B E T O N O V É P O V R C H Y

Transkript

1 B E T O N O V É P O V R C H Y C O N C R E T E S U R F A C E S Článek přináší ukázky konečných úprav betonových povrchů, třídění způsobů opracování a ukázky specifikací kvalitativních parametrů ke stanovení kritérií provedení povrchových úprav tak, jak jsou používány ve Finsku. There are samples of finishing of concrete faces, classification of the various finishings and tables of quality factor specifications as they are used in Finland in this article. Za našimi hranicemi se nezakrytý betonový povrch v různých úpravách viditelně těší velké oblibě jak u architektů, tak u stavebníků-investorů, v exteriérech i interiérech. A stavební firmy dosahují při jejich realizaci stále lepších výsledků. Některé evropské země mají problematiku různých úprav betonových povrchů podrobně zpracovanou a ve svých příručkách využívají výsledky a závěry dlouhodobých výzkumů a množství shromážděných praktických zkušeností. Zajímavé a příjemné překvapení nám přinese otevření knihy Povrchy betonových konstrukcí vydané finskou betonářskou společností v roce 200. Kniha Obr. 1 Fig. 1 Povrch hotelového komplexu a konferenčního centra Awaji Yumebutai, Tadao Ando [1] Surface used on hotel complex and conference centre Awaji Yumebutai, Tadao Ando [1] se uceleně, jasně a přehledně věnuje oboru, o jehož šíři a možnostech máme zatím omezené představy. Podívejme se krátce, jak se s problematikou povrchů betonových konstrukcí vyrovnává stavebnictví v zemi s tradičně vysokou úrovní architektonické tvorby široce užívané ve všech sférách běžného života. Pod pojmem betonové povrchy bez dalších krycích vrstev se skrývá nečekané množství různých variací úprav povrchů. Je používáno základní členění povrchů betonových konstrukcí: povrchy vytvořené otiskem formy/bednění povrchy opracované v měkkém stavu povrchy opracované v tvrdém stavu betonové povrchy, které budou opatřeny krycí vrstvou povrchy z obkladaček ostatní betonové povrchy povrchy z barveného betonu Při sestavovaní požadavků na kvalitu betonových povrchů je třeba mít na paměti vzdálenost, ze které bude navrhovaný povrch konstrukce pozorován. Používání nejpřísnějších kritérií je doporučováno pouze v případech, kdy je pozorovací vzdálenost nanejvýš m. Při jednání o površích je od raných stádií projektu kladen důraz na používání vzorků povrchů ve formě vzorkových panelů (nejmenší o rozměrech 00 x 00 mm). Po výběru typu úpravy povrchů jsou schvalovány vzorkové panely nebo vzorky povrchů a jsou kontrolovány projekty, zda obsahují popisy způsobu výroby, výrobních zařízení, dozoru nad jakostí a zda jsou předem definována pravidla a kritéria přejímání prefabrikátů a ostatních betonových povrchů. Jednotlivé vzorky povrchových úprav jsou vyráběny stejnou pracovní metodou a se stejnými formami nebo bedněním, které budou použity při stavební výrobě. Při použití vzorových panelů jsou tyto panely označeny tak, že je možné je identifikovat i v hotové konstrukci. Vlastní výroba je zahájena až po odsouhlasení návrhů a prohlídkách kontrolních vzorků povrchů. O všech poradách je sestavován protokol. Při vlastní betonáži je pro dosažení dobrých výsledků doporučováno dělit povrch na části tak, aby největší část svou velikostí odpovídala povrchu betonovaného z jedné dodávky namíchané směsi. Další dávka může mít jinou