálených těl pod mohylami (Měřínský 2002, s. 116, 331). Ve středních Čechách probíhal během 7. století prozatím archeologicky nepostižitelný způsob pohřbívání. U Slovanů byly po změně ritu (v Čechách od poloviny 9. století) kostrové hroby orientovány většinou západovýchodně. Pravděpodobně k tomu docházelo vlivem vyspělejší a christianizované západní a jižní Evropy (Měřínský 2002, s. 331). Nejprve se jednalo o menší skupinová pohřebiště a velká kostrová pohřebiště začínají po polovině 9. století pravděpodobně pod vlivem Velké Moravy (Krumphanzlová 1971, s ). Pohřbívání nespálených těl pod mohylami bylo považováno za pohanský zvyk a katolická církev ho tvrdě pronásledovala. I přesto se mohyly vyskytují ve východních a jižních Čechách ještě během 9. století, a dokonce i na přelomu 10. a 11. století a oblast jejich výskytu se kryje se slavníkovským územím. Šlo tedy pravděpodobně o rodový zvyk (Krumphanzlová 1971, s ). Původně byly kostrové hroby na plochých venkovských pohřebištích v 9. století uspořádány skupinově a v průběhu 10. století se uspořádání vyvíjí na řadové (Krumphanzlová 1966, s ; Šikulová 1959, s ). V některých hrobech byly nalezeny stopy po vnitřní úpravě dřevem nebo kameny (Frolíková Kaliszová 2000, s ; Zápotocký 1965, s. 357). Pohřbení leží na zádech, s nataženými končetinami v Z V orientaci. V 9. století se vyskytuje ještě poměrně bohatý hrobový inventář (keramika, vědra, šperky, předměty denní potřeby, zbraně (Dostál 1966; Krumphanzlová 1974; Kurková 2003). V 10. století a později již z hrobů tyto předměty mizí a zůstávají jen esovité záušnice a mince (častěji na Moravě) (Živný 2005, s. 49). Od první poloviny 9. století existovaly v centrech již také kostelní hřbitovy, na venkově jsou doloženy až od 12. století (Krumphanzlová 1974, s. 37). Definitivní přesun pohřbívání na kostelní hřbitovy začal na území Čech v první polovině 12. století (Sommer 1989, s ), a ukončen byl se vznikem sítě farních kostelů v první polovině 13. století (Živný 2005, s. 49). Po založení kostelů v mocenských centrech došlo k přesunu pohřbívání na území sídliště ( intra muros ), ale na venkově, kde byl nedostatek kostelů se nadále pohřbívalo mimo sídliště (dle křesťanských zásad). I v obdobích pravěku docházelo k pohřbívání uvnitř sídlišť (často ovšem nerituálně uložených do zásobních či odpadních jam, studní, příkopů či základů staveb) (Hanuliak 1999, s. 59). Ve středověku poté docházelo

27 k neplánovanému pohřbívání uvnitř sídel například při válečných konfliktech (Unger 2003, s. 193). Kostelní hřbitovy nabízely křesťanům spočinutí v blízkosti ostatků svatého mučedníka ad sanctos (jedná se o projev vyššího stupně christianizace pohřebního ritu), který v den Posledního soudu bude působit jako ochránce a přímluvce (Unger 2003, s. 192). První kostelní hřbitovy vznikaly ve starověkém Římě, když byly nad hroby křesťanských mučedníků (na běžných pohřebištích mimo sídliště) budovány jednoduché stavby a někdy se z nich rozšiřováním vyvinuly kostely, u kterých vznikala pohřebiště křesťanů. S růstem měst se pohřebiště dostala na území města a pohřební aktivita zůstala, nebo byla ještě intenzivnější (Unger 2003, s. 192). Jak ukazuje dekret Břetislava I. (Hnězdenská statuta) z roku 1039, bylo pohřbívání v církví posvěcené půdě církví požadováno:...podobně s těmi, kdož své mrtvé ve víře zemřelé pohřbívají na polích nebo v lesích: kdož se toho opováží, dají arciknězi vola, knížeti pak 300 denárů, mrtvý nad to ať je dopraven na křesťanský hřbitov" (Vaněček 1951/1952, s. 133). Nařízení pravděpodobně nebylo příliš dodržováno, protože roku 1092 vydal Břetislav II. podobné nařízení zakazující mimo jiné pohřby v lesích a na polích (Ráček 1929, s. 58, 68; Zíbrt 1995, s. 17). V období raného středověku jsou častá pohřebiště, která nejsou kolem žádné sakrální stavby (hroby na okraji sídla, hroby mezi sídlištními objekty, hroby podél cesty k mocenskému dvorci). Interpretace takových pohřebišť je dvojí: 1. nerituální pohřbívání, 2. křesťanské pohřbívání. Vzhledem častějším nálezům těchto případů v mocenských centrech se usuzuje, že zde byla pohřbívána speciální vrstva obyvatel (vládnoucí vrstva, vojáci), vytržená z tradičních společenských vazeb (Unger 2003, s. 193). KOSTROVÁ POHŘEBIŠTĚ PLOCHÁ MIMOSÍDLIŠTNÍ V období století jsou nejčastější plochá venkovská kostrová pohřebiště. Vzhledem k tomu, že pohřebiště byla pouze ojediněle prozkoumána celá, nemáme o jejich rozsahu kompletní informace. Během 11. století byly hroby často navíc velmi mělce uloženy a proto byla mnohá pohřebiště zničena zemědělskými pracemi. Prozatím prozkoumaná středohradištní pohřebiště obsahují desítky až stovky hrobů, mladohradištní jsou oproti nim výrazně menší. Pohřebiště v Mušově bylo prozkoumáno z 90% a bylo

28 odkryto 230 mladohradištních hrobů (Jelínková 1999), jiné velké mladohradištní pohřebiště s 211 hroby bylo v Holubicích (Geisler 1994, s. 359), Umístění venkovských pohřebišť bylo nejčastěji na mírném svahu či vršku (do nadmořské výšky 300 m nad mořem), mimo vlastní sídlo (Měřínský 1997, s. 88; Šikulová 1959, s. 91). Zakládání pohřebišť na zemědělsky nevyužitelné půdě mělo i praktický význam, aby nedocházelo k úbytku úrodné půdy (Ludikovský, Snášil 1974, s. 57; Smetánka 1992, s ). Vzhledem k tomu, že na venkovských pohřebištích se hroby většinou navzájem nenarušovaly, je pravděpodobné, že byly na povrchu vyznačeny. Možná se jedná i o pozůstatek pohanských představ, kdy každý mrtvý má právo na své nenarušitelné místo (Smetánka 1992, s. 276). K formě dalšího dělení povrchu pohřebišť zatím předpokládáme vyšlapané cestičky (prozatím archeologicky nedoložitelné) a již archeologicky zachycené dlážděné chodníčky. V Praze Motole byly prokázány 2 chodníky z plochých opukových kamenů (středohradištní a z 11. století), jež se sbíhaly na volné ploše, na které se předpokládá existence sakrální stavby (Frolíková Kaliszová 2000, s. 201, 233). Plošné rozšiřování venkovských pohřebišť se děl apozicí (nové hroby byly kladeny vedle existujících). Řadová pohřebiště se také rozrůstala apozicí, ale je možné, že členové jedné rodiny byli pohřbívání v jedné části řady (Ludikovský, Snášil 1974, s. 48). Příkladem je pravděpodobně skupina 3 hrobů z Hradska Kaniny (okr. Mělník). Zde byla pohřbena žena ve věku okolo 20 let (hrob č. 7), u svého pravého lýtka měla mělčí hrob dítěte ve věku 2 3 roky (hrob č. 12) a u levého boku symetricky uložený hrob dítěte ve věku okolo 6 let. Je zde domněnka, že se jedná o příbuzné jedince a žena může být matkou mladšího dítěte (Šolle 1978, s ). Vývoj řadového uspořádání hrobů můžeme sledovat i na pohřebišti v Praze Motole. Zde měly hroby z konce 9. až poloviny 10. století nepravidelné uspořádání, v období od poloviny 10. století do první třetiny 11. století došlo k zahuštění pohřebiště a vzniku řad a v 11. století již bylo pohřebiště řadově uspořádáno (Frolíková Kaliszová 2000). Jednotlivá pohřebiště se navzájem liší počtem řad, jejich orientací, ale i rozestupy jednotlivých hrobů. Vzdálenost hrobů byla například v Bílovicích nad Svitavou 0,3 2 m (Marešová , s. 65), v Němčičkách 1,2 m (Staňa 1971), ve Velkých

29 Hostěrádkách 0,5 2 m (Ludikovský, Snášil 1974, s. 69), ve Vrahovicích až 14 m (Šikulová 1959, s. 95), ve Zborovicích 1,5 2 m (Chybová 1986, s. 10). Pro vzniklé kostelní hřbitovy je, vzhledem k omezenému prostoru a tím pádem nemožnosti růstu apozicí, typické rozrůstání superpozicí, kdy byly nové hroby vrstveny nad hroby starší (etážové pohřbívání). Venkovská pohřebiště prostorové omezení neměla a superpozice by, vzhledem k malé hloubce hrobů na mnoha mladohradištních pohřebištích, nebyla ani možná (Šikulová 1959, s. 96). Z nálezů starších hlubších středohradištních hrobů a nad nimi mělčích mladohradištních na venkovských pohřebištích jmenujme například Dolní Věstonice Na pískách (Šikulová 1959, s. 90), Mikulčice Klášteřisko (Klanica 1978). K superpozici zde ovšem nedošlo z důvodu nedostatku plochy, ale spíše proto, že se zde, po určitém přerušení, opět začalo pohřbívat v 11. století. Požadavek církve na pohřbívání v posvěcené půdě, který v 11. století opakovaně panovníci vkládali do svých nařízení, nám však neříká, zda pohřební obřad probíhal s účastí kněze (vzhledem k hustotě církevní sítě lze spíše předpokládat, že ne) (Smetánka 1992, s. 274). Na pohřebišti v Žalanech u Teplic byla nalezena křesťanská a pohanská část. Obě části od sebe byly odděleny linií kamenů (Krumphanzlová 1971, s. 420). Na Moravě ve Velkých Hostěrádkách byly na jednom pohřebišti také dvě části, které na sebe časově přesně navazují. Na starší části (dle hrobového inventáře více pohanské) se pohřbívalo v letech , na mladší části (spíše křesťanské) se pohřbívalo v období Rychlá změna na přelomu století je vysvětlitelná zvýšeným tlakem na pohanské zvyky za Břetislava II. (Ludikovský, Snášil 1974, s. 54). Z uspořádání hrobů na pohřebišti můžeme usuzovat na sociální systém společnosti. Původní pohřbívání ve skupinách ukazuje na rodovou základnu společnosti a hroby mohou patřit členům jedné rodiny. Naopak řadové uspořádání je dokladem rozpadu rodové společnosti a kladení hrobů bylo řízeno pořadím zemřelých. Na některých pohřebištích je doložené kontinuální pohřbívání během střední a mladší doby hradištní. Například v Praze Motole od 9. do 11. století (Frolíková Kaliszová 2000). Na Moravě není návaznost pohřbívání prozatím často doložená, pravděpodobně zde, vzhledem ke stavu země po pádu Velké Moravy, došlo k přerušení kontinuity (Havlík 1978, s ). Ale lokality Nechvalín (Klanica 1977) a Prušánky druhé pohřebiště (Čapka 1999, s. 32) jsou považovány na příklady nepřerušeného pohřbívání.

30 KOSTROVÁ POHŘEBIŠTĚ PLOCHÁ SÍDLIŠTNÍ Od 9. století dochází k přesunu pohřebišť do sídelních areálů (ke kostelům i mimo kostely). Kostely byly v století zakládány pouze v mocenských centrech (hradiště, kláštery), od druhé poloviny 12. století došlo během budování farní organizace k výstavbě kostelů i na venkově. Pokud kostelní hřbitovy, vzniklé v tomto období, nezanikly ještě ve středověku, tak plnily svou pohřební úlohu často až do 18. století. Císař Josef II. roku 1784 zrušil pohřbívání uvnitř městských hradeb. Hřbitovy, které byly přeplněné těly v rozkladu, zhoršovaly zdravotní podmínky měst (Spáčil 2001, s. 16). POHŘBY NA KOSTELNÍM HŘBITOVĚ Prostor kolem kostela byl ohraničen hřbitovní zdí a byl nazýván posvátným místem locus sacer a hřbitov v jeho prostoru cimiterium (Sommer 1989, s. 58; Unger 2002, s. 46). Ohraničení zdí bylo jednak z praktického důvodu, aby nedošlo k znesvěcení například pobíháním domácích zvířat, ale i z potřeby právního oddělení sakrálního a profánního prostoru. Z mladohradištního období prozatím nebylo archeologicky doloženo ohrazení hřbitova. Hřbitovy bývaly zatravněné a hroby byly pravděpodobně občas označovány dřevěným křížem, mezi hroby musely být vyšlapané chodníčky a v prostoru hřbitova býval umístěn velký kříž a sloup s lucernou s věčným světlem (Unger 2002, 46). Pokud měly kostelní hřbitovy kolem sebe dostatek prostoru pro růst, tak plošně rostly (stejně jako venkovská pohřebiště) apozicí (nové hroby vedle starých). Většina kostelních hřbitovů, díky svému umístění v zástavbě, bohužel šanci růst plošně neměla a proto musely růst objemově, tedy superpozicí (nové hroby nad starými) a tento způsob nazýváme etážovým pohřbíváním. Tento způsob pohřbívání byl časem velmi nehygienický a přinášel i mnoho praktických problémů s pohřbíváním. Často tak byl nedostatek místa pro další hroby řešen navážkami a nutnost řešit velké množství kostí z porušených hrobů vedla k ukládání kostí ve speciálních jámách v prostoru hřbitova a vzniku osárií v suterénu kostela či karnerů. Během pozdějších staletí díky této pohřební praxi vzniklo na hřbitově několik navzájem se porušujících vrstev s velmi těsně na sobě uloženými hroby (nejvíce vrstev bylo v blízkosti kostelních zdí). Hrob již nebyl brán jako neporušitelný prostor

31 pohřbeného a na pohřbené na kostelním hřbitově se nahlíželo jako na společenství, které v den Posledního soudu vstane z mrtvých společně (Unger 2002, s. 46). Dosud největším v Čechách objeveným hřbitovem u kostela je nekropole v Radomyšli (463 hrobů s 729 jedinci) (Nechvátal 1999, s. 138). Významným je rovněž hřbitov kolem kostela sv. Petra a Pavla v Oškobrhu (okr. Nymburk) s 296 hroby a mnoha dalšími porušenými (Hrdlička, Richter 1974, s ). Na Moravě v lokalitě Staré Město Na Valách bylo na kostelním hřbitově odkryto 2000 hrobů z století (Hrubý 1955; Kurková 2003, s ). Nejvíce mladohradištních hrobů (856 z celkového počtu 943) bylo odkryto v Uherském Hradišti Sadech (Živný 2005, s. 69). Kostel mohl být častou pouze dřevěný, jako například archeologicky doložená kaple v Žalanech u Teplic (Krumphanzlová 1974, s. 35), nebo předpokládaná stavba na volném prostoru v Praze Motole. Zdejší pohřebiště má charakter venkovského řadového, ale zároveň 2 kamenné chodníky směřují k volné ploše 6x8 metrů, ve které byly centrálně umístěné dětské hroby a západní okraj plochy byl lemován řadou hrobů z 11. století. Toto kultovní místo mohlo být stejně pohanské jako křesťanské (Frolíková Kaliszová 2000, s ). Z tohoto příkladu je zřejmé, že musíme předpokládat i existenci dřevěné sakrální stavby a je tedy třeba opatrnosti při interpretaci pohřebiště jako nekostelního HROB A JEHO ÚPRAVA Kapitola zabývající se půdorysy, délkou, šířkou a hloubkou hrobových jam, vnější a vnitřní úpravou hrobu a hrobovými zásypy se soustředí především na typy zachycené na sledovaném pohřebišti. PŮDORYS HROBOVÝCH JAM Z dosavadních poznatků je zřejmé, že půdorys hrobových jam neovlivňovaly žádné církevní předpisy a převládající obdélníkový tvar odpovídá pouze nutné velikosti pro uložení těla bez rakve nebo těla v rakvi. Vliv na zachování tvaru hrobové jámy má struktura podloží čím pevnější podloží (ulehlá země, skála), tím lepší zachování tvaru jámy. Obdélníkový půdorys je nejčastěji nalézaný a je oblíbený od doby středohradištní až po novověk. Na příkladu mladohradištního pohřebiště v Holubicích, kde obdélníkový půdorys mělo 78% všech hrobových jam, je vidět několik variant obdélného půdorysu:

32 1.obdélník s ostrými, popřípadě mírně zaoblenými rohy (29%), 2. obdélník s větším zaoblením všech nebo některých rohů (12%), 3. obdélník se zvlněnými stěnami (28%), 4. obdélník s konvexním vyklenutím (zaoblením) stěn (8%), 5. obdélník s konkávním vyklenutím stěn (1%) (Geisler 1994, s. 360). VELIKOST, DÉLKA, ŠÍŘKA, HLOUBKA A KUBATURA HROBOVÝCH JAM V mladší době hradištní (a i později ve vrcholném středověku) byly hrobové jámy kopány jen o málo větší, než bylo pohřbívané tělo (či rakev s tělem). Oproti středohradištnímu období, kdy sledujeme vyšší počet extrémních délek hrobových jam (i přes 3 metry) (Kurková 2003, s. 41), je v době mladohradištní výskyt extrémů nižší a průměrná délka hrobové jámy je velmi podobná. Pro střední dobu hradištní se udává délka 2 m (Dostál 1966, s. 20). Průměrná délka hrobové jámy v mladohradištním období leží v rozmezí cm a cm. Menší délka ženských hrobů je dána jejich menší tělesnou výškou. Mladohradištní pohřebiště se od středohradištních opět liší nižším výskytem extrémních hodnot šířky hrobových jam (i více jak 1,5 metru) (Kurková 2003, s. 42). Obvyklá šířka hrobové jámy je v rozmezí cm a cm. Rozdíly v šířce hrobů mužů a žen nejsou výrazné. V hloubce hrobových jam se mělké mladohradištní hroby od hlubších středohradištních výrazně liší. Středohradištní hroby dosahují průměrně hloubky cm (s extrémy dosahujícími 2 3 metry) (Kurková 2003, s. 43). Na mladohradištních pohřebištích byla hloubka hrobových jam velmi nízká (většina hrobů leží v hloubce 0 25 cm). Snížení hloubky hrobových jam v průběhu 10. století je možné vysvětlit snahou církve o co nejprostší pohřbívání (Šikulová 1959, s. 96) i zchudnutím obyvatelstva. Nebyl shledán žádný rozdíl v hloubce hrobů žen a mužů. Pokud se hroby výrazně neporušují, je hloubka hrobové jámy možným ukazatelem určitých pohřebních rituálů. Vlivem zemědělských prací a eroze půdy na svazích je často hloubka hrobů podhodnocena. Právní předpisy přikazující minimální hloubku hrobu platily až od 14. století (1 loket /40 70 cm/ zeminy nad víkem, nebo hloubka jámy 7 stop /2 m/) (Unger 2002, s. 46). Dnešní předpisy vyžadují minimální hloubku hrobu 80 cm. Ve vrcholném středověku však docházelo na kostelních hřbitovech často k úpravám povrchu (snižování i zvyšování terénu), a proto se

33 původní hloubka hrobů dá stěží rekonstruovat (také zde neplatí, že hroby v jedné vrstvě jsou ze stejného období). Délka a šířka středohradištních a mladohradištních hrobových jam se výrazně nelišila, ale díky výraznému rozdílu v hloubce, je i objem rozdílný. Většina starohradištních hrobů spadá do rozmezí 0,5 1 m 3 (s extrémy 5 10 m 3 ) (Kurková 2003, s ), mladohradištní mají průměrně 0 0,5 m 3 a muži mají mírně objemnější hroby než ženy. Ve starší době hradištní bývá někdy patrný vztah mezi objemem hrobu a bohatostí hrobového inventáře, a tím i pravděpodobně vyšší postavení zemřelého (Marešová 1983, s. 22), ale pro mladší dobu hradištní prozatím nebyl tento vztah prokázán. VNĚJŠÍ OZNAČENÍ HROBŮ Pokud byl hrob na povrchu označen náhrobním kamenem (náhrobníkem), a ne pouze dřevěným křížem, je tato forma označení archeologicky zachytitelná. Na naše území se náhrobní kameny dostaly Balkánského poloostrova, kde se jejich užívání rozvíjelo již od antických dob (Malík 1995, s. 48). Náhrobní kámen mohl být umístěn horizontálně i vertikálně (stéla). Rozsah rozšíření náhrobních kamenů je od jihozápadní Ukrajiny přes Slovensko, Moravu, Čechy do Duryňska. Výskyt náhrobních kamenů na pohřebišti je vždy pouze na malém procentu hrobů, protože náklady na jejich těžbu, opracování a transport byly jistě nemalé. Nejvyšší počet na kostelních hřbitovech nalezených náhrobníků je na Slovensku: Ducové přes 200 kusů (Ruttkay 1973, s. 35), Krásno 111 kusů (Hanuliak 1977, s. 71). Kameny jsou opracované a často nesou vytesaný kříž (symbol křesťanství) výjimečně pak svastiku (symbol pohanství). Na českém území bylo nalezeno nejvíce náhrobních kamenů z kostelního hřbitova v Radomyšli (10% hrobů mělo náhrobní kámen). Bylo jich zde odkryto celkem 44 kusů a některé nesou vytesané značky střely, luku a šípu, což je vykládáno jako heraldické symboly nastupující šlechty (Nechvátal 1999, s ). Z množství slovenských náhrobních kamenů byly stanoveny vývojové typy: 1. kamenné příkrovy složené z obvodového věnce větších kamenů, který je uvnitř vyplněn menšími kameny, 2. příkrov z dvou až čtyř větších kamenů překrývajících jámu, 3. amorfní, neopracované nahrubo přitesané monolity, 4. pravidelně opracované obdélníkové monolity (Hanáková, Sekáčova, Stloukal 1984, s. 15).

34 Funkce náhrobního kamene byla duchovní i materiální. Původní význam byl pravděpodobně pouze fyzické označení místa hrobu, aby nebyl porušen mladšími hroby. Jedná se vlastně o typ označení hrobu na povrchu, jako například v dřívějších dobách označení hrobu mohylou. Druhotně získal náhrobní kámen význam duchovní. Analogie z etnografie ukazují, že náhrobní kámen byl na hrob kladen až první jaro po pohřbu, aby se do kamene mohla nastěhovat duše zemřelého (která se právě oddělila definitivně od těla) a zde nalézt věčný příbytek. Lidové představy ovšem ne vždy na zemřelé myslely v dobrém a často tedy náhrobní kámen sloužil jako elegantní protivampyrické opatření sloužící k zamezení návratu mrtvého mezi živé. Vzhledem k nepřítomnosti milodarů v hrobech během nejvyššího rozkvětu výskytu náhrobních kamenů, je možné usuzovat také na význam náhrobníku jako milodaru a tím vlastně doklad vyššího postavení pohřbeného (Hanuliak 1977, s ). Pokud nebyl hrob krytý náhrobním kamenem, tak zde muselo být jiné povrchové značení, protože ve většině případů se hroby na mladohradištních pohřebištích neporušují a jsou naopak kladeny poměrně blízko sebe a do poměrně pravidelných řad. Nabízí se možnost povrchové úpravy hrobu nízkým rovem z hlíny, prošlapání cestiček mezi hroby, dřevěné kříže. VNITŘNÍ ÚPRAVA HROBOVÝCH JAM Oproti některým středohradištním hrobům se v mladohradištních hrobech nedochovaly stopy po úpravě hrobové jámy rostlinami (květiny, sláma, listí či větve) (Dostál 1966, s. 20; Kurková 2003, s ). Zemřelí byli pochováváni přímo na dno hrobové jámy v rubáši nebo v běžném oděvu, v rakvi či bez rakve. Nalézáme stopy úpravy jámy mazanicí, kameny, cihlami, dřevěnými trámy. Úpravy hrobových jam jsou zaznamenány především u dospělých a dospívajících jedinců a není zde výrazný rozdíl mezi pohlavími. V Čechách je upravování hrobových jam mnohem častější (a častěji se také používá kámen) než na Moravě (Holubice 13% hrobů (Geisler 1994, s. 361), Mušov 3% hrobů (Jelínková 1999). Mladohradištní část pohřebiště v Praze Motole měla úpravu hrobové jámy (dřevem či kameny) u 94% hrobů (z celkového počtu 123 hrobů). Opět nebyl výrazný rozdíl mezi pohlavími, ale také bylo zaznamenáno stejné zastoupení mezi dospělými a nedospělými. Častějším použitým materiálem byl kámen (90% hrobů v mladší době hradištní oproti 31%

35 ve střední době hradištní). Samostatné použití dřeva je výrazně méně časté (34%). Použití obou materiálů při jedné úpravě byl nalezen u 31% hrobů (hroby se dřevem měly obvykle i kamenný obklad) (Frolíková Kaliszová 2000, s ). Na pohřebišti Hradsko Kanina mělo kamennou (jediný ženský hrob měl dřevěnou úpravu) vnitřní úpravu hrobové jámy 77% hrobů (76% mužských, 94% ženských a 78% hrobů nedospělých jedinců). Zajímavé je zde vysoké procento u ženských hrobů (Šolle 1978). Pohřebiště v Mlékojedech (okr. Litoměřice) obsahovalo úpravu hrobové jámy 92% hrobů (kámen v 84% hrobů, dřevo v 39% hrobů, obojí v 30% hrobů) (Zápotocký 1965, s. 357). Na pohřebišti v Břehoryjích byla ve všech 40 hrobech nalezena za hlavou kamenná deska (40x40x5 cm) (Zápotocký 1965, s. 320). DŘEVĚNÉ ÚPRAVY A RAKVE Úprava hrobu dřevem byla poměrně často používána již v předešlém středohradištním období (Kurková 2003, s ). K úpravě hrobové jámy se užívaly desky, trámy, máry a rakve. Vzhledem k trouchnivění dřeva bývá někdy téměř nemožné posoudit, o jaký objekt šlo. Dřevěná deska bývala umisťována nad tělem, pod tělem, nad i pod tělem, podél těla a vzácně bývá nalézána i srubová komora. Na pohřebišti v Holubicích byly dřevěné desky (z jedlového dřeva) nad kostrou nalézány častěji u žen, a pod kostrou častěji u mužů (také měly častěji trámky pod lebkou a chodidly). V těchto upravených hrobech bylo nalezeno 28% mincí z celkového počtu (Geisler 1994, s. 361). Od střední doby hradištní bylo běžné používání rakví (většinou na kostelních pohřebištích, ale objevují se i na venkovských). To opět ukazuje na vysokou míru vazby pohřebního ritu na křesťanství (Kurková 2003, s. 49). V mladší době hradištní máme také doklady o pohřbívání v rakvích (především až z 12. a 13. století). Zbytky rakví byly zaznamenány na kostelních hřbitovech v Dolních Věstonicích, Nové dědině, Třebíči, Olomouci (Wurmova ulice, Klášterní Hradisko, Biskupské náměstí, Dolní náměstí), Brno (Starobrněnský klášter). Zajímavá situace byla odkryta v Horních Dunajovicích, kde rakev (nebo dřevěné obložení) podpíraly neotesané kameny (4 5 kg) (Palliardi 1890, s. 75). Na rakve bylo dle paleobotanických rozborů používáno dřevo z jedle (Jiříkovice, (Živný 2005, s. 154) nebo dubového (Horní Dunajovice, (Palliardi 1893).

36 KAMENNÉ ÚPRAVY Používání neopracovaných kamenů k úpravě hrobové jámy probíhalo již ve střední době hradištní a v mladohradištním období pokračovalo (Kurková 2003, s. 51). Na Moravě se jedná o vzácnější jev než v Čechách. Obložení kolem kostry bylo nalezeno v Nové Vsi (Kostelníková 1957, s. 332), v Olomouci Wurmově ulici (Bláha 2001, s. 3), Olomouci Klášterním Hradisku (Čižmář, Kohoutek 1997, s. 283), v Nové Dědině (Červinka 1927, s. 6), v Brně Holáskách, ve Znojmě Hradišti (Šikulová 1959, s. 98) a v Mikulčicích kolem dvouapsidové rotundy, kde bylo použito kamenů z destrukce kostela (Poulík 1963, s. 35). Obložení kolem lebky nalezli v Nové Dědině (Červinka 1927, s. 6, 10), v Mládci (Dohnal 1981, s. 258), v Sudoměřicích (Novotný 1961, s. 64) a v Heršpicích (Šikulová 1959, s. 98). HROBOVÉ ZÁSYPY Hrobovým zásypem nazýváme materiál vyplňující hrobovou jámu. Zásyp se většinou dostal do hrobové jámy bezprostředně po pohřbení těla, ale jsou známy i případy, kdy během epidemií vznikaly hromadné hroby a ty pak zůstávaly poměrně dlouhou dobu otevřené (Tymonová 1996, s. 31). Zasypání mrtvého těla je samozřejmě nutné z hygienických důvodů, a proto dlouho otevřené hromadné hroby byly alespoň zasypávány vápnem (desinfekční prostředek). Studium hrobových zásypů umožňuje posoudit stratigrafii hrobů a tím i určit relativní datování, či sledovat doklady pohanských pohřebních rituálů. Například na plochém pohřebišti v Raděticích (okr. Příbram) byly všechny hroby, na úrovni tehdejšího povrchu, zasypány výraznou vrstvou kamenů. Situace byla interpretována jako symbolický pozůstatek mohylového pohřebního ritu (Olmerová 1959, s. 235) POČET JEDINCŮ V JEDNOM HROBĚ Rozlišujeme primární jednočetné pohřby a primární vícečetné pohřby, a sekundární jednočetné pohřby a vícečetné pohřby.

