Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrosystémů a bioklimatologie

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrosystémů a bioklimatologie Stanovení aktuálního zaplevelení pozemků vybraného zemědělského podniku Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Jan Winkler, Ph.D. Vypracoval: Jakub Doleţal Brno

2 2

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Stanovení aktuálního zaplevelení pozemků vybraného zemědělského podniku vypracoval samostatně a pouţil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a můţe být pouţita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MENDELU v Brně. V Brně dne. Jakub Doleţal 3

4 PODĚKOVÁNÍ: Touto cestou si dovoluji poděkovat především vedoucímu bakalářské práce Ing. Janu Winklerovi, Ph.D. za jeho odborné a metodické vedení, přínosné připomínky a konzultace při zpracovávání této bakalářské práce. Dále bych rád poděkoval Kateřině Jonášové, studentce Mendelovy univerzity v Brně, za praktickou pomoc při získávání výsledků k této bakalářské práci a vedení Zemědělského druţstva Olbramkostel za umoţnění praktického vyhodnocování zaplevelení na svých pozemcích. Bakalářská práce byla zpracována s podporou Výzkumného záměru č. MSM Biologické a technologické aspekty udrţitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu uděleného Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy České republiky. 4

5 ABSTRAKT Cílem této práce bylo vyhodnotit zaplevelení řepky ozimé a pšenice ozimé, stanovení rozdílů v zaplevelení, seznámení se s podmínkami ZD Olbramkostel a zhodnocení efektivnosti vynaloţených prostředků na regulaci zjištěných plevelných druhů. Pšenice ozimá byla zaplevelována těmito druhy: výdrol řepky ozimé, pampeliška lékařská, heřmánkovec nevonný, jeţatka kuří noha, ptačinec ţabinec, pcháč oset, kokoška pastuší tobolka a svízel přítula. Řepku ozimou zaplevelovaly tyto druhy: violka rolní, heřmánkovec nevonný, penízek rolní, kokoška pastuší tobolka, hluchavka nachová a pcháč oset. Výsledky vyhodnocení zaplevelení byly zpracovány analýzou DCA. Kanonickou korespondenční analýzou (CCA) bylo zjištěno, ţe na porost řepky ozimé jsou vázány tyto druhy plevelů: hluchavka nachová, violka rolní, penízek rolní, kokoška pastuší tobolka, pcháč oset. Na porost pšenice ozimé jsou vázány tyto druhy: ptačinec ţabinec, pampeliška lékařská, svízel přítula, jeţatka kuří noha, heřmánkovec nevonný a řepka olejka. Klíčová slova: plevele, ozimá pšenice, ozimá řepka ABSTRAKT The aim of bachelor work was to assess actual weed infestation in crop stand of oilseed rape and winter wheat in field conditions of agricultural enterprise in Olbramkostel. Observed fields are located in South Moravia region in dry and warm climatic region. Intensity of weed infestation was carried out in chosen fields using counting method on area of 1 m 2 in 16 replications. Evaluation in winter wheat was done on April, 10, 2009 and in oilseed rape on April 11, The obtained results were analysed using Canonical Correspondence Analysis. Volunteer oilseed rape was the most often plant species in winter wheat stand. Other weed species were: Taraxacum officinale, Tripleurospermum maritimum, Echinochloa crus-galli, Stellaria media, Cirsium arvense, Capsella bursa-pastoris and Galium aparine. Viola arvensis was the most frequent weed species in winter oilseed rape. Other species were: Tripleurospermum maritimum, Thlaspi arvense, Capsella bursa-pastoris, Lamium purpureum and Cirsium arvense. Keywords: weeds, oilseed rape, wheat 5

6 OBSAH 1 ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED PŮVOD PLEVELNÝCH ROSTLIN ZÁKLADNÍ ROZDĚLENÍ PLEVELŮ KLASIFIKACE POLNÍCH PLEVELŮ Plevele zelené (autotrofní) Poloparazitické plevele Nezelené (heterotrofní) parazitické plevele VÝZNAM POLNÍCH PLEVELŮ Škodlivost plevelů Uţitečnost plevelů FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VÝSKYT PLEVELŮ Vliv klimatických podmínek Vliv střídání plodin Vliv zpracování půdy Vliv způsobu provedení sklizně Vliv pouţívání herbicidů a regulátorů růstu Vliv nezemědělské činnosti na změnu plevelných společenstev Vliv výţivy rostlin SYSTÉM REGULACE PLEVELŮ Preventivní opatření Přímé metody MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ METODIKA VYHODNOCOVÁNÍ ZAPLEVELENÍ VÝSLEDKY CHARAKTERISTIKA APLIKOVANNÝCH HERBICIDŮ COMMAND 36 CS

7 5.1.2 BUTISAN 400 SC MARATON VÝSLEDKY AKTUÁLNÍHO ZAPLEVELENÍ STATISTICKÉ ZPRACOVÁNÍ ZAPLEVELENÍ DISKUSE DISKUSE KE ZJIŠTĚNÝM PLEVELŮM A CHEMICKÉ OCHRANĚ V ŘEPCE OZIMÉ DISKUSE KE ZJIŠTĚNÝM PLEVELŮM A CHEMICKÉ OCHRANĚ V PŠENICI OZIMÉ ZÁVĚR POUŢITÁ LITERATURA SEZNAM TABULEK SEZNAM PŘÍLOH

8 1 ÚVOD Na stanovištích, kde zemědělec hospodaří a pěstuje plodiny, se setkává s rostlinami, které svojí přítomností a svými ţivotními projevy ztěţují jeho práci a sniţují výkonnost pěstovaných plodin. Těmto rostlinám říkáme plevele. Podle nejobecnější a zároveň nejvýstiţnější definice povaţujeme za plevele všechny rostliny, které rostou na stanovištích kulturních rostlin proti vůli pěstitele (Kostelanský et al., 2006). Plevelné rostliny jsou trvalou součástí agroekosystému. Jiţ od samého počátku rozvoje zemědělství byly plevele povaţovány za nejvýznamněji škodící činitele pěstovaných kultur. Vlastní regulace byla vţdy časově i pracně náročná, zprva byly plevele odstraňovány pouze ručně. K mechanizovanému odstranění došlo aţ v pozdějších dobách a nástupem aplikace chemických opatření, především herbicidů byl a je boj neustále dokonalejší. Avšak ani velkoplošné uţívání chemických postřiků proti plevelným rostlinám nikdy nevedlo k úplnému odstranění těchto rostlin z polí, protoţe vlastnosti jednotlivých plevelných rostlin jsou rozmanité a kaţdá metoda a prostředek potlačí pouze tu část rostlin, která na zvolenou techniku ošetření určitým způsobem reaguje. Proto i nadále na polích zůstává mnoho plevelů a boj proti nim neustále pokračuje a pokračovat stále bude. V poslední době se objevuje stále více nových rezistentních populací plevelů vůči herbicidům, šíří se k nám tzv. invazní plevele z jiných částí kontinentů, států a neustále se mění i druhové sloţení plevelů v posloupnosti zvolené technologie jejich regulace. Díky zkušenostem předků lidé pochopili, ţe cílem ochrany proti plevelům jiţ není, jako v minulosti, úplné vyhubení neţádoucí vegetace, ale její regulace s cílem postupného sniţování celkové zaplevelenosti při zachování široké diverzity plevelných rostlin v daném agroekosystému (Kneifelová, Mikulka, 2003). O plevelných rostlinách (téţ neţádoucí vegetaci, doprovodné vegetaci) je známo, ţe kaţdoročně způsobují více neţ 10 % ztrát na rostlinné produkci a odplevelení porostů vyţaduje značné náklady (ruční práce, práce mechanismů, herbicidy atd.). Náklady na herbicidy představují celosvětově přes 60 % celkových nákladů na pesticidy (Kohout, 1993). 8