barvu, zvláště, pokud jsou mezitím v betonárně připravovány jiné betony. Světlost neupraveného povrchu ovlivňují různí činitelé. Největší vliv mají kvalita a čistota povrchu formy, typ pojiva, barva jemných složek kameniva a poměr vody a pojiva v betonu - čím menší je poměr vody k pojivu, tím tmavší je povrch betonu. Proto je povrch vysoce odolného betonu často velmi tmavý. Čím vyšší je poměr vody k pojivu, tím světlejší, ale méně odolný je povrch betonu. Na povrchu betonu, který obsahuje hodně vody, mohou při jejím odpařování vznikat usazeniny sublimátu a výsledný povrch bude skvrnitý. P O V R C H Y O P R A C O V A N É V M Ě K K É M S TAV U Do této skupiny jsou zahrnovány povrchy upravováné hlazením, válečkováním a poťukáváním (obr. 1). Houbovým hladítkem jsou upravovány zblízka viditelné povrchy průčelí, od kterých je vyžadován hladký, jakoby omítnutý vzhled a které bývají střídány částečně pokartáčovanými nebo jinak upravenými plochami. Ocelovým hladítkem jsou upravovány hladké povrchy, které by měly mít vzhled, jako by byly lité do formy, např. povrchy průmyslových prostor, které nebudou dále opracovány nebo povrchy kanceláří, které budou pouze natřeny. Dřevěné hladítko se používá k úpravám venkovních ploch a povrchů na průčelích, kterým je třeba dát hrubý vzhled, a soklů staveb. U vnitřních prostorů je tento typ povrchů užíván jen, budou-li se ještě natírat. Požadavky na kvalitu Činitelé ovlivňující kvalitu hlazených povrchů jsou pahrbek, důlek, póry po lití, stopy po pracovním nástroji (obr. 2) a kolísání barvy. Pomocí vzorku povrchu lze definovat stopu pracovního nástroje a všeobecnou hrubost povrchu (rozdíly úrovně pod 1 mm). Cílem hlazení je dosáhnout pomocí nástroje stejnoměrného výsledku. Je-li cílem vytvořit hlazením opakující se vzo- 20 B E T O N T E C H N O L O G I E K O N S T R U K C E S A N A C E 2 / 2 0 0

2 Činitelé ovlivňující kvalitu (povolené tolerance) Pahrbek [mm] největší výška Důlek [mm] největší hloubka Stopy po pracovním nástroji [mm] Hlazení houbovým hladítkem, válečkování nebo poťukání Požadavky Hlazení ocelovým hladítkem Hlazení dřevěným hladítkem Tř. AA Tř. A Tř. AA Tř. A Tř. AA Tř. A 2 2 zoubkování 1) Póry [mm] největší průměr největší celkové množství ks/m 2 2 až 10 až 2 až 0 Křivost a vlnitost povrchu [mm/1, m] největší naměřená odchylka 6 7 PAHRBEK A DŮLEK vznikají působením kamínku otáčejícím se před nástrojem šířka výška šířka Zejména na površích hlazených dřevěným hladítkem je často obtížné rozeznat stopy po pracovním nástroji od pahrbků a důlků důlek pahrbek STOPY PO PRACOVNÍM NÁSTROJI PÓRY kulaté póry jsou vzduchové a vodní bubliny shromážděné pod povrchem průměr Zoubkování na hlazeném povrchu průměr hloubka stopy po pracovním nástroji + hloubka důlku nebo výška pahrbku Tab. 1 Tab. 1 Požadavky na kvalitu povrchů opracovávaných v měkkém stavu u různých tříd staveb Quality requirements of surface treatment processed in soft stage in different building classes rek, je vždy nutné nejprve vytvořit vzorek, který je následně opakován. Požadavky na kvalitu u různých tříd staveb jsou uvedeny v tabulce 1. Požadavky se týkají zkoumaného povrchu, kterým je obyčejně povrch litý najednou, např. jeden panel. Kolem částí, které vystupují z hlazeného povrchu, jsou v rozsahu 200 mm dovoleny dvojnásobné hodnoty. K dalším typům povrchů opracovávaných