37 PRIMÁRNÍ POHŘBY V době mladohradištní je primární jednočetný pohřeb jednoznačně dominantním způsobem pohřbívání. Nacházíme ale i ostatní uvedené způsoby. Z hrobů s primárně pohřbenými více jedinci je nejčastějším dvojhrob a vzácnými jsou trojhrob či čtyřhrob. Například v Uherském Hradišti Sadech bylo z celkem 860 hrobů 16 dvojhrobů a 1 trojhrob (Živný 2005, s. 118). S problémem omezeného prostoru kostelních hřbitovů souvisí problém rozpoznatelnosti hrobu s více jedinci (hrobové jámy bývají neznatelné) od více hrobů těsně u sebe (či těsně na sobě) (Šikulová 1959, s. 102). Hromadné hroby jsou řazeny do vícenásobných hrobů a dělíme je do dvou kategorií: 1. apoziční vícečetné pohřby (kostry leží vedle sebe, mají stejnou orientaci, současné uložení), 2. superpoziční vícečetné pohřby (kostry leží nad sebou, současné nebo i oddělené uložení). V případě uložení nad sebe byli vždy mladší jedinci uloženi nad starší. To pravděpodobně odráží lidovou představu, aby starší a těžší netížil mladšího a lehčího (Froliková Kaliszová 2000, s. 220). Poměrně častým případem dvouhrobů jsou dvě děti v jednom hrobě. Například Holubice: 3 měsíční a 4 leté (mladší pravděpodobně dodatečně) (Geisler 1986, s. 43; Geisler 1994, s. 361), Mušov Areál: novorozenec a 12 leté (Jelínková 1999, s. 31), Uherské Hradiště Sady: 1 1,5 roku a novorozenec, 5 6 let a novorozenec, 4 8 let a 0,5 1 rok (Živný 2005, s. 120). K otázce interpretace se většinou uvádí, že jde o děti zemřelé ve stejné době (genetické prokázání příbuznosti nebylo prováděno). V případě pohřbení dospělého s dítětem v jednom hrobě jsou častější nálezy ženy s dítětem. Například Držovice (dítě u nohou), Knínice (dítě v klíně), Vícemilice (dítě v náruči) (Šikulová 1959, s. 102), Mušov Areál (novorozenec na levém rameni; dítě u pravém boku; dítě napravo, držící se levou rukou pravé ruky ženy) (Jelínková 1999, s , 18, 33 34, 50, 52), Uherské Hradiště Sady (5 dvojhrobů, 1 trojhrob) (Živný 2005, s. 121), Bohušov (trojhrob) (Prix, Zezula 2003, s. 437) Vzácnějším je nález muže s dítětem. Například Uherské Hradiště Sady (3 dvojhroby) (Živný 2005, s. 122), Drahanovice (1 dvojhrob, 1 trojhrob) (Kaliszová 1989). Při pokusech o interpretaci dvojhrobů dospělého s dítětem narážíme opět na stejný problém jako u dvojhrobů dětí. Mohlo se jednat o jedince zemřelé ve stejnou dobu a u

38 novorozenců je možné i usuzovat na záměrné pohřbení nepokřtěných dětí do hrobu k pokřtěnému dospělému, aby byly alespoň takovouto formou křesťansky chráněni. Ačkoli je velmi lákavé dvojhrob ženy a dítěte vyložit jako matku a potomka, nebyly tyto vazby geneticky dokládány. SEKUNDÁRNÍ POHŘBY Sekundární pohřby dělíme na sekundární jednočetné hroby, samostatné sklady kostí a mladší hrob s nálezem skladu kostí ze staršího hrobu. Pokud byl kompletně porušen hrob jednoho jedince, byly kosti někdy naskládány do nové hrobové jámy (sekundární jednočetný hrob). Samostatným skladem kostí je chápáno nahromadění kostí, které byly například nalezeny při hloubení nového hrobu. Pokud byl kompletně porušen starší hrob jednoho jedince, byly kosti naskládány do rohu nového hrobu (hrob se skladem kostí v jedné hrobové jámě). Je to poměrně častý případ na přeplněných hřbitovech a považuje se za pietní zacházení s ostatky. Například Holubice (2 hroby, Geisler 1994, s. 361), Mušov Areál (4 hroby, Jelínková 1999, s. 17, 57), Uherské Hradiště Sady (3 hroby, Živný 2005, s. 127). Ve vrcholném středověku je již ukládání kostí do nového hrobu vzácnější. K ukládání kostí sloužily kostnice nebo byly kosti zničeny POLOHA TĚLA Pro celé období doby hradištní je základní polohou těla uložení v natažené poloze na zádech, s hlavou na týlu, s pažemi podél těla a s nataženými dolními končetinami. V mladší době hradištní však nacházíme poměrně často odlišné uložení. Standardně uložené pohřby byly v Uherském Hradišti Sadech jen ve 14,4 %, Holubicích v 8,9 % a například ve Velkých Hostěrádkách jen u 6,7% (Živný 2005, s. 131). Interpretace odlišného uložení může být buď menší přísnost v ukládání mrtvých plynoucí z rozvolnění pohanských zvyků (Šikulová 1959, 101), nebo záměrně nerituální uložení (obavy z vampyrismu), či tafonomické procesy (geochemie, tektonika, hlodavci), anebo patologické změny kosterního systému, které neumožnily uložení v natažené poloze, či svalová ztuhlost vyvolaná například tetanem (Ludikovský, Snášil 1974, s. 20), nebo uložení před odezněním posmrtné ztuhlosti (do 48 hodin po smrti) (Malík 1995, s. 70).

39 Nelze opomenout ani možný vliv jiného kulturního celku, který měl odlišné pohřební zvyklosti. Zvláštnosti jakými jsou lebka otočená obličejem do země, či záměrně dislokovaná lebka (protivampyristické opatření) nebyly v Mladé Boleslavi zaznamenány. Pootočení lebek na stranu bylo dáno vždy dekompozičními procesy, nebo nezáměrným porušením hrobů. Se záměrným oddělením hlavy a uložením pod levou kyčel se můžeme setkat na pohřebišti v Radomyšli (Živný 2005, s. 135), či Holubicích (Geisler 1986, s. 22; Geisler 1994, s. 361). Například v Čelákovicích se na pohřebišti popravených (nazýváni vampýry) v jednom hrobě nalezla vedle anatomicky uloženého skeletu ještě jedna lebka (Špaček 1971, s ), či ve Velkých Hostěrádkách byla nalezena kostra bez lebky (pravděpodobně sťatého muže) (Ludikovský, Snášil 1974, s. 24). V Německu začal již v století trend změny pozice rukou z natažených podél těla na složené na břiše. V Čechách začala tato změna až ve 13. století. Například na hřbitově u zaniklého kostela sv. Petra a Pavla na Oškobrhu (okr. Nymburk) převládá ve století poloha podél těla (77%) oproti rukám na břiše (11%) (Hrdlička, Richter 1974, s ). Později během vrcholného středověku a novověku ruce stoupaly výš na hruď. Pozice s rukama na hlavě, či za hlavou, které by mohly vyvolávat dojem pohřbu zdánlivě mrtvého, či pohřbu člověka zemřelého v křeči, která setrvávala i v okamžiku pohřbu, nebyly na zkoumaném pohřebišti zachyceny. Rovněž překřížení, či jiné násilné zásahy na dolních končetinách nebyly v Mladé Boleslavi nalezeny ORIENTACE KOSTER Orientaci koster zaznamenáváme vždy ve směru hlava nohy, vyjádřením názvů světových stran (nebo azimutu). Na pohřebištích v století výrazně převládá orientace hlavy mezi JZ a SZ. To je stejný stav jako v době středohradištní, ale v době mladohradištní je zřejmé zúžení šíře azimutů, a tedy přísnější dodržování Z V orientace (Rajchl 1987, s ). Na pohřebišti v Praze Motole ( století) lze sledovat změny ve vývoji orientace hrobů: 1. fáze (konec 9. až polovina 10. století) mezi JZ a SV leží 93,8% hrobů (maximum kolem 250 ), 2. fáze (polovina 10. až první třetina 11. století) mezi JZ a SV leží 95,5% hrobů (maximum kolem ) a ve 3. fázi (11. století) mezi JZ a SV leží 98,3% hrobů (maximum kolem ) (Živný 2005, s. 143).

40 ORIENTACE ZÁPAD VÝCHOD Hrob orientovaný hlavou k západu nelze automaticky spojovat s křesťanstvím. V pohanských tradicích představoval východ Slunce nejen začátek nového dne, ale zároveň i víru v pokračování pozemského života v záhrobí (Rajchl 1987, s. 171). Na tuto pohanskou víru navázalo křesťanství s očekáváním příchodu Ježíše Krista v den Posledního soudu právě od východu (Unger 2002, s. 32). Vzhledem k určování západu dle místa skutečného západu Slunce, docházelo v důsledku naklánění zemské osy k mírným odchylkám, které nám vypovídají o ročním období pohřbu (časné jaro a podzim Z V, pozdní léto JZ SV, pozdní zima SZ JV (Rajchl 1987, s. 172). Na všech pohřebištích skutečně orientace kolísá v rozmezí SZ JV až JZ SV. Nejvíce pohřbů tedy proběhlo v období časného jara a časného podzimu a počátku zimy. V těchto obdobích byla vyšší úmrtnost, což odpovídá i dnešku, kdy je v časném jaru a podzimu vyšší výskyt onemocnění, vyšší výskyt na jaře je také možná dán nemožností pohřbívat v tuhých mrazech (Rajchl 1987, s. 172). Orientace zemřelých mohla být také často dána orientací sakrální stavby na hřbitově, popřípadě dokonce i vzdálenější stavbou, jako například na mladohradištním pohřebišti v Mlékojedech (okr. Litoměřice). Zde byli pohřbení orientováni tak, že hleděli směrem ke kostelu sv. Štěpána v Litoměřicích (Krumphanzlová 1990, s. 365). ORIENTACE V POLEDNÍKOVÉM SMĚRU Po změně žárového pohřebního ritu na kostrový byla v germánském prostředí západní i střední Evropy nejčastější orientace hrobů S J (Laux 1987, s. 181; Sopp 1999, s. 29; Svoboda 1965, s. 131; Wegewitz 1968, s. 111). Orientace S J je typická také pro Huny (Unger 2002, s. 24). Orientace J S byla nalezena ve Skandinávii v předkřesťanských dobách (Svoboda 1965, s. 131). Ve střední době hradištní je orientace hrobů S J a J S poměrně častá jak na kostelních hřbitovech (např. Starém Město Na valách) tak i na venkovských řadových pohřebištích (např. Velké Bílovice a v Prušánky). Početně je tato orientace vždy málo zastoupená. V době mladohradištní je tato orientace výjimečná (Živný 2005, s. 149). Pohled pohřbeného na kulminující slunce (S J) je pravděpodobně odrazem pohanských představ o ochranném a očistném vlivu slunce (Rajchl 1987, s. 173).

41 Odlišná orientace bývá interpretována jako projev cizích vlivů, či přímo hroby cizinců. Je však také možné, že se jedná o náhodu, či nedbalost (Živný 2005, s. 149). Hroby také bývají často orientovány dle apsidy kostela (např. u zaniklého kostela sv. Petra a Pavla na Oškobrhu byl dětský hrob uložený těsně u apsidy a díky tomu byl orientován ve směru S J byl (Hrdlička, Richter 1974, s. 147) HROBOVÝ INVENTÁŘ Hrobový inventář se dělí na rituální a dokladové předměty. K rituálním předmětům (milodarům) patří všechny předměty, které byly zemřelému přidány do hrobu (mohou i nemusí být z jeho osobního majetku), dokladovým předmětem jsou nazývány součásti oděvu, rakví, šperky. Jeden předmět může někdy být rituálním a v jiném umístění dokladovým předmětem například náušnice v poloze u hlavy jsou šperkem (dokladový předmět), ale v nepřirozené poloze (u kolen nebo v ústech) jsou rituálním předmětem (Dostál 1966, s. 27; Hrubý 1955, s ). Ze širokého spektra předmětů nalézaných v mladohradištních hrobech (šperky, součásti oděvu a obuvi, zbraně a výstroj, předměty běžné potřeby, nádoby, mince, skořápky vajec, rolničky, liturgické předměty, zvířecí kosti) byly na Mladoboleslavském pohřebišti v roce 2010 nalezeny jen 2 esovité záušnice a zvířecí kosti. V mladší době hradištní je podíl hrobů, ve kterých byly odkryty nějaké předměty mezi 20 a 50% (častěji v hrobech žen /40 70% ženských hrobů/ a dětí /25 50% dětských hrobů/ než v hrobech mužů /10 25% mužských hrobů/). Tato skutečnost je dána výskytem esovitých záušnic (nejčastější předmět v hrobech) především v hrobech žen a dětí. Je zde patrný i rozdíl mezi venkovskými řadovými pohřebišti (40 50% hrobů s inventářem) a kostelními hřbitovy (20 30% hrobů s inventářem). Zde jde pravděpodobně o odraz přísnějšího dodržování křesťanského pohřebního ritu na kostelních hřbitovech, které byly pod dohledem církve (Živný 2005, s. 227). ESOVITÉ ZÁUŠNICE Nejčastěji nalézaným hrobovým inventářem v mladší době hradištní jsou esovité záušnice. Jejich výskyt je na celém území západních Slovanů (Čechy, Morava, Slovensko, Polsko, Maďarsko) v období století (Schmidt 1992, s. 46). Díky svým velikostním změnám v čase jsou chronologickou oporou pro datování pohřebišť.

42 Byly nošeny zavěšené pomocí lněných a kožených provázků na čelence, či upevněné přímo do vlasů (Šikulová 1959, s. 114). Nosily se po obou stranách hlavy v symetrickém i v různém počtu (jedna i více záušnic na každé straně). Záušnice byly vyráběny výhradně z kovu. Nejčastěji z mědi, mosazi (měď a zinek) a bronzu (měď a cín). Nejvíce nalezených záušnic bylo vyrobeno z mosazi a bronzu (85%), stříbra (10%) a zbytek z mědi (či stříbrem plátované měděné), olova (či pocínované olověné), cínu (Živný 2005, s. 159). Co do vývoje velikosti, je zjevné zvětšování průměru esovitých záušnic v čase (7 mm až 100 mm), které ovšem nebylo rovnoměrné. Záušnice středních velikostí (cca 20 mm) jsou nalézány i v období 13. století. Se zvětšováním záušnic došlo během 12. století k oddělení velikostí dětských a ženských záušnic (dětské měly menší průměr než záušnice dospělých) (Krumphanzlová 1974, s. 53). Esovité záušnice se dostaly do hrobů žen a dětí (děvčat) nejčastěji jako dokladový předmět (nerituální) a byly majetkem zemřelých (nebo mohly být do vlasů umístěny až do hrobu). Výjimečně je můžeme najít i v mužských hrobech. Takzvané dětské záušnice mizí z hrobů s věkovou kategorií juvenis (14 až 19 let). V tomto období došlo (možná při nějakém iniciačním obřadu) k výměně dětských šperků za šperky dospělých žen (Ludikovský, Snášil 1974, s. 34). Dětské záušnice se od ženských liší především počtem kusů v jednom hrobě (děti jich mají výrazně více), materiálem (děti mají levnější materiál, často bronz), velikostí (děti mají menší) a homogenitou či heterogenitou materiálů (děti mají různé materiály dohromady) a velikostí jednotlivých záušnic v jednom hrobě (děti mají častěji různě velké záušnice dohromady) (Geisler 1994, s. 363). Esovité záušnice je dle některých autorů možné považovat i za křesťanský symbol. Esovité zakončení je možné spojit s monogramem Ježíše Krista a šíření záušnic s působením misionářů, protože motiv esovitého zakončení se vyskytuje na území, které bylo nejdříve christianizováno (Borkovský 1956, s ). Při takovémto pojetí by byly esovité záušnice považovány za devocionálie a pohřební ritus mladší doby hradištní by byl chápán výrazněji křesťansky. Stejně jako jiné šperky, tak i esovité záušnice mohly vyznačovat sociální a ekonomickou prestiž zemřelého. Čím byly větší a z dražšího materiálu (stříbrné a zlatem plátované), tím byly hodnotnější.

43 Doba výskytu esovitých záušnic na mladohradištních pohřebištích spadá do období mezi druhou polovinou 10. století a koncem 13. století. Období nejvyšší obliby leží v 11. a první polovině 12. století (Smetánka 1973, s. 463). ZVÍŘECÍ KOSTI Oproti středohradištnímu období, kdy jsou nálezy zvířecích kostí v hrobech velmi časté, je v mladší době hradištní nižší výskyt jejich nálezů. Nejčastěji se v hrobech vyskytují kosti kura domácího a vepře domácího, méně kosti kance, tura domácího, koz, ovcí a ryb, ojediněle i kosti či celé kostry psů a koček (Kurková 2003, s ). Záměrné přidávání zvířat či jejich částí do hrobů je považováno za pozůstatek pohanských zvyků. Zvířecí kosti v hrobě mohou být stopou po pohřební hostině, potravinovým milodarem i rituálním předmětem (Živný 2005, s. 197). I v oficiálně křesťanském prostředí byly nalezeny stopy po provozování pohanských zvyků v pohřebním ritu. Například nálezy zvířecích kostí v knížecích hrobech (10. století) na Pražském hradě (Bravermannová, Lutovský 2001, s. 94, ). Zajímavý nález byl učiněn v hrobě č. 15 na pohřebišti Hradsko Kanina (okr. Mělník), kde byl místo jednoho prstního článku na levé ruce vložena nártní kost (metatarsus) kance (Šolle 1978, s. 370).

44 3. MLADÁ BOLESLAV ARCHEOLOGICKÁ 3.1. Přehled archeologických výzkumů v historickém jádru města Mladá Boleslav byla dlouhou dobu mimo systematický zájem archeologů, a to se negativně projevilo na našich znalostech o historii města a jeho okolí. Od roku 1948 do současnosti zde v centru města proběhlo 45 zdokumentovaných archeologických výzkumů. Přehled výzkumů je pro rychlou orientaci v textu proveden tabulkovou formou, bez číslování tabulek V této době proběhly na sledovaném území 3 výzkumy, které provedl tehdejší Státní archeologický ústav v Praze. Rok 1948 Instituce Státní archeologický ústav Vedoucí výzkumu A. Miller Lokalizace u budovy biskupského konviktu (dnešní ulice Na Karmeli) Stavba hloubení základů základní odborné školy Nálezy kostrové hroby bez nálezů Datace rámcově datované do středověku až novověku Literatura Charvátová, Spurný, Venclová 1992, s. 121 Rok 1951 Instituce Státní archeologický ústav Vedoucí výzkumu Lokalizace u řeky Klenice (Kollárova ulice) Stavba stavba koupaliště Nálezy dvě ohniště s keramikou Datace středověk Literatura Charvátová, Spurný, Venclová 1992, s. 121 Rok 1959 Instituce Archeologický ústav ČSAV Vedoucí výzkumu A. Hejna

45 Lokalizace mezi hranou mladoboleslavské ostrožny a ulicí Na Karmeli Stavba zemní práce Nálezy pozůstatky objektu obdélného půdorysu, orientovaného delší osou ve směru Z V o rozměrech 9x14 m (relikty zdiva z hrubě osekaných pískovcových bloků), keramické nádoby (hrnce s uchy, talíře, misky a poklice), sklo (lahve, baňky a číše) Datace století Literatura Hejna 1962, s ; Bureš, Pařez, Waldhauser s Toto desetiletí přineslo 6 výzkumů, které většinou, stejně jako v předešlém období, provedl Státní archeologický ústav v Praze. Je nepravděpodobné spojovat zničený nález několika kostrových hrobů na Náměstí Míru s pohřebištěm na Staroměstském náměstí. Vzdálenost 360 metrů mezi oběma místy je příliš velká. Rok 1963 Instituce Archeologický ústav ČSAV Vedoucí výzkumu J. Fridrich Lokalizace tehdejší Marxova ulice (dnešní Ptácká ulice), poblíž hradu Stavba terénní úpravy Nálezy mocná navážka Datace století Literatura Fridrich 1964, s. 26 Rok 1965 Instituce Archeologický ústav ČSAV Vedoucí výzkumu J. Fridrich a F. Kolowrat Lokalizace na východním okraji města Stavba parovod Nálezy porušený ženský kostrový hrob Datace doba stěhování národů Literatura Fridrich 1966, s Rok 1966

46 Instituce Archeologický ústav ČSAV Vedoucí výzkumu B. Nechvátal Lokalizace náměstí Míru při severní frontě v blízkosti chodníku Stavba výkop pro vodovod Nálezy několik kostrových hrobů bez inventáře (zničeno dělníky) Datace středověk Literatura Nechvátal 1966, s. 21 Rok 1967 Instituce Archeologický ústav ČSAV Vedoucí výzkumu L. Lososová Lokalizace náměstí Míru Stavba Nálezy hrob (orientovaný SSV JJZ) Datace středověk Literatura Nechvíle 2007, s. 21 Rok 1969 Instituce Vedoucí výzkumu dr. Špačková Lokalizace Staroměstské náměstí před hotelem Grand Stavba Nálezy kulturní vrstva, keramika Datace 13. století Literatura Anonym 1972, s Rok 1969 Instituce Vedoucí výzkumu Lokalizace u kostela sv. Jana Nepomuckého Stavba Nálezy kostrový hrob Datace Literatura Anonym 1972, s

47 Pouze 2 výzkumy v tomto desetiletí proběhly pod dohledem Archeologického ústavu Československé akademie věd v Praze. Nicméně alespoň nález raně středověkého hrobu byl pro nás významným. Rok 1977 Instituce ONV Mladá Boleslav Vedoucí výzkumu V. Weber Lokalizace Staroměstské náměstí (Podloubí u Hostěnice, Mezi hradem a Hostěnicí, Vedle Hostěnice, před hotelem Grand, v Synagogní ulici a ze Staroměstského náměstí z výkopu pod dlažbou) Stavba výkopy pro kanalizaci Nálezy keramika, koláček kovářské strusky, raně středověký kostrový hrob nalezený vedle Hostěnice Datace eneolit, století Literatura Weber 1981, s. 85; Waldhauser 1992, s Rok 1978 Instituce Archeologický ústav ČSAV Vedoucí výzkumu J. Frolík a J. Kalferst Lokalizace u vstupní brány do hradu Stavba výkop Nálezy keramika, kachle Datace století Literatura Frolík 1982, s V této dekádě došlo pouze k jedinému archeologickému výzkumu, který ovšem pro poznatky o raně středověkém pohřebišti nebyl přínosným jinak, než tím, že prokázal, že v místě nádvoří hradu pohřebiště nebylo. Rok 1989 Instituce Archeologický ústav ČSAV, Pražský ústav památkové péče

48 Vedoucí výzkumu I. Boháčová, J. Frolík a J. Vochozková Lokalizace středem nádvoří hradu Stavba kanalizační svod Nálezy stavební konstrukce, keramika Datace 11. či první polovina 12. století; druhá polovina 13. až počátek 14. století; století Literatura Boháčová, Frolík 1994, s Na území Mladé Boleslavi nastupuje místo Archeologického ústavu AV ČR Jan Prostředník z Muzea Českého ráje v Turnově a provádí zde v letech výzkumů. V roce 1994 se objevuje v Museu Mladoboleslavska Jiří Waldhauser a pokračuje 17 výzkumy v plodné práci svého předchůdce. Rok Instituce Muzeum Českého ráje v Turnově Vedoucí výzkumu J. Prostředník Lokalizace Staroměstské náměstí parcely čp Stavba Nálezy raně středověké kostrové pohřebiště (18 hrobů) Datace lužická kultura, 11. století až novověk Literatura Nechvíle 2007; Prostředník 1993, s ; 1994, s Rok 1993 Instituce Muzeum Českého ráje v Turnově Vedoucí výzkumu J. Prostředník Lokalizace parcela čp. 31 U Zlatého kohouta v Železné ulici Stavba Nálezy keramika, vrstva štětu z říčních oblázků (cesta), stavební konstrukce, lidská kalva (13. stol.), mladohradištní pohřebiště Datace mladolužická kultura, století (import), století, století, století Literatura Prostředník 1995, s ; Kuželka, Hendrychová 1995, s

49 Rok Instituce Muzeum Českého ráje v Turnově Vedoucí výzkumu J. Prostředník Lokalizace na dvoře čp. 104 na Staroměstském náměstí Stavba rekonstrukce nepodsklepeného zadního traktu domu Nálezy zemnice, polozemnice, keramika, zlomek kostěného hřebenu Datace eneolit, konec 10. přelom 11. a 12. století, století, polovina 16. století Literatura Prostředník 1994, s ; 1997, s Rok 1992 Instituce Muzeum Českého ráje v Turnově Vedoucí výzkumu J. Prostředník Lokalizace parcela čp. 14 na Staroměstském náměstí Stavba stavební úpravy Nálezy mocná popelová vrstva Datace lužická kultura, 12. století, novověk ( století) Literatura Prostředník 1993, s. 161 Rok 1992 Instituce Muzeum Českého ráje v Turnově, Archeologický ústav AV ČR, Pražský ústav památkové péče Vedoucí výzkumu J. Prostředník, J. Čiháková a I. Vochozková Lokalizace parcela po čp. 113, ppč. 296 (čp. 113), část ppč. 146/2, dnešní Pivovarská čp. 113 Stavba stavba nové provozní budovy AB Banky Nálezy 90% kulturních vrstev odtěženo, příkop probíhající ve směru SSZ JJV Datace první polovina 16. století, konec 16. stol současnost Literatura Vochozková, Čiháková, Prostředník 1995, s Rok 1994 Instituce Muzeum Českého ráje v Turnově Vedoucí výzkumu J. Prostředník Lokalizace Českobratrské náměstí, st.p.č. 261/1 2

50 Stavba Nálezy žlábek, zdi, keramika, štětovaná cesta (říční oblázky), surové železo, hutnická struska, slída a uhlíky Datace století, 15/16. století, /19. století Literatura Prostředník 1995a, s Rok 1994 Instituce Muzeum Českého ráje v Turnově Vedoucí výzkumu J. Prostředník Lokalizace u čp. 2 na jižní straně Staroměstského náměstí Stavba nehlášený výkop pro svod dešťové vody Nálezy keramika, kostrový hrob (mladohradištní) Datace lužická kultura, století Literatura Prostředník 1995b, s ) Rok 1994 Instituce Muzeum Českého ráje v Turnově Vedoucí výzkumu J. Prostředník Lokalizace východní část hradního nádvoří podél východního traktu domu čp. 108 do průjezdu u Hostěnice Stavba výkop pro inženýrské sítě Nálezy zvířecí kosti, keramika Datace raný středověk, vrcholný a pozdní středověk Literatura Prostředník (1995b, s. 213) Rok 1995 Instituce Museum Mladoboleslavska Vedoucí výzkumu J. Waldhauser Lokalizace středem hradního nádvoří ve směru SSV JJV, ppč. 110 Stavba rýha pro kanalizaci Nálezy průběh hradby Datace zánik hradby v 17. století Literatura Waldhauser (2000, s. 112)

51 Rok 1996 Instituce Museum Mladoboleslavska Vedoucí výzkumu J. Waldhauser Lokalizace Staroměstské náměstí, podél západní řady domů Stavba výkop pro pokládku kabelů Telecomu Nálezy sídlištní aktivity, lidské kosti před Jihočeskou restaurací (dnešní čp. 108, stp. 111) Datace lužická kultura, raný středověk až novověk Literatura Waldhauser (1998, s. 114) Rok 1997 Instituce Museum Mladoboleslavska Vedoucí výzkumu J. Waldhauser Lokalizace kostel sv. Jana Nepomuckého Stavba snižování dlažby Nálezy 5 kg lidských kostí a vně kostela i vrcholně středověký až novověký hřbitov Datace století Literatura Waldhauser (2000, s ) Rok 1997 Instituce Museum Mladoboleslavska Vedoucí výzkumu J. Waldhauser Lokalizace hradní nádvoří Stavba Nálezy keramika, sídlištní aktivity, hradba, pec Datace doba bronzová, raný středověk až novověk Literatura Waldhauser (2000, s. 112)

52 Rok 1997 Instituce Museum Mladoboleslavska Vedoucí výzkumu J. Waldhauser Lokalizace kostel Nanebevzetí Panny Marie Stavba výkop rýhy pro kanalizaci Nálezy keramika, kosterní materiál, kostrový hrob, vně kostela bylo doloženo vrcholně středověké až novověké pohřebiště Datace vrcholný středověk až novověk Literatura Waldhauser (2000, s. 112) Rok 1997 Instituce Museum Mladoboleslavska Vedoucí výzkumu J. Waldhauser Lokalizace Kozina Stavba Nálezy sídlištní aktivita, keramika, zvířecí kosti Datace přechod raný středověk/vrcholný středověk Literatura Waldhauser (2000, s. 113) Rok 1997 Instituce Museum Mladoboleslavska Vedoucí výzkumu J. Waldhauser Lokalizace severní část Komenského náměstí Stavba Nálezy sídlištní aktivita, keramika Datace raný středověk až novověk Literatura Waldhauser (2000, s. 113)

53 Rok 1997 Instituce Museum Mladoboleslavska Vedoucí výzkumu J. Waldhauser Lokalizace Staroměstské náměstí čp. 97 (U Boháčků) Stavba Nálezy sídlištní aktivity, keramika, zvířecí kosti, sklo Datace 12. století až novověk Literatura Waldhauser (2000, s. 113) Rok 1997 Instituce Museum Mladoboleslavska Vedoucí výzkumu J. Waldhauser Lokalizace Staroměstské náměstí ppč. 1208, podél západní řady domů Stavba výstavba vodovodu Nálezy sídlištní aktivity, keramika, vodovod, zvířecí kosti Datace doba bronzová, 12. století až novověk Literatura Waldhauser (2000, s. 113) Poznámka v citované literatuře je mylně uvedena neexistující parcela číslo 1209! Rok 1997 Instituce Museum Mladoboleslavska Vedoucí výzkumu J. Waldhauser Lokalizace Krajířova čp. 102 (Templum historicum et archaeologicum Boleslaviense) Stavba Nálezy sídlištní aktivity, keramika, zvířecí kosti, železo Datace doba bronzová, vrcholný středověk až novověk Literatura Waldhauser (2000, s. 114)

54 Rok 1997 Instituce Museum Mladoboleslavska Vedoucí výzkumu J. Waldhauser Lokalizace Železná ulice před čp.1 Stavba inženýrské sítě Nálezy sídlištní aktivity, pec (?), keramika, zlomky zvířecích kostí Datace vrcholný středověk Literatura Nechvíle 2007, s. 27 Rok 1997 Instituce Vedoucí výzkumu Lokalizace Stavba Nálezy Datace Museum Mladoboleslavska J. Waldhauser Železná ulice ppč.67 stavba domu Literatura Nechvíle 2007, s. 27 Poznámka sídlištní aktivity, zlomek keramiky, zděný dům, 4 architektonické články (články nalezeny již v roce 1995) vrcholný středověk až časný novověk V místě nedošlo k narušení archeologických situací, neboť novostavba byla zakotvena na ploché betonové desce. Rok 1998 Instituce Museum Mladoboleslavska Vedoucí výzkumu J. Waldhauser Lokalizace Staroměstské náměstí čp. 16 Stavba Nálezy příkop, destrukce valu Datace lužická kultura, raný středověk až současnost Literatura Waldhauser (2000, s. 115)

55 Rok 1999 Instituce Museum Mladoboleslavska Vedoucí výzkumu J. Waldhauser Lokalizace Staroměstské náměstí čp. 99 a 100 Stavba Nálezy sídlištní aktivity, 6 7 kostrových hrobů ( století) Datace lužická kultura, 11./12. století až 18. století Literatura Waldhauser (2001, s. 124) Poznámka výzkum v místech zkoumaných v letech J. Prostředníkem Rok 1999 Instituce Museum Mladoboleslavska Vedoucí výzkumu J. Waldhauser Lokalizace Železná ulice čp. 37 Stavba Nálezy sídlištní aktivity, stavební konstrukce Datace raný středověk, vrcholný středověk, novověk Literatura Waldhauser (2001, s. 124) Poznámka pokračování záchranné akce z poloviny 90. let 20. století Rok 1999 Instituce Museum Mladoboleslavska Vedoucí výzkumu J. Waldhauser Lokalizace Železná ulice čp , 140 Stavba Nálezy sídlištní aktivity, příkop fortifikace Datace století, 15. století, novověk Literatura Waldhauser (2001, s. 124)

56 Rok 1999 Instituce Museum Mladoboleslavska Vedoucí výzkumu J. Waldhauser Lokalizace u bývalého kostela sv. Víta, Podolec Stavba neohlášený výkop Nálezy keramika, lidská lebka (fragment kalvy) Datace 11.(?) 18. století Literatura Waldhauser (2006, s. 171) Rok 2000 Instituce Museum Mladoboleslavska Vedoucí výzkumu J. Waldhauser Lokalizace Ve Skalici (ppč. 164/2) na Novém Městě Stavba stavba penzionu Nálezy sídlištní aktivity Datace století Literatura Waldhauser (2003, s. 138) Rok 2000 Instituce Museum Mladoboleslavska Vedoucí výzkumu J. Waldhauser Lokalizace Staroměstské náměstí čp. 12, čp Stavba rekonstrukce domu čp. 12, výkop pro kanalizaci Nálezy sídlištní aktivity, sekundárně uložené artefakty Datace 12.a 13. století až 19. století Literatura Waldhauser (2003a, s. 145) Jiří Waldhauser pokračoval ve své pilné práci až do roku května 2010, kdy odešel z Musea Mladoboleslavska. V roce 2005 provedla na území historického centra Mladé

57 Boleslavi rovněž 3 výzkumy Archaia o.p.s. Od roku 2007 provádí archeologické výzkumy na Mladoboleslavsku Ústav archeologické památkové péče středních Čech. Rok 2001 Instituce Museum Mladoboleslavska Vedoucí výzkumu J. Waldhauser Lokalizace Staroměstské náměstí čp Stavba bourání garáže a poté skrývka sutě Nálezy keramika Datace století Literatura Waldhauser (2003a, s. 145) Rok 2001 Instituce Museum Mladoboleslavska Vedoucí výzkumu J. Waldhauser Lokalizace Staroměstské náměstí čp. 57 (st.42/1) Stavba výkop pro obvodové zdi garáže Nálezy 2 středověké objekty Datace Literatura Waldhauser (2003a, s. 146) Rok 2001 Instituce Museum Mladoboleslavska Vedoucí výzkumu J. Waldhauser Lokalizace kostel sv. Havla Stavba úprava hřbitovní zdi Nálezy keramika Datace 12./13. století Literatura Waldhauser (2003a, s. 145)

