17. STUDENTSKÁ VĚDECKÁ KONFERENCE

Transkript

1

2

3 17. STUDENTSKÁ VĚDECKÁ KONFERENCE 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy konaná 19. května 2016 pod záštitou děkana 1. LF UK prof. MUDr. Aleksiho Šeda, DrSc. Poděkování sponzorům:

4 Zpracovalo Oddělení komunikace 1. LF UK. Vydala 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy jako účelovou publikaci. Sazba a grafická úprava: Mgr. Kristýna Heřmanová Fotografie: Bc. Petr Heřman Tisk: Triangl, a. s., Beranových 65, Praha 9 ISBN

5 obsah 7 Slovo úvodem VÍTĚZNÉ PRÁCE A ABSTRAKTA PRACÍ ÚČASTNÍKŮ 11 Sekce pregraduální teoretická část 1. místo: Martin Kaňa, Patomorfologické změny v autologních transplantátech ušní chrupavky, školitel prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc., Ústav patologie 1. LF UK a VFN v Praze místo: Kateřina Malíková, MUDr. Eva Plaňanská, Má preventivní podání erytropoetinu vliv na motorickou aktivitu samců dospělých potkanů s navozeným mozkovým edémem?, školitelka doc. MUDr. Dana Marešová, CSc., Fyziologický ústav 1. LF UK 3. místo neuděleno 28 Sekce pregraduální klinická část 1. místo: Kristýna Kučerová, Pouliční screening metabolického syndromu a dalších faktorů civilizačních nemocí, školitel MUDr. Jan Brož, Interní klinika 2. LF UK a FN Motol místo: Simona Šoffová, Změna pozice kloubní plochy hlavice prvního metatarsu po Lapidusově operaci přednoží, školitel doc. MUDr. Rastislav Hromádka, Ph.D., Ortopedická klinika 1. LF UK a FN Motol místo: Mária Planá, Vliv dynamické zátěže na systolický krevní tlak u sportovců, školitel MUDr. Vladimír Tuka, Ph.D., III. interní klinika klinika endokrinologie a metabolismu 1. LF UK a VFN v Praze 45 Sekce postgraduální teoretická část 1. místo: Mgr. Zdeňka Hanusová, Příprava nových modelů pro studium prionových chorob v buněčných kulturách, školitel doc. Ing. Karel Holada, Ph.D., Ústav imunologie a mikrobiologie 1. LF UK místo: Mgr. Paulína Valušková, Superior cholinergic capacity of choline transporter-overexpressors in vivo, školitel prof. MUDr. Jaromír Mysliveček, Ph.D., Fyziologický ústav 1. LF UK místo: Mgr. Petra Valášková, Role bilirubinu v regulaci protizánětlivé odpovědi, školitelka MUDr. Lucie Muchová, Ph.D., Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN v Praze 50 Mimořádná cena sponzora vydavatelství Galén: Ing. Matúš Hornáček, Dynamika FC/DFC jednotek během buněčného cyklu, školitel doc. RNDr. Dušan Cmarko, Ph.D., Ústav buněčné biologie a patologie 1. LF UK

6 65 Sekce postgraduální klinická část 1. místo: MUDr. Jan Válka, Role DNA reparačních mechanismů v patogenezi myelodysplastického syndromu, školitel doc. MUDr. Jaroslav Čermák, CSc., Ústav klinické a experimentální hematologie 1. L FUK a Ústavu hematologie a krevní transfúze sdílené místo: Mgr. Jiří Michalec, Kognitivní deficit a jeho vliv na psychosociální fungování u schizofrenie, školitel PhDr. PaedDr. Pavel Harsa, Ph.D., Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN v Praze 67 MUDr. Hana Kolářová, Mitochondriální optické neuropatie optimalizace diagnosticko- -terapeutického algoritmu, školitel doc. MUDr. Tomáš Honzík, Ph.D., Klinika dětského a dorostového lékařství 1. LF UK a VFN v Praze 70 Mimořádná cena sponzora časopisu Zdravotnictví a medicína: Mgr. Eva Rubášová, Výskyt ADHD u osob závislých na ilegálních návykových látkách léčených v terapeutických komunitách v České republice pilotní studie, školitel prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D., Klinika adiktotologie 1. LF UK a VFN v Praze 9 Seznam účastníků

7 slovo úvodem

8

9 Vážené kolegyně, vážení kolegové! Právě otevíráte sborník 17. ročníku Studentské vědecké konference (SVK) pořádané naší fakultou. Letos se jí zúčastnilo 84 pre- či postgraduálních studentů, kteří prezentovali celkem 76 prací, tedy o 13 více než v loňském roce. Tentokrát nebyla na rozdíl od minulého roku zřízena samostatná kategorie pro nelékařské obory jejich studenti soutěžili společně se studenty lékařských oborů v sekcích pregraduální teoretické a klinické a sekcích postgraduální teoretické a klinické. Ocenění hodnotitelských komisí získalo 11 prací, další dvě pak obdržely mimořádné ceny sponzorů vydavatelství Galén a časopisu Zdravotnictví a medicína. Velmi mě potěšilo, že se letos SVK zúčastnilo mnohem více prací než loni, a oceňuji zájem studentů a jejich snahu v SVK uspět. Víme, že porovnávání vědeckých výsledků z různých oborů je obecně velmi obtížné a platí to i pro tuto studentskou soutěž. Jejím smyslem však primárně není tvorba žebříčku soutěžních prací, ale příležitost pro studenty setkat se s bádáním. Mají možnost pochopit smysl týmové práce, setkat se s dobrými učiteli, najít a nastudovat vhodnou literaturu pro řešení problému, prezentovat výsledky své vlastní práce, vyzkoušet si odbornou diskuzi, získat motivaci pro další výzkum. Věřím, že se tento smysl SVK vcelku daří naplňovat. Řada účastníků tohoto studentského klání se shoduje na tom, že ačkoli jsou teprve na startovní čáře svého bádání, chtěli by v něm pokračovat i nadále a podílet se na odhalování dosud nepoznaných záhad. A to je pro fakultu víc než dobrá zpráva. Gratuluji všem studentům, lhostejno, zda dosáhli, či nedosáhli na stupně vítězů, a rovněž jejich školitelům. Děkuji všem předsedům a členům hodnotitelských komisí. Dík samozřejmě patří i všem pedagogům, kteří se věnují studentům naší fakulty po celý rok a zasvěcují je do vědy, která je nedílnou součástí každé dobré vysoké školy. Těším se na další 18. ročník SVK v roce prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc., děkan 1. lékařské fakulty UK

10

11 sekce pregraduální teoretická část

12 VÍTĚZNÉ PRÁCE 1. místo: Martin Kaňa, Patomorfologické změny v autologních transplantátech ušní chrupavky, školitel prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc., Ústav patologie 1. LF UK a VFN v Praze 2. místo: Kateřina Malíková, MUDr. Eva Plaňanská, Má preventivní podání erytropoetinu vliv na motorickou aktivitu samců dospělých potkanů s navozeným mozkovým edémem?, školitelka doc. MUDr. Dana Marešová, CSc., Fyziologický ústav 1. LF UK 3. místo neuděleno HODNOTITELSKÁ KOMISE prof. RNDr. Libuše Kolářová, CSc. doc. MUDr. Marie Jirkovská, CSc. doc. MUDr. Jan Živný, Ph.D. ABSTRAKTA PRACÍ ÚČASTNÍKŮ Veronika Dědourková Giang Quynh Nguyenová Bc. Johanka Kučerová Bc. Lenka Súkeníková II. HODNOTITELSKÁ KOMISE prof. MUDr. František Perlík, DrSc. doc. MUDr. Milan Tuček, CSc. MUDr. Vladimír Riljak, Ph.D. ABSTRAKTA PRACÍ ÚČASTNÍKŮ Miroslav Kučera Ľubica Ďurašová Noa Ben Harav, Amos Ben Harav Eleni Tzani Michaela Dolanská, Nina Pacanová, Karel Severa

13 Sekce pregraduální teoretická část Patomorfologické změny v autologních transplantátech ušní chrupavky extirpovaných při opakovaných rhinoplastických výkonech Autor: Martin Kaňa Školitel: prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc., Ústav patologie 1. LF UK a VFN v Praze Východisko: Při operační úpravě deformací nosního septa jsou již řadu let rutinně používány části autologní elastické chrupavky z ušního boltce nebo hyalinní chrupavková tkáň ze žebra. V některých případech není vhojení těchto transplantátů z estetického či funkčního hlediska zcela ideální a musí být v průběhu času operativně umenšeny. V literatuře jsme přitom nezaznamenali žádnou práci, která by podrobně studovala stav transplantované chrupavky po delším období z hlediska případných mikroskopických změn a imunohistochemických charakteristik. Cílem naší práce bylo identifikovat tyto změny a ověřit vhodnost ušní elastické chrupavky jako transplantačního materiálu pro rhinoseptoplastické operace. Metody: Byly odebrány části transplantované elastické chrupavky od 10 pacientů v rozmezí 1 až 8 let od transplantace, takže bylo možno posoudit, do jaké míry případné změny závisí na časovém faktoru. Velikost takto získaných vzorků se pohybovala v rozmezí 1 3 mm, vzorky byly podrobně vyšetřeny za použití patomorfologických metod s cílem posoudit jejich vitalitu a identifikovat případné změny vzniklé v souvislosti s jejich přežíváním v podmínkách odlišných od původního prostředí. Kontrolní skupinu tvořily vzorky odebrané od 7 pacientů v souvislosti s patologickými afekcemi v oblasti boltce. Výsledky: Chrupavka ušního boltce kontrolní skupiny, jakož i materiál určený k transplantaci, vykazovala všechny znaky elastické chrupavky a nebylo v ní možno identifikovat žádné podstatné změny. Charakteristické rysy elastické chrupavky byly zachovány a i ve vzorcích transplantátu vyňatých po několika letech (v rozmezí 1 8 let) od transplantace. Větší fragmenty této tkáně, stejně jako menší fragmenty v jejich okolí, zůstaly vitální a ve většině případů byly zavzaty do vazivového pouzdra s cévami. V žádném případě jsme nezjistili zánětlivou reakci uvnitř preparátu ani v jeho okolí. Stejně tak jsme nezaznamenali známky vaskularizace Obr. 1. Vazivové pouzdro s cévami v okolí transplantátu, bez zánětlivé reakce. transplantátu, což bylo možno ověřit v reakci Hematoxylin-eosin s protilátkou CD34, která znázornila cévy pouze v okolí transplantátu. Častěji jsme v transplantátech také zaznamenali přítomnost vazivových jizev, v jejichž rozsahu perzistovaly jen ojedinělé chondrocyty a chyběla elastická vlákna. 11

14 Sekce pregraduální teoretická část Obr. 2. Ojedinělý nález rozsáhlé jizevnatě změněné oblasti s minimem chondrocytů a elastických vláken. Massonův modrý trichrom + Weigertův resorcin-fuchsin Jinak síť elastických vláken zůstala z valné části neporušena. Někde však nebylo možno vyloučit jejich zmnožení nebo docházelo k jejich prořídnutí a fragmentaci. Nápadný také byl úbytek chondrocytů, po kterých zbyly pouze lakunární prostory vyplněné vazivem. Přítomnost těchto prázdných lakunárních struktur jsme zaznamenali i v kontrolních vzorcích. Na 1 prázdnou lakunu u kontrol připadalo 7 vitálních buněk, zatímco u transplantátů byl tento poměr přibližně 1:1. Celkový součet vitálních buněk a bezbuněčných lakun v jednotlivých vzorcích zůstával stejný, čímž jsme mohli nepřímo ověřit správnost našeho předpokladu, že prázdné lakuny jsou výsledkem zániku vitálních chondrocytů. V některých lakunách jsme pozorovali rezidua zaniklých buněk ve formě oválných eosinofilních tělísek. Nikdy se však neprokázala zánětlivá reakce v okolí odumřelých buněk typická pro nekrózu. V ojedinělých případech jsme zaznamenali drobné bazofilní formace s rysy apoptotických tělísek, z čehož lze vyvozovat, že buňky transplantátu zanikají apoptózou. Ve většině buněk transplantátu chyběla exprese alfa-aktinu hladké svaloviny běžně prokazovaná v chondrocytech kontrolní skupiny. Lyzosomální aparát v cytoplazmě přežívajících buněk nebyl zmnožen, jak jsme mohli ověřit v reakci k průkazu CD68. Chondrocyty tedy nejevily známky autofagie, která může předcházet apoptotickým procesům. Negativní výsledek reakce proti Ki-67 prokázal nulovou proliferační aktivitu jak v transplantované chrupavce, tak u kontrolní skupiny. Míra výskytu popsaných změn nebyla závislá na době, po kterou byl transplantát voperován, ani na věku pacienta. Stav transplantované chrupavky je tedy pravděpodobně ovlivněn individuálními vlivy prostředí, ve kterých přežívá. 12

15 Sekce pregraduální teoretická část Obr. 3. Preparát transplantované chrupavky v barvení hematoxylin-eosinem. Modré šipky ukazují rezidua ve formě eosinofilních tělísek, žluté šipky prázdné lakuny po zaniklých chondrocytech. Vitální chondrocyty mají zřetelně obarvená bazofilní jádra Závěr: Autologní transplantáty ušní chrupavky zůstávají i po několika letech od transplantace kompaktní, s řadou vitálních chondrocytů i zachovaných elastických vláken. Zánětlivá celulizace, jako výraz zánětlivé reakce na transplantát, není přítomna, stejně tak chybí známky vaskularizace. V buněčné složce i v mezibuněčné komponentě chrupavkové tkáně dojde k určitým změnám, které se případ od případu liší ve své extenzitě. Ty jsou nejspíše výsledkem hypoxického poškození, které však pravděpodobně neprogreduje. Ušní elastická chrupavka proto představuje vhodný transplantační materiál pro potřeby rhinoplastických operací, který prakticky nevyvolává žádnou rejekční reakci a zároveň je do značné míry rezistentní na hypoxické poškození. Klíčová slova: změny chondrocytů, ušní chrupavka, transplantace, rhinoplastika Tabulka 1: Výsledky kvantifikace prázdných lakun po zaniklých chondrocytech: Počet vitálních buněk (na zorné pole při zvětšení 20x) Počet lakun (na zorné pole při zvětšení 20x) Poměr (vitální buňky / prázdné lakuny) Kontroly 64,7 8,9 7,25 Transplantáty 35 33,8 1,04 13

16 Sekce pregraduální teoretická část Obr. 4. Případ fragmentace elastických vláken. Massonův modrý trichrom + Weigertův resorcin-fuchsin Obr. 5. Zřetelná pozitivita chondrocytů kontrolní skupiny v reakci s protilátkou proti alfa-aktinu hladké svaloviny firmy Sigma-Aldrich oproti slabě vyjádřené pozitivitě v ojedinělých chondrocytech transplantátů 14

17 Sekce pregraduální teoretická část Má preventivní podání erytropoetinu vliv na motorickou aktivitu samců dospělých potkanů s navozeným mozkovým edémem? Autorky: Kateřina Malíková, Eva Plaňanská Školitel: doc. MUDr. Dana Marešová, CSc., Fyziologický ústav 1. LF UK Východisko: Základní podmínkou činnosti mozku je homeostáza vody a iontů. Její narušení (např. hypoxií/ischemií, traumatem, zánětem) se projevuje vznikem mozkového edému, který ovlivňuje jak strukturu, tak i funkci nervových buněk. Literární údaje uvádějí, že erytropoetin (EPO), cytokin regulující erytropoézu, se tvoří mimo ledvin i v jiných tkáních (např. v mozku, v srdci, v plicích). Popisované antiapoptotické, antiepileptické, neuroprotektivní nebo neuroregenerační účinky v mozku jsou zprostředkovány receptory na neuronech, gliových buňkách, popř. na endotelu cév (Mazur et al., 2010, Maiese 2016). Metody: V experimentu jsme pracovali s dospělými samci potkanů kmene Wistar vlastního chovu. Mozkový edém jsme navodili opakovaným podáváním destilované vody (20 % hmotnosti rozdělené do tří dávek minimální odstup mezi aplikacemi byl 8 hodin). Současně s intraperitoneální aplikací vody byl podáván OCTOSTIM (Desmopressin acetate) v dávce 0.2 mg/10 g hmotnosti. 6 hodin před prvním podáním vody jsme aplikovali erytropoetin v dávce 5000 IU/kg hmotnosti (Olson et al., 1994). Sledovali jsme horizontální (lokomoci, rychlost pohybu) i vertikální (vztyčování a čištění srsti) typy motorické aktivity, hodin po poslední aplikaci vody. Pohybovou aktivitu jsme registrovali vždy 1 hodinu přístrojem LABORAS 2.6 (fy Metris), obr. 1. Porovnávali jsme průměry sledovaných činností v desetiminutových intervalech u skupin zvířat kontrolních (ničím neovlivněných), hyperhydratovaných bez EPO a u zvířat hyperhydratovaných s preventivním podáním erytropoetinu. Minimální počet zvířat ve skupině byl deset. Obr. 1. Přístroj LABORAS Ke statistickému zpracování jsme použili One way ANOVA a neparametrický Kruskal-Wallis test programu GraphPad Prisma 6.0. Statisticky významné hodnoty (významnost byla stanovena na 5 %) jsou označeny hvězdičkami. Výsledky: Reakce zvířat na neznámé prostředí se projevuje zvýšenou motorickou aktivitou, která klesá s rozvojem adaptace na nové prostředí. Potvrdili jsme, že hyperhydratace snižuje vybrané motorické aktivity jak horizontální, tak i vertikální (p < 0,001). Nejméně byl ovlivněn proces čištění srsti. U skupiny zvířat s navozenou hyperhydratací a s preventivním podáním erytropoetinu jsme registrovali sice dílčí, ale statisticky významné zhoršení pohybových aktivit jak vertikálních, tak i horizontálních (obr. 2 A, B). 15

18 Sekce pregraduální teoretická část Obr. 2A. Průměrné trvání vertikální aktivity (s) u dospělých potkanů Bílé sloupce kontrolní (ničím neovlivnění) potkani Šrafované sloupce potkani s navozeným mozkovým edémem Černé sloupce potkani s navozeným mozkovým edémem a s preventivně podaným EPO Obr. 2B. Průměrné hodnoty horizontální rychlosti pohybu (mm/s) Bílé sloupce kontrolní (ničím neovlivnění) potkani Šrafované sloupce potkani s navozeným mozkovým edémem Černé sloupce potkani s navozeným mozkovým edémem a s preventivně podaným EPO Závěr: V našem pokusném uspořádání jsme preventivní účinek erytropoetinu na funkční změny navozené hyperhydratací nepotvrdili. Literatura: Maiese, K. (2016). Charting a course for erythropoietin in traumatic brain injury. J Transi Sci. 2, Mazur, M., Miller, R. H., Robinson, S. (2010). Postnatal erythropoetin treatment mitigates neural cell loss after systemic prenatal hypoxic-ischemic injury. J Neurosurg Pediatr. 6, Olson, J. E., Evers, J. A., Banks, M. (1994). Brain osmolyte content and blood-brain barrier water permeability surface area product in osmotic edema. Acta Neurochir. S 60, Klíčová slova: erytropoetin, mozkový edém, motorická aktivita, potkani, LABORAS Podporováno grantem P34/1. LF/7. 16

19 Sekce pregraduální teoretická část Farmakogenetická interakce ibuprofenu u modelu metabolického syndromu Autor: Miroslav Kučera Školitel: prof. MUDr. Ondřej Šeda, Ph.D., Ústav biologie a lékařské genetiky 1. LF UK Východisko: Ibuprofen je nesteroidní antiflogistikum, které kromě protizánětlivého účinku vazbou na COX enzymy je také agonistou nukleárního receptoru PPAR-y (peroxisome proliferator-activated receptor gamma). PPAR-y ovlivňuje expresi řady genů zásadních v patogenezi metabolického syndromu. Metody: U kongenního kmene potkana BN-Lx.SHR4 byl přenesen segment z chromozomu 4 (RNO4) spontánně hypertenzního kmene potkana (SHR) obsahující mj. gen Pparg na pozadí genomu potkana Brown Norway (BN-Lx). Nejprve jsme zmapovali rozsah vloženého segmentu pomocí sady polymorfních mikrosatelitních markerů. Následně jsme provedli metabolické porovnání dospělých samců kmene BN-Lx.SHR4 oproti kontrolnímu kmenu BN-Lx krmených standardní dietou nebo ibuprofenem. Stanovili jsme koncentrace adiponektinu, leptinu, cholesterolu, triacylglycerolů ve 20 lipoproteinových frakcích a hmotnost vybraných orgánů. Pro prioritizaci kandidátních genů jsme in silico porovnali genomickou sekvenci progenitorů BN-Lx a SHR v rozsahu diferenciálního segmentu. Statistická analýza byla provedena pomocí STATISTICA 12CZ s použitím dvojcestné analýzy rozptylu. Výsledky: Na základě genotypizace jsme vymezili rozsah diferenciálního segmentu RNO4 na 208,6 233,26 Mb. Signifikantní farmakogenetické interakce mezi ibuprofenem a diferenciálním úsekem RNO4 jsme identifikovali pro řadu metabolických parametrů. Kmen BN-Lx byl citlivější na podání ibuprofenu u parametrů inzulínové senzitivity, glycerolu, LDL triacylglycerolů, naopak kongenní kmen reagoval zvýšením koncentrací leptinu, adiponektinu, celkového a LDL cholesterolu. Následná in silico analýza identifikovala 78 genů v diferenciálním RNO4 segmentu s nesynonymními záměnami aminokyselin, z toho u 6 bylo predikováno poškození funkce proteinu. Na základě porovnání s databází výsledků lidských celogenomových asociačních studií byly vybrány pro validaci kandidátní geny Atg7 a Phc1. Závěr: Identifikovali jsme farmakogenetickou interakci mezi ibuprofenem a úsekem potkaního chromozomu 4, která ovlivňuje většinu aspektů metabolického syndromu. Klíčová slova: farmakogenetika, ibuprofen, metabolický syndrom, PPAR-y, experimentální model, kongenní kmen, cholesterol, triacylglyceroly, Atg7, Phc1 Vyřazení kortikotropinliberinu brání stresem působené poruše biorytmu Autorky: Ľubica Ďurašová, Eva Vařejková Školitel: prof. MUDr. Jaromír Mysliveček, Ph.D., Fyziologický ústav 1. LF UK Východisko: Stres představuje významnou civilizační zátěž, charakterizovanou zvýšením katecholaminů a glukokortikoidů v plazmě. Cirkadiánní rytmus je dán činností ncl. suprachismatici (SCN), tento hlavní pacemaker ovlivňuje činnost periferních pacemakerů. Vliv stresu na cirkadiánní rytmy nebyl podrobně zkoumán, pozornost se nevěnuje ani dlouhodobým následkům stresu. Proto jsme sledovali vliv stresu na biorytmické charakteristiky motorické aktivity, tělesné teploty a srdeční frekvence u myší. Metody: Použili jsme 58 samců (31 kontrolních (WT) a 27 CRH KO, neschopných ve stresu zvýšit hladinu glukokortikoidů). Pro sledování jsme implantovali telemetrický systém a sledovali tělesnou teplotu, celkovou aktivitu (po 60 s) a srdeční frekvenci (po 10 s). Pro analýzu biorytmů jsme použili program Chronos-fit. Zvířata byla vystavena opakovanému stresu omezením pohybu 17

20 Sekce pregraduální teoretická část (prostor 50 ml, 7 dní po 120 minutách v 8.00). Následujících 5 dní byla zvířata sledována bez vlivu stresu. Statisticky byla data vyhodnocena Studentovým t-testem. Výsledky: Intaktní zvířata se v žádném biorytmu (srdeční frekvence, motorická aktivita, teplota) významně nelišila. Opakované omezení pohybu vedlo především ke změnám biorytmu srdeční frekvence, ale měnil se i biorytmus motorické aktivity. Vyřazení CRH ovlivnilo následující průběh v zotavovací periodě. Zatímco biorytmy u WT zvířat zůstávaly narušené (případně se narušení ještě zvýraznilo u biorytmu aktivity), u CRH KO zvířat nebyly změny nijak výrazné (v biorytmu aktivity), případně zcela zmizely (srdeční frekvence). Závěr: Chybění CRH, a tedy minimální změna glukokortikoidů ve stresu, brání změnám biorytmu, které jsou působeny stresem a které lze pozorovat v zotavovacím období po stresu. To naznačuje potenciál ovlivnění hladin glukokortikoidů v prevenci stresem působených změn srdeční frekvence. Klíčová slova: biorytmus, CRH, stres, srdeční frekvence, aktivita, teplota různých mikroskopických přístupů. Současná onkologická léčba vychází z konceptu cílené biologické léčby targeted therapy, která vyžaduje přesnou histologickou, imunohistochemickou diagnostiku za souběžné cytogenetické analýzy převážně metodou fluorescenční in situ hybridizace (FISH). Metody: Histologická vyšetření zahrnovala celou škálu histologických barvení s převahou HaE. Imunohistochemická analýza (IHC) byla založena na stupni exprese hormonálních receptorů estrogenových receptorů (ER) a progesteronových receptorů (PR) a proliferačního markeru Ki67. Metoda FISH pak sloužila k cytogenetické analýze genu Her2/neu. Cílem tohoto záměru bylo, aby si student přicházející do prvního kontaktu s histologií a medicínou prakticky vyzkoušel a ověřil rozsah dnes aplikovatelných mikroskopických metod a připravil se tak na oblasti nadcházejícího studia. S ohledem na zájem studenta byl jako histologický model zvolen karcinom prsu. Výsledky: Bylo zhodnocení 5 preparátů od všech histologických technik, včetně jejich nafocení a možné interpretace v rámci možností studenta. Využití, interpretace a porovnání různých mikroskopických přístupů v histologii karcinomu prsu Autoři: Veronika Dědourková, Giang Quynh Nguyenová, Jana Šrajerová Školitelé: Ing. Mgr. Libor Staněk, doc. MUDr. Tomáš Kučera, Ph.D., doc. MUDr. Petra Tesařová, CSc., Ústav histologie a embryologie, Onkologická klinika 1. LF UK a VFN v Praze Východisko: Karcinom prsu je jednou z nejčasnějších malignit žen ve světě, včetně ČR. Proto se nelze divit, že je na toto onemocnění zaměřená zvýšená pozornost nejen z hlediska terapie, ale i přesné, rychlé a dobře interpretovatelné histologické diagnostiky za pomoci Závěr: Závěrem lze říci, že došlo k pochopení a dobré orientaci v těchto technikách a zároveň díky přípravě na interpretaci výsledků i značnému rozšíření znalostí v histologické a onkologické problematice, které student využije v následujících oblastech studia vyšších ročníků. Klíčová slova: mikroskopická technika, histologie, karcinom prsu, IHC, FISH Morfologická, biochemická a molekulární analýza karotických plátů v korelaci s klinickými daty Autoři: Quynh Giang Nguyenová, Zdenek Musil, Drahomíra Springer, Helena Brodská, Karin Malíčková 18

21 Sekce pregraduální teoretická část Školitelé: Ing. Mgr. Libor Staněk, doc. MUDr. Tomáš Kučera, Ph.D., Ústav histologie a embryologie, Onkologická klinika 1. LF UK Klíčová slova: aterosklerotická léze, sonografie, morfologie, ateromarkery, S-hsCRP Východisko: Ateroskleróza je jednou z nejčastějších příčin úmrtí ve světě, a není tomu jinak ani v ČR. Cévní mozková příhoda je přímým důsledkem aterosklerózy a vzniká v důsledku uvolnění části sklerotického plátu v krční tepně, částečka je unášena krevním řečištěm do mozku, kde může dojít k následnému uzávěru menší mozkové tepny. Operace krčních tepen patří mezi nejčastější cévní operace. Patogeneze aterosklerózy je podmíněna poškozením endotelu s rozvojem zánětlivého procesu. Metody: Naším cílem bylo v korelaci s klinickými daty sledovat a popsat morfologii jednotlivých plátů za současné biochemické analýzy zánětlivých markerů (ultrasenzitivní CRP) a najít možnou genetickou predispozici. Soubor byl tvořen 10 pacienty (3/7 ženy/muži). Morfologie plátů byla popisována pomocí základního histologického barvení HaE a doplněna o imunohistochemii (IHC). Zánětlivý marker CRP byl sledován pomocí diagnostické soupravy CardioPhase hscrp (Siemens) na analyzátoru Siemens BNII Nephelometer, ve třech odběrech (před zákrokem/10 hodin po zákroku/5 dní po zákroku). Genetické markery byly testovány metodou StripAssay kitem Athero CVD-A, (PentaGen) z izolované DNA. Výsledky: Morfologie ukázala, že některé pláty vykazují kromě lipidového pouzdra výrazné zastoupení cholesterolových struktur s vysokým podílem makrofágů a lymfocytů. U této skupiny byla detekována vysoká hladina CRP před zákrokem i 10 hodin po zákroku. Pláty, které morfologicky vykazovaly jen mírná zánětlivá ložiska s převahou svalových vláken a místy depozity kalcia, měly hladinu CRP stabilní ve všech odběrech. Závěr: Závěrem lze poukázat na odlišnou morfologii plátů v korelaci s tkáňovými i sérovými zánětlivými markery. Korelace s genetickou predispozicí však potvrzena nebyla. Maturation of Immune System in Children Authors: Noa Ben Harav and Amos Ben Harav Supervisor: Prof. MUDr. Vladamir Bencko, DrSc., Institute of Hygiene and Epidemiology First Faculty of Medicine, Charles University Abstract: There are several mechanisms in place in order to achieve the delicate balance required for maternal/fetal tolerance during pregnancy. One of these is the active down regulation of the fetal immune system s ability to react against maternal antigens with an immune system primed for tolerance. It has been suggested that fetal immunity has an entirely different stem cell lineage from its adult counterpart, primarily composed of T-regulatory cells. Passive immunity provided by the maternal immune system helps keep the amniotic fluid sterile, supplies trans-placental IgG s, and imparts protective elements from amniotic fluid and breast milk to help protect the gut as compensatory mechanisms. Though the perinatal period includes rapid maturation of the immune system, the newborn lacks a competent adaptive immune system, especially lacking in cytokine producing signaling pathways. As a result of a lack of adaptive immunity, the neonate has difficulty combating viral infections such as Varicella Zoster Virus and Herpes Simplex. It is also why many vaccines are not useful, simply because the infant cannot produce an immune response, or derive any immune memory from it. This presentation will review fetal tolerance mechanisms, maternal contributions to infant immunity, and several key signaling pathways that are lacking in the newborn immune system which present particular interest for the development of vaccines. Keywords: Immunity, Fetal life, Signaling pathway, Vaccine 19

