ZÁKLADY VIROLOGIE. Obecná charakteristika virů. Chemické složení virů. Stavba viru. Bílkoviny
|
|
- Božena Bártová
- před 8 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 Obecná charakteristika virů ZÁKLADY VIROLOGIE Nebuněčné mikroorganismy Genetické elementy, který se množí pouze uvnitř živé buňky Vnitrobuněčná a mimobuněčná forma Extracelulární forma virové částice se nazývá virion Skládá se z nukleových kyselin (RNA nebo DNA, nikdy obě) Obklopeny ochranným proteinovým obalem kapsid Velmi malé ( nm) Malý genom (5 670 kbp) Obsahuje genetické informace pro Vytváření proteinového obalu Zajištění replikace vlastního chromozomu Přesun virionů do a z hostitelské buňky Stavba viru Symetrie Isokahedrální Helikální Tvar Kulovitý Tyčinkový Kombinovaný Kapsid Proteinový obal Složen z kapsomerů (identické proteinové podjednotky) Nukleokapsid = kapsid + nukleové kyseliny Obalený virus Další lipidová membrána získaná z cytoplasmatické membrány infikované buňky Glykoproteiny Chemické složení virů Nukleové kyseliny Bílkoviny Lipidy (u obalených virů) Sacharidy (u obalených virů) Nukleové kyseliny Dvouřetězcová DNA (lineární, kruhová) Jednořetězcová DNA (lineární, kruhová) Dvouřetězcová RNA Jednořetězcová RNA DNA většiny virů je lineární Obvykle 1 molekula nukleové kyseliny Někdy několik různých molekul Segmentované RNA viry Bílkoviny Kapsidové Vytvářejí spontánně kapsomery a kapsid z polypeptidových řetězců Enzymy Lysozym (u některých bakteriofágů) RNA nebo DNA polymerasy Retroviry RNA viry Enzymy, které se uplatňují při uvolnění viru z buňky Většina virů je metabolicky inertní 1
2 Funkce bílkovin Ochranná (ochrana virového genomu) Rozpoznávací (vyhledávání citlivých hostitelských buněk) Katalytická (enzymy u složitějších virů) Regulační (mohou ovlivňovat např. replikaci buněčné DNA) Antigenní (schopnost vyvolávat v napadeném organismu tvorbu protilátky) Základní rozdělení virů Dle hostitele Bakteriální viry Bakteriofágy Rostlinné viry Živočišné viry Viry dalších buněk (archea, hmyz) Dle složení genomu DNA viry RNA viry RNA DNA viry Využívají DNA i RNA, ale v různých stádiích reprodukčního cyklu Metody studia virů Pro růst virů jsou potřebné živé buňky (bakteriální, eukaryotické) Hostitelské buňky živočišných virů se kultivují v laboratoři metodou buněčných neboli tkáňových kultur Buňky rostou jako monovrstva na povrchu kultivační nádoby, ale pouze po omezený počet generací (potom umírají) Nádorové buňky rostou in vitro stále (nesmrtelné buňky) Kuřecí embrya Pokus na zvířeti Metody studia virů Viry mohou infikovat, množit se a lýzovat buňky rostoucí v monovrstvě, což vede k tvorbě plak Projasnění v souvislém nárůstu buněk Virus často mění vzhled buněk (cytopatický efekt) Mnohé živočišné viry mohou srážet (aglutinovat) červené krvinky díky interakci s povrchem dvou buněk naráz (myxoviry virus chřipky) Metody studia virů Kvantifikace virových částic Přímým počítáním virionů pod elektronovým mikroskopem Určení titru viru plakovou metodou Počet infekčních částic v ml Vždy nižší než počítání pod mikroskopem Virus neinfikuje 100% buněk! Nepřímá metoda Někdy definován jako takové zředění viru, při kterém je 50% inokulovaných hostitelských buněk infikováno nebo zabito (infekční dávka ID 50, letální dávka LD 50 ) Učebnice Madigan a kol., obr. 10.6, str. 257 Kvantifikace bakteriálního viru plakovou metodou 2
3 Bakteriofág: vztah virus hostitel Produktivní odezva Je vytvořeno více kopií viru Virové částice jsou uvolněny po lýzi hostitelské buňky nebo Virus opouští buňku bez její lýze Latentní stav Virální nukleová kyselina je zabudována do chromozomu hostitele a replikuje se jako součást chromozomu hostitele Replikace viru při produktivní infekci Virulentní bakteriofág Např. T4 bakteriofág DNA (ds) virus infikující E. coli Fáze replikace virulentního fága Adsorpce Přisednutí na buňku na specifické receptory Pomocí vláken bičíku Penetrace Proniknutí nukleové kyseliny viru do buňky Proteinový obal ponechán venku Fáze replikace virulentního fága Syntéza virových nukleových kyselin a specifických fágových proteinů (buňkou) Nukleové kyseliny DNA viry Transkripce DNA na mrna U jednovláknových nejdříve syntéza druhého vlákna RNA viry Genom přímo mrna nebo Genom slouží jako vzor pro syntézu mrna RNA závislé RNA polymerasy Součást virionu Retroviry U živočichů RNA viry, které se replikují přes DNA meziprodukt Reverzní transkriptasa Proteiny Syntetizované proteiny jsou nutné pro replikaci V malém množství Časné proteiny Fáze replikace virulentního fága Replikace fágové DNA (RNA) a syntéza strukturních proteinů Kapsidové proteiny Velké množství Pozdní proteiny Maturace Shromáždění fágové DNA a proteinů za tvorby zralých virionů Eluce Uvolnění virionů z hostitelské buňky Pomocí lysozymu, který se syntetizuje v pozdější fázi infekce Pučení Vylučování Jednostupňová růstová křivka fága Analýza počtu virionů uvnitř a vně bakterie v různých časech po adsorpci Přirozené uvolnění viru z buňky vs. chemická lýze Učebnice Madigan a kol., obr. 10.6, str