9 2 CÍL PRÁCE Vyhodnotit aktuální zaplevelení vybraných plodin v provozních podmínkách. Stanovit rozdíly v aktuálním zaplevelení mezi vybranými plodinami. Seznámit se s uplatňovanými postupy regulace plevelů na zkoumaných pozemcích (plodinách). Posoudit moţnosti, které by mohli vést ke zlepšení regulace plevelů. 9

10 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 PŮVOD PLEVELNÝCH ROSTLIN Jak ve své publikaci uvádějí Kneifelová a Mikulka (2003), vzhledem ke zvyšujícímu se počtu obyvatel na naší planetě stoupá i potřeba pěstování plodin a výroby potravin, které je třeba transportovat na kratší či delší vzdálenosti z místa výroby ke spotřebiteli. Jiţ po celá staletí dochází k postupnému rozšiřování celé řady plevelných rostlin na velké vzdálenosti a na jiné kontinenty. Stále větší trh se zemědělskými komoditami a rozsáhlý vliv dopravy (letecká, lodní, automobilová, ţelezniční) umoţňují šíření plevelných druhů na velké vzdálenosti. Dnes je jiţ velmi obtíţné říci, které plevele se k nám dostaly z jiných oblastí, a které plevele jsou původní. Dle Dvořáka a Smutného (2008) zřídka se vyskytující stanoviště, na kterých se plevelné rostliny vyskytovaly jiţ v panenské přírodě, odpovídaly jejím základním nárokům, měly pouze krátkodobé trvání. Patřily k nim např. vysychající náplavy vodních toků, lokality po sesuvech půdy, okolí zvířecích doupat, stanoviště zdevastovaná hraboši apod. Na těchto, vegetací prostých, osluněných stanovištích vzniká tzv. iniciální stádium fytocenózy. Toto stádium postupně přecházelo aţ do relativně stálého stádia, kde je jiţ druhové spektrum a kvantitativní zastoupení přímo úměrné ekologickým podmínkám stanoviště tzv. klimaxové stádium (klimax). Mezi původní plevele u nás patří tzv. apofyty, nebo téţ idiochorofyty, např. pýr plazivý, podběl lékařský, svízel přítula, rdesno blešník. Plevele do Evropy zavlečené jsou archeofyty, a mezi ně patří např. oves hluchý, mák vlčí, mák pochybný, hořčice polní, kokoška pastuší tobolka. V poslední době došlo k invazi druhů z Ameriky a Asie a to díky rozvoji dopravy a obchodu těchto zemí s Evropou. Tyto nově se šířící plevele se nazývají neofyty (neoadventivy) a patří k nim laskavec ohnutý, pěťour maloúborný a srstnatý a turanka kanadská. Nepůvodní plevelné rostliny můţeme také dělit dle toho, zdali jsou zavlečeny na určité území úmyslně nebo nikoli, nebo také dle míry zdomácnění, zda se daný druh vyskytuje v těsné blízkosti lidských společenstev nebo se jedná o polopřirozenou vegetaci. Pokud nepůvodní plevele dokáţou překonat překáţky, které jim určitým způsobem zabraňují v dalším šíření, za pomocí člověka, potom se jedná o tzv. introdukci druhu. Jestliţe však došlo k postupnému rozvoji, potom se jedná o jejich invazi. Druhy, které se bez přímého ovlivnění člověka v novém prostředí mohou rozmnoţovat, označujeme jako naturalizované (zdomácnělé), mezi které patří řada polních plevelů a ruderálních (rumištních) rostlin. Z těchto původních rostlin 10

11 následně vznikají skupiny druhů invazivních, které mají schopnost se rozšířit na velké vzdálenosti, tím proniknout na nová stanoviště a vytlačit původní vegetaci. Patří sem např. bolševník velkolepý a netýkavka malokvětá. Cizí flóra, tedy xerofyta, u nás zpočátku roste pozvolna jako nenápadné rostliny např. na nádraţích, a náspech ţelezničních tratí, ale po několika letech můţe dojít k jejich zdomácnění natolik, ţe se mohou přeměnit v natolik průbojný druh, který dokáţe opustit původní omezená stanoviště a v několika málo letech můţe doslova zaplavit zemědělské kultury (Deyl, Ušák, 1964). 3.2 ZÁKLADNÍ ROZDĚLENÍ PLEVELŮ Podle Dvořáka a Smutného (2008) se při základním rozdělení plevelných rostlin zaměřujeme na plevele jako na divoce rostoucí rostliny, které obsazují lokality jim nejlépe vyhovující. Z tohoto hlediska lze plevele rozdělit: Polní plevele, tj. plevele orných půd, zahrad, ovocných a okrasných sadů, vinohradů, chmelnic atd. Jedná se tedy o rostliny, kterým vyhovují osvětlená stanoviště, na kterých jsou méně souvislé porosty a prokypřená a na ţiviny bohatá půda. Luční plevele, tj. plevele luk, pastvin, okrasných trávníků apod. Jedná se opět o druhy, kterým vyhovují osvětlená stanoviště, které pokrývají převáţně trvalé travní porosty. Vodní plevele, kterým vyhovují podmínky vodních nádrţí, toků, zavlaţovacích systémů, atd. Této problematice není v ČR věnována dostatečná pozornost. Lesní plevele tj. plevele, které se vyskytují převáţně v lesních porostech, kde škodí zejména mladým, čerstvě vysazovaným stromům. 3.3 KLASIFIKACE POLNÍCH PLEVELŮ Plevele zelené (autotrofní) Jednoleté plevele Do jednoletých plevelů patří druhy klíčící, kvetoucí a plodící během jedné vegetační sezóny. Efemérní plevele vzcházející na podzim, během zimního období nebo jiţ časně na jaře, kdy vyuţívají prosvětlenost porostu, který se nachází v počátečních vývojových fázích. Svůj rozvoj ukončují zpravidla na jaře, jsou hojně obsaţeny 11

12 v ozimých plodinách, ale také ve víceletých pícninách. Patří sem např. osívka jarní (Erophila verna), huseníček rolní (Arabidopsis thaliana), rozrazil břečťanolistý (Veronica hederifolia) aj. (Dvořák, Smutný, 2008). Podle Mikulky, Kneifelové et al. (2005) nepatří efemérní plevele mezi významné, protoţe na stanovištích setrvávají jen krátkou dobu a jsou spíše subtilního vzrůstu a vývoj ukončují na jaře. Dle Dvořáka a Smutného (2008), ale také Mikulky, Kneifelové et al. (2005) jsou časně jarní plevele takové, které k vyklíčení nepotřebují příliš vysoké teploty, stačí jim teplota, která se pohybuje mírně nad 0 C. Jedná se o rostliny zaplevelující především časné jařiny, pozdním jařinám příliš neškodí, jelikoţ jsou vyhubeny předseťovou přípravou půdy. Časně jarní plevele nedokáţou přezimovat, proto nemohou přeţít přes zimní období. Jedná se zejména o kolenec rolní pravý (Spergula arvensis ssp. Arvensis), silenku roční (Silene noctiflora), truskavec ptačí (Polygonum aviculare), opletku obecnou (Fallopia convolvulus), hořčici polní (Sinapis arvensis), ředkev ohnici (Raphanus raphanistrum), oves hluchý (Avena fatua) aj. Pozdně jarní plevele potřebují pro vyklíčení jiţ vyšší teploty a to nad 10 C, respektive jim vyhovuje teplotní interval od 4 C do 45 C. Díky této teplotní amplitudě mohou klíčit jiţ časně na jaře (merlík bílý, rdesno blešník). Jsou nebezpečné převáţně z toho důvodu, ţe při dosaţení určité teploty, která je vyhovující pro všechny tyto plevele začínají masově klíčit a tím zaplevelují daný pozemek a zemědělcům tím náhle vznikají výrazné náklady na regulaci těchto neţádoucích rostlin. Patří sem zejména merlíky (Chenopodium sp.), lebedy (Atriplex sp.), laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus), rdesno blešník (Persicaria lapathifolia), pryšec kolovratec (Euphorbia helioscopia), jeţatka kuří noha (Echinochloa crus-galli) aj. (Dvořák, Smutný, 2008; Mikulka, Kneifelová et al., 2005). Zaplevelují takové porosty, které mají pomalý počáteční vývoj nebo vzcházejí aţ později, např. brambory, řepu cukrovku, kukuřici, ale také prořídlé obilniny (Mikulka, Kneifelová et al., 2005). 12