58 Rok Instituce Museum Mladoboleslavska Vedoucí výzkumu J. Waldhauser Lokalizace kostel Nanebevzetí Panny Marie Stavba výměna podlahy Nálezy kamenné závaží, zeď před oltářem Datace vrcholný středověku až novověk Literatura Waldhauser (2006, s. 171) Rok 2005 Instituce Archeoservis s. r. o., Museum Mladoboleslavska Vedoucí výzkumu M. Bureš, J. Pařez, M. Pařez, L. Dvořák, L. Drápela, J. Waldhauser Lokalizace mezi hranou mladoboleslavské ostrožny a ulicí Na Karmeli, parc. č. 83/2, 83/3, 672, 79/2, 79/1, 216/1, 216/2, 5422, 212, 217, 78/1, 78/2, 1951, 220 Stavba výstavba vzdělávacího centra Škoda Auto Nálezy vstupní portál, sklípek, studánka a vodovod, keramika, sklo Datace 1. pol. 13. století, století Literatura Bureš, Pařez, Waldhauser 2006 Poznámka výzkum v místech zkoumaných v roce 1959 A. Hejnou Rok 2009 Instituce Archaia o.s., Archaia Praha o.p.s., Archeo Pro o.p.s. Vedoucí výzkumu M. Bureš, L. Drápela Lokalizace parčík mezi Železnou ulicí, ulicí 9. května a ulicí K. Militké, ppč. 1 a 1212 Stavba výstavba parkovacího domu Nálezy sídlištní aktivity, stříbrný korál ( století), 2 keramické madonky s ježíškem (15. stol.), 7 zaniklých kamenných domů, vícepodlažní sklepy, 4 vydřevené odpadní jímky, 3 studně, dřevěné výrobky (vařečka), renesanční sklo, numismatické nálezy Datace eneolit, lužická kultura, století, 12. a 13. století, 2. polovina 14. století pozdní středověk a novověk (do roku 1945) Literatura Bureš 2010, s Rok 2009

59 Instituce Archaia o.s., Archaia Praha o.p.s. Vedoucí výzkumu S. Chmielowiec Lokalizace Bělská ulice ppč.136, 137 a 1216/3 Stavba výstavba bytového domu Nálezy 2 zaniklé domy, sklepy, příkop (?), keramické nádoby, kachle, zvířecí kosti, středověká železná tesařská sekera, lidské kosti (druhotné polohy) Datace století (zánik 1945) Literatura Chmielowiec, Kašpar, Nedbal 2010, s Rok 2010 Instituce Ústav archeologické památkové péče středních Čech, OSINA Archeo s.r.o. Vedoucí výzkumu L. Čiháčková Lokalizace Staroměstské náměstí Stavba Revitalizace Staroměstského náměstí Nálezy raně středověké pohřebiště, sídlištní aktivity Datace lužická kultura, století Literatura nepublikováno 3.2. Výzkum Revitalizace Staroměstského náměstí TERÉNNÍ VÝZKUM Záchranný archeologický výzkum se uskutečnil období od března 2010 do října 2010 na celé ploše Staroměstského náměstí v Mladé Boleslavi. Potřeba výzkumu byla vyvolána stavbou Revitalizace Staroměstského náměstí. Výzkum byl proveden Ústavem archeologické památkové péče středních Čech pod vedením archeoložky Mgr. Lucie Čiháčkové. Účelem výzkumu byla dokumentace a exkavace archeologických situací ohrožených zemními pracemi stavby METODIKA VÝZKUMU Kompletní dokumentace archeologických jednotek byla prováděna dle pravidel uvedených v Pravidlech archeologického výzkumu (publikována

60 Archeologickým ústavem Akademie věd ČR). Každá archeologická situace byla tvořena částí písemnou, kresebnou a fotografickou. Kresebná dokumentace hrobů byla provedena 1:10. Všechny plány byly výškově i polohově popsány. Absolutní nadmořská výška byla určena pomocí nivelačního přístroje a prostorové zaměření situací na stávající zástavbu bylo provedeno totální stanicí. V programu CorelDRAW 12.0 proběhla vektorizace kresebné dokumentace. Na části výzkumu s plochou pohřebiště bylo pořízeno téměř 3000 snímků (2022 dodavatelskou firmou Osina a 744 autorkou) PRŮBĚH VÝZKUMU První část archeologického výzkumu při akci nazvané Revitalizace Staroměstského náměstí proběhla v březnu a dubnu 2010 během výkopů pro rozvod elektřiny (etapa ČEZ). Jednalo se o liniový výkop vedený severovýchodním směrem od hradu podél východní řady domů celého Staroměstského náměstí. Ačkoli byl výkop veden v již dříve porušených vrstvách, byly nalezeny i neporušené hroby. Během této etapy byly nalezeny 3 hroby před čp. 2 (Hrob 1, 2, 3) a 5 hrobů před čp. 13 (Hrob 8, 9, 10, 13, 15). Původně investor stavby (Město Mladá Boleslav) počítala se zásahem do menší hloubky, ale vzhledem k potřebě vytvořit na náměstí plnohodnotné silniční komunikace a také díky výsledkům hutnících zkoušek (které velmi nešťastně probíhali přesně na ploše již dříve zachyceného pohřebiště) bylo rozhodnuto o hlubším zásahu do historických vrstev. Výzkum tedy probíhal metodou plošné exkavace všech antropogenních vrstev. Počáteční fáze výzkumu při Revitalizaci Staroměstského náměstí, nazvaná Etapa I (Předhradí), proběhla od března do května 2010 a zahrnovala část raně středověkého pohřebiště a probíhala přímo před vchodem na nádvoří hradu (Obr. 1, pozn. na plánu pohřebiště jsou zaneseny pouze hroby z etapy Předhradí). Zkoumaná plocha měla rozměry 6 na 30 metrů. Exkavace pohřebiště probíhala postupným odkryvem vrstev v předem vytyčených segmentech (celkem 46 segmentů) o rozměru 2x2 metrů. Pohřby byly nalezeny v 16 segmentech. Autorka byla přítomna na výzkumu, preparovala složitější nálezové situace a osobně všechny pohřby detailně fotograficky zdokumentovala a vyzvedla (kosti byly umístěny do papírových sáčků a kartonových beden).

61 Obr. 1. Plán pohřebiště odkrytého v roce 2010 (Předhradí) (Archiv ÚAPPSČ, upraveno).

62 LABORATORNÍ ZPRACOVÁNÍ Po převozu kosterního materiálu na pracoviště Ústavu archeologické památkové péče středních Čech Kounice, byly kosti nejprve mechanicky očištěny vodou a jemným kartáčkem. Vzhledem k množství materiálu neprováděla autorka mytí pouze sama, ale zaškolila a dohlížela na dvě brigádnice. Kosti byly po řádném vyschnutí opět umístěny do papírových sáčků a převezeny k dalšímu zpracování na pracoviště Praha (lepení a antropologické určení). Rekonstrukci a všechna antropologická určení prováděla pouze autorka STAV MATERIÁLU Hrobové jámy byly patrné a jejich tmavá výplň byla dobře odlišitelná od rezavě žlutohnědého pískovcového podloží, na které nasedala písčitá vrstva, která je pravděpodobně původním půdním horizontem Zachovalost kosterního materiálu se velmi lišila. Obecně byly kosti dobře zachovány, nebyly poškozeny kořeny rostlin, spodní vodou (většina lebek byla nezaplavená hlínou) či působením půdy. Jen jedna lebka se zachovala neporušená a nebylo nutné ji slepovat (Obr. 3). Bylo to dáno nejen rozdílnou hloubkou uložení, ale i tím, že stavba provedla válcem hutnící zkoušky přímo na ploše pohřebiště. Díky tomuto tlaku kosti, z nejvýše položených hrobů, popraskaly a rozpadaly se. Přímo přes střed zkoumané plochy pohřebiště vedl starý 2 metry široký výkop pro kanalizaci a řada hrobů jím byla doslovně přepůlena. Dále přes pohřebiště vedla i trubka s plynem (Obr. 2), elektrické vedení a nefunkční telefonní kabel. Na tak malé ploše to bylo skutečně mnoho ničivých narušení, ale přesto se v každém nezničeném kousku zachoval hrob, nebo jeho část.

63 Obr. 2. Narušení hrobů rozvody plynu (Hrob 19 a 21). Obr. 3. Nejlépe zachovaná lebka z kosterního materiálu (Hrob 30).

64 4. ANTROPOLOGICKÝ ROZBOR KOSTERNÍHO MATERIÁLU 4.1. Metody Antropologické zpracování bylo provedeno standardními antropologickými metodami MÍRY A INDEXY K měření bylo použito dotykové měřidlo, posuvné měřidlo, osteometrická deska, pásová míra a úhloměr. Lebky a kosti postkraniálního skeletu dospělých i nedospělých jedinců jsem měřila podle definic uváděných E. Drozdovou (Drozdová 2004, s ). KRANIOMETRIE Pro metrickou charakteristiku lebek byly zvoleny míry doporučované k detailnímu výzkumu (Drozdová 2004, s. 27): M1 (největší délka mozkovny), M5 (délka báze lebky), M7 (délka foramen magnum), M8 (největší šířka mozkovny), M9 (nejmenší šířka čela), M10 (největší šířka čela), M11 (biaurikulární šířka), M12 (největší šířka týlu), M13 (mastoidální šířka), M16 (šířka foramen magnum), M17 (výška basion bregma), M20 (nadušní bregmatická výška), M23 (horizontální obvod lebky přes glabellu), M24 (transverzální oblouk), M25 (mediánní oblouk), M26 (mediánní čelní oblouk), M27 (mediánní parietální oblouk), M28 (mediánní occipitální oblouk), M29 (mediánní tětiva čela), M30 (mediánní parietální tětiva), M31 (mediánní occipitální tětiva), M38 (kapacita lebky), M40 (délka obličeje), M43 (šířka horního obličeje), M44 (biorbitální šířka), M45 (šířka obličeje), M46 (šířka středního obličeje), M47 (morfologická výška obličeje), M48 (výška horního obličeje), M50 (přední interorbitální šířka), M51 (šířka očnice), M52 (výška očnice), M54 (šířka nosu), M55 (výška nosu), M60 (maxilloalveolární délka), M61 (maxilloalveolární šířka), M62 (délka patra), M63 (šířka patra), M65 (kondylová šířka dolní čelisti), M66 (bigoniální šířka dolní čelisti), M69 (výška brady), M70 (výška větve dolní čelisti), M71 (šířka větve dolní čelisti), M72 (celkový profilový úhel obličeje), M79 (úhel větví dolní čelisti). Míry M20 (nadušní bregmatická výška) a M72 (celkový profilový úhel obličeje) byly vzhledem ke stavu materiálu a k použitým příliš specializovaným měřidlům vynechány.

65 Kapacita lebky (M38) by byla měřitelná pouze u jedné lebky, a proto byla také tato míra vynechána. Kategorizace měr byla provedena dle Scheidta 1927 (M1, M8, M17, M45, M47, M48) dle Aleksejeva a Debece 1964 (M5, M7, M9, M10, M11, M12, M16, M23, M24, M25, M26, M27, M28, M29, M30, M31, M40, M46, M51, M52, M54, M55, M57, M60, M61, M65, M66, M69, M70, M79 (Stloukal, Dobisíková, Kuželka, Stránská, Velemínský, Vyhnánek, Zvára, (1999), s ). Naopak byla přidána míra M57 (nejmenší šířka kostí nosních). Míra M79 (úhel větví dolní čelisti) nebyla měřena mandibulometrem, ale tak, že dolní čelist byla přiložena boční stranou na papír a byl obkreslen zadní okraj ramene a spodní hrana těla. Poté byly narýsovány k oběma obrysům stran tečny a úhel mezi tečnami změřen úhloměrem. Z naměřených měr byly poté vypočítány následující indexy: I1 (délkošířkový index), I2 (délkovýškový index), I3 (šířkovýškový index), I13 (transverzálně frontoparietální index), I38 (index obličeje ), I39 (index horního obličeje), I42 (index očnice), I48 (nosní index). Kategorizace I1 byla provedena dle Garsona 1886 (Drozdová 2004, s ), I2 dle Martina 1928 (Drozdová 2004, s. 75), I3 dle Brocy 1875 (Drozdová 2004, s. 75), I13 dle Aleksejeva a Debece (Drozdová 2004, s. 76), I38 dle Virchowa 1889 (Drozdová 2004, s. 77), I39 dle Martina 1928 (Drozdová 2004, s. 77), I42 a I48 dle Martina a Sallera 1957 (Drozdová 2004, s ). OSTEOMETRIE POSTKRANIÁLNÍHO SKELETU Měřené rozměry na postkraniálním skeletu byly vybrány s ohledem na rozměry používané v rovnicích pro určení pohlaví, výšky postavy a u nedospělých jedinců i věku. Na kosti pažní byly měřeny M1 (největší délka humeru), M7 (nejmenší obvod diafýzy), M8 (obvod hlavice), M9 (největší transverzální průměr hlavice), M10 (největší sagitální průměr hlavice), na kosti vřetenní a loketní M1 (největší délka), na kosti stehenní M1 (největší délka femuru), M6 (sagitální průměr středu diafýzy), M7 (transverzální průměr středu diafýzy), M8 (obvod středu diafýzy), M9 (horní transverzální průměr diafýzy), M10 (horní sagitální průměr diafýzy), M18 (vertikální průměr hlavice), M19 (transverzální průměr hlavice), M20 (obvod hlavice), na holenní kosti M1 (celková délka tibie), M8a (sagitální průměr v úrovni foramen nutricium), M9a (transverzální průměr v úrovni foramen nutricium), BB, MCW, MCL, LCW, na lýtkové kosti M1 (největší délka) a na hlezenní kosti M1 (délka talu), M2 (šířka talu), M4 (délka trochlea tali), M5/1/ (zadní

66 šířka trochlea tali), M10 (šířka caput tali). Na pánevní kosti byly měřeny rozměry PU M, IS M (Novotný 1986, ). Na čéšce M1 (největší výška čéšky), M3 (největší tloušťka čéšky), M4 (výška facies articularis patellae). Na kosterních pozůstatcích nedospělých jedinců jsem měřila délku dlouhých kostí (pažní kost, vřetenní kost, loketní kost, stehenní kost, holenní kost, lýtková kost), šířku a délku lopatky, šířku a délku lopaty kyčelní kosti, délku stydké kosti a délku sedací kosti (Stloukal a kol. 1999, s ). Na zubech nedospělých jedinců byly brány následující míry na druhé dolní stoličce bukolinguální rozměr a na dolním druhém řezáku mesiodistální rozměr URČENÍ POHLAVÍ Primárně bylo pohlaví dospělých jedinců určováno na pánevní kosti dle Brůžka (Brůžek 2002, s ). Doplňkově byly pánevní kosti pohlavně posuzovány také dle rozvoje morfologických diagnostických znaků popsaných Acsádim a Nemeskérim (Acsádi, Nemeskéri 1970 cit. (Stloukal a kol. 1999, s. 183). Pokud pánevní kosti chyběly, nebo je nebylo možné hodnotit, byla použita metoda určení pohlaví na kosti pažní a stehenní dle diskriminačních rovnic Černého a Komendy (Černý a Komenda 1980, s ). Vzhledem ke stavu materiálu, kdy se zachovala pouze jedna lebka nepoškozená, bylo pohlaví na lebkách určováno jen výjimečně a to dle metody Novotného, která pracuje s kvantifikací morfoskopických znaků a jejich dosazením do diskriminačních rovnic (Novotný, Íşcan, Loth 1993, s ). Pohlaví bylo také v jednom případě hodnoceno na chrupu dle Rösinga (Rösing 1983, s ). Pokud byly z jedince zachovány pouze dolní končetiny bez měřitelných stehenních kostí, byly použity k určení pohlaví metody na čéšce dle Dofkové (Dofková 1995), na proximální hlavici holenní kosti dle Hollanda (Holland 1991, s ) a na hlezenní kosti dle Novotného (Novotný 1985, s. 437) a dle Novotného a Vančaty (Novotný, Vančata 1985, s. 437). U kostí nedospělců jsem pohlaví hodnotila dle aspektivního hodnocení oblasti gonií a tvaru alveolárního oblouku dolní čelisti. Na kyčelních kostech jsem hodnotila úhel, který svírají ramena velkého sedacího zářezu a jeho tvar a zakřivení hřebene kyčelní kosti, podle metody vypracované Schutkowským (Schutkowski 1993, ). Dále dle metody založené na metrice dočasného chrupu dle Blacka (Black 1978, s ).

67 URČENÍ VĚKU Pokud byla zachována dentice, pak byl věk u lebek určován dle opotřebení zubů v horní a dolní čelisti podle Lovejoye (Lovejoy 1985, s ). Pokud byly u dospělých jedinců zachovány pouze kosti postkraniálního skeletu, pak byl věk v případě přítomnosti degenerativních změn určen jako maturus (nad 40 let), v případě jejich nepřítomnosti pak pouze jako dospělý. Věk dětí a juvenilních jedinců byl hodnocen dle Ubelakerova schématu vývoje chrupu (Ubelaker 1978). Určování věku nedospělých jedinců bylo dále prováděno dle měření délky diafýz dlouhých kostí (pažní kost, vřetenní kost, loketní kost, stehenní kost, holenní kost) dle Stloukala a Hanákové (Stloukal, Hanáková 1978, s ). Z rozměrů lopatky, kyčelní kosti, sedací kosti a stydké kosti jsem určila věk dle Florkowského a Kozlowského (Florkowski, Kozlowski 1994, s ). Dále jsem na všech kostech lebky i postkraniálního skeletu nedospělců hodnotila věk dle přirůstání epifyzárních center k tělům kostí podle schémat uvedených v knize Juvenile osteology (Schaefer, Black, Scheuer 2009, s ). Kategorizace věku byla použita standardní (Stloukal a kol. 1999, s. 236), ale oproti standardnímu dělení byl věk nedospělých jedinců rozdělen na 4 stupně: infans I (narození až 6 měsíců), infans II (0,5 až 6 let), infans III (7 až 13 let), juvenis (14 až 19 let) ODHAD VÝŠKY POSTAVY Tělesnou výšku jsem u dospělých vypočetla Sjøvoldovou metodou (Sjøvold 1990, s ), která se hodí pro většinu etnických skupin a není nutné znát pohlaví zkoumaných jedinců. Kategorizaci výšky postavy jsem provedla dle Martina (Martin, Saller 1957, s. 324) ANATOMICKÉ VARIETY A PATOLOGIE Hodnocení anatomických variet bylo provedeno dle popisu epigenetických znaků na lidské kostře zpracovaných P.Velemínským (Velemínský 1999, s ).

68 Patologické projevy na kostech byly zpracovávány dle L. Horáčkové, E. Strouhala, L. Vargové (2004), D. J. Ortnera (2003), T. Waldrona (2009) a R. Pinhasiho a S. Mayse (2008). Hodnocení horizontální lineární hypoplázie skloviny bylo provedeno dle schématu Reida a Deana (Reid, Dean 2000, s ), stupeň zubního kamene dle Nguyen (Nguyen 1982) a Brothwella (Brothwell 1981) POČÍTAČOVÉ ZPRACOVÁNÍ A FOTODOKUMENTACE Pro zpracování textu a tabulek byl použit balíček programů Office XP 2007, na grafickou úpravu pak Adobe Photoshop 8.0 a CorelDRAW 12.0.

69 4.2. Výsledky (výzkum z roku 2010, Předhradí a Staroměstské nám. čp. 13) POHLAVÍ Z celkového počtu 42 dospělých jedinců se podařilo určit pohlaví (morfoskopickými a morfometrickými metodami) u 19 mužů a 14 žen. U 9 jedinců pohlaví nebylo možné zjistit (Tab. 1). Tab. 1. Poměr dospělých mužů a žen. neurč. N N N Celkem počet % 45,2 33,3 21,4 99,9 U nedospělých jedinců je určování pohlaví problematičtější. Z celkem 8 nedospělých jedinců bylo pohlaví určeno u 6 a to vždy jako ženské VĚK Ve zkoumaném kosterním materiálu se nacházelo 8 nedospělých jedinců a 42 dospělých (Tab. 2). Relativně malé zastoupení nedospělých jedinců je pravděpodobně dáno nekompletností pohřebiště, které nebylo zkoumáno v celé své ploše. Tab. 2. Kategorizace věku (základní). neurč. Celkem N N N N % nedospělí ,0 dospělí ,0 Nenarozený plod nebyl nalezen žádný, nejmladší nalezený jedinec zemřel ve věku 6 12 měsíců. Z 8 nedospělých jedinců patřilo do kategorie infans 6 jedinců a do kategorie juvenis 2 jedinci. Kategorie infans I nebyla zastoupena vůbec, do infans II spadalo 5 jedinců, do kategorie infans III jeden a do kategorie juvenis 2 jedinci. V dospělých jedincích bylo 10 jedinců zařazeno do kategorie adultus, 14 do kategorie maturus, 2 do kategorie senilis a 16 jedinců obecně pouze jako dospělí.

70 Děti nejčastěji zemřely ve věku infans II. U žen byla nejvyšší úmrtnost ve věku adultus I (díky porodům a komplikacím z nich plynoucích), nejvíce mužů pak zemřelo ve věku adultus II a maturus II (Tab. 3). Tab. 3. Kategorizace věku (podrobná). neurč. Celkem N N N N % fetus infans I infans II ,0 infans III 1 1 2,0 juvenis 2 2 4,0 adultus I 4 4 8,0 adultus II ,0 maturus I 1 1 2,0 maturus II 3 3 6,0 maturus ,0 senilis ,0 dospělý , VÝŠKA POSTAVY Výšku postavy bylo možné vypočítat u celkem 21 dospělých jedinců 12 mužů, 8 žen a 1 pohlavně neurčitelného jedince (Tab. 4). Nejčastější kategorií u obou pohlaví byla vysoká výška postavy. Tab. 4. Kategorizace výšky postavy. neurč. Celkem N N N N % malá 1 1 4,8 podstřední střední 2 2 9,5 nadstřední 2 2 9,5 nadstřední vysoká 1 1 4,8 vysoká ,6 velmi vysoká ,8 Výška postavy byla vypočítána u každého jedince na všech měřitelných dlouhých kostech. U horních končetin vychází výšky lehce vyšší než u dolních. Při porovnání jednotlivých kostí vyplývá, že u mužů pažní kost udává výrazně vyšší výšku postavy než

71 kosti předloktí a dolní končetiny (Tab. 5). V rámci jednoho jedince vykazuje vřetenní kost nejnižší výšku postavy a pažní kost nejvyšší výšku postavy (Tab. 6). Tab. 5. Přehled výšky postavy dospělých jedinců (počet, průměr, variace). (pozn. v tabulce není ve zvláštním sloupci jedinec s neurčitelným pohlavím u holenní kosti a dolní končetiny tedy chybí jeden do celkového počtu, ale je započítán do sloupce Celkem) Celkem N Ø min max N Ø min max N Ø min max pažní kost 6 178,1 169,2 183, ,9 156,9 170, ,6 156,9 183,9 vřetenní kost 2 169,3 168,8 169, ,3 158,4 159, ,3 158,4 169,7 loketní kost 4 172,0 169,9 172, ,5 159,8 161, ,2 159,8 172,7 stehenní kost 5 173,0 165,1 182, ,2 152,1 171, ,6 152,1 182,7 holenní kost 7 171,1 162,2 179, ,1 155,1 173, ,0 155,1 179,6 lýtková kost 4 167,8 159,8 178, ,1 159,1 159, ,1 159,1 178,5 horní končetina 7 176,1 169,6 183, ,6 158,1 170, ,1 158,1 183,9 dolní končetina 9 171,1 159,8 182, ,0 153,6 172, ,9 153,6 182,7 obě končetiny ,9 159,8 183, ,4 156,5 172, ,7 156,5 183,9

72 Tab. 6. Výška postavy na jednotlivých kostech a končetinách u jednotlivých hrobů. Hrob číslo A pohlaví ± muž muž muž žena žena žena žena muž muž žena muž HORNÍ KONČETINA pažní kost (M1) ± 4,89 182,1 170,1 158,1 156,9 162,5 176,8 vřetenní kost (M1) ± 5,01 169,7 158,4 159,9 loketní kost (M1) ± 4,97 172,7 159,8 DOLNÍ KONČETINA stehenní kost (M1) ± 4,49 171,9 170,6 152,1 160,0 182,7 172,4 holenní kost (M1) ± 4,15 170,6 170,5 155,1 163,6 175,0 169,9 lýtková kost (M1) ± 4,10 159,8 159,1 PRŮMĚRY A KATEGORIZACE průměr horní končetina 182,1 171,2 170,1 158,1 158,4 161,2 176,8 průměr dolní končetina 159,8 171,3 170,6 153,6 160,9 175,0 182,7 171,2 PRŮMĚR OBĚ KONČETINY 182,1 159,8 171,2 170,4 158,1 156,5 160,9 175,0 182,7 161,2 173,0 KATEGORIE v. vys. malá vysoká v. vys. nadstř. nadstř. vysoká vysoká v. vys. vysoká vysoká Hrob číslo B pohlaví ± n. žena muž muž muž muž muž muž žena žena HORNÍ KONČETINA pažní kost (M1) ± 4,89 183,9 179,3 177,5 169,2 vřetenní kost (M1) ± 5,01 168,8 159,5 loketní kost (M1) ± 4,97 172,7 172,7 169,9 161,2 DOLNÍ KONČETINA stehenní kost (M1) ± 4,49 171,3 173,0 165,1 167,0 holenní kost (M1) ± 4,15 169,1 173,4 175,0 179,6 162,2 165,5 167,9 lýtková kost (M1) ± 4,10 168,8 178,5 164,1 PRŮMĚRY A KATEGORIZACE průměr horní končetina 183,9 176,0 173,0 169,6 160,4 průměr dolní končetina 169,1 172,4 172,3 179,1 163,7 164,8 167,5 PRŮMĚR OBĚ KONČETINY 169,1 172,4 183,9 176,0 172,6 179,1 166,6 164,8 160,4 167,5 KATEGORIE n.-v. v. vys. v. vys. vysoká vysoká vysoká střední střední vysoká vysoká

73 ROBUSTICITA Pokud se zachovala jen lebka, je hodnocena robusticita dle lebky, pokud bylo možné hodnotit lebku i postkraniální skelet (a jejich hodnocení není shodné), bylo započítáno hodnocení těla. Hodnocení bylo možné provést u 19 mužů, 14 žen a 9 pohlavně neurčitelných jedinců. Celkově byla nejčastější středně robustní stavba kostry a střední svalový reliéf (Tab. 7, 8). Tab. 7. Stavba kostry. neurč. Celkem N N N N % gracilní ,6 střední ,5 robustní ,9 Tab. 8. Reliéf svalových úponů. neurč. Celkem N N N N % slabý ,3 střední ,1 výrazný , METRICKÁ CHARAKTERISTIKA LEBEK MOZKOVNA Délkošířkový index byl hodnotitelný u 3 mužů a 3 žen. Vyskytovaly se pouze kategorie dolichokranní, mesokranní, brachykranní a hyperbrachykranní. Nejčastěji zastoupeným typem byly mesokranní a brachykranní lebky (Tab. 9). Kategorizace I1 byla provedena dle Garsona 1886 (Drozdová 2004, s ). Tab. 9. Kategorizace délkošířkového indexu lebky (I1). Celkem N N N % ultradolichokranní hyperdolichokranní dolichokranní ,7 mesokranní ,3 brachykranní ,3 hyperbrachykranní ,7 ultrabrachykranní Největší délka mozkovny byla měřitelná u 3 mužů a 3 žen. Kromě velmi dlouhé se vyskytovaly všechny kategorie. Nejčastěji zastoupeným typem byla dlouhá mozkovna (Tab. 10).

74 Tab. 10. Kategorizace největší délky mozkovny (M1). Celkem N N N % krátká ,7 střední ,3 dlouhá ,0 velmi dlouhá Největší šířku mozkovny bylo možné měřit u 3 mužů a 3 žen. Kromě velmi úzké se vyskytovaly všechny kategorie. Nejčastěji zastoupeným typem byla středně široká mozkovna (Tab. 11). Tab. 11. Kategorizace největší šířky mozkovny (M8). Celkem N N N % velmi úzká úzká ,3 střední ,0 široká ,7 Délkovýškový index byl hodnotitelný pouze u 2 žen a kategorie chamaekranní se nevyskytla (Tab. 12). Kategorizace I2 byla provedena dle Martina 1928 (Drozdová 2004, s. 75). Tab. 12. Kategorizace délkovýškového indexu lebky (I2). Celkem N N N % chamaekranní orthokranní ,0 hypsikranní ,0 Výška lebky byla měřitelná u 2 žen, které spadaly do střední a velké výšky (Tab. 13). Tab. 13. Kategorizace výšky lebky (M17). Celkem N N N % nízká střední ,0 vysoká velká ,0

75 Šířkovýškový index byl hodnotitelný pouze u 2 žen, které spadaly do tapeinokranních a akrokranních lebek (Tab. 14). Kategorizace I3 byla provedena dle Brocy 1875 (Drozdová 2004, s. 75). Tab. 14. Kategorizace šířkovýškového indexu lebky (I3). Celkem N N N % tapeinokranní ,0 metriokranní akrokranní ,0 Transverzální frontoparietální index byl hodnotitelný u 3 mužů a 2 žen, všechny kategorie byly zastoupeny. Nejméně častá byla kategorie metriometopních lebek (Tab. 15). Kategorizace I13 byla provedena dle Aleksejeva a Debece (Drozdová 2004, s. 76). Tab. 15. Kategorizace transverzálního frontoparietálního indexu lebky (I13). Celkem N N N % stenometopní ,0 metriometopní ,0 eurymetopní ,0 (Tab. 16). Délka lební báze byla měřitelná pouze u 1 ženy, která měla středně dlouhou bázi Tab. 16. Kategorizace délky lební báze (M5). Celkem N N N % velmi malá malá střední ,0 velká velmi velká Délka velkého týlního otvoru byla měřitelná u 3 žen a všechny spadaly do kategorie velké délky (Tab.17).

76 Tab. 17. Kategorizace délky velkého týlního otvoru (M7). Celkem N N N % velmi malá malá střední velká ,0 velmi velká ,0 Šířka velkého týlního otvoru byla měřitelná u 1 muže a 3 žen. Kaetgorie velmi malé a malé šířky s evůbec nevyskytla, nejčastější byla velmi velká šířka (Tab. 18). Tab. 18. Kategorizace šířky velkého týlního otvoru (M16). Celkem N N N % velmi malá malá střední ,0 velká ,0 velmi velká ,0 Biaurikulární šířka byla měřitelná u 1 muže a 2 žen. Nejvíce zastoupena byla kategorie velmi velké šířky (Tab. 19). Tab. 19. Kategorizace biaurikulární šířky (M11). Celkem N N N % velmi malá malá ,3 střední velká velmi velká ,7 Největší týlní šířka byla měřitelná u 2 mužů a 3 žen. Kategorie velmi malé a malé šířky vůbec nebyla zaznamenána (Tab. 20).

77 Tab. 20. Kategorizace největší týlní šířky (M12). Celkem N N N % velmi malá malá střední ,0 velká ,0 velmi velká ,0 Horizontální obvod přes glabellu byl měřitelný u 2 mužů a 2 žen, kteří spadali do kategorií středního a velkého obvodu (Tab. 21). Tab. 21. Kategorizace horizontálního obvodu lebky přes glabellu (M23). Celkem N N N % velmi malý malý střední ,0 velký ,0 velmi velký Transverzální oblouk bylo možné měřit u 1 muže a 2 žen. Nejčastější byla kategorie velmi velkého oblouku (Tab. 22). Tab. 22. Kategorizace transverzálního oblouku (M24). Celkem N N N % velmi malý malý střední velký ,3 velmi velký ,7 Mediánní oblouk byl měřitelný u 1 muže a 1 ženy, kteří spadali do kategorie velkého oblouku (Tab. 23).

78 Tab. 23. Kategorizace mediánního oblouku (M25). Celkem N N N % velmi malý malý střední velký ,0 velmi velký Mediánní čelní oblouk bylo možné měřit u 3 mužů a 6 žen. Nejvíce zastoupena byla kategorie středního oblouku (Tab. 24). Tab. 24. Kategorizace mediánního čelního oblouku (M26). Celkem N N N % velmi malý malý ,2 střední ,4 velký ,3 velmi velký Mediánní parietální oblouk byl měřitelný u 3 mužů a 7 žen. Nejčastější kategorií byl střední oblouk (Tab. 25). Tab. 25. Kategorizace mediánního parietálního oblouku (M27). Celkem N N N % velmi malý malý střední ,0 velký ,0 velmi velký ,0 Mediánní okcipitální oblouk bylo možné měřit u 1 muže a 2 žen. Nejvíce zastoupena byla kategorie velkého oblouku (Tab. 26).