4 Popis růstové křivky fága Intracelulární růst fága Latentní fáze Počet virionů nevzrůstá Fáze vzestupu Viriony se uvolňují z buněk Fágový výnos Počet virionů vytvořených jednou buňkou Učebnice Madigan a kol., obr. 10.9, str. 259 Ekliptické období Doba potřebná k vytvoření jednoho virionu Infikované buňky se lýzují chloroformem v různých časových intervalech v průběhu latentní fáze Replikace fágového chromozomu, syntéza kapsidových bílkovin a strukturálních složek Maturace Sestavují se viriony z bílkovin a DNA Končí v době, kdy buňka začíná lýzovat Konec latentní fáze, počátek vzestupné fáze Temperovaný fág Replikace viru v latentním stavu Fágový chromozom se buď replikuje a způsobí lýzi buňky nebo Fágový chromozom se integruje do chromozomu hostitelské buňky Profág (virus integrovaný do chromozomu hostitele) Lyzogenní buňka (lyzogen, buňka obsahující profág) Fág lambda ( ) Infikuje E. coli Živočišné viry integrující DNA do hostitelské buňky HIV (Human Immunodeficiency Virus) DNA se integruje to chromozomu hostitele Počáteční fáze infekce fágem jako u T4 fága Po vstupu do buňky Vyvine se produktivní infekce nebo Fágová DNA se integruje do specifických míst v bakteriálním chromozomu a stane se součástí bakteriálního genomu (lyzogenizace) Geneticky regulováno Replikace viru v latentním stavu Integrace nastává díky krátkým úsekům homologních DNA sekvencí fága a hostitele Na specifickém místě hostitelské DNA Specifické vazebné místo na fágu Nukleasa Represor Protein, který inhibuje transkripci integrovaných genů potřebných pro produktivní infekci (pro syntézu pozdních proteinů) Nutný pro udržení profága v integrovaném stavu Kódovaný fágem Replikace viru v latentním stavu Aktivace lytického cyklu Působením faktorů poškozujících DNA (UV světlo, chemikálie) na lyzogenní kulturu Aktivuje se obranný mechanismus hostitele (SOS reakce) Aktivace proteasy, která zničí represor produktivní infekce Fág je vyštípnut z chromozomu pomocí specifických enzymů Indukce Lyzogeny jsou imunní k infekci stejným fágem Represor se váže na specifické DNA sekvence fága a inhibuje expresi genů 4
5 Lyzogenní konverze Profág může kódovat proteiny, které mění vlastnosti hostitele Clostridium botulinum, Corynebacterium diphteriae, Streptococcus pyogenes Po eliminaci profága nejsou schopny syntetizovat toxiny způsobující nemoci (botulismus, záškrt, spálu) Toxiny jsou kódovány fágovými geny, které jsou exprimovány pouze po integraci fágové DNA do bakteriálního chromozomu Viry způsobující nádory u zvířat Exprese virální DNA vede k získání nových vlastností hostitelské buňky Vláknité fágy Jednovláknová DNA Uvolněny procesem zvaným extruze, který nezničí hostitelskou buňku Nezpůsobují lytickou infekci Virus se sestaví při opouštění hostitelské buňky Infikované bakterie se dále množí Viry jsou extrudovány kontinuálně Transdukce Přenos DNA z jedné buňky do druhé pomocí bakteriofága Obecná (nespecifická) transdukce Virulentní i temperovaný fág může přenést jakoukoli část genomu během produktivní infekce Transdukující fág Obvykle neinfekční Virální geny nahrazeny bakteriálními Fágový chromozom obsahuje bakteriální DNA Specifická transdukce Temperovaný fág může přenést pouze specifický set genů při nesprávném vyříznutí z chromozomu hostitele Učebnice Madigan a kol., obr , str. 300 Obecná transdukce Hostitelé virů Učebnice Madigan a kol., obr , str. 301 Viry mohou infikovat buňky řas, hub, protozoí, většiny bakterií, rostlin a zvířat Daný virus může obecně infikovat pouze jeden nebo několik druhů, často pouze několik kmenů jednoho druhu Rozsah hostitelů je limitován tím, že živočišné a bakteriální viry (ne rostlinné) se musejí adsorbovat na specifická receptorová místa na povrchu hostitelské buňky Fágy se obvykle adsorbují na buněčnou stěnu, některé na fimbrie nebo bičíky Živočišné viry se váží na cytoplasmatickou membránu Specifická transdukce 5
6 Živočišné viry Do buňky většinou vniká celý virion Některé obalené viry jsou zbaveny obalu a kapsidu na cytoplasmatické membráně Eukaryotická buňka obsahuje jádro, ve kterém se většina virů musí replikovat Klasifikace živočišných virů Založena na těchto kriteriích: 1. Povaha nukleové kyseliny (DNA, RNA, jedno nebo dvouvláknová) 2. Struktura virové částice 3. Přítomnost obalu 4. Velikost virové částice Čeleď: viridae (Picornaviridae) Rod, druh: virus (Enterovirus) Název druhu: název nemoci, kterou způsobují (Poliomyelitis virus) Množení živočišného viru Kroky stejné jako u bakteriofága Počet fází se odlišuje u různých virů a od bakteriofága Adsorpce na hostitelskou buňku Váže se pouze na specifické receptory na plasmatické membráně Většina virů může infikovat pouze jeden druh hostitele nebo jeden typ buněk Viry obsahují povrchové výběžky obsahující přípojné proteiny Protilátky proti viru se často vážou na tyto proteiny Vstup viru do buňky Obalené viry Obal virionu se spojí s plasmatickou membránou hostitele, nukleokapsid je uvolněn přímo do cytoplasmy, kde se oddělí nukleová kyselina od proteinového obalu Endocytóza plasmatická membrána obklopí celý virion za tvorby váčku, obal virionu se pak spojí s plasmatickou membránou a nukleokapsid je uvolněn do cytoplasmy Neobalené viry Endocytóza virion nefúzuje s plasmatickou membránou, váček se rozpustí a viriony jsou uvolněny do cytoplasmy Replikace nukleové kyseliny Závisí v různé míře na enzymech hostitelské buňky Čím větší je virální genom, tím méně enzymů hostitelské buňky je zapojeno do replikace (poxviry zcela nezávislé, parvoviry zcela závislé) Virus často kóduje proteiny nutné pro iniciaci DNA syntézy 6