13 Ozimé (přezimující) plevele jsou schopny přeţít zimní období, kdy dochází k tzv. vegetačnímu klidu. Rostliny přezimují v drtivé většině v takovém vývojovém stádiu, ve kterém je právě zima zastihla. Zvláštností u těchto rostlin je, ţe jedinci, kteří vzejdou brzy na jaře, ukončí svůj fyziologický vývoj jiţ před nástupem zimy a ty které vzešly později (v létě) neukončí svoji vegetaci s nástupem zimy, ale přezimují a na jaře znovu v růstu pokračují, patří sem např. ptačinec prostřední (Stellaria media), koukol polní (Agrostemma githago), ostroţka stračka (Consolida regalis), mák vlčí (Papaver rhoeas), zemědým lékařský (Fumaria officinalis), penízek rolní (Thlaspi arvense), kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris), violka rolní (Viola arvensis)aj. (Dvořák, Smutný, 2008; Mikulka; Kneifelová et al., 2005). Dvouleté až vytrvalé plevele s generativním rozmnožováním Druhům této skupiny je vlastní generativní mnoţení, ale současně je většina schopna i rozmnoţování vegetativního částmi kořenů. Pokud v prvním roce rostlina přezimuje v podobě listové růţice a v dalším roce tvoří generativní orgány a následně odumírá, mluvíme o dvouletých rostlinách. Pokud ale rostliny po zralosti generativních orgánů neodumírají, poté hovoříme o rostlinách vytrvalých. V jednoletých plodinách nejsou významnými plevely, protoţe jim zpracování půdy neumoţní vytvořit semena a na polích se tudíţ vyskytují převáţně ve formě listových růţic. Do této skupiny patří zejména silenka širolistá bílá (Silene latifolia subsp. Alba), šťovík kadeřavý (Rumex crispus), šťovík tupolistý (Rumex obtusifolius), kostival lékařský (Symphytum officinale), jitrocel větší (Plantago major), aj. (Dvořák, Smutný, 2008; Mikulka, Kneifelová et al., 2005). Vytrvalé plevele rozmnožující se převážně vegetativně O tom, zdali se plevel bude rozmnoţovat generativně nebo vegetativně rozhodují podmínky daného stanoviště, na kterém se právě vyskytuje. Např. tam, kde je půda s kamenitým aţ skalnatým skeletem, a kde se nemůţe rozvíjet podzemní část rostliny a tím pádem je vyloučeno vegetativní rozmnoţování, převládá rozmnoţování generativní a naopak. Plevele se mohou vegetativně rozmnoţovat pomocí oddenků jako např. přeslička rolní (Equisetum arvense), křídlatka japonská (Reynoutria japonica), čistec bahenní (Stachys palustris), pýr plazivý (Agropyron repens) aj. Prostřednictvím kořenových výběţků se rozmnoţují např. vesnovka obecná (Cardaria draba), svlačec rolní (Convolvulus arvensis), pcháč oset (Cirsium arvense), mléč rolní (Sonchus 13

14 arvensis). Pomocí hlíz např. hrachor hlíznatý (Lathyrus tuberosus), zvonek řepkovitý (Campanula rapunculoides), kamyšník přímořský (Bolboshoenus maritimus). Cibulemi se rozšiřuje česnek viničný (Allium vineale), zakořeňujícími šlahouny např. pryskyřník plazivý (Ranunculus repens), mochna husí (Potentilla anserina) aj. (Dvořák, Smutný, 2008; Mikulka, Kneifelová et al., 2005) Poloparazitické plevele Poloparaziti nebo také hemiparaziti patří mezi zelené rostliny, tudíţ jejich výţiva je autotrofní, zároveň však také heterotrofní a to prostřednictvím tzv. přísavných kořínků, které prorůstají hostitelskou rostlinou aţ do jejich vlastních vodivých pletiv. Do této skupiny patří černýš rolní (Melampyrum arvense) a kokrhel luštinec (Rhinanthus alectorolophus), (Dvořák, Smutný, 2008) Nezelené (heterotrofní) parazitické plevele Jedná se o plevele, které nemají vlastní kořenový systém a téměř neobsahují ţádný chlorofyl. Nemají kořeny a ţiviny přijímají především od hostitelské rostliny, do jejich pletiv prorůstají a pomocí tzv. přísavek odčerpávají vodu a ţiviny. Jedná se tedy o rostliny parazitické nebo také rostliny cizopasné. Do této skupiny plevelů řadíme zejména kokotici povázku (Cuscuta epithymum) a zárazu menší (Orobanche minor), (Dvořák, Smutný, 2008; Mikulka, Kneifelová et al., 2005). 3.4 VÝZNAM POLNÍCH PLEVELŮ Škodlivost plevelů Obecně moţno říci, ţe plevele sniţují úrodnost půdy, tj. schopnost půdy poskytovat pěstovaným plodinám vodu, ţiviny, dostatečný prostor pro růst a vývoj (Kostelanský et al., 2006). Přímá škodlivost Spočívá především ve vysoké konkurenceschopnosti plevelů vůči samotným plodinám, kde nejškodlivější plevele mají mohutný kořenový systém, díky kterému mohou lépe odčerpávat ţiviny a vodu z půdy neţ samotné plodiny. Obecně lze uvést, ţe polní plevele sniţují úrodnost orných půd. Plevele vyţadují více vláhy neţ plodiny a to má za důsledek, ţe na zaplevelených půdách je v půdním profilu poutáno méně vody neţ na půdách nezaplevelených se shodnou pěstovanou plodinou. Dalším přímým škodlivým faktorem plevelů je jejich odčerpávání ţivin z půdy, jelikoţ se ale po odumření plevele vracejí zpět do půdy, můţeme tento faktor brát spíše jako aktuální. 14

