JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ. Hudební fakulta Katedra Strunných nástrojů Hra na housle. Musica sacra.

Transkript

1 JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra Strunných nástrojů Hra na housle Musica sacra Bakalářská práce Autor práce: Marek Filip Vedoucí práce: prof. PhDr. Jindra Bártová Oponent práce: Mgr. Jana Michálková Slimáčková, Ph.D. Brno 2014

2 Bibliografický záznam FILIP, Marek. Musica sacra [Musica sacra]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební Fakulta, Katedra strunných nástrojů, rok Vedoucí bakalářské práce prof. PhDr. Jindra Bártová Anotace V práci popisuji vývoj varhanické školy se zaměřením na liturgickou hudbu. Snaţím se zmapovat působení organizace Musica sacra nejen v brněnské diecéze. Přispívám do práce i vlastními zkušenostmi s varhanickou školou i s Jednotou pro zvelebení církevní hudby na Moravě. Annotation In this work I describe the development of the organ school with a focus on liturgical music. I tried to chart out the organization of Musica Sacra only in Brno diocese. I write own experiences with this organschool and with The Association for the promotion of church music in Moravia. Klíčová slova Duchovní hudba, liturgická hudba, musica sacra, církevní hudba, počátky varhanické školy v Brně. Keywords Spiritual music, liturgical music, musica sacra, church music, the beginnings Organ School in Brno.

3 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a pouţil jen uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne Marek Filip

4 Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval PhDr. Willimu Türkovi.

5 Obsah PŘEDMLUVA... 6 ÚVOD - CO JE VLASTNĚ LITURGICKÁ HUDBA?... 7 HISTORIE VARHANICKÉ ŠKOLY... 8 VÝUKA VE VARHANICKÉ ŠKOLE VZNIK KONZERVATOŘE BRNO VÁLEČNÉ A MEZIVÁLEČNÉ OBDOBÍ LIKVIDACE SPOLKU VZDĚLÁVÁNÍ PO II. VATIKÁNSKÉM KONCILU VARHANICKÝ KURZ VARHANICKÁ ŠKOLA OD ROKU MUSICA SACRA MUSICA SACRA VE ZNOJMĚ KVALIFIKACE KVALIFIKAČNÍ STUPNĚ VALNÁ HROMADA ZÁVĚR SEZNAM PRAMENŮ SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY PŘÍLOHY MOTU PROPRIO PIA X. O POSVÁTNÉ HUDBĚ KONSTITUCE DIVINI CULTUS PIA XI. O POSVÁTNÉ HUDBĚ VYDAVATELSKÁ ČINNOST MUSICA SACRA... 42

6 Předmluva Ve své bakalářské práci se zabývám liturgickou hudbou a dějinami varhanické školy na Moravě od druhé poloviny 19. století po současnost, které jsou s ní úzce spojeny. Snaţím se zde zachytit nelehké počátky působení školy a komplikace jejího vývoje během první a druhé světové války, za komunistického reţimu, po II. vatikánském koncilu a po roce Neopomíjím ani ty nejvýznamnější osobnosti, které jsou s varhanickou školou přímo spjaty, podíleli se na jejím rozvoji nebo byli velmi důleţité pro vývoj liturgické hudby v českých zemích, jako např. Leoš Janáček. Poukazuji téţ na instituci s názvem Jednota pro zvelebení církevní hudby na Moravě, na její zásluhy a na vytrvalou a obětavou práci, kterou vykonávala. Část své práce věnuji také sdruţení Musica sacra. Zabývám se jejím působením ve Znojmě, kde jsem mohl osobně načerpat mnoho poznatků a vědomostí v oblasti liturgické hudby a kde má Musica sacra své důleţité působiště. Zmiňuji zde i hlavní představitele tohoto sdruţení, jejich zásluhy a přínos na poli sakrální hudby i kultury a vzdělanosti obecně.. 6

7 Úvod - co je vlastně liturgická hudba? Název Musica sacra je ve své podstatě stejný, jako pojem hudba duchovní, liturgická nebo církevní. Dříve se pouţíval spíše název chrámová, někdy i posvátná hudba. 1 Její vznik sahá daleko do středověku a od té doby prošla určitými stylizacemi, které přísluší kaţdému hudebnímu období. Duchovní hudba má především slouţit Bohu a lidu při obřadech a jejím úkolem je zdobit oslavné, děkovné a prosebné texty při liturgii. 2 K tomuto cíli ji postupem času od jednohlasých chorálních zpěvů přes sloţitější moteta aţ po velké zhudebněné mše pomáhají i nástroje. Hra na nástroj je téţ povolání, kterým lze pozvednout úroveň proţitku liturgických obřadů. Díky koncertům přišli do styku s hudbou lidé jak hudebně zaloţení, tak i naprostí laici. Vytvářeli tak hudební společenství. Stejným způsobem funguje i liturgická hudba. Lidé se schází v kostele a jejich společenství v Kristu je podporováno a posilováno hudbou. Ještě větší pouto vzniká mezi hudebníky samotnými. Jejich spolupráce bývá ovocem pro lid a budoucí generace mladých umělců. Skrze hudbu lze i komunikovat. Hudba, a zvláště ta duchovní, je komunikací a můţe sdílet i ty neniternější pocity a záţitky. Mnoho posluchačů pro její krásu ani nenachází slov. Kostely jsou zdá se jedním z posledních míst, kde se drţí tradice zpěvu lidu. Zde platí, kdo zpívá, dvakrát se modlí. Písně z kancionálu jsou mnohdy aţ 120 let staré a některé sahají aţ do doby středověku. Nutno však podotknout, ţe svými texty jsou stále aktuální i pro dnešní generaci věřících. Také na úrovni regionů České republiky se liturgická hudba liší nejrozmanitějšími druhy výrazů. Ještě větší rozdíl bychom našli, pokud bychom ji srovnali s okolním světem. Všechny podoby liturgické hudby však ukazují na velikost Boha. Jak uţ jsem uvedl, liturgická hudba má být sluţbou a ten kdo ji jakkoliv produkuje, by měl být pokorným sluţebníkem. 3 Zde je vidět rozdíl oproti koncertování. Při bohosluţbě se hudba nese zezadu kostela z kůru, kde hráče není moţné spatřit, neboť nejsou důleţití. Na koncertech jsou muzikanti vepředu, aby vystoupily z anonymity a mohli předvést svůj um. 1 CIKRLE, K. a SEHNAL, J.: Příručka pro varhaníky. 1. vyd. Rosice: Gloria, 1999, s. 64.; CIKRLE, K.: Varhanická zboţnost. 1. vyd. Brno: Musica sacra 2005, s CIKRLE, K. a SEHNAL, J.: Příručka pro varhaníky. 1. vyd. Rosice: Gloria, 1999, s CIKRLE, K.: Varhanická zboţnost. 1. vyd. Brno: Musica sacra 2005, s. 9. 7