7 Maturace Stejně jako u bakteriofága T4 Uvolnění viru Lýze mrtvé buňky Nesyntetizuje se lysozym Buňka umírá následkem toho, že je syntetizována hlavně virální DNA a proteiny, buňka neplní funkce nutné pro přežití Pučení Obalené viry Neusmrtí buňku Na plasmatické membráně se utvoří proteinové hroty, vnitřek membrány se pokryje virovými proteiny, nukleokapsid se obalí plasmatickou membránou a virion je uvolněn Interakce živočišného viru s hostitelem Ve většině případů viry nezpůsobují zjevné nemoci Většina zdravých lidí a zvířat nosí množství různých virů Akutní infekce Perzistentní infekce Latentní infekce Akutní infekce Nemoc obvykle krátkého trvání Hostitel si může vyvinout dlouhodobou imunitu Příušnice, spalničky, dětská obrna Infikované buňky umírají, ne však hostitel Virus je postupně eliminován z těla (dny až měsíce) Perzistentní infekce Virus je produkován kontinuálně mnoho let bez příznaků nemoci Tři typy 1. Hostitelské buňky fungují normálně, virové částice uvolňovány pučením 2. Infikované buňky umírají, počet virionů je malý, hostitelovy defenzivní mechanismy zabraňují infekci mnoha nových buněk 3. Retroviry genom je RNA, z ní se udělá DNA kopie, která je zabudována do DNA hostitelské buňky, viriony se uvolňují pučením, buňka neumírá (HIV virus zabíjí některé buňky) Někdy se nazývají chronické infekce (hepatitida B) Pomalé virové nemoci Pomalý progres, vždy následuje smrt, zahrnuje centrální nervový systém Latentní infekce Zralé infekční virové částice nejsou produkovány po dlouhou dobu Herpesviry Herpes simplex virus Infikuje smyslové nervové buňky Zůstává neinfekční Replikace viru aktivována teplotou, slunečním zářením, menstruací Opar Varicella zoster virus Plané neštovice Pásový opar 7
8 Viry a nádory Většina živočišných DNA virů a některé RNA viry (retroviry) mohou přeměňovat normální buňky v tkáňové kultuře na buňky rakovinné (transformované) Transformující viry Transformované buňky z tkáňové kultury mohou tvořit nádory u živočichů Onkoviry Viry a nádory u živočichů Nádory způsobené DNA viry Následek integrace a exprese virové DNA v hostitelské buňce Integrace do chromozomu a kontinuální exprese genů, které způsobují změnu vlastností buňky U některých se DNA replikuje jako plasmid Nádory způsobené RNA viry (retroviry) Tvorba DNA kopie virové RNA a její integrace do chromozomu hostitele Reverzní transkriptasa Provirus Nevyštěpuje se z chromozomu Mechanismus transformace buňky viry DNA viry i retroviry narušují kontrolu normálního růstu buňky a vývoje tkáně různými mechanismy Výsledkem je nekontrolovatelný růst buňky Narušena funkce důležitých enzymů Retroviry integrují do chromozomu hostitelského organismu virální onkogeny Hostitelská buňka obsahuje podobné geny (protoonkogeny) Často geny zapojené v kontrole růstu, vývoji Proteinové produkty onkogenů narušují funkci určitých klíčových enzymů, pravděpodobně produktů protoonkogenů Defektivní proteiny Nadexprese genů zapojených v kontrole replikace a transkripce Viry a nádory u člověka Pouze několik DNA virů prokazatelně způsobuje nádory u lidí Virus Epstein Barrové Virus hepatitidy B Lidský papilomavirus Retroviry HTLV 1 virus Rakovina bílých krvinek (T lymfocyty) HIV Většina tumorů pravděpodobně vzniká sekundární virovou infekcí Rostlinné viry Značné množství vážných rostlinných chorob je způsobeno viry Žloutnutí listů, kroužky a čáry na listech, nevyvinuté rostliny, někdy abnormální růst Rostlina se většinou z virové infekce nevzpamatuje Pěstování rostlin záměrně infikovaných viry (pestrobarevné tulipány) Zejména RNA viry, několik DNA virů Mechanismus přenosu rostlinných virů Rostlinné viry se neváží na specifické receptory Vstupují různými poraněními v buněčné stěně Šíří se plasmodesmaty Velmi odolné proti inaktivaci (virus tabákové mozaiky) Přenášeny např. z půdy, semeny, hlízami, pylem, roubováním, hmyzem, houbami, červy Přenos hmyzem Přechodný Cirkulující 8