15 Díky svému, mnohdy mnohokrát většímu vzrůstu zastiňují plevele danou kulturu a v neposlední míře ji také prostorově omezují v dalším růstu. Mimoto při sklizni zelené části plevelných rostlin v omlatu sklízecích mlátiček výrazně zvyšují vlhkost sklízeného produktu (zrno), čímţ se zvyšují i náklady na posklizňové úpravy daného produktu. Semeno plevele je mnohdy neodstranitelnou součástí vymláceného zrna, čímţ mohou znehodnotit např. osivo (Dvořák, Smutný, 2008). Nepřímá škodlivost Díky tomu, ţe na plevelech ţijí mnozí původci rostlinných chorob, kteří následně napadají samotné plodiny, jsou plevele řazeny mezi faktory podporující rozšiřování chorob a škůdců plodin a jiných kulturních rostlin. Např. plevele náleţící do čeledě brukvovitých jsou napadány především nádorovkou kapustovou, která má za následek nádorovitost kořenů košťálovin. Plevele jsou ale také vyhledávány řadou ţivočišných škůdců, kteří na nich vyhledávají potravu a úkryt před predátory a nepříznivým klimatickým podmínkám. Např. na pýru plazivém ţijí zelenuška ţlutopasá, bejlomorka, hrbáč osenní, bzunka ječná, kteří jsou významnými škůdci na obilovinách. Plevele mnohdy ztěţují polní práce, obzvlášť pýr plazivý (Agropyron repens). Plevele, které mají především popínavé lodyhy, mohou mít za následek i vlastní poléhání porostu, kdy opět dochází ke ztíţení sklizňových prací a aplikaci chemické ochrany. Polehlý porost napomáhá rozvoji chorob a vede k porůstání klasů u obilovin. Řada plevelných rostlin se řadí díky svému pylu mezi silné alergeny, především merlíky, ambrozie, pýr plazivý (Dvořák, Smutný, 2008). Některé plevele ucpávají svými kořeny drenáţe (rákos obecný, přeslička rolní, pýr plazivý aj.) a tak vyřazují z funkce meliorační zařízení (Kostelanský, et al., 2006) Uţitečnost plevelů V současných společenstvech kulturních rostlin a plevelové sloţky porostů zcela převládá konkurenční vztah, vyplývající do určité míry ze škodlivosti plevelů. Příznivé vztahy mezi plevelem a kulturní rostlinou ustupují za této situace do pozadí a proto jim zatím není věnována náleţitá pozornost (Kostelanský et al., 2006). Podle Dvořáka a Smutného (2008) nejsou plevele jen škodlivé rostliny, které sniţují výnosy, agrotechnické operace během pěstování kulturních plodin, ale v mnoha směrech jsou jistým přínosem a to zejména proto, ţe: Hlubokokořenící druhy zpřístupňují ţiviny z hlubších vrstev půdního profilu např. svlačec rolní (Convolvulus arvensis). 15

16 Souvislé porosty plevelů, převáţně niţšího vzrůstu, např. chmerek roční (Scleranthus annuus) a drchnička rolní (Anagallis arvensis), jsou výborným půdoochranným činitelem, zabraňují větrné, ale i vodní erozi. Oddenkaté druhy mohou být vyuţity ke zpevnění náspů a hrází např. medyněk měkký (Holcus mollis). Vyuţití při rekultivaci zemědělské půdy např. podběl obecný (Tussilago farfara). Léčivé a aromatické rostliny (pozor na sběr rostlin, které byly ošetřeny herbicidem). Časně kvetoucí hluchavky (Lamium sp.) jsou vyuţívány jako jedny z prvních moţností potravy pro čmeláky, kteří po přezimování zakládají nové kolonie. Teoretický zdroj genetické informace pro šlechtění rostlin. Plevele mohou slouţit jako zelené hnojivo, jsou-li zaorány, tím půdu obohacujeme zejména o fosfor, draslík a dusík, v neposlední míře ale také o organickou hmotu. Některé plevele poskytují pastvu včelám, to zejména na strništích v nejteplejším území čistec roční (Stachys annua) dává dobrou pozdní snůšku medu v době, kdy jiných medonosných rostlin je nedostatek. Četné druhy mohou slouţit i jako indikátory stanoviště, to zejména klimatických činitelů, chemického a fyzikálního sloţení půdy a způsobu obhospodařování (Deyl, Ušák, 1964). 3.5 FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VÝSKYT PLEVELŮ Druhová společenstva plevelů na zemědělské půdě jsou ovlivňována mnoha faktory, které je v krátkodobých i dlouhodobých obdobích mohou výrazně ovlivnit. Mnoho druhů vymizelo jiţ v dávné minulosti, jiné v době nedávné, v závislosti na rozvoji technologií pěstování plodin jako např. koukol polní. Vývoj druhového spektra plevelných společenstev byl a stále bude ovlivňován celou řadou faktorů. Plevelné druhy se přizpůsobují změnám v technologiích pěstování plodin a změnám ve sloţení plodin. Zemědělská činnost na polích je z pohledu ekologické rovnováhy nepřirozeným jevem. Snahou vytvořit co nejvhodnější podmínky pro plodiny jsou ovlivňována plevelná společenstva (Kneifelová, Mikulka, 2003; Mikulka, Kneifelová et al., 2005). 16

17 3.5.1 Vliv klimatických podmínek Klimatické podmínky jsou dány především zeměpisnou polohou a nadmořskou výškou stanoviště. K hlavním klimatickým podmínkám patří sluneční záření, vzduch, jeho pohyb a sloţení, sráţky a vzdušná vlhkost (Kostelanský et al., 2006). V jednotlivých pěstitelských oblastech lze jasně definovat druhové sloţení plevelných rostlin díky právě odlišným klimatickým podmínkám. Vliv klimatu působí dlouhodobě, a proto se v průběhu vývoje rostlinných společenstvech ustálila jistá stabilita, která dala vznik jednotlivým světovým oblastem s danými, přesně definovatelnými podmínkami, které se vyznačují stabilním sloţením jak flóry, tak fauny v závislosti na podmínkách. Bez ohledu na to, zdali dochází ke globálnímu oteplování či nikoli, musíme respektovat skutečnost, ţe v posledních letech nastávají v období vegetace jisté změny. Tyto změny mají za následek kumulaci sráţek a jejich nerovnoměrnému rozloţení v průběhu roku, dále velmi časté opakování dlouhotrvajících teplých a suchých period, přičemţ výskyt vyšších teplot nastává i v podzimních měsících. Tyto změny mají v nemalé míře vliv na reprodukci plevelů i v našich podmínkách. Vzhledem k vyšším teplotám zaznamenáváme stále větší výskyt teplomilných plevelů, které se běţně na našem území takřka nevyskytovaly např. jeţatka kuří noha (Echinochloa crus-galli). Do budoucna bychom se měli zamyslet nad těmito změnami ve sloţení druhové diverzity plevelných rostlin, abychom je dokázali předpovědět a včas proti nim úspěšně zakročit (Kneifelová, Mikulka 2003; Mikulka, Kneifelová et al., 2005) Vliv střídání plodin Jiţ v minulosti mělo vliv na druhové sloţení plevelů střídání plodin a je tomu tak i nadále, avšak při správném dodrţování střídání plodin dochází k potlačení neţádoucí vegetace. Pokud zasáhneme do struktury osevního sledu ve prospěch obilnin či jiných ozimých nebo jarních plodin má tato změna za následek okamţitou reakci co se týče změny zaplevelujících druhů na poli. Např. při nadměrném pěstování ozimých obilnin dochází k rychlému nárůstu chundelky metlice (Apera spica-venti), heřmánkovce nevonného (Matricaria maritima), svízele přítuly (Galium aparine), máku vlčího (Papaver rhoeas), aj. na úkor jarních plevelů, např. ovsa hluchého (Avena fatua), hořčice rolní (Sinapis arvensis) aj. Zemědělec je však v dnešní době doslova nucen pěstovat úzké spektrum plodin, které se jiţ na přesyceném trhu komodit stále uplatňují, toto bohuţel vede ke stále většímu rozšiřování neţádoucí vegetace. Tento trend bude 17