22 Sekce pregraduální teoretická část Úloha exprese buněčného prionového proteinu v diferenciaci neuronálních buněčných linií Autorka: Bc. Johanka Kučerová Školitel: doc. Ing. Karel Holada, Ph.D., Prionová laboratoř Abstrakt: Buněčný prionový protein PrPC je běžný protein vyskytující se u obratlovců, především v nervové soustavě, ale také například v buňkách trávicího traktu, v pohlavních buňkách či v srdci. PrPC je nezbytný pro patogenezi prionových chorob. Patogenní izoforma PrPSc, vznikající změnou sekundární struktury PrPC, je základním stavebním kamenem infekční prionové částice. PrPSc se akumuluje v mozku postižených jedinců a tento děj je spojen s neurodegenerací. Fyziologická úloha PrPC v organizmu však nebyla dosud objasněna. Ačkoliv byla pozorována řada možných vlivů na život buňky, při vyřazení genu pro PrPC (PRNP) nebyl u myší pozorován fenotypový rozdíl. Výsledky z poslední doby naznačují, že PrPC by mohl hrát důležitou roli v buněčné diferenciaci. Cílem této práce je zmapování vlivu snížení exprese PrPC a vlivu prionové infekce na diferenciaci neuronálních buněčných linií (CAD 5), schopných propagovat priony. V rámci této práce byly porovnávány linie s fyziologickou expresí PrPC s transdukovanými liniemi, které mají expresi PrPC sníženou pomocí shrna. Zároveň se práce zabývá vlivem prionové infekce kmenem RML (onemocnění scarpie adaptované na myši) na diferenciaci buněčné linie CAD 5. Diferenciace u těchto linií byla indukována odebráním séra z media. Linie byly porovnány po morfologické stránce, v růstové/diferenciační křivce, a v expresi neuron specifického markeru GAP-43 společně s expresí samotného PrPC. Metodou western blot a qpcr bylo měřeno množství PrPC, které se u CAD 5 linie až pětkrát zvyšovalo průběhu sedmidenní diferenciace. V průběhu morfologické studie mezi liniemi s normální expresí (WT) a liniemi s expresí sníženou (LP1 a LP2), nebyl pozorován signifikantní rozdíl v průběhu diferenciace. U RML infikované linie docházelo k pozdější morfologické změně tvaru buněk, než u WT linie. Exprese diferenciačního neuronálního markeru GAP-43 byla shodná u linií s běžnou a sníženou expresí, shodná byla i v porovnání s infikovanou linií. V průběhu této práce nebyl pozorován vliv exprese PrPC na diferenciaci CAD5 buněk. Pozorovaný rozdíl v morfologii diferencujících RML priony infikovaných a kontrolních neinfikovaných linií bude muset být potvrzen dalším měřením. Klíčová slova: diferenciace, PrPC, PrPSc, RML Tato práce vznikla za podpory grantů GA ČR P303/12/1791, PRVOUK-P24/LF1/3 a SVV Risk Perception in environmental and social settings Author: Eleni Tzani Supervisor: Prof. MUDr. Vladamir Bencko, DrSc., Institute of Hygiene and Epidemiology First Faculty of Medicine, Charles University Abstract: This essay is based on analysis of recent reports dealing with, risk perception and its potential consequences were investigated. Scientists seek the truth through various studies, the folk model turn to more emotional and less rational approaches of the truth, which may in turn lead to what is called mass hysteria, an event during which people show signs, whether somatic or not, of anxiety and stress. The European crisis of the Middle East migration will be used as an example and risk perception shall be examined from the Syrian s point of view, the host countries point of view (mainly Greece, Turkey, Lebanon which are the most affected), as well as the Europe s point of view, which is rather vulnerable considering the fear the disastrous events in Paris and Brussels has created. Possible ways to deal with the refugees crisis will be analyzed; the political hurdles that must be overcome, the relocation strategies of the constantly increasing 20

23 Sekce pregraduální teoretická část amount of people and their effectiveness, as well as the economical burden the European countries and America must carry for their sake. Conclusion: From the medical point of view, psycho-social aspects for the evasion of potential mass hysteria and psychosis which may occur or occurs already in connection with potential threats rising from mass migration wave include promptly notifying emergency response and public health personnel, and openly discussing with them the reasoning behind and appropriate handling of such a diagnosis and of course, communication with the media should be handled by a limited number of people who deliver a consistent message because, as we saw before, media play an important role in creating the hysteria as well as maintaining it. Keywords: risk perception, social aspects, mass migration, crisis a probiotic strain of E. coli O83:K24:H31 (probiotic Colinfant New Born) and the presence of surface activation markers (CD80, CD83, CD86, CD40, MHC II) was estimated by flow cytometry. The capacity of probiotic strain to promote cytokine secretion was tested on the level of mrna by qpcr and on the protein level by ELISA. Subsequently, probiotic primed dendritic cells were cocultured with naive T cells in order to reveal the polarization of the immune responses (induction Th1, Th2, Th17, Tregs). Results: Stimulation of mdc by probiotic strain of E. coli O83:K24:H31 leads to the induction of expression of activation markers (CD40, CD80, CD83, MHC II). Probiotic (E. coli O83:K24:H31) primed mdc cocultured with naive CD4+ were able to promote induction of Th1 and Th17. We were able to detect Th2 immune response as well but there was no difference between probiotic stimulated and control mdc in Th2 immune response induction. Different capacity of in vitro generated mdc of newborns of healthy and allergic mothers to prime immune responses Author: Bc. Lenka Súkeníková Supervisor: RNDr. Jiří Hrdý, Ph.D., Institute of Immunology and Microbiology, First Faculty of Medicine, Charles University Abstract: Allergies are today s most common diseases with increasing incidence. Previous studies have shown that administration of probiotic bacteria in the early childhood reduces the development of allergic diseases in adulthood. However, the mode of action of these probiotic bacteria remains yet unknown and becomes the subject matter of our project. Methods: Myeloid dendritic cells (mdc) generated in vitro from monocyte precursors were stimulated with Conclusions: The beneficial effect of probiotic strain E. coli O83:K24:H31 in the prevention of allergic diseases could be explained by its capacity to support maturation of mdc. Furthermore, probiotic stimulated mdc were able to induce Th1 immune response which is generally impaired in newborns. The ability of E. coli O83 to promote mdc maturation and Th1 immune polarisation is quite important for immature newborn s immune system with Th2 predominance. This work was supported by grant of Ministry of Health AZV A, research programmes of Charles University PRVOUK P25/LF1/2 and UNCE Solární dezinfekce Autoři: Michaela Dolanská, Nina Pacanová, Karel Severa Školitelka: MUDr. Alena Slámová Ph.D., Ústav hygieny a epidemiologie 1. LF UK 21

24 Sekce pregraduální teoretická část Abstrakt: Navzdory faktu, že je pitná voda důležitým předpokladem zdraví, nemělo v roce 2015 přístup k nezávadné pitné vodě téměř 663 milionů lidí. V oblastech, kde lidé pijí vodu z nezajištěných zdrojů, je vysoké riziko alimentárních nákaz, především cholery, břišního tyfu, ale i dalších. Ročně přitom zemře na následky průjmových onemocnění až 1,7 milionu lidí, zejména v rozvojových zemích. Až 90 % postižených tvoří děti do pěti let věku. SODIS, neboli solární dezinfekce vody, byla prvně vědecky popsaná v osmdesátých letech minulého století. Jedná se o metodu, která levnou cestou zajišťuje dezinfekci vody, jež může následně být užívána k pití. SODIS využívá procesu inaktivace patogenů ve vodě působení UV záření, jež je součástí běžného slunečního záření. Hlavním mechanismem dezinfekce je přímé a zprostředkované poškození proteinů a nukleových kyselin mikroorganismů, navozené především složkou UV-A, UV-B a podle některých odborníků, do jisté míry také spektrem viditelného světla o nízkých vlnových délkách. Účinnost metody SODIS je limitovaná mnohými faktory typ a původ patogenních organismů, intenzita záření, složení a velikost lahví, místo a pozice, kde je lahev vystavena slunečnímu záření, kalnost vody a množství rozpuštěných organických látek, obsah kyslíku, teplota vody a opakované pomnožení neinaktivovaných bakterií. Mezi další nevýhody metody patří časová náročnost, závislost na počasí a geografické lokalizaci. Na druhou stranu, výhodou jsou nízké náklady (USD 0,40/rok/osoba), jednoduchost a fakt, že lahve jsou vhodné pro následné uskladnění. V současnosti se využívá pro dezinfekci vody ve 33 zemích světa v rámci programu Household and Water Treatment System (HWTS). Vzhledem k jejím limitacím doporučuje WHO solární desinfekci jenom jako přechodné řešení, nebo jako doplněk tradičně využívaných metod desinfekce vody pomocí chlorace a varu. Tématem naší práce je ověření účinnosti této metodiky. Klíčová slova: pitná voda, solární dezinfekce, SODIS, HWTS 22

25 prezentace studentů dne

26

27 sekce pregraduální klinická část

28 VÍTĚZNÉ PRÁCE 1. místo: Kristýna Kučerová, Pouliční screening metabolického syndromu a dalších faktorů civilizačních nemocí, školitel MUDr. Jan Brož, Interní klinika 2. LF UK a FN Motol 2. místo: Simona Šoffová, Změna pozice kloubní plochy hlavice prvního metatarsu po Lapidusově operaci přednoží, školitel doc. MUDr. Rastislav Hromádka, Ph.D., Ortopedická klinika 1. LF UK a FN Motol 3. místo: Mária Planá, Vliv dynamické zátěže na systolický krevní tlak u sportovců, školitel MUDr. Vladimír Tuka, Ph.D., III. interní klinika klinika endokrinologie a metabolismu 1. LF UK a VFN v Praze I. HODNOTITELSKÁ KOMISE prof. MUDr. Vladimír Bencko, DrSc. MUDr. Kamila Zvolská, Ph.D. MUDr. Eva Meisnerová MUDr. Peter Szitanyi, Ph.D. ABSTRAKTA PRACÍ ÚČASTNÍKŮ Barbora Patková Mgr. Jana Zajíčková Liya Megrelishvili, Michaela Pálková, Karolína Rejdová Tereza Ballaschová, Lucia Fabišíková, Kryštof Kopecký Kristýna Husová II. HODNOTITELSKÁ KOMISE prof. MUDr. Miroslav Zeman, DrSc. doc. MUDr. Petr Bartůněk, CSc. MUDr. Jiří Klempíř, Ph.D. ABSTRAKTA PRACÍ ÚČASTNÍKŮ Mgr. Bc. Nikola Chládková Milena Štollová Bc. Vendula Brtníková Lia Medková Pavla Peřinová Liya Megrelishvili, Michaela Pálková, Karolína Rejdová

29 Sekce pregraduální klinická část Pouliční screening metabolického syndromu a dalších faktorů civilizačních nemocí Autor: Kristýna Kučerová Školitel: MUDr. Jan Brož, Interní klinika 2. LF UK a FN v Motole Východisko: Diabetes mellitus je v ČR zastoupen přibližně v 8 %, a i přes širokou osvětu počet pacientů dále narůstá. V rámci preventivně edukační studentské aktivity v průběhu Světového dne diabetu, pořádaného studentskou neziskovou organizací IFMSA CZ, jsme se pokusili zjistit, jaké typy osob naše akce zasáhne a zda tato kampaň má, kromě osvětového a výukového, také praktický klinický dopad směrem k těm, kteří screening podstoupí. Metody: Při pořádání kampaní Světového dne diabetu v listopadu 2015 v šesti městech České republiky studenti medicíny zájemcům z řad veřejnosti zdarma měřili krevní tlak, tělesný tuk, obvod pasu a glykémii. Každý účastník byl také požádán o vyplnění dotazníku, kde bylo uvedeno pohlaví, věk, váha, výška, zda se léčí s hypertenzí, hyperlipidémií a diabetem, zda kouří, provozuje pravidelnou fyzickou aktivitu a zda navštěvuje preventivní lékařské prohlídky. Výsledky: Aktivně bylo změřeno 526 lidí, z toho 180 (34,2 %) mužů. Průměrný věk účastníků byl 53,2 ± 17,4 let. Po vyloučení 3 testovaných s diabetem mellitem 1. typu jsme analyzovali data od 523 lidí. Hlavním kritériem metabolického syndromu je centrální obezita, která je charakterizovaná obvodem pasu. Obvod pasu u mužů větší než 102 cm byl naměřen u 196 osob (37,4 %); u žen byl obvod pasu větší než 94 cm naměřen u 206 osob (39,3 %). Graf 1: Četnosti jednotlivých obvodů pasu (Gaussovský odhad), černá barva muži, červená barva ženy, osa x znázorňuje obvod pasu v cm, osa y zastoupení počtu osob Mezi další kritéria metabolického syndromu patří hypertenze, dyslipidemie a zvýšená lačná glykémie popřípadě již léčba těchto abnormalit. Celkem 200 (38,2 %) účastníků splňovalo kritéria pro metabolický syndrom, z nich 83 (41,5 %) takto dosud nebylo lékařem klasifikováno (měli zvýšený obvod pasu, byli léčeni na dyslipidemii nebo diabetes mellitus 2. typu a my jsme jim naměřili hypertenzi) a z nich na preventivní lékařské prohlídce nebylo v posledních 2 letech 30 (15,0 %). Ve skupině bez metabolického syndromu neabsolvovalo preventivní prohlídku 197 (61,0 %) osob. 27

30 Sekce pregraduální klinická část Graf 2: Absolvování preventivních prohlídek u osob s metabolickým syndromem Graf 3: Absolvování preventivních prohlídek u osob bez metabolického syndromu Mezi osobami splňujícími kritéria pro metabolický syndrom bylo 98 (49,0 %) kuřáků, ve skupině bez metabolického syndromu bylo 42 (13,0 %) kuřáků. Graf 4: Počet kuřáků ve skupině s metabolickým syndromem Graf 5: Počet ve skupině bez metabolického syndromu U 7 testovaných nediabetiků (1,3 %) překročila hodnota náhodné glykémie 11,1 mmol/l, upozorňující na možnost probíhajícího diabetu. Mezi pacienty s již známým diabetem mellitem 2. typu mělo 15 (44,1 %) hodnotu náhodné glykémie vyšší než 11,1 mmol/l, signalizující porušování režimových opatření nebo neoptimálně nastavenou terapii. U jedné osoby byl zachycen diabetes mellitus 1. typu. Graf 6: Rozložení hodnot naměřených glykémií, osa x znázorňuje hodnotu glykémie v mmol/l, osa y počet osob; červené linie znázorňují hodnoty 5,6 mmol/l; 7,8 mmol/l a 11,1 mmol/l 28

31 Sekce pregraduální klinická část Sportovní aktivitu v dávce větší než 3x 30 minut týdně provozuje ve skupině s metabolickým syndromem 53 (26,5 %), ve skupině bez metabolického syndromu 217 (67,2 %) z vyšetřených osob. Graf 7: Počet osob provozujících minimální doporučenou sportovní aktivitu ve skupině s metabolickým syndromem Graf 8: Počet osob provozujících minimální doporučenou sportovní aktivitu ve skupině bez metabolického syndromu Závěr: Tato studentská aktivita zvyšuje ve společnosti povědomí o metabolickém syndromu, diabetu a zdravém životním stylu. Díky pravděpodobnému záchytu diabetu, upozornění na nutnost preventivní prohlídky u pacientů se známkami metabolického syndromu i upozornění na nedosažení cílových hodnot léčby u již léčených diabetiků, může mít pro část screenovaných také praktický klinický význam. Klíčová slova: diabetes mellitus, pouliční testování, metabolický syndrom, glykémie Článek s výsledky studie byl publikován v časopise Diabetes Research and Clinical Practice s impakt faktorem 3,04 dle JCR Thompson Reuters. K. Kučerová, M. Brabec, D. Janíčková Žďárská, M. Kvapil, J. Brož. Student-organized street screening for diabetes mellitus and metabolic syndrome: Mere celebration of World Diabetes Day or actual preventive and diagnostic step? Diabetes Research and Clinical Practice, Volume 118, August 2016, Pages 67 68, 29

32 Sekce pregraduální klinická část Změna pozice kloubní plochy hlavice prvního metatarsu po Lapidusově operaci přednoží Autorka: Simona Šoffová Školitel: doc. MUDr. Rastislav Hromádka, Ph.D., Ortopedická klinika 1. LF UK a FN Motol Východisko: Lapidusova operace se používá ke korekci deformity přednoží typu hallux valgus od roku Operace mění pozici prvního metatarsu a jeho postavení se zajišťuje artrodézou prvního tarsometatarsálního skloubení. V některých případech ale operace nepříznivě mění pozici kloubní plochy hlavice prvního metatarsu. Kloubní plocha se sklání laterálně a paradoxně způsobí zvětšení valgozity palce. V práci jsme k hodnocení pooperačních změn použili úhel sklonu kloubní plochy prvního metatarsu ke kolmici na osu druhého metatarsu (TASA), který v hodnocení operace dle Lapiduse nebyl doposud publikován. Pokud základní výkon dle Lapiduse neumožní správnou korekci valgosity při operaci, používají se doplňující výkony. Nejčastějším z nich je korekční osteotomie proximálního článku palce dle Akina. Cílem práce je vyhodnocení změny pozice kloubní plochy hlavice prvního metatarsu vůči ose přednoží po operaci a vyhodnocení doplňkových operací, které přispívají ke korekci deformity. Metody: Soubor studie byl vytvořen ze 134 operací přednoží u 110 pacientů (99 žen a 11 mužů) operovaných na Ortopedické klinice 1. LF UK a FN Motol. Vyhodnocovány byly předoperační zátěžové rentgenové (RTG) snímky a série pooperačních RTG snímků. Na snímcích byly měřeny standardně používané úhly: Intermetatarsal angle (IMA), úhel mezi osou prvního a druhého metatarsu; Tangencial angle to the second axis (TASA), úhel mezi kloubní plochou hlavice prvního metatarsu a kolmicí na dlouhou osu druhého metatarsu; Distal articular set angle (DASA), úhel mezi dlouhou osou proximálního článku palce a kolmicí na jeho proximální kloubní plochu; Proximal articular set angle (PASA), úhel mezi kloubní plochou hlavice prvního metatarsu a kolmicí na jeho dlouhou osu. Spolehlivost naměřených uhlů určuje inter-rater reliability, kdy všechny úhly na snímcích byly měřeny dvěma osobami. Obr. 1. Úhel TASA Výsledky: Na předoperačních a pooperačních RTG snímcích byly hodnoceny úhly Intermetatarsal angle (IMA), Tangential angle to second axis (TASA) a Distal articular set angle (DASA) dvěma hodnotitely. Předoperačně byly naměřeny hodnoty IMA 16,9 ± 3,8 (rozsah, 8,5 28,5 ), TASA s průměrnou hodnotou 3,8 ± 8,5 (rozsah, - 17,0 26,0 ) a DASA s hodnotou 1,5 ± 4,0 (rozsah, - 9,0 20,0 ). Pooperačně byly na RTG snímcích naměřeny hodnoty IMA, které byly v průměru 9,8 ± 5,3 (rozsah, ,8 ). Hodnoty TASA byly pooperačně v průměru 9,9 ± 6,9 (- 5,6 30,3 ) a hodnoty DASA 3,4 ± 5,2 (- 13,5 15,0 ). Výsledky jsou shrnuty v tabulce 1. 30

33 Sekce pregraduální klinická část Tabulka 1 Měřený úhel Předoperačně Pooperačně IMA 16,9 ± 3,8 (8,5 28,5 ) 9,8 ± 5,3 (-2 27,8 ) TASA 3,8 ± 8,5 (-17,0 26,0 ) 9,9 ± 6,9 (-5,6 30,3 ) DASA 1,5 ± 4,0 (-9,0 20,0 ) 3,4 ± 5,2 (-13,5 15,0 ) IMA Intermetatarsal angle, TASA Tangential angle to second axis, DASA Distal articular set angle; hodnoty mean ± standard deviation (range) Distribuci pooperačních hodnot v závislosti na hodnotiteli jsou zobrazeny na obrázku 2. Mezi hodnotiteli nebyly zaznamenány signifikantní rozdíly v naměřených úhlech. Na obrázku 3 jsou zobrazeny hodnoty součtů úhlu TASA a DASA, které se mění v závislosti na provedené Lapidusově a Akinově operaci. Postavení kloubních ploch při redukci deformity hallux valgus (součet TASA a DASA) je předoperačně 5,3 ± 9,0 a pooperačně 14,2 ± 7,9. Při využití Akinovy osteotomie spolu s operaci dle Lapiduse je pooperačně 7,2 ± 10,2. Průměrný rozdíl bez a za použití Akinovy operace je 7. Obr 2. Distribuce a hodnoty Tangential angle to second axis (TASA); Modře předoperační hodnoty, zeleně pooperační hodnoty Obr 3. Postavení kloubních ploch při redukci deformity hallux valgus; součet TASA a DASA; srovnání skupiny pacientů bez Akinovy operace (vlevo) a s Akinovou operací (vpravo); modře hodnoty součtů úhlů předoperačně, zeleně součty hodnot úhlů pooperačně Závěr: Lapidusova operace má řadu výhod, při porovnání s jinými typy operací používaných ke korekci hallux valgus. Nevýhoda Lapidusovy operace spočívá v nepříznivém ovlivnění sklonu kloubní hlavice prvního metatarsu. Výsledky naší práce potvrzují hypotézu o zvětšení laterálního sklonu kloubní plochy a zároveň poskytuje výsledky u pacientů s doplňující Akinovou operací. Zhoršení úhlu TASA u Lapidusovy operace je v průměru o 6,1, co je při korekci hallux valgus významné zhoršení. Práce ukazuje, že Akinova operace je vhodným doplňkem k základní operaci a zlepšuje postavení kloubních ploch v prvním metatarsofalangovém skloubení. Průměrný rozdíl v korekci kloubních ploch a tím i postavení place nohy po operaci s použitím a bez použití operace dle Akina je 7. Lapidusova operace by měla být doplňována o Akinovu osteotomii, pokud uvolnění měkkých částí metatarsofangového skloubení nevede k dostatečné korekci vady. Klíčová slova: hallux valgus, Lapidusova operace, Tangential angle to second axis 31

34 Sekce pregraduální klinická část Vliv dynamické zátěže na systolický krevní tlak u sportovců Autorka: Mária Planá Školitel: MUDr. Vladimír Tuka, Ph.D., Centrum kardiovaskulární rehabilitace, III. interní klinika klinika endokrinologie a metabolismu 1. LF UK a VFN v Praze, a MUDr. Zdeněk Vilikus, CSc., Ústav tělovýchovného lékařství 1. LF UK a VFN v Praze Východisko: Arteriální hypertenze je nejčastější kardiovaskulární onemocnění s vysokou prevalencí v dospělé populaci v průmyslově vyspělých zemích. V populaci sportovců je zvýšení krevního tlaku (TK) nejčastějším abnormálním interním nálezem při sportovní prohlídce. Systolický TK (STK) je závislý na intenzitě zátěže: Hraniční STK = klidový STK + (zátěž ve wattech/kg * 30). Diastolický TK (DTK) za normálních okolností klesá nebo se výrazně nemění. Dynamická zátěž vede k výraznému vzestupu srdečního výdeje (SV) a srdeční frekvence. STK vzrůstá úměrně intenzitě zátěže. DTK se nemění nebo mírně klesá. Výsledkem je pozvolný vzestup středního perfúzního tlaku, protože dochází k zvýšení SV navzdory velkému poklesu periferní cévní rezistence. Po skončení zátěže TK klesá pod klidové hodnoty (viz obrázek 1). Cílem práce bylo zjistit prevalenci arteriální hypertenze u populace mladých sportovců. Metody: Do retrográdního šetření bylo náhodně zařazeno celkem 100 sportovců (průměrného věku 21,3 ± 3,6 let) z toho 34 žen a 66 mužů, kteří absolvovali preventivně sportovní prohlídku v období Vyhledána byla základní antropometrická data, ze spiro-ergometrického vyšetření klidový STK, DTK a TF a dále STK, DTK a TF při submaximální zátěži (při intenzitě zátěže 100 W). Výsledky: Sportovci měli BMI 22,9 ± 3,0 kg/m 2, průměrný počet tréninků byl 4,3 ± 1,6. Klinickou diagnózu arteriální hypertenzi jsme u žádného sportovce nezjistili. Zjištěné veličiny jsou shrnuty Obr. 1. Dynamika TF, STK a DTK v průběhu dynamické zátěže v tabulce 1. U 28 (tj. 28 %) sportovců došlo k překročení hraničního STK při 100 W. Sportovci s hypertonickou reakcí (HR) měli při intenzitě zátěže 100 W vyšší TK než sportovci s normotonickou reakcí (164 ± 13 mm Hg vs. 144 ± 14 mm Hg, p = 0,001). Sportovci s HR měli vyšší hmotnost než sportovci bez HR (77 ± 12 kg vs. 70 ± 11 kg, p = 0,01). Proměnná Klid Zátěž 100 W STK (mm Hg) 115 ± ± 17 DTK (mm Hg) 70 ± ± 14 TF 61 ± ± 20 Tab. 1: Výsledky sledovaných dat, n=100 sportovců (veličiny vyjádřeny jako průměr ± SD) 32

35 Sekce pregraduální klinická část Proměnná Bez HR S HR p Hmotnost (kg) 70 ± ± 12 0,01 STK 100W (mm Hg) 144 ± ± 13 0,001 Tab. 2: Porovnání dat u sportovců s a bez hypertonické reakce (HR) Závěr: V našem souboru neměl žádný sportovec klinickou diagnózu arteriální hypertenze, přesto u téměř třetiny z nich jsme zaznamenali hypertonickou reakci na dynamickou zátěž. HR reakce je spojována s vyšším rizikem rozvoje klasické arteriální hypertenze, a proto by tito sportovci měli mít četnější preventivní kontroly a všem by měla být doporučena režimová opatření. Klíčová slova: arteriální hypertenze, sportovci, hypertonická reakce, tlak v zátěži 33

36 Sekce pregraduální klinická část Monitoring glykémie u pacientky s diabetem 1. typu za specifických situací Autor: Barbora Patková Školitel: MUDr. Martin Matoulek, Ph.D., III. interní klinika klinika endokrinologie a metabolismu 1. LF UK a VFN v Praze Východisko: Diabetes mellitus 1. typu je autoimunitní onemocnění, které mnohdy naruší režim při běžném životě pacienta. Během dne dochází ke kolísání glykémie, proto je velmi důležitou součástí léčby tzv. selfmonitoring, při kterém si jedinec průběžně sleduje hladinu cukru v krvi. Pomocí selfmonitoringu glykémie lze prokazatelně zlepšit kompenzaci diabetu. S nástupem nových technologii, jako jsou například senzory, inzulínové pumpy a jiné, je pacientům při jejich spolupráci umožněno optimalizovat režim při běžném životě. byla naměřená hodnota HbA1c 47 mmol/mol, opět lze hovořit o dobré kompenzaci diabetu. Hodnocení jídelníčku ukázalo, že diabetička přijímala nedostatečné množství energie a základních živin. Závěr: CGM je vhodnou volbou zejména v průběhu těhotenství, kdy často dochází k neočekávaným výkyvům glykémie. Zvýšená péče a kontroly glykémie jsou v tomto období nezbytné, aby se předešlo možným komplikacím a rizikům pro matku a dítě. Pacientka dokázala díky CGM velmi rychle reagovat na případný pokles nebo vzestup glykémie a zabránit tak větším výkyvům. Klíčová slova: diabetes mellitus, diabetes mellitus 1. typu, diabetes mellitus a těhotenství, self-monitoring, inzulín, glykémie lcd a vlcd diety za hospitalizace Cíle: Monitorovat glykémii u pacientky s diabetem mellitem 1. typu v posledním trimestru těhotenství a po porodu. Zjistit změnu hodnot HbA1c v průběhu těhotenství a po porodu oproti předchozím rokům. Identifikovat, popsat a vyhodnotit situace a chyby pacientky, které mají vliv na výkyvy glykémie a sledovat potřebu inzulínu. Dále podrobně monitorovat 3 dny před porodem a 2 dny po porodu v závislosti na jídelníčku a pohybové aktivitě. Metody: Data byla shromažďována pomocí záznamů ze senzorů v programu CareLink Personal společnosti Medtronic, jídelníčků z programu Kalorické tabulky, pohybové aktivity z programu Evito.cz a informace o HbA1c z lékařských zpráv diabetičky. Výsledky: Byly zjištěny hodnoty HbA1c mmo/mol z roku Před otěhotněním (2015) došlo ke zlepšení hodnot HbA1c na 50 mmol/mol. Díky CGM byla kompenzace diabetu v průběhu těhotenství výborná, zjištěné hodnoty HbA1c se pohybovaly v rozmezí mmol/mol. V období po porodu (duben 2016) Autor: Mgr. Jana Zajíčková Školitel: MUDr. Martin Matoulek, Ph.D., III. interní klinika klinika endokrinologie a metabolismu 1. LF UK a VFN v Praze Východisko: LCD a VLCD diety jsou nízkoenergetické diety, indikované krátkodobě (v řádu dní až týdnů), které by měly probíhat pod dohledem lékaře. Jsou využívány v preoperační přípravě obézních a k prolomení inzulinové rezistence u pacientů s diabetem mellitem 2. typu (DM II). Teoretická část práce popisuje možnosti využití LCD a VLCD diet v léčbě obezity a DM II a popisuje rozdíl mezi léčbou obezity v komerční a zdravotní sféře (pro komerční sféru je použit pojem management obezity). Práce hodnotí nejčastější indikace k redukčním pobytům (RP), průměrnou hmotnost, kterou pacienti během RP zredukují a zjišťuje dlouhodobý vliv na hmotnost roční follow up s porovnáním pacientů s DM II a bez něj (ndm II). Metody: Vstupní data byla získána z databáze Medea. Jedná se o anamnestická data pacientů hospitalizova- 34