9 Viry u hmyzu Některé viry se množí jak v rostlině tak v hmyzu Některé viry jsou pro hmyz vysoce patogenní (bakuloviry) a používají se jako biologická kontrola hmyzu Subvirální částice Defektní viry Viroidy Priony Defektní viry Viry parazitující na jiném viru Pomocný virus Některé parazitují na intaktním viru příbuzného typu Satelitní viry využívají nepříbuzné viry, které infikují stejné hostitelské buňky Pomocné viry poskytují proteiny, které defektní viry již nekódují Viroidy Malá cirkulární jednořetězcová molekula RNA o molekulové hmotnosti asi (1/10 velikosti nejmenší virové RNA) Sekundární struktura Neobsahují proteinový obal RNA neobsahuje sekvence kódující proteiny Replikace zcela závislá na hostiteli Způsobují řadu rostlinných chorob Vstup přes poranění Šíření plasmodesmaty Pomocí semen a pylu Učebnice Madigan a kol., obr , str. 275 Priony Prion = proteinová infekční částice, která neobsahuje nukleovou kyselinu Mechanismus infekce Hostitelké buňky obsahují protein PrPc (prion protein cellular), který je téměř identický s prionovým proteinem a je přítomen v neuronech Prionový protein PRPsc (prion protein scrapie) je strukturně modifikovanou formou PrPc a může ho modifikovat na PrPsc Vysoký obsah struktur Alternativní folding Částečná rezistence k proteasám PrPsc se hromadí v buňkách a dostaví se symptomy Způsobují smrtelné neurodegenerativní nemoci Svrbivka (ovce) Kuru Nemoc šílených krav Creutzfeldt Jakobova nemoc Učebnice Madigan a kol., obr , str. 275 Indukce nesprávného skládání prionového proteinu 9
Elektronoptický snímek viru mozaikové choroby tabáku. Mozaiková choroba tabáku. Schéma viru mozaikové choroby tabáku
Obecná virologie Viry lat. virus šťáva, jed, v lékařské terminologii infekční činitel 1879 1882: první pokusný přenos virového onemocnění (mozaiková choroba tabáku) 1898: první pokusný přenos živočišného
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. OBVSB/Obecná virologie Tento projekt je spolufinancován Evropským
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/
I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í I ti d j dělá á í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním
Obsah přednášky: RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Studijní materiály na: http://www.zoologie.upol.cz/osoby/fellnerova.htm Obsah přednášky: Obecná charakteristika virů velikost a morfologie
Genetika bakterií. KBI/MIKP Mgr. Zbyněk Houdek
Genetika bakterií KBI/MIKP Mgr. Zbyněk Houdek Bakteriofágy jako extrachromozomální genomy Genom bakteriofága uvnitř bakterie profág. Byly objeveny v bakteriích už v r. 1915 Twortem. Parazitické org. nemají
Obsah přednášky: RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Studijní materiály na: http://www.zoologie.upol.cz/osoby/fellnerova.htm Obsah přednášky: Obecná charakteristika virů velikost a morfologie
Neb Nebuněčná forma živé hmoty živé / neživé
1 Nebuněčné organismy-virusy a viroidy LATINSKY VIRUS = JED, TOXIN Znaky nebuněčných organismů: Nebuněčné částice, jejichž struktura je minimalizována na molekulu genetické informace a bílkovinný obal
Stavba virové částice virionu: -nukleová kyselina JEN 1 TYP (1- či 2-řetězcová RNA nebo DNA) -ochranný proteinový obal = kapsida Velikost nm
Stavba virové částice virionu: -nukleová kyselina JEN 1 TYP (1- či 2-řetězcová RNA nebo DNA) -ochranný proteinový obal = kapsida Velikost 20-300 nm VIRY Obsahují pouze několik genů - informace pro -vytváření
Mgr. Šárka Bidmanová, Ph.D.
Mgr. Šárka Bidmanová, Ph.D. Loschmidtovy laboratoře, Ústav experimentální biologie Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita 77580@mail.muni.cz 1. Úvod do studia mikrobiologie 2. Archea 3. Bakterie
Nebuněčné organismy - viry
Nebuněčné organismy - viry Nebuněčné organismy Kapsida (bílk.), NK (DNA a RNA) Vnější obalová vrstva ssrna, dsrna, ssdna, dsdna viry Reprodukční strategie: +RNA, - RNA, diplorna a retroviry Viriony, fágové
Nebuněčné živé soustavy viry virusoidy viroidy
Nebuněčné živé soustavy viry virusoidy viroidy VIRA = VIRY nukleoproteinové částice nemají buněčnou stavbu => nebuněčné organismy mají schopnost infikovat hostitelské buňky a množit se v nich k rozmnožování
Název: Viry. Autor: PaedDr. Pavel Svoboda. Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy. Předmět, mezipředmětové vztahy: biologie
Název: Viry Výukové materiály Autor: PaedDr. Pavel Svoboda Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy Předmět, mezipředmětové vztahy: biologie Ročník: 2. (1. vyššího gymnázia) Tematický
Nebuněčné organismy Viry
Nebuněčné organismy Viry Nebuněčné organismy Nanočástice elektronová mikroskopie (x chlamydie, riketsie x mimivirus) Izometrické a anizometrické (rozměry) Kapsida (bílk., kapsomery, 1 gen, krystalizace),
NEBUNĚČNÁ ŽIVÁ HMOTA VIRY
NEBUNĚČNÁ ŽIVÁ HMOTA VIRY Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje 11.3.2011 Mgr.Petra Siřínková Rozdělení živé přírody 1.nadříše.PROKARYOTA 1.říše:Nebuněční
Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248
Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248 M o d e r n í b i o l o g i e reg. č.: CZ.1.07/1.1.32/02.0048 TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM
Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0743. Název školy. Moravské gymnázium Brno, s.r.o. Autor. Mgr. Martin Hnilo. Biologie 1 Nebuněční viry.
Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0743 Název školy Moravské gymnázium Brno, s.r.o. Autor Mgr. Martin Hnilo Tematická oblast Biologie 1 Nebuněční viry. Ročník 1. Datum tvorby 10.10.2012 Anotace Pracovní
Autoři: Jana Kučerová (repa@emsbrno.cz) Zdeňka Vlahová (zdena.vlahova@centrum.cz) Gymnázium J.G. Mendela, Brno 1998. Maturitní téma č. 6.
Maturitní téma č. 6 VIRY - Vira STRUKTURA VIRU Jejich struktura je velice jednoduchá. Virovou částici tvoří nukleová kyselina, která je opatřena bílkovinným obalem (kapsidem). Nukleová kyselina může být
Nebuněční Viry, viroidy, priony
Nebuněční Viry, viroidy, priony Viry - Stavba virionu Virové kapsidy Nukleová kyselina viru a) DNA - dvouřetězcová - jednořetězcová (jen u virů) b) RNA -dvouřetězcová (jen u virů) - jednořetězcová Lytický
Viry Základy biologie 2013
Viry Základy biologie 2013 Charakteristika Definice: submikroskopické infekční nukleoproteinové částice Virus = jed (latinsky) Viry jsou nebuněčné organismy. Malé rozměry a jednoduchá struktura Rozmnoţují
Virus lidského imunodeficitu. MUDr. Jana Bednářová, PhD. OKM FN Brno
Virus lidského imunodeficitu MUDr. Jana Bednářová, PhD. OKM FN Brno HIV Human Immunodeficiency Virus AIDS Acquired Immunodeficiency Syndrome SIDA Syndrome d immuno-déficience acquise Historie původně opičí
Nebuněčný život (život?)
Nebuněčný život (život?) Nebuněčný život (život?) 1. viry 2. viroidy (infekční RNA) 3. satelity (subvirální infekční jednotky, jejichž replikace buňkou je zajištěna koinfekcí pomocným virem ) (a) satelitní
The cell biology of rabies virus: using stealth to reach the brain
The cell biology of rabies virus: using stealth to reach the brain Matthias J. Schnell, James P. McGettigan, Christoph Wirblich, Amy Papaneri Nikola Skoupá, Kristýna Kolaříková, Agáta Kubíčková Historie
Cytosin Thymin Uracil
ukleové kyseliny fosfát - P - nukleotid nukleová báze C 2 3' 4' 5' cukr 2 1' 2' 5' báze C 2 1' 3' 2' 4' nukleosidy C 2 3' báze 1' b-d- ribofuranóza b-d-deoxyribofuranóza 4' 5' 2' - P - 2 - P - Cytosin
Obsah př. ky: obecná charakteristika. VIRY: obecná
Obsah př ky: přednáš ednášky: Obecná charakteristika virů velikost a morfologie virů chemické složení virů virion Klasifikace virů RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc podle typu
Buněčné jádro a viry
Buněčné jádro a viry Struktura virionu Obal kapsida strukturni proteiny povrchove glykoproteiny interakce s receptorem na povrchu buňky uvnitř nukleocore (ribo )nukleova kyselina, virove proteiny Lokalizace
Bakteriální transpozony
Bakteriální transpozony Transpozon = sekvence DNA schopná transpozice, tj. přemístění z jednoho místa v genomu do jiného místa Transpozice = proces přemístění transpozonu Transponáza (transpozáza) = enzym
Základní charakteristika virů
VIRY Co je to virus Virus je drobná částice tvořená pouze bílkovinným pouzdrem, uvnitř kterého se skrývá dědičná informace ve formě DNA nebo RNA. Viry jsou mnohem menší než bakterie. To znamená, že nejsou
Obsah. IMUNOLOGIE... 57 1 Imunitní systém... 57 Anatomický a fyziologický základ imunitní odezvy... 57
Obsah Předmluva... 13 Nejdůležitější pojmy používané v textu publikace... 14 MIKROBIOLOGIE... 23 Mikroorganismy a lidský organismus... 24 Třídy patogenních mikroorganismů... 25 A. Viry... 25 B. Bakterie...