18 jistě přetrvávat i do budoucna, právě proto bychom měli nalézt určité východisko jak tento způsob rozšiřování neţádoucí vegetace potlačit (Kneifelová, Mikulka 2003; Mikulka, Kneifelová et al., 2005) Vliv zpracování půdy Zpracování půdy vţdy mělo a stále má nejvýznamnější vliv na regulaci plevelů. Po sklizňových operacích následuje včasná podmítka, která umoţňuje zaklopení vypadlých semen a zároveň poškozuje vytrvalé plevele, v neposlední míře zabraňuje ztrátám na půdní vláze a tím umoţňuje klíčení plevelů a výdrolu z povrchových vrstev půdy. K hubení plevelů napomáhá i kvalitní orba, kdy při zaklopení skývy společně se semeny a vegetativními částmi plevelů do hlubší sféry půdy nedochází k regeneraci a semeno takřka není schopné z této hloubky vyklíčit. Vzhledem ke stále se zvyšujícím nákladům na zpracování půdy zemědělci ustupují od klasického zpracování půdy a spíše vyuţívají minimalizační zpracování, které však rok od roku vede ke stále většímu zaplevelování polí. Počet druhů plevelů na takto zpracovávaných půdách je sice niţší, avšak početní výskyt na jednotce plochy má stoupající tendenci. Minimalizační technologie má za následek převáţně hromadění semen v niţších vrstvách půdy, čímţ se projevuje celkovou zapleveleností (Kneifelová, Mikulka, 2003). Snahy o minimalizaci zpracování půdy vedou k podstatnému sníţení nákladů, ale po zavedení minimalizace dochází zpravidla jiţ v druhém roce a dalších letech k velkému nárůstu zaplevelení. Rychle se šíří vytrvalé druhy např. pcháč rolní (Cirsium arvense), pýr plazivý (Agropyron repens) aj. Na ornou půdu se šíří i takové plevele, které se na ní za normálních podmínek nevyskytují např. pampeliška lékařská (Taraxacum officinale), šťovík tupolistý (Rumex obtusifolius) aj. (Mikulka,Kneifelová et al., 2005). Kostelanský et al. (2006) uvádějí, ţe výrazná reakce na setí do nezorané půdy je např. u ovsa hluchého (Avena fatua). Většina obilek zůstává na povrchu půdy a záhy tratí klíčivost. Naopak příznivé podmínky zde nalézá chundelka metlice (Apera spicaventi) a psárka rolní (Alopecurus arvensis). Pravidelné plečkování má vliv především na jednoleté plevele, kdy nedochází k jejich dozrávání a plevel se nemůţe rozmnoţovat pomocí vlastních semen. Kultivace má pozitivní vliv na prokypření povrchové vrstvy půdy, jejího provzdušnění a zabraňování ztrátám půdní vlhkosti, ale také vede k oslabení vytrvalých plevelů. Pravidelná kultivace vzhledem k vysokým nákladům je vyuţívána především v sadech, 18

19 vinicích a v ekologicky pěstitelských podnicích, v konvenčním zemědělství je od této nákladné agrotechniky ustupováno a nahrazováno chemickou ochranou (Kneifelová, Mikulka, 2003) Vliv způsobu provedení sklizně Při zavedení automatizované sklizně plodin, pomocí sklízecích mlátiček, dochází k opětovnému vrácení plevelných semen zpět na pozemek a tím k jejich dalšímu šíření (Kneifelová, Mikulka, 2003). Podle Kostelanského et al. (2006) toto šíření vyhovuje nebezpečnému ovsu hluchému (Avena fatua). U cukrovky se dříve při sklizni chrást odváţel spolu s plevelnými rostlinami z pole pryč a byl vyuţíván ke zkrmování zvířatům, v dnešní době tomu tak jiţ není, chrást je společně s plevely rozmetán a opět dochází k dalšímu šíření. Nebezpečné jsou také drobné hlízy brambor, které propadnou rozdruţovacími pásy vyorávačů, z těchto důvodů je třeba věnovat pozornost seřízení sklízecí techniky a v neposlední míře volit vhodnou dobu sklizně (Kneifelová, Mikulka, 2003) Vliv pouţívání herbicidů a regulátorů růstu V dnešní době nelze takřka pěstovat ţádnou plodinu bez aplikace herbicidů. Při dlouhodobých selekčních tlacích dochází k úbytku plevelných druhů citlivých, na rozdíl plevelů tolerantních stále více přibývá. To vede ke snaze zdokonalování herbicidních přípravků a hledání nových účinných látek proti boji s plevelnými rostlinami. Plevelné rostliny se ale zatím pokaţdé vypořádaly se všemi technologiemi i se sebeúčinnějšími herbicidy. Toto je jakýmsi varováním, ţe bychom si měli uvědomit, ţe náš cíl není plevele úplně zlikvidovat, ale určitým způsobem je pouze regulovat tak, aby jejich výskyt na daném pozemku byl zvládnutelný. Jelikoţ zaplevelení polí na našem území stále více roste, je nutné tento problém řešit intenzivním pouţíváním herbicidů, které by mělo především zabránit další reprodukci neţádoucí vegetace. Aplikace herbicidů musí být včasná a provedena v co nejkratším časovém intervalu jinak se účinek nikdy nedostaví a zaplevelení i nadále poroste (Kneifelová, Mikulka, 2003). Podle Kostelanského et al. (2006) dochází při aplikaci herbicidních látek k ústupu plevelných druhů citlivých na pouţitou herbicidní látku a vzniká tak větší prostor pro rozvoj pěstované plodiny, ale také zbylých plevelů. Na daném stanovišti tak vznikají rychle se měnící ekologické podmínky (s ústupem plevelů se zlepšují světelné podmínky, mizí odběr půdní vláhy a ţivin aj.). V takto vzniklých ekologických 19

20 podmínkách se mění struktura agrofytocenóz a narůstá významnost druhů odolných vůči právě pouţívaným herbicidům. Kneifelová a Mikulka (2003) uvádějí jako poměrně významný problém tzv. Kříţovou rezistenci (cross-rezistence) z pohledu hubení rezistentních plevelů. U rostliny, u které byla vyvolána rezistence jedním herbicidem, je vyvolána rezistence vůči dalším herbicidům se stejným nebo podobným mechanismem účinku. Tato rostlina je potom rezistentní vůči široké škále herbicidních přípravků. Prokázání rezistence je moţné pouze laboratorními metodami. Regulátory růstu se pouţívají především u ozimé řepky a ozimých obilovin pro zajištění kvalitního porostu. Kromě pozitivního účinku mají tyto látky za následek tvorbu pupenů na kořenových výběţcích pýru plazivého (Agropyron repens), čímţ se vytvářejí vhodné podmínky pro jeho rozšiřování, navíc je tento faktor násoben, pokud je současně vyuţíváno minimalizačního zpracování půdy (Kneifelová, Mikulka, 2003) Vliv nezemědělské činnosti na změnu plevelných společenstev Plevelné rostliny vyhledávají velkoplošné skládky, meze, místa s povrchovou těţbou surovin, výsypky aj. Na těchto stanovištích nemají konkurenci např. lebeda lesklá (Atriplex sagittata), locika kompasová (Lactuca serriola) aj. A díky tomu se rychle rozmnoţují a jsou potenciálními zdroji plevelných rostlin na zemědělských půdách. Proto je vhodné tyto plochy ošetřovat, aby k šíření nedocházelo, navíc jsou tyto rostliny většinou silnými alergeny (Kneifelová, Mikulka, 2003). Šíření plevelů napomáhají i zahrádkáři tím, ţe do okolí zahrad šíří mnoho rizikových rostlin, které následně zaplevelují zemědělskou půdu např. křídlatky, netýkavky, třapatky aj. Stejně negativně ale můţe působit i zavlékání rostlin z návštěv v zahraničí a jejich dovoz a pěstování na našem území (Mikulka, Kneifelová et al. 2005) Vliv výţivy rostlin Podle Kostelanského et al. (2006) nejsou plevelné rostliny indikátory nadbytku nebo nedostatku dané ţiviny v půdě, ale naopak, jsou právě celkovým ukazatelem, v jakém výţivném stavu se půda nachází. Pokud půdu zúrodníme a vyhnojíme, objeví se na ní plevele náročnější např. hořčice rolní (Sinapis arvensis), zemědým lékařský (Fumaria officinalis), penízek rolní (Thlaspi arvense) aj. Skromné druhy ustoupí např. bělolist rolní (Filago arvense), jetel rolní (Trifolium arvense) aj. 20