37 Sekce pregraduální klinická část ných za účelem RP na 3. interně VFN v Praze v období leden 2014 leden Celkem bylo vyhodnoceno 93 RP. Ve 46 případech se jednalo o 1. RP. Vstupními daty jsou míněny: indikace k RP (hodnoceny všechny RP), redukce během hospitalizace (pouze 1. RP) a roční follow up tzn. hmotnost rok po hospitalizaci (pouze 1. RP). Porovnána byla skupina DM II a ndm II. Výsledky: Hodnoceno bylo 28 žen a 18 mužů. Z toho 22 pacientů s DM II. Nejčastějšími indikacemi k RP byla příprava na bariatrickou operaci a potřeba samotné redukce. Během 1. RP došlo k signifikantnímu poklesu hmotnosti u všech skupin. Nejvíce redukovaly ženy DM II, v průměru o 8,7 kg (± 5,2 kg). Follow up hmotnosti rok po 1. RP byl zjištěn u 76,1 % pacientů. Nejméně redukovaly ženy DM II, v průměru 6,6 % (± 13,9 %), nejvíce muži DM II, v průměru o 15,3 % hmotnosti (± 14,8 %). Závěr: Pacienti jsou při LCD a VLCD dietách hospitalizováni nejčastěji kvůli přípravě na bariatrický zákrok, dále s nutností pouhé redukce nebo kompenzace DM II. Hypotéza, že pacienti DM II hubnou hůře než ndm II se potvrdila pouze u žen při dlouhodobém efektu LCD a VLCD diet. Minimální dosaženou hodnotou při ročním follow upu byla redukce hmotnosti o 6,6 % (max 15,3 %). Z hlediska snížení rizika civilizačních onemocnění to odpovídá současnému cíli léčby obezity, tím je redukce hmotnosti alespoň o 5 10 %. Z tohoto důvodu jsou tedy redukční pobyty efektivní. Klíčová slova: LCD, VLCD, hospitalizace, obezita, diabetes mellitus, indikace Hodnocení expozice rizikovým faktorům pracovního prostředí u elektromechanika Autor: Tereza Ballaschová, Lucia Fabišíková, Kryštof Kopecký Školitel: Ing. Anna Schlenker, doc. MUDr. Milan Tuček, CSc., Ústav hygieny a epidemiologie 1. LF UK a VFN v Praze Východisko: Cílem práce bylo zhodnocení expozice rizikovým faktorům pracovního prostředí u elektromechanika železniční společnosti podle kritérií a parametrů kategorizace prací. Metody: Expozici rizikovým faktorům jsme zjišťovali na pracovišti národního železničního dopravce v depu kolejových vozidel (DKV) Praha Michle v hale č Vytipovali jsme rizikové faktory pracovního prostředí v hale pro servisní opravy vozidel. Kromě subjektivního vnímání pracovních rizik jsme využili dostupné měřicí přístroje k objektivizaci zátěže (mikroklima, hluk, osvětlení, lokální svalová zátěž elektromyografií) v průběhu pracovní směny. Výsledky: Získané poznatky a výsledky měření zátěže jednotlivými faktory jsme zanesli do tabulek a zhodnotili míru rizika pro danou pracovní pozici podle kritérií kategorizace prací. Z hlediska tepelné pohody (teplota, vlhkost a proudění vzduchu) jsme zařadili práci elektromechanika do kategorie 2 (přijatelné riziko). Míru zátěže hlukem jsme zařadili rovněž do kategorie 2, nemělo by zde docházet k poškození sluchového orgánu (ekvivalentní hladina hluku pro osmihodinovou expozici byla 51,8 db). Expozice vibracím přenášeným na ruce při práci s šroubovákem, kladivem, vrtačkou ani expozice prašným aerosolům nebyla časově významná (do několika málo minut ve směně). V hale je sdružené osvětlení, které je pro práci dostačující. Ke zvýšení zrakové zátěže může docházet zejména při práci pod podvozkem. Celková fyzická zátěž a pracovní polohy zaměstnanců mohou být zvýšeně rizikové, nicméně se jedná o práci staticko-dynamickou s převahou dynamické složky a na pracovišti dochází k důslednému střídaní pracovníků na jednotlivých stanovištích tak, aby nedocházelo k zatěžování stále stejných svalových skupin. Z hlediska lokální svalové zátěže při našem měření nedošlo k překročení povoleného limitu u žádné z hodnocených svalových skupin předloktí obou horních končetin. Zaznamenán byl občasný výskyt nepříznivých pracovních poloh ruky a zápěstí, zejména rotace zápěstí a výrazné extenze a flexe zápěstí a ruky při práci v obtížně přístupných místech. 35

38 Sekce pregraduální klinická část Závěr: Celkově lze práci elektromechanika v depu kolejových vozidel zařadit do přijatelné rizikové kategorie 2. Svalová zátěž objektivizovaná elektromyografií nepředstavuje významné riziko přetěžování, protože všechny hodnocené svalové skupiny předloktí jsou při práci zatěžovány rovnoměrně. Klíčová slova: posuzování pracovní pozice; lokální svalová zátěž; rizikové faktory prostředí; elektromyografie Nutriční terapeut v zařízeních pro seniory Autor: Kristýna Husová Školitel: MUDr. František Novák, Ph.D., IV. interní klinika klinika gastroenterologie a hepatologie 1. LF UK a VFN v Praze Východisko: Předpokládaným výsledkem mého šetření bylo, že správně složená výživa ovlivňuje kvalitu života seniorů v zařízeních. Kvalitní výživa zajištěná nutričním terapeutem vede k rychlejšímu zotavení, šetří náklady na léky a zdravotní pomůcky a zlepšuje celkový zdravotní a duševní stav. Metody: Zapojila jsem tři odlišná zařízení do projektu nutritionday (nday) světového dne výživy Městský domov důchodců v Kolíně, domov pro seniory PRAGOM CS, spol. s r. o., v Pňově-Předhradí a domov sociální péče Hagibor v Praze. Sbírala jsem anonymní data klientů ve spolupráci s personálem, především pečovateli a poté je za příslušná zařízení nahrála do databáze nday. Cílem celosvětového projektu nday je odhalování rizika podvýživy, protože vede ke zvýšení nákladů na zdravotní péči, k prodloužené délce pobytu pacientů v nemocnicích a k nepříznivé prognóze pro pacienty. Projekt používá jednoduché screeningové dotazníky pro nutriční rizika a jejich vyhodnocení. Probíhá v určitý den každý rok, na nemocničních odděleních a v domovech sociální a zdravotní péče po celém světě. Zařízení mají možnost podílet se na tomto jednodenním auditu, který hodnotí výživový stav pacientů a klientů. Teoretická východiska mé práce se opírají o odbornou literaturu, která se vztahuje k cílové skupině seniorů. Abych se mohla věnovat důležitosti role nutričního terapeuta v zařízeních pro seniory, podložila jsem ji poznatky z gerontologie, vědy, která se stárnoucím organismem zabývá a geriatrií, nauce o chorobách ve stáří. Významnou oblast zaujímá výživa v geriatrii, o kterou nutriční terapeut pečuje a je tak snadněji předcházeno malnutrici nebo důsledkům, které přináší. Výsledky: Přítomnost nutričního terapeuta v domovech pro seniory je klíčová pro prevenci a léčbu malnutrice. Podvýživa nebo riziko podvýživy může být odhalena zapojením nutričních terapeutů do péče o klienty. Jejich činnost v procesu komplexní péče o klienta spočívá v hodnocení nutričních screeningů a nutričního příjmu klientů. Zdravotničtí i nezdravotničtí pracovníci mají totiž často nedostatečné znalosti o výživě, což může také přispět k rozvoji malnutrice. Nejsou si tak vědomi rizikových faktorů podvýživy, jako je například úbytek hmotnosti. Závěr: Pro zdraví klientů je proto důležitá zvýšená míra znalostí a informovanosti pečovatelů s důrazem kladeným na význam výživy a rizika podvýživy pod vedením nutričního terapeuta. Klíčová slova: domov pro seniory, malnutrice, nutriční terapeut, nutritionday Pilotní studie komorbidity poruch příjmu potravy s užíváním návykových látek a možnosti jejího psychoterapeutického ovlivnění Autor: Mgr. Bc. Nikola Chládková Školitel: prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D., Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze 36

39 Sekce pregraduální klinická část Východiska: Výzkum komorbidity okruhu poruch příjmu potravy s užíváním návykových látek je tématem nabývajícím na stále větším významu skrze stále častější výskyt v klinické praxi. Závislost na návykových látkách a poruchy příjmu potravy mají obdobnou etiologii a velmi často spolu úzce souvisejí. Mohou koexistovat vedle sebe nebo závislost na drogách a alkoholu předchází poruše příjmu potravy a naopak. Pomocí alkoholu a/ nebo nelegálních drog řeší pacienti chuť na jídlo, snášení hladu nebo jídlo drogou a alkoholem zcela nahrazují, případně problémy úzce souvisejí s hlubší dynamikou osobnostní struktury a poruchy (typicky např. u hraniční poruchy osobnosti). Cíle: Cílem explorační studie bylo zjistit u žen trpících poruchami příjmu potravy (ve specializovaném provozu pro léčbu poruch příjmu potravy) současné užívání nějaké návykové látky včetně alkoholu. Dále pak popsat, zda existuje rozdíl mezi jednotlivými typy poruch příjmu potravy a preferencí určité drogy a popsat, která specifická porucha příjmu potravy se nejvíce váže s užíváním alkoholu. Práce se dále zabývá také tím, jaké jsou možnosti psychoterapie pro postižené s touto komorbiditou. Soubor: Dotazníkového šetření se zúčastnilo 35 respondentek. Návratnost byla 100 %. Ohniskové skupiny se zúčastnily čtyři pacientky a rozhovoru jedna pacientka. Zároveň všechny tyto pacientky vyplnily baterii dotazníků. Věkové složení respondentek je z 50 % let. Nejmladší je 18 let, nejstarší 57 let. Složení dle diagnózy je 20 dívek s mentální anorexií, 12 s mentální bulimií a 3 s psychogenním přejídáním. Metody: Aplikována byla testová baterie složená z dotazníku EAT-26 (dotazník pro zjištění poruchy příjmu potravy a její závažnosti), dotazník AUDIT (orientační dotazník ke zjištění míry potíží s užíváním alkoholu) a zkrácená verze dotazníku Maudsley Addiction Profile. Druhý zdroj dat tvoří rozhovor a následná kazuistika klientky s komorbiditou psychogenního přejídání a polymorfního užívání návykových látek v anamnéze. Třetím zdrojem informací o této problematice bylo uskutečnění ohniskové skupiny. Výsledky: Dvě respondentky potvrdily zkušenosti s užíváním pervitinu. Jedna z nich se léčí s diagnózou mentální bulimie a druhá s psychogenním přejídáním. Žádná pacientka s mentální anorexií neudává zkušenosti s nelegálními návykovými látkami. Osm respondentek má zkušenost s marihuanou, tři z nich uvádí denní užívání před nástupem do léčby. Třináct respondentek uvádí užívání laxativ, většina z nich v nadměrných denních dávkách. Sedm z nich jsou pacientky s mentální anorexií, pět s mentální bulimií a jedna s psychogenním přejídáním. Studie potvrdila, že více mají předpoklady k nadužívání alkoholu pacientky s mentální bulimií. Další porucha, u které se vyskytují potíže s alkoholem, je psychogenní přejídání. Na posledním místě je mentální anorexie. Z celkových výsledků vyplývá, že 1/3 respondentek má potíže s pitím alkoholu. Ze souboru 35 respondentek jsou 2 závislé na alkoholu, 5 vykazuje vysokou úroveň problémů s alkoholem a 4 střední úroveň potíží s pitím alkoholu. Zbylých 24 nevykazuje známky škodlivého užívání alkoholu. Klíčová slova: komorbidita, poruchy příjmu potravy, anorexie, bulimie, psychogenní přejídání, užívání návykových látek, drogy, alkohol, psychoterapie Fyzická, psychická a sociální intergrita pacientů po transplantaci ledviny Autor: Milena Štollová Školitel: Mgr. Miluše Kulhavá, Ústav teorie a praxe ošetřovatelství 1. LF UK Abstrakt: Chronické onemocnění ledvin Chronic Kidney Disease (CKD) je definováno jako abnormality ledvinné struktury nebo abnormality funkce ledviny trvající déle než tři měsíce a ovlivňující zdraví, kdy je přítomen alespoň jeden nebo více ukazatelů poškození 37

40 Sekce pregraduální klinická část ledvin. Pokles hodnoty glomerulární filtrace (GFR) pod 0,16 ml/s/1,73 m 2 je v kontextu klinického stavu pacienta jednou z indikací k zahájení některé z metod náhrady funkce ledvin (RRT). Léčebnými možnostmi u pacientů v pátém stádiu CKD (G5) jsou transplantace ledviny nebo eliminační metody. GFR je v principu fyzikální proces, který je realizován biologickou membránou. V současné době ale neumíme nahradit jinak než transplantací ledviny (TxL) procesy vysoce složité tubulární. TxL nahrazuje na rozdíl od eliminačních metod funkci ledvin komplexně. Důležitý význam pro pacienty mají zachovalé endokrinní funkce. Proto TxL poskytuje nemocným nejlepší kvalitu života. Empirická práce se zabývá celkovým stavem člověka po transplantaci ledviny. U 113 dospělých respondentů byl proveden kvantitativní výzkum. Cílem práce u výběrového souboru pacientů bylo porovnání parametrů funkce ledviny, tělesné kondice s celkovou kvalitou života. Po určení dílčích cílů bylo pomocí vytvořeného nestandardizovaného dotazníku prováděno šetření. Výsledky byly porovnány s renálními parametry a standardizovanými dotazníky. Dílčí cíle se týkaly fyzické a psychické kondice, spánku, obav do budoucnosti a složky socio-spirituální. Kvalita života byla zjištěna nižší, než je tomu u běžné populace. Nebyla prokázána souvislost mezi ukazateli renální funkce a fyzickou a psychickou kondicí. Jedinci s častějším výskytem akutních rejekcí uváděli více realizované pomoci od rodiny a přátel. To, že respondenti s častějším výskytem rejekcí potřebují a dostávají pomoc od rodiny a přátel, značí snížení jejich funkčních schopností a fyzické zdatnosti, což je i logické. Podpoře rodiny se těší 81 % pacientů. Pozitivní naladění uvedlo 98,2 %. Nejvíce jsou jedinci s transplantovanou ledvinou integrováni s populací zdravých fyzicky, ale velmi dobře i psychicky. Nejmenší díl integrity představuje integrace sociální. Klíčová slova: transplantace ledviny, pacient, fyzická, psychická a sociální integrita, kvalita života Využití narativního přístupu a narativní analýzy v kazuistické práci Autor: Vendula Brtníková Školitel: doc. MUDr. PhDr. Kamil Kalina, CSc., Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze Východiskem práce je případová studie klienta terapeutické komunity pro léčbu závislostí. Metoda narativního přístupu a narativní analýzy je nedílnou součástí kvalitativního výzkumu. Jedinečná zkušenost jedince a snaha výzkumníka jí porozumět v kontextuálních souvislostech je základním principem narativního přístupu. Cílem výzkumu není ověření hypotézy, ale rekonstrukce významu. Výsledkem práce je zamyšlení se nad případem prostřednictvím využití prvků této metody a získání nového pohledu v práci s uživateli návykových látek. Klíčová slova: adiktologie, kazuistická práce, narativní přístup, narativní analýza Využití Frenchay Arm Testu ke sledování efektu botulotoxinu u spasticity pacientů po poškození mozku Autorka: Lia Medková Školitelka: MUDr. Yvona Angerová, Ph.D., MBA, Klinika rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN v Praze Abstrakt: Práce se zabývá využitím Frenchay Arm Testu ke sledování efektu botulotoxinu u spasticity pacientů po poškození mozku. Práce si klade otázku, zda Frenchay Arm Test, tj. test soběstačnosti a funkce ruky, je vhodný pro sledování účinku botulotoxinu u těchto pacientů. Teoretická část objasňuje fyziologii lidského pohybu a následky poškození mozku v oblasti motoriky. Zabývá se i zvýšeným svalovým napětím, například spasticitou, 38

41 Sekce pregraduální klinická část u pacientů po poškození mozku. Dále seznamuje s teorií aplikace botulotoxinu, který ovlivňuje spasticitu a napomáhá k větší soběstačnosti pacienta. Představuje Frenchay Arm Test jako vhodnou diagnostickou metodu a popisuje přínos aplikace této diagnostické metody odborníkem, tj. ergoterapeutem. V praktické části je použit Frenchay Arm Test na dvou pacientech: před aplikací botulotoxinu, měsíc po aplikaci a tři měsíce po aplikaci. Pomocí modifikované frenchayské škály je vyhodnocen a doplněn o popisky k jednotlivým úkonům. V souvislosti s botulotoxinem je kladen důraz na celkovou rehabilitaci pacienta, který je klíčem úspěchu léčby. Výsledky: Práce prokázala kladný účinek botulotoxinu na všední denní činnosti, a to především u pacienta v první kazuistice. Zde jsme mohli pozorovat zlepšení při vykonávání činností hlavně jeden měsíc po aplikaci botulotoxinu. Výsledky poukazují, že léčba botulotoxinem je smysluplná a napomáhá spolu s ergoterapií a další rehabilitací pacientům po poškození mozku. Klíčová slova: spasticita, botulotoxin, Frenchay Arm Test, poškození mozku, ergoterapie, úchop, cévní mozková příhoda Prevalence kouření a jeho klinické korelace u nemocných s narkolepsií s kataplexií Autoři: Pavla Peřinová, Eva Feketeová, David Kemlink, Petra Kovalská, Jiří Nepožitek, Karolína Chlebušová, Veronika Ibarburu, Eva Králíková, Soňa Nevšímalová, Karel Šonka Školitel: prof. MUDr. Karel Šonka, DrSc., Neurologická klinika 1. LF UK a VFN v Praze Východisko: Narkolepsie s kataplexií je chronické neurologické onemocnění vznikající na podkladě úbytku neuronů produkujících hypokretin v laterálním hypothalamu. Vhledem k tomu, že nikotin má stimulační účinky na CNS, je zajímavé sledovat jeho roli u této nemoci, jejíž hlavním klinickým rysem je nadměrná denní spavost. Cílem studie tedy bylo zmapovat výskyt kuřáctví u narkoleptiků s kataplexií s ohledem na hypotézu, že je v této skupině nemocných vyšší prevalence kouření jednak pro stimulační vliv nikotinu a také pro některými studiemi podloženou vyšší míru impulzivity a vyhledávání smyslové zkušenosti u této nemoci. Navíc kouření může hrát roli v etiopatogenezi narkolepsie jakožto autoimunitního onemocnění CNS. Soubor a metodika: Bylo vyšetřeno celkem 87 dospělých nemocných s narkolepsií s kataplexií, 38 mužů a 49 žen, průměrný věk 49,0 (± SD = 17,7) let. Průměrný věk vzniku příznaků narkolepsie s kataplexií byl 23,5 (± 10,4) let. Všichni byli diagnostikováni dle mezinárodních diagnostických kritérií z roku Nemocní byli dotazováni na kuřáctví podle strukturovaného dotazníku v průběhu ambulantního vyšetření nebo telefonického pohovoru. Relevantní anamnestické údaje, výsledky testu mnohočetné latence usnutí a záznamu noční polysomnografie (PSG) byly doplněny z karet pacientů. Výsledky: Pravidelní kuřáci (jedna cigareta denně a více) představovali 43,7 % nemocných a dalších 19,5 % nemocných byli bývalí pravidelní kuřáci. Tedy celoživotní prevalence kouření byla 63,2 %. Průměrný věk začátku kouření byl 20,0 (± 6,0) let a průměrný počet denně vykouřených cigaret 13,6 (± 10,7). 72,2 % nemocných začalo kouřit před nástupem prvních příznaků narkolepsie, u těchto nemocných narkolepsie vznikla s průměrnou latencí od začátku kouření 9,1 (± 5,8) let. Při hodnocení parametrů noční PSG se ukázalo, že nemocní s anamnézou kouření mají nižší efektivitu spánku, vyšší PLMI, vyšší AHI a že délka kouření (v letech) koreluje pozitivně s počtem probuzení, trváním NREM1, latencí REM spánku a naopak negativně s trváním NREM3 fáze spánku. Závěr: Prevalence kouření u dospělých narkoleptiků s kataplexií je v našem souboru dvojnásobně vyšší (43,7 %) než u běžné české populace (v ČR je pravi- 39

42 Sekce pregraduální klinická část delnými kuřáky 22,7 % osob), což je jednak závažné zjištění z hlediska dopadu na zdravotní stav nemocných s narkolepsií a jednak se jedná o možnou známku užívání cigaret jako prostředku povzbuzujícího bdělost. Kouření také ovlivňuje makrostrukturu spánku. Klíčová slova: narkolepsie s kataplexií, kouření, nikotin, etiopatogeneze, stimulační efekt Práce vznikla za podpory grantu MZ ČR NT Kouření a hormonální antikoncepce Autorky: Liya Megrelishvili, Michaela Pálková, Karolína Rejdová Školitel: prof. MUDr. Eva Králíková, CSc., Ústav hygieny a epidemiologie 1. LF UK a VFN v Praze Východisko: Užívání hormonální antikoncepce (HAK) při současném kouření významně zvyšuje rizika kardiovaskulárních onemocnění. Tento fakt není při preskripci HAK gynekology velmi často dostatečně zohledňován. Naše práce si kladla za cíl zjistit, jaké povědomí mají uživatelky hormonální antikoncepce o jejím užívání právě v souvislosti s kouřením. Zajímalo nás, zda byly informovány svým gynekologem a případně do jaké míry je tyto informace ovlivnily. Metody: Anonymní dotazník sdílený na sociálních sítích (Facebook). Výsledky: Dotazník zodpovědělo 200 žen zejména ve věkovém rozmezí let, z nichž 35 % (69/200) kouří. HAK užívá 41 % (81/200) žen z celého souboru, z toho 81,5 % (66/81) kuřaček. Z našeho průzkumu také vyplývá, že 35 % (71/200) žen bylo o rizicích braní antikoncepci v souvislosti s kouřením informováno. 22 % (44/200) respondentek, která antikoncepci pravidelně užívají, informována nebyla, zbylých 43 % (85/200) dotázaných hormonální kontraceptiva neužívá. Závěr: Určité povědomí žen o rizicích vznikajících se současným kouřením a užíváním HAK existuje, ocenily by však vyšší osvětu a informovanost. Klíčová slova: kouření, hormonální antikoncepce, gynekologie 40

43 prezentace studentů dne

44

45 sekce postgraduální teoretická část

46 VÍTĚZNÉ PRÁCE 1. místo: Mgr. Zdeňka Hanusová, Příprava nových modelů pro studium prionových chorob v buněčných kulturách, školitel doc. Ing. Karel Holada, Ph.D., Ústav imunologie a mikrobiologie 1. LF UK 2. místo: Mgr. Paulína Valušková, Superior cholinergic capacity of choline transporter-overexpressors in vivo, školitel prof. MUDr. Jaromír Mysliveček, Ph.D., Fyziologický ústav 1. LF UK 3. místo: Mgr. Petra Valášková, Role bilirubinu v regulaci protizánětlivé odpovědi, školitelka MUDr. Lucie Muchová, Ph.D., Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN v Praze Mimořádná cena sponzora vydavatelství Galén: Ing. Matúš Hornáček, Dynamika FC/DFC jednotek během buněčného cyklu, školitel doc. RNDr. Dušan Cmarko, Ph.D., Ústav buněčné biologie a patologie 1. LF UK I. HODNOTITELSKÁ KOMISE prof. MUDr. Jaromír Mysliveček, Ph.D. prof. MUDr. Stanislav Štípek, DrSc. prof. RNDr. Ludmila Kameníková, DrSc III. HODNOTITELSKÁ KOMISE doc. RNDr. Dušan Cmarko, Ph.D. doc. MUDr. Ivan Matouš Malbohan, CSc. MUDr. Ivan Šebesta, CSc. ABSTRAKTA PRACÍ ÚČASTNÍKŮ Mgr. Lea Wojnarová PharmDr. Martin Šíma Mgr. Lenka Posch Mgr. Miroslava Bursová MUDr. Nina Pushkina ABSTRAKTA PRACÍ ÚČASTNÍKŮ Mgr. Marie Kostelanská Mgr. Marie Rodinová Mgr. Jana Křížová Mgr. Jana Česneková Mgr. Kateřina Vlčková II. HODNOTITELSKÁ KOMISE doc. MUDr. Tomáš Kučera, Ph.D. Ing. Magdalena Skalníková, CSc. doc. MUDr. Evžen Křepela, CSc. RNDr. Robert Dobrovolný, Ph.D. ABSTRAKTA PRACÍ ÚČASTNÍKŮ MUDr. Petra Krupičková Mgr. Peter Trošan Mgr. Ingrida Šmeringaiová MUDr. Martin Bartoš

47 Sekce postgraduální teoretická část Příprava nových modelů pro studium prionových chorob v buněčných kulturách Autorka: Mgr. Zdeňka Hanusová Školitel: doc. Ing. Karel Holada, Ph.D., Ústav imunologie a mikrobiologie 1. LF UK Východisko: Prionové choroby představují skupinu fatálních neurodegenerativních onemocnění postihujících řadu savců včetně člověka. Patologie prionové infekce je těsně spojena s přeměnou normálního buněčného prionového proteinu PrPC na jeho proteolyticky částečně rezistentní izoformu PrPTSE. Přestože PrPC je kódován hostitelským genomem, priony existují v mnoha variantách označovaných jako prionové kmeny. V rámci téhož živočišného druhu je tak možné pozorovat fenotypově odlišná onemocnění s biochemicky rozlišitelnými typy PrPTSE. Cílem prezentované studie je připravit a charakterizovat nové modelové tkáňové kultury pro studium prionových kmenů s využitím dostupných buněčných linií, jež jsou schopné účinně propagovat priony in vitro. Metody: Myší neuronální buněčné linie CAD5 a PK1 byly inkubovány s mozkovými homogenáty myší infikovaných různými kmeny prionů. Byly použity na myš adaptované kmeny klusavky (RML), chronického chřadnutí jelenovitých (mcwd), variantní Creutzfeldt-Jakobovy choroby (mvcjd) a Gerstmann-Sträussler-Scheinkerova syndromu (Fu-1). Buňky byly následně po pasáží udržovány v kultuře a jejich schopnost stabilně propagovat prionovou infekci byla monitorována prostřednictvím buněčného blotu. Přítomnost patologické izoformy prionového proteinu PrPTSE v infikovaných buněčných kulturách byla stanovena metodami western blotu a konformačně-dependentní imunoesejí (CDI). Výsledky: Inkubace buněk s prionovým kmenem RML ve všech testovaných případech vedla k ustavení priony stabilně infikované kultury. Nižší senzitivitu vykazovaly buňky k infekci kmenem Fu-1, nejmenší pak k infekci kmenem mvcjd. Kmen mcwd nebyl při testovaném uspořádání buňkami propagován vůbec. Závěry: Infekce CAD5 buněk prionovými kmeny RML, mvcjd a Fu-1 vedla k vytvoření chronicky infikovaných tkáňových kultur vhodných pro další studium těchto kmenů. PK1 buňky byly naproti tomu schopny účinně propagovat prionovou infekci pouze v případě použití RML a Fu-1. Zatímco účinnost infekce kmenem RML byla již popsána, získané poznatky o využití mvcjd a Fu-1 známé dosud nebyly. Experimenty směřující k vytvoření modelu pro studium kmene mcwd stále probíhají. Klíčová slova: prionový kmen, prionová infekce, buněčná kultura, PrPTSE Tato práce vznikla za podpory grantů PRVOUK-P24/LF1/3 a SVV