79 Tab. 26. Kategorizace mediánního okcipitálního oblouku (M28). Celkem N N N % velmi malý malý střední ,3 velký ,7 velmi velký Mediánní tětiva čela byla měřitelná u 3 mužů a 6 žen. Vyskytly se všechny kategorie kromě velmi malé tětivy (Tab. 27). Tab. 27. Kategorizace mediánní tětivy čela (M29). Celkem N N N % velmi malá malá ,3 střední ,3 velká ,2 velmi velká ,1 Mediánní parietální tětivu bylo možné měřit u 3 mužů a 7 žen. Nejčastější kategorií byla velká tětiva (Tab. 28). Tab. 28. Kategorizace mediánní parietální tětivy (M30). Celkem N N N % velmi malá malá střední ,0 velká ,0 velmi velká ,0 Okcipitální tětiva byla měřitelná u 1 muže a 2 žen a nejčastější byla kategorie střední tětivy (Tab. 29).

80 Tab. 29. Kategorizace mediánní okcipitální tětivy (M31). Celkem N N N % velmi malá malá ,3 střední ,7 velká velmi velká OBLIČEJ Nejmenší šířku čela bylo možné měřit u 3 mužů a 7 žen. Nejvíce lebek spadalo do kategorie střední šířky čela (Tab. 30). Tab. 30. Kategorizace nejmenší šířky čela (M9). Celkem N N N % velmi malá malá ,0 střední ,0 velká ,0 velmi velká ,0 Největší šířku čela měl měřitelnou pouze 1 muž a 1 žena. Oba spadaly do kategorie velmi velké šířky (Tab. 31). Tab. 31. Kategorizace největší šířky čela (M10). Celkem N N N % velmi malá malá střední velká velmi velká ,0 Obličejový index lebky byl hodnotitelný pouze u 2 žen. Obě spadaly do kategorie mesoprosopních obličejů (Tab. 32). Kategorizace I38 byla provedena dle Virchowa 1889 (Drozdová 2004, s. 77).

81 Tab. 32. Kategorizace obličejového indexu lebky (I38). Celkem N N N % chamaeprosopní mesoprosopní ,0 leptoprosopní Výška obličeje byla měřitelná pouze u 2 žen, které spadaly do kategorií střední a vysoké výšky (Tab. 33). Tab. 33. Kategorizace výšky obličeje (M47). Celkem N N N % nízká střední ,0 vysoká ,0 velmi vysoká Šířka obličeje byla rovněž měřitelná pouze u 2 žen, které měly středně široký a široký obličej (Tab. 34). Tab. 34. Kategorizace šířky obličeje (M45). Celkem N N N % úzká střední ,0 široká ,0 velmi široká Index horního obličeje byl hodnotitelný pouze u 1 ženy, která měla mesenní obličej (Tab. 35). Kategorizace I39 byla provedena dle Martina 1928 (Drozdová 2004, s. 77). Tab. 35. Kategorizace indexu horního obličeje (I39). Celkem N N N % hypereuryenní euryenní mesenní ,0 leptenní hyperleptenní

82 Výšku horního obličeje bylo možné měřit také pouze u 1 ženy, která měla nízký obličej (Tab. 36). Tab. 36. Kategorizace výšky horního obličeje (M48). Celkem N N N % nízká ,0 střední vysoká velmi vysoká (Tab. 37). Délka obličeje byla měřitelná pouze u 1 ženy, která měla malou délku obličeje Tab. 37. Kategorizace délky obličeje (M40). Celkem N N N % velmi malá malá ,0 střední velká velmi velká Šířka středního obličeje byla měřitelná u 1 muže a 5 žen. Nejčastější kategorií byla malá a střední šířka (Tab. 38). Tab. 38. Kategorizace šířky středního obličeje (M46). Celkem N N N % velmi malá malá ,3 střední ,3 velká ,7 velmi velká ,7 Maxilloalveolární délku bylo možné možné měřit u 3 mužů a 4 žen. Nejvíce zastoupena byla kategorie velké délky (Tab. 39).

83 Tab. 39. Kategorizace maxilloalveolární délky (M60). Celkem N N N % velmi malá ,3 malá střední ,6 velká ,9 velmi velká ,3 Maxilloalveolární šířka byla měřitelná u 4 mužů a 6 žen. Kategorie velmi malé šířky nebyla vůbec zastoupena (Tab. 40). Tab. 40. Kategorizace maxilloalveolární šířky (M61). Celkem N N N % velmi malá malá ,0 střední ,0 velká ,0 velmi velká ,0 Očnicový index byl hodnotitelný u 3 žen. Nejvíce byla zastoupena kategorie hypsikonchních očnic (Tab. 41). Kategorizace I42 byla provedena dle Martina a Sallera 1957 (Drozdová 2004, s. 77). Tab. 41. Kategorizace očnicového indexu (I42). Celkem N N N % chamaekonchní mesokonchní ,3 hypsikonchní ,7 (Tab. 42). Šířka očnice byla měřitelná pouze u 3 žen. Nejčastější byla středně široká očnice

84 Tab. 42. Kategorizace šířky očnice (M51). Celkem N N N % velmi malá malá střední ,7 velká velmi velká ,3 (Tab. 43). Výšku očnice bylo možné měřit u 3 žen. Nejčastější byla velká výška očnice Tab. 43. Kategorizace výšky očnice (M52). Celkem N N N % velmi malá malá střední ,3 velká ,7 velmi velká Šířka nosu byla měřitelná u 2 mužů a 5 žen. Nejvíce lebek spadalo do kategorie velké šířky (Tab. 44). Tab. 44. Kategorizace šířky nosu (M54). Celkem N N N % velmi malá malá ,3 střední ,6 velká ,1 velmi velká Výšku nosu byla měřitelná u 2 žen, které spadaly do kategorie velké a velmi velké výšky nosu (Tab. 45).

85 Tab. 45. Kategorizace výšky nosu (M55). Celkem N N N % velmi malá malá střední velká ,0 velmi velká ,0 Nejmenší šířku nosních kostí bylo možné měřit u 2 žen. Obě spadaly do kategorie velké šířky (Tab. 46). Tab. 46. Kategorizace nejmenší šířky kostní nosních (M57). Celkem N N N % velmi malá malá střední velká ,0 velmi velká Nosní index byl hodnotitelný u 2 žen, které spadaly do kategorií leptorhinních a mesorhinních lebek (Tab. 47). Kategorizace I48 byla provedena dle Martina a Sallera 1957 (Drozdová 2004, s. 78). Tab. 47. Kategorizace nosního indexu (I48). Celkem N N N % leptorhinní ,0 mesorhinní ,0 chamaerhinní hyperchamaerhynní DOLNÍ ČELIST Kondylární šířka byla měřitelná u 3 mužů a 4 žen. Nejvíce zastoupena byla kategorie velmi velké šířky (Tab. 48).

86 Tab. 48. Kategorizace kondylární šířky dolní čelisti (M65). Celkem N N N % velmi malá malá střední ,3 velká ,3 velmi velká ,4 Bigoniální šířku dolní čelisti bylo možné změřit u 4 mužů a 4 žen. Nejčastější byla kategorie velmi velké šířky (Tab. 49). Tab. 49. Kategorizace bigoniální šířky dolní čelisti (M66). Celkem N N N % velmi malá ,5 malá střední ,5 velká ,0 velmi velká ,0 Výška brady byla měřitelná u 6 mužů a 8 žen. Nejvíce byla zastoupena kategorie středně vysoké brady (Tab. 50). Tab. 50. Kategorizace výšky brady (M69). Celkem N N N % velmi malá 1 1 7,1 malá ,4 střední ,9 velká 1 1 7,1 velmi velká ,4 Výška větve dolní čelisti byla měřitelná u 6 mužů a 7 žen. Nejčastější byla kategorie velmi velké výšky (Tab. 51).

87 Tab. 51. Kategorizace výšky větve dolní čelisti (M70). Celkem N N N % velmi malá malá 1 1 7,7 střední ,4 velká ,4 velmi velká ,5 Úhel větví dolní čelisti bylo možné měřit u 6 mužů a 9 žen. Nejvíce čelistí spadalo do kategorie středního úhlu (Tab. 52). Tab. 52. Kategorizace úhlu větví dolní čelisti (M79). Celkem N N N % velmi malý 1 1 6,7 malý ,7 střední ,7 velký ,0 velmi velký Mladoboleslavská skupina z výzkumu v roce 2010 (všechny lebky byly pohlavně určitelné) se svými průměrnými mírami měr a indexů (Tab. 53 a Tab. 54) na mozkovně i na obličeji řadí obecně k středním a vyšším hodnotám. Pouze délka obličeje (M40) byla naměřena malá (byla měřitelná pouze u 1 ženy). Tab. 53. Průměrné míry na lebkách. míra Celkem M1 střední dlouhá dlouhá M5 střední M7 velmi velká velká M8 střední střední střední M9 střední velká M10 velmi velká velmi velká M11 velmi velká velká M12 velká velká M13 M16 velmi velká velká M17 střední střední M23 střední velký M24 velmi velký velmi velký M25 velký velký M26 střední střední M27 velký velký

88 míra Celkem M28 velký velký M29 střední střední M30 velká velká M31 střední střední M40 malá M43 M44 M45 široká střední M46 střední velká M47 vysoká střední M48 nízká nízká M50 M51 velká M52 velká M54 velká střední M55 velká M57 velká M60 velká střední M61 střední velká M62 M63 M65 velmi velká velká M66 velmi velká střední M69 střední střední M70 velká velmi velká M71 M79 střední střední Tab. 54. Průměrné indexy na lebkách. index Celkem I1 brachykranní mesokranní brachykranní I2 orthokranní orthokranní I3 metriokranní metriokranní I13 stenometopní eurymetopní metriometopní I38 mesoprosopní mesoprosopní I39 mesenní mesenní I42 hypsikonchní hypsikonchní I48 leptorhinní leptorhinní Souborný přehled počtu měřitelných mužů a žen, průměrné hodnoty, minimální hodnoty a maximální hodnoty všech měřených měr a vypočítaných indexů na lebkách podávají následující tabulky (Tab. 55 a Tab. 56).

89 Tab. 55. Přehled všech měřených měr na lebce (počet, průměr, variace). míra Celkem N Ø min max N Ø min max N Ø min max M ,4 173,3 192, ,2 174,7 180, ,3 173,3 192,7 M ,8 96,8 96,8 1 96,8 96,8 96,8 M7 1 40,3 40,3 40,3 3 37,0 36,5 37,6 4 37,8 36,5 40,3 M ,4 140,9 155, ,9 136,3 144, ,6 136,3 155,6 M9 3 97,2 96,9 97,4 7 96,3 90,7 102, ,6 90,7 102,1 M ,3 131,3 131, ,1 122,1 122, ,7 122,1 131,3 M ,8 133,8 133, ,6 114,3 130, ,3 114,3 133,8 M ,5 109,4 121, ,7 106,4 110, ,4 106,4 121,5 M ,3 112,3 112,3 1 94,3 94,3 94, ,3 94,3 112,3 M ,8 33,8 33,8 3 30,7 29,2 32,9 4 31,5 29,2 33,8 M ,3 127,3 135, ,3 127,3 135,2 M ,0 520,0 526, ,0 500,0 512, ,5 500,0 526,0 M ,0 344,0 344, ,0 313,0 321, ,0 313,0 344,0 M ,0 387,0 387, ,0 365,0 365, ,0 365,0 387,0 M ,0 120,0 135, ,3 114,0 127, ,2 114,0 135,0 M ,3 131,0 141, ,6 122,0 143, ,3 122,0 143,0 M ,0 121,0 121, ,5 111,0 120, ,3 111,0 121,0 M ,6 108,3 117, ,3 104,3 120, ,7 104,3 120,0 M ,5 115,3 127, ,5 110,0 119, ,3 110,0 127,0 M ,0 96,0 96,0 2 92,9 90,1 95,7 3 93,9 90,1 96,0 M ,1 92,1 92,1 1 92,1 92,1 92,1 M ,3 110,0 112, ,2 96,4 111, ,8 96,4 112,6 M ,5 95,5 105, ,5 95,5 105,5 M ,5 125,4 133, ,5 125,4 133,6 M ,6 95,6 95,6 5 95,3 88,5 108,3 6 95,4 88,5 108,3 M ,1 110,2 120, ,1 110,2 120,0 M ,3 63,3 63,3 1 63,3 63,3 63,3 M ,7 19,3 22,4 3 20,7 19,3 22,4 M ,6 40,5 43,2 3 41,6 40,5 43,2 M ,0 34,4 36,9 3 36,0 34,4 36,9 M ,7 26,1 27,2 5 25,1 23,2 26,6 7 25,5 23,2 27,2 M ,3 52,1 54,4 2 53,3 52,1 54,4 M ,8 9,8 9,8 2 9,8 9,8 9,8 M ,5 56,2 58,3 4 51,1 46,0 57,0 7 53,8 46,0 58,3 M ,7 60,8 68,1 6 63,3 58,4 69, ,9 58,4 69,1 M ,8 52,8 52,8 1 45,4 45,4 45,4 2 49,1 45,4 52,8 M ,5 38,1 44,1 6 43,6 39,8 49, ,7 38,1 49,7 M ,2 130,2 141, ,4 112,4 126, ,2 112,4 141,2 M ,0 106,3 124,2 4 97,1 82,8 109, ,0 82,8 124,2 M ,0 30,2 38,8 8 29,6 23,2 36, ,5 23,2 38,8 M ,4 63,0 72,3 7 63,4 52,4 72, ,7 52,4 72,6 M ,4 29,9 34,2 8 30,5 25,9 34, ,9 25,9 34,3 M ,5 114,0 128, ,1 114,0 129, ,1 114,0 129,0 Tab. 56. Přehled všech vypočítaných indexů na lebce (počet, průměr, variace). míra Celkem N Ø min max N Ø min max N Ø min max I1 3 81,7 73,1 89,8 3 79,0 78,0 80,1 6 80,3 73,1 89,8 I ,1 70,8 77,4 2 74,1 70,8 77,4 I ,5 89,7 99,2 2 94,5 89,7 99,2 I ,6 62,5 68,8 2 70,8 70,3 71,4 5 67,7 62,5 71,4

90 míra Celkem I ,8 87,9 89,8 2 88,8 87,9 89,8 I ,5 50,5 50,5 1 50,5 50,5 50,5 I ,7 84,9 90,1 3 86,7 84,9 90,1 I ,0 42,6 49,3 2 46,0 42,6 49, POSTKRANIÁLNÍ SKELET Platymerický index byl hodnotitelný u 6 mužů a 6 žen. Nejvíce zastoupenými kategoriemi byly platymerní a eurymerní stehenní kosti (Tab. 57). Tab. 57. Kategorizace platymerického indexu. Celkem N N N % hyperplatymerní ,7 platymerní ,3 eurymerní ,3 stenomerní ,7 Knemický index bylo možné hodnotit u 10 mužů, 6 žen a jednoho pohlavně neurčitelného jedince. Jednoznačně nejčastější kategorie byla euryknemní holenní kosti (Tab. 58). Tab. 58. Kategorizace knemického indexu. neurč. Celkem N N N N % platyknemní mesoknemní ,7 euryknemní ,3 Nedospělí jedinci Jednotlivé měřitelné míry na nedospělých jedincích jsou shrnuty pro jednotlivé hroby v Tab. 59. Tab. 59. Přehled měr měřených na nedospělých jedincích. Hrob číslo pohlaví ,5 1 věk žena žena žena žena žena žena n. dx sin dx sin dx sin dx sin dx sin dx sin dx sin klíční kost M1 113,3 75,3 lopatka šířka 49,7 60,8 pažní kost M1 162,0 160,0 236,7 236,2 192,0 85,0

91 Hrob číslo vřetenní kost M1 120,0 171,0 167,5 loketní kost M1 133,0 170,0 kyčelní kost šířka 114,2 114,7 74,6 73,6 124,0 kyčelní kost délka 100,4 65,8 112,0 sedací kost délka 63,8 63,7 43,2 48,8 stydká kost délka 57,4 36,0 35,9 stehenní kost M1 205,0 333,0 328,5 182,6 180,0 245,0 holenní kost M1 163,0 163,0 261,0 261,0 142,7 143,7 19, PATOLOGICKÉ PROJEVY NA SKELETECH Na zkoumaném kosterním materiálu byla nalezena různá traumata, nádory, degenerativně produktivní choroby, aseptické záněty kostí, stopy nespecifické zátěže a choroby zubů a alveolů, či vrozené anomálie. V kapitole Popis jednotlivých hrobů jsou patologické nálezy zaznamenány a podrobněji lokalizovány. TRAUMATA Byla zaznamenána pouze jedna zlomenina. Jednalo se o luxační zlomeninu (Horáčková, Strouhal, Vargová, 2004, s. 76) hlavice kosti vřetenní s následnou deformační artrózou postihující celý loketní kloub (jedinec neurčitelného pohlaví, nad 40 let, Hrob 34). Hlavice kosti vřetenní je deformována a kost loketní je ve svém pohybu omezována deformací kloubních ploch (Obr. 4) Stopou po zhojeném hematomu (po tupém úderu do levé temenní kosti) byl čočkovitý útvar o průměru 9 mm (v nejvyšším vyboulení vysoký 1 mm) nalezený u ženy ve věku let (Hrob 14).

92 Obr. 4. Zhojená luxační zlomenina hlavice vřetenní kosti a posttraumatická deformační artróza na levém loketním kloubu. Dole detail na kloub z dorsální strany (Hrob 34).

93 Obr. 5. Schmorlovy uzly (Hrob 6). Obr. 6. Spondylartróza na C7 a Th1 (Hrob 36). Obr. 7. Spondylóza na krčních obratlích (Hrob 36).

94 Obr. 8. Osteofyty na L4 a L5 (Hrob 38). Obr. 9. Deformační artróza v pravém loketním kloubu (Hrob 39).

95 Obr. 10. Spondylóza na hrudní a bederní páteři, výrazný osteofyt na Th10 (Hrob 39). Obr. 11. Deformační artróza na levém metatarsofalangeálním kloubu (Hrob 20).

96 NÁDORY Na endokraniálních plochách klenby lební byla zaznamenávány Pacchioniho granulace, které jsou řazeny k meningiomům (Ortner 2003, s. 514). Jsou to jamky (podél šípového švu) způsobené nezhoubnými nádory vycházejícími z obalů mozku (Horáčková, Strouhal, Vargová, 2004, s. 128). Na materiálu byly u 3 mužů ve věku (Hrob 31), (Hrob 32), (Hrob 28) a 4 žen ve věku (Hrob 33), (Hrob 16), (Hrob 27), (Hrob 47). Obr. 12. Schmorlův uzel na bederním obratli (Hrob 11). Obr. 13. Výrazné zvlnění dolních terminálních ploch L4, L5 (Hrob 11).

97 Obr. 14. Spondylartróza na kloubních ploškách pro skloubení se žebry Th11 vlevo, Th12 na obou stranách (Hrob 32). Obr. 15. DISH na hrudní a bederní páteři (Hrob 6).

98 Obr. 16. DISH na hrudní páteři (Hrob 6). Obr. 17. DISH na krční a hrudní páteři (Hrob 28). DEGENERATIVNĚ PRODUKTIVNÍ CHOROBY Patologické projevy degenerativní povahy patřily na sledovaném souboru k nejčastějším nálezům. Deformační artróza (arthrosis deformans) je nezánětlivé onemocnění a postihuje nejvíce zatěžované klouby (Horáčková, Strouhal, Vargová, 2004, s. 53). V materiálu byly artrotické projevy nejčastěji lokalizovány na páteři (kde jsou u vyšších věkových skupin považovány za přirozený projev stárnutí) a zde je artróza na obratlových tělech nazývána deformační spondylóza (spondylosis deformans) a na meziobratlových kloubních plochách spondylartróza (Horáčková, Strouhal, Vargová, 2004, s. 57). Spondylartróza byla zaznamenána na Th2 Th7 (Obr. 6) u ženy ve věku let (Hrob 19) a u muže ve věku let na kloubních ploškách pro skloubení se žebry Th11 vlevo, Th12 na obou stranách (Hrob 32) (Obr. 14). K projevům spondylózy patří kostěné výrůstky po obvodu obratlových těl zvané osteofyty (Obr. 7, 8, 10) a prohlubně na terminálních plochách obratlových těl zvané Schmorlovy uzly (Waldron 2009, s. 45). Osteofyty do výše 3 mm se vyskytly na Th4 7 u ženy ve věku let (Hrob 19), na Th7 12 u muže ve věku let (Hrob 32), na

99 C3 C7 u muže ve věku let (Hrob 20), na Th4 Th7u neurčitelného dospělého ve věku nad 40 let (Hrob 34). Osteofyty nad 3 mm pak na L4 L5 u ženy ve věku nad 40 let (Hrob 38), na Th 10 a L1 L3 u neurčitelného dospělého ve věku nad 40 let (Hrob 39), na L1 L5 u ženy ve věku (Hrob 47). Na věkovém rozložení jasně vidíme, že výraznější osteofyty se vyskytují až ve věku nad 40 let. Schmorlovy uzly (Obr. 5, 12) byl nalezeny častěji na dolních terminálních plochách spodních hrudních a bederních obratlů 3 mužů a 2 žen. U muže ve věku nad 40 let (Hrob 11) byl na Th12 Schmorlův uzel na horní terminální ploše, na L2 na dolní terminální ploše, a na L4 L5 na dolních terminálních plochách bylo výrazné zvlnění (Obr. 13). U ženy ve věku let (Hrob 12) byl Schmorlův uzel na dolní terminální ploše: Th6, Th7, T8, Th11, na horní terminální ploše: Th9, Th12, L2. U ženy ve věku let (Hrob 19) byl Schmorlův uzel na dolní terminální ploše Th10 a na horní terminální ploše Th11. Muž ve věku nad 40 let (Hrob 19A) měl Schmorlův uzel na horní terminální ploše na L2, na dolní terminální ploše: Th9, Th10, L3, na obou terminálních plochách na Th12. U muže ve věku let (Hrob 32) byl Schmorlův uzel na horní terminální ploše na Th12 a na obou terminálních plochách na Th10 Th11. Artrotické změny postihují loket zřídka a většinou se jedná o sekundární formu nemoci způsobenou pracovním přetěžováním. U neurčitelného jedince, ve věku nad 40 let (Hrob 39) postihla artróza levý loketní kloub (Obr. 9). U muže ve věku nad 40 let (Hrob 20) byla artróza (Obr. 11) zachycena i na levém metatarsofalangeálním kloubu. Zde byly kloubní plochy na první nártní kosti a na sesamských kůstkách opotřebovány až do jejich vyleštění (eburnace). Obr.18. Revmatoidní arthritida na distálním kondylu pravé stehenní kosti, pravé čéšky, proximálních kondylech obou kostí holenních (Hrob 25). Obr. pokračuje na další straně.

100 Obr.19. Revmatoidní arthritida na zánártních a nártních kostech pravé nohy (Hrob 25).

101 Obr. 20. Osteofyty na hrudní páteři /u jedince s Bechtěrevovou nemocí/ (Hrob 31). Obr. 21. Schmorlovy uzly na bederních obratlích /u jedince s Bechtěrevovou nemocí/ (Hrob 31).

102 Obr. 22. Ankylóza obou křížokyčelních spojení /u jedince s Bechtěrevovou nemocí/ (Hrob 31). Obr. 23. Osteochondritida na L5 (Hrob 37A).

103 DISH Projevy difuzní idiopatické hyperostózy skeletu na páteři zvané Forestierova nemoc (Horáčková, Strouhal, Vargová, 2004, s. 58) byly zachyceny u dvou mužů ve věku let (Hrob 6 a 28). U muže z Hrobu 6 (Obr. 15, 16) byl obratlový blok Th5 Th11. Na obratlích Th2 Th4 pak byly slabé osteofyty, na Th12 L1 výrazné osteofyty. Muž z hrobu 28 (Obr. 17) měl nejen Forestierovu nemoc blok C6 C7, Th2 Th3, Th7 Th8, nosič a čepovec nesou osteofyty a eburnace na zubu čepovce, Schmorlův uzel na dolní terminální ploše: Th3, Th5, Th6, na obou plochách: Th4, Th7 Th8, ale i výrazné degenerativní změny kolem kloubních ploch lopatek, klíčních kostí, žeber a rukojeti hrudní kosti. ENTEZOPATIE Calcar calcanei Osifikace svalových úponů na patní kostí zvaná také ostruha (zadní a přední) byla nalezena u 3 mužů ve věku nad 40 let (Hrob 11, 20, 42). ASEPTICKÉ ZÁNĚTY KOSTÍ U jedince s neurčitelným pohlavím, ve věku nad 40 let (Hrob 25), byly na dolních končetinách (zbytek skeletu se nezachoval) nalezeny stopy revmatoidní artritidy (polyarthritis progresiva). Jedná se o celkové chronické zánětlivé onemocnění (Horáčková, Strouhal, Vargová, 2004, s. 93). Nemoc zasáhla kosti obou nohou a oba kolenní klouby (Obr. 18, 19). Na kostech nohy vznikly v důsledku zánětu ankylózy vpravo: patní a hlezenní a krychlová kost, loďkovitá a laterální klínová kost, vlevo: patní a hlezenní kost. Muž ve věku let (Hrob 31) trpěl ankylózou obou křížokyčelních spojení (Obr. 22). Dále měl osteofyty (Obr. 20) do 2 mm na C5 a C6, osteofyty nad 3 mm Th7 Th a L1 L5, Schmorlův uzel na dolní terminální ploše: Th7, Th8, na horní: L5,S1, na obou plochách: Th9 Th12, L1 L4. Velikost uzlů se zvětšuje kaudálním směrem (Obr. 21). V oblasti symfýzy byly přítomny osteofytické výrůstky. U tohoto muže se patrně jedná o Bechtěrevovu nemoc (spondylarthritis ankylopoetica či ankylozující spondylitida či Marie Strümpellova nemoc). Je to chronické zánětlivé systémové onemocnění pojivových tkání nejasné etiologie. Je pravděpodobné, že se jedná o autoimunní zánětlivý proces, který je svými projevy blízký revmatoidní artritidě.

104 Běchtěrevova nemoc postihuje především křížokyčelní klouby a páteř (ascendentní forma) (Horáčková, Strouhal, Vargová, 2004, s. 95). Na horních i dolních terminálních plochách obratlů byly nalezeny stopy po zánětu kosti a chrupavky (Obr. 23), které je možné přisoudit osteochondritidě (osteochondritis dissecans) (Ortner 2003, s, 351). Tyto projevy byly u 5 žen a 4 mužů a věkové rozvrstvení bylo poměrně rovnoměrné (2x 18 22, 4x 30 40, 3x nad 40 let). Obr. 24. Cribra orbitalia na stropu levé očnice (Hrob 10A).

105 Obr. 25. Cribra orbitalia na stropu levé očnice (Hrob 16). Obr. 26. Cribra orbitalia na stropech obou očnic (Hrob 21).

106 Obr. 27. Horizontální lineární hypoplázie skloviny (Hrob 14). Obr. 28. Periapikální absces v horní čelisti na P2 a M1 (Hrob 7).

107 Obr. 29. Periapikální absces v dolní čelisti na M1 (Hrob 19). Obr. 30. Periapikální abscesy v horní čelisti na I1 (oboustranně) a C (Hrob 47).

108 Obr. 31. Atypický obrus pravého horního špičáku z labiální strany (Hrob 47). Obr. 32. Horní a dolní čelist /atypický obrus pravého horního špičáku/ (Hrob 47). Obr. 33. Střední zubní kámen na labiální ploše dolních řezáků a špičáků (Hrob 31).

109 Obr. 34. Korunkové zubní kazy na M2 vpravo a M1 vlevo, jizva po intravitální ztrátě M1 vpravo (Hrob 32). Obr. 35. Detail korunkových zubních kazů na M1 vlevo dole a M2 vpravo dole (Hrob 32).

110 Obr. 36. Stafne defekt na pravém úhlu dolní čelisti (Hrob 29). Obr. 37. Skolióza patrná na bázi křížové kosti (Hrob 12).

111 Obr. 38. Výrazné ztenčení kosti /vedoucí k perforaci/ ve fossa iliaca obou kyčelních kostí (Hrob 12).Vpravo detail ztenčení. Obr. 39. Okrsky zmnožení cév na levé kosti holenní /uprostřed těla, laterálně/ a lýtkové kosti /v horní třetině těla/ (Hrob 17).

112 STOPY NESPECIFICKÉ ZÁTĚŽE Cribra orbitalia Výskyt malých okrsků s pórovitou, houbovitou nebo trámčitou strukturou na stropu očnice doposud není plně vysvětlen, ale bývá řazen k projevům anémie (Horáčková, Strouhal, Vargová, 2004, s. 145). Cribra orbitalia byla zachycena u 2 nedospělých jedinců a u jednoho dospělého (Obr. 24, 25, 26). U dítěte neurčitelného pohlaví ve věku 5±1 rok (Hrob 10A) byla cribra nalezena v levé očnici, u ženy ve věku 5±1 rok (Hrob 21) v obou očnicích a u ženy ve věku let (Hrob 16) v levé očnici. Horizontální lineární hypoplázie skloviny Vlivem stresu dojde během vývoje zubů k odlišnému formování zubní skloviny (rýhy, jamky). Vznikají při kalcifikaci zubu, postupující od hrany či špičky korunky směrem ke kořenu, takže podle výšky defektu na korunce lze určit věk dítěte, ve kterém u něho vznikly (Horáčková, Strouhal, Vargová, 2004, s. 185). Na materiálu nebyla hypoplázie častá (vzhledem k zubnímu kameni ji nebylo možno často hodnotit), velmi jemná byla nalezena u 3 žen (3,2 4,2 let (Hrob 7), 3,2 4,9 let (Hrob 12), 1,9 6 let (Hrob 33) a 2 mužů (4,2 5,6 let (Hrob 28), 1,9 2,4 let (Hrob 31) a výraznější u ženy zemřelé ve věku let (Hrob 14), u které stres probíhal ve stáří 2,8 3,6 roku (Obr. 27). CHOROBY ZUBŮ A ALVEOLŮ Dentice byla alespoň zčásti zachována u 22 jedinců (17 dospělých a 5 nedospělých). Téměř všichni dospělí jedinci měli na všech zubech zubní kámen různého stupně (slabý a střední) (Obr. 33). Ženy měly celkově horší stav dentice než muži (vyšší výskyt zubního kazu a periapikálních abscesů). Zubní kaz byl (Obr. 34, 35) zaznamenán u 9 dospělých jedinců (Hrob 6, 7, 12, 19, 27, 32, 33, 37A, 37B) a pouze u jednoho nedospělého jedince (Hrob 22, žena, 12±2,5 roku). Z dospělých jedinců byl zubní kaz u 3 mužů a u 6 žen. Rozsáhlé periapikální abscesy vzniklé zánětem (Obr.28, 30), který sestoupil otvorem na hrotu kořene zubu do okolní kostní tkáně (Horáčková, Strouhal, Vargová, 2004, s. 183), byly nalezeny na v horní čelisti u kořenů P2 a M1 vlevo u ženy ve věku nad 55 let (Hrob 7), otvory abscesu byly rozměrné (u P2 5,5 mm a u M1 6,0 mm). U ženy ve věku let (Hrob 19) byl periapikální absces na M1 vlevo v dolní čelisti

113 (Obr. 29). U ženy ve věku let (Hrob 47) byly periapikální abscesy v horní čelisti na I1 (oboustranně) a na pravém C (Hrob 47). Paradentóza je zánětlivé nebo nezánětlivé, degenerativní onemocnění měkkých tkání ústní dutiny, které odbourává periodontium a tím způsobuje vypadávání i zdravých zubů (Horáčková, Strouhal, Vargová, 2004, s. 185). Byla v lehké formě zachycena u ženy ve věku let (Hrob 19), muže ve věku let (Hrob 28) a muže ve věku let (Hrob 31). U ženy ve věku let (Hrob 47) byl nalezen atypický obrus pravého horního špičáku (Obr. 31, 32). Směr obrusu byl z labiální strany a pravděpodobně souvisel s často vykonávanou činností. Ostatní zuby byly zcela v pořádku. VROZENÉ ANOMÁLIE Na dolní čelisti muže ve věku let (Hrob 29) byl v oblasti levého úhlu nalezen jamkový útvar o velikosti 11x7 mm zvaný Stafne defekt (Obr. 36). Jedná se o vývojovou vadu, kdy předčasně se vyvíjející sublinguální slinná žláza nemá ještě prostor v rostoucí kosti (Pinhasi,Mays 2008, s. 338). Žláza se tedy vtlačí do kosti a vytvoří oválnou prohlubeň (většinou unilaterálně). U ženy ve věku let (Hrob 12) byla na bázi křížové kosti patrná skolióza (Obr. 37) (sklon doleva a dozadu) nejasného původu (Horáčková, Strouhal, Vargová, 2004, s. 44). U stejné ženy byly zachyceny na stejných místech i oboustranné otvory na kyčelních kostech ve fossa iliaca. Kost je v místě ztenčena na 0,3 mm (Obr. 38). Velikost otvorů je téměř totožná vpravo 8,7x13,8 mm a vlevo 11,3x13,7 mm (vlevo první rozměr sekundárně rozšířeno během mytí). Původ vzniku otvorů je nejasný, ale vzhledem k přítomnosti autorky na výzkumu v terénu je možné vyloučit mechanické poškození. Původ okrsků zmnožení cév na levé kosti holenní (uprostřed těla, laterálně) a lýtkové kosti (v horní třetině těla) u muže ve věku nad 40 let (Hrob 17) je neznámý (Obr. 39) ANATOMICKÉ VARIETY Anatomické variety byly hodnoceny dle popisu epigenetických znaků na lidské kostře zpracovaných P. Velemínským (Velemínský 1999, s ). Pro podrobný slovní popis jednotlivých variet odkazuji tamtéž. Přehled anatomických variet

114 nalezených na kosterním materiálu z Mladé Boleslavi Předhradí, dle jednotlivých typů variet, je uveden v Tab. 60 a pro jednotlivé hroby v Tab. 61 a Tab. 62. Na materiálu sestávajícím z celkem 50 jedinců byly nalezeny anatomické variety u 24 jedinců (20 dospělých a 4 nedospělých). Celkem 25 druhů variet v součtu 83 případů (řada variet se ovšem vyskytovala společně u jednoho jedince). LEBKA Na lebkách byly časté variety zejména na čelní kosti. Otvory (foramen frontale, foramen supraorbitale), zářez (incisura frontalis), žlábek (sulcus frontalis; Obr. 40), či odlišně proběhlou osifikaci ve formě výskytu švu (sutura supranasalis). Na lícní kosti byly zachyceny otvory (foramen infraorbitale) a hrbolky (tuberculum zygomaxillare). Dolní čelist nesla z variet pouze kostní val (torus mandibularis; Obr. 44, 45). Na temenních kostech byly nalézány otvory pro cévy (foramen parietale). Kůstky vsunuté do lebečních švů byly rovněž na materiálu zaznamenány. Ve věncovém švu ossiculum bregmaticum a ossiculum suturae coronalis, v lambdovém švu ossiculum lambdae (Obr. 43) a ossiculum suturae lambdoidea (až 3 kůstky; Obr. 41, 42). Například muž ve věku let (Hrob 32) měl na levé straně 3 vsunuté kůstky o rozměrech 23x13 mm, 27x12, 23x11 mm. Na týlní kosti byla také nalezena rozdělená kloubní plocha kondylu (facies condylaris bipartita). Obr. 40. Sulcus frontalis /vpravo/ (Hrob 33).