21 Pokud je v půdě dostatečná zásoba ţivin, plevelné rostliny, které mají tu schopnost překonat konkurenční tlak plodiny, nebo které rostou v příznivých prostorových podmínkách, mohou vyprodukovat velké mnoţství reprodukčních orgánů. Tato skutečnost napomáhá změnám agrofytocenózy (Dvořák, Smutný, 2008). Plevele reagují na hnojení mohutnějším růstem, v celé řadě případů dokonce i rychleji neţ pěstované plodiny a tím jim vysoce konkurují. Vysoká zásoba hlavních ţivin (P, K, Mg aj.) v půdě a vysoké dávky dusíku byly patrné především v 70. a 80. letech minulého století. V 90. letech však intenzita hnojení výrazně poklesla. Proto je moţné na nehnojených pozemcích pozorovat pokles výnosů plodin, ale také sníţení produkce hmoty plevelů. Celková reprodukční schopnost na těchto pozemcích se sniţuje, ale to ovšem neznamená, ţe sníţením hnojení omezíme výskyt plevelů. Na celkovou zaplevelenost to výrazný vliv nemá, protoţe půda má obrovskou zásobu semen plevelů. V mnoha případech se pouze hnojí dusíkatými hnojivy (Mikulka, Kneifelová et al., 2005). Pokud postupně zvyšujeme dávky dusíku, můţeme pozorovat tendenci ke sniţování počtu druhů zaplevelujících určité oblasti. Výskyt plevelů rodu Lamium, Galium, Viola, Myosotis se při zvýšeném hnojení dusíkem zvětšuje. Vysoká koncentrace ţivin (včetně ostatních solí) zvyšuje mobilizaci půdní zásoby některých plevelů (Kostelanský et al., 2006). Podle Dvořáka a Smutného (2008) se jedná především o heřmánkovec nevonný (Matricaria maritima). S rostoucím obsahem přístupného fosforu v půdě se zvyšuje výskyt lilku černého (Solanum nigrum) a violky trojbarevné (Viola tricolor). Růst obsahu přístupného draslíku podporuje svízele přítulu (Galium aparine), ţabinec prostřední (Stellaria media), heřmánkovec nevonný (Matricaria maritima) aj. Naopak má však zvýšený obsah draslíku negativní vliv na drchničku rolní (Anagallis arvensis), lilek černý (Solanum nigrum), pcháč oset (Cirsium arvense) aj. 3.6 SYSTÉM REGULACE PLEVELŮ Při regulaci (nikoliv hubení nebo boji proti plevelům) není cílem plevelné druhy zničit za kaţdou cenu, ale omezit je na relativně neškodný stupeň. Při současné skladbě agresívních plevelných druhů to však není a nebude jednoduché (Kohout, 1993). Systémem regulace polních plevelů jsou vzájemná související opatření, která řeší odplevelování kulturních plodin a půdy, ale také zabraňují dalšímu zaplevelování. 21

22 Zahrnuje tedy prevenci a přímé plevelohubné zásahy. Účelem preventivního opatření je zabránění dalšímu šíření rozmnoţovacích orgánů plevelů na doposud nezaplevelená stanoviště a zabránit takových agroekologických podmínek, které by mohli být vhodné pro plevele, ale nevýhodné pro plodiny. Účelem přímého plevelohubného zásahu je ničení jedinců daných populací plevelných rostlin, tj. semen a plodů, orgánů vegetativního rozmnoţování a rostlin v růstových fázích aktivního růstu a vývoje (Dvořák, Smutný, 2008) Preventivní opatření Podle Kohouta (1993) se jedná především o zamezování zdrojů zaplevelení. Jedná se hlavně o půdní zásobu dlouhověkých semen a plodů a její omezování. K podstatnému sníţení mnoţství plevelných semen v půdě dojde tehdy, zamezíme-li novému zvyšování půdní zásoby na dobu tří aţ pěti let. Tohoto dosáhneme především zvolením správného osevního postupu, kterým můţeme nové přísuny semen značně regulovat. K regulaci napomáhá i orba a hlubší kypření půdy, a to především u vytrvalých plevelů. Ničení zdrojů zaplevelení mimo polní kultury je jedna z největších slabin prevence. V zásadě jde o to, aby sám zemědělec dbal na čistotu vlastní neobdělávané půdy např. okraje honů a mezí, okolí polních hnojišť, stohů aj. (Deyl, Ušák, 1964). V posledním desetiletí vlivem přímých metod regulace zaplevelení došlo k vyselektování odolných, vysoce konkurenceschopných plevelů, coţ stále více komplikuje a prodraţuje pouţívání chemických plevelohubných přípravků. Pokud by docházelo k regulaci plevelů pouze chemickou cestou, celý systém by se stal velice nestabilním. Významem preventivních metod tedy je, aby pomocí cíleného, dlouhodobého udrţování společenstev plevelů v poţadovaném stavu z hlediska druhového sloţení a úrovně výskytu, docházelo k vytvoření optimálních podmínek pro uplatnění a spolehlivost přímých (nejen chemických) metod ochrany (Mikulka, Kneifelová et al. 2005). Používání osiva zbaveného semen plevelů Dokonce i při vysokoúrovňovém čištění osiva se určité mnoţství semen plevelných rostlin můţe objevit i ve vyčištěném osivu příslušné kvality, dané ČSN, v obilninách je to zejména svízel přítula (Galium aparine), oves hluchý (Avena fatua) aj. V jetelovinách a trávách šťovík tupolistý (Rumex obtusifolius), laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus), heřmánkovec nevonný (Matricaria maritima), merlík bílý (Chenopodium album) aj. (Kohout, 1993). 22

23 Podle Dvořáka a Smutného (2008) je nutné zabránit šíření plevelů při mnoţení osiva. Proto se musí zejména semenářské porosty udrţovat v bezplevelném stavu, taxativně jsou stanoveny nejvyšší moţné počty rostlin vybraných plevelných druhů v mnoţitelských porostech plodin. Poměrně často dochází k šíření plevelů necertifikovaným, tzv. obchodním nebo farmářským osivem, které neprochází uznávacím řízením (Mikulka, Kneifelová et al., 2005). Střídání plodin Struktura pěstovaných plodin a jejich správné zařazení do osevního postupu je jedním z nejvýznamnějších faktorů, které ovlivňují sloţení plevelných společenstev a celkovou úroveň zaplevelení. Jednotlivé plevelné druhy škodí pouze v plodinách, které jim vyhovují z pohledu reprodukčního cyklu, a proto je sloţení společenstev plevelů více či méně odrazem struktury pěstovaných plodin. Např. v osevních postupech s vysokým zastoupením ozimých plodin převaţují přezimující plevelné druhy, jako jsou např. svízel přítula, heřmánkovité plevele, violka rolní aj. (Mikulka, Kneifelová et al. 2005). Nezávadná statková hnojiva Správné ošetření statkových hnojiv má nemalý význam při preventivním opatření proti plevelům. Čerstvá nebo nesprávně ošetřovaná chlévská mrva zvyšuje potenciál zaplevelení a to dokonce aţ dvojnásobně (Deyl, Ušák, 1964). Kohout (1993) uvádí, ţe v hnoji a kejdě se běţně vyskytují ţivotaschopná semena plevelů např. merlíky (Chenopodium sp.), jeţatka kuří noha (Echinochloa crusgalli)aj. Na pozemcích, kde se vyskytují polní hnojiště, včetně jeho okolí, vznikají ohniska zaplevelení orné půdy. Podle Kostelanského et al. (2006) je obsah semen plevelů v hnoji tvořen zejména semeny, která se nacházejí přímo ve výkalech zvířat a ve stelivu. Značná část semen, která je obsaţena v mrvě, je vlivem zrání hnoje narušována a ztrácí na své klíčivosti. Kohout (1993) uvádí, ţe v dobře zrajícím hnoji neudrţí většina semen plevelů svoji klíčivost déle neţ půl roku. Deyl a Ušák (1964) však tuto hranici ţivotaschopnosti plevelných rostlin sniţují, a to při dodrţení kázně skladování statkového hnoje, tedy v teplotním rozmezí 30 C aţ 50 C a ve vlhkém prostředí na dobu 2 aţ 4 měsíců. Výjimkou jsou jen semena plevelů vyskytující se na povrchu uloţeného hnoje. To však můţeme kompenzovat pravidelným převrstvováním hnoje. 23