48 Sekce postgraduální teoretická část Superior cholinergic capacity of choline transporter-overexpressors in vivo Authors: Paulína Valušková, Ajeesh Koshy Cherian, Kyle Pitchers, Youngsoo Kim, Elizabeth A. Ennis Supervisor: Prof. Martin Sarter, Ph.D., Deptartment of Psychology, University of Michigan, Prof. MUDr. Jaromír Mysliveček, Ph.D., Institute of Physiology, First Faculty of Medicine, Charles University Introduction: Cortical cholinergic inputs mediate attentional functions, including attention-dependent learning and memory. In the brain, the choline transporter (CHT) is uniquely expressed in cholinergic neurons. The transport of choline into presynaptic terminals via the high-affinity, hemicholinium-3 (HC-3) sensitive CHT on plasma membrane represents the rate-limiting step for acetylcholine (ACh) synthesis and release. Mice overexpressing the CHT (CHT-OXP) present 2 to 3-fold increased density of CHT protein in neuronal plasma membrane and intracellular domains and elevated choline uptake as showed by ex vivo assay. Methods: Here we employed choline-sensitive microelectrodes (Fig. 1 a;b) to measure choline currents in the presence of CHT blocker HC-3 or the negative modulator ML352. To evoke presynaptic ACh release events, we pressure ejected an α4β2* nachr agonist (ABT-894) into the recording area in medial prefrontal cortex of mice. The extracellular ACh levels were determined by in vivo microdialysis. Probes were implanted into the medial prefrontal cortex of freely moving mice and perfused at a rate of 1.0 ul/min with artificial cerebrospinal fluid containing neostigmine (10 um). ACh levels in the dialysate were determined by HPLC-tandem electrosprayionization mass-spectrometer and expressed in nm after probe s recovery normalization. Fig. 1a: Ceramic-based microelectrodes and micropipette assembly (side view). On the left, the tip of the micropipette is situated above the 4 Platinum recording sites. b shows a microphotograph of the surface of the electrode, with both lower Platinum recording sites and one of the upper recording sites visible (black arrows) Results: In the absence of a CHT ligands, the amplitudes of evoked transients in CHT-OXP were smaller then in WT mice, reflecting the superior rate of clearance of choline and the underlying, relatively high density of surface CHTs in CHT-OXP (Fig. 2 a;b). 46

49 Sekce postgraduální teoretická část Fig. 2a: Choline peak amplitudes remained significantly smaller in CHT-OXP when compared with WT mice, reflecting the greater clearance capacity of CHT-OXP (post-hoc comparisons: *, P<0.05; ***, P<0.0001). b: Choline currents evoked by pressure ejections of ABT-894 (1 Hz sampling rate) Three pressure ejections of one of the CHT ligands were followed by repeated assessment of evoked currents over next 40 min. In WT mice, HC-3 and ML352 both reduced the amplitude of evoked transients. In contrast, evoked transient amplitudes in CHT-OXP remained initially unaffected by the CHT ligands but later increased over baseline (Fig. 3) The basal extracellular levels of ACh measured in the prefrontal cortex of CHT-OXP were 2-fold increased compare to WT mice (Fig. 4). Fig. 3 c,d: Choline currents recorded in WT mice following the administration of HC-3 and ML352 were initially attenuated and recovered subsequently, In contrast, choline current amplitudes increased progressively across the 4 post-cht antagonist administrations in CHT- OXP mice Fig. 4: Basal ACh levels measured by in vivo microdialysis in medial prefrontal cortex of freely moving WT and CHT-OXP mice 47

50 Sekce postgraduální teoretická část Conclusion: Our results demonstrate that increased expression of CHT in CHT-OXP mice leads to augmented choline uptake in vivo. Blockade of CHT by Hemicholinium-3 or ML-352 positively affected the release of ACh in CHT-OXP mice. In vivo microdialysis revealed that basal ACh in medial prefrontal cortex is 2-fold increased in CHT-OXP and these mice are capable of sustaining relatively high levels of cholinergic neurotransmission. CHT represent highly potential pharmacological target for modulation of cholinergic neurotransmission and synthesis of ACh in vivo. 48

51 Sekce postgraduální teoretická část Role bilirubinu v regulaci protizánětlivé odpovědi Autor: Petra Valášková, Vanda Ulrichová, Jakub Šuk Školitel: MUDr. Lucie Muchová, Ph.D., Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN v Praze Východisko: Bilirubin byl dlouhou dobu vnímán jako odpadní molekula s potenciálně toxickými účinky, přitom mírně zvýšené koncentrace bilirubinu vykazují imunomodulační a protizánětlivé účinky, které byly pozorovány u pacientů s onemocněními souvisejícími s oxidačním stresem a chronickými záněty Přesné mechanismy protizánětlivého působení bilirubinu však nejsou stále plně objasněny. Cílem studie bylo posouzení patofyziologické role bilirubinu na průběh zánětlivé odpovědi in vivo na zvířecím modelu systémového zánětu a studium buněčných mechanismů protizánětlivého působení bilirubinu in vitro. Metody: In vivo experimenty byly provedeny na samicích potkanů kmene Gunn (model nekonjugované hyperbilirubinémie) a příslušných normobilirubinemických kontrolách, kterým byl jednorázově aplikován roztok lipopolysacharidu. Po 1 hodině působení byla zvířata usmrcena a byly analyzovány sérové parametry jaterního poškození a exprese mrna vybraných cytokinů. In vitro studie zahrnovaly použití primárních hepatocytů z výše uvedených zvířecích modelů a buněčnou linii lidského hepatoblastomu (HepG2). Primární hepatocyty byly vystaveny působení bilirubinu s/bez přítomnosti prozánětlivého cytokinu TNF-α a byla měřena viabilita buněk. HepG2 linie byla exponovaná stoupajícím koncentracím bilirubinu a po přidání TNF-α byl sledován stupeň fosforylace podjednotky p65 transkripčního faktoru NF-κB podílející se na regulaci zánětlivé odpovědi. Výsledky: Hladina prozánětlivého cytokinu TNF-α byla fyziologicky snížená (na 47 ± 19 %, p < 0,05) u potkanů kmene Gunn ve srovnání s kontrolami, po aplikaci LPS byla pozorována snížená exprese prozánětlivého IL-6 (na 20 ± 4 %, p < 0,1). Současně aktivita ALT po aplikaci LPS v séru potkanů kmene Gunn byla nižší (o 70 ± 7 %, p < 0,05) oproti kontrolám. Viabilita primárních hepatocytů z potkanů kmene Gunn byla zvýšená po ovlivnění bilirubinem (o 11 ± 8 %, p < 0,05) i v přítomnosti TNF-α (o 22 ± 9 %, p < 0,001) než u primárních hepatocytů z kontrolních zvířat. Expozice HepG2 buněk TNF-α v přítomnosti bilirubinu způsobila snížení stupně fosforylace podjednotky p65 receptoru NF-κB oproti buňkám neovlivněných bilirubinem (na 70 ± 16 %, p < 0,05). Závěry: Výsledky in vivo a in vitro experimentů ukazují na důležitou roli bilirubinu při modulaci zánětlivé odpovědi. Jedním z mechanismů protizánětlivého působení bilirubinu může být ovlivnění aktivace NF-κB prostřednictvím snížení fosforylace jeho podjednotky p65. Klíčová slova: bilirubin, zánět, protizánětlivé účinky, LPS, TNF-α Práce byla podpořena Grantovou agenturou Univerzity Karlovy, 1. lékařská fakulta (projekt GA UK č ). 49

52 Sekce postgraduální teoretická část Dynamika FC/DFC jednotek během buněčného cyklu Autor: Ing. Matúš Hornáček Školitel: doc. Dušan Cmarko, Ph.D., Ústav buněčné biologie a patologie 1. LF UK Východisko: Základní strukturní součásti jadérka jsou fibrilární centra (FC), denzní fibrilární komponenty (DFC) a granulární komponenty. FC a DFC spolu tvoří tzv. FC/DFC jednotky, místa přepisu ribozomální DNA a časného sestřihu ribozomální RNA. V této práci jsme sledovali dynamiku FC/DFC jednotek v různých fázích buněčného cyklu na savčích buněčných liniích se stabilní expresí RFP-PCNA (the sliding clamp protein - replikační faktor) a GFP-RPA43 (podjednotka RNA polymerázy I, Pol I) nebo GFP-fibrillarin. Metody: Korelativní světelnou a elektronovou mikroskopií jsme ukázali, že oblasti obsahující Pol I (tzv. jadérkové korálky ) i fibrillarin, odpovídají jednotlivým FC/DFC jednotkám. Výsledky: Celkový počet FC/DFC jednotek se v každé buňce v průběhu S-fáze zvýšil o %. Jejich zdvojení bylo dokončeno až po buněčném dělení, v rané fázi G1. Tento způsob amplifikace znamená, že značná podmnožina ribozomálních genů zůstává transkripčně neaktivních od poloviny S fáze do mitózy, ale stávají se opět aktivními v postmitotických dceřiných buňkách. V časné S fázi ve stadiu replikace transkripčně aktivní rdna se na FC/DFC jednotkách přechodně ztratil signál pro Pol I, ale ne fibrillarin. Intenzity signálů Pol I a fibrillarinu v jednotlivých FC/DFC jednotkách navzájem kolísaly antifázovým způsobem, což naznačuje střídající aktivitu přepisu a časného sestřihu. Periodogram fluktuací měl maxima ve druhé a třetí minutě. Fluktuace v sousedních FC/DFC jednotkách nebyly vzájemně synchronizovány. Na základě našich dat předpokládáme, že variace poločasů života Pol I a fibrillarinu mezi individuálními FC/DFC jednotkami mohou souviset s fluktuacemi transkripce ribozomálních genů. Klíčová slova: FC/DFC jednotky, ribozomální RNA, buněčný cyklus 50

53 Sekce postgraduální teoretická část Farmakologické účinky modulátorů sirtuinu 1 a amp-aktivované proteinkinázy v experimentálním modelu hepatotoxicity Autoři: Lea Wojnarová Školitelka: MUDr. Nikolina Kutinová Canová, Ph.D., Farmakologický ústav 1. LF UK a VFN v Praze Východisko: Onemocnění a polékové poškození jater se staly jednou z významných příčin morbidity a mortality u lidí po celém světě. Nejasnou úlohu v tomto procesu mohou hrát dvě navzájem částečně propojené signální molekuly: sirtuin 1 (SIRT1, silent information regulator T1) a AMP-aktivovaná proteinová kináza (AMPK), které jsou zapojeny v řadě důležitých biologických procesů, jakými jsou energetický metabolismus a regulační funkce buněčného cyklu, apoptózy a zánětu. Naše předchozí studie skutečně prokázala, že přirozený aktivátor SIRT1 a AMPK, polyfenolická sloučenina resveratrol, působí hepatoprotektivně na modelu fulminantního jaterního selhání. Metody a cíle: Cílem naší studie bylo detailnější objasnění úlohy SIRT1 a AMPK v procesu hepatoprotekce na zvířecím modelu lékového poškození jaterních buněk potkana, které bylo navozeno jednorázovým podáním paracetamolu (APAP, acetaminofen) in vivo a in vitro. Současně byly aplikovány látky modulující aktivitu SIRT1 a AMPK (resveratrol, CAY10591, AICAR, Compound C). Po 24 hodinách bylo provedeno biochemické a histologické vyšetření markerů hepatocytárního poškození. Aktivita a exprese SIRT1 a AMPK byly stanoveny pomocí fluorescenčního SIRT1 kitu a Western blotu. Výsledky: APAP výrazně snížil aktivitu SIRT1 a AMPK v hepatocytech. Podání resveratrolu a především CAY10591, selektivního aktivátoru SIRT1, vedlo ke zmírnění hepatotoxického působení APAP a současně ke zvýšení aktivity SIRT1 jak in vivo tak in vitro. Inhibitor AMPK, Compound C, navíc významně prohloubil hepatotoxické působení APAP. Závěr: Naše výsledky naznačují, že snížená aktivita SIRT1 a AMPK je spojena s hepatotoxickým působením APAP. Využití syntetických aktivátorů a inhibitorů SIRT1 a AMPK o malé molekule tak může přispět k dalšímu objasnění role SIRT1/AMPK a představuje naději pro nalezení specifičtější léčby pro pacienty s jaterním poškozením. Klíčová slova: SIRT1, AMPK, paracetamol, hepatotoxicita, CAY10591, Compound C Práce vznikla za podpory PRVOUK-P25/LF1/2 a GA UK Farmakokinetika a farmakodynamika fenobarbitalu u asfyktických novorozenců Autoři: Martin Šíma, Lenka Posch, Olga Černá, Václav Vobruba, Ondřej Slanař, Pavla Pokorná Školitel: prof. MUDr. Ondřej Slanař, Ph.D., Farmakologický ústav 1. LF UK a VFN v Praze Východisko: Fenobarbital je lékem volby v terapii křečí asfyktických novorozenců s hypoxicko-ischemickou encefalopatií (HIE). Cílem práce bylo: 1) popsat farmakokinetiku (FK) a farmakodynamiku (FD) fenobarbitalu u novorozenců s HIE, 2) prověřit případný vliv demografických parametrů, stupně onemocnění, hypotermie a souběžně podávané medikace na FK či FD fenobarbitalu a 3) zdokumentovat význam terapeutického monitorování léčiv (TDM) v této kohortě. Metody: Do studie byli nabíráni novorozenci s HIE léčení fenobarbitalem. Individuální FK parametry fenobarbitalu byly spočítány s využitím jednokompartmentového modelu. FD byla hodnocena pomocí aeeg záznamů. Ke statistické analýze jsme použili lineární regresi, Studentův t-test, Welchův t-test, Mann- -Whitneyův test, Pearsonův chí-kvadrát test, Cox-Mantelův test, odds ratio a analýzu rozptylu (ANOVA). 51

54 Sekce postgraduální teoretická část Výsledky: Čtyřicet novorozenců bylo rozřazeno do 3 skupin: Sk1(14/40) použita léčebná hypotermie, čas do normalizace a EEG 24 hodin, Sk2 (12/40) - použita léčebná hypotermie, čas do normalizace aeeg 24 hodin a Sk3 (14/40) bez řízené hypotermie. Průměr (směrodatná odchylka) distribučního objemu, clearance a biologického poločasu byly 0,53 (0,16) L.kg-1, 0,0054 (0,0016) L.h-1.kg-1 a 125,6 (62,2) h v Sk1; 0,52 (0,08) L.kg-1, 0,0016 (0,0013) a 114,0 (14,1) h v Sk2; 0,41 (0,23) L.kg-1, 0,0027 (0,0017) L.h-1.kg-1 a 98,8 (26,4) h v Sk3. CL byla významně nižší v Sk2 oproti Sk1 (P = 0.043). Clearance fenobarbitalu je ovlivněna jak samotnou hypotermií (P = ), tak společným působením hypotermie a asfyxie (P = ). Během dne jsme pomocí TDM optimalizovali dávkování fenobarbitalu. Před úpravou dávek bylo 51 % naměřených plazmatických koncentrací fenobarbitalu mimo terapeutické rozmezí ve srovnání s 6 % po této úpravě. Závěry: Stupeň asfyxie a hypotermie snižují clearance fenobarbitalu. Vzhledem k vysoké interindividuální variabilitě FK parametrů fenobarbitalu doporučujeme rutinní TDM. Klíčová slova: novorozenec, fenobarbital, farmakokinetika, farmakodynamika, asfyxie Farmakodynamické parametry dávkování analgetik a sedativ u dětí na ECMO Autoři: Lenka Posch, Martina Bašková, Václav Vobruba, Dick Tibboel, Pavla Pokorná Školitelka: MUDr. Pavla Pokorná, Klinika dětského a dorostového lékařství 1. LF UK a VFN v Praze Východisko: Extrakorporální membránová oxygenace (ECMO) je komplexní specializovaná metoda využívaná u novorozenců a dětí s reverzibilním oběhovým a/nebo respiračním selháním. Cílem práce bylo zhodnotit vliv zavedení protokolovaného skórování bolesti, sedace a hodnocení syndromu z odnětí na dávkování analgetik a sedativ u ECMO pacientů. Metody: V období od října 2010 do ledna 2015 byla metoda ECMO použita u 12 novorozenců a 8 dětí (pumpa Bio-Medicus). Pacienti byli rozděleni do dvou skupin: sk. I (n = 14) pacienti se standardizovaným skórováním bez protokolu a sk. II (n = 6) pacienti se standardizovaným skórováním a protokolem pro použití analgosedativ založeném na validovaném skórování bolesti, sedace a syndromu z odnětí. Farmakodynamickými parametry (FD) hodnocení analgosedativních léčiv byly behaviorální stupnice (COMFORT-B), pozorování příznaků syndromu z odnětí Sophia (SOS), dále hodnocení průměrné kumulativní denní dávky midazolamu (mg.kg-1.den-1) a sufentanylu (µg.kg-1.den-1) a celkový počet analgosedativních léčiv na pacienta. Analýza byla provedena na základě Studentova t-testu nebo Welchovy modifikace tohoto testu, stanovení 95% intervalu spolehlivosti a hladiny spolehlivosti testů p = 0,05. Výsledky: COMFORT-B skóre bylo v rozpětí (11 22) u 62 % ze všech dílčích měření (14 pacientů), u 36 % měření (5 pacientů) bylo patrné přesedování (< 11). SOS 4 se vyskytly ve 12,5 % měřeních a ukazují na syndrom z odnětí u 10 pacientů (7 ze skupiny I a 3 ze skupiny II). Celkový počet analgosedativních léčiv na pacienta je významně nižší ve sk. II (mediány 8 (IQR 3 14) vs 5 (IQR 3 7), p = 0,047). Průměrná kumulativní dávka midazolamu poklesla z 5(SD 2,16) ve sk. I na 3,7 (SD 2,25) mg.kg-1.den-1 ve sk. II (p = 0.053). Průměrná kumulativní dávka sufentanylu poklesla z 22,3 (SD 13,57) ve sk. I na 8.1 (SD 3.11) ug.kg-1.den-1 ve sk. II (p = 0,002). Závěry: FD parametry podle validovaných skórovaní vedou k významnému snížení spotřeby analgosedativních léčiv u dětí na ECMO. Klíčová slova: ECMO, novorozenci, děti, analgezie, sedace, COMFORT-B, syndrom z odnětí, SOS, midazolam, sufentanyl 52

55 Sekce postgraduální teoretická část Stanovení methanolu a kyseliny mravenčí v biologickém materiálu Tato práce vznikla za podpory z projektu Specifického vysokoškolského výzkumu (SVV ). Autoři: Miroslava Bursová, Tomáš Hložek, Radomír Čabala Školitel: doc. RNDr. Dr. Radomír Čihák Ústav soudního lékařství a toxikologie 1. LF UK a VFN v Praze Východisko: V posledních letech došlo k nárůstu akutních methanolových otrav v ČR. Průběh této otravy může v pozdní fázi intoxikace skončit trvalým poškozením zraku, ledvin, případně úmrtím. Methanol se v těle metabolizuje na toxickou kyselinu mravenčí, a proto je prvotním markerem intoxikace methanolu rozvíjející se metabolická acidóza. Stanovení obou látek je proto důležité pro potvrzení diagnózy a volbu vhodného terapeutického postupu. Cílem práce bylo vyvinout jednoduchou a účinnou metodu pro stanovení methanolu a kyseliny mravenčí v biologickém materiálu (krev, moč) pro urgentní vyšetření u pacientů s podezřením na otravu methanolem. Metody: Pro stanovení kyseliny mravenčí byla vyvinuta metoda derivatizace spočívající v reakci kyseliny mravenčí s isopropanolem v kyselém prostředí za vzniku esteru, který je možné stanovit metodou plynové chromatografie s headspace dávkováním (headspace GC-FID). Tímto postupem je možné zároveň měřit koncentraci methanolu i ethanolu, který se používá jako antidotum během léčby. Účast ghrelinu a endokanabinoidů ve fentanylem navozených účincích v nucleus accumbens u potkanů Autoři: Nina Puschkina, Chrysostomos Charalambous, Marek Lapka, Magdalena Šustková-Fišerová Školitelka: PharmDr. Magdalena Šustková- -Fišerová, CSc., Ústav farmakologie 3. LF UK Východisko: Předpokládá se, že v neuronálních procesech v nucleus accumbens shell (NACSh), jež zprostředkovávají odměnu po opioidech, hrají vedle dopaminu roli také endokanabinoidy. Naše předchozí studie doložily zapojení centrálních mechanizmů ghrelinu v morfinem indukovaném uvolňování dopaminu i endokanabinoidů v NACSh. Cílem prezentované studie bylo zjistit, zda antagonista receptoru pro ghrelin (GHS- -R1A), látka JMV2959, ovlivní také účinky fentanylu (specifičtějšího agonisty µ-opioidních receptorů) na extracelulární hladiny anandamidu (N-arachidonoylethanolamin, AEA) a 2-arachidonoylglycerolu (2-AG) v NACSh u potkanů a jestli jsou tyto efekty navozené působením na GHS-R1A ve ventrální tegmentální oblasti (VTA). Opioidy vyvolaný nárůst AEA v NACSh se pravděpodobně významně podílí na mechanismu odměny. Výsledky: V roce 2015 bylo na naše pracoviště zasláno přes 200 vzorků s podezřením na otravu methanolem, z toho byly 2 případy pozitivní. Závěry: Nová metoda pro stanovení methanolu a kyseliny mravenčí v séru a v moči byla validována a používá se v rutinní laboratorní praxi v rámci VFN. Metody: Použili jsme metodu mikrodialýza in vivo u potkanů, a testovali jsme účinky JMV 2959 ve dvou aplikačních schématech: (i) akutní dávka fentanylu (40 µg / kg s.c.) s a bez JMV2959 (3 mg /kg) premedikace intraperitoneálně, (ii) akutní dávka fentanylu (30 ug / kg s.c.), s a bez JMV2959 premedikace (2 a 10 µg / kg) aplikované do VTA. Klíčová slova: methanol, kyselina mravenčí, plynová chromatografie Výsledky: Aplikace ghrelinového antagonisty vyvolala signifikantní a na dávce závislý zvrat fentanylem 53

56 Sekce postgraduální teoretická část indukovaného nárůstu anandamidu v NACSh v obou způsobech aplikace. Fentanylem indukovaný pokles koncentrací 2-AG v NACSh byl při premedikaci ghrelinovým antagonistou v závislosti na dávce významně prohlouben. Závěr: Naše výsledky dokládají významné zapojení ghrelinu do endokanabinoidních změn v NACSh vyvolaných fentanylem ovlivněním GHS-R1A ve VTA. Výsledky podporují další výzkum potenciálního využití ghrelinového antagonismu k prevenci opioidního relapsu. Klíčová slova: opioidní závislost, ghrelin, endokanabinoidy, mikrodialýza in vivo Za podpory GA UK , GA UK , PRVOUK 34/LF1/7. Periferní mikrocirkulace hodnocená pomocí videomikroskopických metod u prasečího modelu srdeční zástavy Naše experimentální studie měla za cíl zmapovat stav mikrocirkulace během srdeční zástavy a kardiopulmonální resuscitace. Metody: Parametry sublingvální a konjunktivální mikrocirkulace byly hodnoceny pomocí SDF technologie v průběhu neléčené srdeční zástavy (CA) a následné mechanizované kardiopulmonální resuscitace (CPR) u 18 prasat. Výsledky v jednotlivých časových bodech byly navzájem porovnány a dále srovnávány s parametry systémového krevního oběhu: karotickým průtokem krve a středním arteriálním tlakem (MAP). Výsledky: Během CA došlo prakticky k okamžité zástavě průtoku krve v karotických arteriích a poklesu MAP, průtok krve mikrocirkulací zpomaloval postupně a sublingvální mikrocirkulace byla zachována během 3 minutové CA u 67 % zvířat. Během kardiopulmonální resuscitace došlo k částečné úpravě parametrů mikrocirkulace, které dosáhly % oproti klidovým hodnotám. Nebyla zjištěna žádná významná korelace mezi parametry mikrocirkulace a systémovým oběhem. Autoři: Petra Krupičková, Mikuláš Mlček, Michal Huptych, Tomáš Bouček, Zuzana Mormanová, Jan Bělohlávek Školitel: doc. MUDr. Jan Bělohlávek, Ph.D., II. interní klinika kardiologie a angiologie 1. LF UK a VFN v Praze Východisko: U kriticky nemocných pacientů, jako jsou pacienti po srdeční zástavě, je zásadním cílem léčby udržení dobrého prokrvení tkání a orgánů, přitom je u těchto pacientů častá disociace mezi systémovou hemodynamikou a průtokem krve mikrocirkulací. Stav periferní mikrocirkulace je ale v klinické praxi hodnocen pouze nepřímými málo specifickými metodami (stanovení laktátu v krvi, sledování diurézy). Recentní videomikroskopické technologie (např. Sidestream Dark Field imaging SDF) umožnily přímé neinvazivní sledování periferní mikrocirkulace a zdají se být slibným potenciálním nástrojem u lůžka pacienta. Závěry: Mikrocirkulace v prasečím modelu srdeční zástavy a resuscitace nekorelovala se systémovou cirkulací, zdá se, že videomikroskopické metody mohou poskytovat další důležité informace o periferním prokrvení nad rámec běžně dostupného monitorování hemodynamiky. Klíčová slova: mikrocirkulace, Sidestream Dark Field, srdeční zástava, resuscitace Možnosti decelularizace amniové membrány a její vliv na viabilitu epitelových buněk Autoři: Peter Trošan, Ingrida Šmeringaiová, Kateřina Jirsová Školitel: doc. Mgr. Kateřina Jirsová, Ph.D., Laboratoř biologie a patologie oka, Ústav dědičných metabolických poruch VFN v Praze a 1. LF UK 54

57 Sekce postgraduální teoretická část Abstrakt: Porovnání účinnosti a možností enzymatické decelularizace lidské amniové membrány (AM) a její vliv na viabilitu epitelových buněk amnionu pro použití v očním lékařství. Metody: Placenty pro přípravu AM byly získané od zdravých dárkyň během porodu císařským řezem. Pro decelularizaci AM byly použity TrypLE Express enzym, 0,1 % trypsin/ 0,25 % EDTA a 125 µg/ml termolyzin. Viabilita decelularizovaných epitelových buněk AM byla stanovována pomocí vitálního barvení. Buňky byly dále kultivované v DMEM médiu. Struktura a přítomnost epitelových buněk decelularizované AM byly barvené a porovnávané pomocí hematoxylinu/eozínu, DAPI a kolagenu IV α2. Úspěšnost decelularizace byla ověřena pomocí izolace a měření koncentrace DNA. Výsledky: AM byla decelularizovaná s porovnatelnou úspěšností (90 a víc %) pro všechny typy použitých enzymů, což bylo potvrzeno i koncentrací DNA. Buňky stromatu AM nebyly poškozené. Viabilita epitelových buněk byla při použití komerčního TrypLE Express enzymu 5 10 %, při použití trypsin/ EDTA % a u termolyzinu 0 %. Závěry: TrypLE Express enzym, trypsin/ EDTA i termolyzin byly úspěšně použity pro decelularizaci AM. Na viabilitu a další použití epitelových buněk AM měla nejlepší vliv aplikace Trypsin/EDTA. Klíčová slova: amniová membrána, decelularizace Porovnání cytotoxicity dvou dekontaminačních roztoků na buňky lidské amniové membrány připravované k transplantačním účelům Autoři: Ingrida Šmeringaiová, Peter Trošan, Jan Bednár, Kateřina Jirsová Školitel: doc. Mgr. Kateřina Jirsová, Ph.D., Laboratoř biologie a patologie oka, Ústav dědičných metabolických poruch 1. LF UK a VFN v Praze Cíl: porovnat toxicitu dvou dekontaminačních roztoků používaných při přípravě lidské amniové membrány (AM) pro transplantanční účely. Metody: AM byla připravena z čtyř placent získaných od zdravých dárkyň během porodu císařským řezem. K dekontaminaci AM byl použit: a) komerční antibioticko-antimykotický (AA) roztok a b) roztok s obdobným složením připravený laboratorně. Standardní kultivační médium bez AA bylo využito jako kontrolní roztok. AM byla dekontaminována po dobu 6 nebo 24 hodin, při třech různých teplotách: 4 C, laboratorní teplota, 37 C. Procentuální zastoupení mrtvých epitelových a mesenchymálních buněk bylo hodnoceno pomocí vitálního barvení; apoptotické buňky pomocí TUNEL (Terminal Deoxynucleotidyl Transferase dutp Nick End Labeling) metody a imunohistochemickou detekcí aktivní kaspázy 3. Výsledky: Viabilita epitelových buněk před dekontaminací se pohybuje mezi %. Nejvyšší procento (90 %) živých buněk epitelu bylo nalezeno po dekontaminaci komerčním roztokem po šesti hodinách při 37 C a nejnižší (40 %) po 24 hodinách při 4 C. Množství apoptotických mesenchymálních buněk se signifikantně neliší a dosahovalo % ve všech sledovaných podmínkách dekontaminace. Závěr: Nejvhodnější k dekontaminaci amnionu, s cílem zachovat co nejvyšší viabilitu buněk, se jeví komerční roztok. Laboratorně připravený dekontaminační roztok vykazuje pouze mírně vyšší cytotoxický účinek na buňky AM a lze jej tedy využít k dekontaminaci AM dobrým zachováním viability buněk, jako snadno dostupnou variantu komerčního roztoku. Klíčová slova: amniová membrána, dekontaminace, viabilita, epiteliální a mesenchymální buňky 55