v měkkém stavu patří známé vymývané povrchy. Zajímavě působí kombinace povrchů vymytých do různé hloubky (obr. ). Velmi atraktivními se staly vymývané povrchy s grafickým vzorem (obr. ), kterým je věnován článek na str. 0 (pozn. red.). Oblíbené jsou rovně kartáčované nebo škrábané (obr. ) povrchy, které působí klidně a elegantně ve velkých plochách i při střídání ploch kartáčovaného/škrábaného a hlazeného betonu. P O V R C H Y O P R A C O V A N É V T V R D É M S TAV U Pískované povrchy Pískované povrchy jsou užívány na průčelí staveb a na jiné povrchy, které zůstávají viditelné jak na vnitřních, tak na venkovních plochách (obr. 6) Pískování se provádí obyčejně na površích litých do bednění. Místo suchého pískování lze použít i další způsoby užívané k čištění povrchů staveb tryskáním, např. vodní pískování nebo tryskání broků. Pískování odstraňuje zejména cementový kámen a odhaluje více pórů a změní povrchovou strukturu betonu na stejnoměrně matnou. Mělké pískování neodhaluje kamenná zrna, odstraňuje pouze tenkou prachovou vrstvu cementového kamene z povrchu a odhaluje póry po lití. Barva a rozdíly v lesku povrchu se srovnávají. Středně hluboké pískování odhaluje jednotlivá velká kamenná zrna a části kamenné složky s menším průměrem než asi 2 mm. Odhalené menší póry splynou se strukturou povrchu. Beton s viditelnou kamennou složkou vytvoří konečný vzhled. Hluboké pískování odhaluje velká kamenná zrna rovnoměrně na celém povrchu. Pískování silně opotřebovává místa, kde byl poměr vody v cementu nadprůměrným. Hloubka pískování se určí na základě tvrdosti složek kameniva v betonu a velikosti zrn. Barvu a vzhled povrchu ovlivňuje hlavně barva kameniva v betonu. Na povrchu po hlubokém pískování nejsou póry po lití patrné v rušivé míře. KŘIVOST A VLNITOST POVRCHU způsobené odchylkami roviny povrchu formy (K naměřené odchylce se počítají stopy po pracovním nástroji, ale ne pahrbky, důlky a póry. Na površích hlazených dřevěným hladítkem se odchylka měří od nejvyšších bodů vyvýšenin.) Obr. 2 Fig. 2 hloubka naměřená odchylka hloubka naměřená odchylka = naměřená odchylka Činitelé ovlivňující kvalitu hlazených povrchů, pahrbek, důlek, póry po lití, stopy po pracovním nástroji [1] Quality influencing factors of smooth finished surfaces, humps, pits, pores, tool traces [1] Obr. Fig. Povrchy vymývané do různé hloubky, objekt Skanska, Helsinky, Lahdelma & Mahlamäki [1] Surfaces washed into various depth, Skanska, Helsinki, Lahdelma & Mahlamäki [1] B E T O N T E C H N O L O G I E K O N S T R U K C E S A N A C E 2 /

3 Činitelé ovlivňující kvalitu povolené limity Pahrbek [mm] největší výška Důlek [mm] největší hloubka Požadavky Mělké pískování (M) Středně hluboké pískování (K) Hluboké pískování (S) Tř. AA Tř. A Tř. AA Tř. A Tř. AA Tř. A Zoubkování [mm] 1 2 Póry, mm 1) největší průměr [mm] největší celkové množství [ks/m 2 ] Křivost a vlnitost povrchu největší naměřená odchylka [mm/1,m] 0 Obr. Vymývaný grafický beton [1] Fig. Water-washed graphic concrete [1] Požadavky na kvalitu Pískované povrchy jsou děleny do tří skupin: mělké, středně hluboké a hluboké pískování, z nichž každá je dále dělena na dvě třídy dle závažnosti stavby. Požadavky na kvalitu jsou uvedeny v klasifikační tabulce 2. Požadavky se týkají zkoumaného povrchu, kterým je obvykle povrch litý najednou, např. jeden