Jak využít metodu street law při výuce práva

Transkript

1 Jak využít metodu street law při výuce práva Lucia Madleňáková Olomouc 2012

2 Úvodní slovo Vážení a milí kolegové, dostává se vám do rukou příručka, jejímž cílem je usnadnit vám zavádění předmětu (či výukové metody) Street law do výuky a zejména vám ulehčit první kroky v předmětu. Na PF UP v Olomouci probíhá tento předmět v každém semestru a je rozdělen do dvou navazujících bloků, kdy v prvním bloku studenti vyučují na základní škole, ve druhém bloku na škole střední. Cíle předmětu je možné rozdělit na cíle znalostní a cíle dovednostní. Znalostním cílem předmětu je zopakování a aplikace již nabytých znalostí z různých oblastí práva, které mají studenti možnost pochopit ve vzájemných souvislostech. Tohoto cíle dosáhnou přípravou a realizací výukového bloku na předem vybraných základních a středních školách. Dovednostními cíli předmětu je rozvinout u studentů prezentační a komunikační dovednosti. Také se naučí, jak podat mnohdy nesrozumitelný právnický text laikovi tak, aby mu pozoruměl. Osvojí si dovednosti prezentace a argumentace a komunikační základy pro efektivní sdělování odborných informací. Sociální dimenze, kterou předmět rovněž naplňuje, je vzdělávání skupiny studentů základní a střední školy tak, aby byli sami schopni řešit základní každodenní problémy, které jsou právního charakteru. Koncept street law je celosvětově používaným konceptem. Probíhá od Vietnamu, přes Jižní Afriku až po USA či Polsko. Nápomocnými Vám v tomto směru jistě mohou být webové stránky Street law: či organizace BABSEA-CLE Obsahem příručky jsou rady, zejména, jak pomáhat studentům k tomu, aby zdárně naplnili cíl předmětu. Za pomoci příručky můžete studentům poradit, jak si vytvořit efektivní a zajímavý plán hodiny, k tomu jim jistě pomůže kapitola, jak nastartovat svou kreativitu, pro práci ve dvojici jim pomůže kapitola o týmové spolupráci a pro zdárné zvládnutí hodiny jim pomohou kapitoly o komunikačních a prezentačních dovednostech. Jelikož street law je založeno na učení se ze zkušenosti, obsahuje příručka také kapitolu o způsobu a účelu psaní reflektivního deníku. Ten si mohou psát nejen studenti, ale i vy sami. Důležitou součástí výukového procesu je však i hodnocení, proto se příručka věnuje také podávání zpětné vazby. Mnoho úspěchů ve výuce přeje JUDr. Lucia Madleňáková 2

3 Obsah Úvodní slovo Jak vybrat instituci Co lze naučit? Kreativita Time management, plánování hodiny Týmová spolupráce Komunikace, zjednodušování, laický jazyk Prezentační dovednosti Metody výuky Reflexe Sebereflexe Zpětná vazba Literatura

4 1 Jak vybrat instituci Jedním z primárních účelů street law je učit právo v terénu, učit jej skupiny ve společnosti, které jej neznají, ale znát by jej měli, resp. neznalost práva v nich. Nemusí jít pouze o skupiny sociálně vyloučené, ale je neoddiskutovatelné, že tyto osoby zejména potřebují znát svoje možnosti, aby se z tohoto sociálního vyloučení dokázaly vymanit. Výběr instituce závisí v mnohém na vašich možnostech. Pokud spolupracujete se středními školami, či jinými institucemi i mimo fakultu, vždy bude jednodušší oslovení takovýchto institucí než těch, které neznají vás a neznají koncept street law. Proto i my jsme se vydali cestou našich vyučujících, studentů a jejich rodinných příslušníků, kteří nám otevřeli cestu k řediteli školy. Takový postup ale není nevyhnutný. Lze oslovit cíleně, například dopisem, různé instituce, se kterými chcete spolupracovat. Posvěcení od děkana či rektora také otevírá více možností. Street law lze, jak bylo řečeno, vyučovat na základních či středních školách, a to jako součást občanské nauky, či jako samostatný volitelný předmět. Výhodou volitelného předmětu obvykle bývá volnost při stanovení jeho náplně, výhodou zapojení do již fungující výuky pak jistý příliv studentů a supervize domovského učitele. Na fakultě máme také zkušenosti se street law pro seniory, zejména obsahově zaměřené na spotřebitelské právo (prodejní akce, spotřebitelské smlouvy, rozhodčí doložky, reklamace apod.) Pracovat lze také s nezaměstnanými osobami v rámci rekvalifikačních kurzů. V zahraničí je velmi oblíbeným street law pořádaným ve věznicích, či v jiných zařízeních detenčního charakteru (výchovné ústavy pro mladistvé, zařízení pro samotné matky s dětmi, azylové domy a podobně). V ČR zatím takový projekt rozběhnutý nebyl. Osoby ve výkonu trestu odnětí svobody jsou, dle zahraničních zkušeností, přitom velmi vděčnými a zapálenými posluchači. Pro jakoukoliv instituci se rozhodnete, důležité je zejména přizpůsobit styl jazyka a paraverbální komunikaci cílové skupině. Také je důležité vybrat taková témata, která mohou mít pro danou cílovou skupinu zásadní praktický dopad do jejich reálného života. 4

5 2 Co lze naučit? 2.1 Kreativita Kreativitu v učení využijete vy či vaši studenti na prvním místě zejména u přemýšlení nad plánem hodiny. Ze zkušenosti mohu říct, že většina studentů následuje vzory výuky, které na ní působí. Na vysoké škole se bohužel jedná většinou pouze o přednášku či seminář, který obsahuje buď monolog vyučujícího, či řešení příkladů. Na jiné metody se již většinou zapomnělo, pokud jste někdy měli možnost se s nimi setkat. Druhá velmi zaužívaná věc je postup myšlení od abstraktního ke konkrétnímu, který jistě vychází z kontinentálního právního systému: nejdříve se učíme teorii, pak ji aplikujeme na konkrétní případ. Pro praxi, a to nejen v podobě učení na školách, je velmi žádoucí naučit se myslet opačně, tedy z konkrétního dokázat abstrahovat. Typickým příkladem může být přemýšlení nad judikátem, ze kterého je potřebné vyvodit obecné závěry pro budoucí praxi, obecná pravidla, která se napříště použijí, tedy abstrahovat. Když opustíme prvotní schéma od abstraktního ke konkrétnímu a zkusíme svoje myšlení otočit, jistě přijdeme na mnohé nové nápady do výuky. Berme to jako jeden z kroků k tomu, jak být kreativní. Pro většinu úkolů, které řešíme, nepotřebujeme být bůhvíjak kreativní (čištění zubů). Využíváme své znalosti a dovednosti a tím docilujeme požadovaného výsledku. Avšak pouze se samotnou rutinou si nevystačíme. V době tvrdé konkurence se můžeme stále méně spoléhat na standardní řešení. Proto najdeme nové řešení. Takové řešení bude kreativní, pokud je jiné, ale splňuje požadavky jako rutinní řešení, je tedy funkční a připojitelné na rutinní myšlení (není osamoceno). 5