115 Obr. 41. Ossiculum suturae lambdoidea (Hrob 32). Obr. 42. Ossiculum suturae lambdoidea /vpravo/ (Hrob 26).

116 Obr. 43. Ossiculum lambdae /2 části, 5x4 cm celkem/ (Hrob 26). Obr. 44. Torus mandibularis (Hrob 6).

117 Obr. 45. Torus mandibularis (Hrob 37). Obr. 46. Fenestratio corp. sterni a fenestratio proc. xiph. sterni (Hrob 32).

118 Obr. 47. Rozdílná velikost for. proc. transversi (Hrob 32). Obr. 48. Sakralizace bederního obratle (Hrob 32).

119 Obr. 49. Nedokonalý srůst trnových výběžků S1 (Hrob 11). Obr. 50. Foramen suprascapulare (Hrob 28).

120 Obr. 51. Ossiculum acromii (Hrob 36). Obr. 52. Fossa faciei lunatae (Hrob 37).

121 Obr. 53. Facies art. talaris ant.et media, facies art. calcanea ant. et media (Hrob 10). POSTKRANIÁLNÍ SKELET Na nosiči byla zaznamenána rozdělená horní kloubní plocha (fovea articularis superior atlantis bipartita). Na dolních krčních obratlích se vyskytovaly rozdělené otvory v příčných výběžcích (foramen processus transversi partitum). Jen u jedné hrudní kosti byly zaznamenány variety ve formě otvoru v těle a v mečovitém výběžku (fenestratio corporis sterni a fenestratio processus xiphoidei sterni; Obr. 46). Nerovnoměrný vývoj obratle byl nalezen u muže ve věku let (Hrob 32. Zde byl otvor v příčném výběžku šestého krčního obratle vpravo jen 2 mm široký, vlevo 8 mm (Obr. 47). U stejného jedince byla nalezena i sakralizace bederního obratle. Zde bylo zajímavé, že počet obratlů ve všech úsecích páteře byl v normě, a proto je zřejmé, že sakralizovaný obratel byl nadpočetný (Obr. 48). U muže ve věku let (Hrob 11) byl na křížové kosti na prvním obratli nedokonalý srůst trnových výběžků (vlevo je větší útvar než vpravo; Obr. 49). Klíční kosti měly výrazné prohloubení na dolní straně (fossa costoclavicularis). Některé lopatky měly otvor vzniklý přemostěním zářezu na horním okraji (foramen suprascapulare; Obr. 50), či izolovanou klíční část nadpažkového výběžku (ossiculum acromii; Obr. 51). Poměrně často se vyskytoval otvor v kostní přepážce oddělující fossa olecrani a fossa coronoidea (foramen olecrani).

122 Na pánevní kosti byl zachycen pouze jeden případ pozůstatku neúplného srůstu pánevních kostí (fossa faciei lunatae; Obr. 52). Na kostech patních a hlezenních byly nalezeny případy výrazného oddělení přední a střední kloubní plochy (facies articularis talaris anterior et media, facies articularis calcanea anterior et media; Obr. 53). Z tabulky jasně vyplývá, že častěji se anatomické variety vyskytovaly u žen než u mužů (Tab. 60). U žen je také zřejmé, že pravá strana nese anatomické variety častěji. Zajímavý je velmi častý výskyt hned několika anatomických variet u jednoho jedince, například u Hrobu 6 či 12 je to dokonce 7 typů variet (Tab. 61). Nejčastěji se vyskytovala incisura frontalis (2 muži, 10 žen), dále byly časté variety foramen frontale (2 muži, 5 žen), ossiculum suturae lambdoidea a ossiculum lambdae (1 muž, 7 žen). Z postkraniálních variet pak byl nejčastější foramen processus transversi partitum (2 muži, 5 žen) a foramen olecrani (1 muž, 5 žen). Tab. 60. Přehled nalezených anatomických variet (pozn. n = nedospělý jedinec). varieta / pohlaví / lateralita dx sin bilat. dx sin bilat. celkem foramen frontale 1 1 1n 2, 1n 1 7 foramen supraorbitale 3, 1n 4 incisura frontalis 2 2, 2n 3 2, 1n 12 sulcus frontalis , 1n 6 sutura supranasalis foramen infraorbitale 2 2 foramen parietale 2 1, 1n 1 5 ossiculum bregmaticum 1 1 ossiculum lambdae 1n 1 ossiculum sut. coronalis 1n 1 ossiculum sut. lambdoidea 1 3, 3n 7 tuberculum zygomaxillare 2 2 torus mandibularis facies condylaris bipartita 1 1 fovea art. sup. atlantis bipartita 1 1 foramen proc. trans. partitum 1 1 1n 1, 1n 2 7 fossa costoclavicularis foramen suprascapulare ossiculum acromii fenestratio corporis sterni 1 1 fenestr. proc. xiphoidei sterni 1 1 foramen olecrani , 1n 6 fossa faciei lunatae 1 1 fac. art. talaris ant. et media 2 2 fac. art. calcanea ant. et media 2 2

123 Tab. 62. Přehled anatomických variet u jednotlivých jedinců ti co neměli lebky (dx, sin, bil.) A 24 foramen proc. trans. partitum dx fossa costoclavicularis dx dx foramen olecrani sin fac. art. talaris ant. et media bil. bil. fac. art. calcanea ant. et media bil. bil.

124 Tab. 61. Přehled anatomických variet u jednotlivých jedinců ti co měli i lebky (dx, sin, bil., n = nedospělý jedinec). varieta / hrob číslo n 22n 23n 26n A 47 foramen frontale sin bil. dx sin sin dx sin foramen supraorbitale dx dx dx dx incisura frontalis bil. dx bil. dx bil dx sin dx bil bil. sin dx sulcus frontalis bil. bil. bil. dx bil. sin sutura supranasalis ano ano ano ano foramen infraorbitale dx dx foramen parietale dx dx bil. bil. bil. ossiculum bregmaticum ano ossiculum lambdae 2 ossiculum sut. coronalis dx1 ossiculum sut. lambdoidea dx1 dx2 dx1 dx3 dx1 sin3 dx2 tuberculum zygomaxillare bil. bil. torus mandibularis ano ano facies condylaris bipartita sin fovea art. sup. atlantis bipart. bil. foramen proc. trans. partitum bil. sin sin sin bil. bil. fossa costoclavicularis dx foramen suprascapulare sin bilat ossiculum acromii sin sin fenestratio corporis sterni ano fenestr. proc. xiphoidei sterni ano foramen olecrani bil. sin bil. bil. dx fossa faciei lunatae sin fac. art. talaris ant. et media fac. art. calcanea ant. et media

125 4.2.9 POPIS JEDNOTLIVÝCH HROBŮ Vzhledem k dosavadnímu nepředání kompletní dokumentace z výzkumu nebylo možné odečíst hloubku u všech hrobů a proto byla tato informace u jednotlivých hrobů vynechána. Hloubka hrobů se pohybovala ve výkopu ČEZ cm, hroby na Předhradí ležely v hloubkách cm od dnešního povrchu. Přehledné tabulky s morfologickým popisem lebek (Tab. A), metrickým zhodnocením lebek (Tab. B) a metrickou charakteristikou postkraniálního skeletu (Tab. C) jsou vzhledem ke své velikosti zařazeny v přílohách (všechny měřené rozměry jsou uvedeny v milimetrech). Každý hrob (pokud byl vyzvedáván) má u sebe vždy nákres nálezové situace a schematický nákres zachovalosti a kompletnosti skeletu bez číslování obrázků. Hrob 1 ČEZ Popis nálezové situace sonda Q R, nekompletní středně robustní skelet (střední svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace SZ JV. Poloha horních a dolních končetin nezjistitelná. Lebka chybí. Osový skelet C1 Th3. Fragmenty horních žeber z obou stran. Horní končetiny poškozené klíční kosti a část levé lopatky. Hlavice levé kosti pažní. Dolní končetiny chybí. Antropologické určení: pohlaví neurčitelné, dospělý, výška postavy není určitelná. Anatomické variety a patologické nálezy: žádné.

126 Hrob 2 ČEZ Popis nálezové situace sonda O P, nevyzvedáváno, neanatomický sekundární sklad kostí (dospělých jedinců), již jednou prokopán výkopem plynu. Hrob 3 ČEZ Popis nálezové situace sonda AE AH, nevyzvedáváno (v profilu), část levé temenní kosti dospělého jedince.

127 Hrob 4 Popis nálezové situace segment 33, nekompletní středně robustní skelet (střední svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace ZSZ VJV. Poloha horních a dolních končetin nezjistitelná. Lebka chybí. Osový skelet chybí. Horní končetiny proximální polovina třetí záprstní kosti z levé strany a levý distální prstní článek palce. Dolní končetiny zlomky obou kostí holenních a lýtkových. Obě kosti hlezenní a pravá kost patní a levá čtvrtá kost nártní. Příměs: drobné fragmenty levých žeber. Antropologické určení: muž (Novotný a Vančata 1985), dospělý, výška postavy není určitelná. Anatomické variety a patologické nálezy: žádné.

128 Hrob 5 Popis nálezové situace segment 38, nekompletní středně robustní skelet (střední svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace SZ JV. Poloha horních a dolních končetin nezjistitelná. Lebka chybí. Osový skelet chybí. Horní končetiny chybí. Dolní končetiny fragmenty těl obou kostí holenních a lýtkových. Antropologické určení: pohlaví neurčitelné, dospělý, výška postavy není určitelná. Anatomické variety a patologické nálezy: žádné.

129 Hrob 6 Popis nálezové situace segment 24, nekompletní robustní skelet (výrazné svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace Z V. Poloha horních končetin (pravděpodobně podél těla) a dolních končetin nezjistitelná. Lebka po rekonstrukci téměř kompletní lebka. Na dolní čelisti oboustranně neprořezána třetí stolička. Oba horní první řezáky ztraceny postmortálně, první stolička vlevo a obě druhé stoličky nahoře ztraceny za života. Osový skelet všechny obratle (C7 trnový výběžek vychýlen doprava), chybí pouze L3, L4, L5 a kost křížová. Zlomky téměř všech žeber obou stran. Horní končetiny obě klíční kosti, obě lopatky, obě pažní kosti a proximální konce levé vřetenní a loketní kosti. Dolní končetiny chybí. Antropologické určení: muž (Černý a Komenda 1980), let (Lovejoy 1985), výška 182,1±4,89 cm (Sjøvold 1990). Anatomické variety: sulcus frontalis (oboustranně), foramen frontale (vlevo), incisura frontale (oboustranně), ossiculum bregmaticum, torus mandibularis, sutura supranasalis, osifikovaný úpon pro dlouhou hlavu trojhlavého svalu pažního (m. triceps brachii) na pravé lopatce.fossa costoclavicularis (pravá klíční kost). Patologické nálezy: slabý zubní kámen na všech zubech a zubní kaz (M1 vpravo nahoře korunkový zubní kaz na distální ploše, zasahující až ke kořeni a do dřeňové dutiny, drobný krčkový kaz na labiální ploše dole na I1, I2, P1 oboustranně a C vlevo). DISH blok Th5 Th11, Th2 Th4 slabé osteofyty, Th12 L1 výrazné osteofyty.

130 Hrob 7 Popis nálezové situace segment 15, nekompletní středně robustní skelet (střední svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace ZSZ VJV. Poloha horních a dolních končetin nezjistitelná. Lebka levá polovina lebky. Žádné intravitální ztráty zubů. Horní první levý řezák a oba dolní levé řezáky chybí a s nimi chybí i čelisti. Osový skelet všechny krční obratle, všechny jsou v levé části více či méně poškozeny. Poškození na sebe navazuje, bylo tedy způsobeno ve stejnou dobu, pravděpodobně při výkopu kanalizace. Horní končetiny levá klíční kost bez mediálního konce a fragment levé lopatky. Dolní končetiny chybí. Antropologické určení: žena (Rösing 1983), nad 55 let (Lovejoy 1985), výška nelze určit. Anatomické variety: žádné. Patologické nálezy: slabý zubní kámen na předních zubech obou čelistí a zubní kaz (vlevo nahoře P2 korunkový kaz (korunka zcela zničená), vlevo nahoře M1 kaz krčkový a kořenový na mesiální straně. V horní čelisti u kořenů P2 a M1 vlevo kořenový absces s 2 otvory (u P2 5,5 mm a u M1 6,0 mm). Lehká hypoplasie zubní skloviny, odpovídající nespecifickému stresu v období 3,2 4,2 roku.

131 Hrob 8 ČEZ Popis nálezové situace sonda čp. 13, pouze nález plochého dřeva (z rakve?) a zvířecích kostí.

132 Hrob 9 ČEZ Popis nálezové situace sonda čp. 13, nekompletní skelet nedospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace Z V. Poloha horních končetin nezjistitelná, dolní končetiny natažené. Lebka chybí. Osový skelet chybí. Horní končetiny chybí. Dolní končetiny obě kosti stehenní, obě holenní, pravá lýtková kost a pravá kost hlezenní. Antropologické určení: pohlaví neurčitelné, 4 6 let (Hanáková a Stloukal 1978). Anatomické variety: žádné. Patologické nálezy: žádné.

133 Hrob 10 ČEZ Popis nálezové situace sonda čp. 13, nekompletní gracilní skelet (střední svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace Z V. Poloha horních a dolních končetin nezjistitelná. Lebka chybí. Osový skelet chybí. Horní končetiny chybí. Dolní končetiny distální konce pravé kosti holenní a lýtkové, téměř celá levá kost holenní a kompletní levá kost lýtková. Levá noha téměř kompletní, pravá noha s více chybějícími kostmi. Antropologické určení: muž (Novotný a Vančata 1985), maturus (degenerativní změny), výška 159,8±4,1 cm. Anatomické variety: obě patní kosti mají facies articularis talaris anterior et media oddělené, obě hlezenní kosti mají articularis calcanea anterior et media také oddělené. Patologické nálezy: žádné. Příměs: označena 10A lebka nedospělce, po rekonstrukci téměř kompletní, ale bez dolní čelisti. V levé očnici jsou cribra orbitalia. Trvalé zuby vyznačené ve schématu byly všechny neprořezány, ale viditelné v čelisti. Zachována dokonce většina kosti klínové. Pohlaví neurčitelné, 5±1,5 roku (Ubelaker 1978). Vzhledem k určenému věku a faktu, že se pohybujeme v částečně porušených vrstvách, je možné, že lebka patří k hrobu číslo 9.

134 Hrob 11 Popis nálezové situace segment 20, nekompletní středně robustní skelet (střední svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Uložen pod kamenem. Orientace JJZ SSV. Horní končetiny podél těla, dolní končetiny natažené. Lebka chybí. Osový skelet pouze poslední hrudní obratel, všechny bederní obratle a křížová kost. Horní končetiny většina levé kosti pažní, obě kosti vřetenní a loketní. Kosti obou rukou téměř kompletní. Dolní končetiny téměř kompletní. Antropologické určení: muž (Novotný a Vančata 1985, Acsádi a Nemeskéri 1970), maturus (degenerativní změny), výška 171,2 cm (průměrná výška, viz Tab. 6). Anatomické variety: na křížové kosti je u prvního obratle nedokonalý srůst trnových výběžků vlevo je větší útvar než vpravo. Patologické nálezy: na horních i dolních terminálních plochách všech obratlů jsou projevy osteochondrózy, deformační spondylóza (bez osteofytů) Th12 Schmorlův uzel na horní terminální ploše, L2 Schmorlův uzel na dolní terminální ploše, L4 L5 na dolních terminálních plochách výrazné jámy, calcar calcanei na obou kostech patních (zadní i přední ostruha), na pravém malíčku u nohy je vlivem zánětu srostlý mediální a distální prstní článek.

135 Hrob 12 Popis nálezové situace segment 23 a 26, kompletní gracilní skelet (slabé svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Uložen pod kamenem. Orientace JJZ SSV. Horní končetiny podél těla, dolní končetiny natažené. Lebka Po rekonstrukci téměř kompletní. První horní řezák vlevo ztracen postmortálně. Nalezeno dokonce pravé kladívko. Osový skelet kompletní počet obratlů. Nalezen i první kostrční obratel. Žebra téměř kompletní. Horní končetiny téměř kompletní, z levé ruky chybí více kostí. Dolní končetiny téměř kompletní, zcela chybí levá lýtková a levá noha. V obou lopatách kyčelních kostí jsou na naprosto stejném místě otvory (okraje jsou středně hladké): vpravo 8,7x13,8 mm a vlevo 11,3 (sekundárně rozšířeno během mytí)x13,7 mm. Kost je zde i v těsném okolí ztenčena na 0,3 mm. Antropologické určení: žena (Brůžek 2002, Černý a Komenda 1980, Acsádi a Nemeskéri 1970), let, výška 170,4 cm (průměrná výška, viz Tab. 6). Anatomické variety: foramen supraorbitale (vpravo), foramen infraorbitale (vpravo), facies condylaris bipartita (vlevo), C1 fovea articularis superior atlantis bipartita, ossiculum acromii (vlevo), foramen olecrani (dx 11x8 mm, sin 11x7 mm). Patologické nálezy: korunkový (uprostřed) kaz nahoře vpravo na M3, dole to samé na M1 vlevo, na všech zubech slabý zubní kámen. Lehká hypoplasie na dolních špičácích odpovídající nespecifické zátěži od 3,2 do 4,9 let. Na horních i dolních terminálních plochách všech obratlů jsou projevy osteochondrózy, S1 skolióza (sklon doleva a dozadu). Deformační spondylóza (bez osteofytů): Schmorlův uzel na dolní terminální ploše: Th6, Th7, T8, Th11, na horní terminální ploše: Th9, Th12, L2.

136 Hrob 12 Poznámka: v pánvi nalezen zlomek (14,5 cm dlouhý) střední části žebra (pravé?) z koně nebo krávy. Žebro leželo svou vnější stranou nahoře a na své vnitřní straně (která tedy nemohla být poškozena během preparace) neslo řadu drobných stop po řezání (různé směry, ale převažuje šikmý). Na vnější straně neslo výraznější zářezy, jejichž směr byl převážně vedený v šířce žebra (u stojícího zvířete odpředu dozadu).

137 Hrob 13 ČEZ Popis nálezové situace segment čp. 13, nekompletní gracilní skelet (slabé svalové úpony) dospělého jedince v částečně anatomickém uspořádání. Orientace Z V. Poloha rukou a nohou nezjistitelná. Lebka šupina kosti týlní (je robustnější pravděpodobně nepatří jedinci) Osový skelet C5 a Th1 Th11, zlomky pravých a jednoho levého žebra, zlomek rukojeti hrudní kosti. Horní končetiny obě klíční kosti, obě lopatky a téměř kompletní pravá kost pažní Dolní končetiny chybí Příměs: 8 pravých žeber, 2 levá žebra, zlomek pravé klíční kosti, zlomek horní 1/3 těla levé kosti stehenní, horní polovina pravé holenní kosti, horní 2/3 levé holenní kosti, distální 1/5 (bez epifýzy) pravé lýtkové kosti, pravá kost hlezenní. Antropologické určení: žena (Černý a Komenda 1980), maturus (degenerativní změny), výška 158,1±4,89 cm. Anatomické variety: fossa costoclavicularis (vpravo). Patologické nálezy: žádné.

138 Hrob 14 Popis nálezové situace segment 9, kompletní gracilní skelet (slabé svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání (bederní obratle jsou v neanatomické pozici díky činnosti hlodavců). Orientace JJZ SSV. Horní končetiny podél těla, dolní končetiny natažené. Lebka po rekonstrukci téměř kompletní (dokonce i levá nosní kůstka), zuby všechny. Osový skelet obratle kompletní počet, zachován i Co1 a Co2. Oblouk S1 je lehce křivý. Horní končetiny téměř kompletní. Dolní končetiny téměř kompletní. Na obou pánevních kostech osifikovaný úpon pro musculus piriformis. Antropologické určení: žena (Černý a Komenda 1980, Acsádi a Nemeskéri 1970, Dofková 1995), let, výška 156,5 cm (průměrná výška, viz Tab. 6). Anatomické variety: incisura frontalis (vpravo), foramen frontale (oboustranně), ossiculum suturae lambdoidea 13x3 mm (vpravo), C5 a C6 foramen processus transversi partitum (oboustranně), foramen olecrani 8x4 mm (vlevo). Patologické nálezy: slabý zubní kámen na všech zubech, slabá hypoplasie, ale výraznější proužek odpovídající nespecifické zátěži ve věku 2,8 3,6 roky na horních i dolních špičácích. Na levé temenní kosti na ektokraniální ploše, 5 cm odpředu a 3 cm odshora, je v nejvyšším bodě 1 mm vysoké pravidelné kulovité vyboulení o průměru 9 mm, pravděpodobně stopa po zhojeném hematomu po úderu. Na horních i dolních terminálních plochách všech obratlů jsou projevy osteochondrózy.

139 Hrob 15 ČEZ Popis nálezové situace segment čp. 13, nekompletní středně robustní skelet (střední svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace Z V. Poloha horních a dolních končetin nezjistitelná. Lebka chybí. Osový skelet chybí. Horní končetiny chybí. Dolní končetiny distální konce obou kostí holenních a lýtkových, kosti obou nohou (vlevo více nekompletní). Antropologické určení: pohlaví neurčitelné, dospělý, výška neurčitelná. Anatomické variety: žádné. Patologické nálezy: žádné.

140 Hrob 16 Popis nálezové situace segment 15, nekompletní gracilní skelet (slabé svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace JJZ SSV. Horní končetiny podél těla, dolní končetiny natažené. Lebka bočně deformovaná. Po rekonstrukci téměř kompletní. První horní pravý řezák ztracen postmortálně. Osový skelet velmi poškozený, zachovány pouze zlomkovitě poslední 3 bederní obratle a oblouky prvních 3 hrudních obratlů.z křížové kosti dochováno S1 a část S2. Horní končetiny nekompletní, poškozené fragmenty těl dlouhých kostí. Dolní končetiny téměř kompletní. Na obou kostech pánevních poporodní změny (vpravo výraznější). Antropologické určení: žena (Černý a Komenda 1980, Acsádi a Nemeskéri 1970), let, výška 160,9 cm (průměrná výška, viz Tab. 6). Anatomické variety: foramen infraorbitale (vpravo), podél šípového švu jsou Pacchioniho granulace, na stropě levé očnice jsou přítomna cribra orbitalia. Patologické nálezy: slabý zubní kámen na všech zubech.

141 Hrob 17 Popis nálezové situace segment 32 a 35, nekompletní středně robustní skelet (střední svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace Z V. Poloha horních končetin nezjistitelná, dolní končetiny natažené. Lebka chybí. Osový skelet chybí. Horní končetiny chybí. Dolní končetiny obě kosti holenní a lýtkové, nekompletní kosti nohou. Na holenních a patních kostech jsou svalové drsnatiny zvýrazněny nárůstem kalcifikací svalových úponů. Příměs: neurč. lýtková kost nedospělce, dolní čelist a levostranná horní čelist 3±1 rok, dolní čelist 1 rok±4 měsíce, levá kost spánková dospělého jedince Antropologické určení: muž (Novotný a Vančata 1985), maturus (degenerativní změny), výška 175,0±4,15 cm. Anatomické variety: žádné. Patologické nálezy: okrsky zmnožení cév levá holenní (uprostřed těla, laterálně) a lýtková kost (v horní 1/3 těla).

142 Hrob 18 Popis nálezové situace segment 28, nekompletní robustní skelet (střední svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace Z V. Poloha horních končetin nezjistitelná, dolní končetiny natažené. Lebka chybí. Osový skelet jen kompakta těl a levé strany oblouků obratlů L1 L5, fragmenty S1, S4, S5 a 5 zlomků pravých žeber. Horní končetiny fragment distálního konce levé kosti pažní, fragmenty distálních konců pravé kosti vřetenní a loketní, téměř kompletní kosti pravé ruky. Dolní končetiny fragmenty kostí pánevních, kompletní pravá kost stehenní, fragment těla levé kosti stehenní, pravá čéška, proximální část pravé kosti holenní a lýtkové. Antropologické určení: žena (Černý a Komenda 1980, Acsádi a Nemeskéri 1970, Dofková 1995), dospělý, výška 182,7±4,49 cm. Anatomické variety: foramen olecrani 3x3 mm (vlevo). Patologické nálezy: žádné.

143 Hrob 19 Popis nálezové situace segment 23, nekompletní gracilní až středně robustní skelet (slabé až střední svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace ZSZ VJV. Pravá horní končetina ohnutá v lokti v úhlu 45 stupňů, pravá ruka v klíně. Levé předloktí nezachováno, poloha dolních končetin nezjistitelná. Dvojhrob s hrobem číslo 21. Lebka téměř kompletní lebka, postmortálně deformována, na endokraniální ploše lebky i stropu očnice velmi výrazné otisky cév. Z dentice chybí postmortálně jen M3 vlevo nahoře. Osový skelet obratle kompletní počet, křížová kost jen levá polovina, žebra kompletní počet, hrudní kost. Horní končetiny obě klíční kosti výrazné úpony ligament conoideum a trapezoideum, obě lopatky, obě pažní kosti, pravá kost vřetenní a loketní téměř kompletní, levé jen proximální konec. Kosti pravé ruky nekompletní, levá ruka chybí. Dolní končetiny až na fragment levostranné pánevní kosti chybí. Antropologické určení: žena (Černý a Komenda 1980), let (Lovejoy 1985), výška 161,2 cm (průměrná výška, viz Tab. 6). Anatomické variety: sutura supranasalis, incisura frontalis (oboustranně), foramen parietale (vpravo), ossiculum suturae lambdoidea (vpravo 2x 21x10 mm, 13x6 mm), na C5 a C6 foramen processus transversi partitum (vlevo). Patologické nálezy: Na všech zubech slabý a střední zubní kámen. M1 vlevo dole korunkový kaz až do kořene a absces kolem kořenů. Paradentóza slabá. Na horních i dolních terminálních plochách všech obratlů jsou projevy osteochondrózy. Deformační spondylóza Schmorlův uzel na dolní terminální ploše: Th10, na horní terminální ploše: Th11. Osteofyty do 2 mm na Th4 7, Th2 Th7 počínající spondylartróza.

144 Sklad kostí vedle hrobu 19 označen 19A Popis nálezové situace segment 23, nekompletní středně robustní skelet (střední robusticita dolní končetiny, výrazná horní končetiny, střední svalové úpony) dospělého jedince v neanatomickém uspořádání. Sklad kostí umístěn výškově nad kostrou 19 a na obrázku je vpravo od hrobu 19. Lebka chybí. Osový skelet obratle Th7 Th12, L2 L4, zlomky žeber z pravé (8x 1., 11., 12., zbytek neurč.) i levé strany (9x neurč.) a fragment rukojeti hrudní kosti. Horní končetiny obě klíční kosti, obě pažní kosti (navíc hlavice levé kosti pažní od gracilnějšího jedince), fragmenty levé kosti vřetenní. Dolní končetiny levá pánevní, pravá stehenní, obě holenní a lýtkové kosti, dvě nártní kosti z pravé strany. Antropologické určení: muž (Černý a Komenda 1980, Acsádi a Nemeskéri 1970), maturus, výška 173 cm (průměrná výška, viz Tab. 6). Anatomické variety: fossa costoclavicularis (vpravo). Patologické nálezy: na horních i dolních terminálních plochách všech obratlů jsou projevy osteochondrózy. Deformační spondylóza Schmorlův uzel na horní terminální ploše: L2, na dolní terminální ploše: Th9, Th10, L3, na obou terminálních plochách: Th12.

145 Hrob 20 Popis nálezové situace segment 21 a 24, nekompletní robustní skelet (výrazné svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace J S. Poloha horních a dolních končetin nezjistitelná. Lebka chybí. Osový skelet chybí. Horní končetiny chybí. Dolní končetiny téměř kompletní levá lýtková kost, distální konec pravé lýtkové kosti, kompletní (chybí jen 4 články prstů) levá noha a z pravé nohy kost hlezenní, patní a první nártní. Antropologické určení: muž (Novotný a Vančata 1985), maturus (degenerativní změny), výška nelze určit. Anatomické variety: žádné. Patologické nálezy: calcar calcanei (zadní) na obou kostech patních, deformační artróza na sezamských kůstkách (levých) a na dolní části první nártní kosti jsou eburnace.

146 Hrob 21 Popis nálezové situace segment 20, nekompletní skelet nedospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace Z V. Horní končetiny podél těla, poloha dolních končetin nezjistitelná. Dvojhrob s hrobem číslo 19. Lebka výrazně bočně deformovaná, nekompletní. Všechny zuby trvalé dentice na schématu nebyly prořezány. Velmi výrazné otisky cév na endokraniální ploše lebky a stropu očnice. Osový skelet obratle bez obratlových těl (C1 až L4), dolní žebra oboustranně chybí. Horní končetiny chybí kosti obou rukou a pravá vřetenní kost a většina pravé loketní kosti. Dolní končetiny pouze obě kyčelní kosti, jinak chybí. Antropologické určení: žena (Schutkowski 1991), 5±1,5 roku (Ubelaker 1978). Anatomické variety: ossiculum suturae coronalis (vpravo, vypadlá 22x11 mm), ossiculum suturae lambdoidea (vpravo, vypadlá 10x4 mm), foramen parietale (vpravo), sulcus frontalis (oboustranně), foramen frontale (vpravo), foramen processus transversi partitum na C6 (vlevo náznak). Patologické nálezy: cribra orbitalia v obou očnicích.