8 Liturgická hudba se ve svých počátcích potýkala s nejrůznějšími problémy. Jedním z nich bylo to, ţe církev kladla důraz spíše na mluvené neţ zpívané slovo. Hudba byla něčím hmotným. A protoţe křesťanství vychází ze ţidovství, které píše o hmotných věcech jako o věcech podléhajících zkáze, nebylo jednoduché hudbu při obřadu prosadit. V dějinách církve kvůli tomu vznikaly velké spory. Někteří učenci se dokonce domnívali, ţe hudba je natolik dojímavá a nádherná, ţe by mohla odvrátit pozornost od podstaty bohosluţby. Byli však i jiní, kteří chovali kladný názor na hudbu při liturgii a tvrdili, ţe se díky ní můţe duše hříšníka povznést k větší zboţnosti. Základním prvkem liturgické hudby se tak stala melodie, která očišťuje a nikoli hudba způsobující extázi nebo omamující smysly. 4 Tímto tématem se zabýval i kardinál a bývalý papeţ Joseph Ratzinger: Přijetí hudby do liturgie musí být přijetím do ducha, proměnou, jeţ znamená zároveň smrt a zmrtvýchvstání. 5 Historie varhanické školy Do historie varhanické hudební školy patří několik stěţejních událostí, na nichţ bych rád ukázal její činnost a vývoj po celé její působení. V dnešní době nese škola název Základní umělecká škola se zaměřením na církevní hudbu a nachází se v Brně na Smetanově ulici. Právě na tomto místě stával dům organizace Jednoty pro zvelebení církevní hudby na Moravě, která zřídila v roce 1881 varhanickou školu a výuka probíhala přímo zde. Na počátku varhanické školy stojí velká postava českých hudebních dějin Leoš Janáček ( ). Janáček měl myšlenku vytvořit školu, jeţ by vychovala hudebníky pro liturgii, ať uţ na kůru za varhanami nebo ve sboru. Uţ na studiích ve Vídni a Lipsku viděl obdobné školy, a tak chtěl něco podobného vytvořit i na Moravě. 6 Vycházel z vlastních učitelských zkušeností a porovnával, jak si vedou absolventi hudebních škol, kteří ve většině případů obstarávali chrámovou hudbu a produkci v kostelích. V květnu 1881 začal shánět osobnosti jak hudebního, šlechtického, tak církevního rázu. Byli to například kardinál Bedřich z Fürtenbergu, 4 ECO, U.: Umění a krása ve středověké estetice. 1. vyd. Praha: Argo, 1998, s Salve, č.2/08, s ŠTĚDROŇ, B.: Leoš Janáček v obrazech. 1.vyd. Praha: SPN, 1958, s

9 jenţ byl olomouckým arcibiskupem, hrabě Jindřich Belrupt-Tissac, velkostatkář Haupt-Buchenrode, skladatel Dr. Josef Chmelíček. Patřil k nim i Emilián Schulz, ředitel učitelského ústavu. Janáček se oţenil s jeho dcerou Zdenkou. 7 Následovalo schválení stanov Jednoty pro zvelebení církevní hudby na Moravě. Zřídila se varhanická škola, začaly se sbírat hudebniny s ní spojené, vyučovalo se chorálnímu zpěvu, psaly se nové církevní skladby a především se začaly vydávat tiskem. Mezi autory byli převáţně domácí skladatelé. 8 Výbor Jednoty rozeslal zprávu mezi veřejnost a začalo vstupování nových členů ucházejících se o vzdělání v liturgické hudbě. Zakládající člen zaplatil,,50 zl. jednou navţdy, řádný ročně nejméně 5 zl., člen podporující 1 zl. ročně 9. Od výboru dostali k výuce místnost a nástroje českého učitelského ústavu na dnešním Mendlově náměstí v Brně. Dne byla uskutečněna první valná hromada Jednoty. Byl zvolen první ředitel varhanické školy, Leoš Janáček, a na jeho návrh byli přijati hudebníci Jan Nesvadba (zpěv) 10, který působil jako regenschori brněnské katedrály, Jan Klement (varhany), jenţ byl regenschori minoritského chrámu. Teoretické předměty zůstaly Janáčkovi. Hned první den se přihlásilo na 18 účastníků, přijato však bylo jen 9 z nich. Vyučování probíhalo většinou ve večerních hodinách mezi hodinou nebo ráno mezi 8 10 hodinou v místnosti s jedním oknem, kde se i ve dne muselo svítit petrolejovou lampou. K dispozici bylo jedno pedálové harmonium a jedna tabule. V průběhu vyučování Janáček zjistil, ţe za rok se nestihne vše, co si představoval. Rozšířil tedy školu na dva ročníky. Jak se záhy ukázalo, nestačily ani ročníky dva, a tak přibyl ještě ročník třetí. Pro nedostatek místa se přijímali ţáci aţ po uplynutí tříletého vyučování. Pokud chtěl někdo vstoupit do varhanické školy, nezbylo mu nic jiného neţ dva roky počkat, coţ pak většinou končilo výběrem jiného povolání. Pravdou však zůstává, ţe Janáčkovi nikdy nešlo o mnoţství, ale o kvalitu výuky a budoucích varhaníků. Od roku 1886 se výuka přesunula do domu U Modré koule na Starobrněnské ulici č. 7. Učebna disponovala malými a velkými varhanami od firmy Rieger 7 KUNDERA, L.: Varhanická škola. 1. vyd. Olomouc: Velehrad, 1948, s. 15.; PŘÍBAŇOVÁ, S.: Leoš Janáček. 1.vyd. Praha: Horizont 1984, s KUNDERA, L.: Varhanická škola. 1. vyd. Olomouc: Velehrad, 1948, s KUNDERA, L.: Varhanická škola. 1. vyd. Olomouc: Velehrad, 1948, s Jan Nesvadba ( ) byl také sbormistrem řemeslnického spolku Svatopluk a Besedy brněnské. Nebyl však významnou uměleckou osobností. 9

10 z Krnova a škola měla také pronajatý klavír. Studenti se zde mohli scházet jiţ celý den a vyuţívat nástroje k vydatnějšímu cvičení. Nicméně s přibývajícím počtem studentů bylo potřeba více nástrojů. To vyřešila roku 1892 sbírka na koupi lepšího klavíru i varhan. Ve školním roce 1896/97 se zlepšily i prostory. Škola se znovu přestěhovala, a to do nároţního domu č. 1. na Jakubské ulici a č. 8. na ulici Rudolfské (dnešní Česká). I kdyţ měla škola k dispozici celé patro, stále se učilo po jednom ročníku aţ do roku Díky získání občasného příspěvku od dobrodinců škola rostla jak po stránce finanční, tak po stránce kvality ţáků. Prostředky však zdaleka nestačily pro zajištění chodu školy. Arcibiskup olomoucký a biskup brněnský pravidelně dotovali školu a od roku 1892 se k nim přidala pravidelným přispíváním i Cyrilometodějská záloţna v reţii kněţí. Svými dary pomáhala i První moravská spořitelna. Jednota potřebovala dosadit do vyšších společenských kruhů někoho, kdo by prosadil státní podporu. To se podařilo v roce 1909, kdy se stal hrabě Harrach z Velkého Meziříčí předsedou Jednoty. Postupně se docílilo větších dotací od států a příspěvků nejen od dobrodinců a roku 1910 dosáhly příspěvky úctyhodných korun. Takto to pokračovalo aţ do první světové války, která svými operacemi postihla i varhanickou školu. Janáček neustále usiloval o to, aby se škole zakoupila vlastní budova. Příhodná koupě se objevila po 25 letech existence školy. Na Giskrově třídě (dnešní Kounicova) se nacházela tzv. řecká vila, kterou bylo moţné předělat pro účely varhanické školy. A tak se také stalo. Janáček zde měl jako ředitel pronajatý byt, který vznikl v zahradě po zboření konírny. V tomto bytě bydlel aţ do své smrti v roce Nastěhování varhanické školy se uskutečnilo Výuka ve varhanické škole Leoš Janáček se zhlédl především ve výuce hudebně teoretických předmětů. Ostatní předměty, např. hru na varhany, obstarávaly pedagogické síly. Jako ředitel si pro sebe vyhradil především učení harmonie, kde uplatňoval vlastní metody, které se 11 KUNDERA, L.: Varhanická škola. 1. vyd. Olomouc: Velehrad, 1948, s KUNDERA, L.: Varhanická škola. 1. vyd. Olomouc: Velehrad, 1948, s