panel. Oblíbené jsou rovněž kamenické úpravy betonových prvků na nárožích budov, kolem portálů nebo na jiných místech vyžadujících zdůraznění (obr. 7). Obr. a) kartáčovaný [1], b) škrábaný povrch [2] Fig. a) brushed [1], b) scrabled finish [2] Tab. 2 Tab. 2 Klasifikační tabulka pískovaných povrchů Clasification of sand-blasted surfaces Povrchy upravované kyselinou (patinované) Kyselinou lze opracovávat pouze povrchy prefabrikovaných betonových prvků (obr. ). Proces úpravy vyžaduje ponoření tvrdého a vodou nasyceného povrchu betonového prvku do nádrže s kyselinou a jeho následné oplachování velkým množstvím vody. Pomocí kyseliny je z povrchu (většinou) panelu odstraňován cementový kámen a jemné složky a jsou odhalovány hrubší složky směsi kameniva do požadované hloubky. Hloubka opracování kyselinou je ovlivněna kvalitou složek směsi, koncentrací kyseliny a dobou působení. Hloubka opracování bývá obyčejně asi 0, mm, ale je možné ovlivnit i mělčí nebo naopak hlubší vrstvy. Vápenec reaguje na kyselinu mnohem rychleji než jiné druhy kameniva. Pro stejnoměrný výsledek opracování není vhodné míchat složky kameniva (hrubých i jemných frakcí) různého mineralogického složení. Konečný vzhled povrchu pro navrhovanou stavbu je třeba vždy definovat pomocí vzorků. Ostatní betonové povrchy Následující ukázky patří k méně obvyklým betonovým povrchům. Při použití těchto povrchů je nutné vždy vytvořit vzorky povrchů nebo panelů přímo dodavatelem povrchu a tyto nechat posoudit a odsouhlasit autorem návrhu a stavitelem/ investorem objektu. Čerstvý betonový povrch je možné kromě různých způsobů hlazení také opatřit vzorečkem, který vznikne vtlačením požadovaného vzoru do čerstvého povrchu. Např. vzhled povrchu betonovaného tryskáním lze měnit tak, že vypadá jako povrch litý do dřevěného bednění. Pokartáčovaný povrch je vytvořen vykartáčováním tvrdnoucí vrstvy cementového pojiva po jeho několikadenním zaschnutí ocelovým kartáčem. Jednotlivá zrna kamenné složky musí být tak pevná, aby při kartáčování nedošlo k jejich poškrábání. Výsledný povrch je podobný pískovanému povrchu. Požadavky na kvalitu vztahující se k pískovaným povrchům lze dodržovat i v tomto případě. Povrch po diamantovém řezání se podobá broušenému povrchu, je však podstatně hrubší a je v něm často vidět stopy po řezání (obr. 9). Obyčejně se jedná o povrchy otvorů vyřezávaných do konstrukcí. Povrch betonu se skleněnou drtí je příkladem nahrazování složek kameniva v betonu jinou kmenovou složkou. Povrch je buď vymýván, nebo broušen. Povrch ze skleněné drti lze použít bez omezení ve vnitřních prostorách. Na vnějších površích je třeba zjistit případ od pří- 22 B E T O N T E C H N O L O G I E K O N S T R U K C E S A N A C E 2 / 2 0 0

4 a) b) Obr. 6 Fig. 6 a) mělké, b) hlubší opískování povrchu [1] a) shallow, b) deeper sand-blasting of finish [1] a) b) Obr. 7 Fig. 7 a) b) kamenické úpravy povrchů betonových prvků [2] a) b) stone finishes of concrete elements [2] padu stálost chování skla v betonu (viz. článek na str., pozn. redakce). Povrchy betonových prvků s použitím cihlové drti jsou opracovávány pískováním, vymýváním nebo broušením. Výsledkem jsou barevně homogenní plochy v barvě cihly, které působí zajímavě Obr. 9 Fig. 9 Vzorek řezné plochy v probarveném betonu [2] Sample of cutting surface in coloured concrete [2] ve