24 Značná část skotu a prasat je v současné době chována převáţně v bezstelivových stájích produkujících kejdu, ta je tvořena především směsí výkalů, moče a manipulační vody, ale také semeny plevelů, která prošla zaţívacím traktem zvířat. Po tříměsíčním skladování kejdy v jímkách kejda jiţ neobsahuje významnější mnoţství ţivotaschopných plevelných semen (Dvořák, Smutný, 2008). To však neplatí podle Kostelanského (2006) u semen tzv. tvrdoslupečných, která nebyla kejdou poškozena ani při uskladnění po dobu jednoho roku. Včasná a správně provedená sklizeň Včasná sklizeň pícnin je především důleţitá pro omezení šíření jednoletých a vytrvalých plevelů, pokud moţno v době, kdy semena plevelů nejsou ještě zralá (Kostelanský et al., 2006). V porostech obilnin, bobu a luskovinoobilních směsek lze podle Dvořáka a Smutného (2008) zabránit vysemenění obilek ovsa hluchého (Avena fatua) a jeţatky kuří nohy (Echinochloa crus-galli), tím ţe se ukončí jejich vegetace dřív neţ v plné zralosti, tedy ve zralosti mléčné aţ voskové, nízkou dávkou desikačního přípravku. Zaplevelené porosty okopanin se snaţíme se sklízet pokud moţno co nejdříve, protoţe se sklízejí především podzemní orgány. Dozrálé rostliny plevelů zůstávají většinou na poli, kde z nich vypadají téměř všechna semena (Kostelanský et al. 2006) Přímé metody Jedná se o takové metody, které představují zásahy proti existujícímu nebo očekávajícímu zaplevelení s cílem neţádoucí plevelnou vegetaci zcela odstranit nebo omezit její škodlivost na akceptovatelnou úroveň (Mikulka, Kneifelová et al. 2005). Kohout (1993) rozděluje přímé regulace plevelů na metody mechanické, chemické a biologické. Kostelanský et al. (2006) přidávájí speciální zásahy proti plevelům. Metody mechanické Mechanické metody systému regulace polních plevelů představují podle Kohouta (1993) promyšlený systém vyuţití agrotechnických zásahů, jako jsou zejména plečkování, vláčení, kultivační zásahy během vegetace včetně zásahů při vlastním zaloţením porostů. Plevele tzv. strniskového aspektu, tj. nízké druhy rostoucí ve spodním patru plodiny zanechávající strniště, likvidujeme prostřednictvím podmítání. Podmítáním likvidujeme spodní části rostlin, které zůstaly po sklizni vlastní plodiny ţivotaschopné, 24

25 nadzemní orgány ţivotaschopných plevelů včetně klíčních plevelných rostlin (Dvořák, Smutný, 2008). Je třeba však po podmítce ihned pozemek upravit, abychom vytvořili příznivé podmínky pro vzcházení semen plevelů (Kohout, 1993). Upravením pozemku se rozumí dle Dvořáka a Smutného (2008) za příznivých vlhkostních podmínek vláčení nebo válení, je-li sucho. Vláčení je vhodné zopakovat v době, kdy se na pozemku objeví větší mnoţství nově vzešlých plevelů, které se tímto zásahem zničí, a zároveň stimulujeme další vzcházení plevelů z půdní zásoby. Velký význam podmítky spočívá dle Kostelanského et al. (2006) v hubení vytrvalých plevelů. Jedná se zejména o pýr plazivý, medyněk měkký aj., kdy vlivem působení orebního tělesa dochází k podorání oddenků a vynesení na povrch půdy, kde postupně vysychají a odumírají. Orba je nejradikálnější agrotechnický zásah při hubení plevelů (Dvořák, Smutný, 2008). Podzimní orbou se zapravují plevele vzešlé po podmítce a mělce uloţené vytrvalé spodní části plevelů. Čím hlouběji plevele orbou zapravíme, tím jistější je jejich úhyn včetně omezenější regenerace jejich vegetativních orgánů (Kostelanský et al., 2006). Orbou se narušuje izotermický stav ornice, tato vrstva ornice je lépe provzdušněna a více promrzá a to má za následky vyschnutí a zmrznutí plevelných rostlin. Mimo to jsou semena plevelných rostlin zapravována do hloubky, ze které jiţ nejsou schopna vzejít a v biologicky činné půdě jsou rozkládána. Avšak takto v jistém smyslu zakonzervovaná semena mohou v budoucnu po dalším vyorání opět vzejít, toto je způsobeno tzv. sekundární (indukovanou) dormancí (Dvořák, Smutný, 2008). Předseťová příprava půdy má rozhodující význam především v odstranění plevelných rostlin z povrchové vrstvy půdy, zejména u později setých nebo sázených jarních plodin (Kostelanský et al., 2006). Dvořák a Smutný (2008) uvádějí, ţe při současných, zrychlených způsobech vyuţívaných při předseťové přípravě půdy vzcházejí plevele současně s plodinou a tak je můţeme regulovat ve vegetační době plodiny. K regulaci pouţíváme především herbicidní látky. Vláčení a plečkování porostů je velmi radikální způsob boje proti plevelným rostlinám, zejména mělce kořenících, jarních a to nejlépe ve vývojovém stádiu listových růţic. Současně při vhodně zvoleném termínu jarního vláčení je moţné u obilovin podpořit odnoţování. Vláčením je moţné sníţit výskyt plevelů aţ o %. Plečkování nachází své uplatnění u širokořádkových porostů aplikované především v počátečních vývojových fázích dané plodiny. Opakuje se v porostu vţdy po vytvoření 25

26 tzv. půdního škraloupu nebo po objevení většího mnoţství plevelných rostlin ve fázi listových růţic. Od plečkování se v poslední době vzhledem k přihlédnutí k novým technologiím a chemickému hubení ustupuje (Kostelanský et al., 2006). 26