11 snaţil během let zdokonalit. Je zřejmé, ţe Janáčkovým cílem bylo vychovat z ţáků nejen dobré hráče kostelních kůru a obstojné zpěváky sborů a schol, ale také studenty špičkových výkonů. Stál o to, aby se z varhanické školy stalo vysokoškolské učiliště jako třeba konzervatoř, které by slouţilo k výchově nových umělců. 13 V neposlední řadě mu šlo o to, aby po jeho smrti někdo školu vedl. Janáček tak neopomněl ani nutnost kvalitního vzdělání příštích učitelů hudby 14. Do školních osnov přibyla také nauka o katolických církevních obřadech liturgika, neboť bez jejích dokonalých znalostí by nemohl varhaník či ředitel kůru fungovat. V následujících letech byly osnovy rozšířeny o hru na klavír a také o hru na housle, která znamenala pro budoucí umělce nadějnější vyhlídky na zaměstnání. A od roku 1907 zavádí Janáček povinnost hrát na jeden dechový nástroj (hoboj, klarinet, flétnu nebo lesní roh). Tím chtěl docílit, aby ţáci byli schopni vést i městskou kapelu. Roku 1910 se v osnovách objevila orchestrální hra. Doba si ţádala, krom malých komorních koncertů, také koncert v orchestrálním provedení. A protoţe Brno nedisponovalo ţádným orchestrem, vytvořil Janáček orchestr z nadaných ţáků, který hned první rok hrál Haydnovy symfonie. 15 Počet ţáků školy neustále rostl. Janáček tak přišel s myšlenkou zřídit při škole muţský sbor. Varhaník býval nezřídka také sbormistrem, potřeboval tedy praxi ve vedení sboru a znalost sborové literatury. Sbor ovšem neměl dlouhé trvání, protoţe roku 1914 odvody do armády zdecimovaly počty ţáků. Zájem o vzdělání měli i lidé, kteří vykonávali úplně odlišná povolání. Protoţe měli nejčastěji zájem naučit se hrát na varhany, škola se rozhodla přijmout i tyto ţáky do svých řad. K tomu byl také zaveden tzv. nultý ročník, který připravoval uchazeče s malými nebo se ţádnými zkušenostmi s hudbou. Z výročních zpráv je zřejmé, ţe se tento ročník příliš neosvědčil, stejně tak jako přípravný kurz pro sloţení státní zkoušky z hudebního oboru. 16 Úspěšnou a vyhledávanou aktivitou se však stal desetiměsíční kurz pro vzdělání varhaníků z obce pro obec, který byl tedy určen zejména pro venkovské 13 PŘÍBAŇOVÁ, S.: Leoš Janáček. 1.vyd. Praha: Horizont 1984, s V letech se na škole začaly vyučovat první nehudební předměty: psychologie a pedagogika. Janáček je zavedl, aby mohla varhanická škola vychovat učitele hudby a aby připravil absolventy ke státním zkouškám, u nichţ se znalost těchto předmětů vyţadovala. 15 KUNDERA, L.: Varhanická škola. 1. vyd. Olomouc: Velehrad, 1948, s ; ŠTĚDROŇ, B.: Leoš Janáček v obrazech. 1.vyd. Praha: SPN, 1958, s KUNDERA, L.: Varhanická škola. 1. vyd. Olomouc: Velehrad, 1948, s

12 varhaníky 17. Za dvanáct let trvání kurzu vzešlo 184 absolventů. Jeho úspěšnost podnítila vznik dalších kurzů. Prvním byl pětiměsíční kurz pro improvizaci, kadenci a modulaci, který slouţil k dalšímu zdokonalování bývalých kurzistů. Nesetkal se však s takovým úspěchem a během války zanikl. Druhým kurzem byl kurz vyspělosti. Byl určen těm, kteří se chtěli po ukončení varhanické školy věnovat ještě studiu jiného nástroje. Kurz nebyl stálý. Pokud chtěl absolvent pokračovat v nějakém nástroji, bylo mu to povoleno. Zájemců stále přibývalo, a tak se škola pomalu vydala na cestu k budoucí konzervatoři. Varhanická škola se roku 1917 rozdělila na tři hlavní obory: klavírní, houslový a varhanicko-skladatelský. Prostory řecké vily tak přestaly stačit s přibývajícím počtem ţáků, mezi nimiţ rostl zájem vzdělávat se i na další hudební nástroje. 18 Na varhanní škole působila řada vynikajících soudobých umělců. Byli jimi např. dómský varhaník a skladatel František Musil 19, který byl vedle Janáčka nejvýznamnější hudební osobností v Brně. Dalším významným pedagogem byl Eduard Tregler 20, působící nějakou dobu v Dráţďanech jako královský a saský varhaník a kterého soudobá kritika označila za jednoho z nejlepších tehdejších varhaníků. 21 Mezi absolventy varhanické školy patřil varhaník a skladatel z Vizovic Emil Hába 22, jenţ zaloţil chrámový sbor patřící k těm nejlepším na Moravě. Dirigoval také hudební uskupení Dvořák. 17 Kurzu se mohl zúčastnit ten, který zastával jiné povolání. Kurz měl naučit ţáka v co nejkratší době tomu, co bylo pro funkci varhaníka nejnutnější. 18 KUNDERA, L.: Varhanická škola. 1. vyd. Olomouc: Velehrad, 1948, s Musil zharmonizoval kancionál brněnské diecéze Cesta k věčné spáse a mezi jeho díla patří Stabat Mater, Sonáta solemnis, mše ke cti Ducha svatého pro sbor a cappella atd. 20 Mezi jeho díla patří 6 latinských mší a řada liturgických skladeb. Dále napsal preludia, jeţ byla schválena pro výuku ministerstvem školství. 21 KUNDERA, L.: Varhanická škola. 1. vyd. Olomouc: Velehrad, 1948, s Sloţil mnoho komorních děl a v roce 1957 napsal Vánoční kantátu pro sóla, sbor a varhany. 12

13 Vznik konzervatoře Brno Při vzniku československého státu dne skončila šestatřicetiletá éra varhanické školy. Postupné sjednocení odborných institucí, mezi které varhanická škola patřila, vedlo ke vzniku konzervatoře. 23 V roce 1919 se varhanická škola rozdělila na dvě části. Jedna se přesunula do sídla státní konzervatoře a druhá si zachovává název Jednota pro zvelebení církevní hudby na Moravě s působištěm na Smetanově ulici. 25. září 1919 tak v Brně vznikla soukromá konzervatoř splynutím varhanické školy a hudební školy Besedy brněnské 24. V prvních letech se Janáček, který zůstal v čele konzervatoře jako její rektor, musel spokojit s konzervatoří soukromou. Aţ v roce 1921 se podařilo dosáhnout jejího zestátnění. Majetkové záleţitosti z období vzniku konzervatoře zapsané rukou Leoše Janáčka ve zvacím dopise ke schůzce s výborem Jednoty za účelem zapůjčení majetku a budovy školy konzervatoři a potvrzení dohody ve zprávě, podepsané Janáčkem. Cituji: Jednota pro zvelebení církevní hudby na Moravě ponechává státu Československému bez náhrady pro Státní konzervatoř hudby v Brně svou školní budovu čís. 30 Kounicovy ul. v Brně, se vším zařízením, archivem, čtyřmi varhanami, třemi klavíry a ostatními movitostmi školním potřebám slouţícími na dobu, pokud stát pro Státní konzervatoř nezíská nebo nepostaví vhodnější zvláštní samostatnou budovu. 23 Informace o vzniku a činnosti konzervatoře pochází od prof. PhDr. Ivana Petrţelky, syna Viléma Petrţelky, který byl absolventem Janáčkovy varhanické školy a později profesorem na brněnské konzervatoři. 24 Beseda zřídila vlastní hudební školu roku Ta plnila úlohu vedoucího hudebního ústavu v Brně aţ do vzniku konzervatoře. 13