velkých plochách i prostřídané s jinými povrchovými úpravami. Posypaný povrch je vyráběn vhazováním sypkého materiálu na čerstvý povrch betonu. Materiál se uchytí na povrchu nebo je do ještě měkkého povrchu vtlačován. Povrch Tadao Ando byl pojmenován podle svého tvůrce japonského architekta Tadaa Anda (obr. 11). Jeho metoda využívá ruční práce specializovaných odborníků, kteří vytvářejí velké sametové plochy stejnorodé kvality. Nejprve je povrch namočen a omýván kyselinou solnou ředěnou v poměru 1:. Po té jsou příliš velké póry opravovány hmotou, která obsahuje světlý písek, bílý cement a obyčejný cement v poměru,:0,:1. Pro zajištění přilnutí je opravované místo obyčejně natíráno podkladovým materiálem. V konečné fázi je povrch natírán směsí obsahující bílý cement a šedý cement v poměru 1: a ještě vlhký je omýván kyselinou solnou ředěnou v poměru 1:10 (viz. článek na str. 6, pozn. red.). B A R E V N Ý B E T O N Při výrobě barevného betonu jsou nejvíce používány červené, hnědé a černé pigmenty. Méně používané jsou bílé, žluté, modré a zelené. Jednotlivé barvy jsou tvořeny mícháním barevných pigmentů. Čistou bílou barvu lze vytvořit pouze současným použitím bílého cementu. Barevný beton je používán na vnější a vnitřní stěny, pilíře a podlahy a na betonové výrobky, např. střešní tašky a obkladové desky a dlaždice. Barevné pigmenty a barevný cement se používají i ve spárovací maltě a ve vymývaném betonu. I když se barevný beton dosud používal téměř výhradně na výrobu panelů, je vhodný i pro monolitickou technologii. Při použití barevného betonu je doporučováno odstranit cementový kámen, který zůstává na povrchu (např. jemným omýváním nebo omýváním kyselinou) a impregnovat povrch kvůli zamezení vyblednutí barvy. Z barevného betonu lze vytvořit povrch podobný přírodnímu materiálu (kameni) nebo mozaiku podle toho, je-li mezi kamenivem a barveným cementovým pojivem rozdíl v barvě nebo ne. Použití pigmentů obyčejně zvětšuje rozptyl barev, ale s jejich pomocí lze dosáhnout jasnějších nebo tmavších odstínů než jen použitím Pokračování na str. Obr. Kyselinou patinovaný povrch, Teknopolis Oulu Oyj., Arch. kanc. Laatio, a. s. [1] Fig. Acid patina coated finish, Teknopolis Oulu Oyj., Arch. off. Laatio [1] B E T O N T E C H N O L O G I E K O N S T R U K C E S A N A C E 2 /

5 V Ě D A A V Ý Z K U M S C I E N C E A N D R E S E A R C H mohou vnášet značné nepřesnosti. Byly navrženy průkopnické teorie [11], které umožnily modelování dotvarování s uvážením mikromechaniky procesu tvrdnutí připisovaného hydratační reakci cementu. Z toho začalo být zřejmé, že závislost veškerého makroskopického dotvarování na době zrání (stáří betonu) se dá připsat na vrub změnám v mikroskopickém složení. Později se podařilo zjednodušit matematické zpracování vlivu času na dotvarování [12]. Průběh hydratační reakce nebyl považován za proces změn materiálových vlastností samotných produktů hydratace, ale za proces tvorby/ akumulace jednotlivých vrstvových materiálů s vlastnostmi nezávislými na době tvrdnutí. Základní hypotézou demonstrovanou tímto modelem, je, že se jednotky objemu dv(t) ztvrdlé v různých časech podrobí stejnému přetvoření εv(t). Nejdůležitější předností této teorie tuhnutí (solidifikace) je, že nosný objem je nezávislý na době tvrdnutí. Pokrok, jehož bylo dosaženo v oblasti zkoušení smršťování betonu, jehož deformaci je bráněno, přenesl pozornost k experimentálnímu určení účinků na ranou tvorbu trhlin. Zatím jen málo pozornosti bylo věnováno teoretické předpovědi doby počátku tvorby trhlin. Lze uvést příklady různých přístupů k danému problému. Byl aplikován přístup založený na pevnosti společně s účinkem souvislého vyztužení [1], aby mohlo být zkoumáno chování betonu obsahujícího ocelovou vyztuž. Přístup založený na pevnosti materiálů je hodně používán, ale má jasná omezení, protože nemůže objasnit mechanizmy absorbující energii, jako je vyztužení vlákny. Bylo uskutečněno několik studií zkoumajících průběh smršťování/ tvorbu trhlin pomocí modelování konečnými prvky [1] k simulaci chování betonových desek a prstenců. Byl navržen model založený na mechanice poškození [16] a nalezeno vhodné srovnání mezi experimentálním chováním a simulací. Nicméně tento přístup je závislý na rozsáhlých informacích o materiálových parametrech a realizace modelu je poněkud těžkopádná. Byla provedena řadu simulací vzorků prstencového a deskového typu [6], jimž bylo bráněno ve smršťování, pro zhodnocení možné tvorby trhlin. K prognóze poruchy byl použit přístup založený na mechanice lomu a zbytková napětí byla odhadnuta pomocí rovnice (2): (2) kde dε T (t,t ) je celkový přírustek přetvoření v čase t, E(t ) je modul pružnosti a dσ(t ) je napětí působící v době zatížení t, E 2d je modul pružnosti po 2 dnech, φ(t, t ) je koeficient dotvarování a dε smršťování (t ) je součet autogenního smrštování následkem vysychání a smrštění následkem teplotních změn v čase t při absenci omezení deformací betonu. Je-li uvažována úroveň účinného omezení deformací λ, rovnici (2) je možné upravit takto: kde () λ = [dε T (t, t`) dε smrštění (t`)] / / dε smrštění (t`) (0 λ 1) () Rovnice () jednoduše vyjadřuje složitost problémů spojených s tvorbou trhlin v důsledku smrštění betonu v raných stádiích. Konec 1. části, dokončení článku bude zařazeno do příštího čísla časopisu. Český překlad textu byl lektorován. Profesor Hirozo Mihashi mihashi@timos.str.archi.tohoku.ac.jp João Paulo de B. Leite, asistent Oba: Katedra architektury a stavební vědy Inženýrská škola, Univerzita Tohoku, Japonsko otištěno s laskavým souhlasem autorů, redakčně zkráceno Dokončení ze str. 2 barevných složek kameniva (obr. 12). Při použití reaktivních pigmentů je nutné předem vyzkoušet jejich vliv na vlastnosti betonu. Obr 10. Lazurované povrchy bloku bytových domů v Mustankivi, Helsinky, ARK- House Arkkitehdit Oy [1] Fig. 10 Glazing finishes of housing complex in Mustankivi, Helsinki, ARK-House Arkkitehdit Oy [1] P I G M E N T Y Do betonu jsou používány buď syntetické nebo přírodní minerální pigmenty (tab. str. 9). Přírodní barviva jsou ve většině nevyhovující. Nejčistších barev lze dosáhnout kombinací pigmentů a bílého cementu. Jediná použitelná bílá barva je oxid titaničitý, čistý TiO 2. S TÁ R N U T Í P O V R C H Ů A J E J I C H Ú D R Ž B A Vzhled vnějšího betonového povrchu se jeho stárnutím mění hlavně vlivem prachu, deště a zarůstáním mechem. Znečištění může být způsobeno také úniky vápna a rostlinami, které zapustí kořeny do povrchu. Stárnutím získává povrch také patinu, která však obvykle nenarušuje požadovaný vzhled. Údržbu betonového povrchu je nutné plánovat společně s údržbou celého B E T O N T E C H N O L O G I E K O N S T R U K C E S A N A C E 2 / 2 0 0