147 Hrob 22 Popis nálezové situace segment 17B, nekompletní skelet nedospělého jedince v částečně anatomickém uspořádání. Orientace JJZ SSV. Poloha horních končetin pravděpodobně podél těla, dolní končetiny natažené. Dvojhrob s hrobem 23. Lebka označena lebka 1, po rekonstrukci téměř kompletní lebka, chybí pouze většina pravé horní čelisti a báze. Osový skelet kompletní počet obratlů a žeber. Horní končetiny až na některé kosti ruky jsou obě horní končetiny kompletní. Dolní končetiny až na prstní články a levou čéšku kompletní dolní končetiny. Antropologické určení: žena (Schutkowski 1991), 12±2,5 roku (Ubelaker 1978). Anatomické variety: ossiculum suturae lambdoidea (3x vpravo, velmi drobné, největší 5x2 mm), incisura frontalis (vpravo), foramen olecrani (oboustranně vpravo 9,0x6,7 mm vlevo 7,6x5,3 mm) Patologické nálezy: nepravidelný vývoj zubů levý horní špičák se prořezává, levá horní druhá stolička už je prořezaná, dolní druhé stoličky obě prořezány. Slabý zubní kámen na všech zubech, korunkový zubní kaz na M2 vlevo dole (žvýkací plocha, mesiální strana, 3,8x2,2 mm). Vlevo dole P1, vypadlý intravitálně stopy zánětu.

148 Hrob 23 Popis nálezové situace segment 17B, nekompletní skelet nedospělého jedince v neanatomickém uspořádání. Orientace, poloha horních a dolních končetin nezjistitelná. Dvojhrob s hrobem 22. Na levé spánkové kosti nalezeny 2 esovité záušnice o průměru 13 a 15 mm. Lebka označena lebka 2, nekompletní, deformovaná lebka, po rekonstrukci chyběla většina spodiny lebeční. M1 v obou čelistech nejsou prořezány. Osový skelet kompletní krční obratle, z hrudních chybí jeden, bederních kompletní, S1. Horní končetiny kosti rukou zcela chybí, jinak kompletní horní končetiny. Dolní končetiny levá noha zcela chybí, pravá nekompletní, jinak kompletní dolní končetiny. Antropologické určení: žena (Schutkowski 1991, Black 1978), 5±2 roky (Ubelaker 1978). Anatomické variety: incisura frontalis (oboustranně). Patologické nálezy: žádné.

149 Hrob 24 Popis nálezové situace segment 10, nekompletní gracilní skelet (střední svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace ZSZ VJV. Poloha horních a dolních končetin nezjistitelná. Lebka chybí. Osový skelet chybí. Horní končetiny chybí. Dolní končetiny distální poloviny obou kostí holenních a lýtkových, pravá noha téměř kompletní, levé s více chybějícími kostmi. Vpravo zachovány i 2 sezamské kosti. Antropologické určení: žena (Novotný 1985), dospělý, výška postavy neurčitelná. Anatomické variety: obě patní kosti facies articularis talaris anterior et media oddělené (přední je velmi zmenšená). Patologické nálezy: na levém malíku na noze mediální a distální prstní články srostlé.

150 Hrob 25 Popis nálezové situace segment 10, nekompletní středně robustní skelet (střední svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace JJZ SSV. Poloha horních končetin nezjistitelná, dolní končetiny natažené. Popis nálezové situace jen nohy Lebka chybí. Osový skelet chybí. Horní končetiny chybí. Dolní končetiny distální poloviny kostí stehenních, obě čéšky, kompletní kosti holenní, tělo pravé kosti lýtkové, levá kost lýtková bez proximálního konce, téměř kompletní pravá noha, z levé nohy jen nekompletní kosti zánártní. Antropologické určení: pohlaví neurčitelné, maturus (degenerativní změny), výška 169,1±4,15 cm. Anatomické variety: žádné. Patologické nálezy: revmatoidní arthritida zasahující distální kondyly obou stehenních kostí, obě čéšky, proximální kondyly obou kostí holenních. Nepohyblivě srostlé bloky: vpravo patní a hlezenní a krychlová kost, loďkovitá a laterální klínová kost, vlevo patní a hlezenní kost.

151 Hrob 26 Popis nálezové situace segment 18, nekompletní skelet nedospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace JJZ SSV. Stopy dřeva pod tělem (rakev?). Horní končetiny podél těla, dolní končetiny natažené. Lebka bočně deformovaná, prasklá. Zcela chybí levá větev dolní čelisti. Zachované pravé kladívko. Druhé trvalé stoličky neprořezané. Osový skelet obratle bez těl, ale početně všechny, žebra až na první a poslední také. Horní končetiny chybí obě klíční kosti a kosti rukou, jinak horní končetina poškozená, ale kompletní. Dolní končetiny chybí stydké kosti, a některé kosti nohy, jinak dolní končetina poškozená, ale kompletní. Antropologické určení: žena (Schutkowski 1991), 8±2 roky (Ubelaker 1978). Anatomické variety: ossiculum suturae lambdoideae (vpravo 13x5 mm), ossiculum lambdae 2 části 5x4 cm celkem, foramen supraorbitale (vpravo), incisura frontalis (vpravo), foramen frontale (vlevo), na C6 foramen processus transversi partitum (vpravo). Patologické nálezy: žádné.

152 Hrob 27 Popis nálezové situace segment 23, nekompletní gracilní až středně robustní skelet (střední svalové úpony) dospělého jedince v neanatomickém uspořádání. Orientace, poloha horních a dolních končetin nezjistitelná. Kosti patří všechny jednomu jedinci. Lebka nekompletní lebka (báze, obličej a pravá větev dolní čelisti chybí), M3 vlevo dole neprořezaná. Osový skelet spodní krční obratel, L5, 2x pravé žebro, 4x levé žebro, ke křížové kosti je přirostlý Co1. Horní končetiny chybí kosti obou rukou a levá kost loketní, jinak téměř kompletní. Dolní končetiny z pravé i levé nohy pouze hlezenní a patní kost, z levé i 2 nártní kosti, chybí obě čéšky, jinak téměř kompletní. Antropologické určení: žena (Černý a Komenda 1980), let (Lovejoy 1985), výška 172,4 cm (průměrná výška, viz Tab. 6). Anatomické variety: sutura supranasalis, sulcus frontalis (oboustranně), foramen supraorbitale (vpravo), incisura frontalis (vlevo), foramen parietale (oboustranně), foramen olecrani (oboustranně vpravo 5x4 mm, vlevo 5x3 mm). Patologické nálezy: na všech zubech je slabý zubní kámen, korunkový kaz na bukální straně M1 vlevo dole (půl korunky zničeno), podél šípového švu jsou Pacchioniho granulace. Na horních i dolních terminálních plochách všech obratlů jsou projevy osteochondrózy.

153 Hrob 28 Popis nálezové situace segment 20, nekompletní robustní skelet (výrazné svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace Z V. Poloha horních a dolních končetin nezjistitelná. Lebka lebka po rekonstrukci až na část báze kompletní. Intravitální ztráty: vpravo nahoře M2, M3; vpravo dole M2, M3 (M3 asi ani nebyla prořezána); vlevo dole M2. Osový skelet všechny krční obratle, hrudní Th1 Th10, 9 pravých žeber, 5 levých, polovina rukojeti hrudní kosti. Horní končetiny obě klíční kosti a lopatky, kompletní pravá pažní kost, proximální polovina levé. Dolní končetiny chybí. Antropologické určení: muž (Černý a Komenda 1980), let (Lovejoy 1985), výška 183,9±4,89 cm. Anatomické variety: foramen frontale (vlevo), incisura frontalis (vpravo), foramen suprascapulare (vlevo), na C5 foramen processus transversi partitum (vlevo). Patologické nálezy: podél šípového švu jsou Pacchioniho granulace. Slabý zubní kámen na všech zubech. Lehká hypoplasie odpovídající nespecifické zátěži ve věku 4,2 5,6 roku, slabá paradentóza. Deformační artróza kolem kloubních ploch lopatek, klíčních kostí, žeber a rukojeti hrudní kosti jsou výrazné degenerativní změny. DISH: nosič a čepovec nesou osteofyty a eburnace na zubu čepovce, C6 C7 srostlé, Th2 Th3 srostlé, Th7 Th8 srostlé, Schmorlův uzel na dolní terminální ploše: Th3, Th5, Th6, na obou plochách: Th4, Th7 Th8.

154 Hrob 29 Popis nálezové situace segment 20, nekompletní středně robustní až robustní skelet (střední svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace Z V. Poloha horních a dolních končetin nezjistitelná. Lebka až na obličej a bázi téměř kompletní lebka, dochována i jazylka (tělo a jeden roh), většina zubů ztracena postmortálně, v horní čelisti zachovány pouze vpravo M2, M3, vlevo zachovány I1 a M3, M2 intravitální ztráta. V dolní čelisti zachovány vpravo M1 a vlevo M2, M3. Osový skelet zachovány všechny krční obratle a první 3 hrudní, 4 první pravá žebra, rukojeť hrudní kosti. Horní končetiny pravostranná klíční kost má výraznější svalový reliéf než levostranná, lopatky poškozené, pažní kosti také. Dolní končetiny chybí. Antropologické určení: muž (Černý a Komenda 1980), let (Lovejoy 1985), výška postavy nelze určit. Anatomické variety: incisura frontalis (oboustranně). Patologické nálezy: Na všech dolních zubech je slabý a střední zubní kámen. Vlevo v oblasti úhlu dolní čelisti je jamka (11x7 mm), jedná se o tzv. Stafne defekt (zanoření slinné žlázy do kosti). Deformační artróza osteofyty na C3 až C7.

155 Hrob 30 Popis nálezové situace segment 9, nekompletní středně robustní skelet (střední svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace ZSZ VJV. Poloha horních a dolních končetin nezjistitelná. Lebka jediná nepoškozená lebka, kterou nebylo potřeba slepovat, postmortální ztráty vpravo nahoře C, vlevo I2, P2, vlevo dole I2. Osový skelet všechny krční obratle. Horní končetiny pouze nadpažek levé lopatky a levá klíční kost. Dolní končetiny chybí. Antropologické určení: žena (Novotný 1990), let (Lovejoy 1985), výška postavy nelze určit. Anatomické variety: incisura frontalis (oboustranně), tuberculum zygomaxillare (oboustranně, vpravo menší, vlevo větší), na C6 foramen processus transversi partitum (oboustranně), na C7 foramen processus transversi partitum (oboustranně, náznak rozdělení). Patologické nálezy: slabý zubní kámen na všech zubech, hlavně na předních.

156 Hrob 31 Popis nálezové situace segment 23 a 26, nekompletní středně robustní až robustní skelet (střední až výrazné svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace SZ JV. Levá horní končetina podél těla, pravá paže podél těla. Poloha dolních končetin nezjistitelná. Lebka nekompletní lebka (chybí levá polovina a báze). Dentice kompletní. Osový skelet všechny obratle, všechna žebra i křížová kost, všechna žebra a hrudní kost. Horní končetiny zcela chybí kosti pravé ruky a pravá kost vřetenní a loketní. Dolní končetiny pánevní kosti téměř kompletní, proximální část levé kosti stehenní. Antropologické určení: muž (Černý a Komenda 1980, Brůžek 2002), let (Lovejoy 1985), výška 176,0 cm (průměrná výška, viz Tab. 6). Anatomické variety: foramen parietale (oboustranně), sulcus frontalis (vpravo), foramen frontale (vpravo), na C6 foramen processus transversi partitum (oboustranně), na C5 foramen processus transversi partitum (oboustranně, v náznaku). Patologické nálezy: slabý zubní kámen na všech zubech, hlavně na předních, na dolní čelisti slabá paradentóza. Jemná hypoplasie ukazující nespecifický stres ve věku 1,9 2,4 let. Podél šípového švu jsou Pacchioniho granulace. Na horních i dolních terminálních plochách všech obratlů jsou projevy osteochondrózy. Deformační spondylóza osteofyty do 2 mm na C5 a C6, osteofyty nad 3 mm Th7 Th a L1 L5, Schmorlův uzel na dolní terminální ploše: Th7, Th8, na horní: L5,S1, na obou plochách: Th9 Th12, L1 L4. Velikost uzlů se zvětšuje kaudálním směrem. Ankylóza v obou křížokyčelních spojeních (Bechtěrevova nemoc).

157 Hrob 32 Popis nálezové situace segment 9, nekompletní středně robustní až robustní skelet (výrazné svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace JJZ SSV. Obě horní končetiny podél těla, levá ruka v klíně. Dolní končetiny natažené. Lebka téměř kompletní lebka (chybí báze a laterální část horní čelisti). Intravitální ztráty M1 vlevo a M3 vpravo nahoře. Osový skelet kompletní počet obratlů, zachován i Co1, žebra téměř kompletní (chybí vpravo 11. a 12, vlevo 12.). Horní končetiny kompletní (chybí pouze některé kosti ruky). Dolní končetiny kompletní (chybí levá čéška a obě nohy). Antropologické určení: muž (Černý a Komenda 1980), let (Lovejoy 1985), výška 172,6 cm (průměrná výška, viz Tab. 6). Anatomické variety: foramen parietale (oboustranně, vpravo větší), ossiculum suturae lambdoidea (vlevo 3x: 23x13 mm, 27x12, 23x11 mm), foramen suprascapulare (oboustranně), otvor 5x6 mm v dolní části těla hrudní kosti, mečovitý výběžek přirostlý k tělu, otvor v mečovitém výběžku 24x6 mm, na C6 foramen processus transversi vpravo jen 2 mm, vlevo 8 mm. Sakralizace bederního obratle (nadpočetný obratel). Patologické nálezy: Na všech zubech slabý zubní kámen, korunkový zubní kaz vpravo dole na M2 (mesiální polovina korunky zničená), korunkový kaz vlevo dole na M1 (mesiální strana). Podél šípového švu jsou Pacchioniho granulace. Na horních i dolních terminálních plochách všech obratlů jsou projevy osteochondrózy. Na C2 je kalcifikovaný úpon na zubu čepovce. Deformační spondylóza osteofyty do 2 mm na obratlových tělech na Th7 12, osteofyty na kloubních plochách pro spojení se žebry na Th11 vlevo a Th12 na obou stranách, Schmorlův uzel na horní terminální ploše na Th10 12, na dolní ploše: Th10 11.

158 Hrob 33 Popis nálezové situace segment 17B, nekompletní středně robustní skelet (střední svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace ZSZ VJV. Poloha horních a dolních končetin nezjistitelná. Lebka po rekonstrukci téměř kompletní, dochována i jazylka (tělo a jeden roh), dentice kompletní. Osový skelet všechny krční obratle a Th1. Horní končetiny chybí. Dolní končetiny chybí. Antropologické určení: žena (Novotný 1985), let (Lovejoy 1985), výška postavy nelze určit. Anatomické variety: sulcus frontalis (oboustranně), foramen supraorbitale (vpravo), incisura frontalis (vlevo). Patologické nálezy: slabý zubní kámen na předních zubech, korunkový zubní kaz vlevo dole M2 (1 mm otvor uprostřed žvýkací plochy). Lehká hypoplasie ukazující na nespecifický stres ve věku od 1,9 roku do 6 let. Podél šípového švu jsou Pacchioniho granulace.

159 Hrob 34 Popis nálezové situace segment 46, nekompletní středně robustní skelet (střední svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace JJZ SSV. Poloha horních a dolních končetin nezjistitelná. Lebka chybí. Osový skelet Th4 Th7, 5x levé žebro. Horní končetiny pouze distální konec levé kosti pažní a proximální konec levé kosti vřetenní a téměř celá levá kost loketní. Dolní končetiny chybí. Antropologické určení: pohlaví neurčitelné, maturus (degenerativní změny), výška postavy nelze určit. Anatomické variety: žádné. Patologické nálezy: luxační zlomenina luxace hlavice vřetenní kosti, loketní kost téměř nepohyblivá. S tím spojená posttraumatická deformační artróza osteofyty do 2 mm na Th4 Th7, eburnace, deformace hlavy kosti vřetenní, celého kloubu.

160 Hrob 35 Popis nálezové situace segment 32, nekompletní robustní skelet (výrazné svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace Z V. Poloha horních končetin nezjistitelná, dolní končetiny natažené. Lebka chybí. Osový skelet chybí. Horní končetiny chybí. Dolní končetiny obě holenní a lýtkové kosti mají svalové drsnatiny zvýrazněny nárůstem kalcifikací svalových úponů. Antropologické určení: muž (Holland 1991), maturus (degenerativní změny), výška 179,1 cm (průměrná výška, viz Tab. 6). Anatomické variety: žádné. Patologické nálezy: žádné.

161 Hrob 36 Popis nálezové situace segment 38, nekompletní středně robustní skelet (střední svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace Z V. Poloha horních a dolních končetin nezjistitelná. Lebka z lebky zachována pouze tělo dolní čelisti a 2 rohy osifikované štítné chrupavky, M3 vpravo dole intravitální ztráta, I1, I2 a C oboustranně dole postmortální ztráta. Osový skelet zachovány obratle C4 C7 a Th1 Th5, 5x pravé žebro a 1x levé žebro. Horní končetiny pravá klíční kost, obě lopatky, proximální polovina pravé kosti pažní a hlavice levé kosti pažní. Dolní končetiny chybí. Antropologické určení: muž (Černý a Komenda 1980), nad 55 let (Lovejoy 1985), výška postavy nelze určit. Anatomické variety: ossiculum acromii (vlevo). Patologické nálezy: slabý zubní kámen na kořenech všech zubů. Na C4 C6 na předních stranách těl výrazné osteofytické lemy, na meziobratlových kloubních plochách C7 a Th1 vlevo jsou kloubní plochy poškozené zánětem.

162 Hrob 37 Popis nálezové situace segment 32, sklad kostí dospělých jedinců v neanatomickém uspořádání. Orientace, poloha horních a dolních končetin nezjistitelná. Rozlišeni 2 jedinci, označeni 37A a 37B. 37A Popis nálezové situace nekompletní gracilní až středně robustní (slabé až střední svalové úpony) dospělého jedince v neanatomickém uspořádání. Orientace Z V. Poloha rukou a nohou nezjistitelná. Lebka zachována pouze dolní čelist, I1, I2 vpravo a I1 vlevo postmortální ztráty. Osový skelet L5, 1x levé střední a 6x pravá horní a střední žebra. Horní končetiny proximální polovina pravé kosti pažní. Dolní končetiny levá kost pánevní a pravá kost stehenní. Antropologické určení: žena (Černý a Komenda 1980, Acsádi a Nemeskéri 1970), let (Lovejoy 1985), výška postavy nelze určit. Anatomické variety: torus mandibularis (u P1), fossa faciei lunatae (vlevo).

163 Patologické nálezy: korunkový kaz vpravo dole na M1 (korunka zcela zničena). Slabý zubní kámen na všech zubech, hlavně na předních. Obratel L5 má na horních i dolních terminálních plochách projevy osteochondrózy. 37B Popis nálezové situace nekompletní středně robustní skelet (střední svalové úpony) dospělého jedince v neanatomickém uspořádání. Orientace Z V. Poloha rukou a nohou nezjistitelná. Lebka zachována pouze dolní čelist, všechny ztráty zubů jsou postmortální. Osový skelet 4x levá střední žebra. Horní končetiny distální polovina pravé kosti pažní a levá klíční kost, levá lopatka, celá levá kost pažní a loketní. Dolní končetiny pravá pánevní kost, celá pravá kost stehenní, holenní a lýtková kost bez proximálního konce, levá kost stehenní bez distálního konce. Antropologické určení: muž (Černý a Komenda 1980, Acsádi a Nemeskéri 1970), let (Lovejoy 1985), výška 166,6 cm (průměrná výška, viz Tab. 6). Anatomické variety: žádné. Patologické nálezy: slabý zubní kámen na všech zubech, hlavně na předních. Korunkový kaz (uprostřed žvýkací plochy) na M3 vpravo dole.

164 Hrob 38 Popis nálezové situace segment 26, nekompletní středně robustní skelet (střední svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace SZ JV. Poloha horních a dolních končetin nezjistitelná. Lebka chybí. Osový skelet pouze L4, L5 a z křížové kosti jen část S1. Horní končetiny pravá kost vřetenní a loketní bez proximálních konců. Dolní končetiny pravá kost pánevní (poporodní změny) a proximální konec pravé kosti stehenní. Antropologické určení: žena (Acsádi a Nemeskéri 1970), maturus (degenerativní změny), výška postavy nelze určit. Anatomické variety: žádné. Patologické nálezy: deformační artróza osteofyty nad 3 mm na L4 a L5.

165 Hrob 39 Popis nálezové situace segment 32, nekompletní středně robustní skelet (výrazné svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace ZSZ VJV. Horních končetiny podél těla, poloha dolních končetin nezjistitelná. Lebka chybí Osový skelet Th10 L3, 7x pravé i levé žebro. Horní končetiny distální konce obou kostí pažních, proximální konce kostí vřetenních a loketních. Dolní končetiny chybí. Antropologické určení: pohlaví neurčitelné, maturus (degenerativní změny), výška postavy nelze určit. Anatomické variety: žádné. Patologické nálezy: deformační artróza osteofyty větší než 3 mm na Th 10, L1 L3, pravý loket.

166 Hrob 40 Popis nálezové situace segment 38, nekompletní skelet nedospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace pravděpodobně Z V. Poloha horních a dolních končetin nezjistitelná. Lebka chybí. Osový skelet L4 a L5, všechny křížové obratle. Horní končetiny chybí. Dolní končetiny pravá kost kyčelní. Antropologické určení: žena (Schutkowski 1991), let (maturace kostry, Florkowski a Kozlowski 1994). Anatomické variety: žádné. Patologické nálezy: žádné.

167 Hrob 41 Popis nálezové situace segment 35, nekompletní gracilní skelet (slabé svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace pravděpodobně Z V. Poloha horních končetin nezjistitelná, dolní končetiny pravděpodobně natažené. Na obrázku je hrob 41 vlevo. Lebka chybí. Osový skelet chybí. Horní končetiny chybí. Dolní končetiny levá čéška, proximální konce obou kostí holenních a pravé kosti lýtkové. Antropologické určení: muž (Dofková 1995, Holland 1991), dospělý, výška postavy nelze určit. Anatomické variety: žádné. Patologické nálezy: žádné.

168 Hrob 42 Popis nálezové situace segment 35, nekompletní středně robustní skelet (střední svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace pravděpodobně Z V. Poloha horních a dolních končetin nezjistitelná. Na obrázku je hrob 42 vpravo. Lebka chybí. Osový skelet chybí. Horní končetiny chybí. Dolní končetiny distální polovina levé kosti holenní a lýtkové a téměř kompletní levá noha. Antropologické určení: muž (Novotný a Vančata 1985), maturus, výška postavy nelze určit. Anatomické variety: žádné. Patologické nálezy: calcar calcanei (zadní) na levé kosti patní.

169 Hrob 43 Popis nálezové situace segment 35, nekompletní robustní skelet (výrazné svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace Z V. Poloha horních končetin nezjistitelná, dolní končetiny natažené. Lebka chybí. Osový skelet chybí. Horní končetiny chybí. Dolní končetiny distální konce obou kostí stehenních, proximální 2/3 kostí holenních a lýtkových. Antropologické určení: muž (Holland 1991), dospělý, výška postavy nelze určit. Anatomické variety: žádné. Patologické nálezy: žádné.

170 Hrob 44 Popis nálezové situace segment 32, nekompletní gracilní skelet (střední svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace ZSZ VJV. Poloha horních končetin nezjistitelná, dolní končetiny natažené. Lebka chybí. Osový skelet chybí. Horní končetiny chybí. Dolní končetiny celá pravá kost holenní a lýtková, nekompletní pravá noha, levá kost holenní a lýtková bez proximálního konce, levé chodidlo téměř kompletní. Na holenních a patních kostech jsou svalové drsnatiny zvýrazněny nárůstem kalcifikací svalových úponů. Antropologické určení: muž (Novotný a Vančata 1985), dospělý, výška 164,8 cm (průměrná výška, viz Tab. 6). Anatomické variety: žádné. Patologické nálezy: žádné.

171 Hrob 45 Popis nálezové situace segment 32, nekompletní gracilní skelet (slabé svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace ZSZ VJV. Horní končetiny podél těla, poloha dolních končetin nezjistitelná. Lebka chybí. Osový skelet Th10 L4, 7x pravé žebro, 3x levé. Horní končetiny celé kosti vřetenní a loketní, téměř kompletní levá ruka a více nekompletní pravá. Dolní končetiny chybí. Antropologické určení: žena (velmi gracilní), dospělý, výška 160,4 cm (průměrná výška, viz Tab. 6). Anatomické variety: žádné. Patologické nálezy: žádné.

172 Hrob 46 Popis nálezové situace segment 46, nekompletní skelet nedospělého jedince v částečně anatomickém uspořádání. Orientace JJZ SSV. Pravá paže podél těla, poloha nohou nezjistitelná. Lebka kromě pravé horní čelisti a levé temenní kosti fragmenty všech lebečních kostí. Osový skelet všechny krční a 7 hrudních obratlů, zachovány 2 sternebrae (větší pro rukojeť a jedno menší), 9x pravé žebro, 7x levé. Horní končetiny obě klíční kosti, pravá lopatka, celá pravá kost pažní, fragmenty pravé kosti vřetenní a loketní. Dolní končetiny chybí. Antropologické určení: pohlaví neurčitelné, 9 měsíců±3 měsíce (Ubelaker 1978). Anatomické variety a patologické nálezy: žádné.

173 Hrob 47 Popis nálezové situace segment 32, nekompletní gracilní skelet (slabé až střední svalové úpony) dospělého jedince v neanatomickém uspořádání. Orientace, poloha horních a dolních končetin nezjistitelná. Všechny kosti patřily jednomu jedinci. Lebka po rekonstrukci téměř kompletní. Vpravo nahoře M2, M3 intravitální ztráty, dole vpravo I1 a P2 postmortální ztráty. Osový skelet C1 C2, Th1, Th5 L4, horní polovina křížové kosti, fragmenty 1x pravé horní žebro 4x levé spodní žebro. Horní končetiny chybí pravá klíční kost a většina pravé ruky, jinak všechny kosti. Dolní končetiny obě pánevní kosti (poporodní změny na obou kostech), obě kosti stehenní, holenní, lýtkové a část levé nohy. Antropologické určení: žena (Černý a Komenda 1980, Brůžek 2002), let (Lovejoy 1985), výška 167,5 cm (průměrná výška, viz Tab. 6). Anatomické variety: foramen frontale, sulcus frontalis (vlevo), incisura frontalis (vpravo), sutura supranasalis, ossiculum sut. lambdoidea (vpravo 15x7,5 mm), foramen olecrani (vpravo 2 mm). Patologické nálezy: slabý zubní kámen na všech zubech, hlavně na předních. Horní pravý C abradován i na labiální straně používání zubů? Oba horní I1 mají kolem sebe abscesy a C vpravo nahoře také. Podél šípového švu jsou Pacchioniho granulace. Deformační artróza osteofyty nad 3 mm na všech L obratlích, na dolních hrudních 2 mm.

174 Hrob 48 Popis nálezové situace segment 35, nekompletní středně robustní skelet (střední svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace ZSZ VJV. Poloha horních končetin nezjistitelná, dolní končetiny natažené. Lebka chybí. Osový skelet chybí. Horní končetiny chybí. Dolní končetiny distální konce obou kostí stehenních, původně obě čéšky (levá se během mytí ztratila), proximální konce obou kostí holenních a lýtkových. Antropologické určení: žena (Dofková 1995), dospělý, výška postavy nelze určit. Anatomické variety: žádné. Patologické nálezy: žádné.

175 4.3. Výsledky (výzkum z roku , Staroměstské náměstí čp a Železná ulice čp. 31) Kosterní materiál nalezený během výzkumu v letech byl k antropologickému zpracování předán dne J. Prostředníkem. Jednalo se o 17 číslovaných hrobů s 19 jedinci z polohy na Staroměstském náměstí čp a o 3 nečíslované hroby se 3 jedinci z polohy v Železné ulici čp. 31. Pohřebiště bylo datováno dle 2 nalezených esovitých záušnic o průměru 35 mm v dětském hrobě (Hrob č. 3) do století (Nechvíle 2007, s. 112) V roce 1999 bylo na Staroměstském náměstí čp. 101 J. Waldhauserem nalezeno dalších 6 až 7 hrobů. K antropologickému zpracování byl dán pouze hrob číslo 21. Výzkum z let byl podrobně rozebrán a publikován M. Nechvílem a J. Prostředníkem (Nechvíle, Prostředník 2009, s ). Zde je nutné upozornit na určité rozdíly v číslování hrobů, které je v publikované práci rozdílné než v originálních plánech, které autorka nalezla v dokumentaci k materiálu v depozitáři Národního muzea. Jedná se o hroby číslo 8 ( let v originálu oproti 2 3 roky v publikaci), 12 ( let oproti let), 13 ( oproti let), 14 ( 2 3 oproti 40 50), 15 ( oproti 30 40), 16 ( oproti 50 60). Číslování hrobů je tedy převzato z původnějšího zdroje, tedy z antropologického posudku Vítězslava Kuželky a Nataši Hendrychové (Kuželka, Hendrychová 1993, s. 1 57) POHLAVÍ Z celkového počtu 15 dospělých jedinců se podařilo určit pohlaví (morfoskopickými a morfometrickými metodami) u 6 mužů a 8 žen. U jednoho jedince pohlaví nebylo možné zjistit (Tab. 63). Tab. 63. Poměr dospělých mužů a žen. neurč. N N N Celkem počet % 40,0 53, ,0

176 U nedospělých jedinců je určování pohlaví problematičtější. Z celkem 8 nedospělých jedinců bylo pohlaví určeno u 4 a to vždy jako mužské VĚK Ve zkoumaném kosterním materiálu se nacházelo 8 nedospělých jedinců a 15 dospělých (Tab. 64). Nenarozený plod nebyl nalezen žádný, nejmladší nalezený jedinec zemřel ve věku 6 měsíců. Z 8 nedospělých jedinců patřilo do kategorie infans 7 jedinců a do kategorie juvenis 1 jedinec. Kategorie infans III nebyla zastoupena vůbec, do infans I spadal 1 jedinec, do kategorie infans II 6 a do kategorie juvenis 1 jedinec. V dospělých jedincích bylo 6 jedinců zařazeno do kategorie adultus, 7 do kategorie maturus, žádný do kategorie senilis a 2 jedinci do kategorií adultus II maturus I (30 až 50 let). Děti nejčastěji zemřely ve věku infans II. U žen byla nejvyšší úmrtnost ve věku adultus I (díky porodům a komplikacím z nich plynoucích), nejvíce mužů pak zemřelo ve věku adultus II a maturus II (Tab..). Tab. 64. Kategorizace věku. neurč. Celkem N N N N % fetus infans I 1 1 4,4 infans II ,1 infans III juvenis 1 1 4,4 adultus I 1 1 4,4 adultus II ,7 maturus I ,4 maturus II ,7 maturus 1 1 4,4 senilis adultus II maturus I , VÝŠKA POSTAVY Výšku postavy bylo možné vypočítat u celkem 11 dospělých jedinců 5 mužů, 6 žen (Tab. 65). Nejčastější kategorií u obou pohlaví byla vysoká výška postavy.