6 Níže uvádím příklad, který odlišuje kreativní řešení od řešení jiných: Někteří konzumenti vína jsou nespokojeni s velikostí lahve vína, pro některé je moc malá, pro některé je moc velká. Konvenční řešení: prodávat různé velikosti lahví s vínem. Osamocené řešení: víno bude prodáváno v prášku, každý se bude moci rozhodnout kolik a v jaké koncentraci vypije. Kreativní řešení: víno bude baleno do měkkých plastových sáčků, ventil zajistí vzduchotěsnost sáčku a pevný obal odolnost sáčku. Tvořivost se jeví jako schopnost odlišná od inteligence. Výzkumy ukazují, že tvořivost je důležitým činitelem úspěchu bez ohledu na lidskou inteligenci či sociální prostředí, a že tvořivé myšlení a jednání napomáhá rozvíjení potenciálu jednotlivců. Jak vypadá kreativní osobnost? 1. Je citlivá k problémům: má schopnost všeobecného rozpoznávání problémů jako takových, kladení si otázek o obvyklých věcech, prozkoumávání nových možností. 2. Přemýšlí flexibilně: disponuje více styly myšlení, má přehled o různých oblastech, široké vzdělání, divergentní myšlení, bere v úvahu různé možnosti. 3. Je originální: odhaluje také abnormální aspekty, divergentní myšlení, kombinuje různé nápady. 4. Baví ji její práce: sebemotivuje se. 5. Disponuje znamenitým know-how: má odborné znalosti. 6. Je vytrvalá: tvrdohlavá, má vysokou odolnost vůči frustraci, nadprůměrnou energii, je nespokojená s prvním řešením. 7. Disponuje jistou soudností: umí vyfiltrovat slibné formulace, umí rozpoznávat akceptovatelná řešení, má neovlivnitelný náhled na nedostatky. Mysl je nástrojem zaměřování pozornosti. Tvořivými se stáváme, když dokážeme obměňovat a rozšiřovat zaměření pozornosti, když dokážeme vnímat možnosti, které přesahují danou informaci, a přemýšlet o nich. Vynalézáme, hrajeme si s nápady. Máme rozdílné schopnosti tvořivého myšlení a tyto možnosti můžeme zdokonalovat a procvičovat. Tvořivost je druhem rozumové schopnosti, kterou lze rozvíjet a cvičit jako kterýkoliv jiný druh myšlení. Není to jen otázka hravého zacházení s věcmi či otázka náhody, ale v její pravé podobě jde o vážné a vytrvalé myšlenkové úsilí v kterékoliv oblasti poznávání. Následující testy vám mohou pomoci zjistit, jak kreativní jste, ale také vám pomohou si svoji kreativitu procvičovat. Příklad testu kreativity Představte si, že se všichni policisté jmenují Novák. Jaké důsledky to může mít? Máte 3 minuty na zaznamenání si výsledků. Během 3 minut jmenujte co nejvíce bílých jedlých předmětů. Míček na stolní tenis se nachází ve spodní části patnácticentimetrové ocelové trubky, která je zalita v betonovém obrubníku. Jako pomůcky máte 30 metrů prádelní šňůry, misku ovocných vloček, džbán mléka, šroubovák, drátěné ramínko na šaty, kleště a žárovku. Kolik najdete možností, jak míček vytáhnout bez toho, abyste poškodili trubku, míček nebo obrubník? 6

7 Zkouška kreslením Na papír si nakreslete/předtiskněte 4 řady po deseti zcela stejných kroužcích: Máte 10 minut na to, abyste do těchto kroužků nakreslili co nejvíce zajímavých a neobvyklých věcí. Pod každou kresbu můžete uvést její popisek, aby bylo zřejmé, co jste tam nakreslili. Nicméně, slovní pojmenování nemá nahrazovat podrobnost a detailnost kresby. Jak si práci vyhodnotit? Při této zkoušce byste měli odhalit 4 dimenze tvořivého myšlení: plynulost toku nápadů, pružnost, původnost a propracovanost. Také je vhodné, pokud budete tento test vyplňovat s několika známými či kolegy. Můžete pak porovnávat vaše výtvory. Hodnocení: 1. plynulost toku nápadů: počet různých nápadů. Změříte ji součtem nakreslených různých věcí 2. pružnost: počet odlišných kategorií nápadů opět ji změříte součtem různých kategorií nápadů (různé tváře jsou pořád jedna kategorie) 3. původnost: odlišnost nápadů od konvenčních a obvyklých voleb. Hodnotíte jednotlivé kresby z hlediska její originálnosti. Tu zjistíte porovnáním s ostatními spolužáky. 0 bude přiřazena té kresbě, kterou měli nakreslenou všichni. 1 bude patřit té kresbě, kterou má několik z vás, ne však všichni. 2 pak patří té kresbě, kterou nikdo jiný nemá. Jednotlivé body za jednotlivé kresby následně sečtěte. 4. propracovanost: podrobné vyjádření nápadů kresbou. Zjišťujete podrobné zobrazení jednotlivých kreseb. Toto kritérium se hodnotí složitě jednak proto, že je subjektivní, jednak proto, že může prozrazovat, že nejste spíše zdatný kreslíř, než že byste nebyl kreativní. Zraková zkouška Spočívá v tom, že máte v určitém časovém úseku (např. 3 minuty) jmenovat co nejvíce nápadů/představ, které by mohl zobrazovat následující obrázek: Zkoušku můžete vyhodnotit pomocí kritéria plynulosti toku nápadů, pružnosti a původnosti. Kritérium propracovanosti bude těžce použitelné. 7

8 Verbální zkouška Je založena na slovním vyjádření různých nápadů za pomoci otázky: Na co vše lze použít? Za tři tečky je možno dosadit různé běžně používané věci, u kterých dobře známe jejich konvenční použití, například deka, míček, čepice apod. Zkoušku můžete vyhodnotit pomocí kritéria plynulosti toku nápadů, pružnosti a původnosti. Kritérium propracovanosti bude těžce použitelné. Program CoRT Thinking dle Edwarda de Bono Edward de Bono ve svém programu tvořivého myšlení stanovil několik nástrojů, které jsou jednoduchou, ale účinnou strategií, jak důkladněji myslet, jak napomáhat hlubšímu přemýšlení, ale jak se vyhnout impulzivnosti. Jsou systematickým souborem nejpřínosnějších strategií k rozvoji divergentního myšlení. 1. CAF consider all factors (uvaž všechny činitele); 2. FIP first important priorities (co je nejdůležitější); 3. PMI plus, minus, interesting points (výhody, nevýhody, zajímavosti); 4. C&S consequences and sequel (následky a důsledky); 5. AGO aims, goals and objectives (záměry a cíle); 6. APC alternative possible choices (alternativy, možnosti, volby); 7. OPV other points of view (jiná možná hlediska). CAF consider all factors Tato technika pomáhá rozšířit obzory myšlení. Zamezuje tvorbě urychlených závěrů bez toho, abychom nepromysleli a nezohlednili všechny možné činitele. Abychom si tuto techniku zautomatizovali a zafixovali a tak dál jí přemýšleli vždy, je nutno si ji procvičovat. Lze tak činit na základě jednoduchých otázek typu: Co dělá z učitele výborného učitele? Chcete poslat článek do velice prestižního časopisu, na čem všem závisí toto vaše rozhodnutí? Chcete letní dovolenou, podle jakých kritérií si ji budete vybírat? FIP first important priorities Na promyšlené činitele teď budeme nahlížet prizmatem jejich důležitosti které z činitelů jsou pro vás skutečně důležité, které jsou prioritní? Všechny? Takto rozhodneme o důležitosti některých kritérií pro naše pozdější rozhodování. PMI plus, minus, interesting points Pro rozhodnutí v dané situaci také potřebujeme zhodnotit tuto situaci, případně možná řešení podle toho, jaké mají výhody, nevýhody či neutrální informace o nich (zajímavosti). Tato metoda opět pomáhá při rozhodování se a to tak, že nabádá situaci řádně promyslet. C&S consequences and sequel Vždy je velmi důležité promyslet také následky našeho jednání, co my právníci víme velice dobře. Je proto vhodné zamyslet se nad případným vybraným řešením z hlediska jeho následků: Jakým výsledkem jsme si jisti? Musí to vždy dopadnout takto? Může to dopadnout jinak? Proč? Jaký je nejpravděpodobnější výsledek? Jaká jsou nebezpečí, co by se mohlo pokazit? Co je to nejhorší, co by se mohlo stát? I studenty můžeme vést k tomu, aby například přemýšlením o tom, co se stane dál se naučili promýšlet svá rozhodnutí v souvislosti s budoucími důsledky tohoto jejich jednání. 8

9 AGO aims, goals and objectives V této fázi je nutné si uvědomit naše cíle a důvody, pro které uvedenou činnost děláme. K analýze si můžeme dopomoci otázkami typu: Co se pokoušíme udělat? Čeho chceme dosáhnout? Proč to děláme? Co je účelem? O jaký výsledek se snažíme? APC alternative possible choices V životě potřebujeme pružně volit alternativy, možné nové směry postupu a mít odvahu si vybrat neprobádanou cestu. Pokud se nějaký způsob neosvědčí, hledejte alternativy, a to i tehdy, pokud se zdá, že existuje jedna jediná cesta. Vždy existuje cest více. Nejobtížnější je hledat alternativy tam, kde tvrdě zasáhla rutina. Tzn. u činností, které děláme pořád stejným způsobem či ze stejného důvodu. OPV other points of view Nové nápady a pohledy na věc lze provést, pokud se na problém budeme snažit podívat očima někoho jiného. Tato technika velmi napomáhá empatii, tedy schopnosti vcítit se do pocitů druhého člověka. Pro právníky je tato technika jistě využitelná zejména tehdy, kdy přemýšlíme nad tím, jak se asi zachová protistrana právního problému. Také ji lze využít při práci se studenty či s žáky na školách, pokud se budeme snažit pochopit jejich chování. Jak vyprovokovat kreativní myšlení? Existuje na to několik možností, které níže uvádím: 1. agent provokatér: v diskusi s žáky (se svými kolegy) hrajete dotěrného studenta, který zpochybňuje i ty nejzákladnější mravní či vědecké předpoklady tvrzeními typu: To není pravda; Můžu si dělat, co chci; Nikdo mi nemá co rozkazovat apod. Jeho cílem je vyprovokovat druhou stranu k argumentaci, pěstovat v ní sebejistotu, pohotovou reakci a nevzdávání se. 2. co kdyby?: touto otázkou lze modifikovat probíraný případ, situaci, je možné navrhovat nemožné, nepravděpodobné, absurdní situace pro vytvoření jiného pohledu na věc. 3. synektika: jedná se o techniku, která vytváří ze známého nezvyklé, snaží se, abychom pohlédli na známé věci nezvyklým způsobem. Například přímou analogií (V čem je stát stejný jako obložený chlebíček?), osobní analogií (představte si, že jste stromem v chráněné krajinné oblasti) nebo symbolickou analogií (uveďte příklad tyranské demokracie). 4. asociace: zvolte si kterékoliv slovo, zapište jej a pak napište první slovo, které vás napadlo a které nějakým způsobem souvisí s prvním slovem. Takto pokračujte dál. Sledujte, dokdy jste schopni pokračovat. Náročnější verzí je, když se snažíte asociacemi dojít ke slovu, které je přímým opakem slova prvního. 5. ukončení příběhu: každý problém má několik řešení. Nácvik kreativity ve vytvoření řešení je pokusit se o dokončení nějakého příběhu. Začněte číst povídku a v polovině skončete a snažte se vymyslet co nejvíc řešení, jak by mohl příběh skončit. Nebo dokončete povídání: Po poslední atomové válce byla Země mrtvá. Nic nerostlo, nic nežilo. Poslední člověk seděl sám v místnosti. Vtom někdo zaklepal na dveře 6. tvoření vět: zvolte si několik písmen. Všechna to budou písmena, jimiž začínají slova. Poskládejte podle těchto písmen větu, která bude dávat smysl. 7. zdokonalení: jak byste zdokonalili věci pro běžné používání (ÚZko, jídlo v menze, zubní kartáček apod.) 9

10 Co kreativitu ničí? 1. přemýšlení o jistotě: ztrácíte odvahu. a. mějte odvahu riskovat! b. buďte činní v oblastech, ve kterých můžete riskovat bez nebezpečí 2. konkurenční tlak: snad pomáhá k lepším výkonům, ale zabíjí kreativitu. Zabraňuje spolupráci a komunikaci, kdo se zaměřuje na konkurenta, nezaměřuje se na problém. a. uvolněte klima, ve kterém pracujete 3. předpokládané myšlenky: napadají vás očekávaná řešení (řešení rutinní), tzv. in-box thinking a. zostřete svou pozornost, soustřeďte se b. zkuste záležitost posuzovat nezaujatě c. vyjděte z krabice! 4. odměňování: kdo pracuje jen kvůli odměně, není kreativní a. postavte do popředí problém, ne odměnu 5. nedůslednost: i kreativní myšlenku nutno podrobně rozpracovat, a to již nijak zábavné není. Nenechte se proto touto fází odradit a pečlivě ji proveďte a. pozorně a neochvějně sledujte své cíle b. energii koncentrujte na jeden návrh a ten rozpracujte. Neskákejte z jednoho na druhý 6. časový tlak: mnoho lidí tvrdí, že pracují nejlépe pod tlakem. V časovém presu se ale zoufalý člověk chytá první myšlenky, kterou navíc nijak zvlášť nepromyslí. a. plánujte si práci s dostatečnou časovou rezervou a začněte pracovat na úkolu hned 7. špatné rámcové podmínky: někdy se špatně vytváří kreativní myšlenky na místech, kde obvykle pracujeme nebo v čase, kdy jsme vyčerpaní či je to čas na odpočinek. a. kreativní přemýšlení pouze oddělte místně a časově od rutinních místností a časů 8. samolibost: hrozí, že se zaseknete na jednom bodě, protože jej vyložíte jako bezchybný a nehodný žádné změny a. neusněte na vavřínech b. sledujte nové trendy co když je někdo lepší, než vy? 9. lhostejnost, nezájem: nebaví vás vaše práce, pak jistě nebudete kreativní a. odhalujte zajímavé aspekty vašeho úkolu b. rozviňte svou hloubavost 10

11 10. nevhodná struktura: pokud chybí předpoklady k tomu, že vaši kreativní myšlenku někdo ocení, i ty nejlepší myšlenky zapadnou. Pak budete asi produkovat kreativní myšlenky pouze naoko. a. řekněte to svému nadřízenému b. pro nadřízeného: nastavte klima vhodné pro přijetí takových myšlenek 11. nedostatečné sebevědomí: sebepodceňování je skutečný ničitel kreativity, jelikož nevymýšlíte nové myšlenky proto, že se bojíte, že to nezvládnete, nebo že narazíte. a. berte tento úkol jako výzvu dozvědět se více o svých schopnostech. Jak budete mile překvapeni, pokud takový úkol zvládnete a ještě přitom úspěšně! Použitá literatura: Fisher, Robert. Učíme děti myslet a učit se: praktický průvodce strategiemi vyučování. Praha: Portál, Nöllke, Matthias. Naučte se myslet kreativně: kreativní techniky pro váš úspěch v praxi. Praha: Grada publishing, Time management, plánování hodiny V této kapitole se seznámíme s organizací času time managementem, neboť je nedílnou součástí každodenního života. Vysvětlíme si, jak se nás bezprostředně čas dotýká a jak si jej správně zorganizovat pro nalezení životní harmonie. Znáte ten pocit, že vám pracovní povinnosti přetékají přes hlavu a vy nevíte, do čeho se pustit dřív? Připadá vám, že nic nestíháte a přáli byste si, aby měl den alespoň o pár hodin víc? Nedostatek času je pro mnoho lidí problém, se kterým se nedokáží vypořádat. Přitom stačí dodržovat několik základních pravidel, která spadají do oblasti time managementu. Time management je způsob, jak si uspořádat čas a jak s ním hospodařit. Tou nejzákladnější radou je plánovat tak, aby byl čas využit co nejefektivněji. Se správným načasováním získáte dvě až tři hodiny navíc každý den. Vycházejte z toho, že v běžném pracovním dni je pouze 60 % aktivit plánovaných a 40 % připadá na aktivity spontánní a neočekávané. Mnozí z nás také předpokládají, že zacházení s časem a rozhodování o prioritách je něco samozřejmého a málokoho napadne, že se jedná o podstatnou věc, která by měla být součásti základního vzdělání. Těm lidem, kteří mají větší tendence k chaosu, mnohdy postačí, aby pochopili psychické zákonitosti fungování své mysli, tak jak to dělají lidé organizovaní, a problém řízení času je z poloviny vyřešen. Abyste mohli efektivně pracovat v jakékoli profesi, musíte umět svou činnost a plnění úkolů, které před vámi stojí, zorganizovat. V profesích právních je organizace času o to důležitější, že drtivá většina pracovních úkolů je u nich spojena s lhůtou, jejíž nedodržení může mít fatální následky. Organizaci času nelze vnímat pouze jako řízení pracovního dne, protože problémy s organizací pracovního času často nenápadně přecházejí do času osobního. Hlavním proble- 11

12 matickým faktorem organizace času je skutečnost, že je úzce spjatá se sebekontrolou, neboť ovládnutí času znamená v prvé řadě ovládnutí sebe sama. Aby bylo možné základní principy efektivní organizace času realizovat, je třeba mít k tomu dostatečně silnou vůli. Je třeba začít tím, že si rozdělíme své záležitosti, úkoly a priority na ty, které můžeme změnit a na ty, které změnit nemůžeme. Tím odbouráme zbytečnou ztrátu času nad přemýšlením o nezměnitelných věcech. Velice důležité je dbát na odpočinek a regeneraci. Snažte se vždy po asi hodině koncentrované práce si dát pěti až desetiminutovou pauzu. Nemusí to znamenat úplnou relaxaci, můžete třeba udělat pořádek v jedné zásuvce nebo odnést nějaké dokumenty. Pokud se koncentrujete déle než hodinu, začíná vaše výkonnost klesat, ale přestávka tomuto poklesu může předejít. Time management, neboli řízení času odstraní zbytečný stres stanovením priorit k dosažení cíle. Schopnost stanovit si správné cíle a dosáhnout jich je pravděpodobně nejdůležitější dovednost, kterou si pro úspěšný život potřebujeme vytvořit. Když nemáme žádné cíle, nemůžeme si také dělat žádné plány na postup. Největší zážitky z úspěchu nám zůstanou odepřeny, protože sami nevíme, čeho vlastně chceme dosáhnout a co tedy pokládáme za úspěch. To vede ke zklamání a ke klesajícímu sebehodnocení. Nakonec přijde ztráta motivace a chuti bezcílnost. Bezcílnost Ochromení Žádné plánování Pocity méněcennosti Žádné zážitky, úspěch Cesta je jednoduchá. Začneme-li tím, že si nejprve stanovíme cíle malé, jednoduché, ale dosažitelné, můžeme také nalézt cestu k úspěchu. Až nakonec cíle dosáhneme, posílí tento úspěšný zážitek naši sebedůvěru. Začneme se cítit dobře, získáme motivaci i novou energii. Když dosáhneme vysoce položeného cíle, je to nejen důvod k radosti a hrdosti, ale také nás to povzbudí k dalším výkonům. Cíle si stanovte vždy písemně a rozložte si je na určité období na den dopředu, týden, rok a celý život. Zamyslete se, co můžete udělat již zítra a co třeba příští týden. Formulujte své cíle pozitivně (Nechci odevzdávat pozdě příspěvky na konferenci špatně, ale Do konce ledna napíšu příspěvek na březnovou konferenci to už zní lépe). Při stanovení svých cílů vyberte vždy jedinečnou, správnou formulaci. Vaše formulace musí být měřitelná a zároveň uskutečnitelná. 12

13 Stanovení priorit znamená každodenní rozhodnutí o tom, co chcete nebo musíte vyřídit jako první k dosažení svých cílů. Neznamená to, že budete zanedbávat všechno ostatní. Dojde-li na některém místě k potížím, vzniká akutní potřeba jednání a vy musíte své priority pozměnit. První zásadou při rozdělení vašich věcí je položit si otázku: Jsou to věci důležité nebo nutné? Důležité aktivity jsou zásadní, ty vás posouvají dále k vašim cílům. Nutnosti či nutné aktivity vyžadují vaši pozornost, přitom však nemají bezprostřední vliv na váš cíl. Bohužel většina lidí má tendenci začít pracovat nejprve na věcech méně podstatných. Tato jednoduchá praktická pomůcka vám pomůže zejména tehdy, je-li třeba učinit rozhodnutí o tom, které úkoly musíte vykonat dříve. Podle toho, jak vysoká či nízká je naléhavost úkolu, rozlišíte 4 možnosti hodnocení a následné zpracování úkolu. Naléhavé Ano Ne Důležité Ano Priorita A Vyřídit ihned a osobně Priorita C Redukovat, delegovat Ne Priorita B Strategicky naplánovat a určit termín Priorita D Odstranit, hodit do koše A B C D tvoří 15 % všech úkolů, k výsledku přispívá 65 %. Tyto úkoly musí být vykonány ihned, jakmile budou volné kapacity pro jejich zpracování. tvoří 20 % všech úkolů, k výsledku přispívá 20 %. Tyto úkoly je třeba termínovat. Mohou se stát problematickými ve chvíli, kdy musí být vyřízeny v co nejkratší době. tvoří 65 % všech úkolů, k výsledku přispívá 15 %. U tohoto typu činností hrozí, že se jimi často necháte pohltit. V nejlepším případě je převelte na někoho jiného. Jejich řešení nebude patrně příliš náročné. tyto úkoly jsou obtížným šumem, ale právě ony tvoří podstatnou část mlhy hektické operativní činnosti. Bývají často plněny jako první, což má za následek vzniku nedostatku času pro plnění úkolů z kategorie naléhavých! Existuje bohužel mnoho situací, ve kterých nám ostatní lidé bez závažného důvodu kradou čas. I vaše ochota má své meze, když vás někdo stále zaměstnává jen pro své cíle nebo když se samou ochotou nedostanete ke svým vlastním záležitostem. Když řeknete jen ano a nikoli ne, nenajdete čas, abyste uskutečnili vám svěřené věci nebo vaše vlastní cíle. Slovíčko ne je proto tím, které nejvíce šetří čas. Vědomě řekněte ne, když od vás někdo chce něco, co by vás momentálně blokovalo. Pokud to má cenu, domluvte si termín. Předem si však natrénujte, jak říci ne tak, aby to nikoho nezranilo. Toho dosáhnete nejjednodušším způsobem tak, že svému protějšku naznačíte, že máte zájem o jeho cíle, ale současně mu vysvětlíte, že vaše momentální činnost nepřipouští, abyste se zapojili. 13

14 Čím komplexnější a obsáhlejší je nějaký úkol nebo projekt, tím více času byste měli investovat do plánování. Protože čím lepší je plánování, tím více času pak ušetříte při provedení. Díky dobrému plánování také často výrazně klesá počet chyb. Proč plánovat písemně? Nic už nezapomenete. Sami se sebou uzavřete smlouvu a spíše potom potřebné věci uděláte. Základní pravidla plánování: žádné plánování bez termínu. hlavním principem plánování je písemný záznam. poznamenejte si všechny aktivity, úkoly a termíny ihned do svého diáře nebo na seznamy. Jen tak si udržíte v každé situaci přehled a můžete se soustředit na to podstatné. Základním principem jakéhokoliv time managementu je písemnost. Dostat věci z hlavy nestresovat se možností zapomínání. Při plánování můžete využít papír, diář, seznamy úkolů, nástěnku, telefon. Zvolte variantu, která je vám nejbližší. Myšlenku zapisujeme nejpozději v okamžiku, kdy si uvědomíme, že ji nesmíme zapomenout. Naplánujte jen určitou část své pracovní doby, podle zkušeností cca 60 %. Zbylých 40 % byste měli nechat volných pro neočekávané události, především vyrušení a zloděje času, aby zbytek vašeho plánování nepřišel vniveč. Kromě toho se také nedostanete do potíží, když bude nějaká aktivita trvat déle, než bylo plánováno. Pracovní doba Plánováno pro úkoly Nenaplánováno, Pro neočekávané události 60 % 40 % Přes všechna pravidla a dělení plánování nezapomínejte nikdy na čas, který věnujete sami sobě. Slyšeli jste někdy pojem tichá hodinka? Toto označení platí pro čas vyhrazený pro váš osobní prostor. Možná budete překvapeni, ale tento čas přináší enormní nárůst produktivity. Dbejte vždy o to, abyste zacházeli šetrně se svými silami a zavčas načerpejte energii. Předejdete tak stavu vyhoření, označovanému často slovním spojením burn out. Než se zmíním krátce o tom, jak může dojít k úplnému vyčerpání, zkuste se na chvíli zamyslet, jak tomu předejít. Patříte k lidem, co jsou rádi k dispozici? Najděte si vždy ve svém čase hodinku denně, kdy budete pracovat nerušeně a soustředěně např. na úkolu označeném jako priorita B. Kromě vyhledání klidného prostředí byste se měli naučit své pracovní činnosti kompenzovat. Vedle sportu naleznete jistě jiné aktivity, které obohatí váš duševní horizont. Sympatickým rozptýlením může být tzv. mozkový jogging, tedy práce s hlavolamy. Dělejte cokoliv, co vám pomůže uvolnit se a přispěje k regeneraci! Četba odborných časopisů, zvládnutí přílivu ů či vedení dlouhých telefonních hovorů. Všechny tyto činnosti jsou každodenním žroutem a zlodějem času. Společně se tedy zamyslíme nad tím, jak efektivně tyto hříšníky odstranit. Jen proto, že vám někdo nabídne něco k pročtení, neznamená to, že to hned musíte přečíst. Sestavte si seznam publikací, které vás zajímají, ostatní podklady předejte ihned dál. Obdobně budeme postupovat při zpracování mailů. Více než polovina ů je skutečně jen málo relevantní pro naši práci. Jak si v nich udržet přehled? Založte si složky. Struktura složek by měla být smysluplná. Vyberte si strukturu, která odpovídá vašim pracovním procesům. Většinou máme tendenci otevírat y ihned a ihned na ně odpovídat. Zamyslete se, 14

15 zda by nestačilo zpracovávat příchozí y v blocích (ráno, v poledne a večer). Mnoho času vám ušetří funkce podpisu, kterou lze v ové schránce nastavit. Na závěr několik rad, jak vést úspěšně telefonické rozhovory. Všechny telefonáty si uspořádejte do bloků a vyřizujte je postupně. Na začátku dlouhých hovorů se zeptejte, zda má dotyčný dostatek času. První dojem na telefonického partnera by měl být vždy pozitivní. Je všeobecně známo, že někteří lidé podléhají při telefonické komunikaci zvýšenému stresu. Proto je vhodné navodit pozitivní dojem a klienta tak uklidnit. Profesionální přístup přináší výhody na všechny strany získáte tak důvěru a vytvoříte si tak kladné vztahy s kolegy. Základní principy time managementu Principy a techniky správného plánování času nejsou nijak náročné. Jde především o to, abyste si je dostatečně osvojili a aby se staly nedílnou součástí vašeho života. Jen tak budou skutečně efektivní. Vytvořte si seznam priorit Zastavte se a v klidu se zamyslete, co je pro vás nejdůležitější. Vytvořte si žebříček svých priorit a snažte se svůj čas plánovat tak, abyste svým hlavním úkolům mohli věnovat tolik času, kolik si přejete. Nejde jen o to, abyste stihli vše, co potřebujete udělat, ale abyste to navíc zvládli bez stresu a s uspokojením. Můžete k tomu využít tabulku uvedenou výše v textu s prioritami rozdělenými na A, B, C, D. Úkoly si napište Napište si na papír seznam úkolů, které jsou před vámi. Připište k nim vše, co vás k jejich realizaci napadá, a uvažujte, kolik času vám jejich vypracování zabere. Dostanete tak úkoly ven z hlavy, což vám pomůže zbavit se stresu. Máte-li před sebou nějaký velký úkol, rozložte si ho na menší části. Ty si časově rozplánujte tak, abyste jej celý bez problémů stihli. Nepřeceňujte se Dejte pozor, abyste si na svá bedra nenaložili příliš velký náklad. Buďte nekompromisní a držte se hesla: Co mohou udělat jiní, ať udělají jiní. Uvažujte o svých schopnostech reálně. Pokud je úkol nad vaše síly, nebojte se ho odmítnout. Je to jednodušší než později vysvětlovat, že s ním nemůžete hnout. Když se však náročnému úkolu vyhnout nemůžete, nestyďte se požádat někoho o pomoc. Naplánujte si den Večer si napište vše, co musíte následující den splnit a časově si činnosti rozvrhněte. Vypozorujte na sobě, kdy v průběhu dne jste nejaktivnější, kdy vám jde práce nejlépe a snažte se nejdůležitější úkoly plánovat právě na tuto dobu. 15

16 Pár rad, které vám ušetří čas 1. Budík je váš přítel Je to jedna z nejlepších pomůcek pro řízení času. Když vám ráno zazvoní u hlavy, vstaňte. Budete tak mít dostatek času na přípravu do nového dne a třeba i na dokončení restů ze dne předešlého. 2. Pořiďte si diář Je to další skvělá pomůcka pro úspěšné řízení času. Zaznamenejte si do něj, kdy je třeba něco udělat, zařídit či projednat. Noste jej vždy s sebou, ať máte potřebné informace vždy po ruce. K tomuto účelu může výborně posloužit mobilní telefon. 3. Využijte čekání produktivně Člověk stráví velkou část dne čekáním. Mějte s sebou vždy knížku nebo si připravte jinou činnost, kterou můžete ve volných chvílích provádět. Nedělejte ale důležité věci, na ty potřebujete klid a dostatek času. 4. Mějte pořádek ve svých věcech Ušetříte spoustu času, když nebudete muset stále hledat, co potřebujete k práci. Udržujte si věci na svém místě. 5. Nenechte se vyrušovat Když se potřebujete na něco soustředit, ztlumte si vyzvánění na mobilním telefonu, vypněte facebook, poproste lidi, kteří jsou kolem vás, ať se ztiší a nemluví na vás. Práce vám půjde lépe. 6. Nezapomeňte si dát přestávku Když už vám jde práce pomalu a těžko se na ni soustředíte, vypněte na chvíli, odpočiňte si. Odměňte se 7. Udělejte si radost. Tím se pozitivně motivujete do další práce. Dohodněte se například se svým kolegou, že až s přípravou skončíte, půjdete si zahrát squash, sednout si na kávu či dát si punč na vánoční trhy. Invenci se meze nekladou. Pro efektivní a účelné rozdělení hodiny je nutné, aby si studenti udělali na každou hodinu plán výuky. V tomto plánu budou mít zaznamenán průběh hodiny a to co do obsahu i rozsahu jednotlivých aktivit. Aktivity je vhodné rozepsat podrobněji (jak bude probíhat, jaký materiál k tomu potřebuji, apod.) Každá hodina by měla mít svůj cíl, jehož splnění by studenti měli ověřit na konci hodiny krátkým hodnocením/shrnutím hodiny. Každá hodina, tak jako jakákoliv práce, by měla mít svojí úvodní část, jádro a pak část závěrečnou, ve které se zopakuje, co bylo na hodině řečeno, jaké informace či dovednosti byly na hodině získány. Dobře sestavené plány se vyznačují řadou znaků. Neuvědomované, nestrukturované plány, jaké užíváme v každodenním životě, mohou obsahovat pouze cíl a nějaké obecné představy, jak jej dosáhnout. Zřídkakdy se zapisují, málokdy obsahují konkrétní podrobnosti, jak postupovat, a druzí lidé se podle nich nemohou řídit. Dobře sestavený plán poskytuje rámec, který lidem umožňuje promýšlet si svoje budoucí činy. Pomáhá uspořádat a strukturovat myšlení i praktické vykonávání úkolů. Dobrý plán má řadu důležitých znaků: 16

17 1. zahájení jak začít? kde začít? 2. praktické konání co dělat? v jakém pořadí? 3. sledování průběhu daří se plán? co si potřebujeme zapamatovat? 4. hodnocení výsledků je úkol dokončen? osvědčil se plán? Je důležité, aby plány obsahovaly výchozí bod. Jasně vyznačený začátek, čili zahájení ukazuje vykonavateli plánu, co má dělat, jaké kroky jsou náplní jeho konání. Dobrý plán obsahuje složku praktické činnosti a složku myšlení. Dobré plány také umožňují sledování, což znamená, že obsahují myšlenkové kroky, které lidem umožňují posuzovat, co dělají a co chtějí dělat. Bez stadií sledování a hodnocení by plán byl jen souborem příkazů pro daný úkol. Dobrý plán je strategický a zahrnuje dovednosti. Strategický plán by měl obsahovat vzorec ZKSH (zahaj, konec, sleduj, hodnoť), nemusí však obsahovat pouze tyto 4 kroky. Některé plány mohou mít mnohem více kroků; třeba dva týkající se zahájení, tři týkající se konání atd. V některých plánech může mít jeden krok několik funkcí (konání a sledování nebo sledování a hodnocení). Ideální číslo pro konečný počet kroků je 7 (plus mínus 2). Dobrý plán může 1. pomoci vám 2. pomoci vaší skupině 3. pomoci jiným 4. ukázat, jak jste to udělal 5. ukázat jiným, jak to dělat Příklad plánu hodiny přikládám v příloze č. 1. Použitá literatura: Fisher, Robert. Učíme děti myslet a učit se: praktický průvodce strategiemi vyučování. Praha: Portál, Knoblauch, Jörg, Wöltje, Holger. Time management, Praha: Grada publishing, Pacovský, Petr. Člověk a čas: Time management IV. generace. 2. aktualizované vydání. Praha: Grada publishing, Rentková, Lucia. Time management. In Tomoszek, Maxim, Tomoszková, Veronika (eds.). Kurz právnických dovedností. Olomouc: Iuridica Olomucensis,

18 2.3 Týmová spolupráce Pro začátek si uvědomme, že street law je metodou, která učí prostřednictvím učení jiných. Je dobré si uvědomit, že studenti se učít učením žáků, ale že se také učí vzájemně ve dvojicích, do kterých jsou u nás rozděleni a ve kterých pracují (učí). Práci ve dvojici by měl charakterizovat následující výrok: mysli prober s partnerem vyslov přede všemi. Do společné práce byste měli vstupovat s vlastním vkladem, vlastními myšlenkami a nápady, nebýt pouze pasivní a čekat, co vymyslí spolužák (mysli), svoje nápady byste pak měli prezentovat jako dvojice, která se na nich shodla, která již provedla vnitřní diskuse a domluvila se na konečném řešení (prober s partnerem). Dobrá spolupráce proto navenek nevypadá jako monology dvou individualit, ale jako společný prodiskutovaný názor, se kterým se ztotožňují oba ze skupiny (vyslov před ostatními). Každý člověk je jiný. Každý z vás (člověk) má vlastní zásobu znalostí, představ a zkušeností, s jejichž pomocí se orientuje ve světě. Každý z vás má jedinečné schopnosti a svérázný styl učení. Je potřeba vás proto chápat jako individuality. Avšak pokud jsou všichni individualitami, nemělo by být veškeré učení individualizováno? Učení může být samostatnou činností. Předloží se vám určitý předpis či soubor pokynů a můžete reagovat po svém a vychutnávat si situaci individuálního učení. Avšak většina učení probíhá ve společenském kontextu, lépe materii pochopíte, pokud máte zprostředkující působení druhého člověka učitele, spolužáka, který vám na věc poskytne jiný pohled, pomůže, vysvětlí, domyslí myšlenku, kterou vy již domyslet nedokážete. Mnohé z našeho učení je založeno na úspěchu dosaženém spoluprací. Společně s druhými toho můžeme dosáhnout více, než samostatně. Příčinou toho, proč je člověk v současnosti ze všech živočišných druhů nejúspěšnější, je to, že dokážeme spojit pružnost a badatelskou vynalézavost jednotlivců s tvůrčí silou společného snažení. Týmová spolupráce je, jak již sám název napovídá, spolupráce lidí různých vlastností, schopností a znalostí na nějakém projektu. Týmová spolupráce se prosazuje především pro složitější úkoly, které vyžadují kreativitu a různé pohledy na problém. Pokud týmová spolupráce dobře funguje, přináší lepší výsledky, než kdyby na stejném úkolu pracovali jednotlivci. Matematicky by se tento efekt dal vyjádřit takto: 18

19 = 5 práce jednotlivců + synergický efekt = výsledek týmu Potenciál skupiny není součtem potenciálu jednotlivců, ale převyšuje ho. Je to dáno vzájemným eliminováním nedostatků jednotlivých lidí a vzájemným podněcováním a inspirací. Tento efekt se vyskytuje, pokud mají lidé v týmu rozdílné znalosti a zkušenosti, navzájem se inspirují a přistupují různě k práci, čímž přinášejí nový pohled na daný problém. Také zde funguje odpovědnost vůči spolupracovníkům, která jedince pohání k vyšším výkonům, a členové si jsou navzájem oporou. Jaké jsou výhody práce ve skupině? 1. rozvíjení sociálních dovedností: uplatňují se ve vzájemné práci a ve vzájemné komunikaci 2. rozvíjení rozumových dovedností: v důsledku nutnosti vysvětlovat jeden druhému, domlouvat se o významech a řešit vzájemné problémy 3. emoční podpora: prostřednictvím motivačních účinků nadšení skupiny nebo jejích vůdčích členů Může však nastat i negativní synergie, pro kterou platí následující rovnice: = 1 práce jednotlivců negativní synergický efekt = výsledek týmu Negativní synergie nastává, když jedinci v týmu nemají společné cíle, jednotlivci se snaží o sebeprosazení na úkor týmu a méně průbojní lidé v týmu nemohou nebo nedokážou vyjádřit své názory. Může působit i negativní tlak skupiny, který snižuje výkon schopných jedinců na průměr tak, aby nevyčnívali. S tím souvisí i obava z odlišnosti, skupinová lenost a špatné vztahy ve skupině. Výše jsme si řekli, že je dobré, když jsou v týmu různé osobnosti s různými pohledy na věc. Pro rozlišení rolí v týmu se nejčastěji používá Belbinův test týmových rolí, který definuje devět rolí, které jsou v týmu potřeba. Tým nemusí mít devět členů, ideální je, když je v týmu 5 7 lidí, kteří si mezi sebe rozdělí, podle svých povah a schopností, následující role. Inovátor Inovátoři jsou kreativní lidé, kteří se na věci dívají jinak než ostatní. Jsou schopni nacházet nové a odlišné pohledy na věc. Jsou to nositelé změn, jejich přínos je velký obzvláště v dnešním rychle se měnícím tržním prostředím. Riziko u těchto lidí spočívá v tom, že se mohou zablokovat pro plnění cílů, které je odlišné od jejich řešení a myšlenek. Vyhledávač zdrojů Tito jedinci jsou schopni vyhledat a sehnat cokoliv lidi, informace, finance nebo zařízení. Jednají rychle a snadno okouzlí jiné lidi. Slabou stránkou u Vyhledávačů zdrojů může být ztráta motivace, pokud se jednání dlouho vlečou a oni nemohou kreativně jednat. 19

20 Koordinátor Tito lidé jsou přirozenými vůdci, jsou odpovědní a zaměřeni na cíle týmu. Mají dostatek sebedůvěry, ale neprosazují se za každou cenu. Dokážou ocenit ostatní a motivovat je i nehmotnými statky jako jsou pochvala nebo osobní uznání. Problémem Koordinátorů může být odkládání nepříjemných rázných opatření. Formovač Tato role je vedle Koordinátora druhou vedoucí rolí. Formovači ale vedou autoritativně, direktivně a tvrdě. Mají spoustu energie a nezaleknou se překážek. Jsou pro ně důležité termíny a čas, proto se snaží postupovat rychle a efektivně. Slabou stránkou může být nedostatek chuti věnovat se analýzám, proto jim mohou uniknout důležité detaily, na základě kterých mohou chybně rozhodnout. Vyhodnocovatel Vyhodnocovatel sleduje aktivity týmu většinou zpovzdálí a hledá na jeho plánech a myšlenkách chyby a možná rizika. Umí vnímat situaci z různých aspektů a dokáže dobře odhadnout slabé stránky řešení. Problémy mohou nastat, pokud svou kritiku prosazuje příliš, to může vést až k demotivaci ostatních členů týmu. Týmový pracovník Týmový pracovníci jsou dobrosrdeční a přátelští lidé, kteří staví nade vše dobré vztahy mezi lidmi v týmu. Udržují dobrou atmosféru v týmu a pomáhají zmírňovat dopady konfliktů. Jejich slabou stránkou je neschopnost vyvinout tlak na ostatní a řešit těžké situace. Jejich snaha zachovat dobré vztahy za každou cenu může vést až ke ztrátě respektu u ostatních, kteří mohou jejich dobroty začít zneužívat. Realizátor Realizátoři mají rádi normy, harmonogramy, řád, systém, pravidla a také je pečlivě dodržují a nemají rádi jejich narušování. Problémy mohou nastat, pokud řád přerůstá v byrokracii a nepružné prostředí, které nebude přinášet nové myšlenky. Dokončovatel Tito lidé jsou soustředěni na detaily a snaží se, aby bylo vše dokonalé a perfektní. Dokážou nacházet nedostatky a vylepšovat práci ostatních. Avšak jejich posedlost detaily a strach z chyb může dojít až ke zbytečnému prodlužování práce a ztrátě času. Specialista Tato role není tolik ovlivněna osobností jedince, stojí na vysoké úrovni jeho odborných znalostí. Jeho přínosem je vysoká specializovanost a profesionalita. Slabší stránkou je časté používání odborných termínů, kterým ostatní nerozumí. To může vést až k tomu, že ostatní nebudou dávat najevo, že něco nepochopili, aby nebyli za hlupáky. 20

21 Schopnost navazovat nové vztahy Umět navazovat nové vztahy je důležité především pro nové zaměstnance nebo členy týmu, ale také pro povolání, která pracují s lidmi. Toto umění se vyznačuje následujícími schopnostmi: rychlá orientace v novém prostředí, přátelský způsob jednání s novými lidmi a schopnost včlenit se mezi stávající kolektiv. Důvěryhodnost Důvěra je základem vztahů s druhými lidmi. Člověk může ovládat techniky prezentace nebo plánování, ale bez důvěry jiných lidí mu to bude k ničemu. Bez důvěry nepřesvědčí žádného posluchače ani nenadchne lidi pro své plány. Peters-Kühlinger ve své knize definuje tři fáze při budování důvěry: 1. Komunikujte jasně a srozumitelně komunikujte tak, aby posluchačům bylo jasné, co jim sdělujete nebo co po nich chcete. Snažte se vyvarovat pro ně nejasným sdělením. 2. Komunikujte otevřeně a transparentně lidé se většinou cítí ohroženi neznámým, proto je důležité, abyste pro ně byli čitelní a tím pádem pro ně důvěryhodní. 3. Dávejte víc důvěry, než očekáváte snažte se ostatním dát více důvěry, než očekáváte pro sebe. Příkladem může být, že nadřízený dá více důvěry svým podřízeným, kteří si ho za to budou více vážit a budou se snažit ho nezklamat. Proč je Schopnost spolupráce s druhými lidmi potřebná pro studenty? Studium na vysoké škole bylo dříve orientováno spíše jako samostatná práce, ale dnes se stále více vyskytují snahy zapojit studenty do projektové práce. Studenti tedy musí, v rámci svých studijních povinností, zvládnout zpracovat seminární práci nebo nějaký menší projekt společně s dalšími lidmi. Aby taková práce byla efektivní a pro všechny zúčastněné co možná nejpříjemnější, je dobré rozvíjet právě schopnosti spolupráce s druhými lidmi. Ve firmách se již dnes řeší spousta úkolů týmovou prací na projektech, proto je dobré aby si studenti tyto schopnosti osvojili co nejdříve. Kdy je třeba pracovat týmově? Jaké druhy úkolů si vyžadují sestavení týmů? Práce více lidí je třeba: 1. úkol by zvládl jedinec, ale je třeba jeho splnění urychlit (odeslání velkého množství pošty, není třeba žádné spolupráce) 2. úkol by jedinec nezvládl, protože je nad sílu jednoho člověka (zvednout těžké břemeno, je třeba koordinace) 3. úkol se skládá z mnoha operací, které je třeba vykonat současně nebo koordinovaně (hra orchestru nebo kvarteta orchestr vyžaduje dirigenta, kvarteto dokáže udržet koordinaci samo) 21

22 Teprve úkoly třetího druhu umožňují týmovou práci. Ale ne každý úkol tohoto druhu je vhodný pro týmovou práci. Musí splnit ještě další požadavky: 1. Úkol musí lidem dovolit, aby byli v častém kontaktu a měli často příležitost setkávat se tváří v tvář. 2. Úkol musí dovolit lidem, aby uplatnili to, v čem se od ostatních liší. Úkol, který lze jednoduše rozdělit na několik stejných operací, nelze řešit týmově. 3. Souhrnně řečeno, tým může vzniknout tehdy, když se protnou tři druhy potřeb: potřeba splnit úkol, potřeby jednotlivce a potřeby skupiny. 4. Úkol: potřeba něčeho dosáhnout o něčem se mluví, na něčem se pracuje. 5. Jednotlivec: lidé přicházejí do skupin (týmů) se svými potřebami obživa, jistota, kvalita vztahů, úcta ostatních, potřeba seberealizace. 6. Skupina: potřeba udržovat se, odlišit se od ostatních atd. Členy týmu vybíráme podle tří kritérií: 1. odborná nebo profesionální zdatnost 2. schopnost pracovat jako člen týmu 3. žádoucí osobní vlastnosti Výběr podle odborné zdatnosti: Nepotřebujete umět všechno, abyste mohli posoudit, je-li někdo jiný v něčem dobrý nebo ne (dirigent neumí hrát na všechny nástroje). Pokud se jedinci budou navzájem doplňovat, nemusí být univerzální. Výběr podle schopnosti pracovat jako člen týmu: Do psího spřežení se nedostanou dva druhy psů: ti, kteří nespolupracují a ti, kteří spolupráci narušují. Výběr podle žádoucích osobních vlastností: Je důležitý především proto, aby tým netrávil většinu času péčí o vztahy, komunikaci a spolupráci, ale aby v tomto směru fungoval automaticky a všichni se mohli věnovat dosahování cíle. V dobře vybudovaném týmu není třeba marnit čas uhlazováním rozporů. Každý jedinec zařazený v týmu musí s ostatními sdílet všechny své schopnosti, pro podezíravost, hlídání vlastního teritoria a žárlivé střežení svého přínosu není prostor. Jedinec musí mít k týmu důvěru. Metodická poznámka pro učitele Každý jedinec přistupuje k týmové práci odlišně a je třeba je odlišně motivovat, aby přinášeli co největší přínos: 1. pozitivní je třeba jej povzbuzovat, aby mohl co nejvíce působit na ostatní členy týmu, jeho přínosu je dobré využít především při vyhrocené situaci 2. nespolupracující musíme upozornit na jeho silné stránky, např. využít jeho odbornost 3. upovídaný je třeba občas slušně přerušit tok jeho řeči, aby nevypotřeboval všechen čas mluvením, ale je třeba ho poslouchat, abychom neztratili jeho správné myšlenky 4. učitelský zpravidla člověk zkušený a znalý, což může být přínosem, proto je třeba překonat nechuť být poučován a věnovat mu pozornost 22

23 5. plachý vtáhnout ho do dění lze prostřednictvím bezpečných otázek, na kterých si ověří, že může přispět, je třeba každý jeho příspěvek ocenit 6. pochybovačný i pochybovačných otázek je třeba, především k ověření správnosti přijatých rozhodnutí (promiňte mu, že cílem jeho otázek je především někoho nachytat) 7. hádavý využijte ho, ale zabraňte mu ovládnout skupinu 8. nezúčastněný klaďte mu přímé otázky, ptejte se ho na věci, které se týkají jeho nebo jeho práce. Použitá literatura: Fisher, Robert. Učíme děti myslet a učit se: praktický průvodce strategiemi vyučování. Praha: Portál, Jarošová, E. a kol. Trénink sociálních a manažerských dovedností. Praha: Management press, Malečková, Monika. Možnosti rozvoje v soft skills na Masarykově univerzitě: schopnosti spolupráce s druhými lidmi. Dostupné na: cit Komunikace, zjednodušování, laický jazyk Co se vám vybaví pod pojmem komunikace? Je to rozhovor? Slova? Někoho napadne řeč těla nebo neverbální komunikace. Všichni dennodenně komunikujeme se svým okolím. Kupujete si ráno v trafice noviny? Reklamujete v obchodě nové boty se zlomenou podrážkou? V tom případě potřebujete nalézt správná slova pro různou příležitost a dodat jim odpovídající váhu. Všimli jste si, že volíte jiná slova v rozhovoru se známými a jiná při styku s osobami nadřazenými či naopak se studenty? A nejen slova, ale že i vaše řeč těla může vyjadřovat váš postoj k dané osobě a vyjádření souhlasu či nesouhlasu s jejími myšlenkami? Pod pojmem komunikace rozumíme zejména přenos a výměnu informací v mluvené, psané, obrazové nebo činnostní formě, která se realizuje mezi lidmi, což se projevuje nějakým účinkem. Dále je také výměnou významů mezi lidmi použitím běžného systému symbolů, je výrazem efektivního sebevyjádření. Komunikátor je osoba, která předává informaci. Komunikant je osoba, která informaci přijímá. Komuniké je zpráva, kterou komunikátor vysílá komunikantovi. Komunikátor i komunikant jsou rozdílně smýšlející osoby, které do přijímané či vysílané zprávy promítají své zkušenosti, dovednosti, osobní postoje, momentální stavy nálady. Přiřazují slovům určitý význam. Právě ona rozdílnost mezi osobami způsobuje, že komuniké nemusí být stejně vnímáno osobou, která zprávu vysílá, a osobou, která ji přijímá, může docházet ke komunikačnímu šumu, k určitému zkreslení původního komuniké. Komunikační jazyk, tedy jazyk, pomocí kterého komunikujeme a přiřazujeme slovům určitý význam, je specifický pro každou osobu a právě zde může docházet k nedorozuměním a chybám v komunikaci. Verbální komunikace tvoří přibližně 50 % našeho sdělení. Zdůraznili jsme si, že při přenosu zprávy od komunikátora ke komunikantovi může dojít ke zkreslení komuniké vlivem nejrůznějších okolností. Jedním z faktorů, které ovlivňují přenos zprávy je i okolnost, zda umíme správně naslouchat. 23

24 Naše uši jsou sice v pořádku, ale to ke skutečnému pochopení obsahu slov nestačí. James Borg ve své knize Umění přesvědčivé komunikace dokonce uvádí, že za jednu minutu jsme schopni říct slov, ale myslet dokážeme až rychlostí slov za minutu. A protože naše schopnost myslet převyšuje naši rychlost mluvení, naše myšlenky během rozhovoru s jinou osobou začínají bloudit a máme tendence přemýšlet nad něčím docela odlišným od tématu hovoru. Necháme se vyrušit jakýmkoli vnějším vjemem, věta zmíněná v rozhovoru v nás můžete spustit nové myšlenkové pochody, které jsou rozhovoru a zprávě, která nám je sdělována, velice vzdáleny. Poslouchání je složitější proces, který vyžaduje naše plné soustředění. Ze všech zvuků, které dolehnou k našim uším, si vybereme jen ty podstatné, a následně potřebujeme u informace zachovat pozornost. Se zprávou pak ve své mysli pracujeme, zařazujeme si ji do souvislostí, uvažujeme, kde jsme informaci již slyšeli. A pak přichází poslední nezbytná fáze zapamatování si dané informace. Ještě vhodnější pro komunikaci je aktivní naslouchání. Jedná se o proces, do kterého zapojujeme i své předchozí zkušenosti, svou náladu a přiřazujeme slovům určitý smysl. Při této činnosti dáváme najevo, že nás osoba zaujala, nasloucháme jí a dokážeme pochopit smysl toho, co nám chce sdělit, zvažujeme její názory a hodnotíme je, připravujeme si doplňující otázky, snažíme se kriticky hodnotit obsah zprávy, poskytujeme zpětnou vazbu. Verbální komunikaci můžeme definovat jako vyjádření myšlenek pomocí slov (a to nejen mluvenou formou, ale i psanou). Význam slov verbální komunikace je dotvářen pomocí paraverbální a neverbální komunikace, o kterých budeme hovořit v následujících podkapitolách. Slovy označujeme ve verbálním projevu konkrétní i abstraktní předměty a je potřeba zdůraznit, že právě u abstraktních předmětů může docházet k nepochopení v komunikaci. Abstraktním slovům mohou různí lidé přikládat odlišné významy závislé na jejich osobních zkušenostech. Každý z nás má svůj jazykový styl, který se tvoří během celého našeho života a ovlivněn řadou faktorů. Jedná se jak o výběr slov, tak i jejich spojování do vět, každý máme svůj jazykový styl, kterým se odlišujeme od ostatních. Tento rozdíl je způsobován mnoha vlivy prostředím, ve kterém vyrůstáme, slovy, která slyšíme doma od nejútlejšího dětství, knihami, které čteme, můžeme přebírat styl mluvy našich přátel. V právnických profesích je důležité dávat pozor na používání odborných termínů. Není vhodné užívat odborné názvosloví určitého oboru při komunikaci s laikem. Nejen že nebude rozumět obsahu našich slov, ale může si dokonce myslet, že jej schválně chceme odborným slovníkem zmást a dokázat, že jsme lepší než on. Tím může být značně narušena jeho důvěra v nás a v naši snahu mu pomoci. 24