6 V Ě D A A V Ý Z K U M S C I E N C E A N D R E S E A R C H Název Typ Složení barvy Vhodnost Červené pigmenty Červený oxid železitý SP Oxid železitý, nejméně 90 % Fe 2 O Velmi dobrá Španělský oxid železitý MP Oxid železitý asi 7 až 90 %. Barva se liší podle místa výroby. Dobrá Caput mortuum Červeň anglická aj. SP Oxid železitý často obsahuje přísady Špatná Červený okr MV Oxid železitý, přísady jíl nebo vápno Špatná Varování: Minium, oranž chrómová a červeň chrómová se nesmějí používat. Hnědé pigmenty Hnědý oxid železitý SP Oxid železitý: až 100 % Fe 2 O Velmi dobrá Terra di Siena, částečně Směs hydrátu oxidu železitého a koloidní kyseliny MV nepálená, částečně pálená křemičité. Špatná Umbra MV Jíl obsahující železo a mangan Špatná Hnědý okr MV Jíl obsahující železo a mangan Špatná Černé pigmenty Černý oxid železitý SP Oxid železitý, čistý Fe 2 O FeO Velmi dobrá Lampová čerň SP Jemně rozptýlený uhel vznikající při nedokonalém hoření určitých organických látek Špatná Kostní čerň SP Pyrolyzovaná kost, obsahuje také fosforečnan vápenatý Špatná Varování: Při použití manganové černi může unikat vápno. Žluté pigmenty Žlutý oxid železitý SP Oxid železitý Fe 2 O a hydrát oxidu železitého FeOOH Velmi dobrá Nikl-titanová žluť SP Titan-nikl-antimon (Ti,Ni,Sb)O 2 Velmi dobrá Chrom-titanová žluť SP Titan-chrom-antimon (Ti,Cr,Sb)O 2 Velmi dobrá Žlutý okr (zlatý okr) MV Hydrát oxidu železitého, přísady jíl nebo vápno Špatná Varování: Žluť chrómová, sulfid kadmiový, žluť zinková a žluť barytová se nesmějí používat. Modré pigmenty Modř kobaltová SP Dihlinitan kobaltnatý, CoAl 2 O Velmi dobrá Modř chrom-kobaltová SP Dihlinitan chrom-kobaltnatý Co(Cr, Al) 2 O Velmi dobrá Ultramarín SP Sloučenina křemíku a hliníku obsahující síru Špatná Beton obarven mědí, reaktivní Barva není SP Sloučenina mědi pigment homogenní Varování: Modř pařížská, berlínská, pruská, manganová a Milora se nesmějí používat. Zelené pigmenty Zelený hydrát chromoxid SP Hydrát chromoxid Cr 2 O 2H 2 O Velmi dobrá Chromoxid zelený SP Čistý chromoxid Cr 2 O Velmi dobrá Zeleň přírodní MV Silikát obsahující železo Špatná Varování: Zeleň chrómová (=zeleň Milora), zeleň kobaltová a zeleň ultramarínová se nesmějí používat. Literatura: [1] BY0 200 Betonirakenteiden pinnat/luokitusohjeet, Suomen Betoniyhdistys r.y., Helsingisaä 200 [2] FASSADEN, Architektur und Konstruktion mit Betonfertigteilen, by Verlag Bau+Technik GmbH, Düsseldorf 2000 objektu. Rovněž je třeba brát v úvahu změny související s přirozeným postupným stárnutím betonového povrchu. Mezi opatření pro údržbu jsou zahrnována např. čištění povrchů a jejich krycí vrstvy (impregnace) nebo plánované obnovování krycí vrstvy. připravila Jana Margoldová Tab. Tab. Syntetické (SP) a přírodní minerální pigmenty (MP) a přírodní barviva (MV) používané k barvení betonové směsi Syntetické (SP) a přírodní minerální pigmenty (MP) a přírodní barviva (MV) používané k barvení betonové směsi Obr. 11 Kostel světla, Ibaraki, Tadao Ando [1] Fig. 11 Church of light, Ibaraki, Tadao Ando [1] Obr. 12 Barevné betony, domy u koupaliště v Laajasalo, Helsinky, Kirsi Korhonen [1] Fig. 12 Coloured concrete, houses near swimming pool in Laajasalo, Helsinki, Kirsi Korhonen [1] B E T O N T E C H N O L O G I E K O N S T R U K C E S A N A C E 2 /