177 Tab. 65. Kategorizace výšky postavy. neurč. Celkem N N N N % malá ,2 podstřední střední ,2 nadstřední 1 1 9,1 vysoká ,5 velmi vysoká 1 1 9,1 Výška postavy byla vypočítána u každého jedince na všech měřitelných dlouhých kostech. U horních končetin vychází výšky lehce vyšší než u dolních (Tab. 66). Oproti souboru z roku 2010 nevykazuje soubor z roku a 1999 žádné trendy (např. vřetenní kost vykazuje nejnižší výšku postavy a pažní kost nejvyšší výšku postavy) v rámci jednoho jedince (Tab. 67). Tab. 66. Přehled výšky postavy dospělých jedinců (počet, průměr, variace). Celkem N Ø min max N Ø min max N Ø min max pažní kost 4 170,6 163,1 178, ,3 157,1 169, ,4 157,1 178,9 vřetenní kost 3 160,0 157,3 164, ,2 154,2 167, ,7 154,2 167,7 loketní kost 3 160,9 156,1 166, ,5 153,6 169, ,3 153,6 169,9 stehenní kost 2 158,9 153,2 164, ,8 158,1 168, ,8 153,2 168,9 holenní kost 3 159,1 154,9 165, ,5 156,2 167, ,6 154,9 167,1 lýtková kost 1 162,0 162,0 162, ,2 161,2 163, ,1 161,2 163,2 horní končetina 5 167,6 158,8 178, ,1 153,9 169, ,4 153,9 178,9 dolní končetina 3 158,2 154,1 164, ,8 157,1 168, ,3 154,1 168,9 obě končetiny 5 167,0 156,9 178, ,2 155,5 169, ,4 155,5 178,9

178 Tab. 67. Výška postavy na jednotlivých kostech a končetinách u jednotlivých hrobů. Hrob číslo pohlaví ± muž žena žena muž muž žena muž žena žena žena muž HORNÍ KONČETINA pažní kost (M1) ± 4,89 176,1 157,1 165,2 164,3 157,1 163,1 169,6 178,9 vřetenní kost (M1) ± 5,01 162,0 163,9 158,8 164,1 158,0 157,3 154,2 167,7 loketní kost (M1) ± 4,97 160,5 164,4 160,2 166,2 159,3 156,1 153,6 169,9 DOLNÍ KONČETINA stehenní kost (M1) ± 4,49 161,7 168,5 164,6 158,3 153,2 158,1 161,6 168,9 holenní kost (M1) ± 4,15 164,5 167,1 156,6 165,8 154,9 156,2 166,1 lýtková kost (M1) ± 4,10 161,2 163,2 162,0 PRŮMĚRY A KATEGORIZACE průměr horní končetina 176,1 159,9 164,5 159,5 164,9 158,2 158,8 153,9 169,1 178,9 průměr dolní končetina 162,5 166,3 156,6 164,1 158,3 154,1 157,1 163,8 168,9 PRŮMĚR OBĚ KONČETINY 176,1 161,2 165,4 158,5 164,5 158,2 156,9 155,5 163,8 169,0 178,9 KATEGORIE vysoká vysoká vysoká malá střední nadstř. malá střední vysoká v. vys. vysoká

179 ROBUSTICITA Vzhledem k tomu, že ne všichni jedinci měli zachovalou lebku, byla robusticita hodnocena dle stavby postkraniálního skeletu. Hodnocení bylo možné provést u 5 mužů a 8 žen. Celkově byla nejčastější středně robustní stavba kostry a střední svalový reliéf (Tab. 68 a Tab. 69). Tab. 68. Stavba kostry. neurč. Celkem N N N N % gracilní ,5 střední ,2 robustní ,4 Tab. 69. Reliéf svalových úponů. neurč. Celkem N N N N % slabý ,1 střední ,5 výrazný , METRICKÁ CHARAKTERISTIKA LEBEK MOZKOVNA Délkošířkový index byl hodnotitelný u 3 mužů a 7 žen. Vyskytovaly se pouze kategorie hyperdolichokranní, dolichokranní, mesokranní a brachykranní. Nejčastěji zastoupeným typem byly dolichokranní, mesokranní a brachykranní lebky (Tab. 70). Kategorizace I1 byla provedena dle Garsona 1886 (Drozdová 2004, s ). Tab. 70. Kategorizace délkošířkového indexu lebky (I1). Celkem N N N % ultradolichokranní hyperdolichokranní ,0 dolichokranní ,0 mesokranní ,0 brachykranní ,0 hyperbrachykranní ultrabrachykranní Největší délka mozkovny byla měřitelná u 3 mužů a 7 žen. Kromě krátké a velmi dlouhé se vyskytovaly všechny kategorie. Nejčastěji zastoupeným typem byla dlouhá mozkovna (Tab. 71).

180 Tab. 71. Kategorizace největší délky mozkovny (M1). Celkem N N N % krátká střední ,0 dlouhá ,0 velmi dlouhá Největší šířku mozkovny bylo možné měřit u 3 mužů a 7 žen. Vyskytovaly se všechny kategorie. Nejčastěji zastoupeným typem byla úzká a středně široká mozkovna (Tab. 72). Tab. 72. Kategorizace největší šířky mozkovny (M8). Celkem N N N % velmi úzká ,0 úzká ,0 střední ,0 široká ,0 Délkovýškový index byl hodnotitelný pouze u 2 mužů a 3 žen. Byly zastoupeny všechny kategorie (Tab. 73). Kategorizace I2 byla provedena dle Martina 1928 (Drozdová 2004, s. 75). Tab. 73. Kategorizace délkovýškového indexu lebky (I2). Celkem N N N % chamaekranní ,0 orthokranní ,0 hypsikranní ,0 (Tab. 74). Výška lebky byla měřitelná u 2 mužů a 3 žen. Byly pokryty všechny kategorie Tab. 74. Kategorizace výšky lebky (M17). Celkem N N N % nízká ,0 střední ,0 vysoká ,0

181 Šířkovýškový index byl hodnotitelný u 2 mužů a 3 žen a nejčastější kategorie byly metriokranní lebky (Tab. 75). Kategorizace I3 byla provedena dle Brocy 1875 (Drozdová 2004, s. 75). Tab. 75. Kategorizace šířkovýškového indexu lebky (I3). Celkem N N N % tapeinokranní ,0 metriokranní ,0 akrokranní ,0 Transverzální frontoparietální index byl hodnotitelný u 3 mužů a 5 žen, všechny kategorie byly zastoupeny. Nejméně častá byla kategorie stenometopních lebek (Tab. 76). Kategorizace I13 byla provedena dle Aleksejeva a Debece (Drozdová 2004, s. 76). Tab. 76. Kategorizace transverzálního frontoparietálního indexu lebky (I13). Celkem N N N % stenometopní ,5 metriometopní ,5 eurymetopní ,0 OBLIČEJ Obličejový index lebky byl hodnotitelný pouze u 1 muže a 1 ženy. Oba spadali do kategorie chamaeprosopních obličejů (Tab. 77). Kategorizace I38 byla provedena dle Virchowa 1889 (Drozdová 2004, s. 77). Tab. 77. Kategorizace obličejového indexu lebky (I38). Celkem N N N % chamaeprosopní ,0 mesoprosopní leptoprosopní Výška obličeje byla měřitelná pouze u 1 muže a 2 žen, a všichni spadali do kategorie nízké výšky (Tab. 78).

182 Tab. 78. Kategorizace výšky obličeje (M47). Celkem N N N % nízká ,0 střední vysoká velmi vysoká Šířka obličeje byla rovněž měřitelná pouze u 1 muže a 1 ženy. Muž měl úzký obličej a žena středně široký obličej (Tab. 79). Tab. 79. Kategorizace šířky obličeje (M45). Celkem N N N % úzká ,0 střední ,0 široká velmi široká Výšku horního obličeje bylo možné měřit také pouze u 2 mužů a 3 žen. Zastoupeny byly kategorie nízkého a středně vysokého horního obličeje (Tab. 80). Tab. 80. Kategorizace výšky horního obličeje (M48). Celkem N N N % nízká ,0 střední ,0 vysoká velmi vysoká Index horního obličeje byl hodnotitelný pouze u 1 muže a 1 ženy. Muž měl euryenní a žena mesenní obličej (Tab. 81). Kategorizace I39 byla provedena dle Martina 1928 (Drozdová 2004, s. 77). Tab. 81. Kategorizace indexu horního obličeje (I39). Celkem N N N % hypereuryenní euryenní ,0 mesenní ,0 leptenní hyperleptenní

183 Očnicový index byl hodnotitelný u 2 žen, které spadaly do kategorií mesokonchních a hypsikonchních očnic (Tab. 82). Kategorizace I42 byla provedena dle Martina a Sallera 1957 (Drozdová 2004, s. 77). Tab. 82. Kategorizace očnicového indexu (I42). Celkem N N N % chamaekonchní mesokonchní ,0 hypsikonchní ,0 Nosní index byl hodnotitelný u 2 mužů a 2 žen. Nejčastější kategorií byla chamaerhinní lebka (Tab. 83). Kategorizace I48 byla provedena dle Martina a Sallera 1957 (Drozdová 2004, s. 78). Tab. 83. Kategorizace nosního indexu (I48). Celkem N N N % leptorhinní ,0 mesorhinní chamaerhinní ,0 hyperchamaerhynní Mladoboleslavská skupina z výzkumu v letech (všechny měřitelné lebky byly pohlavně určitelné) se svými průměrnými mírami měr a indexů (Tab. 84 a Tab. 85) na mozkovně i na obličeji řadí obecně k středním a nižším hodnotám.

184 Tab. 84. Průměrné míry na lebkách. míra Celkem M1 dlouhá střední střední M5 velmi malá malá M7 M8 úzká střední úzká M9 střední velká M10 střední velmi velká M11 střední velká M12 střední velká M13 M16 velká M17 nízká střední střední M23 střední střední M24 malý velký M25 střední střední M26 malý střední M27 velký malý M28 střední velký M29 malá střední M30 střední střední M31 velmi malá střední M40 malá střední M43 M44 M45 úzká střední střední M46 M47 nízká nízká nízká M48 nízká nízká nízká M50 M51 velmi malá malá M52 velmi malá velmi velká M54 malá střední M55 malá střední M57 střední M60 velmi velká velmi velká M61 malá střední M62 M63 M65 velká velmi velká M66 velká střední M69 malá střední M70 velká velká M71 M79 malý střední 184

185 Tab. 85. Průměrné indexy na lebkách. index Celkem I1 mesokranní mesokranní mesokranní I2 chamaekranní hypsikranní orthokranní I3 metriokranní metriokranní metriokranní I13 metriometopní eurymetopní eurymetopní I38 chamaeprosopní chamaeprosopní chamaeprosopní I39 euryenní mesenní mesenní I42 hypsikonchní hypsikonchní I48 mesorhinní chamaerhinní mesorhinní Souborný přehled počtu měřitelných mužů a žen, průměrné hodnoty, minimální hodnoty a maximální hodnoty všech měřených měr a vypočítaných indexů na lebkách podávají následující tabulky (Tab. 86 a Tab. 87). Tab. 86. Přehled všech měřených měr na lebce (počet, průměr, variace). míra Celkem N Ø min max N Ø min max N Ø min max M ,3 178,0 191, ,6 170,0 183, ,8 170,0 191,0 M5 2 94,0 93,0 95,0 3 94,3 90,0 100,0 5 94,2 90,0 100,0 M M ,0 130,0 147, ,3 130,0 146, ,2 130,0 147,0 M9 3 94,3 89,0 98,0 5 97,0 95,0 100,0 8 96,0 89,0 100,0 M ,7 112,0 127, ,0 116,0 123, ,2 112,0 127,0 M ,3 121,0 128, ,5 121,0 130, ,4 121,0 130,0 M ,0 110,0 110, ,0 101,0 122, ,7 101,0 122,0 M M ,0 31,0 31,0 1 31,0 31,0 31,0 M ,5 118,0 133, ,7 123,0 134, ,0 118,0 134,0 M ,5 510,0 525, ,3 491,0 520, ,8 491,0 525,0 M ,5 299,0 308, ,5 295,0 322, ,0 295,0 322,0 M ,0 367,0 367, ,7 353,0 361, ,3 353,0 367,0 M ,0 119,0 123, ,3 115,0 135, ,8 115,0 135,0 M ,0 127,0 135, ,6 109,0 128, ,6 109,0 135,0 M ,0 113,0 115, ,2 105,0 127, ,9 105,0 127,0 M ,7 103,0 112, ,7 100,0 116, ,7 100,0 116,0 M ,0 109,0 121, ,9 100,0 112, ,9 100,0 121,0 M ,5 88,0 89,0 6 95,2 85,0 104,0 8 93,5 85,0 104,0 M ,5 89,0 96,0 2 94,0 91,0 97,0 4 93,3 89,0 97,0 M ,0 100,0 100, ,0 104,0 104, ,0 100,0 104,0 M M ,0 125,0 125, ,0 125,0 125, ,0 125,0 125,0 M M ,0 85,0 85,0 2 96,5 88,0 105,0 3 92,7 85,0 105,0 M ,0 61,0 67,0 3 63,3 62,0 64,0 5 63,6 61,0 67,0 M ,0 22,0 22,0 1 22,0 22,0 22,0 2 22,0 22,0 22,0 M ,0 37,0 37,0 2 38,0 38,0 38,0 3 37,7 37,0 38,0 M ,0 31,0 31,0 3 38,3 33,0 47,0 4 36,5 31,0 47,0 185

186 míra Celkem M ,0 23,0 25,0 3 25,3 25,0 26,0 5 24,8 23,0 26,0 M ,5 43,0 54,0 2 48,5 48,0 49,0 4 48,5 43,0 54,0 M ,0 9,0 9,0 1 9,0 9,0 9,0 M ,0 87,0 114,0 4 89,5 53,0 108,0 7 94,9 53,0 114,0 M ,0 59,0 59,0 2 60,0 55,0 65,0 3 59,7 55,0 65,0 M ,0 57,0 57,0 1 57,0 57,0 57,0 M M ,5 121,0 130, ,4 117,0 125, ,6 117,0 130,0 M ,0 108,0 108,0 1 93,0 93,0 93, ,5 93,0 108,0 M ,0 29,0 33,0 5 29,6 28,0 33,0 9 30,2 28,0 33,0 M ,7 64,0 70,0 6 60,3 52,0 66,0 9 62,4 52,0 70,0 M ,0 24,0 34,0 6 30,8 27,0 35, ,7 24,0 35,0 M ,0 113,0 117, ,7 122,0 130, ,4 113,0 130,0 Tab. 87. Přehled všech vypočítaných indexů na lebce (počet, průměr, variace). míra Celkem N Ø min max N Ø min max N Ø min max I1 3 74,5 69,5 77,0 7 79,2 73,9 84, ,8 69,5 84,7 I2 2 68,9 63,1 74,7 3 75,1 71,5 77,6 5 72,6 63,1 77,6 I3 2 93,9 90,8 97,1 3 95,7 92,4 101,5 5 95,0 90,8 101,5 I ,5 65,0 73,8 5 70,2 67,4 73,1 8 69,6 65,0 73,8 I ,0 68,0 68,0 1 70,4 70,4 70,4 2 69,2 68,0 70,4 I ,8 48,8 48,8 1 51,2 51,2 51,2 2 50,0 48,8 51,2 I ,5 86,8 92,1 2 89,5 86,8 92,1 I ,9 46,3 53,5 2 51,6 51,0 52,1 4 50,7 46,3 53, POSTKRANIÁLNÍ SKELET Platymerický index byl hodnotitelný u 3 mužů a 6 žen. Nejvíce zastoupenými kategoriemi byly eurymerní a platymerní stehenní kosti (Tab. 88). Tab. 88. Kategorizace platymerického indexu. Celkem N N N % hyperplatymerní ,1 platymerní ,2 eurymerní ,5 stenomerní ,1 Knemický index bylo možné hodnotit u 3 mužů a 5 žen. Jednoznačně nejčastější kategorie byla euryknemní holenní kosti (Tab. 89). 186

187 Tab. 89. Kategorizace knemického indexu. Celkem N N N % platyknemní mesoknemní ,0 euryknemní ,0 187

188 PATOLOGICKÉ PROJEVY NA SKELETECH Na skeletech nalezených na Staroměstském náměstí čp bylo nalezeno poměrně mnoho patologických projevů. Téměř všichni dospělí jedinci měli zubní kámen, zubní kaz byl zaznamenán u mnoha dospělých. Paradentóza byla nalezena u 2 jedinců a také byla objevena kořenová cysta na dolní čelisti muže ve věku let (Hrob č. 5). Ve vyšších věkových kategoriích se vyskytovaly degenerativně produktivní choroby jako deformační artróza, deformační spondylóza a spondylartróza. U dvou žen bylo nalezeno vrozené ucpání zevního zvukovodu (atresie). Žena zemřelá ve věku let (Hrob č. 2) měla tuto vadu vlevo a žena ve věku let (Hrob č. 11) vpravo. Vrozená varieta lebky a páteře, kdy je výrůstek na spodině lební (processus paracondylaris) kloubně spojen s nosičem, byla nalezena u muže ve věku let (Hrob č. 8). Vzniklé nepravé kloubní spojení mohlo ovlivňovat úklony hlavy do stran a dopředu. Vrozené přerušení oblouku bederního a krčního obratle bylo zaznamenáno u dvou mužů zemřelých ve věku let (Hrob č. 5 a 16). U muže zemřelého ve věku let (Hrob 5) je možné stanovit příčinu smrti. Ke smrti došlo po sečných poraněních lebky a krční páteře. Tentýž muž měl i zhojenou zlomeninu (bez dislokace) pravého žebra v zadní podpažní čáře. Muže zemřelý ve věku let (Hrob č. 10) měl výrazné projevy tuberkulózy páteře. V hrudní oblasti byl vytvořen blok (Th6 Th11) a v oblasti bloku byl na páteři vytvořen hrb a horní část páteře byla předozadně zalomena dopředu a šikmo dolů. Charakter kostních změn na páteři ukazuje na mnohaletý průběh onemocnění a nelze jej považovat za přímou příčinu úmrtí (Kuželka, Hendrychová 1993, s ). U ženy zemřelé ve věku let (Hrob č. 1) byla nalezena Scheuermannova nemoc hrudní a bederní páteře s druhotnou deformační spondylózou (Kuželka, Hendrychová 1993, s. 10). Stopy nespecifické zátěže (či anémie) na stropu očnice zvaná cribra orbitalia byla nalezena u dvou pravděpodobně mužů ve věku 2 a 2 3 roky (Hrob č. 14 a Dětský pohřeb /15312/). 188

189 ANATOMICKÉ VARIETY Na materiálu sestávajícím z celkem 22 jedinců (Hrob č. 21 nebyl vzhledem k nedostupnosti zkoumán) byly nalezeny anatomické variety u 14 jedinců (10 dospělých a 4 nedospělých). Celkem 25 druhů variet v součtu 45 případů (řada variet se ovšem vyskytovala společně u jednoho jedince; Tab. 90 a Tab. 91). Tab. 90. Anatomické variety. varieta / pohlaví / lateralita dx sin bilat. dx sin bilat. celkem foramen frontale foramen supraorbitale incisura frontalis 1n 1 sulcus frontalis 1 1 sutura metopica 1 1 sutura supranasalis 1 1 sutura mendosa 1n 1 2 foramen infraorbitale 1 1 sutura infraorbitalis 1n spina trochlearis 1 1 processus paracondylaris 1 1 foramen parietale 1 1n 2 ossiculum bregmaticum ossiculum lambdae 1 1 ossiculum asterii 1, 1n 2 ossiculum sut. coronalis ossiculum incisurae parietalis 1n 1n 1 3 ossiculum sut. lambdoidea 1n 1n 1 3 tuberculum zygomaxillare foramen zygomaticofaciale torus palatinus 1 1 torus mandibularis 1 1 facies condylaris bipartita fovea art. sup. atlantis bipartita 1 1 foramen proc. trans. partitum foramen proc. trans. apertum fossa costoclavicularis 1 1 foramen suprascapulare ossiculum acromii 1 1 fenestratio corporis sterni 1 1 fenestr. proc. xiphoidei sterni foramen olecrani processus supracondylaris 1n 1 fossa faciei lunatae fac. art. talaris ant. et media fac. art. calcanea ant. et media 189

190 Tab. 91. Přehled anatomických variet u jednotlivých jedinců (dx, sin, bil.). varieta / hrob číslo H H H 5 pohlaví muž muž žena žena muž žena muž muž muž žena žena muž žena muž věk foramen frontale foramen supraorbitale incisura frontalis bil. sulcus frontalis dx sutura metopica ano sutura supranasalis ano sutura mendosa dx dx foramen infraorbitale dx2 sutura infraorbitalis dx bil. bil. spina trochlearis dx processus paracondylaris dx foramen parietale bil. sin bil. ossiculum bregmaticum ossiculum lambdae ano ano ossiculum asterii sin sin sin ossiculum sut. coronalis ossiculum incisurae parietalis dx sin ossiculum sut. lambdoidea dx1 dx1 sin1 dx1 sin tuberculum zygomaxillare foramen zygomaticofaciale bil.3 bil.2 bil.2 torus palatinus ano torus mandibularis sin facies condylaris bipartita fovea art. sup. atlantis bipart. dx H H H H H H H H H 16

191 varieta / hrob číslo H H H 5 foramen proc. trans. partitum dx bil. dx bil. bil. dx dx dx bil. foramen proc. trans. apertum bil. sin fossa costoclavicularis bil. foramen suprascapulare ossiculum acromii sin fenestratio corporis sterni ano fenestr. proc. xiphoidei sterni foramen olecrani sin3 bil. sin processus supracondylaris sin fossa faciei lunatae fac. art. talaris ant. et media fac. art. calcanea ant. et media H H H H H H H H H

192 POPIS JEDNOTLIVÝCH HROBŮ POLOHA NA STAROMĚSTSKÉM NÁMĚSTÍ, ČP Kosterní materiál z výzkumu J. Prostředníka v letech , který je uložen v depozitáři Národního muzea v Praze, byl autorkou zpracován stejným způsobem jako materiál z výzkumu L. Čiháčkové v roce 2010, aby mohl být srovnáván. Pokud nebylo možno měřené míry změřit osobně (z důvodu vystavení mnoha patologických nálezů v trvalé expozici v Templum historicum et archaeologicum Boleslaviense v Mladé Boleslavi), byly míry převzaty z dokumentace materiálu, kterou provedl V. Kuželka. Všechny indexy byly přepočítány a kategorizace byly provedeny dle shodných kategorizací jako u materiálu z roku Výška postavy byla vypočítána dle Sjøvolda. Číslování hrobů (v závorce je uvedeno inventární číslo Národního muzea) je převzato z antropologického posudku V. Kuželky a N. Hendrychové (Kuželka, Hendrychová 1993). Metrický popis lebek a postkraniálního skeletu je pro svůj rozsah uveden v přílohách (Tab. D a Tab. E). Hrob č. 1 (15313) Popis nálezové situace nekompletní gracilní skelet (slabé svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Kamenné obložení. Bronzový prsten na prsteníku levé ruky. Orientace ZJZ VSV. Poloha horních končetin podél těla, dolní končetiny natažené. Antropologické určení: žena (poporodní změny na pánvi, Černý a Komenda 1980), let (Lovejoy 1985), výška 161,2 cm (Sjøvold 1990), mesokranní mozkovna a chamaeprosopní obličej. Anatomické variety: viz Tab. 91. Patologické nálezy: zubní kaz, Scheuermannova nemoc hrudní a bederní páteře s druhotnou deformační spondylózou (Kuželka, Hendrychová 1993, s. 10). 192

193 Hrob č. 2 (15314) Popis nálezové situace téměř úplný gracilní až střední skelet (střední svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace ZJZ VSV. Poloha horních končetin podél těla, dolní končetiny natažené. Antropologické určení: žena (poporodní změny, Černý a Komenda 1980), let (Lovejoy 1985), výška 165,4 cm (Sjøvold 1990), mesokranní mozkovna. Anatomické variety: viz Tab. 91. Patologické nálezy: uzavřený zevní zvukovod (atresia) (vlevo), paradentóza na dolní čelisti (Kuželka, Hendrychová 1993, s. 14). Hrob č. 3 (15315) Popis nálezové situace nekompletní skelety 2 nedospělých jedinců v neanatomickém uspořádání. Orientace ZJZ VSV. Dvě bronzové esovité záušnice o průměru 35 mm (nebylo zaznamenáno zabarvení spánkových kostí oxidy), jeden zahnutý bronzový špendlík. Poloha horních a dolních končetin nezjistitelná (Kuželka, Hendrychová 1993, s. 15). 3A Antropologické určení: 1,5 roku (Ubelaker 1978). Anatomické variety a patologické nálezy: žádné. 3B Antropologické určení: 3 roky (Hanáková a Stloukal 1978). Anatomické variety a patologické nálezy: žádné. Hrob č. 4 (15316) Popis nálezové situace nekompletní středně robustní skelet (střední svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace ZJZ VSV. Poloha levé horní končetiny podél těla (pravá chybí), dolní končetiny natažené. Antropologické určení: muž (Černý a Komenda 1980), let, výška 158,5 cm (Sjøvold 1990), hyperdolichokranní mozkovna. 193

194 Anatomické variety: žádné. Patologické nálezy: kostěný výrůstek (exostosa) dlouhý 25 mm na stehenní kosti v oblasti mezichocholíkové čáry a drobné výrůstky na velkém chocholíku (vlevo) 158,5 cm (Kuželka, Hendrychová 1993, s. 16). Hrob č. 5 (15317) Popis nálezové situace téměř kompletní středně robustní skelet (výrazné svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace Z V. Poloha levé horní končetiny podél těla, pravá ohnuta v lokti a položena na prsou. Levá dolní končetina natažená (pravá chybí). Antropologické určení: muž (Černý a Komenda 1980), let (Lovejoy 1985), výška 164,5 cm (Sjøvold 1990). Anatomické variety: viz Tab. 91. Patologické nálezy: zubní kámen, zubní kaz, deformační spondylóza na hrudní páteři. U tohoto zemřelého se můžeme vyjádřit k příčině smrti. Smrt byla způsobena sečnými ranami vedenými zbraní s plochým ostřím. První na pravou stranu hlavy zezadu a shora (ve stoje?). Druhá rána, u které předpokládáme pád oběti na obličej, vedla na krk těsně za hlavu. Tato rána přesekla oblouk druhého krčního obratle, tělo třetího zároveň rameno dolní čelisti vpravo. Obě rány mohly být smrtelné, žádné známky hojení nebyly nalezeny. Podle situace v hrobě nelze rozhodnout, zda byla hlava oddělena od trupu. Na kostře bylo objeveno i zranění staršího data, a to zhojená zlomenina jednoho z pravých žeber. U jiného pravého žebra byl jeho hrudní konec veslovitě rozšířen. Na úplně srostlé prsní kosti se vytvořil neúplným uzavřením mezi jednotlivými částmi těla otvor (fissura sterni congenita). Na pátém bederním obratli je oboustranně mezi horními a dolními kloubními výběžky přerušen obratlový oblouk (spondylolysis interarticularis). Přerušení oblouku je vrozeného původu (Kuželka, Hendrychová 1993, s. 22). Hrob č. 6 (15318) 194

195 Popis nálezové situace nekompletní skelet nedospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace ZJZ VSV. Poloha horních a dolních končetin nezjistitelná (Kuželka, Hendrychová 1993, s. 23). Antropologické určení: 3 roky (Hanáková a Stloukal 1978). Anatomické variety a patologické nálezy: žádné. Hrob č. 7 (15319) Popis nálezové situace nekompletní středně robustní skelet (střední svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace Z V. Poloha horních končetin podél těla, dolní končetiny natažené (levá chybí). Antropologické určení: žena (poporodní změny, Černý a Komenda 1980), let (Lovejoy 1985), výška 158,2 cm (Sjøvold 1990), dolichokranní mozkovna. Anatomické variety: viz Tab. 91. Patologické nálezy: zubní kaz, deformační artróza na velkých kloubech, deformační spondylóza a projevy osteochondrózy na obratlích (Kuželka, Hendrychová 1993, s ). Hrob č. 8 (15320) Popis nálezové situace téměř kompletní skelet nedospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace Z V. Kamenné obložení. Poloha horních končetin podél těla (pravá ruka v klíně), dolní končetiny natažené. Antropologické určení: muž (Brůžek 2002), let (Lovejoy 1985), výška 182,1±4,89 cm (Sjøvold 1990). Anatomické variety: viz Tab. 91. Patologické nálezy: zubní kámen, zubní kaz (Kuželka, Hendrychová 1993, s. 28). Hrob č. 9 (15334) 195

196 Popis nálezové situace nekompletní skelet nedospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace ZJZ VSV. Poloha horních končetin podél těla (pravá chybí), dolní končetiny natažené. Antropologické určení: muž (Schutkowski 1993), 2 3 roky (Ubelaker 1978). Anatomické variety: viz Tab. 91. Patologické nálezy: žádné (Kuželka, Hendrychová 1993, s. 32). Hrob č. 10 (15335) Popis nálezové situace téměř kompletní středně robustní skelet (střední svalové úpony na horních končetinách, silně na dolních končetinách) dospělého jedince v neanatomickém uspořádání. Orientace neznámá. Poloha horních a dolních končetin nezjistitelná. Antropologické určení: muž (Černý a Komenda 1980), let (Lovejoy 1985), výška 156,9 cm (Sjøvold 1990), mesokranní mozkovna, chamaeprosopní obličej. Anatomické variety: viz Tab. 91. Patologické nálezy: zubní kámen, zubní kaz, tuberkulóza hrudní páteře (blok Th6 Th11). V oblasti bloku je na páteři vytvořen hrb a horní část páteře je předozadně zalomena dopředu a šikmo dolů. Charakter kostních změn na páteři ukazuje na mnohaletý průběh onemocnění. Tento proces na páteři není možno považovat za přímou příčinu úmrtí (Kuželka, Hendrychová 1993, s ). Hrob č. 11 (15336) Popis nálezové situace téměř kompletní středně robustní skelet (střední svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace ZJZ VSV. Poloha horních končetin podél těla (obě ruce v klíně), dolní končetiny natažené. Antropologické určení: žena (poporodní změny, Černý a Komenda 1980), let (Lovejoy 1985), výška 155,5 cm (Sjøvold 1990), mesokranní mozkovna. 196

197 Anatomické variety: viz Tab. 91. Patologické nálezy: zubní kaz, vrozené kompletní uzavření zevního zvukovodu (vpravo) (Kuželka, Hendrychová 1993, s. 39). Hrob č. 12 (15337) Popis nálezové situace nekompletní středně robustní skelet (střední svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace Z V. Poloha horních končetin nezjistitelná, dolní končetiny natažené. Antropologické určení: žena (poporodní změny, Černý a Komenda 1980), let (Lovejoy 1985), výška 163,8 cm (Sjøvold 1990), brachykranní mozkovna. Anatomické variety: viz Tab. 91. Patologické nálezy: zubní kaz, zubní kámen, paradentóza, polokulovitý osteom o průměru 18 mm (v šípovém švu) (Kuželka, Hendrychová 1993, s. 40). Hrob č. 13 (15338) Popis nálezové situace nekompletní gracilní skelet (výrazné svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace Z V. Poloha horních končetin podél těla, dolní končetiny mírně pokrčeny a vychýleny vpravo. Antropologické určení: žena (Černý a Komenda 1980), let (Lovejoy 1985), výška 169,0 cm (Sjøvold 1990), brachykranní mozkovna. Anatomické variety: žádné. Patologické nálezy: spondylóza a spondylartróza na hrudní a bederní páteři (Hendrychová 1993, s. 45). Hrob č. 14 (15339) Popis nálezové situace nekompletní skelet nedospělého jedince v neanatomickém uspořádání. Orientace neznámá. Poloha horních a dolních končetin nezjistitelná. Antropologické určení: muž (Schutkowski 1993), 2 3 roky (Ubelaker 1978). 197

198 Anatomické variety: viz Tab. 91. Patologické nálezy: cribra orbitalia (vlevo) (Kuželka, Hendrychová 1993, s. 46). Hrob č. 15 (15340) Popis nálezové situace nekompletní středně robustní skelet (střední svalové úpony) dospělého jedince v neanatomickém uspořádání. Orientace Z V. Poloha horních a dolních končetin nezjistitelná. Antropologické určení: žena (dle tvaru lebky), let, výška postavy neurčitelná, brachykranní mozkovna. Anatomické variety: viz Tab. 91. Patologické nálezy: zubní kámen, zubní kaz, přední dolní řezáky jsou v zubním oblouku stěsnány, deformační spondylóza na hrudní a bederní páteři (Kuželka, Hendrychová 1993, s. 48). Hrob č. 16 (15341) Popis nálezové situace nekompletní robustní skelet (výrazné svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace Z V. Poloha horních a dolních končetin nezjistitelná. Antropologické určení: muž (Černý a Komenda 1980), let (Lovejoy 1985), výška 178,9 cm (Sjøvold 1990), mesokranní mozkovna. Anatomické variety: viz Tab. 91. Patologické nálezy: zubní kaz, na C6 vrozený defekt oblouku (spondylolysis interarticularis), spondylóza a spondylartróza na hrudní páteři (Kuželka, Hendrychová 1993, s. 51). 198