Název materiálu: Viry, houby, parazité. Datum (období) vytvoření: Autor materiálu: MUDr. Zdeňka Kasková. Zařazení materiálu:
Projekt: Příjemce: Digitální učební materiály ve škole, registrační číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0527 Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, Husova 3, 371 60 České Budějovice
MIKROBIOLOGIE V BIOTECHNOLOGII
Biotechnologie MIKROBIOLOGIE V BIOTECHNOLOGII Využití živých organismů pro uskutečňování definovaných chemických procesů pro průmyslové nebo komerční aplikace Organismus je geneticky upraven metodami genetického
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Investice do rozvoje vzdělávání
Klonování DNA a fyzikální mapování genomu
Klonování DNA a fyzikální mapování genomu. Terminologie Klonování je proces tvorby klonů Klon je soubor identických buněk (příp. organismů) odvozených ze společného předka dělením (např. jedna bakteriální
BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ
BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ SPOLEČNÉ ZNAKY ŽIVÉHO - schopnost získávat energii z živin pro své životní potřeby - síla aktivně odpovídat na změny prostředí - možnost růstu, diferenciace a reprodukce
Terapeutické klonování, náhrada tkání a orgánů
Transfekce, elektroporace, retrovirová infekce Vnesení genů Vrstva fibroblastů, LIF Terapeutické klonování, náhrada tkání a orgánů Selekce ES buněk, v nichž došlo k začlenění vneseného genu homologní rekombinací
2) Vztah mezi člověkem a bakteriemi
INFEKCE A IMUNITA 2) Vztah mezi člověkem a bakteriemi 3) Normální rezistence k infekci Infekční onemocnění je nejčastější příčina smrti na světě 4) Faktory ovlivňující vážnost infekce 1. Patogenní faktory
BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:
BUNĚČ ĚČNÁ STAVBA ŽIVÝCH ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA: Prokaryota, eukaryota, viry, bakterie, živočišná buňka, rostlinná buňka, organely buněčné jádro, cytoplazma, plazmatická membrána, buněčná stěna, ribozom,
RNDr. Zdeňka. Chocholouškov
Srovnání rostlinné a živočišné buňky RNDr. Zdeňka Chocholouškov ková, Ph.D. Rostlinná buňka Buněčná stěna Vakuola Plastidy Plazmodezmy Živočišná buňka Lyzozóm Nebuněč ěčné živé soustavy (viry, viroidy
Digitální učební materiál
Digitální učební materiál Projekt CZ.1.07/1.5.00/34.0415 Inovujeme, inovujeme Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT (DUM) Tematická Odborná biologie, část biologie Společná pro
Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují
Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje Modul 02 Přírodovědné předměty Hana Gajdušková 1 Viry
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. OBVSB/Obecná virologie Tento projekt je spolufinancován Evropským
19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza
19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza Proteosyntéza vyžaduje především zajištění primární struktury. Informace je uložena v DNA (ev. RNA u některých virů) trvalá forma. Forma uskladnění
Molekulární biotechnologie č.12. Využití poznatků molekulární biotechnologie. Transgenní rostliny.
Molekulární biotechnologie č.12 Využití poznatků molekulární biotechnologie. Transgenní rostliny. Transgenní organismy Transgenní organismus: Organismus, jehož genom byl geneticky modifikován cizorodou
VIRY - PŮVODCI NEMOCÍ ČLOVĚKA, ZVÍŘAT A ROSTLIN. Růžičková Vladislava
VIRY - PŮVODCI NEMOCÍ ČLOVĚKA, ZVÍŘAT A ROSTLIN Růžičková Vladislava Úvod Tento článek je určen k rozšíření výuky biologie na úrovni základních, ale zejména středních škol v problematice virů a virologie.
BUNĚČNÁ TRANSFORMACE A NÁDOROVÉ BUŇKY
BUNĚČNÁ TRANSFORMACE A NÁDOROVÉ BUŇKY 1 VÝZNAM BUNĚČNÉ TRANSFORMACE V MEDICÍNĚ Příklad: Buněčná transformace: postupná kumulace genetických změn Nádorové onemocnění: kolorektální karcinom 2 3 BUNĚČNÁ TRANSFORMACE
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354
I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. OBVSB/Obecná virologie Tento projekt je spolufinancován Evropským
Úvod do mikrobiologie
Úvod do mikrobiologie 1. Lidské infekční patogeny Subcelulární Prokaryotické o. Eukaryotické o. Živočichové Priony Chlamydie Houby Červi Viry Rickettsie Protozoa Členovci Mykoplasmata Klasické bakterie
Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza
Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie - genetická informace v DNA -> RNA -> primárního řetězce proteinu 1) transkripce - přepis z DNA do mrna 2) translace - přeložení z kódu nukleových
MIKROBIOLOGIE V BIOTECHNOLOGII
Biotechnologie MIKROBIOLOGIE V BIOTECHNOLOGII Termín biotechnologie byl poprvé použit v roce 1917 Procesy, při kterých se na tvorbě výsledného produktu podílejí živé organismy Širší definice: biotechnologie
IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány
IMUNOGENETIKA I Imunologie nauka o obraných schopnostech organismu imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány lymfatická tkáň thymus Imunita reakce organismu proti cizorodým
Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA
Molekulární základy dědičnosti Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA Ústřední dogma molekulární genetiky - vztah mezi nukleovými kyselinami a proteiny proteosyntéza replikace DNA RNA
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/
I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
Petra Lysková BIOLOGIE
Petra Lysková BIOLOGIE 1877-1895 Louis PASTEUR zakladatel mikrobiologie 1890 Dimitrij IVANOVSKIJ a Martinus BEIJERINCK první virus = virus tabákové mozaiky 1898 Friedrich LOEFFLER a Paul FROSCH první virus
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354
I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ Mária Čudejková 2. Transkripce genu a její regulace Transkripce genetické informace z DNA na RNA Transkripce dvou genů zachycená na snímku z elektronového mikroskopu.