14 Jednota pro zvelebení církevní hudby na Moravě si vymiňuje toto: 1) Zahradní budova s přiléhající zahrádkou jsou dány k doţivotnímu uţívání Leoši Janáčkovi, zakladateli a řediteli varhanické školy za jeho 38 letou činnost. 2) V budově školní vyhrazuje si Jednota pro zvelebení církevní hubdy na Moravě světnici č. XII. jako kancelář, v přízemí světlík a jeden sklep i nadále k bezplatnému uţívání. 3) Stát zavazuje se budovu školní udrţovati v stavu dobrém a platit bude moţné daně a veřejné dávky nynější a popřípadě i budoucí, poplatky za vodu, světlo atd. tak jako, letošního roku uţ činil. 4) Ţe bude platiti annuity u hypotekárních závazků v hypoteční bance ročně Cyrilometodějské záloţně. Brno, 24. února 1920 Leoš Janáček za Jednotu pro zvelebení církevní hudby Mgr. C. Riedl předseda Dr. Rudiš jednatel J. Lídl pokladník. 25 Janáček měl v úmyslu ji nadále vést, avšak v nové státní konzervatoři se s ním jiţ nepočítalo. Místo toho mu bylo nabídnuto místo profesora skladby na mistrovské škole, která byla přičleněna k praţské konzervatoři. Po zestátnění konzervatoře byly obě mistrovské třídy, klavírní hry a skladby, součástí praţské konzervatoře. 26 Absolventi varhanické školy mohli pokračovat ve studiu na konzervatoři. František Musil spolu s Eduardem Terglem se zasadili o vytvoření tradice výuky hry na varhany v Brně. Díky nim se mohla i na pozdější konzervatoři rozvíjet tehdejší mladá generace varhaníků a následně pedagogů, kterým se podařilo tuto 25 Hudební archiv Moravského zemského muzea (hudební oddělení), Brno, Smetanova 14, signatura V JAMU byla zaloţena Při zaloţení AMU v Praze v roce 1946 vznikla v Brně jakási expozitura této nové vysoké školy. 14

15 tradici uchovat. Z největších osobností této školy můţeme zmínit především Josefa Blatného, Viléma Blaţka, Františka Michálka, Bohumila Holuba a další. Mezi pedagogy vynikl Dr. Vladimír Hawlík, Josef Pukl a Josef Černocký, jejichţ ţáci působili téţ na konzervatořích nebo na uměleckých akademiích. Válečné a meziválečné období Po státním převratu byla v místě varhanické školy zřízena hudební a dramatická konzervatoř a Jednota pro zvelebení duchovní hudby na Moravě nepřestala usilovat o plnění svého poslání. Nadále chtěla vychovávat pedagogy, jak to dosvědčují příslušné dokumenty. 27 Byl realizován dvouroční varhanický kurz a to aţ do roku 1944/1945, kdy byla škola uzavřena a studenti totálně nasazeni. Po druhé světové válce byla nová školská instituce znovu obnovena a nesla název Musica Sacra. Jednalo se o varhanní denní kurz, který trval tři roky a byl zřízen Jednotou pro zvelebení církevní hudby na Moravě. Výuka započala školním rokem 1948/1949. Konzervatoř se přesunula do vlastní budovy na tř. Kpt. Jaroše, a na Smetanově ulici zůstalo pouze varhanní oddělení s ředitelem Karlem Hradilem ( ), které bylo známé také pod pojmem,,druhá varhanická škola. Přijímací zkoušky se konaly jiţ v létě roku Zapsalo se na 39 uchazečů z různých diecézí: Olomouc, Český Těšín, Hradec Králové a z diecéze brněnské. 28 Ředitel Karel Hradil si byl vědom zrušení saleziánských ústavů, a tak začal přijímat studenty i z nich. Jednalo se ve většině případů o maturanty, kteří nesměli studovat jiné veřejné školy a měli zájem o varhanickou praxi. Ve škole byl kladen důraz na příjemné prostředí a přátelskou atmosféru během vyučování. Zázemí zde bylo téměř rodinné, coţ na tehdejší dobu nebylo nijak obvyklé. Vyučovalo se kaţdý den. Mezi pedagogy patřili: 27 V Moravském zemském archivu na Ţerotínově náměstí v Brně je uloţen svazek Spolkový katastr města Brna B /88/52, kde jsou uloţeny výroční zprávy a korespondence o činnosti a likvidaci spolku Jednota pro zvelebení církevní hudby na Moravě se sídlem v Brně. 28 Informace o,,druhé varhanické škole pochází od Svatavy Barákové, sekretářky sdruţení Musica sacra. 15

16 Ředitel Karel Hradil varhany, řízení sboru, intonace, chorální zpěv, sborový zpěv, improvizace a hra partitur. Prof. Miroslav Příhoda varhany, harmonie, všeobecná hudební nauka, improvizace a kontrapunkt. Prof. Jaroslav Smýkal varhany, intonace a rytmus, obligátní klavír. Jarmila Pazderková obligátní klavír. P. Alois Ambros a P. Josef Doleţal liturgika, základy latiny, čeština. Dr. Jan Burian sólový zpěv, dějiny hudby. Bohumil Bartoš nauka o hudebních nástrojích. Vladimír Vacl dějiny hudby a česká literatura. Prof. Josef Černocký zařízení varhan. Prof. Hradil se zasadil o provádění velkých děl v kostele sv. Jakuba v Brně. Mezi nimi byly např. Lisztovy mše h moll, Dvořákova Stabat mater a Te Deum, Pergolesiho Stabat mater a proveden byl mimo jiné i Janáčkův Otče náš a řada dalších děl. Někdy byla díla prováděna i na Stadioně v Brně. Prof. Hradil měl k dispozici také muţský sbor Foerster, se kterým koncertoval jak v Brně, tak i na nejrůznějších hudebních zájezdech. Na všech těchto hudebních akcích se spolu s ředitelem podíleli i ţáci či absolventi kurzů, čímţ se jim dostalo vynikající praxe a zkušeností. Posluchači varhanní školy často účinkovali na domácích večírcích a kaţdý z nich také musel hrát při kostelních obřadech na varhany. Ţáci třetího ročníku měli povinnost řídit sbor. Stále se však ještě jednalo o předkoncilní liturgii, která nebyla sjednocena s lidovým zpěvem. I na nemajetné a chudé posluchače bylo pamatováno. Kaţdému škola poskytla aţ Kč slevu na školném. 8 posluchačů bylo dokonce opatřeno bezplatnými byty na faře u sv. Jakuba. 16

17 Likvidace spolku Spolek Musica sacra úzce spolupracoval s Janáčkovou akademií múzických umění, která poskytovala varhanické vzdělání jen hudebníkům z povolání. Spolek se však orientoval (a stále orientuje) právě na laiky, kteří se také chtěli naučit hře na varhany, přičemţ vykonávali jiná občanská povolání. Po nástupu komunistického reţimu byl spolek nařčen, ţe nepřispívá k budování socialismu. Ovšem vzhledem k jeho prospěšné činnosti vydrţování varhanické školy jevilo se jeho působení opodstatněno. Dopis z od referenta KNV v Brně oznamuje, ţe výnos Ministerstva školství, věd a umění sděluje zdejšímu úřadu, ţe není ţádoucí, aby spolek pokračoval ve své činnosti a doporučilo začlenění spolku do pedagogického oddělení Hudební školy Jaroslava Kvapila v Brně. Česká katolická Charita v Praze sdělila zdejšímu úřadu, ţe při včleňování nebo likvidaci katolických spolků, které vyvíjejí odlišnou činnost neţ sociálně zdravotní, má být postupováno dle dohody se státním úřadem pro věci církevní, který z hlediska nutnosti zachování některých církevních památek nebo udrţení určitých kulturních, náboţenských nebo hudebních hodnot doporučí začlenění těchto spolků do Charity s tím, ţe Česká katolická Charita převezme spolkové jmění a bude vykonávat dohled nad dosavadní spolkovou činností. Na mysli měla především zachování církevní hudby a náboţenského kultu. Od roku 1952 byla varhanická škola Musica sacra přidělena k Hudební škole Jaroslava Kvapila na tř. Kpt. Jaroše 24 a od následujícího roku funguje pouze varhanní oddělení a varhanická škola v podstatě zanikla. Z budovy varhanické školy byl státem vytvořen prostor pro Moravské zemské muzeum oddělení hudby. Z prvního patra se vytvořilo Malé divadlo hudby a ze zahradního domku památník Leoš Janáčka. Doby komunismu a církevního útlaku se nezalekli všichni. Někteří ţáci stále pokračovali v soukromých hodinách u svých pedagogů a mezi ně byli ukryti i studenti bohosloví, neboť v padesátých letech byly uzavřeny kněţské semináře Vznikla tak vzájemná pomoc starších studentů ze seminářů a mladých kolegů z kurzů. Většina účastníků se rozprchla po celé České republice a někteří utekli i do zahraničí a uplatňovali své vzdělání v lidových školách umění. Pro ty, kteří byli poskvrněni v kádrovém posudku, nebylo nalezeno kvalifikované místo v Brně. 17