199 Hrob č. 17 (15342) Popis nálezové situace nekompletní skelet nedospělého jedince v neanatomickém uspořádání. Orientace neznámá. Poloha rukou a nohou nezjistitelná. Antropologické určení: 6 měsíců (Ubelaker 1978) - délky dlouhých kostí jsou menší než by odpovídalo zubnímu věku (Kuželka, Hendrychová 1993, s. 52). Anatomické variety a patologické nálezy: žádné. Nečíslováno (v Národním muzeu autorkou nenalezeno) Na lokalitě byla dále nalezena laickou veřejností část poškozené lebky (nelze určit pohlaví jedince a jeho věk lze pouze odhadnout nad 40 let (Kuželka, Hendrychová 1993, s. 53). Hrob č. 21 (uložen v Museu Mladoboleslavska) Popis nálezové situace nekompletní gracilní skelet (slabé svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Prkno pod kostrou. Kamenné obložení. Tělo pokryto cca 80 ulitami páskovky keřové. Orientace Z V. Poloha rukou (pravděpodobně podél těla) a nohou nezjistitelná. Antropologické určení: žena, let (Lovejoy 1985), výška 157,5±3,72 cm (Nechvíle 2007, s. 141). Stehenní kosti eurymerní (85,1), holenní kosti euryknemní (82,1). Anatomické variety: žádné. Patologické nálezy: zubní kámen. POLOHA V ŽELEZNÉ ULICI ČP. 31 Dětský pohřeb (15312) Popis nálezové situace nekompletní skelet nedospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace JZ SV. Poloha rukou (pravděpodobně podél těla) a nohou nezjistitelná. 199

200 Antropologické určení: muž (Schutkowski 1993), 2 roky (Ubelaker 1978). Anatomické variety: viz Tab. 91. Patologické nálezy: cribra orbitalia (vpravo) (Kuželka, Hendrychová 1993, s. 3). Hrob dospělého jedince (15310) Popis nálezové situace nekompletní robustní skelet (výrazné svalové úpony) dospělého jedince v částečně anatomickém uspořádání. Orientace JJZ SSV. Poloha rukou (pravděpodobně podél těla) a nohou nezjistitelná. Antropologické určení: muž (Černý a Komenda 1980), let (Lovejoy 1985), výška 176,1 cm (Sjøvold 1990). Anatomické variety: viz Tab. 91. Patologické nálezy: zubní kaz, projevy osteochondrózy na terminálních plochách obratlů, na C7 uncovertebrální spondylóza (Kuželka, Hendrychová 1993, s. 5). Zlomek lebky dospělého jedince (15311) Popis nálezové situace nekompletní gracilní skelet (výrazné svalové úpony) dospělého jedince v anatomickém uspořádání. Orientace Z V. V oblasti čela je zelené zbarvení. Poloha rukou (pravděpodobně podél těla) a nohou nezjistitelná. Antropologické určení: muž, nad 50 let, výška postavy nelze určit (Kuželka, Hendrychová 1993, s. 6). Anatomické variety: žádné. Patologické nálezy: Pacchioniho granulace podél šípového švu. 200

201 4.4. Čtyři lokality jedno pohřebiště? PŘEDEŠLÉ ANTROPOLOGICKÉ NÁLEZY V letech 1948 až 2010 bylo provedeno v širším historickém jádru Mladé Boleslavi celkem 45 archeologických výzkumů, a při 15 z nich byly nalezeny lidské kosti. Vrcholně středověké a novověké hřbitovy byly prokázány kolem kostela svatého Víta na Podolci, Nanebevzetí panny Marie, svatého Jana Nepomuckého a kostela svatého Havla. Přímo na území Staroměstského náměstí a nejbližšího okolí byly lidské kosti doposud nalezeny v 8 případech (Obr. 54) a výzkum z roku 2010 potvrdil již známé místo před hradem a přidal další místo před číslem popisným 13. Kosterní materiál z výzkumu J. Prostředníka v letech je uložen v depozitáři Národního muzea v Praze pod inventárními čísly P7A a P7A Kosterní materiál z výzkumu L. Čiháčkové v roce 2010 prozatím nebyl inventarizován a bude pravděpodobně uložen v depozitáři ÚAPPSČ v Benátkách nad Jizerou. Ostatní nalezené hroby jsou uloženy v Museu Mladoboleslavska v Mladé Boleslavi, ale nepodařilo se je v depozitáři dohledat. Obr. 54. Mapa Staroměstského náměstí místo (rok nálezu, typ nálezu). 1. vedle Hostěnice (dnešní čp. 108, stp. 111) (1977, 1 mladohradištní hrob). 2. Staroměstské náměstí čp ( , 17 mladohradištních hrobů). 3. parcela čp. 31 U Zlatého kohouta v Železné ulici (1993, 3 mladohradištní hroby). 4. u čp. 2 na jižní straně Staroměstského náměstí (1994, 1 mladohradištní hrob). 5. před Jihočeskou restaurací (dnešní čp. 108, stp. 111) (1996, lidské kosti). 6. Staroměstské náměstí čp. 101 (1999, 6 až 7 mladohradištních hrobů). 7. Bělská ulice ppč.136, 137 a 1216/3 (2009, lidské kosti v druhotním uložení). 8. kostel Nanebevzetí Panny Marie (1997, vrcholně středověký a novověký hřbitov). 9. Staroměstské náměstí čp. 4 (1996, nekompletní kostra (Waldhauser 2009, s. 31). 10. Předhradí (2010, 43 mladohradištních hrobů). 11. Staroměstské náměstí čp. 13 (2010, 5 mladohradištních hrobů). 201

202 Obr. 54. Mapa Staroměstského náměstí (popisky viz předešlá strana) KOSTELNÍ ČI NEKOSTELNÍ POHŘEBIŠTĚ Předpokládá se, že vzhledem k významu Mladé Boleslavi jako hradského centra, bylo místní pohřebiště kostelní. Nejstarší kostel na ostrožně však prozatím nebyl archeologickými výzkumy nalezen. Písemné prameny dokládají na mladoboleslavském 202

203 hradišti kostel sv. Vojtěcha (na ostrožně) až k roku 1356, kdy byl potvrzen vyšehradské kapitule a (znovu) ho vysvětil vyšehradský probošt. Kostel (či kaple) sv. Vojtěcha je v písemných pramenech kladena na horu Hrobí čili na pohřebiště. Během husitských válek pravděpodobně tento kostel definitivně zanikl (Kuča 2000, s. 36). Ale jest rozuměti, že jest toho času týž hrad boleslavský i kostel Matky Boží od dřeva staven byl, nebo se dokládá, že kníže Boleslav rozkázal v tom místě lesy posekati a bez pochybnosti z toho dříví vyspělého hrad a kostel zakládati. Nebo těch časů o vápně a tak nákladných staveních ještě Čechové nevěděli, toliko lecjaké boudky a bohatší dřevěné sruby sobě strojili a stavěli. (Kezelius Bydžovský 1935, s. 18). Dříve písemně doloženým a se známou polohou byl kostel sv. Víta (na Podolci), který je poprvé zmiňován k roku 1259 (viz kapitola Písemné prameny). Zatím měšťané a obyvatelé města dole pod vrchem pro příhodnost a blízkost vody na Podolci se stavěli a osazovali, při tom i kostelík starožitný kterýž někdy vzácnými privilegii nadán býval jménem svatého Víta postavili. (Kezelius Bydžovský 1935, s. 19). Kostel sv. Víta byl obklopen hřbitovem a po epidemii moru roku 1599 musel být hřbitov dokonce rozšiřován. Dle Willenbergova vyobrazení města z roku 1602 kostel neměl věž, byl jednolodní, měl vysokou sedlovou střechu. Po požáru v roce 1631 (areál vypálen císařským vojskem) byl kostel obnoven roku 1655 jako filiální. Za reforem Josefa II. byl roku 1787 kostel sv. Víta zrušen, ale na hřbitově byly pohřbeny ještě roku 1789 oběti povodně (Kuča 2000, s. 36) MLADOHRADIŠTNÍ POHŘEBIŠTĚ V OKOLÍ MLADÉ BOLESLAVI V blízkém okolí Mladé Boleslavi byla pohřebiště z mladohradištního období archeologicky doložena v Řepově (na místě dnešní školy a na JZ okraji vesnice). Zde byla datace určena dle nálezu denáru Boleslava II. (vládl ; Nohejlová, Prátová 1956, s. 13). V Horních Stakorech (u zvonice) byly na pohřebišti nalezeny esovité záušnice o průměru mm (Turek 1939, s ). Izolovaný hrob byl odkryt v Kosmonosích (Průmyslová ulice ppč. 1794/3) a dle nádoby v hrobovém inventáři byl datován na počátek 9. století (Prostředník 1994, s. 201). Pohřebiště z století je zmiňováno v Plazech (Turek 1974, s. 11). Zde byla nalezena v jednom hrobě esovitá záušnice (Charvátová, Spurný, Venclová 1992, s. 142). 203

204 SROVNÁNÍ LOKALIT NA STAROMĚSTSKÉM NÁMĚSTÍ METRICKÁ CHARAKTERISTIKA LEBEK Kosterní soubor z Předhradí je ve většině měr posunut k vyšším kategoriím. Shoda panuje u mužů v mírách: M23 (horizontální obvod lebky přes glabellu), M27 (mediánní parietální oblouk), M70 (výška větve dolní čelisti), u žen v mírách: M8 (největší šířka mozkovny), M10 (největší šířka čela), M11 (biaurikulární šířka), M12 (největší šířka týlu), M16 (šířka foramen magnum), M17 (výška basion-bregma), M26 (mediánní čelní oblouk), M28 (mediánní occipitální oblouk), M29 (mediánní tětiva čela), M31 (mediánní occipitální tětiva), M48 (výška horního obličeje), M54 (šířka nosu), M66 (bigoniální šířka dolní čelisti), M69 (výška brady), M79 (úhel větví dolní čelisti), u obou pohlaví zároveň: M9 (nejmenší šířka čela) a u všech dospělých jedinců: M17 (výška basion-bregma), M45 (šířka obličeje), M48 (výška horního obličeje). Celkem tedy u mužů shoda ve 3 mírách, u žen v 15 mírách, u obou pohlaví v 1 a v případě nerozlišování pohlaví u 3 měr (Tab. 92). Tab. 92. Míry na lebkách (vlevo soubor z roku 2010, vpravo soubor z let ). míra Celkem Celkem M1 střední dlouhá dlouhá dlouhá střední střední M5 střední velmi malá malá M7 velmi velká velká velká M8 střední střední střední úzká střední úzká M9 střední velká střední velká M10 velmi velká velmi velká střední velmi velká M11 velmi velká velká střední velká M12 velká velká střední velká M16 velmi velká velká velká M17 střední střední nízká střední střední M23 střední velký střední střední M24 velmi velký velmi velký malý velký M25 velký velký střední střední M26 střední střední malý střední M27 velký velký velký malý M28 velký velký střední velký M29 střední střední malá střední M30 velká velká střední střední M31 střední střední velmi malá střední M40 malá malá střední M45 široká střední úzká střední střední M46 střední velká 204

205 M47 vysoká střední nízká nízká nízká M48 nízká nízká nízká nízká nízká M51 velká velmi malá malá M52 velká velmi malá velmi velká M54 velká střední malá střední M55 velká malá střední M57 velká velká střední M60 velká střední velmi velká velmi velká M61 střední velká malá střední M65 velmi velká velká velká velmi velká M66 velmi velká střední velká střední M69 střední střední malá střední M70 velká velmi velká velká velká M79 střední střední malý střední Při posouzení lebečních indexů se muži neshodovali v žádném (u mužů z výzkumu z roku 2010 byly vypočitatelné pouze 2 indexy). Ženy se shodovaly v délkošířkovém indexu (I1), šířkovýškovém indexu (I3), transverzálně frontoparietálním indexu (I13), indexu horního obličeje (I39) a indexu očnice (I42). U všech dospělých jedinců v délkovýškovém indexu (I2), šířkovýškovém indexu (I3), indexu horního obličeje (I39) a indexu očnice (I42). U žen je tedy shoda v 5 z 8 indexů, což značí poměrně vysokou míru podobnosti skupin (Tab. 93). Tab. 93. Indexy na lebkách (vlevo soubor z roku 2010, vpravo soubor z let ). index Celkem Celkem I1 brachykranní mesokranní brachykranní mesokranní mesokranní mesokranní I2 orthokranní orthokranní chamaekranní hypsikranní orthokranní I3 metriokranní metriokranní metriokranní metriokranní metriokranní I13 stenometopní eurymetopní metriometopní metriometopní eurymetopní eurymetopní I38 mesoprosopní mesoprosopní chamaeprosopní chamaeprosopní chamaeprosopní I39 mesenní mesenní euryenní mesenní mesenní I42 hypsikonchní hypsikonchní hypsikonchní hypsikonchní I48 leptorhinní leptorhinní mesorhinní chamaerhinní mesorhinní ANATOMICKÉ VARIETY Anatomické variety se vyskytly u 48% jedinců z roku 2010 a u 64% jedinců z roku Na materiálu z roku 2010 sestávajícím z celkem 50 jedinců byly nalezeny anatomické variety u 24 jedinců (20 dospělých a 4 nedospělých). Celkem 25 druhů 205

206 variet v součtu 83 případů (řada variet se ovšem vyskytovala společně u jednoho jedince). Na materiálu z let sestávajícím z celkem 22 jedinců (Hrob č. 21 nebyl vzhledem k nedostupnosti zkoumán) byly nalezeny anatomické variety u 14 jedinců (10 dospělých a 4 nedospělých). Celkem 25 druhů variet v součtu 45 případů (řada variet se ovšem vyskytovala společně u jednoho jedince). Oproti jedincům vyzvednutým v roce 2010 nebyl zaznamenán u jedinců z výzkumu z let výskyt následujících anatomických variet: foramen frontale, foramen supraorbitale, ossiculum bregmaticum, ossiculum sut. coronalis, tuberculum zygomaxillare, facies condylaris bipartita, foramen suprascapulare, fenestr. proc. xiphoidei sterni, fossa faciei lunatae, fac. art. talaris ant. et media, fac. art. calcanea ant. et media. Naopak byl navíc zaznamenán výskyt těchto variet: sutura metopica, sutura mendosa, sutura infraorbitalis, spina trochlearis, processus paracondylaris, ossiculum asterii, ossiculum incisurae parietalis, foramen zygomaticofaciale, torus palatinus, foramen proc. trans. apertum, processus supracondylaris. Odlišnost nejčastěji se vyskytujících anatomických variet ukazuje na větší podobnost jedinců v rámci jejich skupin, než mezi skupinami. ORIENTACE HROBŮ Při studiu orientace hrobů byl zaznamenán poměrně jasný rozdíl v orientaci hrobů na obou lokalitách (Tab. 94). Na Předhradí byly hroby orientovány nejčastěji Z V, ale spektrum orientací bylo velmi široké (seřazeny od nejčastější po nejméně častou ZSZ VJV u 10 hrobů, JJZ SSV u 10 hrobů, SZ JV u 4 hrobů, J S u 1 hrobu). Oba hroby kryté náhrobním kamenem (Hrob 11, 12) byly orientovány JJZ SSV. Nejčastější orientací mužů byla Z V (u 10 mužů), u žen byla nejčastěji nalezena ZSZ VJV orientace (u 7 žen). Je zajímavé, že všechny hroby z lokality čp. 13 měly orientaci přesně Z V (Hrob 9, 10, 13, 15). Jelikož hroby z lokality čp jsou velmi blízko (přesně přes náměstí) a jejich nejčastější orientace byla rovněž Z V, lze tyto 2 lokality považovat za stejné. Tab. 94. Orientace hrobů. Předhradí a čp. 13, 2010 Čp , neurč. neurč. 206

207 SZ JV ZSZ VJV Z V JJZ SSV J S 1 ZJZ VSV

208 13. ZÁVĚR Antropologickým rozborem kosterního materiálu odkrytého autorkou během výzkumu Revitalizace Staroměstského náměstí v roce 2010 bylo zjištěno celkem 42 dospělých jedinců (19 mužů, 14 žen, 9 pohlavně neurčitelných) a 8 nedospělých jedinců (6 pravděpodobně ženské, 2 pohlavně neurčitelní). Dožitý věk pokrýval celou kategorizační škálu. Do kategorie infans spadalo 6 jedinců (infans I nebyla zastoupena vůbec, v infans II bylo 5 jedinců, v infans III byl 1 jedinec), do kategorie juvenis 2 jedinci. Do kategorie adultus byla řazeno 10 jedinců (do adultus I 4 jedinci, do adultus II 6 jedinců), do kategorie maturus 14 jedinců (maturus I 1, maturus II 3, obecně maturus 10 jedinců), do kategorie senilis 2 jedinci a u 16 jedinců bylo možné konstatovat věk pouze v kategorii dospělý jedinec. Nejvyšší úmrtnost nedospělých jedinců byla ve věku infans II. U žen byla nejvyšší úmrtnost ve věku adultus I (díky porodům a komplikacím z nich plynoucích), nejvíce mužů pak zemřelo ve věku adultus II a maturus II. Výška postavy byla hodnocena pouze u dospělých jedinců a byla určitelná na 21 skeletech (12 mužů, 8 žen a 1 pohlavně neurčitelný jedinec). Nejčastější kategorie byla u obou pohlaví vysoká výška postavy. Průměrná výška všech dospělých byla 169,7 cm (u mužů 173,9 cm a u žen 163,4 cm). Při vyhodnocení robusticity stavby kostry a rozvoje svalového reliéfu byla většina mužů i žen shledána středně robustní, se středně silně vyvinutým svalovým reliéfem (sexuální dimorfismus nebyl ve sledované populaci příliš velký). Z hlediska průměrných hodnot metrického zhodnocení lebek měli muži středně dlouhé a středně široké mozkovny, nejmenší šířka čela byla střední a největší šířka čela byla velmi velká. Šířka obličeje, morfologická výška obličeje a výška horního obličeje nebyla u žádného muže měřitelná. Ženy měly průměrně dlouhé a středně široké mozkovny, nejmenší šířka čela velká a největší šířka čela byla velmi velká. Ženy měly průměrně široký obličej, morfologická výška obličeje byla vysoká a výška horního obličeje nízká. Při hodnocení lebečních indexů byly u mužů vypočítatelné pouze dva indexy. Muži byli tedy průměrně brachykranní a stenometopní. Ženy byly mesokranní, orthokranní, metriokranní, eurymetopní, mesoprosopní, mesenní, hypsikonchní a leptorhinní. Z metrického zhodnocení postraniálního skeletu byl sledován platymerický index (hodnotitelný u 6 mužů a 6 žen). Nejvíce zastoupenými kategoriemi byly platymerní a 208

209 eurymerní stehenní kosti. Také byl vypočítán knemický index (hodnotitelný u 10 mužů, 6 žen a jednoho pohlavně neurčitelného jedince). Jednoznačně nejčastější kategorie byly euryknemní holenní kosti. Byl zaznamenán velmi častý výskyt anatomických variet, které byly nalezeny u 24 jedinců (20 dospělých a 4 nedospělých). Celkem bylo zaznamenáno 25 druhů variet v součtu 83 případů (řada variet se ovšem vyskytovala společně u jednoho jedince, například u Hrobu 6 či 12 je to dokonce 7 typů variet). Nejčastěji se vyskytující varieta byla incisura frontalis (2 muži, 10 žen), dále byly časté variety foramen frontale (2 muži, 5 žen), ossiculum suturae lambdoidea a ossiculum lambdae (1 muž, 7 žen). Z anatomických variet vyskytujících se na postkraniálním skeletu pak byl nejčastější foramen processus transversi partitum (2 muži, 5 žen) a foramen olecrani (1 muž, 5 žen). Bylo zaznamenáno, že častěji se anatomické variety vyskytovaly u žen než u mužů. U žen bylo také zřejmé, že pravá strana těla nesla anatomické variety častěji. Ze stop chorob na kostech byly nalézány především různá traumata (luxační zlomenina hlavice kosti vřetenní), nádory (Pacchioniho granulace byly nalezeny u 3 mužů a 4 žen), degenerativně produktivní choroby (artrotické změny na páteři /deformační spondylóza/, DISH) postihovaly vyrovnaně muže i ženy především ve věku nad 40 let. K příkladům entezopatií patří osifikované vazy na patní kosti (calcar calcanei), které byly přítomny u 3 mužů zemřelých ve věku nad 40 let. Aseptické záněty kostí byly nalezeny u pohlavně neurčitelného jedince ve věku nad 40 let (revmatoidní artritida /polyarthritis progresiva/) a u muže zemřelého ve věku let (Bechtěrevova nemoc /spondylarthritis ankylopoetica/). Dále byly na horních i dolních terminálních plochách obratlů u 4 mužů a 5 žen nalezeny stopy po zánětu kosti a chrupavky, které je možné přisoudit osteochondritidě (osteochondritis dissecans). Stopy nespecifické zátěže byly nalezeny u 2 nedospělých jedinců ve věku 5±1 rok a jedné ženy zemřelé ve věku let (cribra orbitalia), u 2 mužů a 4 ženy byla zaznamenána horizontální lineární hypoplázie skloviny. Z chorob zubů a alveolů (zubní kámen, zubní kaz, periapikální abscesy, paradentóza) byl jednoznačně nejčastější slabý a atřední zubní kámen, který se vyskytoval u téměř všech dospělých jedinců. Zubní kaz byl nalezen pouze u jednoho nedospělého jedince a u 3 mužů a 6 žen. Periapikální abscesy se vyskytovaly v obou čelistech a byly nalezeny u 3 žen. U ženy zemřelé ve věku let (Hrob 47) byl nalezen atypický obrus pravého horního špičáku. Směr obrusu byl z labiální strany a pravděpodobně souvisel s často vykonávanou 209

210 činností. Z vrozených anomálií byl nalezen na dolní čelisti muže ve věku let (Hrob 29) Stafne defekt a u ženy ve věku let (Hrob 12) byla na bázi křížové kosti patrná skolióza (sklon doleva a dozadu) nejasného původu. Při porovnání souboru vyzvednutého během výzkumu v roce 2010 na Předhradí a na Staroměstském náměstí čp. 13 se souborem odkrytým J. Prostředníkem v letech na Staroměstském náměstí na čp a v Železné ulici čp. 31 bylo zjištěno, že z hlediska metrického zhodnocení lebek je zde velká podobnost především ženských lebek (mužských lebek bylo v obou souborech měřitelných výrazně méně). Výška postavy byla shledána u obou souborů nejčastěji vysoká. Ale u souboru ze Staroměstského náměstí čp byla vypočtena nižší průměrná výška všech dospělých (164,4 cm), mužů (167,0 cm) i žen (162,2 cm) než u souboru z Předhradí. Z hlediska anatomických variet se oba soubory vyznačovaly zhruba stejným množstvím vyskytujících se typů a i podobným počtem jedinců, kterých byly variety zaznamenány. Ale téměř polovina druhů variet nalezených u jedinců pohřbených na Předhradí se nevyskytovala u druhé skupiny, kde se naopak vyskytovala téměř polovina jiných variet, které se na Předhradí vůbec nevyskytly. Odlišnost nejčastěji se vyskytujících anatomických variet ukazuje na větší podobnost jedinců v rámci jejich skupin, než mezi skupinami. Patologické projevy na kostech byly velmi časté u obou souborů (shodné byly degenerativně produktivní choroby), ale u pohřbených na Staroměstském náměstí čp byly nalezeny vzácněji se vyskytující choroby a postižení, či zranění než u materiálu z Předhradí. Orientace hrobů ukazuje poměrně jasný rozdíl v orientaci hrobů na lokalitě Předhradí a na Staroměstském náměstí (čp. 13, čp ). Na Předhradí byly hroby orientovány nejčastěji Z V, ale spektrum orientací bylo velmi široké (seřazeny od nejčastější po nejméně častou ZSZ VJV, JJZ SSV, SZ JV, J S). Oba hroby kryté náhrobním kamenem byly orientovány JJZ SSV. Nejčastější orientací mužů byla Z V (u 10 mužů), u žen byla nejčastěji nalezena ZSZ VJV orientace (u 7 žen). Všechny hroby z lokality čp. 13 měly orientaci přesně Z V. Jelikož hroby z lokality čp jsou velmi blízko (přesně přes náměstí) a jejich nejčastější orientace byla rovněž Z V, lze tyto 2 lokality považovat za jednu část stejného pohřebiště. 210

211 SUMMARY By anthropological analysis of the skeletal material excavated by the author during the research of "Revitalization of Staroměstské náměstí" in 2010, 42 adult individuals (19 men, 14 women, 9 sex indeterminable) and 8 juveniles (6 probably female, 2 sex indeterminable) were found in total. The attained age covered the whole range of categorization (category infans is divided to 3 periods: infans I birth to 6 months, infans II 0,5 to 6 years, infans III 7 to 13 years). The infans category included six individuals (infans I category was not present at all, in infans II category there were 5 individuals, in infans III there was one individual), the category juvenis 2 individuals. In the category adultus 10 individuals were included (4 individuals in adultus I, 6 individuals in adultus II), in the category maturus 14 individuals (maturus I 1 individual, in maturus II 3, in maturus in general there were 10 individuals), the category senilis included 2 individuals and 16 individuals could be included only in the category adult. The highest mortality rate of juveniles was in the category infans II. As per women, the highest mortality rate was in the age of adultus I (due to births and complications arising from it), then most men died at the age of adultus II and maturus II. Stature was evaluated only in adults and was determinable for 21 skeletons (12 males, 8 females and 1 sex indeterminable individual). The most frequent category of the stature for both sexes was high. The average height of adults was cm (173.9 cm for males and females cm). Evaluating the skeletal robusticity and the muscle relief development the majority of men and women was medium robust, with medium developed muscle relief (sexual dimorphism in the given population was poor). In terms of average values of the metric evaluation of skulls, men had medium length and moderately broad skull, the smallest width of a forehead was medium and maximum width of forehead was very large. A face width, a morphological facial height and an upper facial height were not measurable in any of the men. Women had an average long and medium broad skull, the smallest width of a forehead was large and the largest width of a forehead was very large. Women had an average face width, a morphological facial height was high and a height of an upper face was low. 211

212 When evaluating cranial indexes only two men had them calculable. Men were in average brachycranic, stenometopic. Women were mesocranic, orthocranic, metriocranic, eurymetopic, mesoprosopic, hypsiconch and leptorrhine. From the metric evaluation of postcranial skeleton platymeric index was observed (evaluable in 6 men and 6 women). The most represented categories were platymeric and eurymeric femur. Also cnemic index was calculated (evaluable for 10 men, 6 women and 1 sexually indeterminable individual). The most common category was eurycnemic tibia. Very frequent was the occurrence of anatomical varieties that were found in 24 individuals (20 adults and 4 juveniles). In total there were 25 kinds of varieties in total of 83 cases (many varieties, however, occurred together in one individual, for example in the grave 6 or 12 there are even 7 types of varieties). The most common variety was incisura frontalis (2 men, 10 women) frequent were also varieties foramen frontale (2 men, 5 women), and ossiculum suturae lambdoidea a ossiculum lambdae (1 man, 7 women). From the anatomical varieties occurring in the postcranial skeleton the most common was foramen processus transversi partitum (2 men, 5 women) and foramen olecrani (1 man, 5 women). It was reported that the anatomical varieties occurred more often in women than in men. In women it was apparent that the right side of the body bore more anatomical varieties. From the traces of diseases on the bones mainly various traumas (fracture of the head of radius with luxation), tumors (Pacchioni's depressions were found in 3 men and 4 women), degenerative productive diseases (osteoarthritis and diffuse idiopathic skeletal hyperostosis) were found at both men and women above the age of 40 years were affected. Examples included entesopathy on the calcaneus (calcar calcanei) that were present in 3 of the men aged over 40 years. Aseptic inflammation of the bones was found in sexually indeterminable individuals over the age of 40 years (rheumatoid arthritis /polyarthritis progresiva/) and deceased men aged years (ankylosing spondylitis /Bechterev s disease). Furthermore, the upper and lower surfaces of the terminal vertebrae in 4 men and 5 women signs of inflammation of bone and cartilage were found, which can be attributed to osteochondritis dissecans. Traces of non specific loads were found in two juveniles 212

213 aged 5±1 years and one woman deceased at the age of years (cribra orbitalia), in 2 men and 4 women horizontal linear enamel hypoplasia was determined. The most common dental diseases (tartar, dental caries, periapical abscess, periodontal disease) were weak and medium tartar, which occurred in almost all adults. Dental caries were found in only one juvenile and in 3 men and 6 women. Periapical abscesses occurred in both jaws and were found in 3 women. In women who died at the age of years (grave 47) atypical upper right canine tooth abrasion was found. The direction of abrasion was from the labial side and is probably related to work activities. The congenital abnormalities were found at the jaw of a men aged years (grave 29) Stafne defect, in a women aged years (the grave 12) was on the base of sacrum seen scoliosis (inclination to the left and back) and it was of an unknown origin. When comparing the set elevated during the research in 2010 on the Předhradí and Staroměstské náměstí, No. 13, with the set of J. Prostředník in on Staroměstské náměstí No and in Železná Street No. 31 was found that in terms of metric evaluation of the skulls there are similarities in female skulls mostly (male skulls were both significantly less measurable). The height of individuals in both sets was determined as high. But in the set from Staroměstské náměstí No the stature was calculated lower than in the set from the Předhradí, all individuals (164.4 cm), men (167.0 cm) and women (162.2 cm). In terms of anatomical varieties both sets are characterized by roughly the same number of occurring types and even by a similar number of individuals on which varieties were recorded. But almost a half of the varieties types found in individuals from the Předhradí was not found in second group, on the other hand, almost a half of the varieties that occurred in the second group was not found in the set from the Předhradí. The difference of the most common anatomical varieties indicates that individuals within their groups are more similar than between groups. Pathological signs in the bones were very common in both sets (the same degenerative productive diseases), but in those buried on Staroměstské náměstí No rarer diseases and disabilities or injuries were found than in the material from the Předhradí. Orientation of the graves shows quite apparent difference in the Předhradí and Staroměstské naměstí (No. 13, No ). The graves in the Předhradí were oriented mostly W E, but the orientation range was very wide (sorted from most 213

214 frequent to the least frequent WNW ESE, SSW NNE, NW SE, S N). Two graves were covered with tombstones oriented to the SSW NNE. The most common orientation of men was W E (10 men), women were most often found in the WNW ESE orientation (7 women). All the graves of the site No. 13 had the orientation exactly to the W E. As the locations of the graves No are very close (just across the square) and their most common orientation was also W E, these two sites can be considered as one burial ground. 214

215 O AUTORCE Mgr. Petra BERAN CIMBŮRKOVÁ *1980 Kontakty: ; Zájmy: zahradničení, taiji, cestování. Specializace: antropologie nedospělých jedinců. Vzdělání: Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity, obor antropologie 2/2003 7/2003 Universidade de Coimbra (Portugalsko) program Erasmus Socrates 2004 diplomová práce Antropologický rozbor kosterního materiálu z krypty kostela svatého Mikuláše ve Znojmě Mgr. Profesní postup: od 3/2009 Ústav archeologické památkové péče středních Čech Odborné konference: 2006 Študentská vedecká konferencia (Bratislava) 2009 Praha archeologická (Praha) 2009 Forum Urbes Medii Aevi VIII. (Znojmo) 2009 Archeologie středověku XLI. (Pardubice) 2009 V. Hrdličkův kongres (Praha, Humpolec) 2010 Pohřby na sídlištích (Hradec Králové) 2010 Archeologické výzkumy v Čechách 2009 (Praha) th International Meeting of the Paleopathology Association (Vídeň) 2010 XI. Doba popelnicových polí a doba halštatská (Příbram) 2011 Studentská vědecká konference (Brno) Terénní výzkumy: od 3/2009 záchranné archeologické výzkumy (38 výzkumů) POPULARIZAČNÍ ČINNOST 1. Hrajeme si na pravěk praktický naučný program pro děti základních škol 1. stupeň: vývoj technik výroby keramiky 2. stupeň: antropologické výzkumy 2. Dny otevřených dveří a přednášky o antropologii pro školy přímo na výzkumech. 3. Články o průběhu výzkumů pro místní periodika. 4. Články v MF Dnes Dívku ve středověku pohřbili ve svatebním (s. B3, ) Muže a ženu pohřbili tváří v tvář (s. B3, ) 215