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/
I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
BAKTERIÁLNÍ TRANSPOZONY (mobilní elementy)
BAKTERIÁLNÍ TRANSPOZONY (mobilní elementy) Transpozon = sekvence DNA schopná transpozice, tj. přemístění z jednoho místa v genomu do jiného místa Transpozice = proces přemístění transpozonu Transponáza
Buňka. základní stavební jednotka organismů
Buňka základní stavební jednotka organismů Buňka Buňka je základní stavební a funkční jednotka těl organizmů. Toto se netýká virů (z lat. virus jed, je drobný vnitrobuněčný cizopasník nacházející se na
ZÁKLADY BAKTERIÁLNÍ GENETIKY
Zdroj rozmanitosti mikrorganismů ZÁKLADY BAKTERIÁLNÍ GENETIKY Různé sekvence nukleotidů v DNA kódují různé proteiny Různé proteiny vedou k různým organismům s různými vlastnostmi Exprese genetické informace
9. Viry a bakterie. Viry
9. Viry a bakterie Viry nebuněčné formy organismů. Mnohem menší a jednoduší než buňka. Prokaryotické organismy organismy, jejichž tělo tvoří prokaryotická buňka s jadernou hmotou volně uloženou v cytoplazmě
Molekulární biotechnologie č.8. Produkce heterologního proteinu v eukaryontních buňkách
Molekulární biotechnologie č.8 Produkce heterologního proteinu v eukaryontních buňkách Eukaryontní buňky se využívají v případě, když Eukaryontní proteiny syntetizované v baktériích postrádají biologickou
Základy buněčné biologie
Maturitní otázka č. 8 Základy buněčné biologie vypracovalo přírodozpytné sympózium LP, AM & DK na konferenci v Praze, 1. Máje 2014 Buňka (cellula) je nejmenší známý útvar, který je schopný všech životních
Antivirotika. Včetně léčby AIDS
Antivirotika Včetně léčby AIDS Antivirová chemoterapeutika =látky potlačující virové onemocnění Virocidní látky přímo inaktivují virus (málopole neorané) Virostatické látky inhibují virový cyklus na buněčné
2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:
Výběrové otázky: 1. Součástí všech prokaryotických buněk je: a) DNA, plazmidy b) plazmidy, mitochondrie c) plazmidy, ribozomy d) mitochondrie, endoplazmatické retikulum 2. Z následujících tvrzení, týkajících
Zkušební okruhy k přijímací zkoušce do magisterského studijního oboru:
Biotechnologie interakce, polarita molekul. Hydrofilní, hydrofobní a amfifilní molekuly. Stavba a struktura prokaryotní a eukaryotní buňky. Viry a reprodukce virů. Biologické membrány. Mikrobiologie -
Humorální imunita. Nespecifické složky M. Průcha
Humorální imunita Nespecifické složky M. Průcha Humorální imunita Výkonné složky součásti séra Komplement Proteiny akutní fáze (RAF) Vztah k zánětu rozdílná funkce zánětu Zánět jako fyziologický kompenzační
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. OBVSB/Obecná virologie Tento projekt je spolufinancován Evropským
Izolace nukleových kyselin
Izolace nukleových kyselin Požadavky na izolaci nukleových kyselin V nativním stavu z přirozeného materiálu v dostatečném množství požadované čistotě. Nukleové kyseliny je třeba zbavit všech látek, které
G i r y - nositelé nových virových vlastností. Vladislava Růžičková 2017
G i r y - nositelé nových virových vlastností Vladislava Růžičková 2017 Giry jsou gigantické viry CO JSOU VIRY? Beijerinck M.W. (1851 1931) holandský botanik a mikrobiolog: skvrnitá choroba listu tabáku
Infekce, patogenita a nástroje virulence bakterií. Karel Holada
Infekce, patogenita a nástroje virulence bakterií Karel Holada khola@lf1.cuni.cz Klíčová slova Komenzalismus Mutualismus Parazitismus Normální flóra Patogenita Saprofyt Obligátní patogen Oportunní patogen
Struktura a organizace genomů
CG020 Genomika Přednáška 8 Struktura a organizace genomů Markéta Pernisová Funkční genomika a proteomika rostlin, Mendelovo centrum genomiky a proteomiky rostlin, Středoevropský technologický institut
Základní učební text: Elektronické zpracování Biologie člověka; přednášky Učebnice B. Otová, R. Mihalová Základy biologie a genetiky člověka,
Základní učební text: Elektronické zpracování Biologie člověka; přednášky Učebnice B. Otová, R. Mihalová Základy biologie a genetiky člověka, Karolinum 2012 Doporučená literatura: Kočárek E. - Genetika.