18 Často tak skončili v továrnách atd. Mezi ně se řadí především doc. Mgr. Otto Císař, absolvent JAMU, jenţ opravoval bagry. Pomohl mladým hudebníkům tím, ţe u něho mohli pracovat. Pomáhal také P. Josefu Šimčíkovi, který později odešel do zahraničí a P. Josefu Pavlasovi, faráři v Novém Boru. Vzdělávání po II. vatikánském koncilu Papeţ sděluje umělcům: Nyní Vám všem umělcům, kteří jste zamilováni do krásy a kteří pro ni pracujete básníci a spisovatelé, malíři, sochaři, architekti, hudebníci, pracovníci divadla a filmu, Vám všem říká církev tohoto koncilu naším hlasem: Jste přáteli opravdového umění, jste našimi přáteli. Církev uţ dávno s Vámi uzavřela spojenectví, Vy jste postavili a vyzdobili její chrámy, oslavili její učení, obohatili její liturgii, Vy jste jí pomáhali tlumočit její boţské poselství mluvou tvarů a obrazů, aby se stal vnímatelným neviditelný svět. Dnes stejně jako včera Vás církev potřebuje a obrací se k Vám. Našimi ústy Vám říká: Nedopusťte, aby bylo přerváno plodné spojenectví mezi námi! Neodmítejte dát své umění do sluţeb boţské pravdy! Neuzavírejte svou duši vanutí Ducha svatého! Tento svět, ve kterém ţijeme, potřebuje krásu, aby neutonul v zoufalství. Krása, stejně jako pravda, dává radost lidským srdcím. Je vzácným plodem, který odolává zubu času, který spojuje generace a sjednocuje je v obdivu. A to díky Vašim rukám. Kéţ jsou tyto ruce čisté a nezištné! Buďte si vědomi toho, ţe jste ochránci krásy na světě ţe postačí, kdyţ si osvojíte umělecké prostředky opravdové hodnoty a kdyţ se osvobodíte od hledanosti a podivného nebo nevhodného projevu. 18

19 Buďte vţdy a všude hodni svého ideálu a buďte hodni církve, která Vám dnes posílá naším prostřednictvím své poselství přátelství, spásy, milosti a poţehnání. 29 Odpověď na tato slova přišla i z úst kněţí brněnské diecéze a uţ v roce 1966 se ustanovila nová komise pro přípravu varhaníků k nejnovějším předpisům chrámové hudby a zpěvu. Vedl ji P. Aloisem Láníkem. 30 První taková instruktáţ byla provedena na Petrově v Brně. O výklad chrámové hudby a zpěvu De musica sacra in liturgia se zasadil P. Hubert Fojtík. O tom, jak pouţívat kancionál promluvil P. František Holík, a příprava samotného jednotného kancionálu náleţela P. Ladislavu Simajchlovi. Jak zpívat při mši svaté ordinarium a proprium vysvětlil a zhudebnil P. Josef Olejník z Olomouce 31. Takovéto instruktáţe probíhaly jednou za rok s případným opakováním. V roce 1969 přibyly jednoduché liturgické zpěvy podle koncilního ustanovení Musicam sacram a Karel Bříza zhudebnil české ordinarium, které sám secvičil s lidem. Následovali úpravy nového misálu a nácvik zpěvu. Nové instrukce se týkaly téţ svatebních obřadů, pohřbů a křtů. V roce 1969 vznikl tým pracovníků, mezi které se řadí P. František Holík, P. Alois Láník, P. PhDr. Karel Cikrle, P. Ladislav Simajchl, PhDr. Jiří Sehnal a další. Zabývali se téţ vytvořením jednotného kancionálu pro Moravu. Tvorba trvala tři roky a prvního vydání se dočkali roku Od roku 1982 se tým rozrostl díky P. PhDr. Cikrlemu o Zdeňka Hatinu, Františka Chmelíka a Josefa Veselého. Byla naplánovaná porada v čele s kapitulním vikářem prelátem Ludvíkem Horkým. Jejím cílem bylo personálně a organizačně zajistit a připravit školení pro dobu velikonoční a vytvořit cyklus pro nadcházející roky. Struktura školení obsahovala jak praktické tak duchovní cíle. Běţně se zaváděla společná modlitba a slavení mše svaté a poté také duchovní poradenská sluţba, hudba v liturgii, výběr písní z kancionálu, nácvik skladeb s lidem, scholou či sborem. Nacvičovala se souhra 29 poselství, vydané při zakončení II. vatikánského koncilu 8. prosince 1965, papeţ Pavel VI.; přeloţeno 30 FRYDRYCH, K.: Kněţí hudebníci Antonín Láník. Zpravodaj Musica sacra. 2009, č. 2, s MIKLÁŠOVÁ, H.: Zemřel P. Josef Olejník. Zpravodaj Musica sacra. 2009, č. 4, s

20 varhaníka se sborem či scholou, výjimkou nebyla ani nauka o nástrojích a objevování nových skladeb mladších skladatelů. Varhanický kurz P. PhDr. Cikrle měl v plánu zajistit úroveň liturgické hudby i v ostatních diecézích. Od svého vysvěcení v roce 1970 se snaţil pozvednout její úroveň. Zasadil se tedy o pořádání pravidelných měsíčních kurzů pro varhaníky. Pověření se mu dostalo od pana preláta Horkého a církevního tajemníka. První setkání se uskutečnilo v sobotu a to v konzistorním sále na Petrově. Vzhledem k velkému počtu zájemců, se kterým pořadatelé nepočítali (přes sto účastníků), se uskutečnila další školení v kostele u kapucínů. Ze sobotních cvičení se stala tradice a pokračovala aţ do roku Rozdělila se na duchovní část vedenou P. PhDr. Karlem Cikrlem a ostatní práci se věnoval PhDr. Jiří Sehnal a pan František Chmelík. Zájem o kurz neměli pouze varhaníci brněnské diecéze, ale i ostatních diecézí. Ovšem pro stále častější rušení spojů do Brna v sobotu, se nemohli účastníci dostavit na kurzy. Nebylo moţné se domluvit na jiný den a to mělo za následek konec kurzu. 32 Varhanická škola od roku 1991 Po sametové revoluci byla liturgická hudba v neuspokojivém stavu. Vţdyť komunismus oblast duchovní hudby téměř pohřbil a 40 let se nic nedělo. Bylo potřeba oţivit tradici liturgické hudby a vnést do hudební kultury národa patřičnou úroveň. 32 SEHNAL, J.: Několik vzpomínek a zamyšlení. Zpravodaj Musica sacra. Zvláštní vydání k 20. výročí. Brno: 2012, s

21 Musica sacra dala impuls pro pozvednutí duchovní hudby nejen v rámci regionu. Začala informovat o základních věcech a vydávat materiály potřebné k výuce. Vznikali prázdninová soustředění, festival chrámových sborů apod. JAMU, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity a Konzervatoř Brno přednášeli o výuce duchovní hudby na vysokoškolském a středoškolském stupni. Pro základní stupeň přednášky chyběly. P. PhDr. Karel Cikrle se vyjádřil při učení na konzervatoři, ţe je potřeba zřídit varhanickou školu. Měl jasný plán vychovávat varhaníky pro katolické kostely. Ministerstvo nabízelo typ středoškolského studia, ale naznal, ţe by se to pravděpodobně minulo účinkem. Biskupství proto zřídilo varhanickou školu na základní úrovni určenou pro nadšence, laiky a venkovské varhaníky od se sídlem v Brně. O to se zasadil Mons. ThLic. Vojtěch Cikrle, biskup brněnský. Šlo o pozvednutí úrovně hudby při bohosluţbách. Kaţdý absolvent tak ovlivňoval hudbu ve své farnosti a působil na stovky lidí. Uměl vést scholu, dětský sbor nebo i sbor dospělých. 33 Ještě bylo potřeba ustanovit ředitele školy. P. PhDr Karel Cikrle popisuje tuto událost asi takto. Kdyţ v té době učil na Filozofické fakultě, jednou odcházel domů a pořád přemýšlel, kdo by se hodil do vedení varhanické školy a vtom potkal Pavla Hamříka. Jako věřící varhaník, sbormistr a ředitel ZUŠ měl nejlepší zkušenosti, a tak ho oslovil a on po domluvě řekl: Ano, jdu do toho!. Obdrţel tedy jmenovací dekret a stal se ředitelem varhanické školy. Pro spolupráci oslovil několik tehdejších pedagogů. Na nabídku přistoupili: Anna Holíková (varhany a klavír), Jan Král (varhany a klavír), Zdeněk Hatina (varhany), PhDr. František Míšek (klavír), Ing. Pavel Frkal (pracovník střediska pro liturgickou hudbu), Františka Doleţalová (účetní), Mgr. František Lavička (hudební nauka). Začátky nebyly jednoduché. Málo notového materiálu, málo nástrojů, slabé finanční zázemí. Nic z toho však účastníky ani pedagogy neodradilo, protoţe to dělali s vědomím, ţe prospějí dobré věci Informace o Varhanické škole pochází od PhDr. Williho Türka, předsedy sdruţení Musica sacra.; MILOTA, G.: ZUŠ se zaměřením na církevní hudbu se navrátila "k Janáčkovi", nedostává se jí však finančních prostředků. Zpravodaj Musica sacra. 2012, č. 5, s HAMŘÍK, P.: Základní umělecká škola se zaměřením na církevní hudbu. Zpravodaj Musica sacra. 2009, č. 2, s

22 Musica sacra Musica sacra vznikla jako dobrovolná společenská zájmová organizace. Její sídlo je v Brně na Grohově ulici. V jejím počátku byl jejím předsedou P. PhDr. Karel Cikrle a volenými členy výboru byli: Pavel Hamřík, Mgr. Ludmila Borisová, univ. Prof. PhDr. Jiří Sehnal, Csc., JuDr. František Severin, Mgr. Ingrid Silná a Václav Kyselka. O kancelář se starala sestra Marcela Císařová. V tehdejší době čítala Musica sacra na 317 členů mezi kterými byli jak varhaníci, sbormistři, tak skladatelé a příznivci liturgické hudby. 35 Toto sdruţení bylo přímým pokračovatelem Jednoty pro zvelebení církevní hudby na Moravě, jejíţ činnost ukončil totalitní reţim. Musica sacra začala organizovat kvalifikační kurzy pro varhaníky. Nedílnou součástí byly návštěvy festivalů duchovní hudby a ukázky varhan v různých kostelech nejen brněnské diecéze. Účastníci se tak mohli seznámit jak s historií varhan, tak s vlastním nástrojem v různých kostelech. Velký důraz se v kurzu kladl (a stále klade) na rozvoj vědomostí v oblasti liturgiky, dirigování, církevních dějin a hudby. 36 Do působení Musica sacra spadá nejen hudba v kostelech při liturgii, ale i hudba mimo obřady. Protoţe koncertů v kostelech přibývá a jejich kvalita není vţdy valná a pro prostředí svatého chrámu zrovna vhodná, bylo potřeba uvést věci na pravou míru a vyvarovat se vystupování rockových, punkových, metalových byť křesťanských kapel v Boţím chrámu. Mělo by se dbát i na text, který hudební těleso vystupující v kostelech zpívá. Nejlepší variantou pro koncert v kostele je výběr skladeb s duchovní tematikou nebo přímo církevní a liturgické skladby jako jsou celé mše atd. 37 Pravidelnou součástí bývají Svatocecilská setkání. V roce 1999 přijelo na 19 sborů s 458 aktivními účastníky. Na setkání dětských borů nechyběl primátor, 35 CIKRLE, K.: JMS + SLH + Vaško. Zpravodaj Musica sacra. Zvláštní vydání k 20. výročí. Brno, 2012, s CIKRLE, K.: Poslání jednoty MUSICA SACRA. Zpravodaj Musica sacra. 1993, č. 1, s Tamtéţ.; Stanovy sdruţení Jednoty Musica sacra. 22

23 biskup, rodiny a ani televize. Dále pořádá nesoutěţní setkání chrámových sborů, které probíhá v Boskovicích. Přijíţdí sem sbory z celé Moravy. 38 Musica sacra ve Znojmě Ve znojemském děkanství pořádá Musica sacra třikrát do roka setkání pro chrámové hudebníky. Snaha něco se naučit, povzbudit ostatní a zájem o co moţná nejlepší společenství je zárukou vţdy dobré atmosféry kaţdého setkání. Tato setkání vedou PhDr. Willi Türk s manţelkou Ditou Türkovou. Oba dva jsou bývalí konzervatoristé zapálení pro zvelebení duchovní hudby. Postupem času si vypěstovali vlastní absolventy, kteří jim s kurzem vypomáhají. PhDr. Willi Türk převzal po P. PhDr. Karlu Cikrlovi předsednictví v Musica sacra. Je téţ jáhnem ve znojemské farnosti sv. Mikuláše, kde vede scholu, která se stala jakýmsi ukázkovým sborem pro budoucí absolventy kurzů. 39 Musica sacra také vydává vlastní Zpravodaj 40, který je plný zpráv o duchovní a liturgické hudbě, novinek z Vatikánu a o dění v ostatních farnostech nejen v České republice. Informuje také o varhanické sluţbě. Kvalifikace Za pomoci výboru Jednoty byl vytvořen kvalifikační systém podle poţadovaných znalostí. Osvědčení o absolvování kurzu Musica sacra vydává biskupství brněnské, v kterém se nachází Středisko pro liturgickou hudbu. To dále spolupracuje s příslušnými školami zabývající se duchovní a liturgickou hudbou a 38 CIKRLE, K.: Naše Cecilky. Zpravodaj Musica sacra. Zvláštní vydání k 20. výročí. Brno, 2012, s TÜRK, W.: Hudba ve farnosti u sv. Mikuláše ve Znojmě. Zpravodaj Musica sacra. 2000, č. 1, s První zpravodaj vyšel v březnu V posledních letech vychází pravidelně 5x za rok. 23

24 výukou varhan, řízení sboru atd. Získání osvědčení oznamuje farář kostela, v němţ absolvent působí. 41 Kvalifikační stupně A Vysokoškolské hudební vzdělání A1 magisterské nebo jemu odpovídající vzdělání v liturgické hudbě A2 bakalářské vzdělání v liturgické hudbě nebo magisterské/bakalářské vzdělání v jiném oboru + příslušná zkouška B Středoškolské hudební vzdělání B1 absolutorium konzervatoře v oboru liturgické hudby nebo jemu odpovídající vzdělání B2 absolutorium konzervatoře nebo jemu odpovídající (i soukromé) hudební vzdělání v jistém oboru + příslušná zkouška C Základní hudební vzdělání C1 absolutorium II. cyklu ZUŠ se zaměřením na církevní hudbu v Brně + příslušná zkouška C2 absolutorium I. cyklu ZUŠ se zaměřením na církevní hudbu v Brně + příslušná zkouška D Bez školního hudebního vzdělání D příslušná hudební zkouška 42 Po sloţení přichází osvědčení a mělo by dojít k výraznějšímu dialogu mezi varhaníkem (s osvědčením) a farářem. Farář většinou nemá takové znalosti v oblasti liturgické hudby jako absolvent kurzu a absolvent zase nedisponuje takovými znalostmi v oblasti liturgie. Je potřeba se vzájemně domluvit, co a jak a proč by se mělo změnit. 41 Stanovy sdruţení Jednoty Musica sacra. 42 Stanovy sdruţení Jednoty Musica sacra. 24

25 Valná hromada Nejvyšším orgánem sdruţení Musica sacra je valná hromada na které můţe být kaţdý člen sdruţení. Svolání valné hromady bývá většinou jednou do roka, ale předsednictvo má povinnost svolat valnou hromadu pokaţdé, poţádá-li o to písemně minimálně třetina všech členů sdruţení. Valná hromada se pak schází do měsíce od doručení poţadavku předsednictvu. Během jednání se vše zapisuje. To má na starosti tajemník, který své zápisy předkládá k podpisu dvou ověřovatelů a předsedovi Stanovy sdruţení Jednoty Musica sacra. 25

26 Závěr Jako člen scholy od sv. Mikuláše ve Znojmě, jsem měl moţnost pozorovat mnoho mladých varhaníků, budoucích dirigentů schol a sborů. Poznal jsem také významné hudební osobnosti jakou je například skladatel Zdeněk Pololáník a spolu s PhDr. Willi Türkem jsme provedli několik jeho premiér i na poli liturgické hudby. Několikrát jsem mohl nahlédnout přímo do nitra kurzu i varhanické školy na Smetanově ulici a zúčastnit se nejednoho koncertu spolu s absolventy školy. To, ţe za posledních dvacet let existence Musica sacra vyprodukovala nemalé mnoţství absolventů, kteří významným způsobem posunuli úroveň hudby v kostelech především na Moravě, svědčí o jejich víře a neutuchajícímu zapálení pro věc. Podařilo se vytvořit něco, čím se pyšní pouze brněnská diecéze. Teď jenom neusnout na vavřínech a pokračovat v tomto bohulibém díle. Je to neocenitelná sluţba církvi, která je zároveň povoláním. Vţdyť varhaníci a chrámoví hudebníci dělají z liturgických obřadů překrásné chvíle strávené v kostele, které rozhodně nemrzí. Jsem vděčný, ţe mohu být u toho, kdyţ se připravuje nové dílo, kdyţ se zpívá nový ţalm nebo moteto. V kurzech Musica sacra pak pomáhám secvičovat s ostatními účastníky a jako houslista rád poradím scholám s kytarami a hudebními nástroji co je vhodné pro kostelní prostředí, čeho se vyvarovat a k čemu nesklouznout (tím mám na mysli táborákové hraní na kytary při mši svaté). Učil jsem se vlastně od předsedy Musica sacra a to mi dalo spoustu plnohodnotných znalostí na hudebním poli i v osobním ţivotě. Věřím, ţe nás spousta koncertů, kurzů v rámci Musica sacra a dalších věcí ještě čeká a doufám, ţe nás neminou. Není nadto předávat nabyté zkušenosti mladým nadšencům co se prvně, aniţ by znaly noty, hrnou ke klávesám varhan a zkouší hrát. Není nadto vytvořit z venkovské skupiny mladých lidí kapelu, jenţ důstojně chválí Boha při liturgii pomocí moderních nástrojů. Radost je pak na obou stranách. 26

27 Seznam pramenů ČERNUŠÁK, G. a ŠTĚDROŇ, B.: Československý hudební slovník osob a institucí I. A-L. Praha, Státní hudební nakladatelství, 1963 II. M-Ţ. Praha, Státní hudební nakladatelství, 1965 Moravský zemský archiv, Brno, Ţerotínovo nám. 3/5 Spolkový katastr města Brna B /88/52 spolek Jednota pro zvelebení církevní hudby na Moravě, se sídlem v Brně Hudební archiv Moravského zemského muzea v Brně Hudební oddělení, Brno, Smetanova 14 Materiály z pozůstalosti Leoše Janáčka, signatura V 780 Archiv P. PhDr. Karla Cikrleho, Brno Komárov, Černovická 2a Zápisy z instruktáţí varhaníků a korespondence I. Cyklus školení varhaníků II. Cyklus školení varhaníků Archiv varhanické školy při brněnském biskupství a ZUŠ se zaměřením na církevní hudbu v Brně, Smetanova 14 Zápisy a korespondence od roku 1991 do současnosti 27

28 Seznam pouţité literatury CIKRLE, K.: Varhanická zboţnost. Rosice: Gloria ISBN CIKRLE, K. a SEHNAL, J.: Příručka pro varhaníky. 1. vyd. Rosice: Gloria, ISBN ECO, U.: Umění a krása ve středověké estetice. 1. vyd. Praha: Argo, 1998, s ISBN HELFERT, V.: Leoš Janáček I. V poutech tradice. Brno: na náklady Oldřich Pazdírek, KRÁTKÝ, S.: Druhý vatikánský koncil a jeho poselství. 1. vyd. Brno: Logos, KUNDERA, L.: Varhanická škola. 1. vyd. Olomouc: Velehrad, KYAS, V.: Slavné hudební osobnosti v Brně. 1.vyd. Brno: Opus musicum, ISBN PEČMAN, R.: Gracian Černušák a otázky české hudební historiografie, kritiky, lexikografie, pedagogiky a výchovy hudebního publika: hudebněvědná konference : Brno prosince Brno: Svaz českých skladatelů a koncertních umělců, POPE PAUL VI. Closing of the Second Vatican Ecumenical Council. Address of Pope Paul VI. to Artists 8 December 1965 [online]. c2004, [cit ]. < f_p-vi_spe_ _epilogo-concilio-artisti_en.html> PŘÍBAŇOVÁ, S.: Leoš Janáček. 1.vyd. Praha: Horizont PŘÍBAŇOVÁ, S.: Památník Leoše Janáčka. Brno: Print, ISBN SALVE: Revue pro teologii a duchovní ţivot. Praha: Krystal OP, 2008, č. 2. ŠTĚDROŇ, B.: Leoš Janáček v obrazech. 1.vyd. Praha: SPN,

29 Zpravodaj Musica sacra. Brno: Musica sacra, 1993, č. 1. Zpravodaj Musica sacra. Brno: Musica sacra, 2000, č. 1. Zpravodaj Musica sacra. Brno: Musica sacra, 2009, č. 2. Zpravodaj Musica sacra. Brno: Musica sacra, 2009, č. 4. Zpravodaj Musica sacra. Brno: Musica sacra, 2012, č. 5. Zpravodaj Musica sacra. Zvláštní vydání k 20. výročí. Brno: Musica sacra,

30 Přílohy MOTU PROPRIO PIA X. O POSVÁTNÉ HUDBĚ z 22. listopadu I. VŠEOBECNÉ ZÁSADY 1. Posvátná hudba jakoţto nedílná (integrální) část slavné liturgie má s ní společný všeobecný cíl, totiţ slávu Boţí a posvěcení i vzdělání věřících. Přispívá k zvětšení krásy a lesku církevních obřadů, a jako její hlavní úkol je přiodívat vhodnou melodii liturgický text, jenţ se předkládá mysli věřících, tak její vlastní účel je dodávati textu samému větší účinnosti, aby věřící takto byli snáze rozníceni ke zboţnosti a lépe se připravili na přijetí plodů milosti, které pocházejí ze slavení přesvatých tajemství. 2. Posvátná hudba musí tedy míti ve vynikajícím stupni vlastnosti, jeţ jsou vlastní liturgii, a to především posvátnost, správnost forem; odtud sám sebou vyplývá jiný její rys, totiţ všeobecnost. Musí být posvátná, a tedy prosta všeliké světskosti netoliko sama v sobě, nýbrţ i ve způsobu, jakým bývá podávána od účinkujících. Musí být pravým uměním, neboť není moţno, aby jinak měla na ducha posluchačů onu působivost, které chce Církev dosíci, přijímajíc do své liturgie zvukové umění. Ale musí býti zároveň všeobecná v tom smyslu, ţe třebas je dovoleno kaţdému národu uţívati při církevních skladbách oněch zvláštních forem, které jaksi tvoří odlišný ráz jeho vlastní hudby, přece mají být podřízeny hlavním rysům posvátné hudby takovým způsobem, aby nikdo z jiného národa při jejich poslouchání neměl nepříznivý dojem. II. - DRUHY POSVÁTNÉ HUDBY 3. Tyto vlastnosti jsou v nejvyšším stupni v gregoriánském chorálu, který je proto vlastním zpěvem, který zdědila po předcích, jejţ ţárlivě střeţila po dlouhá staletí ve svých liturgických knihách, jejţ jako svůj přímo předkládá věřícím, jejţ výhradně předpisuje v některých částech liturgie a jejţ nejnovější bádání tak šťastně přivedlo k jeho původní ryzosti a čistotě. Z těchto důvodů byl gregoriánský zpěv vţdycky pokládán za nejvyšší vzor posvátné hudby, a moţno stanoviti vším právem tento všeobecný zákon: Chrámová skladba je tím posvátnější a liturgičtější, čím více se blíţí svým rytmem, svou inspirací a svou lahodou gregoriánské melodii, a tím méně je hodna chrámu, čím více se vzdaluje od tohoto nejvyššího vzoru. 30

31 Starobylý, tradiční gregoriánský zpěv se má tedy hojně zavádět k bohosluţebným úkonům, a buďte všichni přesvědčeni, ţe ţádný církevní úkon nepozbude na své slavnostnosti, i kdyţ nebude doprovázen jinou hudbou neţ jenom touto. Obzvláště budiţ bedlivě zaváděn gregoriánský zpěv mezi lid, aby věřící zase byli činněji účastni církevních obřadů, jak bývalo za starodávna. 4. Uvedené vlastnosti má také v nejvyšším stupni klasická polyfonie, zvláště římské školy, jeţ v 16. století dosáhla vrcholu své dokonalosti dílem Petra Aloise Palestriny, a i nadále tvořila skladby výtečné hodnoty liturgické i hudební. Klasická polyfonie se velmi blíţí nejvyššímu vzoru veškeré posvátné hudby, a z toho důvodu zaslouţila, aby spolu s gregoriánským zpěvem byla přibrána k nejslavnějším obřadům Církve, jako jsou obřady papeţské. Třeba tedy, aby i ona byla hojně zaváděna do církevních obřadů, zvláště v nejpřednějších basilikách, v katedrálních chrámech, v kostelích seminářů a jiných církevních ústavů, kde nebývá nedostatek potřebných prostředků. 5. Církev vţdycky uznávala a podporovala pokrok v umění, připouštějíc k bohosluţbě všechno, co dobrého a krásného dovedl člověk vynalézt během staletí, dbajíc ovšem vţdy liturgických zákonů. Proto i moderní hudba je připouštěna do chrámu, poněvadţ i ona vytváří skladby takové hodnoty, rozvahy a váţnosti, ţe nikterak nejsou nedůstojné liturgických úkonů. Jeţto však moderní hudba se dala hlavně do sluţeb světských, bude třeba s větší bedlivostí přihlíţeti k tomu, aby hudební skladby moderního slohu, které se připouštějí do chrámu, neobsahovaly nic světského, nepřipomínaly divadelní motivy a nebyly vytvořeny na způsob světských kusů ani ve svých vnějších formách. 6. Mezi rozličnými druhy moderní hudby nejméně vhodný k doprovodu bohosluţebných úkonů je sloh divadelní, jenţ byl v minulém století v nejvyšším rozmachu, zvláště u Italů. Tento sloh svou povahou je největší protivou gregoriánského zpěvu a klasické polyfonie, a tudíţ protivou nejdůleţitějšího zákona kaţdé dobré posvátné hudby. Mimo to vnitřní stavba, rytmus a tak zvaná konvenčnost tohoto slohu odpovídají jen velmi špatně poţadavkům pravé liturgické hudby. III. LITURGICKÝ TEXT 7. Vlastní jazyk římské Církve je latina; je tudíţ zakázáno při slavných liturgických úkonech zpívat něco řečí lidovou; tím více tedy, zpívat lidovou řečí proměnlivé neb obecné části mše nebo officia. 8. Jeţto pro kaţdý liturgický úkon jsou určeny texty, které lze přednášet v hudebním zpracování, a rovněţ pořad, v němţ se mají přednášet, není dovoleno ani převraceti tento pořad, ani zaměňovati předepsané texty libovolnými jinými, nebo vynechávati je zcela neb i jen částečně, jestliţe liturgické rubriky nedovolují nahradit varhanami některé verše, zatím co tyto verše jsou na kůru prostě odrecitovány. Podle zvyku římské církve je dovoleno při slavné mši zpívat pouze vloţku (motetto) k nejsv. 31

32 svátosti po Benedictus. Je také dovoleno, kdyţ se dozpívá předepsané mešní offertorium, ve zbývajícím čase přednést krátkou vloţku na slova Církví schválená. 9. Liturgický text má být zpíván, jak je v knihách, bez pozměňování nebo přehazování slov, bez nenáleţitých opakování, bez kouskování slabik, a naslouchajícím věřícím vţdy srozumitelně. IV. VNĚJŠÍ FORMA POSVÁTNÝCH SKLADEB 10. Jednotlivé části mše a officia mají zachovati také hudebně ono pojetí a onu formu, kterou jim dala církevní tradice a která je dosti dobře vyjádřena v gregoriánském zpěvu. Rozdílný je tedy způsob skladby introitu, graduale, antifony, ţalmu, hymnu, Gloria in excelsis atd. 11. V jednotlivostech af se zachovávají tato pravidla: a. Mešní Kyrie, Gloria, Credo atd. mají zachovat jednotu skladby, vlastní jejich textu. Není tedy dovoleno skládati je v samostatné kusy tak, aby kaţdý z těchto kusů tvořil uzavřenou hudební skladbu, která by se mohla od ostatního oddělit a nahradit jinou. b. Při zpívaných nešporách mají být pravidelně zachovávány předpisy biskupského ceremoniálu, který předpisuje gregoriánský chorál pro ţalmování a připouští figurální hudbu pro verše Gloria Patri a pro hymnus. Při větších slavnostech bude však dovoleno střídati gregoriánský zpěv s tak zvanými falsibordony nebo s verši podobným způsobem vhodně sloţenými. Někdy bude moţno také dovolit, aby jednotlivé ţalmy se přednášely vícehlase, jen kdyţ je v takových skladbách zachována vlastní forma ţalmování, to jest, kdyţ skladba, vytvořená na motivy nové nebo na motivy vzaté z gregoriánského zpěvu nebo podle něho napodobené, činí dojem ţalmu, střídavě přednášeného. Jsou tedy navţdy vyloučeny a zakázány tak zvané koncertní ţalmy. c. V církevních hymnech budiţ zachována tradiční forma hymnu. Není tudíţ dovoleno skládat např. Tantum ergo takovým způsobem, ţe by první sloka byla romance, kavatina, adagio, a Genjitori pak allegro. Nešporní antifony mají být přednášeny pravidelně svou vlastní gregoriánskou melodií. Kdyby se však v některém jednotlivém případě zpívaly vícehlase, nikdy nesmějí mít formu koncertní melodie, ani rozsah moteta nebo kantáty. 32