58 Sekce postgraduální teoretická část Mikro-CT analýza porozity materiálů určených pro regeneraci kostní tkáně v distribuci otevřených pórů určité velikosti vzhledem k jejich podílu na celkovém objemu otevřených pórů. Autoři: Martin Bartoš, Tomáš Suchý, René Foltán Školitel: doc. MUDr. et MUDr. René Foltán, Ph.D., Stomatologická klinika 1. LF UK a VFN v Praze Východisko: Řešení defektů kostní tkáně různé etiologie (např. úrazy, zánětlivá či nádorová onemocnění) je významnou oblastí regenerativní medicíny. Perspektivní možností je užití biodegradabilních syntetických či přírodních polymerních materiálů ve formě scaffoldů, které po implantaci do místa defektu indukují regenerativní procesy a poskytují dočasnou oporu nově tvořené tkáni. Důležitou strukturní vlastností scaffoldů je porozita, která významně ovlivňuje průběh interakce s okolní tkání. Její hodnocení ve 3D klasickými postupy je komplikované a spojené s destrukcí vzorku. Mikro-CT představuje moderní preklinickou zobrazovací metodu, která umožňuje nedestruktivní prostorovou analýzu a vizualizaci zkoumaného vzorku. Cílem této pilotní studie je posoudit vliv rozdílných parametrů přípravy scaffoldů na jejich porozitu. Metody: Bylo připraveno 7 variant scaffoldů stejného složení (kolagen typu I, polylaktid, kyselina hyaluronová a Ca/P nanočástice), lišících se průběhem síťovací reakce kolagenu. Zesíťování probíhalo buď při pokojové teplotě (RT) nebo teplotě 37 C, s různou koncentrací síťovadla genipin (MAX, MID, MIN). Nezesíťovaný vzorek byl použit jako kontrola. Všechny vzorky byly naskenovány ex-vivo mikro-ct přístrojem SkyScan 1272 (Bruker, Belgie). Rekonstrukce 3D datasetů i následné analýzy byly provedeny s použitím softwaru NRecon, DataViewer, CTVox, CTAn (Bruker, Belgie). Výsledky: Matrice scaffoldů a porozita byly vizualizovány ve 2D i 3D zobrazení. Výsledky analýz prokázaly, že změnou podmínek síťovací reakce nebylo významně ovlivněno procentuální zastoupení porozity v celkovém objemu scaffoldů. Avšak byla pozorována změna Závěry: Podmínky síťovací reakce kolagenu typu I ovlivnily velikost a distribuci otevřených pórů. Mikro-CT zobrazovací metoda se ukázala být vhodnou pro strukturní analýzy těchto biomateriálů. Dosažené výsledky jsou podnětem pro pokračování v této studii. Klíčová slova: mikro-ct, scaffold, kostní regenerace, porozita Fotodynamická inaktivace prionů s využitím ftalocyaninů a porfyrinů Autoři: Marie Kostelanská Školitel: doc. Ing. Karel Holada, Ph.D., Ústav imunologie a mikrobiologie 1. LF UK Východisko: Agregované patologické formy prionového proteinu jsou příčinou prionových onemocnění, která vedou ke smrtelným neurodegenerativním poruchám mozkové tkáně. V naší laboratoři byla poprvé demonstrována in vitro fotodynamická inaktivace (PDI) prionů ftalocyaniny, [1] které patří společně s porfyriny mezi tetrapyroly. Obojí po vystavení světlu odpovídající vlnové délky generují singletový kyslík (1O2), mají antibakteriálními účinky a ftalocyaniny nacházejí využití také při fotodynamické terapii povrchových nádorů. V rámci spolupráce se skupinou doc. Mosingera z PřF UK v Praze studujeme vlastnosti těchto fotosenzitizérů zabudovaných v polymerních nanotkaninách. Metody: Spektrofotometricky byla detekována koncentrace ftalocyaninu a jí odpovídající produkce 1O2 pomocí činidla na bázi KI. Touto metodou byla testována účinnost světelných zdrojů za využití ftalocyaninů či tetrafenylporfyrinu (TPP) inkorporovaných v polystyrenových či polyuretanových nanotkaninách. Jako zdroj prionů jsme použili mozkový homogenát myší infikovaných RML priony. Pro porovnání míry účin- 56

59 Sekce postgraduální teoretická část ku PDI na patologickou vs. nativní formu prionového proteinu byla využita metoda western blotu. Výsledky: Produkce 1O2 byla detekována u fotosenzitizéru v roztoku i v nanotkaninových vláknech. Byl vybrán zdroj světla s nejvyšší účinností na generaci 1O2 pro TPP a ftalocyaniny. Účast 1O2 v PDI prionů byla demonstrována poklesem úbytku prionů při rostoucí koncentraci NaN3 (zhášeč 1O2). Na použité nanotkaniny se podařilo adsorbovat prionový protein ze suspenze mozkového homogenátu a fotodynamickým působením na nanotkaniny s fotosenzitizéry bylo dosaženo úbytku prionů. Závěr: PDI prionů pomocí fotosenzitizérů lze aplikovat nejen v roztocích, ale i na materiál adsorbovaný na povrchu nanotkanin, které se navíc vyznačují rozličnými povrchovými vlastnostmi. To přináší potenciál pro využití nanotkanin k vývoji filtrů umožňujících degradaci prionů zachycených na jejich povrchu a eliminaci prionů například z tělních tekutin. Klíčová slova: ftalocyaniny, prion, fotodynamická inaktivace, nanotkaniny, singletový kyslík [1] Janouskova O., et al. J Gen Virol 2012; 93: ; PMID: Tento výzkum byl podpořen granty GA UK a GA ČR S. Východisko: Protein Cox17 transportuje měď do cytochrom c oxidázy (COX), čtvrtého komplexu dýchacího řetězce (KIV) a je tedy lokalizován jak v cytosolu tak i mitochondriích. Kromě podílu na uspořádávání KIV má protein Cox17 roli i při organizaci mitochondriálních membrán, konkrétně při tvorbě MICOS komplexů (z angl. Mitochondrial Contact Site and Cristae Organising system). Cíl a metody: Naším cílem bylo vytvoření Cox17 downregulované (utišené) linie HEK293 buněk, která by nám umožnila studovat dopady deficience proteinu Cox17 na energetický metabolismus buňky. Pro tento účel byly pomocí 3 různých shrna (Dharmacon) vytvořeny linie se stabilně downregulovaným proteinem Cox17 a jako kontrolní k nim byla použita neutišená linie (NS) a neupravovaná linie (WT). Mitochondriální ultrastruktura a síť byly vizualizovány pomocí fluorescenčního a transmisního elektronového mikroskopu (TEM). Proteinová analýza byla provedena imunoelektroforeticky a respirace byla stanovena použitím polarografie. Stanovení hladiny proteinu Cox17 prokázalo snížení na 76 % kontrolních hodnot u Cox17 B linie, na 57 % u Cox17 C linia a linie Cox17 A zůstala co do množství proteinu Cox17 nezměněna. TEM ukázala snížené množství krist a mitochondriální bobtnání v downregulovaných buňkách, mitochondriální síť zůstala nezměněna. Polarografie ukázala zvýšenou respiraci po přídavku substrátu pro KIV v utišených liniích. Studium dopadu deficience proteinu Cox17 na energetický metabolismus buněk Autorky: Marie Rodinová, Jana Křížová, Hana Hansíková Školitel: RNDr. Hana Hansíková, CSc., Klinika dětského a dorostového lékařství 1. LF UK a VFN v Praze Závěr: Fenotypové projevy u jednotlivých linií korespondovaly s mírou poklesu proteinu Cox17 v buňce a výsledek získaný při měření respirace, který poukázal na určitou formu kompenzačního efektu v utišených liniích, je dalším předmětem zkoumání. Klíčová slova: Cytochrom c oxidáza, komplex IV. dýchacího řetězce, Cox17 protein, mitochondrie Za podpory GA UK , RVO-VFN

60 Sekce postgraduální teoretická část Mitochondriální metabolismus spermií transgenního modelu miniprasete exprimujícího Nterminální část lidského mutantního huntingtinu: Potenciální biomarkery Huntingtonovy choroby Autoři: Jana Křížová 1, Hana Štufková 1, Monika Mačáková 2, Jan Motlík 2, Jiří Zeman 1 a Hana Hansíková 1 Školitelka: RNDr. Hana Hansíková, CSc. 1 1 Laboratoř pro studium mitochondriálních poruch, Klinika dětského a dorostového lékařství 1. LF UK a VFN v Praze 2 Laboratoř buněčné regenerace a plasticity, Ústav živočišné fyziologie a genetiky AV ČR, v. v. i. Východisko: Huntingtonova choroba (HD), fatální neurodegenerativní onemocnění s autozomálně dominantní dědičností, vede k neuromuskulárním i kognitivním obtížím a rozvíjí se až v dospělosti. Cílem této práce bylo optimalizovat metody analýzy mitochondriálního metabolismu (MM) ve spermiích transgenního miniprasečího modelu HD (TgHD) a navrhnout potenciální biomarkery progrese onemocnění, které by umožnily monitorovat fenotyp TgHD v průběhu rozvoje onemocnění i experimentální léčby HD. Metody: Vzorky byly odebírány opakovaně v průběhu tříleté studie od 12 kanců ve věku měsíců ve dvou generacích. Aktivita citrátsyntázy byla analyzována spektrofotometricky, kapacita MM (MEGS) oxidací radioaktivně značených substrátů, respirace spermií polarograficky a množství podjednotek OXPHOS imunoelektroforeticky. Výsledky: Testované metody charakterizující MM byly optimalizovány pro stanovení ve spermiích. Data byla statisticky vyhodnocena. Zkoumán byl vliv tří pravděpodobně interferujících faktorů: HD, generace a stáří. Z celkem 36 sledovaných parametrů bylo 8 signifikantně ovlivněno generací, i stářím jedince. Jeden respirometrický a tři parametry měření MEGS byly signifikantně sníženy u TgHD a souvisely výlučně s HD: respirace závislá na komplexu I (CI); inkubace MEGS obsahující [114 C]pyruvát + ADP a [U14C] malát + pyruvát + malonát + ADP; poměr inkubace [U14C] malát + pyruvát + malonát + ADP k CS. Tyto mohou být potenciálními biomarkery progrese onemocnění TgHD. Závěr: Pyruvát může být ve spermiích některých živočichů utilizován tkáňově specifickou isoformou laktátdehydrogenázy, LDH-X. Výsledky studie ukazují potenciální biomarkery a mohou na základě snížených aktivit měření s pyruvátem u TgHD prasat znamenat nejen dysfunkci na úrovni CI, ale případně i glykolytický defekt. Přesnější charakterizace vyžaduje další analýzy. Podporováno prostředky z Norského finančního mechanismu ( ) a MŠMT na základě smluvního projektu č /2014 projektem HUNTINGTON 7F14308, projekty RVO-VFN64165 a 1. LF UK SVV UK /2016. Klíčová slova: mitochondrie, Huntingtonova choroba, spermie, transgenní modely Lidský LACE1 protein zprostředkovává degradaci jaderně kódovaných podjednotek cytochrom c oxidázy, funguje pro-apoptoticky a funkčně interaguje s tumor-supresorem p53 Autoři: Jana Česneková, Josef Houštěk, Jiří Zeman, Lukáš Stibůrek Školitel: RNDr. Lukáš Stibůrek, Ph.D., Laboratoř pro studium mitochondriálních poruch, Klinika dětského a dorostového lékařství 1. LF UK a VFN v Praze Východisko: LACE1 (Lactation elevated 1) je vysoce konzervovaný lidský homolog kvasinkové ATPázy Afg1 58

61 Sekce postgraduální teoretická část (ATPasefamily gene 1), která je nezbytná pro degradaci mito. kódovaných podjednotek cytochrom c oxidázy. Byla prokázána jeho vysoká exprese v aktivní mléčné žlázy, myokardu, ledvin a jater. Metody: Cílem naší práce bylo charakterizovat buněčnou funkci LACE1 proteinu použitím metod stabilní RNA interference (RNAi), expresních studií a analýzou protein-proteinových interakcí na linii lidských embryonálních ledvinných buněk (HEK293). Výsledky: Prokázali jsme, že mitochondriálně lokalizovaný lidský LACE1 se zjevnou hmotností 50 kda je membránový integrální protein a za nativních podmínek je součástí 3 komplexů o molekulové hmotnosti 140, 400 a 500 kda. Připravená stabilní RNAi LACE1 HEK293 linie vykazovala sníženou expresi endogenního proteinu LACE1 (< 10 % kontrolních hodnot) a na proteinové úrovni zvýšení jaderně kódovaných podjednotek COX4, COX5a a COX6a cytochrom c oxidázy. Protein LACE1 je požadován pro normální enzymovou aktivitu komplexů III a IV systému oxidativní fosforylace. Ektopická exprese Walker A a Walker B mutantů ukázala, že intaktní ATPázová doména je nezbytná pro degradaci jaderně kódovaných podjednotek komplexu IV. Dále jsme zjistili na proteinové úrovni zvýšení proteáz YME1L a PARL, snížení proteáz LON a HTRA2 a mito. ribozomálního proteinu MRPS31, snížení jak konstitutivní tak staurosporinem indukované apoptózy, fragmentaci mitochondriální sítě a změnu ultrastruktury mitochondrií. Při overexpresi wild-type LACE1 proteinu došlo ke zvýšení proteázy OMA1,tumor- -supresoru p53 a proteinu MRPS31. Afinitní purifikace komplexů LACE1-FLAG prokázala přímou interakci s COX4 a COX5a cytochrom c oxidázy, mitochondriální proteázou YME1L a tumor-supresorem p53. Závěr: Naše výsledky ukazují zásadní a komplexní roli proteinu LACE1 v udržování mitochondriální proteinové homeostázy. Klíčová slova: ATPáza, LACE1, mitochondrie, mitochondriální proteázy Tento projekt byl podpořen 1. LF UK a granty GA UK a GA ČR Regulace exprese MITF v melanomových buněčných liniích pomocí inducibilního lentivirového systému Tet-on a důsledky nízké a vysoké exprese pro buněčný fenotyp Autoři: Kateřina Vlčková, Jiří Vachtenheim, Jiří Réda, Jiří Jr. Vachtenheim, Lubica Ondrušová Školitel: doc. MUDr. Jiří Vachtenheim, CSc., Laboratoř transkripce a buněčné signalizace, Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN v Praze Abstrakt: Transkripční faktor MITF (microphthalmiaassociated transcription factor) je klíčovým regulátorem ve vývoji melanocytů, aktivuje transkripci několika desítek genů, specifických pro diferenciaci, proliferaci a viabilitu melanocytů. MITF je zásadní pro přežívání melanomových buněk a v současné době převládá představa, že v melanomech existuje několik typů populací nádorových buněk s různými hladinami exprese MITF proteinu: střední až vyšší exprese MITF způsobuje vysokou diferenciaci, rychlejší proliferaci a nižší invazivitu a metastazování, nízká exprese naopak. Vytvořili jsme buněčný model, ve kterém můžeme inducibilně snižovat hladinu MITF a sledovat následné změny buněčného fenotypu. Jako funkční plasmid obsahující shrna proti MITF jsme použili inducibilní plasmid systému Tet-pLKO-puro (Tet- On), ve kterém dojde k zablokování MITF po přidání doxycyklinu indukcí exprese shrna. Pro přenos shrna do cílových buněk jsme připravili z virových vektorů lentiviry. Po lentivirové infekci cílových buněk a následné selekci v puromycinu jsme získali pooly buněčných linií nesoucích inducibilní shrna. K těmto poolům byl přidáván doxycyklin v různých koncentracích a byl sledován úbytek hladiny MITF v buňkách. Vybrané, na doxycyklin dobře reagující 59

62 Sekce postgraduální teoretická část pooly, jsou testovány na změny buněčného fenotypu (viabilita, stupeň invazivity, růst kolonií apod.) v závislosti na inducibilním postupném blokování MITF. Výsledky budou vyhodnoceny a použity pro modelování situace in vivo, kdy melanomy mají heterogenní expresi MITF, která se podílí na fenotypu při tzv. phenotype switching. Chceme tedy určit, zda stupňované blokování exprese MITF v melanomových buňkách hraje úlohu při nádorové heterogenitě (následek phenotype switching ), která je hlavní překážkou úspěšné terapie. Klíčová slova: MITF, melanom, inducibilní exprese, Tet-on system Projekt vznikl za finanční podpory GA UK

63 prezentace studentů dne

64

65 sekce postgraduální klinická část

66 VÍTĚZNÉ PRÁCE 1. místo: MUDr. Jan Válka, Role DNA reparačních mechanismů v patogenezi myelodysplastického syndromu, školitel doc. MUDr. Jaroslav Čermák, CSc., Ústav klinické a experimentální hematologie 1. LF UK a Ústavu hematologie a krevní transfúze sdílené místo: Mgr. Jiří Michalec, Kognitivní deficit a jeho vliv na psychosociální fungování u schizofrenie, školitel PhDr. PaedDr. Pavel Harsa, Ph.D., Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN v Praze MUDr. Hana Kolářová, Mitochondriální optické neuropatie optimalizace diagnosticko- -terapeutického algoritmu, školitel doc. MUDr. Tomáš Honzík, Ph.D., Klinika dětského a dorostového lékařství 1. LF UK a VFN v Praze Mimořádná cena sponzora časopisu Zdravotnictví a medicína: Mgr. Eva Rubášová, Výskyt ADHD u osob závislých na ilegálních návykových látkách léčených v terapeutických komunitách v České republice pilotní studie, školitel prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D., Klinika adiktotologie 1. LF UK a VFN v Praze I. HODNOTITELSKÁ KOMISE prof. MUDr. Ivo Paclt, CSc. prof. RNDr. Zdeněk Fišar, CSc. doc. MUDr. Iva Příhodová, Ph.D. ABSTRAKTA PRACÍ ÚČASTNÍKŮ Mgr. Veronika Dostálová Mgr. Pavla Kalinová Simone Weissenberger, M. A. Mgr. Adéla Fendrych Mazancová Mgr. Adam Kulhánek III. HODNOTITELSKÁ KOMISE prof. MUDr. Daniela Pelclová, CSc. prof. MUDr. Pavel Chalupa, CSc. MUDr. Iuri Marinov, CSc. RNDr. Robert Dobrovolný, Ph.D. ABSTRAKTA PRACÍ ÚČASTNÍKŮ MUDr. Stella Mazurová MUDr. Šárka Fingerhutová MUDr. Eva Bartáková Mgr. Lívia Mayerová V. HODNOTITELSKÁ KOMISE prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D. doc. MUDr. Jan Vevera, Ph.D. Mgr. Tomáš Nikolai, Ph.D. ABSTRAKTA PRACÍ ÚČASTNÍKŮ Mgr. et Mgr. Veronika Víchová Mgr. Zuzana Velkoborská Mgr. Marcela Ševčíková Mgr. Bc. Karel Riegel Tereza Mejzlíková, MA II. HODNOTITELSKÁ KOMISE prof. MUDr. Viktor Kožich, CSc. prof. MUDr. Tomáš Stopka, Ph.D. MUDr. Zora Dubská, CSc. ABSTRAKTA PRACÍ ÚČASTNÍKŮ MUDr. Petra Seidler Štangová MUDr. Pavlína Skalická MUDr. Bohdan Kousal MUDr. Karel Medek MUDr. Hana Kolářová Mgr. Markéta Šafaříková IV. HODNOTITELSKÁ KOMISE prof. MUDr. Marie Kunešová, CSc. prof. MUDr. Martin Šámal, DrSc. doc. MUDr. Olga Dlouhá, CSc. Mgr. Jakub Jeníček ABSTRAKTA PRACÍ ÚČASTNÍKŮ Mgr. Anna Cinkajzlová MUDr. Jitka Obršálová MUDr. Barbora Řepová MUDr. Zuzana Mecková MUDr. Ondřej Mikeš VI. HODNOTITELSKÁ KOMISE prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D. doc. MUDr. Jan Vevera, Ph.D. Mgr. Tomáš Nikolai, Ph.D. ABSTRAKTA PRACÍ ÚČASTNÍKŮ Mgr. Tomáš Vilimovský Mgr. Kateřina Schönová Mgr. et Mgr. Jarmila Tolimatová Chiara Freccero MUDr. Alena Lambertová PhDr. Hana Krupníková

67 Sekce postgraduální klinická část Role DNA reparačních mechanismů v patogenezi myelodysplastického syndromu Autoři: Jan Válka, Monika Beličková, Jaroslava Veselá, E. Stará, B. Planetová, Anna Jonášová, Jaroslav Čermák, Ústav klinické a experimentální hematologie 1. LF UK a Ústav hematologie a krevní transfúze Východisko: Nedávné studie ukázaly přítomnost mutací DNA u většiny případů myelodysplastického syndromu (MDS). To naznačuje, že abnormální mechanismus DNA reparace může představovat jak příčinu, tak následek maligní transformace. Metody: Exprese genů v CD34 + buňkách byla měřena pomocí RT² Profiler PCR Array (Qiagen). Polymorfismy a mutace byly studovány metodou cíleného sekvenování nové generace. Expresní analýza 84 vybraných DNA reparačních genů byla provedena na vzorku 18 MDS pacientů a následná analýza vybraných genů pak na kohortě 80 pacientů. Exomová sekvenace 84 DNA reparačních genů byla provedena u 16 pacientů. Výsledky: Srovnáním genové exprese mezi CD34 + buňkami pacientů a kontrol byly identifikovány čtyři odlišně exprimované DNA reparační geny (p < 0,05). Snížená exprese byla zjištěna v genech RAD51, RPA3 a XRCC2, zvýšená exprese byla zjištěna v genu MPG. Gen RAD51 vykazoval ve srovnání s kontrolní skupinou vyšší expresi u pacientů s nízce rizikovými formami MDS (p = 0,0004) a naopak snížená exprese byla detekována (p = 0,0002) u vysoce rizikových MDS pacientů. Skupina pacientů s RCMD vykazovala expresi srovnatelnou s kontrolní skupinou. Expresní profil genu XRCC2 měl podobnou charakteristiku jako u genu RAD51. U genu RPA3 byla exprese u pacientů 2,63 násobně snížena bez ohledu na formu MDS (p < 0,0001), přitom zůstal zachován trend postupného snižování exprese s rostoucí závažností MDS (p < 0,0001). Exomová sekvenace odhalila šest polymorfismů (SNP) signifikantně asociovaných s citlivostí k onemocnění: rs (gen TDG, OR 4,41, p = 0,03), rs12917 (MGMT, OR 3,33, p = 0,003), rs (CCNH, OR 2,35, p = 0,01), rs a rs (ERCC6, OR 2,06, p = 0,04, respektive 2,15, p = 0,03), rs (MLH1, OR 1,86, p = 0,04). Závěry: Naše práce demonstruje, že změněná exprese reparačních genů v CD34 + buňkách může být zodpovědná za tvorbu a hromadění mutací u hematologických malignit. Dále jsme identifikovali genetické varianty, které mohou přispívat k patogenezi MDS zvýšením individuálního rizika nemoci. Klíčová slova: MDS, DNA reparace, CD34 + buňky 65

68 Sekce postgraduální klinická část Kognitivní deficit a jeho vliv na psychosociální fungování u schizofrenie Autor: Mgr. Jiří Michalec Školitel: PhDr. Pavel Harsa, Ph.D., Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN v Praze Východiska: Testová baterie MATRICS je od roku 2008 celosvětově se rychle rozšiřujícím zlatým standardem v diagnostice kognitivního deficitu u schizofrenie. Nyní je oficiální verze dostupná i v češtině. Postihuje sedm pro schizofrenii klíčových kognitivních domén: mentální rychlost, pozornost, pracovní paměť, verbální učení, vizuální učení, exekutivní funkce a sociální kognici. Testy baterie MATRICS byly mimo jiné vybrány tak, aby měl výkon v nich úzký vztah k úrovni psychosociálního fungování, a také aby se hodily pro opakované měření například za účel zjištění změny v důsledku remediace. Metoda: Do studie bylo zařazeno 120 pacientů se schizofrenií z Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, bez akutní psychopatologie (tj. nejčastěji krátce před koncem hospitalizace na PK VFN), s různou délkou onemocnění (108 ± 100 měsíců): od první epizody onemocnění (n = 21) až po pacienty s 10 a více lety onemocnění (= 43). Byla jim administrována baterie MATRICS (90 minut), škála Psychosociálního fungování (PSP), škála PANSS pro posouzení psychopatologie (pozitivních, negativních a obecných příznaků) a čtecí zkouška NART k odhadu premorbidní inteligence. V rámci průřezového designu bylo cílem zjistit vztah mezi délkou onemocnění a úrovní kognitivního deficitu, a identifikovat prediktory psychosociálního fungování. Výsledky: Model (viz níže) za použití strukturálních rovnic (závislá proměnná: psychosociální fungování; mediátory: MATRICS a PANSS negativní příznaky; nezávislé proměnné: premorbidní IQ a délka onemocnění) vysvětluje 54 % rozptylu v úrovni psychosociálního fungování (měřeno škálou PSP) u pacientů se schizofrenií. Závěr: Přímý vliv na PSP má výkon v baterii MATRICS a negativní příznaky onemocnění hodnocené na škále PANSS. Kognitivní výkonnost nesouvisí s délkou onemocnění, zatímco závažnost negativních příznaků se s délkou onemocnění zhoršuje. Délka onemocnění má v tomto modelu vliv na úroveň psychosociálního fungování pouze prostřednictvím zhoršení negativních příznaků, nikoliv přímo. Klíčová slova: MATRICS baterie, schizofrenie, kognitivní deficit Text byl podpořen institucionálním programem podpory PRVOUK-P03/LF1/9. 66

69 Sekce postgraduální klinická část Mitochondriální optické neuropatie optimalizace diagnosticko-terapeutického algoritmu Autoři: Hana Kolářová, Petra Lišková, Bohdan Kousal, Martin Forgáč, Petra Havránková, Markéta Tesařová, Jiří Zeman, Tomáš Honzík Školitel: doc. MUDr. Tomáš Honzík, Ph. D., Klinika dětského a dorostového lékařství 1. LF UK a VFN v Praze Východisko: Spolu s myopatií a encefalopatií patří postižení oka mezi nejčastější projevy mitochondriálních onemocnění, jež mohou zahrnovat oftalmoplegii a/nebo ptózu, pigmentovou degeneraci sítnice, postižení makuly a optické neuropatie (ON). Mezi nejčastější příčiny mitochondriálních ON způsobujících progresivní ztrátu zraku patří Leberova hereditární neuropatie optiku (LHON) a dominantní optická atrofie (DOA) na podkladě mutací v genu OPA1. Zatímco u % pacientů s DOA byl zaznamenán výskyt plus příznaků, u pacientů s LHON jsou tyto případy spíše výjimečné. Onemocnění LHON je typické svou neúplnou penetrancí: pouze u 50 % mužů a 10 % žen s LHON se rozvine manifestní onemocnění. Naopak pravděpodobnost rozvoje onemocnění u DOA je odhadována až na 88 % a není závislá na pohlaví. Cílem naší práce bylo vytvořit specializované centrum optických neuropatií za účelem optimalizace diagnostických a terapeutických algoritmů. Metody: V naší ambulanci jsme v průběhu dvou let podrobně vyšetřili 44 pacientů se syndromem LHON, 5 pacientů s DOA, 6 pacientů s neznámou příčinou ON a charakterizovali oční projevy 33 pacientů s multisystémovým onemocněním MELAS (mitochondriální myopatie, encefalopatie, laktátová acidóza a iktu podobné příhody). Výsledky: Všichni pacienti s LHON měli jednu z 3 prevalentních mutací m.11778a > G (35), m.3460g > A (6) a m.14484t > C (3) v podjednotkách komplexu I dýchacího řetězce. Ze 44 pacientů s LHON z celkem 13 rodin bylo 20 symptomatických (14 mužů, 6 žen). Průměrný věk nástupu onemocnění byl 24 let (rozmezí 5 46). Všichni pacienti se manifestovali progresivní, nebolestivou ztrátou zraku postupně u obou očí (18) nebo současně obou očí (2). Průměrná zraková ostrost u pacientů po stabilizaci onemocnění (> 1 rok) byla 0,324 (registrace pohybu až 0,67; oko pravé) a 0,25 (0 až 0,67; oko levé). Funkční vyšetření oka dále prokázala poruchu barvocitu, kontrastní citlivosti a atrofii papil zrakového nervu. Vyšetření pomocí optické koherenční tomografie se spektrální doménou (SD-OCT) prokázalo od snížení a zvýšení tloušťky vrstvy nervových vláken sítnice v temporálním, resp. v nazálním kvadrantu u dvou subklinických pacientů po difúzní úbytek nervových vláken ve všech 4 kvadrantech u konečných stadií onemocnění u symptomatických pacientů. Celkem 10 nositelů mutace (8 s m.11778a > G: 4 muži a 4 ženy; 2 s m.3460a > G: 1 muž a 1 žena) v průměrném věku 35 let (rozmezí 9 62) bez udávaných subjektivních obtíží mělo subklinické známky onemocnění při vyšetření vizuálních evokovaných potenciálů (VEP, 5 pacientů) a sluchových kmenových potenciálů (BAEP, 2 pacienti) a/nebo OCT vyšetření (3 pacienti) a vyšetření barvocitu (1 pacient s těžkou poruchou vnímání zelené a červené barvy). Subklinická patologie BAEP byla navíc popsána u dalších 4 pacientek, což by mohlo naznačovat vyšší senzitivitu detekce prvních známek demyelinizace, než je tomu při vyšetření VEP. Překvapivým nálezem byla přítomnost subjektivně vyjádřených plus příznaků (porucha sluchu, myopatie, periferní neuropatie, tremor) u 11 pacientů s LHON. Celkem 4 pacientky měly histologicky potvrzený myopatický vzorec s akumulací sukcinátdehydrogenázového produktu typickou pro poruchu mitochondriálního metabolismu a 2 pacientky měly potvrzenou poruchu sluchu. Další zajímavostí byla i dominance plus příznaků nad pouze mírně vyjádřenou poruchou zraku u početné rodiny s mutací m.11778a > G, kde u jedné pacientky s potvrzenou poruchou 67

70 Sekce postgraduální klinická část sluchu a myalgií nebyla dokonce porucha zraku přítomna vůbec, což dosud nebylo v odborné literatuře popsáno (Obrázek 1). Ve skupině pacientů s DOA (2 muži, 3 žen) byly prokázány celkem 3 různé patogenní mutace v genu OPA1 včetně c.2695dup způsobující posun čtecího rámce, která zatím nebyla popsána. Průměrný nástup onemocnění byl ve srovnání s LHON časnější (věk 16 let), onemocnění však bylo pouze pomalu progredující, obvykle s dlouho zachovanými zrakovými funkcemi. Jedna pacientka měla příznaky DOA plus syndromu (porucha sluchu, myopatie, periferní neuropatie). Ve skupině pacientů s neznámou příčinou ON se podařilo odhalit velmi vzácnou kauzální mutaci m.13046t > C v podjednotce komplexu I projevující se unikátním fenotypem LHON/MELAS překryvného syndromu (Obrázek 2). Pouze u 2/33 pacientů s MELAS jsme prokázali atrofii n. opticus v kombinaci s retinitis pigmentosa. Díky včasné diagnóze stanovené v našem centru bylo u celkem 8 pacientů (5 LHON, 2 DOA, 1 LHON/MELAS překryvný syndrom) možno zahájit terapii analogem koenzymu Q10 (Idebenone) v období od 4 týdnů do 9 měsíců po vzniku postižení zraku. Tato léčba vedla k jednoznačnému funkčnímu zlepšení zrakových funkcí u 4 pacientů. U dalších 3 pacientů s LHON, kde vyšetření prokázalo již známky preklinického postižení, nedošlo k rozvoji manifestního onemocnění. Jednoho pacienta se díky včasnému záchytu podařilo zařadit do fáze III klinických zkoušek genové terapie v Mnichově, a jedná se tak o prvního českého pacienta schváleného pro tento typ léčby. Závěry: Centralizace péče o pacienty s ON je zásadní z hlediska časného zahájení terapie. Vzhledem k vysokému výskytu plus příznaků v naší skupině zdůrazňujeme nutnost jejich cíleného vyhledávání. Klíčová slova: mitochondriální optické neuropatie, LHON, DOA, OPA1, MELAS, překryvný syndrom Podporováno VFN-RVO 64165, SVV a granty GA UK a AZV A. Obrázek 1. Rodokmen početné rodiny se syndromem LHON na podkladě mutace m A > G. Zajímavostí je vysoký výskyt plus příznaků, které dominují nad pouze mírně vyjádřenou poruchou zraku, kde u jedné pacientky s potvrzenou poruchou sluchu a myalgií (IV/7) nebyla porucha zraku vyjádřená vůbec 68

71 Sekce postgraduální klinická část Obrázek 2. Oční a histologické nálezy u 13,5leté dívky s LHON/MELAS překryvným syndromem na podkladě m.13046t > C. Fotografie očního pozadí zobrazující bledou papilu očního nervu pravého (A) a levého (B) oka. Standardní automatická perimetrie zobrazující skotomy v centrální oblasti při 22 ; cekocentrální skotom zasahující do dolního nazálního kvadrantu pravého oka (C) a malý zachovaný centrální okrsek zorného kole levého oka (D). Měření tloušťky vrstvy nervových vláken pomocí optické koherenční tomografie se spektrální doménou zachycující snížení její tloušťky v pravém oku (E) a relativní zachování v oblasti nazálního kvadrantu levého oka (F). Svalová biopsie dokumentující fokální subsarkolemální akumulaci produktu sukcinátdehydrogenázové reakce, které bylo pozorováno u 5 % vláken (G, enzymatická histochemie k průkazu sukcinátdehydrogenázy, zvětšeno 200x). Nebyla pozorována cytochrom c oxidáza-negativní vlákna, ale barvení na tuto reakci bylo fokálně oslabené (H, enzymatická histochemie cytochrom c oxidázy, zvětšeno 200x) 69

72 Sekce postgraduální klinická část Výskyt ADHD (Attention deficit hyperactivity disorder; Hyperkinetická porucha s poruchu pozornosti) u osob závislých na ilegálních návykových látkách léčených v terapeutických komunitách v České republice pilotní studie Autorka: Mgr. Eva Rubášová Vedoucí práce: doc. MUDr. et PhDr. Kamil Kalina, CSc. Školitel: prof. PhDr. Michal Miovský Ph.D., Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze Východiska: Práce se zabývá problematikou ADHD u klientů léčených v terapeutických komunitách pro uživatele ilegálních návykových látek. Problematika ADHD je zkoumána z hlediska prevalence. O uvedené problematice v ČR absentují informace. Výzkumné studie o duální diagnostice dokládají vliv přidružené komorbidity k užívání návykových látek z hlediska schopnosti jedince zvládat běžně nastavený léčebný program a profitovat z něj. Přetrvávání ADHD v dospělosti i s podprahovou symptomatologií představuje zátěž v oblasti exekutivních i behaviorálních schopnostech jedince. Včasná a správná diagnostika je vzhledem k nastavení optimálního léčebného plánu zásadní. Zahraniční literatura uvádí vysoký počet klientů v léčbě s komorbiditou ADHD. Cíle: Cílem části práce bylo zjistit, zda se v terapeutických komunitách vyskytují klienti s diagnózou ADHD. Byl zjišťován výskyt ADHD u klientely TK v dětství i současnosti. Metody: Výzkumný soubor tvořili klienti residenční léčby šesti participujících terapeutických komunit pro uživatele ilegálních návykových látek. Analyzováno bylo celkem 76 klientů ve věku 15 až 45 let (27 žen, 49 mužů). V rámci výzkumného plánu kvaziexperimentální studie byl realizován dvoustupňový výběr v kombinaci záměrného výběru přes instituce s totálním výběrem. Výskyt ADHD byl zjišťován přes klíčové pracovníky terapeutických komunit. Pro zjištění potencionální diagnózy ADHD bylo využito vytvořeného klinického inventáře. Výskyt ADHD v dětství mapoval Anamnestický list vytvořený pro účel výzkumu dle škály WURS Symptomatologii ADHD v dospělosti mapoval Sebehodnotící dotazník vytvořený dle škály ASRS v1.1. Data byla analyzována na základě vyhodnocení klinických inventářů a fixní patologické průřezové hodnoty pro ADHD v kombinaci s deskriptivním přístupem a dílčích postupů analýzy kvalitativních dat. Výsledky: Byla zjištěna vysoká míra prevalence potencionální diagnózy ADHD u uživatelů návykových látek. Z celkového počtu 76 osob vykazovalo symptomatologii ADHD 43 klientů (56,6 %). Kritéria pro ADHD v dětství naplňovalo 21 klientů, pro ADHD v dospělosti 6 a pro ADHD v dětství i v současnosti 21 klientů. V rámci sledování charakteristik skupiny s ADHD byly zjištěny výrazné problémy vzhledem k anamnestickému sledování a hodnocení současných problémů. Závěry: Uvedená zjištění potvrzují vysoký výskyt ADHD u osob užívajících návykové látky, vliv neuropsychické poruchy na vulnerabilitu jedince a bio-psycho-sociální oblast. Klíčová slova: ADHD, diagnostika, prevalence, terapeutická komunita, uživatelé ilegálních návykových látek 70

73 Sekce postgraduální klinická část Kognitivní výkon a psychosociální následky srdeční zástavy Autoři: Veronika Dostálová, Kamil Sedláček, Jan Bělohlávek, Radovan Turek, Martin Pretl, Ondřej Bezdíček Školitel: Mgr. Ondřej Bezdíček, Ph.D., Neurologická klinika 1. LF UK Východisko: Při srdeční zástavě (SZ) dochází vlivem přerušení krevního oběhu k cerebrální hypoxii. Nedostatek kyslíku v mozku způsobuje hypoxické poškození, které se může projevit v psychosociálním fungování. Dle zahraničních studií jsou u pacientů po SZ nejčastěji popisovány zvýšené depresivní a úzkostné projevy a především vznik kognitivního deficitu. Cílem naší studie je na vzorku české populace popsat psychosociální důsledky SZ. Metody: Studie se účastnilo 113 osob (62 pacientů po SZ a 51 zdravých jedinců). Pacienti z klinického souboru pacientů po SZ byli dle demografických charakteristik a premorbidní inteligenční úrovně přiřazeni ke zdravým subjektům z kontrolního souboru. Všem účastníkům byl administrován test NART/CRT pro zachycení premorbidní inteligenční úrovně, test MoCA pro zjištění kognitivní výkonnosti, BDI-II zachycující depresivitu, STAI X-1 a X-2 zjišťující úzkost a úzkostnost a Škála sociálních faktorů krize středního věku. Výsledky: U pacientů po SZ byla zjištěna nižší kognitivní výkonnost (p = 0,016) a vyšší aktuální úzkost (p = 0,023) ve srovnání se zdravými jedinci. Oproti tomu se pacienti po SZ od zdravých kontrol nelišili v úrovni depresivních projevů (p = 0,435) a v dlouhodobé úzkostnosti (p = 0,542). Korelační analýza vztahů mezi demografickými, klinickými proměnnými a výkony v testech prokázala významný vztah mezi zvýšenou depresivitou a sníženou kognitivní výkonností (r = -0,452; p< 0,001), mezi depresivitou a aktuální úzkostí (r = 0,32; p = 0,018) a mezi depresivitou a dlouhodobou úzkostností ( r = 0,341; p = 0,012). Závěry: U pacientů po SZ se i přes přísné přiřazení k osobám se stejnou premorbidní výkonností vyskytují neuropsychiatrické zejména kognitivní a úzkostné projevy. Léčba pacientů po SZ by měla zahrnovat i péči o psychosociální důsledky SZ. Klíčová slova: srdeční zástava, cerebrální hypoxické poškození, kognitivní deficit, depresivní projevy, úzkostné projevy, krize středního věku Práce byla podpořena v rámci Programu institucionální podpory PRVOUK-P03/LF1/9. Porucha paměti u osob s mírnou kognitivní poruchou u Parkinsonovy nemoci Autorka: Pavla Kalinová Školitel: Mgr. Ondřej Bezdíček, Ph.D., Neurologická klinika 1. LF UK Východisko: U mírné kognitivní poruchy u Parkinsonovy nemoci (PN-MKP) jsou časté nejen poruchy v oblasti exekutivních funkcí, ale i poruchy paměti. Dosavadní výzkumy nejsou jednotné v tom, jaké paměťové procesy (kódování či vybavení) jsou nejvýrazněji postiženy. Někteří autoři uvádí údaje o zhoršené rekognici a plošší křivce učení (Bronnick et al., 2011), podle jiných výzkumů je schopnost rekognice zachována (Algarabel et al., 2010). Metody: Zkoumali jsme 20 pacientů s mírnou kognitivní poruchou u PN (PN-MKP), 33 pacientů s PN bez kognitivního deficitu a pro kontrast dále 122 osob s amnestickou MKP (amkp). Kontrolní soubor čítal 78 osob. Srovnávali jsme výkon těchto skupin v Testu 16 slov, což je test vybavení s nápovědou. Dále jsme použili Paměťový test učení. Výsledky: Osoby s PN-MKP mají horší volné vybavení než kontroly, ale podání nápovědy jejich výkon 71

74 Sekce postgraduální klinická část normalizuje. Osoby s amkp mají horší volné vybavení i vybavení s nápovědou nejen ve srovnání s kontrolním souborem, ale i ve srovnání s PN-MKP. Závěry: Osoby s PN-MKP nemají významně zhoršenou schopnost vybavení s nápovědou oproti osobám kontrolním. Klíčová slova: Parkinsonova nemoc, mírná kognitivní porucha, paměť, vybavení s nápovědou, Enhanced Cued Recall Test Práce byla podpořena v rámci Programu institucionální podpory PRVOUK-P03/LF1/9. Attention deficit hyperactivity disorder, lifestyle survey mapping study classifications of time perceptions and how individuals generally live their lives in a future positive, future negative, present hedonistic, past positive and past positive paradigm has focused mostly on individuals affected by post traumatic stress disorder (PTSD). Very few research has looked into the time perception of ADHD sufferers. The project consists of a survey on lifestyle that is first and foremost validated by having 2 clinical self assessment scales (Wender Utah and ASRS 1) to be able to see ADHD symptomatology within the population taking the survey. Sections of the survey aside from demographic information and education include lifestyle sections such as dietary practices, drug use and media exposure. With this research we are hoping to not only find interesting correlations on ADHD but also open the door to new experiments and studies on the disorder. Keywords: ADHD, Life style, psychopathology Authors: Simon Weissenberger, Radek Ptacek Supervisor: Assoc. PhDr. Radek Ptacek, Ph.D., Department of Psychiatry, First Faculty of Medicine, Charles University and General University Hospital in Prague Abstract: ADHD is a neurodevelopmental disorder that has a wide range of detrimental effects both on individual wellbeing and in society in general. In recent years the disorder has been changed within the DSM systém from a childhood disorder into a lifelong disorder, opening the opportunity for studies regarding the adult population. After doing some literature reviews my colleagues and I found some very interesting correlation and comorbidities for ADHD individuals. Some examples of this being obesity, high blood pressure, as well as impulsive behaviors leading to more problems. The recent change in diagnostics as well as the research on the disorder gave my team the idea to investigate the lifestyle habits even further. In addition to this, new ideas on psychotherapy using the Time Cure developed by Dr. Philip Zimbardo and his Škála frontálního chování: validita u mírné kognitivní poruchy u Parkinsonovy nemoci a česká normativní studie Autoři: Ondřej Bezdíček, Adéla Fendrych Mazancová, Tomáš Nikolai, Robert Jech, Evžen Růžička Školitel: Mgr. Ondřej Bezdíček, Ph.D., Neurologická klinika 1. LF UK a VFN v Praze Východisko: U významné části pacientů s Parkinsonovou nemocí (PN) počíná kognitivní deficit často narušením exekutivních funkcí v důsledku fronto-striatální dysfunkce. Cílem studie je analyzovat validitu testu FAB pro screening mírné kognitivní poruchy u Parkinsonovy nemoci (PN-MKP) a poskytnout normativní data testu pro kognitivně zdravou dospělou českou populaci (N = 301; 24 až 87 let). Metody: Škála frontálního chování (Frontal Assessment Battery; FAB) je krátký screeningový test, který se 72

75 Sekce postgraduální klinická část skládá ze šesti subtestů. Celkem 15 pacientů s PN bylo zařazeno do skupiny PN-MKP (klasifikováno na úrovni II. dle neuropsychologické baterie Movement Disorders Society; let) a 17 pacientů s PN bylo zařazeno do skupiny PN bez kognitivního deficitu (PN bez deficitu; let). Kontrolní skupinu tvořilo 15 kognitivně zdravých jedinců vybraných z normativního vzorku, párovaných dle věku a vzdělání se skupinou PN-MKP. Výsledky: Celkové skóre testu odlišilo skupinu PN- -MKP od kontrolní skupiny (p < 0,001) a PN-MKP od PN bez deficitu (p = 0,014). Dle ROC analýzy byla velikost plochy pod křivkou (AUC) 89 % (95% IS ) pro skupinu PN-MKP versus kontrolní skupina a 75 % (57-93) pro PN-MKP versus PN bez deficitu. Potvrzen byl vliv věku (r = -0,12; p < 0,05) a vzdělání (r = 0,17; p < 0,01) na výkon v testu u kognitivně zdravé dospělé české populace. Závěry: FAB test je validní nástroj pro screening exekutivních funkcí u PN, statisticky signifikantně odlišuje PN-MKP od PN bez deficitu i od kontrolní skupiny. Pro standardní a objektivní interpretaci výkonu v testu byly sestaveny percentilové normy. Klíčová slova: škála frontálního chování, mírná kognitivní porucha, Parkinsonova nemoc, normativní data, kognitivní screening Práce byla podpořena v rámci Programu institucionální podpory PRVOUK-P03/LF1/9. Mapování terminologie používané pro pojmenování metod léčby závislostí pomocí online webových a mobilních aplikací a intervencí Autor: Mgr. Adam Kulhánek Školitel: Mgr. Roman Gabrhelík, Ph.D., Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze Východiska: Využívání informačních a komunikačních (ICT) technologií (počítače, telefony, mobilní telefony, internetové online aplikace apod.) za účelem zvyšování kvality a efektivity diagnostiky, léčby, prevence, managementu a správy zdravotnických organizací bývá označováno jako elektronické zdravotnictví. Tento přístup našel uplatnění také ve zvyšování kvality veřejného zdraví pomocí změn chování v oblasti zdravotních rizik včetně problematiky užívání návykových látek a závislostního chování. Podobně jako v jiných nově rozvíjejících se disciplínách, i zde doposud převládá značná terminologická diverzita a nejednoznačnost. Cíl: Obecným cílem je zmapovat současnou mezinárodní terminologii uplatňovanou v kontextu používání metod online webových a mobilních aplikací a intervencí pro odvykání závislostí. Dílčím cílem je pokusit se nalezené pojmy klasifikovat a následně je funkčně adaptovat pro jejich použití v oboru adiktologie v českém jazyce. Metody: Pro účel mapování terminologie používané v kontextu online aplikací a intervencí pro odvykání závislostí byla zvolena metoda systematické rešerše a následná sekundární analýza dat. Relevantní zdroje byly vyhledávány v českém a anglickém jazyce ve vybraných odborných databázích (MedLine, EBSCO, Scopus, Web of science, Cohrane). U vyhledaných zdrojů byla provedena komplexní terminologická analýza. Výsledky: Pro pojmenování procesu léčby závislostí pomocí online webových a mobilních aplikací a intervencí se používá odlišná terminologie v zemích Ameriky (ecological momentary assessment) a Evropy (ehealth). Méně či více významné terminologické nuance byly shledány také u prací od různých autorů různých odborností. V některých zdrojích byly zaznamenány unikátní novotvary. Závěr: Práce představuje přehled používané terminologie metod léčby závislostí prostřednictvím online 73

76 Sekce postgraduální klinická část webových a mobilních aplikací a intervencí. Její výstupy mohou sloužit pro zpřesnění a sjednocení odborného jazyka v procesu rozvoje alternativních léčebných modalit v adiktologii. Klíčová slova: ehealth, EMA, ICT, terminologie, závislost Mikrobiální analýza nitroočních tekutin u pacientů s autoimunitní uveitidou Autoři: Petra Seidler Štangová, Aneta Klímová, Petra Svozílková, Miloslav Kverka, Helena Tlaskalová-Hogenová Pavel Diblík, Bohdana Kalvodová, Jarmila Heissigerová Školitelka: doc. MUDr. Petra Svozílková, Ph.D., Oční klinika 1. LF UK a VFN v Praze Východisko: Cílem tohoto projektu bylo získat nové poznatky o roli mikroorganismů v patogenezi zrak- -ohrožující autoimunitní uveitidy. Metody: Při operaci katarakty nebo vitrektomii byly odebrány vzorky předněkomorových tekutin nebo sklivce u 43 pacientů s autoimunitní uveitidou (přední uveitida 25 pac., zadní uveitida 4 pac., pars planitida 1 pac., panuveititida 10 pac., vaskulitida 3 pac.) a u 34 kontrol (pacienti s kataraktou 26 pac., idiopatickou epiretinální membránou 1 pac., makulární dírou 1 pac. a odchlípením sítnice 6 pac.). Nitrooční tekutiny i séra pacientů byly analyzovány na přítomnost vybraných antimikrobiální protilátek metodou ELISA (anti-lps pro Chlamydiophila, VCA, EBNA pro Epstein-Barr virus, IgA a IgG pro Helicobacter pylori a Yersinia enterocolitica) a nitrooční tekutiny i na přítomnost mikrobiální DNA metodou PCR. Profily cytokinů a dalších faktorů byly srovnávány pomocí Label-based antibody array (RayBiotech). Touto metodou bylo detekováno více než 500 různých proteinů v jednom vzorku. Výsledky: Nitrooční tekutiny 8 uveálních pacientů byly pozitivní na EBNA IgG (6x předněkomorová tekutina, 2x sklivec), dalších 5 bylo pozitivních na anti- -Helicobacter pylori IgG (3 x předněkomorová tekutina, 2 x sklivec), zatímco všechny kontrolní vzorky byly negativní. Při porovnání sérologických nálezů pacientů s uveitidou a kontrol nebyly shledány významné rozdíly. Všechny testované vzorky nitroočních tekutin byly negativní pro mikrobiální DNA. Existují signifikantní rozdíly v lokální zánětlivé reakci mezi uveálními pacienty a kontrolami, včetně zvýšení v IL-17, chemokinových a cytokinových receptorů a faktorů pro angiogenezi v nitroočních tekutinách pacientů s uveitidou. Závěry: Anamnestické protilátky bez přímé přítomnosti mikrobů v nitroočních tekutinách naznačují, že některé mikroorganismy mohou být důležité pro aktivaci uveitidy, nikoliv však pro udržení její zánětlivé aktivity. Klíčová slova: autoimunitní uveitida, autoimunita, mikroorganismy, mikrobiální protilátky, nitrooční tekutina, cytokiny Podpořeno IGA MZ ČR NT/ /2013 a SVV UK /2016. Nové mutace u pacientů se vzácným onemocněním cornea plana Autorky: Pavlína Skalická, Ľubica Ďuďáková, Petra Lišková Školitel: doc. MUDr. Petra Lišková, MD, Ph.D., Ústav dědičných metabolických poruch 1. LF UK a VFN v Praze Východisko: Cornea plana je vzácné autozomálně recesivní onemocnění způsobené mutacemi v genu keratokan (KERA). Celosvětově bylo dosud nalezeno pouze 11 patogenních mutací pro toto onemocnění v 7 populacích. Cílem práce bylo určit molekulárně genetickou příčinu u dvou sourozenců s diagnózou cornea plana. 74

77 Sekce postgraduální klinická část Metody: Provedli jsme detailní oftalmologické vyšetření probanda, bratra a obou rodičů. Osekvenovali jsme kódující a přilehlé intronové oblasti genu KERA. Potenciální patogenita detekovaných variant byla analyzována pomocí řady softwarových nástrojů (MutPred, PolyPhen 2, SNP&GO, PROVEAN, SIFT, MutationTaster, NNSPLICE, Human Splicing Finder, MaxEntScan). Výsledky: U obou bratrů byly zjištěny kongenitální abnormality rohovek, především nejasný přechod mezi rohovkou, sklérou a spojivkou. Bylo dokumentováno, že krátce po porodu byla zahájena terapie antiglaukomatiky. Diagnóza cornea plana však stanovena nebyla. Při našem vyšetření v 18 letech a 11 letech věku jsme zjistili u obou bratrů abnormálně ploché rohovky (průměrná keratometrie 26 a 26,6 D). Nejlepší korigovaná zraková ostrost byla na všech 4 očích lehce snížena (6/12 6/9 s hypermetropickou korekcí). Na základě těchto nálezů jsme stanovili diagnózu cornea plana. Screening genu KERA vedl ke zjištění dvou mutací, c.209c > T; p. (Pro70Leu) a c.887-1g > A, přítomných u obou bratrů. Cílené testování prokázalo, že matka je nositelkou c.887-1g > A a otec c.209c > T. Všechny predikční programy hodnotící missense mutace označily p.(pro- 70Leu) jako patogenní. Tato mutace se nachází v evolučně konzervované doméně LRR (leucine-rich repeats). Druhá zjištěná varianta, c.887-1g > A, byla predikčními programy vyhodnocena jako narušující sestřih. Závěry: Nález nových mutací již v druhé rodině českého původu s cornea plana nepodporuje hypotézu, že na území České republiky je vyšší frekvence patogenních alel v genu KERA. Detekce příčinných mutací u pacientů pouze z několika málo populací naznačuje, že onemocnění je pravděpodobně poddiagnostikováno. Klíčová slova: kerotan (KERA), Cornea plana, mutace Retinální dystrofie s časnou manifestací zapříčiněné mutacemi v genu CRB1t Autoři: Bohdan Kousal, Ľubica Ďuďáková, Renata Gaillyová, Pavel Diblík, Petra Lišková Školitelka: doc. MUDr. Petra Lišková, MD., Ph.D., Ústav dědičných metabolických poruch 1. LF UK a VFN v Praze Východisko: Mutace v genu CRB1 (Crumbs homolog 1, OMIM ) jsou asociovány s širokou škálou fenotypů včetně Leberovy kongenitální amaurózy, retinitis pigmentosa, čípkovo-tyčinkovými dystrofiemi nebo vaskulopatií podobnou Coatsově chorobě. Cílem práce bylo určení molekulárně genetické příčiny závažné dystrofie sítnice s časnou manifestací u tří nepříbuzných žen českého původu. Metody: Provedli jsme komplexní oftalmologické vyšetření včetně autofluorescence fundu a optické koherenční tomografie se spektrální doménou (SD-OCT). U dvou probandů jsme analyzovali izolovanou genomovou DNA pomocí genotypovacího mikročipu (Array) detekujícího 780 známých mutací a jednonukleotidových polymorfismů v 15 genech, které jsou příčinou dystrofií sítnice s časnou manifestací a dále sekvenováním nové generace a celoexomovým sekvenováním (Illumina TruSeq Exome Enrichment Kit). Třetí proband byl vyšetřen metodou přímého sekvenování genu CRB1. Výsledky: Známky onemocnění byly u všech tří probandů poprvé popsány ve věku 7 let. U dvou probandů byly ve věku 7 a 9 let zjištěny numulární shluky pigmentu v periferii sítnice a pomocí SD-OCT cystoidní prázdné prostory v makulách obou očí. U třetího probanda byly ve věku 28 let dokumentovány shluky pigmentu tvaru kostních buněk, zvýšení tloušťky vrstvy nervových vláken a ztluštění sítnice parafoveálně. U všech tří probandů byla detekována příčinná mutace v genu CRB1: záměna guaninu za adenin c.2843g > A vedoucí na proteinové úrovni k záměně cystinu za tyrozin na pozici 948. U jednoho probanda byla tato mutace v homozygotní konstituci. U dalších dvou probandů byly nalezeny ještě nové mutace c.2308g > A a c.3121a > G v heterozygotním stavu. 75

78 Sekce postgraduální klinická část v genu CRB1, jeden proband s homozygotní konstitucí známé mutace, ostatní dva probandi byli složení heterozygoti s kombinací s dosud nepopsanými novými mutacemi. K určení molekulární příčiny onemocnění se z hlediska rychlosti a nákladové efektivity ukázalo být nejpřínosnější celoexomové sekvenování. Klíčová slova: CRB1, dystrofie s časnou manifestací celoexomové sekvenování Dědičné mnohočetné exostózy: klinická, radiodiagnostická a molekulární charakteristika čtyř rodin Autoři: Karel Medek, Jitka Kytnarová, Nina Ondrušková, Markéta Tesařová, Hana Hansíková, Jiří Zeman a Tomáš Honzík Školitel: doc. MUDr. Tomáš Honzík, Ph.D., Klinika dětského a dorostového lékařství 1. LF UK a VFN v Praze Východisko: Dědičné mnohočetné exostózy (HME) je autosomálně dominantní onemocnění ze skupiny dědičných poruch glykosylace (CDG). Je způsobeno poruchou syntézy heparansulfátu. Diagnostickými kritérii jsou nejméně dvě exostózy v juxtaepifyzeální oblasti dlouhých kostí, pozitivní rodinná anamnéza a/nebo mutace v jednom z genů pro exostozin (EXT1 a EXT2). Prezentujeme klinické projevy a výsledky radiodiagnostického a molekulárního vyšetření čtyř českých rodin s diagnózou HME. Metody: Devět pacientů s příznaky HME bylo klinicky a molekulárně geneticky vyšetřeno ke zhodnocení progrese onemocnění a nalezení patogenní mutace zodpovědné za vznik HME. Výsledky: Vyšetřili jsme celkem 9 pacientů ze 4 rodin s věkovým rozptylem 2 75 let, z toho 2 byli asymptomatičtí (věk 15 měsíců, diagnóza stanovena na základě pozitivní RA). Onemocnění se u symptomatických pacientů manifestovalo průměrně ve 4 letech věku (2 6 let) tvorbou exostóz a ve 2/3 případů malým vzrůstem. Věk v době prvního vyšetření byl u symptomatických pacientů v průměru 7,8 roku (3 roky 15 let). Udávaný interval záchytu je 50% do 3,5 let věku a 80% v 1. dekádě života. Průměrný počet exostóz u našich pacientů byl 31 (19 54). Dominantním místem výskytu byla oblast kolenního kloubu (distální femur a proximální tibie), distálního předloktí (zejména radiu), proximálního humeru a ruky. Progrese onemocnění byla nejtěžší v době růstu, poté dochází ke stabilizaci stavu. Minimálně 1x během života vyžadovali operační řešení komplikací spojených s růstem exostóz všichni symptomatičtí pacienti. Molekulárně genetické vyšetření potvrdilo diagnózu HME u 3 rodin, byly nalezeny 3 nepopsané mutace v heteroalelické formě v genu EXT1, z toho 1 de novo. U jedné rodiny s jednoznačným klinickým nálezem bylo standardní vyšetření negativní, z tohoto důvodu je zvažována přítomnost vetší delece a vyšetření metodou MLPA. Závěr: Dědičné mnohočetné exostózy jsou nejčastějšími benigními kostními tumory s odhadovaným výskytem 1 : v evropské populaci. Asi v 5 % případů dochází k maligní transformaci v chondrosarkom či osteosarkom. S ohledem na počet pacientů diagnostikovaných v ČR se jedná o poddiagnostikované onemocnění. Zcela nejčastějším místem výskytu je ruka, dále oblast kolenního kloubu a distální předloktí. Onemocnění se vyhýbá zcela pouze lbi a jen velmi zřídka postihuje páteř. Vzhledem ke klinickým projevům nemoci zahrnujícím zejména četné komplikace stran bolesti, útlaku či omezení hybnosti z růstu exostóz, možnosti maligního zvratu a autosomálně dominantnímu typu dědičnosti s vysokou penetrancí je nutná mezioborová spolupráce genetického a ortopedického pracoviště. Klíčová slova: dědičné mnohočetné exostózy, EXT1 gen, chondrosarkom Podpořeno grantem Univerzity Karlovy - GA UK , PRVOUK P24/LF1/3, UNCE /1 a VFN RVO 64165/

79 Sekce postgraduální klinická část Mutační analýza genu ACTN4 u pacientů s primárními glomerulopatiemi Autorka: Mgr. Markéta Šafaříková Školitelka: doc. MUDr. Jana Reiterová, Ph.D., Klinika nefrologie 1. LF UK a VFN v Praze Východisko: Mutace v genu ACTN4 jsou tradičně spojovány s autozomálně dominantní formou fokální segmentální glomerulosklerózy (FSGS). Cílem této studie však bylo zmapovat výskyt mutací v tomto genu nejen u pacientů s FSGS, ale i u dalších primárních glomerulopatií, mezi které patří minimální změny glomerulů (MCD), IgA nefropatie (IgAN) a membranózní glomerulonefritida (MGN). Metody: Pro mutační analýzu genu ACTN4 byla zvolena high resolution melting metoda (HRM), jejímž základem je analýza a srovnání křivek tání PCR produktů. Suspektní vzorky byly následně sekvenovány Sangerovou metodou. Analýza genu ACTN4 byla nejprve provedena na souboru 48 pacientů s FSGS nebo MCD. Následovala analýza vybraných exonů u pacientů s IgAN (155 pacientů) a MGN (56 pacientů). Kauzalita nově nalezených substitucí byla ověřena u příbuzných daného probanda, pokud byly jejich vzorky k dispozici, dále na souboru zdravých dobrovolníků (200 osob), analýzou predikčními programy (PolyPhen-2 a Mutation Taster) a analýzou konzervovanosti sekvence napříč živočišnými druhy. Výsledky: V rámci této studie byly nalezeny tři kandidátní kauzální substituce. První záměna p.asn748asp byla nalezena v té době u 54leté ženy s FSGS a pozitivní rodinnou anamnézou. U dcery probandky, která trpěla též FSGS (v současnosti již po renální transplantaci), byla identifikována stejná substituce. Záměna p.cys793tyr byla nalezena u ženy s negativní rodinnou anamnézou, která trpí IgAN již od dětství. Poslední nalezenou zajímavou substitucí byla p.gly798asp. Tato záměna byla identifikována rovněž u ženy s negativní rodinnou anamnézou trpící IgA nefropatií. Závěr: Mutační analýza genu ACTN4 rovněž identifikovala již známé nebo dosud nepopsané polymorfizmy, u kterých ovšem není předpoklad, že by nějakým způsobem ovlivňovaly fenotyp svého nositele. Ve zkoumaných souborech pacientů však nebyla nalezena žádná známá kauzální mutace. Ze všech výše uvedených poznatků vyplývá, že mutace v genu ACTN4 se významně nepodílí na výskytu primárních glomerulopatií v České republice. Klíčová slova: gen ACTN4, mutační analýza, primární glomerulopatie, HRM metoda Enzymatická substituční terapie u pacientů s deficitem lysosomální kyselé lipázy Autoři: Stella Mazurová, Věra Malinová, Helena Poupětová, Helena Hůlková, Jiří Zeman, Tomáš Honzík Školitel: doc. MUDr. Tomáš Honzík, Ph.D., Klinika dětského a dorostového lékařství 1. LF UK a VFN v Praze Východisko: V současné době je popsáno okolo 60 různých lysosomálních střádavých onemocnění, z nichž pouze 8 je léčitelných enzymatickou substituční terapií. Nověji mezi ně patří také deficit enzymu lysosomální kyselé lipázy (LAL), která zajišťuje intralysosomální degradaci triacylglycerolů a esterů cholesterolu. Absolutní deficit se projevuje v kojeneckém věku fatálně, jako Wollmannova nemoc, částečné zachování funkčnosti enzymu se projeví tzv. Nemocí ze střádání esterů cholesterolu (Cholesteryl ester storage disease, CESD), kdy střádání poškozuje především játra a slezinu a může mít vliv na předčasnou aterosklerózu. U 3 našich pacientů probíhá v rámci klinické studie léčba CESD rekombinantním enzymem. Terapie byla u pacientů zahájena ve věku 13 21,5 roku. 77

80 Sekce postgraduální klinická část Metody: Naši pacienti se klinicky projevili hepatomegalií, hepatopatií a laboratorně smíšenou hyperlipidemií. U 1 pacientky byla již ve věku 8 let jaterní biopsií prokázána jaterní fibróza s přechodem do cirhózy. Diagnóza byla stanovena enzymologicky, sníženou aktivitou kyselé lipázy v izolovaných leukocytech v průměru pod 10 % dolní hranice kontrol. AA amyloidóza u autoinflamatorních onemocnění Autorka: MUDr. Šárka Fingerhutová Školitelka: prof. MUDr. Pavla Doležalová, CSc., Klinika dětského a dorostového lékařství 1. LF UK a VFN v Praze Výsledky: Příznivý efekt terapie rekombinantním enzymem (sebelipázou alfa) je patrný klinicky na regresi hepatosplenomegalie. Laboratorně prokazujeme po 50 aplikacích u všech našich pacientů ústup hepatopatie s normalizací jaterních transamináz (snížení alaninaminotransferázy v průměru o 1μkat/l, aspartátaminotransferázy o 0,72 μkat/l, dále je patrná tendence k úpravě dyslipidémie (celkový cholesterol poklesl v průměru o 49 %, LDL cholesterol o 63 %, triacylglyceroly o 42 %, HDL cholesterol se zvýšil o 22 %) oproti nejvyšším hodnotám naměřeným před terapií. Léčba v 2 týdenních intervalech u všech pacientů nadále pokračuje, pacienti jsou léčeni v rozmezí 2,5 4,5 roku, pouze u 1 pacientky dosud trvá mírná hepatomegalie a hypercholesterolemie, u ostatních se sledované parametry normalizovaly. Závěry: Oproti odhadované incidenci CESD v populaci (1 : ) je v ČR toto onemocnění významně poddiagnostikováno (vypočtený výskyt 1 : ). Vzhledem k existenci nové kauzální terapie, která je efektivní a bezpečná, je nutná mezioborová spolupráce k identifikaci nemocných a zahájení léčby před rozvojem ireverzibilního poškození organismu. Klíčová slova: nemoc ze střádání esterů cholesterolu, kyselá lipáza, hepatopatie, hepatosplenomegalie, hyperlipidemie Práce byla podpořena SVV /2016, VFN RVO 64165/2012. Východisko: Extracelulárním ukládáním amorfních hmot proteinové povahy dochází k vzniku amyloidózy. AA amyloidóza představuje důsledek dlouhodobého zánětlivě působícího procesu v organismu. Mezi její příčiny řadíme např. dlouhodobě aktivní revmatoidní artritidu, nespecifické střevní záněty nebo chronické dekubity. Na základě expanzivního růstu skupiny autoinflamatorních onemocnění (AID) nelze opominout ani tuto kauzalitu. Jde o nově rozpoznanou skupinu vrozených zánětlivých chorob s nadprodukcí zánětlivých mediátorů, odpovídající na léčbu blokátory cytokinů. Díky recidivujícím atakám dochází časem k ukládání amyloidu v těle a vzniku amyloidózy. K časným projevům patří proteinurie signalizující renální amyloidózu. Výskyt amyloidózy u jednotlivých AID není dosud přesně znám. Mezi cíle práce patřilo zhodnocení výskytu AA amyloidózy u AID na základě dat evropského registru. Na základě dat českého národního registru renálních biopsií byla snaha o definování kauzality AA amyloidózy a vytipování suspektních pacientů s dosud nediagnostikovaným AID. Metody: Do retrospektivního hodnocení evropských dat byli zavzati pacienti v registru do 10/2015. Jednalo se o 3050 pacientů rozdělených dle své základní diagnózy. Na základě dat českého registru renálních biopsií ( ) byla přehodnocena kauzalita AA amyloidóy u 85 pacientů se zvláštním přihlédnutím k možnému výskytu AID u těchto pacientů. Výsledky: Z 3050 pacientů s AID byla chronická komplikace renální amyloidózy nalezena ve 37 případech (1,21 %), laboratorní abnormity renálních parametrů ve 45 případech (1,47 %). V tabulce je uveden výskyt 78

81 Sekce postgraduální klinická část renálního postižení u jednotlivých AID. Nižší výskyt amyloidózy u FMF oproti předpokladům lze vysvětlit časnou diagnózou spojenou s léčbou tohoto nejčastějšího a nejdéle známého AID. Překvapivým nálezem je relativně vysoký výskyt u pacientů s HIDS. Na základě registru renálních biopsií bylo vyhledáno 85 pacientů s AA amyloidózou. Studium dokumentace a konzultace s lékaři umožnilo stanovit základní diagnózu onemocnění u 76 % pacientů. AID bylo příčinou AA amyloidozy ve 2,5 % případů. Procento pacientů s neznámou příčinou tohoto onemocnění bylo oproti literárním pramenům vyšší (Potyšová, 2009). Závěry: Vzhledem k zvyšující se dostupnosti genetického vyšetření a edukovanosti lékařské obce předpokládáme zvýšení záchytu AID v České republice. Správná diagnostika a terapie slibuje úbytek komplikací jako je amyloidóza. Stojíme však na počátku a tyto pacienty je třeba především aktivně vyhledávat, poskytnout jim adekvátní léčbu a genetické poradenství. Klíčová slova: AA amyloidóza, autoinflammatorní onemocnění, periodické horečky Tabulka č.1 Výskyt renálního postižení u jednotlivých AID Onemocnění N (%) Amyloidóza n (%) Abnormita urea/ kreatinin n(%) Proteinurie n(%) FMF 865 (28,36) 7 (0,8) 15 (1,73) 26(3) CAPS 256 (8,39) 5(1,95) 9 (3,51) 17 (6,64) HIDS 189 (6,19) 5(2,64) 4(2,11) 8(4,23) TRAPS 248(8,13) 18(7,25) 6(2,41) 9(3,6) Blau sy 48 (1,57) 1(2,08) 1(2,08) 2(4,16) Behcet sy 97(3,18) 1(1,03) - 2(2,06) CRMO 431(14,1) - 2(0,46) 2(0,46) CANDLE 1 (0,03) - 1(100) 1(100) PFAPA 626 (20,52) - - 1(0,15) Undefined sy 243(7,96) - 7(2,88) 12(4,9) FMF Familiární středomořská horečka CAPS Periodický syndrom asociovaný s kryopyrinem HIDS Periodický syndrom asociovaný s mevalonátem TRAPS Periodický syndrom asociovaný s TNF receptorem CRMO Chronická rekurentní multifokální osteomyelitida CANDLE Chronická atypická neutrofilní dermatóza s lipodystrofií a teplotami Role calprotectinu a calgranulinu C při závažné bakteriální infekci Autorka: MUDr. Eva Bartáková Školitel: prof. MUDr. Michal Holub, Ph.D., Klinika infekčních nemocí 1. LF UK a ÚVN Východisko: Calprotectin a calgranulin C jsou kalcium vázající proteiny, které za fyziologických podmínek tvoří až 40 % obsahu cytosolu neutrofilních granulocytů a podílejí se na metabolismu intracelulárního kalcia a na buněčné signalizaci. Tyto proteiny patří do skupiny tzv. alarminů, což je skupina nesourodých endogenních molekul, které jsou pasivně uvolňovány z nekrotických buněk. Při tkáňovém poškození vlivem infekčního či sterilního zánětu dochází k vyplavení alarminů do extracelulárního prostoru, kde stimulují buňky přirozené imunity k tvorbě cytokinů a chemokinů. Cílem práce je popis kinetiky calprotectinu a calgranulinu C během závažné bakteriální infekce a jejich vztah k tíži průběhu onemocnění. Metody: Do studie byli zařazeni pacienti přijatí k hospitalizaci na Kliniku infekčních nemocí 1. LF UK a ÚVN ve věku 18 až 80 let, kteří splnili kritéria systémové zánětové odpovědi v důsledku klinicky suspektní či potvrzené bakteriální infekce. Pacienti podepsali informovaný souhlas schválený Etickou komisí ÚVN. Pacientům byla odebírána periferní venózní krev 1., 3., 5. a 7. den hospitalizace. Stanovení sérové koncentrace calprotectinu a calgranulinu C bylo realizováno metodou ELISA (Biovendor, Brno, ČR). Statistické vyhodnocení výsledků pomocí Spearmanových korealcí a Mann-Whitney U testem pro neparametrická data. Výsledky: Od března do prosince 2015 bylo zařazeno 30 pacientů průměrného věku 49,7 let, z toho 13 mužů a 17 žen. Průměrná délka hospitalizace byla 8,3 dne. Naměřeny byly statisticky významně zvýšené sérové koncentrace calprotectinu ve všech časových bodech oproti zdravým dobrovolníkům; sérové koncentrace calgranulinu C byly statisticky významně vyšší 79

82 Sekce postgraduální klinická část 1. a 3. den hospitalizace oproti zdravým dobrovolníkům. Sérové koncentrace obou proteinů 1. den hospitalizace pozitivně korelovaly s délkou pobytu pacienta v nemocnici. Závěr: Stanovená kinetika sérových koncentrací calprotectinu a calgranulinu C v průběhu závažné bakteriální infekce naznačuje možné využití těchto proteinů jako časných biomarkerů bakteriální infekce. Pozorovaná pozitivní korelace calprotectinu a calgranulinu C s délkou hospitalizace naznačuje i možné využití těchto proteinů jako prediktorů tíže průběhu bakteriální infekce. Výsledky práce jsou zatím limitovány malým souborem pacientů. Klíčová slova: calprotectin, calgranulin C, alarminy, bakteriální infekce, biomarkery. Podpořeno projektem AZV A a SVV Dlouhodobé následky otravy methanolem na kognitivní funkce Autorka: Mgr. Lívia Mayerová Školitel: Mgr. Ondřej Bezdíček, Ph.D., klinika 1. LF UK a VFN v Praze Východisko: Methanol je organické rozpouštědlo, které má po konzumaci neurotoxický efekt. Hromadná otrava methanolem nastala v České republice v období od září 2012 do ledna 2013, kdy se otrávilo 121 jedinců po užití ethanolu smíchaného s methanolem. Základním cílem prezentované studie je charakterizovat vliv otravy methanolem na kognitivní funkce a sledovat je v dlouhodobé perspektivě. Metody: Do naší longitudinální průřezové studie bylo zařazeno 46 pacientů, u kterých byla potvrzena otrava methanolem. Porovnávali jsme jejich kognitivní výkon ve dvou obdobích, a to v roce 2013 a Administrovali jsme komplexní neuropsychologickou baterii, která se zaměřovala na následující kognitivní domény: celkový kognitivní výkon, pozornost, paměť, exekutivní funkce, psychomotorické tempo a motorická rychlost. Výsledky: Osoby po otravě methanolem mají při porovnání výsledků testování po dvou letech mírně snížený výkon v testu celkového kognitivního fungování (MMSE; Md (2013) = 28, Md (2015) = 27, p =.019) a signifikantně snížené psychomotorické tempo (Pražský Stroopův Test: Jmenování barev; (Md (2013) = 12, Md (2015) = 13, p =.014). Dále mají lepší výkon v testech zaměřených na motorickou rychlost (Grooved Pegboard Test; Md (2013) = 83, Md (2015) = 76, p =.036) a signifikantně méně subjektivně udávaných depresivních symptomů (Beckův inventář deprese, 2. vyd.; (Md (2013) = 10.5, Md (2015) = 5, p =.047). Závěry: Po uplynutí dvou let od otravy methanolem jsme zjistili známky mírného kognitivního deficitu, ale i specifická zlepšení. Otrava methanolem, která může být spojena s toxickým účinkem na CNS, má negativní efekt na celkový kognitivní výkon a psychomotorické tempo. Pozitivní efekt jsme prokázali ve vyšší úrovni motorické rychlosti a dle sebeposouzení v nižší úrovni depresivních symptomů než v období bezprostředně po intoxikaci. Klíčová slova: methanol, intoxikace, kognitivní deficit, depresivní symptomy Práce byla podpořena v rámci projektu Programu institucionální podpory PRVOUK P03/LF1/9. Vliv bariatrické chirurgie na lymfocytární populace v periferní krvi a podkožní tukové tkáni u pacientů s obezitou 3. stupně Autorka: Anna Cinkajzlová Školitel: prof. MUDr. Martin Haluzík, DrSc., 80

83 Sekce postgraduální klinická část Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN v Praze Klíčová slova: lymfocyty, tuková tkáň, obezita, bariatrická chirurgie Východisko: Lymfocyty se podílejí jak na udržení homeostázy v tukové tkáni u štíhlých jedinců, tak na iniciaci a progresy subklinického zánětu v tukové tkáni u obézních jedinců. Cílem studie bylo stanovení základních lymfocytárních populací v podkožní tukové tkáni (SAT) a periferní krvi u obézních pacientů a určení změn jejich zastoupení v návaznosti na redukci tělesné hmotnosti a metabolického zlepšení po bariatrických výkonech. Metody: Do studie bylo zařazeno 12 obézních pacientů, kteří podstoupili bariatrickou operaci. Biochemické vyšetření a odběry SAT byly provedeny bazálně, 1 měsíc a 6 měsíců po intervenci. Lymfocytární populace byly identifikovány průtokovou cytometrií ve stromavaskulární frakci SAT a v periferní krvi. Výsledky: Bariatrický výkon vedl po 6 měsících k redukci tělesné hmotnosti (BMI 46,6 ± 3,2 vs. 38,0 ± 2,7 kg/m2, p < 0,001), zlepšení glykemické kompenzace (HbA1c 48,5 ± 5,5 vs. 39,2 ± 2,4 mmol/mol, p = 0,012) a poklesu hladin C-reaktivního proteinu (11,5 ± 2,9 vs. 6,5 ± 2,0 mg/l, p = 0,016). Počet CD4 + a CD8 + T lymfocytů se v periferní cirkulaci nezměnil, zatímco v SAT jejich zastoupení kleslo (35,6 ± 4,2 vs. 27,2 ± 4,1 %, p = 0,019 pro CD4 + a 21,2 ± 2,1 vs. 15,8 ± 2,1 %, p = 0,044 pro CD8 +). Naproti tomu počet B lymfocytů byl pooperačně redukován pouze v periferní cirkulaci (7,6 ± 1,4 vs. 5,7 ± 1,1 %, p = 0,009). Dále došlo ke snížení množství NK buněk v SAT (6,6 ± 0,9 vs. 4,5 ± 0,5 %, p = 0,012) a k redukci NKT buněk v SAT (6,6 ± 1,3 vs. 4,1 ± 0,7 %, p = 0,026) i periferní krvi (4,1 ± 0,9 vs. 1,7 ± 0,9 %, p = 0,005). Závěr: Změny v zastoupení CD4+ a CD8+ T lymfocytů, NK a NKT buněk v podkožní tukové tkáni mohou přispívat k potlačení lokálního subklinického zánětu a metabolickému zlepšení po bariatrických výkonech. Syndrom chronické bolesti pohybového aparátu (cps) v dětském věku: Validizace souboru parametrů hodnotících vývoj onemocnění Autorky: Jitka Obršálová, Pavla Doležalová, Markéta Vránová Klinika dětského a dorostového lékařství 1. LF UK a VFN v Praze Úvod: Syndrom chronické bolesti pohybového aparátu intermitentního či trvalého charakteru je po vyloučení organické příčiny u dětí stále častějším problémem. Mezi definované klinické jednotky spadající do této kategorie patří syndrom komplexní regionální bolesti 1. typu a syndrom fibromyalgie. V dětském věku se však častěji jedná o ne zcela vyhraněné stavy. V literatuře se často v tomto kontextu objevuje pojem syndromy amplifikace bolesti, z klinického hlediska pak dělení na syndrom lokalizované a generalizované idiopatické bolesti. Základní klinickou charakteristikou je intermitentní nebo trvalá bolest pohybového aparátu bez morfologické příčiny, často s poruchou funkce, mající zároveň i psychosociální dopad na pacienta. Metodika: Cílem práce je validizace souboru parametrů hodnotících závažnost tohoto onemocnění a odpověď na terapii lékařem a fyzioterapeutem u dětí se syndromem chronické muskuloskeletální bolesti. Hodnocené parametry byly rozděleny do 4 skupin: bolest (MPPS - fibromyalgie, VAS rodič, VAS pacient), kožní citlivost (SS score), autonomní změny (AC score), funkce (ROM, hypermobilita, ADL). Zároveň byl použit soubor psychosociálních skórovacích systémů (HRQL, funkční dopad). Prospektivní hodnocení těchto jednotlivých parametrů u skupiny pacientů se syndromem chronic- 81

84 Sekce postgraduální klinická část ké bolesti (n = 17), JIA (n = 17) a u zdravých kontrol (n = 24). V průběhu validizace parametrů hodnotících bolest byl požit OMERACT filter (Clinimetric concepts in outcome assessment in rheumatology). Výsledky: Při hodnocení těchto 4 domén v porovnání pacientů se CPS, JIA a u zdravých kontrol se ukázalo, že MPPS a SS score mělo nejvyšší diskriminační schopnost pro CPS. SS a AC bylo více specifické u pacientů s LIPS (lokalizovaná bolest). Nebylo možné rozlišit variabilitu těchto parametrů mezi jednotlivými klinickými jednotami CPS vzhledem k malému počtu klinicky vyhraněných podtypů chronické muskuloskeletální bolesti. Závěr: Syndromy chronické bolesti pohybového aparátu bez zřejmé příčiny v dětském věku jsou stále častějším problémem. K hodnocení závažnosti, průběhu a prognózy tohoto onemocnění by mohl být použit soubor parametrů hodnotících bolest, kožní citlivost, autonomní změny a funkčnost, zároveň však s použitím psychosociálních skórovacích systémů. jsou často nutné několikahodinové pauzy. Z nahrávek se pak podle kvality a množství nahrávek vytváří HMM nebo unit-selection syntéza. Pokud pacient není schopen hlas nahrát, je mu nabídnut generický hlas profesionálního řečníka, který pak může využívat na zařízení s operačním systémem Android telefon, tablet. Výsledky: Pokud pacient souhlasí s používáním syntézy, je s výsledkem velmi spokojen a jeho kvalita života po operaci je výrazně zvýšena. Bohužel řada pacientů nevyužívá žádná elektronická zařízení a pro ty je využití TTS syntézy velmi obtížné i přes pečlivou edukaci. Závěry: Konzervace hlasu před totální laryngektomií je velmi důležitá, protože dává pacientům možnost náhrady funkce hlasu jejich vlastním hlasem. Pacienti, kteří tuto možnost skutečně využívají, jsou s výsledky velmi spokojeni. Klíčová slova: voice banking, laryngectomy, voice rehabilitation Konzervace hlasu u pacientů před totální laryngektomií Autorka: MUDr. Barbora Řepová Školitel: prof. MUDr. Jan Betka, DrSc., Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku 1. LF UK a FN v Motole Východisko: Pacienti s diagnózou pokročilého tumoru v oblasti hrtanu mají často jedinou možnost léčby, kterou je totální laryngektomie, tedy odstranění hrtanu a často i postižených uzlin na krku. Tím definitivně ztrácejí hlas a jsou doživotně odkázáni na náhrady funkce hlasu jako jícnový hlas, hlasová protéza, elektrolarynx nebo převod psaného textu na řeč TTS syntéza. Tuto metodu využívají zejména pacienti, kteří nahráli svůj hlas před operací, ale i ti, kteří možnost nahrání neměli. Metody: Pacienti jsou nahráváni před operací, kdy je jejich hlas dysfonický, mezi jednotlivými nahráváními 18F-cholin vs. 18F-FDG PET/CT v diagnostice rozsahu postižení u pacientů s mnohotným myelomem Autoři: Zuzana Mecková, Lukáš Lambert, Ivan Špička Školitel: MUDr. Ing. Lukáš Lambert, Ph.D., Radiodiagnostická klinika 1. LF UK a VFN v Praze Východisko: Mezi současné zobrazovací techniky pro účely diagnostiky a sledování efektu terapie mnohočetného myelomu patří celotělový screening prostými RTG snímky, výpočetní tomografie (CT), magnetická rezonance (MRI) a celotělové 18F-FDG PET/CT. Cíl: Zjistit eventuelní přínos a limitace vyšetření pomocí 18F-cholinového PET/CT ve srovnání s vyšetřením pomocí 18F-FDG PET/CT u pacientů s mnohočetným myelomem. 82

85 Sekce postgraduální klinická část Metody: Dva neléčení pacienti s primo-záchytem rozsáhlého postižení podstoupili v rozmezí 10 dnů jak vyšetření pomocí 18F-cholinového PET/CT, tak 18F-FDG PET/CT. Výsledky obou vyšetření byly následně srovnány na základě počtu a SUVmax jednotlivých detekovaných lézí. Výsledky: U obou pacientů byly obě vyšetření pozitivní. Pomocí 18F-cholinu bylo celkově detekováno o osm lézí více než pomocí 18F-FDG (p = 0,29). Průměrné SUVmax jednotlivých lézí bylo u 18F-cholinu 13,94, u 18F-FDG bylo průměrné SUVmax 9,9 (p = 0,0004). Závěr: Na základě našich vstupních dat usuzujeme, že PET/CT s použitím 18F-cholinu je senzitivnější než 18F-FDG PET/CT k posouzení postižení u pacientů s mnohočetným myelomem. K potvrzení naší úvahy je nutné v rámci dalšího výzkumu rozšířit soubor. Klíčová slova: 18F-cholin, PET/CT, mnohočetný myelom Repeatabilita měření krevního tlaku během zátěžového vyšetření na kole Autoři: MUDr. Ondřej Mikeš Školitel: MUDr. Vladimír Tuka, Ph.D., III. interní klinika 1. LF UK a VFN v Praze Úvod: Měření krevního tlaku během zátěžového vyšetření na kole je jedním z významných diagnostických přístupů, kterým můžeme ozřejmit kardiovaskulární onemocnění, které bychom za klidových podmínek nediagnostikovali. Mezi tato onemocnění řadíme například zátěží indukovanou hypertenzi či pokles krevního tlaku během zátěžového vyšetření. Cílem naší práce bylo zjistit hodnoty krevních tlaků během různých stupňů zátěže a spočítat jejich koeficienty repeatability. Metodika: Do naší studie bylo zahrnuto 20 zdravých účastníků (z toho bylo 10 mužů a 10 žen) ve věkovém rozmezí let. Při měření jsme použili kombinovaný protokol, do kterého jsme zaznamenali hodnoty krevních tlaků před zátěží, ve 3. minutě (intenzita zátěže 0,5 W/kg), v 6. minutě (intenzita zátěže 1,0 W/kg) a při maximální zátěži. Výsledky: Koeficienty repeatability systolického krevního tlaku během submaximální zátěže (0,5 W/kg; 1,0 W kg) u mužů (COR 21,84 %; COR 23 %) a žen (COR 16,96 %; COR 21,50 %) jsou vyšší než koeficienty repeatability diastolického krevního tlaku u mužů (COR 11,93 %; COR 12,28 %) a žen (COR 12,64 %; COR 9,5 %). Koeficienty repeatability u systolického krevního tlaku během maximální zátěže u mužů (COR 26,13 %) a žen (COR 31,62 %) jsou vyšší při srovnání s koeficienty repeatability diastolického tlaku u mužů (COR 16,5 %) a žen (COR 20,44 %). Závěr: Koeficienty repeatability u systolického krevního tlaku jsou vyšší než koeficienty repeatability u diastolického krevního tlaku. Jedním z vysvětlení takovéto variability naměřených hodnot je i možný podíl chybného měření, které je obtížně technicky proveditelné. Klíčová slova: měření krevního tlaku, koeficienty repeatability, systolický krevní tlak, diastolický krevní tlak Autogenní trénink potenciál autogenního tréninku v léčbě cervikální dystonie Autorka: Mgr. et Mgr. Veronika Víchová Školitel: PhDr. PaedDr. Pavel Harsa, Ph.D. et Ph.D., Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN v Praze Východisko: Již Schultz doporučuje sugestivní a relaxační postupy jako důležitou a efektivní součást terapie a psychoterapie. Léčebné duševní ošetření nazývá psychoterapií a autogenní trénink (AT) patří k jejím metodám. Metaanalýza výsledků klinických studií AT (Stteter, Kupper, 2002, s. 45) hodnotila klinickou 83

86 Sekce postgraduální klinická část efektivnost této metody. Ze 73 kontrolovaných studií (publikovaných v letech ) bylo vybráno 60 do metaanalýzy, z toho 35 bylo randomizovaných. AT je založen na pasivní koncentraci vnímání těla (např. tíha a teplo v končetinách, teplo v dutině břišní, rytmus dechu a srdce), které jsou facilitovány pomocí autosugescí. AT je seberelaxační procedura, pomocí které je vyvoláno psychofyziologické uvolnění a může tak ovlivňovat abnormálně zvýšenou svalovou aktivitu. Výzkum využití AT u cervikální dystonie (onemocnění projevující se mimovolním stáčením hlavy způsobené abnormální aktivitou šíjového svalstva) proběhl ve spolupráci s Neurologickou klinikou VFN. Předpokládáme ovlivnění dystonických symptomů pomocí AT a redukci prožívaného stresu pomocí tělesného/psychického uvolnění, které sníží subjektivní vnímání negativních projevů onemocnění a pozitivně ovlivní kvalitu života. Metody: Cvičení proběhlo v malé skupině pacientů (10 a 8 osob, 8 setkání, 60 minut) s cervikální dystonií. Jedna skupina cvičila autogenní trénink a druhá skupina cvičení bederní páteře dle L. Mojžíšové (placebo). Testování za použití následujících metod: Stress profile, BDI-II Beckův inventář depresivity, DŽS Dotazník životní spokojenosti a HAMA Hamiltonova škála úzkosti. Výsledky/hodnocení efektu: Celkové skóre a jednotlivé subskóre v Toronto Western Spasmodic Torticollis Rating Scale (TWSTRS). Vyšetření celkem 2x, před zahájením AT a za 6 měsíců po proběhnutí AT. Vyšetření proběhne vždy těsně před aplikací botulotoxinu (tedy v nejhorším stavu). VAS Vizuální analogová škála bolesti. Závěry: Při porovnání párovým t-testem vyšlo, že celkové TWSTRS skóre je po nácviku AT signifikantně nižší, zlepšení celkového TWSTRS po AT je dáno hlavně snížením subskóre bolesti. Subjektivní zlepšení prožívané klienty bylo tedy objektivizováno. Klíčová slova: autogenní trénink, relaxace, stres, cervikální dystonie, neurologie, psychiatrie, psychoterapie Validita testu son-r k predikci zvládání školní docházky u dětí s poruchou sluchu Autorka: Mgr. Zuzana Velkoborská Školitel: PhDr. PaedDr. Pavel Harsa, Ph.D. et Ph.D., Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN v Praze Východiska: Inteligenční test SON-R je nejrozšiřeněji používanou metodou měření inteligence u specifické populace sluchově postižených dětí. Test je určen k měření úrovně rozumových schopností dětí ve věku od 2,5 do 7 let. Jde o neverbální test, který je složen z 6 subtestů (Mozaiky, Kategorie, Skládanky, Analogie, Situace, Vzory), tvořících dvě škály: performační a úsudkové. Test je možné administrovat neverbálně nebo pomocí slovních pokynů, které nepřidávají žádnou informaci navíc. Metoda: V rámci standardního posuzování školní zralosti dětí před nástupem do první třídy základní školy pro sluchově postižené bylo vyšetřeno škálou SON-R doposud 20 dětí. Z nich 5 bylo vyloučeno z dalšího sledování pro některé z následujících kritérií: mentální retardace nebo porucha autistického spektra. Zbývajících 15 dětí je zařazeno do longitudinální studie a bude dále sledováno v průběhu své školní docházky v 1. a 2. třídě. T. č. jsou na základě rozhovorů s pedagogy identifikovány kritéria k posuzování úspěšnosti zvládání školní docházky a je tvořen způsob skórování těchto kritérií. Smyslem je prozkoumat schopnost výkonu v SON-R a jeho jednotlivých subtestech predikovat úspěšnost v těchto kritériích a tak ověřit validitu SON-R v tomto smyslu. Výsledky: Zatím jsou dostupné pouze popisné statistiky měření rozumových schopností za použití SON-R. Průměrné IQ 15 dětí zařazených do studie bylo 95 ± 13. Závěr: Studie je longitudinální povahy a t. č. probíhá nábor první kohorty. Výsledky umožní prozkoumat schopnost SON-R predikovat schopnost zvládání školní docházky u dětí se sluchovým postižením, hodnocenou podle řady kritérií. 84

87 Sekce postgraduální klinická část Klíčová slova: SON-R, sluchové postižení, inteligence, školní docházka Text byl podpořen institucionálním programem podpory PRVOUK-P03/LF1/9. Souvislost hloubky deprese a míry depresivní ruminace analýza dat z validizační studie 27,7 let (SD = 8,9), s převažujícím dosaženým vzděláním vysokoškolským (50 %) a středoškolským s maturitou (36 %). V obou souborech jsme zjistili statisticky významné pozitivní korelace mezi mírou deprese a depresivní ruminací. Soubory se vzájemně lišili v hloubce deprese, v míře depresivní ruminace, a také v míře obou jejích subtypů (dumání a hloubání). Sledované proměnné nabývaly vyšších hodnot v klinickém souboru osob. Výsledky podporují předpoklad ARH o souvislosti hloubky deprese a míry depresivní ruminace. Autorka: Mgr. Marcela Ševčíková Školitel: PhDr. PaedDr. Pavel Harsa, Ph.D. et Ph.D., Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN v Praze Konzultant: doc. PhDr. Marek Preiss, Ph.D., Národní ústav duševního zdraví Abstrakt: Depresivní ruminace, jeden z hlavních symptomů depresivní poruchy, označuje proces nutkavého zabývání se vlastním problémem, jeho možnými příčinami a důsledky. V odborné literatuře převažuje názor, že depresivní ruminace je patologický proces spojený s nekonstruktivním a negativním myšlením. Podle jedné z adaptivních hypotéz deprese, analytické ruminační hypotézy (ARH), by však ruminace mohla vést k efektivnímu řešení problémů, které předcházely rozvoji deprese. Výzkum depresivní ruminace naznačuje, že vedle sebe existují dva subtypy ruminace: dumání (z angl. brooding, úporné negativní přemítání o sobě) a hloubání (z angl. reflective pondering, analytické uvažování). V rámci validizační studie dotazníků měřících depresivní ruminaci (RRS 10, Škála ruminačních odpovědí) a depresivní symptomy (PHQ-9, Zdravotní dotazník 9) jsme zkoumali souvislost hloubky deprese a míry depresivní ruminace. Zajímalo nás, jestli se soubor osob s psychiatrickou diagnózou liší od souboru osob z běžné populace v míře depresivní ruminace. Klinický soubor zahrnoval 108 osob (37 % mužů) s průměrným věkem 41,1 let (SD = 13,8), s dosaženým vzděláním převážně středoškolským s maturitou (41 %) a vysokoškolským (37 %). Soubor osob z běžné populace zahrnoval 401 osob (30 % mužů) s průměrným věkem Klíčová slova: deprese, ruminace, dumání, hloubání, analytická ruminační hypotéza Práce byla podpořena v rámci Programu institucionální podpory PRVOUK-P03/LF1/9 a projektem GA UK Pozitivní vliv depresivní poruchy na komplexní analytické kognitivní schopnosti, registrační číslo Psychometrické vlastnosti české verze Osobnostního inventáře pro DSM-5 Autor: Mgr., Bc. Karel Riegel Školitel: PhDr. PaedDr. Pavel Harsa, Ph.D. et Ph.D., Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN v Praze Východisko: Klíčovým příspěvkem k diagnostice poruch osobnosti v DSM-5 je Alternativní DSM-5 model pro poruchy osobnosti (AMPO), zahrnující dimenzionální hodnocení patologických osobnostních rysů. V AMPO je diagnóza specifických poruch osobnosti stanovena na základě posouzení osobnostních rysů sdružených do 25 aspektů nižšího řádu a 5 oblastí vyššího řádu. K posouzení je používán Osobnostní inventář pro DSM-5 (PID-5). Cílem studie bylo ověřit psychometrické vlastnosti (vnitřní konzistenci, validitu a rozlišovací schopnost) PID-5. Metody: Souboru dobrovolníků z běžné populace (n = 351) a klinickému souboru psychiatrických pacientů (n = 143) byl PID-5 administrován skupinově 85

88 Sekce postgraduální klinická část a individuálně formou tužka-papír a prostřednictvím online sběru dat. 33 respondentů vyplnilo dotazník dvakrát pro ověření test-retestové reliability. Výsledky: Výsledky studie prokázaly výbornou vnitřní konzistenci i uspokojivou reliabilitu oblastí PID-5 v čase. Konvergentní validitu potvrdily signifikantní korelace aspektů všech pěti sledovaných oblastí v rozmezí r od 0,53 do 0,65 pro soubor z běžné populace a r od 0,43 do 0,66 pro klinický soubor. U čtyř z pěti sledovaných oblastí byly prokázány významné rozdíly v testových skórech mezi oběma soubory. Absolutní hodnota síly efektu d v rámci 95 % CI se pohybovala od 0,74 do 1,34 a svědčí o dobré rozlišovací schopnosti metody. Závěry: Na základě statistických analýz byly potvrzeny obě hypotézy studie, tj. byla prokázána vnitřní konzistence oblastí PID-5, jejich stabilita v čase a konvergentní validita; byly prokázány signifikantní rozdíly u jednotlivých oblastí PID-5 mezi oběma soubory. Klíčová slova: poruchy osobnosti, diagnostika, DSM-5, PID-5 Text byl podpořen institucionálním programem podpory PRVOUK-P03/LF1/9. Abstrakt: Integrita je v rámci pracovní psychologie a psychologických výzkumů nejčastěji spojovaná s proměnnými přímo spjatými s chováním v práci, jedná se pak především o docházku, poslušnost či spokojenost (Preiss, Krámský a Příhodová, 2014). V rámci České republiky jsme nenašli systematické studie, které by se tématem testování integrity zabývaly, a jediné metody blížící se těmto testům jsou implementované lži skóry v rámci osobnostních dotazníků. Vzhledem k nevhodnosti používání těchto skórů jsme se v rámci tohoto projektu zaměřili právě na vytvoření originálního testu měřícího integritu v klinických podmínkách a v situaci výběru. Validizační soubor zahrnoval 274 respondentů převážně středoškolského (52,7 %) a vysokoškolského vzdělání (29,5 %) s průměrným věkem 34,9 let. Statistická analýza zahrnovala posouzení korelačních vztahů mezi nově vzniklým testem a dalšími relevantními konstrukty. A dále také statistické metody pro ověření základních psychometrických vlastností daného instrumentu. Na základě statistických analýz byly zjištěny velmi dobré vlastnosti celého instrumentu, všechny ukazatele měření reliability (Cronbachova alpha = 0,839, split-half = 0,70; 0,75, test-retest = 0,831) i validity (KMO = 0,77, Bartlettův test sféricity p < 0,001) byly na dobré úrovni. Výsledky faktorové analýzy poukázaly na 8 faktorů (u všech eigenvalue 1) sytících 3 vzniklé dimenze integrity. Celá baterie je nyní dále testovaná v rámci klinické populace i během výběrových řízení v pracovním prostředí a předpokládáme její postupné zařazení do praxe. Představení nově vzniklého testu integrity psychometrická analýza Vypracovala: Tereza Mejzlíková, MA Školitel: PhDr. PaedDr. Pavel Harsa, Ph.D. et Ph.D., Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN v Praze Konzultant: doc. PhDr. Marek Preiss, Ph.D., Národní ústav duševního zdraví Klíčová slova: integrita, integrita v pracovním prostředí, validizace Projekt byl podpořen programem PRVOUK, resp. institucionálním programem podpory PRVOUK-P03/ LF1/9), dále je tato studie výsledkem badatelské činnosti podporované Grantovou agenturou České republiky, reg. č S. 86

89 Sekce postgraduální klinická část Pilotní studie skupinové kognitivně- -behaviorální intervence u osob se získaným poškozením mozku Výsledky: U intervenční skupiny došlo k signifikantní redukci symptomů emoční nepohody a zlepšení sebenáhledu. Intervence byla účastníky dobře přijímána. Autor: Mgr. Tomáš Vilimovský Školitel: PhDr. PaedDr. Pavel Harsa, Ph.D., Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN v Praze Konzultant: Mgr. Ondřej Bezdíček, Ph.D., Neurologická klinika a Centrum klinických neurověd 1. LF UK a VFN v Praze Závěry: Intervence může být vhodnou komponentou komplexního rehabilitačního programu. Následná randomizovaná kontrolovaná studie není ve stávajícím rehabilitačním zařízení proveditelná pro malý vzorek pacientů. Alternativou může být individuální formát programu. Východisko: Přítomnost depresivních a úzkostných nálad lze pozorovat u zhruba jedné třetiny pacientů po získaném poškození mozku s negativním dopadem na prognózu, mortalitu a následnou kvalitu života. Efektivita psychologických intervencí pro léčbu emočních poruch u této populace pacientů nemá doposud jednoznačnou oporu v literatuře. Kognitivně-behaviorální terapie má silnou empirickou podporu jako intervence volby u úzkostných a depresivních poruch v běžné populaci a může být vhodná taktéž pro osoby s neurokognitivními deficity. Cílem studie bylo zhodnocení efektivity kognitivně-behaviorálně zaměřené skupinové intervence pro redukci symptomů emoční nepohody u osob v časných fázích po mozkovém poškození a poskytnutí informací pro následnou randomizovanou kontrolovanou studii s větším vzorkem populace, včetně ověření její proveditelnosti ve stávajícím rehabilitačním zařízení. Metody: Pilotní studie s kontrolní skupinou byla provedena v rehabilitačním zařízení u 30 pacientů do jednoho roku od vzniku poškození mozku podstupujících intenzivní rehabilitační program. Intervencí byla skupinová manualizovaná kognitivně-behaviorální terapie o 15 setkáních, probíhající 3x týdně po dobu 60 minut. Data byla získávána formou dotazníkových šetření (Rosenbergova škála sebehodnocení RSS, Škála deprese, úzkosti a stresu DASS-21) před a po, polostrukturovaného rozhovoru pro měření sebenáhledu SADI, subjektivního hodnocení přínosu intervencí, dále bylo provedeno vstupní neuropsychologické vyšetření a sběr anamnestických údajů. Klíčová slova: mozkové poškození, kognitivně-behaviorální terapie, emoční poruchy, intervence. Práce byla podpořena v rámci Programu institucionální podpory PRVOUK-P03/LF1/9. On-line trénink kognitivních funkcí u dětí s dysfázií Autorka: Mgr. Kateřina Schönová Školitel: PhDr. PaedDr. Pavel Harsa, Ph.D. et Ph.D., Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN v Praze Konzultant: doc. PhDr. Marek Preiss, Ph.D., Národní ústav duševního zdraví Východiska: Děti s vývojovou dysfázií mají významné a trvalé narušení mluvené řeči. K této diagnóze se vážou další oslabení, například v osvojení čtenářských či matematických dovedností, ale také deficity v oblasti motoriky či kognitivních funkcí. Tato oslabení mají negativní vliv na sebepojetí dítěte, sociální vztahy a celkovou kvalitu života. Děti s dysfázií mohou profitovat z kognitivního tréninku, který však dodnes není běžnou součástí odborné péče. Vzhledem ke stálému rozvoji informační techniky se rozvíjí také počítačové programy trénující kognitivní funkce. Některé z nich jsou administrovatelné on-line. Jejich nespornou výhodnou je větší dostupnost, časová úspora vzniklá možností přístupu z domova (či kteréhokoliv místa s počítačem a internetem) a možnost přístupu v jakoukoliv dobu. Efektivita 87

90 Sekce postgraduální klinická část počítačových programů pro trénink kognitivních funkcí u dětí s dysfázií prozatím nebyla empiricky ověřena. Metody: Metodika projektu spočívá ve vstupním vyšetření kognitivních funkcí u dětí s dysfázií a dětí bez dysfázie. Obě tyto skupiny budou následně rozděleny na část, která bude trénovat kognitivní funkce pomocí on-line verze programu HAPPYneuron a část bez tréninku. Specifická účinnost programu bude zjišťována prostřednictvím kontrolních vyšetření. Kognitivní funkce participantů budou vyšetřeny prostřednictvím Paměťového testu učení (AVLT), Trail Making Testu (TMT), Verbální fluence, Číselného čtverce a Opakování čísel. Předpokládané výsledky: Předpokládáme, že skupina dětí s dysfázií bude ve vstupním vyšetření kognitivních funkcí skórovat hůře než skupina dětí bez dysfázie. Děti s dysfázií i bez dysfázie, které budou ve skupině trénující on-line verzi programu HAPPYneuron, budou v kontrolních vyšetřeních kognitivních funkcí skórovat lépe než skupiny kontrolní. Východisko: Rodinná terapie je jeden z doporučených postupů léčby závislých osob a jejich blízkých. Výzkum se věnuje převážně výsledkům symptomatické léčby (omezení či ukončení užívání), méně pak proměně rodinného systému, které umožní nové řešení životních situací bez použití návykové látky či činnosti. Závislost je chronické onemocnění. Z Výroční zprávy o stavu ve věcech drog v ČR v r vyplývá, že drogou č.1 zůstává alkohol. Znamená to 8,2 % populace, tj. 600 tis. osob se škodlivým/problémovým pitím alkoholu a až 1,2 mil. rizikových konzumentů. Výskyt je nejčastější ve věkové skupině let, tedy v období zakládání rodiny a výchovy dětí. V přehledovém článku o manualizaci rodinné/systemické terapie (Pote, Stratton et al., 2003) mapovali výzkumy a metody k nim použité a došli k názoru, že manuály častěji čerpají ze self reportů expertů než ze systematické analýzy terapeutického procesu samotného. Hlavní psychodiagnostický nástroj SCORE-15 vychází ze systemické teorie rodinných systémů a cílem práce je ověřit, zda jím lze hodnotit změny v rodině závislého pacienta v procesu úzdravy a adaptabilnější fungování rodinného systému. Závěr: On-line kognitivní trénink nabízí časově nenáročnou intervenci, která je díky své hravé formě vhodná jak pro děti, tak dospělé. Potvrzení jeho efektivity umožní zkvalitnění a rozšíření odborné péče o děti s dysfázií. Klíčová slova: dysfázie, kognitivní funkce, kognitivní trénink, počítačová kognitivní rehabilitace Grantová podpora: PRVOUK-P03/LF1/9. Možnosti měření změny během léčby závislých osob rodinnou terapií Autoři: Mgr. Jarmila Tolimatová, PhDr. PaedDr. Pavel Harsa, Ph.D. Školitel: PhDr. PaedDr. Pavel Harsa, Ph.D. et Ph.D., Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN v Praze Metodika: Experimentální soubor bude tvořit minimálně 30 pacientů Kliniky adiktologie VFN s diagnózami závislosti. Kontrolní soubor bude tvořit stejný počet zdravých rodin a výhledově srovnání s normami pro českou populaci. Hodnocení: bude probíhat 4x; před započetím terapie, na 4. sezení, po končení terapie a v rámci katamnestického sezení ½ roku po ukončení terapie. Data budou statisticky zpracována pomocí jedno a vícerozměrných postupů, bude využit statistický program SPSS. Výsledky: Během minulého roku byl po navázání mezinárodní spolupráce přeložen dotazník SCORE. Aktuálně jsou k dispozici první výsledky administrovaných dotazníků. Závěry: Praktická fáze výzkumu mapuje a ověřuje možnosti užití SCORE-15 jako metody diagnostické 88

91 Sekce postgraduální klinická část a diagnosticko-prognostické specificky u pacientů se závislostí. Tato práce pomůže analyzovat změny v rodinném systému závislého a přispět k analýze procesu žádoucí změny v rodinném systému abstinence a její stability v čase. Klíčová slova: závislost, rodina, systémová změna, rodinná terapie závislosti Vznik tohoto článku byl podpořen programem PRVOUK-P03/LF1/9. Evaluation of the effectiveness of computerized cognitive training in patients with anorexia nervosa Author: Mgr. Chiara Freccero Supervisor: PhDr. Pavel Harsa, Ph.D., Department of Psychiatry, First Faculty of Medicine, Charles University and General University Hospital in Prague Abstract: There are a lot of studies about cognitive rehabilitation but I did not find in the scientific literature a single study about computerized cognitive training in patients diagnosed with anorexia nervosa. This is lacking because a lot of authors showed that anorexic patients have deficit in the main cognitive functions. The purpose of the project is to test the effectiveness of a cycle of two months with cognitive training in patients diagnosed with anorexia nervosa, using a computerized software that trains the cognitive functions. The research questions are: 1. Are there changes in cognitive function after 2 months of cognitive training? Do the changes persist even after a month that the patients have completed the training? 2. Are there changes in cognitive functions affecting the symptoms of anorexia nervosa and depressive symptoms? Partecipants are 80 patients (aged 16 65) with a diagnosis of anorexia nervosa. Patients will be randomly assigned into two groups - the experimental group and the control group. The experimental group will receive the computerized training with the software, while the control group will receive cognitive exercises unstructured with only mild cognitive load and will be in contact with an examiner in a similar frequency and quality as the experimental group. The independent variable in the research will be training with the computerized software or with a placebo effect. The dependent variable is the improvement of cognitive functions at the end of cognitive training. Before starting the training the patients will be administered a battery of tests that evaluate cognitive functions, the typical symptoms of anorexia nervosa, depressive symptoms and rigidity of thought. After that every patient of the experiemntal group will start the cognitive computerized training, the first time with me and then they will train themselves independently from their computer, 30 minutes 3/5 times a week, for two months. At the end of the two months of training it will be re-administered, to all the patients, the battery of tests administered at the beginning of the research to see the possible improvements that the training has led to the research participants and to see if cognitive training has had a positive impact, not only in cognitive functions but also on depressive symptoms and had helped to reduce symptoms of anorexia nervosa. Růst počtu CT vyšetření mozku u pacientů s anamnézou poranění hlavy je klinicky opodstatněný? Autoři: Alena Lambertová, Ondřej Foltán, Lucie Šimáková, Lukáš Lambert, Pavel Harsa, Školitel: PhDr. PaedDr. Pavel Harsa, Ph.D. et Ph.D., Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN v Praze Cíl: Snižování radiační zátěže pacientů u radiologických vyšetření zejména CT začíná jejich správnou indikací. V naší práci jsme se zaměřili na důvody růstu počtu CT vyšetření mozku u pacientů s anamnézou poranění hlavy. 89

92 Sekce postgraduální klinická část Metody: Práce je založena na databázi radiologických vyšetření od roku 2000 po Vyšetření, která byla provedena mezi osmou hodinou večerní a šestou hodinou ranní, byla považována za vyšetření v ústavní pohotovostní službě. Další data jsme čerpali z hlášení Českého statistického úřadu a výročních zpráv nemocnice. Výsledky: Počet CT mozku v ústavní pohotovostní službě rostl ve sledovaném období 5,5 krát s výraznějším růstem od roku Prokázali jsme negativní korelaci s vývojem podílu klinicky významných nálezů (r = -0,76), počtu pacientů indikovaných dle indikačních kritérií (r = -0,90) a pozitivní korelaci s počtem pacientů v ebrietě (r = 0,90) a jejich Glasgow Coma Scale (r = 0,91). Všechny závislosti byly statisticky významné. Závěr: Růst počtu CT vyšetření hlavy u pacientů s anamnézou poranění hlavy není zcela motivován jejich klinickou potřebou, ale spíše praktikováním defenzívní medicíny. Klíčová slova: poranění hlavy, výpočetní tomografie Studie byla podpořena následujícími granty: PRVOUK- -P27/LF1/1 a PRVOUK-P03/LF1/9. Sledování vlivu nápovědy u Alzheimerovy nemoci Autor: PhDr. Hana Krupníková Školitel: PhDr. PaedDr. Pavel Harsa, Ph.D., MBA, Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN v Praze Konzultant: doc. MUDr. Roman Jirák, CSc., Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN v Praze Abstrakt: Stárnutí populace společně s předpokládaným růstem výskytu chorob souvisejících s vyšším věkem se stává v současné době, jedním z hlavních zdravotních problémů. Alzheimerovu nemoc považujeme za nejčastější typ demence vůbec. Představuje asi % všech demencí a v současné době trpí touto nemocí ve věku nad 65 každý dvacátý člověk. Alzheimerova nemoc (AN), je neurodegenerativní onemocnění centrální nervové soustavy, jež vede až k rozvoji syndromu demence. AN je primární korové onemocnění, při němž jsou zasaženy převážně korové oblasti (frontální, temporální i parietální lalok) (Nikolai et al, 2013). Velmi významnou vlastností demence je ztráta již získaných duševních schopností. Prvotní příznaky demence se projevují postupným oslabováním inteligence, schopnosti rozpoznávání a paměti, ztrátou schopnosti řešit běžné denní úkoly, zhoršenou orientací v čase a prostoru, změnami osobnosti, nálady a chování. Začíná nenápadně a zvolna progreduje, až dochází k naprosté ztrátě soběstačnosti a plné závislosti na okolí (Jirák, 2008; Alzheimer centrum; Urbanová, 2012). Pro pacienty s AN je typická anterográdní amnézie s projevy hipokampálního postižení, jež se projevuje nízkou spontánní výbavností, efekt nápovědy je jen částečný a jsou přítomny konfabulace. Narušena bývá jak paměť sémantická, tak epizodická, díky tomu pacienti často selhávají ve zkouškách verbální fluence, které se obvykle užívají k testování sémantické paměti. Pacienti s Alzheimerovou nemocí ve zkouškách verbální fluence dosahují horších skórů při nápovědě sémantické oproti fonetické ve srovnání se zdravými kontrolami a obecně dosahují nižších výkonů (Preiss et al, 2006). K efektivnímu vybavení s nápovědou je potřebné kontrolované zpracování informací, kontrolované ukládání a vyhledávání informací. Tento způsob učení je podstatný k eliminaci vlivu dalších kognitivních dysfunkcí na schopnost výbavnosti. (Urbanová, 2012; Nikolai et al, 2013). Testy užívající vybavení s nápovědou jsou metodou, jež diskriminuje hipokampální původ paměťového deficitu. Jsou proto metodou důležitou pro diagnostické postupy u neurodegenerativních onemocnění a významným nástrojem pro diagnostiku syndromu demence především u starší populace. 90

93 Sekce postgraduální klinická část Klíčová slova: Alzheimerova choroba, demence, paměť, kognitivní porucha Text byl podpořen v rámci Programu institucionální podpory PRVOUK-P03/LF1/9. prezentace studentů dne

94 prezentace studentů dne

95 seznam účastníků Sekce pregraduální teoretická část 49 Mgr. Petra Valášková 11 Martin Kaňa 50 Ing. Matúš Hornáček 15 Kateřina Malíková 51 Mgr. Lea Wojnarová 15 MUDr. Eva Plaňanská 51 PharmDr. Martin Šíma 18 Veronika Dědourková 52 Mgr. Lenka Posch 18 Giang Quynh Nguyenová 53 Mgr. Miroslava Bursová 20 Bc. Johanka Kučerová 53 MUDr. Nina Pushkina 21 Bc. Lenka Súkeníková 54 MUDr. Petra Krupičková 17 Miroslav Kučera 54 Mgr. Peter Trošan 17 Ľubica Ďurašová 55 Mgr. Ingrida Šmeringaiová 19 Noa Ben Harav 56 MUDr. Martin Bartoš 19 Amos Ben Harav 56 Mgr. Marie Kostelanská 20 Eleni Tzani 57 Mgr. Marie Rodinová 21 Michaela Dolanská 58 Mgr. Jana Křížová 21 Nina Pacanová 58 Mgr. Jana Česneková 21 Karel Severa 59 Mgr. Kateřina Vlčková Sekce pregraduální klinická část Sekce postgraduální klinická část 27 Kristýna Kučerová 65 MUDr. Jan Válka 30 Simona Šoffová 66 Mgr. Jiří Michalec 32 Mária Planá 67 MUDr. Hana Kolářová 34 Barbora Patková 70 Mgr. Eva Rubášová 34 Mgr. Jana Zajíčková 71 Mgr. Veronika Dostálová 35 Tereza Ballaschová 71 Mgr. Pavla Kalinová 35 Lucia Fabišíková 72 Simone Weissenberger, M. A. 35 Kryštof Kopecký 72 Mgr. Adéla Fendrych Mazancová 36 Kristýna Husová 73 Mgr. Adam Kulhánek 36 Mgr. Bc. Nikola Chládková 74 MUDr. Petra Seidler Štangová 37 Milena Štollová 74 MUDr. Pavlína Skalická 38 Bc. Vendula Brtníková 75 MUDr. Bohdan Kousal 38 Lia Medková 76 MUDr. Karel Medek 39 Pavla Peřinová 77 Mgr. Markéta Šafaříková 40 Liya Megrelishvili 77 MUDr. Stella Mazurová 40 Michaela Pálková 78 MUDr. Šárka Fingerhutová 40 Karolína Rejdová 79 MUDr. Eva Bartáková 80 Mgr. Lívia Mayerová Sekce postgraduální teoretická část 80 Mgr. Anna Cinkajzlová 45 Mgr. Zdeňka Hanusová 81 MUDr. Jitka Obršálová 46 Mgr. Paulína Valušková 82 MUDr. Barbora Řepová

96 MUDr. Zuzana Mecková MUDr. Ondřej Mikeš Mgr. et Mgr. Veronika Víchová Mgr. Zuzana Velkoborská Mgr. Marcela Ševčíková Mgr. Bc. Karel Riegel Tereza Mejzlíková, MA Mgr. Tomáš Vilimovský Mgr. Kateřina Schönová Mgr. et Mgr. Jarmila Tolimatová Chiara Freccero MUDr. Alena Lambertová PhDr. Hana Krupníková

97 předávání cen SVK dne

98 předávání cen SVK dne