Rekombinantní protilátky, bakteriofágy, aptamery a peptidové scaffoldy pro analytické a terapeutické účely Luděk Eyer
Rekombinantní protilátky, bakteriofágy, aptamery a peptidové scaffoldy pro analytické a terapeutické účely Luděk Eyer Virologie a diagnostika Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v.v.i., Brno Alternativní
Mendelova genetika v příkladech. Transgenoze rostlin. Ing. Petra VESELÁ, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie LDF MENDELU Brno
Mendelova genetika v příkladech Transgenoze rostlin Ing. Petra VESELÁ, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie LDF MENDELU Brno Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem
Struktura a funkce biomakromolekul
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 7. Interakce DNA/RNA - protein Ivo Frébort Interakce DNA/RNA - proteiny v buňce Základní dogma molekulární biologie Replikace DNA v E. coli DNA polymerasa a
Exprese genetické informace
Exprese genetické informace Tok genetické informace DNA RNA Protein (výjimečně RNA DNA) DNA RNA : transkripce RNA protein : translace Gen jednotka dědičnosti sekvence DNA nutná k produkci funkčního produktu
Nebuněč. Vira) Milan Dundr
Nebuněč ěční viry (Vira( Vira) Milan Dundr Základní charakteristika: nitrobuněč ěční parazité nemají vlastní metabolický aparát nemají aparát t pro syntézu bílkovinb je to holý genetický program uvnitř
NUKLEOVÉ KYSELINY. Základ života
NUKLEOVÉ KYSELINY Základ života HISTORIE 1. H. Braconnot (30. léta 19. století) - Strassburg vinné kvasinky izolace matiére animale. 2. J.F. Meischer - experimenty z hnisem štěpení trypsinem odstředěním
Viry a bakteriofágy. Databáze testových otázek. Zpracovaly: Veronika Čurečková a Iveta Vaňková
Téma 1: Viry Viry a bakteriofágy Databáze testových otázek Zpracovaly: Veronika Čurečková a Iveta Vaňková 1. Virus obecně charakterizujeme jako: a) striktně intracelulární, potenciálně patogenní submikroskopický
8. Polysacharidy, glykoproteiny a proteoglykany
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 8. Polysacharidy, glykoproteiny a proteoglykany Ivo Frébort Polysacharidy Funkce: uchovávání energie, struktura, rozpoznání a signalizace Homopolysacharidy a
Struktura a funkce biomakromolekul
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 10. Struktury signálních komplexů Ivo Frébort Typy hormonů Steroidní hormony deriváty cholesterolu, regulují metabolismus, osmotickou rovnováhu, sexuální funkce
Typy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).
Typy nukleových kyselin Existují dva typy nukleových kyselin (NA, z anglických slov nucleic acid): deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA). DNA je lokalizována v buněčném jádře, RNA v cytoplasmě a
Rich Jorgensen a kolegové vložili gen produkující pigment do petunií (použili silný promotor)
RNAi Rich Jorgensen a kolegové vložili gen produkující pigment do petunií (použili silný promotor) Místo silné pigmentace se objevily rostliny variegované a dokonce bílé Jorgensen pojmenoval tento fenomén
Lidmila Hamplová a kol. Mikrobiologie, Imunologie, Epidemiologie, Hygiena pro bakalářské studium a všechny typy zdravotnických škol
Lidmila Hamplová a kol. Mikrobiologie, Imunologie, Epidemiologie, Hygiena pro bakalářské studium a všechny typy zdravotnických škol Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována ani
Okruhy otázek ke zkoušce
Okruhy otázek ke zkoušce 1. Úvod do biologie. Vznik života na Zemi. Evoluční vývoj organizmů. Taxonomie organizmů. Původ a vývoj člověka, průběh hominizace a sapientace u předků člověka vyšších primátů.
Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu
Antigeny Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu Antigeny Antigeny: kompletní (imunogen) - imunogennost - specificita nekompletní (hapten) - specificita antigenní determinanty (epitopy)
OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM
Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_04_BI2 OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM Základní znaky: není vrozená specificky rozpoznává cizorodé látky ( antigeny) vyznačuje se
VY_32_INOVACE_002. VÝUKOVÝ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu EU peníze školám
VY_32_INOVACE_002 VÝUKOVÝ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ. 1.07. /1. 5. 00 / 34. 0696 Šablona: III/2 Název: Buňka Vyučovací předmět: Základy ekologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. MBIO1/Molekulární biologie 1 Tento projekt je spolufinancován
Transpozony - mobilní genetické elementy
Transpozony - mobilní genetické elementy Tvoří pravidelnou součást genomu prokaryot i eukaryot (až 50% genomu) Navozují mutace genů (inzerční inaktivace, polární mutace, změny exprese genů) Jsou zodpovědné
BAKTERIÁLNÍ GENETIKA. Lekce 12 kurzu GENETIKA Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc.
BAKTERIÁLNÍ GENETIKA Lekce 12 kurzu GENETIKA Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc. -dědičnost u baktérií principiálně stejná jako u komplexnějších organismů -genom haploidní a značně menší Bakteriální genom
Nukleové kyseliny. DeoxyriboNucleic li Acid
Molekulární lární genetika Nukleové kyseliny DeoxyriboNucleic li Acid RiboNucleic N li Acid cukr (deoxyrobosa, ribosa) fosforečný zbytek dusíkatá báze Dusíkaté báze Dvouvláknová DNA Uchovává genetickou
Martina Bábíčková, Ph.D. 4.2.2014
Jméno Martina Bábíčková, Ph.D. Datum 4.2.2014 Ročník 6. Vzdělávací oblast Člověk a příroda Vzdělávací obor Přírodopis Tematický okruh Základní struktura života Téma klíčová slova Názvy organismů, viry,
Molekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA
Molekulárn rní základy dědičnosti Ústřední dogma molekulárn rní biologie Struktura DNA a RNA Ústřední dogma molekulárn rní genetiky - vztah mezi nukleovými kyselinami a proteiny proteosyntéza replikace
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354
I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním