Sociální komunikace 1

Transkript

1 Sociální komunikace 1 OBSAH Úvod... 3 Používané ikony: Komunikace obecně Obecné pojmy Druhy, funkce a vlastnosti komunikace Bariéry komunikace Písemná a telefonická komunikace Sociální vnímání Intropersonální pojetí, vnímání Stereotypy, postoje a přesvědčení Nedostatky a chyby ve vnímání Poslouchání a naslouchání Interpersonální komunikace Přitažlivost s průběhy vztahů Zásady pro dobrý vztah Speciální druhy komunikace Asertivita Manipulativní chování Verbální komunikace Jazyk Paralingvistické aspekty verbálního projevu Neverbální komunikace Prezentace před publikem Druhy prezentací Příprava prezentace Vlastní projev Komunikace ve firmě... 41

2 2 Sociální komunikace 9.1 Skupiny a týmy Komunikační prostředí firmy Jednání manažera Moc Přesvědčování Kritika Druhy problémové komunikace ve firmě Pracovní porady a diskuse Pracovní porady diskuse a hodnotící pohovory Mezikulturní komunikace Obecné pojmy Pracovní vztahy mezinárodní firmy Komunikační školení a výcvik Komunikační audit Seznam obrázků... 63

3 Sociální komunikace 3 ÚVOD Tento studijní materiál není plnohodnotným učebním textem. Poskytuje pouze základní scénář a rámec probíraného učiva, které je nutno doplnit v průběhu výuky či samostudiem. Doporučená literatura k doplnění, ze které byly také čerpány základní teze, je uvedena vždy za příslušnou kapitolou. Tematicky obsahuje dvě základní linie, kdy v první části je priorita kladena na obecnou teorii komunikace a oblasti, jejichž znalost by v konečném důvodu měla vést ke zlepšení prezentačních dovedností studentů. Právě proto jsou jednotlivé kapitoly doplněny praktickými úkoly k vypracování a otázkami k zamyšlení a samostudiu, radami a doporučeními. Druhá část textu je zaměřena na pracovní vztahy a pokrývá běžné komunikační akty a situace, se kterými se studenti budou moci setkat v praxi většiny firem. Tento studijní materiál je rozsahem pouze základní a zdaleka nepostihuje celou oblast sociální komunikace. Je zpracován tak, aby informačně pokryl náplň jednoho semestru.

4 4 Sociální komunikace POUŽÍVANÉ IKONY: klíčová slova úvod kapitoly zdrojová a doporučená literatura otázky k zamyšlení a samostudiu, rady a doporučení úkoly k vypracování Jan Živocký, 2007

5 Sociální komunikace 5 1 KOMUNIKACE OBECNĚ Klíčová slova komunikační proces, druhy komunikace, funkce komunikace, vlastnosti komunikace, bariéry komunikace, telefonická komunikace, psaná komunikace Úvod Tato kapitola se zaměřuje na obecné pojmy komunikace, a to jak z hlediska teoretického zázemí, tak běžné praxe. Její prostudování povede k pochopení rámce komunikace jako multifunkčního pojmu. 1.1 OBECNÉ POJMY Komunikace: je proces sdělování a vyměňování informací. Informací mohou být i ideje, postoje a emoce. Sociální: týkající se lidské společnosti, společenský; týkající se snahy o zlepšení společenských problémů; týkající se životních podmínek jednotlivce ve vztahu ke společnosti; týkající se živočichů žijících celý život pohromadě. Sociální komunikace: je specifická forma sociálních styků mezi lidmi. Nespočívá pouze v přenosu informací, ale předpokládá porozumění.

6 6 Sociální komunikace Komunikační proces má obecný model, který je složen z 8 prvků: zdroj zpětná vazby zpráva příjemce zakódování dekódování přenos (Zdroj:vlastní) Obr. 1: Komunikační proces Osmou částí komunikačního procesu jsou komunikační šumy, které působí na všechny části uvedeného cyklu. Každá komunikace navíc závisí na komunikačním prostředí a kontextu. Komunikační sdělení není vždy jednoznačné, a to převážně z důvodu nesourodosti zakódování a dekódování, individuálních odchylek zdroje a příjemce a komunikačních šumů. Jeho posun zobrazuje obrázek 2: Záměr komunikátora to, co chce sdělit Sdělení, tak jak jej pochopil komunikant Skutečně sdělené komuniké Parafrázová podoba komuniké slovy komunikanta (Zdroj: Mikuláštík, 2010) Obr. 2: Posun komunikačního sdělení

7 Sociální komunikace 7 Související pojmy: komunikační akt komunikační událost komunikační proces komunikační situace 1.2 DRUHY, FUNKCE A VLASTNOSTI KOMUNIKACE Funkce komunikace Následující kategorizace je jen obecná a jednotlivé funkce se překrývají. Jedno konkrétní sdělení obvykle plní více funkcí. Základní funkce komunikace: informativní instruktivní přesvědčovací motivující zábavná vzdělávací a výchovná společenská a sociální souvztažná poznávací svěřovací a úniková identifikační Vlastnosti komunikace Základní vlastnosti: dvousměrnost a interakce

8 8 Sociální komunikace intencionalita použití symbolů verbálních i neverbálních nepřetržitost Druhy komunikace Dělení komunikace záleží na kritériích, které pro něj užijeme. Rozlišujeme např. komunikaci: verbální, neverbální mluvená, písemná, komunikace činem záměrná a nezáměrná, vědomá a nevědomá jednosměrná a dvousměrná kognitivní a afektivní pozitivní a negativní intropersonální, interpersonální, skupinová, masová tváří v tvář, postranní, zprostředkovaná Speciálními druhy jsou pak např. komunikace: asertivní agresivní manipulativní mezikulturní dyadická (intimní a řízená) komplementární 1.3 BARIÉRY KOMUNIKACE Komunikaci v praxi znesnadňují mnohé bariéry, které můžeme zařadit do komunikačních šumů,. Interní bariéry:

9 Sociální komunikace 9 obava z neúspěchu, kritiky, neporozumění osobní problémy rozdíly mezi oběma účastníky (účastník a skupina) předsudky a postoje (povýšenectví, sebedůvěra, xenofobie,...) nepřipravenost (s cizím člověkem, před publikem) nesoustředěnost Externí bariéry nezvyklé prostředí, fyzické nepohodlí vyrušování někým třetím (i ve skupině) hluk a vizuální rozptylování 1.4 PÍSEMNÁ A TELEFONICKÁ KOMUNIKACE Speciálním druhem komunikace, která podléhá zvláštním pravidlům a navíc se v průběhu doby vyvíjí dle technických možností komunikačních nástrojů, jsou telefonická a písemná komunikace. Telefonická komunikace Telefonická komunikace je rozdílná převážně v relaci osobní-pracovní hovory. Mají ale společné body: postup: představení dotaz na vhodnost hovoru stručně základní sdělení či dotaz rozhovor - zakončení základní zásady: usměvavost, oslovení jménem, příjemná první věta, vhodné přijmout hovor kolem třetího zazvonění problematické oblasti: hovory z neznámých či skrytých čísel, zmeškané hovory

10 10 Sociální komunikace Písemná komunikace Základní rozdíly jsou opět v rámci osobní a pracovní oblasti, dále pak v oblasti dopisů a ů. Pravidla obchodní korespondence jsou samostatnou oblastí, která nebude v těchto materiálech řešena. Osobní dopisy se řídí vždy vztahem mezi pisatelem a příjemcem, a proto mají velmi variabilní formy. Společné oběma by mělo být uvedení data a přehlednost textu. y zásady: (Tyto zásady se týkají soukromých i obchodních sdělení.) důstojná a identifikační jméno i ová adresa uvedení předmětu text (tělo) u : o pozdrav, oslovení titulem, hodností, funkcí, jménem o stručně obsah (žádost) - bez gramatických chyb o příp. vhodný závěrečný pozdrav identifikace jméno, telefon, adresa přílohy vhodný název, velikost Úkoly k vypracování: Aplikujte komunikační proces na 2 libovolné konkrétní oblasti života (např. komunikace pedagoga s žáky, komunikace výrobní firmy se zákazníky apod.) Napište na adresu pedagoga jakékoli ové sdělení dle předchozích propozic. Realizujte přímo při výuce improvizovaný telefonický rozhovor s pedagogem (např. na téma: prosba o konzultaci, omluva z výuky apod.)

11 Sociální komunikace 11 Určete společně s pedagogem několik obsahově diametrálně odlišných sdělení a u každého stanovte, jaké funkce plní. Na jednotlivé druhy komunikace uveďte konkrétní případy. Otázky k zamyšlení a samostudiu, rady a doporučení: Osvěžte si zásady etiky v následujících oblastech: o hierarchie vztahů (zásady zdravení, představování, oslovování) o vztahy žena-muž o zásady oblékání k různým příležitostem o oslovování (muži-ženy, tykání-vykání, hodnosti a tituly, ) o zásady konverzace (základní zásady, vhodná a nevhodná témata, verbální a neverbální projev ) o tvorba pozvánek na společenské i soukromé události, zásady reakce na ně o restaurace a stolování o návštěvy soukromé i pracovní o dary a dárky o kina a divadla POUŽITÁ A DOPORUČENÁ LITERATURA 1. HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ Psychologický slovník. Praha: Portál. ISBN X 2. MIKULÁŠTÍK, Milan Komunikační dovednosti v praxi: 2., doplněné a přepracované vydání. Praha: Grada. ISBN

12 12 Sociální komunikace 2 SOCIÁLNÍ VNÍMÁNÍ Klíčová slova intropersonální, sebepojetí, sebeúcta, sebekontrola, sebevědomí, sebeodhalování, vnímání, stereotypy, názory, postoje, přesvědčení Úvod Základem pro jakoukoli komunikaci jsou vrozené dispozice, pojetí vlastní osobnosti a vnímání okolí v průběhu života. Základním pravidlům těchto oblastí se věnuje následující text. 2.1 INTROPERSONÁLNÍ POJETÍ, VNÍMÁNÍ Intropersonální pojetí Základem pro jakoukoli komunikaci je pojetí vlastního já, do kterého můžeme zahrnout: sebepojetí (sebeúcta) sebevědomí Sebepojetí vyjadřuje pohled a přístup k vlastní osobnosti, sebevědomí je pojmem vyplývajícím a značí projevy sebepojetí navenek. Mezi základní rozdíly mezi sebepojetím a sebevědomím patří především rychlost případné změny. U sebevědomí je možná změna rychlejší na základě tzv. aspirační úrovně.

13 Sociální komunikace 13 Další související pojmy: sebekontrola sebeodhalování řízení dojmu Vnímání Vnímání souvisí především se sebepojetím, zkušeností, informovaností, motivací a má tyto základní části: kognitivní - co o objektu vím afektivní - co k objektu cítím konativní - tendence k akci, připravenost a motivace jednat Na vnímání v interpersonální komunikaci mají vliv zejména: psychická podobnost s druhým člověkem automatické přiřknutí dalších vlastností osobnost obou stran chyby a stereotypy (viz. kap. 2.2) 2.2 STEREOTYPY, POSTOJE A PŘESVĚDČENÍ Vnímání se vyvíjí opakovaným setkáním s obdobnou situací či objektem. Má 3 základní fáze: očekávání (hypotézy, zkušenosti, počet známých alternativ), motivace bezprostřední kontakt s událostmi, informací porovnání s očekáváním potvrzení nebo přehodnocení

14 14 Sociální komunikace Stereotypy Typickým důsledkem opakovaného vnímání obdobných vjemů se stejným vyhodnocením je tzv. stereotypizace, která má následující vlastnosti: situace, objekty atd. vnímáme rychle na základě předchozích zkušeností přisuzujeme jim už určité vlastnosti týká se situací, osob i objektů V interpersonálních vztazích jde především o posuzování jednotlivců či skupin podle některých znaků (věk, zájmy, pohlaví, národnost, ) Zajímavým fenoménem je stereotypizace vnímání podle příslušnosti ke skupinám: autostereotyp... o vlastních skupinách (většinou pozitivní) heterostereotyp... o jiných skupinách (většinou negativní nebo obdivné) Postoje a přesvědčení Řadíme do stereotypizace - získáváme při opakovaných situacích a při dalším setkání neověřujeme. Stupně stereotypizace: mínění, názor, smýšlení... existence základních informací nebo zkušenosti, možná rychlá změna víra, přesvědčení... emocionální, dogmatický náboj a postoj, částečná či větší závislost

15 Sociální komunikace 15 předsudek... negativní akcent, jistá forma agrese (špatná osobnost nebo špatná informovanost) Související pojmy: zvyk zlozvyk 2.3 NEDOSTATKY A CHYBY VE VNÍMÁNÍ Základními nedostatky, které částečně deformují vnímání, jsou: efekt prvního a posledního dojmu projekce efekt svatozáře centrismus sebeuspokojující proroctví stereotypizace, sériový efekt favoritismus, sympatie, antipatie mezikulturní nevnímavost Úkoly k vypracování Procvičte ve skupině stereotypizaci doplňte do vět přídavné jméno, které podle vás nejlépe vystihují danou osobu(-y): o Politici jsou o Modelky jsou o Rybář je o Tlouštíci jsou o Lékaři jsou o Romové jsou

16 16 Sociální komunikace Vyzkoušejte, zda i vy podléháte auto- a heterostereotypizaci. Doplňte typické vlastnosti: o Moraváků a Pražanů zamyslete se poté, jak by odpovídali Pražané a jak Moraváci o žen a mužů porovnejte odpovědi mužů a žen Najděte na internetu fotografie různých typů lidí nemělo by jít o celebrity, ale identita vyhledaných osob by měla být známa. Fotky poté bez bližší specifikace předložte (promítněte) skupině spolužáků. Ti mají za úkol tipovat a odhadovat danou osobu např. povolání, povahové vlastnosti, národnost, inteligenci, sociální zařazení atd. Výsledky diskutujte. Které znaky ovlivňovaly názor na dané osoby? Otázky k zamyšlení a samostudiu, rady a doporučení Pokuste se zamyslet nad tím, čeho si na sobě skutečně vážíte. Čeho si vážíte na Vašich přátelích? Zkuste vyhodnotit, jaké uvedené nedostatky ve vnímání se týkají i Vaší komunikace. Vadí Vám v komunikaci a vztazích? Chcete některé z nich odstranit? Zamyslete se nad obsahem slova moudrost. Jak souvisí s pojmy této kapitoly? POUŽITÁ A DOPORUČENÁ LITERATURA 1. KOPŘIVA, Pavel, NOVÁČKOVÁ, Jana, NEVOLOVÁ, Dobromila a Tatjana KOPŘIVOVÁ Respektovat a být respektován. Spirála. ISBN MIKULÁŠTÍK, Milan Komunikační dovednosti v praxi: 2., doplněné a přepracované vydání. Praha: Grada. ISBN

17 Sociální komunikace 17 3 POSLOUCHÁNÍ A NASLOUCHÁNÍ Klíčová slova poslouchání, naslouchání, zrcadlení Stejně jako komunikace směrem k ostatním subjektům i poslouchání a naslouchání je druhem komunikace, a to procentuálně v životě člověka nejčastější. Základním a nejčastějším cílem poslouchání je získání a zapamatování si informací. Děje se tak v běžném životě, ve škole i v práci, kdy nejdůležitější je filtrace informací (rozumová i emocionální) a identifikace hlavních myšlenek. Proces poslouchání: třídící selekce udržení pozornosti... míra pozornosti záleží na: důležitost sdělení, novost a zajímavost, hlasitost, osobnost sdělujícího, způsob prezentace zprávy, očekávání, vnímavost a ochota poslouchat, psychická svěžest a aktivita posluchače setřídění myšlenek pamatování si Dalšími cíli poslouchání a naslouchání může být: pobavení odpočinek sociální kontakt (intimní rozhovory, sebeodhalování) zde je vhodné naslouchání

18 18 Sociální komunikace Speciálním způsobem poslouchání je aktivní poslouchání = naslouchání. Užívá se zejména v rámci osobních i pracovních kontaktů, kdy může jít o činnost spontánní či předstíranou. Zásady naslouchání: poslouchání i očima a pocity = tzv. zrcadlení neustálá zpětná vazba Nevhodné reagování naslouchajícího: popírání pravdivosti sdělení mluvčího zobecňující reagování spontánní rady (bez vyžádání mluvčím) přílišný soucit nevhodné neverbální projevy Úkoly k vypracování Aplikujte uvedený proces poslouchání na: o výuku ve škole o pracovní oblast Vymyslete a uveďte typické příklady na poslouchání pro o pobavení o odpočinek o sociální kontakt (intimní rozhovory, sebeodhalování) zde je vhodné naslouchání Vyhledáváme příležitosti pro tyto typy poslouchání? Kde? Zkuste cca 5 minut výklad pedagoga jen poslouchat a dalších 5 minut mu naslouchat a v závěru neverbálně popírat prezentované informace (jemně!). Uvědomte si rozdíly ve vašich pocitech i v chování prezentujícího. Vyzkoušejte následující hru. Dva účastníci si sepíší na papír 10 názorů, bodů či vět na libovolné téma např. co mám a nemám rád na létě, škole, Poté se třetí účastník hry postaví mezi ně a oba zároveň na něj začnou mluvit a sdělí mu své informace z papíru.

19 Sociální komunikace 19 Prostřední účastník bezprostředně poté sdělí či napíše, co si z obou sdělení pamatuje. POUŽITÁ A DOPORUČENÁ LITERATURA 1. MIKULÁŠTÍK, Milan Komunikační dovednosti v praxi: 2., doplněné a přepracované vydání. Praha: Grada. ISBN

20 20 Sociální komunikace 4 INTERPERSONÁLNÍ KOMUNIKACE Klíčová slova interpersonální, přitažlivost, sondování, stagnace, separace Úvod Interpersonální vztahy existují mezi jednotlivými osobami. Jedná se o individuální vztahy dvou osob, které se řídí některými společnými principy, popsanými v následujícím textu. 4.1 PŘITAŽLIVOST S PRŮBĚHY VZTAHŮ Jiného člověka posuzujeme vždy v pořadí podle: vnějších znaků - krásy (fyziognomie), oblékání, pohybů, vzrůstu, vůně, hlasu vnitřních kvalit - myšlení, originality, smyslu pro humor, etiky Nejčastější interpersonální přitažlivost na základě: podobnosti odlišnosti blízkosti reakce na pozitivní odezvu

21 Sociální komunikace 21 Průběh vztahu (první 3 běžné vztahy, 4 a5 jen intimní): počátek vztahu sondování zintenzivnění vztahu přizpůsobení se vznik vazby Proces zhoršování vztahu: postupné odlišování omezování se a sebekontrola stagnace vztahu separace ukončení 4.2 ZÁSADY PRO DOBRÝ VZTAH Některé zásady pro dobrý vztah: konflikty je třeba řešit vyváženost obětí a přínosů... váhy podpora druhého sdílení informací o úspěších i neúspěších (i emoční) vzájemná důvěra vzájemná pomoc Pracoviště 4 druhy vztahů: pracovní vztah přátelský pracovní vztah přátelé v práci přátelé mimo práci

22 22 Sociální komunikace Pozitivně vyjádřený vztah = evalvace (může být spontánní i hraný): někdo se nás zastane (zejména v naší nepřítomnosti) jedná s námi otevřeně a upřímně, neuzavírá se před námi má nás rád, má o nás zájem, váží si nás udělá si vždy čas, i když ho moc nemá ovládne se a neudělá to, co by nám mohlo ublížit myslí na nás v neobvyklých situacích (na dovolené), snaží se bez říkání pomoci tam, kde může vytkne nám přiměřeným způsobem chyby, nehovoří o nich před ostatními negativně vyjádřený vztah = devalvace Úkoly k vypracování Zkuste popřemýšlet, do jaké kategorie z hlediska přitažlivosti patří Vaši nebližší přátelé. Zamyslete se nad tím, jak často používáte spontánně i vědomě zásady evalvace. POUŽITÁ A DOPORUČENÁ LITERATURA 1. MIKULÁŠTÍK, Milan Komunikační dovednosti v praxi: 2., doplněné a přepracované vydání. Praha: Grada. ISBN

23 Sociální komunikace 23 5 SPECIÁLNÍ DRUHY KOMUNIKACE Klíčová slova Asertivita, manipulace, technika otevřených dveří, manipulace 5.1 ASERTIVITA Asertivní člověk trvá na svých právech, ale dělá to způsobem, který nepoškozuje práva jiných. Jedná se o umění kompromisu ctí důstojnost a práva druhé strany, umí naslouchat, je ochoten změnit názor, přiznat chybu, dovede říct ne, přijímat kritiku, kritizovat tak, aby to nebolelo dovede jednat klidně, uvolněně, přirozeně, mluví srozumitelně, hlasitě, udržuje kontakt očima, vytváří atmosféru pohody, je většinou příjemným společníkem Desatero asertivních lidských práv: člověk má právo posuzovat své vlastní chování, myšlenky a emoce a být za ně odpovědný člověk má právo nenabízet žádné omluvy a výmluvy ospravedlňující jeho chování člověk má právo posoudit, nakolik a jak je zodpovědný za řešení problémů druhých lidí člověk má právo změnit svůj názor člověk má právo říci já nevím

24 24 Sociální komunikace člověk má právo být nezávislý na dobré vůli ostatních člověk má právo dělat chyby a být za ně zodpovědný člověk má právo dělat nelogická rozhodnutí člověk má právo já ti nerozumím člověk má právo říci je mi to jedno Vybrané asertivní techniky: obehraná gramofonová deska umožňuje čelit manipulaci, naučit se uplatňovat své nároky bez emocí. technika otevřených dveří užití při kritice, umění identifikace oprávněné kritiky. Klidný přístup, techniky zbavení se obranných mechanismů (protiútok), velká otevřenost druhé straně. přijatelný kompromis umění respektovat, naslouchat, nutný je souhlas a spokojenost obou stran. zvládání negativní asertivity technika, jak zvládat vlastní chyby a omyly. 5.2 MANIPULATIVNÍ CHOVÁNÍ Manipulativní chování má většinou negativní akcent, může být ale formou motivace. Základním znakem je, že není běžně rozpoznatelné. Manipulace - snaha o dosažení cíle pomocí skrytých praktik, kterými mohou být např.: lež zastírání vlastních zájmů ovlivňování a úprava toku i obsahu informací

25 Sociální komunikace 25 citový nátlak (apely na pocit odpovědnosti, morálku, vzájemnou pomoc) předstírání bezmocnosti, vlastních zájmů, atd. znevažování faktů, ponižování, vyhrožování Typy manipulativního chování (nejčastější): diktátor, drsňák chudáček, břečťan počtář obětavec, poslední spravedlivý paternalista, mafián Úkoly k vypracování Přeformulujte následující slova do pozitivní formy: vyzáblý, blbý, podlézavý, bordelář, nesnášenlivý, kritický, drzý, závistivý, líný, zbrklý, ošklivý, panovačný, uječený, lakomý Otázky k zamyšlení a samostudiu, rady a doporučení S jakými typy manipulace jste se setkali v osobním životě? Jaké uplatňujete vy na své okolí a jaké uplatňuje někdo na vás? S jakou úspěšností? Zkuste asertivně reagovat na následující situace: o učitel dal za stejný výkon spolužákovi lepší známku o učitel na konzultaci stále nekončí rozhovor a vy potřebujete odejít o někdo vás předběhl v řadě v obchodě o vám neznámí lidé jsou velmi hluční a vulgární na veřejném místě o tchýně vám nabízí pomoc, o kterou nestojíte

26 26 Sociální komunikace POUŽITÁ A DOPORUČENÁ LITERATURA 1. MIKULÁŠTÍK, Milan Komunikační dovednosti v praxi: 2., doplněné a přepracované vydání. Praha: Grada. ISBN PRAŠKO, Ján a Hana PRAŠKOVÁ Asertivitou proti stresu: 2., předpracované a doplněné vydání. Praha: Grada. ISBN

27 Sociální komunikace 27 6 VERBÁLNÍ KOMUNIKACE Klíčová slova jazyk, řeč, verbální komunikace, jazykový styl, jazykové prostředí, dialekt, slang, argot, paralingvistika Úvod Pod pojmem verbální komunikace rozumíme v této kapitole komunikaci prostřednictvím jazyka, tzn. prostřednictvím slov, řeči. Teoretickému zázemí této oblasti bude věnována jen nepatrná pozornost a základ následujícího textu bude v uvedení stěženích oblastí, které je nutno brát v úvahu při snaze o kvalitní prezentaci. 6.1 JAZYK Základní druhy jazyka: mateřský jazyk dialekt umělý jazyk symbolický jazyk individuální jazyk skupin (pracovních, zájmových, ) Jazyk (řeč) je součástí: komunikace sociálního života (i izolovaný člověk mluví) myšlení (abstraktní pojmy)

28 28 Sociální komunikace Druhy řeči (projevu): přímá X nepřímá mluvená X psaná živá X reprodukovaná Jazykové prostředí Základní prvky: lidé (s kým mluvíme) úmysly (proč) komunikační pravidla (situace pohřeb, ) komunikační styly (např. konvenční, konverzační, operativní, osobní, intimní, ) Jazykový styl a jazyková kultura Jazykový styl vyjadřuje osobní charakteristický styl každého mluvčího. Jazyková kultura se projevuje především šíří slovní zásoby, pohotovostí a vhodností užití slov v konkrétní situaci. Jazykový styl i kultura jsou ovlivněny především dosavadní zkušeností mluvčího. Český jazyk Spisovný psaná norma Nespisovný dialekty, nářečí Slang výrazy v určité sociální skupině Argot výrazy uměle vytvořené pro nekalou činnost

29 Sociální komunikace 29 Další pojmy: archaismy slova zastaralá neologismy slova, která označují nový jev eufemismy slova zjemňující skutečnost disfemismy slova deklasující skutečnost vulgarismy familiární slova ironické zabarvení vyjádření opaku významu slova (důležitá je melodie). 6.2 PARALINGVISTICKÉ ASPEKTY VERBÁLNÍHO PROJEVU Paralingvistika vše, co dotváří význam slov, dává najevo určitý postoj, náladu, vztah může být vědomé i nevědomé. Jednotlivé aspekty Hlasitost Výška tónu Rychlost řeči Objem řeči Kvalita řeči Plynulost, pomlky, frázování Slovní vata Barva hlasu, emoční náboj Chyby v řeči (artikulační, obsahové)

30 30 Sociální komunikace Požadavky na hlasový projev přirozenost samostatnost civilnost zřetelná, srozumitelná artikulace zvučný, barevně bohatý a příjemný hlas zdravý, nenásilný, nenucený zvuk správná intonace a výrazová modulace projevu Úkoly k vypracování Uveďte typické příklady pro následující typy jazyka: o symbolický o umělý o specifický o dialekt (v ČR) Zahrajte si ve dvojicích následující hru. Dvě osoby se postaví cca 0,5 m daleko od sebe, obličejem proti sobě. Na daný povel začnou obě hovořit (buď spontánně na libovolné téma, je možná i předchozí příprava). Oba mluvčí se musí vzájemně dívat do očí, nesmí se druhého dotýkat. Podstatou je, který z mluvčí vydrží hovořit déle a který komunikaci přeruší. Zajímavá je i délka jednotlivých hovorů. Najděte v knize, časopisu či na internetu libovolný obrázek a popište jej tak, aby ho ostatní mohli namalovat Otázky k zamyšlení a samostudiu, rady a doporučení Zamyslete se a diskutujte o pojmu mateřský jazyk. Pokuste se zamyslet nad otázkou, zda podle mluveného projevu lze odhadnout osobnost člověka. Zkuste diskutovat, podle jakých znaků řeči lze odhadnout: o introverta

31 Sociální komunikace 31 o extroverta o egoistu o autokrata o submisivní osobnost POUŽITÁ A DOPORUČENÁ LITERATURA 1. LEŠKO, Ladislav Náhled do sociální komunikace. Brno: Librix.eu. ISBN MIKULÁŠTÍK, Milan Komunikační dovednosti v praxi: 2., doplněné a přepracované vydání. Praha: Grada. ISBN ŠPAČKOVÁ, Alena Moderní rétorika. Poradce pro praxi. Grada Publishing a.s.. ISBN

32 32 Sociální komunikace 7 NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE Klíčová slova neverbální komunikace, mimika, gestika, posturika, proxemika, haptika, chronemika, teritorium, neurovegetativní reakce Úvod Neverbální komunikace (komunikace beze slov) je takřka nepřetržitá a probíhá na vědomé i nevědomé úrovni. Někdy k celkovému porozumění zcela postačuje. Pro komunikaci a projev je zásadní, protože výrazně ovlivňuje celkový dojem z komunikace a navíc jí posluchači věří více než projevu verbálnímu. Některé neverbální projevy a gesta jsou společné pro všechny lidi bez rozdílu rasy či národnosti, některé jsou kulturní záležitostí. Většinu neverbálních projevů kopírujeme již od dětství ze svého okolí. Omezování jsme sociálními pravidly dané skupiny a národa, ve kterém žijeme. Použití neverbálních projevů záleží na typu osobnosti a sebekontrole mluvčího. Neverbální projev lze zlepšovat a kultivovat procvičováním. Neverbální komunikace se týká většinou projevů těla komunikujícího, ale mohou být také v jiné rovině, jako např. časové, image apod. Oblasti neverbálních projevů Význam gest podle důležitosti:

33 Sociální komunikace v oblasti obličeje a hlavy 2. pohyby rukou a paží 3. pohyby a pozice těla a nohou 3 druhy neverbální komunikace z hlediska prezentace: A/ oblasti, které mluvčí může ovlivnit a během prezentace ovlivňuje: oční kontakt zacílení a délka pohledu, pootevřenost víček a napětí kolem očí proxemika = vzdálenost při komunikaci, jak ve směru vertikálním i horizontálním o tento prostor je individuálně a kulturně odlišný o 4 základní skupiny vzdáleností: veřejná, skupinová, osobní, intimní haptika doteky (formální, neformální, přátelské, intimní) o základní společenský kontakt: podání ruky sdělování činy chronemika jak užíváme a strukturujeme čas ve vztahu k známým i cizím lidem oblečení, rekvizitové prostředky (brýle, tužka, ) a celkový image prostředí pro prezentaci, komunikaci B/ oblasti, které mluvčí může ovlivnit jen částečně: mimika pohyby svalů v obličeji o jsou nejvýraznějším sdělovačem emocí, o vyjadřuje stálý emoční výraz i momentální psychický stav mluvčího o rozlišujeme 2 obličejové zóny : horní (čelo, nos, oči více nevědomé projevy), dolní (líce, rty více vědomé ovládání)

34 34 Sociální komunikace gestika záměrné i nezáměrné pohyby rukou, hlavy, případně i nohou, které doplňují verbální sdělení, popřípadě je zastupují posturika držení těla, napětí nebo uvolnění, náklon, poloha rukou, nohou, hlavy, ramen C/ oblasti, které mluvčí nemůže ovlivnit: teritorium automatická podvědomá obrana odbornost neurovegetativní reakce fyziologické změny, změna tepu, dýchání, které nejdou ovládat vlastní vůlí Úkoly k vypracování Ve kterých povoláních se nejčastěji projevuje obrana odbornosti a názorů (teritorium)? Jmenujte typické neurovegetativní reakce. Pokuste se definovat rozdíl mezi skupinou a masou lidí. Zahrajte si ve skupině následující hru. Jde o obdobu tiché pošty v podobě pouze neverbální komunikace (tzn. beze slov), hra je vhodná pro 5-6 hráčů. Hráči si stoupnou do řady bokem jedním směrem. Prvnímu je ukázán na lístečku určitý pojem (nejlépe s emočním nábojem). Úkolem jednotlivých členů je daný pojem neverbálně sdělit dalšímu členu řady. Zpětně poté jednotliví hráči sdělují, jaké slovo pochopili a předali. Ostatní, kteří hru sledují, se pokouší také uhodnout pojem. Závěrem je možno hodnotit výkon jednotlivých hráčů. Doporučená slova: napr. radost, smutek, škodolibost, zamilování, svádění, opovržení, nenávist, Otázky k zamyšlení a samostudiu, rady a doporučení V jakém vzájemném vztahu může být verbální a neverbální projev mluvčího? Diskutujte a uvádějte konkrétní příklady.

35 Sociální komunikace 35 Pro lepší oční kontakt zkuste po cestě domů z výuky u každého, koho potkáte, zjistit barvu očí. Cvičí se tím i délka pohledu. POUŽITÁ A DOPORUČENÁ LITERATURA 1. ADAMCZYK, Gregor Řeč těla: jak neverbálně působit na druhé a rozumět řeči těla. Praha: Grada. ISBN ČERNÝ, Vojtěch Řeč těla: neverbální komunikace pro obchodníky i pro běžný život. Edika. ISBN MIKULÁŠTÍK, Milan Komunikační dovednosti v praxi: 2., doplněné a přepracované vydání. Praha: Grada. ISBN VYMĚTAL, Jan Průvodce úspěšnou komunikaceí efektivní komunikace v praxi. Praha: Grada. ISBN

36 36 Sociální komunikace 8 PREZENTACE PŘED PUBLIKEM Klíčová slova prezentace, sebeprezentace, improvizace, audiovizuální pomůcky, informační projev, přesvědčovací projev Úvod Prezentace před publikem je ve své podstatě vždy sebeprezentací, protože osoba mluvčího je její součástí a má víc jak 50% podíl na úspěchu prezentace. Prezentace není exhibicionismem. Každý má k správné prezentaci různé dispozice a předpoklady vrozené či získané, častým opakováním ale lze prezentace neustále zdokonalovat. Je naprosto normální a běžné, že mluvčí má z prezentace obavu a během prezentace má trému, proto není potřeba tyto atributy zveličovat. Zásadním předpokladem úspěšné prezentace je příprava. Její zásady včetně pravidel během prezentace jsou obsahem následujícího textu. 8.1 DRUHY PREZENTACÍ Druhy prezentací: přednes s přípravou z psaného textu X zpaměti přednes bez přípravy improvizovaný přednes