27 Metody využívající speciálních zásahů Dle Kostelanského et al. (2006) se jedná o vypalování strnišť, mulčování a biologický boj proti plevelům. Dvořák a Smutný (2008) přidávají vyuţití elektromagnetického záření, infračerveného záření, horkou vodní páru a nízké teploty. Vyuţití vysokých teplot pro regulaci plevelů nachází vyuţití při hubení vypadaných obilek ovsa hluchého (Avena fatua), jeţatky kuří nohy (Echinochloa crusgalli) aj. K vypalování strnišť se pouţívá speciálních hořáků nebo infrazářičů (Kostelanský et al., 2006). Nevýhodou ovšem je vysoké nebezpečí vzniku poţárů a vysoká cena pouţitého plynu. To by bylo ale moţné kompenzovat, pokud by daný zemědělský podnik měl moţnost vlastní výroby bioplynu. Pouţití infrazářičů je z pohledu energetické bilance mnohem výhodnější, kdy se hořícím propanbutanem zahřívá mříţ z manganové ocele na teplotu 800 C, která následně vyzařuje dlouhovlnné záření, které ohřívá půdu aţ na 100 C a dochází k denaturaci bílkovin a k roztrhání buněčných stěn rostlin. Na stejném principu je vyuţití horké vodní páry (Dvořák, Smutný, 2008). Těchto metod se dle Kostelanského et al. (2006) vyuţívá především při odplevelování komunikací a ţeleznic. Mulčováním, tedy nastýláním půd kompostem, rašelinou, slámou aj. organickými hmotami nebo zakrýváním meziřadí plastovými foliemi dochází k přerušení fotochemické fáze fotosyntézy a posléze k totálnímu úhynu zelených rostlin pod folií. Mulčování se pouţívá především u širokořádkových plodin, ovocných sadů, ale hlavně u zelenin (Dvořák, Smutný, 2008). Biologické hubení plevelných rostlin znamená podle Kohouta (1993) záměrné vyuţívání ţivých antagonistických organismů (hub, mikroorganismů, fytofágního hmyzu, roztočů aj.). Při výběru organizmů vhodných pro biologickou regulaci plevelů je ovšem podle Kostelanského et al. (2006) nutné stanovit, zdali zvolený organizmus či choroba bude škodit pouze plevelným rostlinám, nikoliv však plodinám, zdali má ekologický, ekonomický nebo jiný význam. K praktickému vyuţití biologických metod však doposud v našich podmínkách ještě nedošlo (Dvořák, Smutný, 2008). Metody chemické Zahrnují pouţití moderních herbicidů, aplikovaných často i několikagramových dávkách na 1 ha, bez nichţ se v nejbliţších letech nelze obejít, zvláště u cukrovky, lnu a jiných plodin s menší konkurenceschopností vůči plevelům (Kohout, 1993). 27

28 Herbicidy jsou chemické látky s fytotoxickými účinky, mimo to obsahují i pomocné látky. Pomocné látky zabezpečují stabilitu herbicidu, ředitelnost, přilnavost k rostlinám aj. (Kostelanský, 2006). Podle Mikulky, Kneifelové et al. (2005) je podstatou biologické aktivity herbicidů narušení některého z ţivotně důleţitých biochemických pochodů v cílové (plevelné) rostlině. Jedná se z pravidla o inhibici jednoho nebo více enzymů, které katalyzují některou z reakcí při biosyntéze organických sloučenin např. aminokyselin, karotenoidů, lipidů aj. I kdyţ podle Dvořáka a Smutného (2008) dochází k časovým změnám, je podíl herbicidů na ochraně rostlin chemickými prostředky v rámci našeho státu stabilně vysoký. Ekonomické a ekologické důsledky pouţívání těchto látek jsou největší. Největší je také zodpovědnost za jejich účelné a bezpečné pouţívání. 28

29 4 MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ 4.1 CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ Zemědělské druţstvo Olbramkostel (dále jen ZD) se nachází v kraji Jihomoravském, 12 km od města Znojma a náleţí do obilnářské výrobní oblasti. Meteorologické údaje zájmového území byly pouţity z naměřeny v Hydrometerologické stanici v Kuchařovicích, obci, která je od Olbramkostela vzdálena 12 km. ZD hospodařilo k 1. lednu 2009 na ploše 1220 ha zemědělské půdy, z čehoţ půda orná činila 1184 ha. Struktura pěstovaných plodin k 1. lednu 2009 je uvedena v tab. 3. Tab. 4 udává stavy hospodářských zvířat k 1. lednu Půda v katastru obce Olbramkostel je převáţně střední s mocností ornice v průměru 30 cm. ZD vyuţívá minimalizační zpracování půdy přibliţně na 35 % orné půdy. K předseťové přípravě půdy je vyuţíváno kompaktoru Farmet o záběru 6 m a traktoru John Deere 8300 (přílohy obr. 15). K setí je vyuţit bezorebný secí stroj John Deere 750A za traktorem John Deere 7930 (přílohy obr. 14). K přihnojování pšenice ozimé běhěm vegetace kejdou skotu a prasat je vyuţito traktoru John Deere 7810 a cisterny Annaburger s hadicovým aplikátorem o záběru 9 m (přílohy obr. 13). tab. 1. Dlouhodobé normály meteorologických hodnot za období udává Tab. 1 Dlouhodobé normály meteorologických hodnot za období ( Meteorologická stanice Měsíc Rok Kuchařovice průměrná teplota vzduchu ( C) -2,5-0,5 3,6 8,6 13,5 16,7 18,5 18,0 14,3 9,0 3,3-0,6 8,5 úhrn sráţek (mm) 20,8 23,9 25,1 32,9 59,8 74,9 60,3 53,4 36,7 28,2 33,7 21,0 470,5 trvání slunečního svitu (h) 57,6 81,4 133,9 177,6 223,4 226,8 240,8 227,7 174,3 135,8 60,2 53,2 1792,6 Meteorologické údaje za rok 2009 naměřené v Hydrometeorologické stanici v Kuchařovicích udává tab. 2. Tab. 2 Klimatické údaje za rok 2009 ( Meteorologická stanice Měsíc Rok Kuchařovice průměrná teplota vzduchu ( C) -2,7-0,2 4,4 13,6 15,2 16,7 20,6 20,7 17,3 9,4 6,4 0,3 10,1 úhrn sráţek (mm) 18,4 36,6 77,3 10,2 69,0 153,1 55,3 78,1 31,7 23,4 47,1 28,2 628,4 trvání slunečního svitu (h) 50,8 34,3 86,0 291,3 225,9 168,3 267,5 271,8 206,1 93,5 53,8 45,4 1794,7 29

30 Tab. 3 Struktura pěstovaných plodin k PLODINA VÝMĚRA (ha) PLODINA VÝMĚRA (ha) řepka ozimá 170,07 mák 57,35 pšenice ozimá 365,25 hrách GPS 62,32 ječmen jarní 230,16 vojtěška 94,81 kukuřice na zrro 67,59 luční porost 15,32 kukuřice siláţní 109,07 jetelotráva 6,57 kukuřice CCM 28,87 tráva na orné půdě 24,3 Tab. 4 Stavy hospodářských zvířat k KATEGORIE STAV (ks) KATEGORIE STAV (ks) dojnice 260 prasnice 229 březí jalovice 38 chovné prasničky 67 mladý chovný skot 132 selata sající 431 skot v ţíru 116 předvýkrm 850 telata do 6 měsíců 54 prasata v ţíru 1066 telata sající 46 kanci 4 skot celkem 646 prasata celkem METODIKA VYHODNOCOVÁNÍ ZAPLEVELENÍ Aktuální stav zaplevelení vybraných pozemků ve vlastnictví ZD Olbramkostel byl proveden v ozimé řepce dne 10. dubna 2009 na pozemku Pod Stráţkou (výměra 50,43 ha) a v ozimé pšenici dne 11. dubna 2009 na pozemku Za Struhami (výměra 46,09 ha). Oba pozemky měli společný charakteristický znak, a to, ţe jsou z části protierozně zatravněny, pozemek Pod Stráţkou z 9 ha a na pozemku Za Struhami je zatravněno 7 ha. Aktuální stav zaplevelení byl proveden ve zmíněném datu, vţdy na 16 náhodně vybraných parcelkách o výměře 1 m 2, na kterých byly následně zjištěny jednotlivé druhy plevelů a jejich celkový počet. České a latinské názvy druhů plevelů byly pouţity podle Kubáta (2002). Získané údaje byly zpracovány mnohorozměrnou analýzou ekologických dat. Výběr optimální analýzy se řídil délkou gradientu (Lengths of Gradient), zjištěného segmentovou analýzou DCA (Detrended Correspondence Analysis). Dále byla pouţita kanonická korespondenční analýza CCA (Canonical Correspondence Analysis). Při testování průkaznosti pomocí testu Monte-Carlo bylo propočítáno 499 permutací. Data byla zpracována pomocí počítačového programu Canoco 4.0. (TER BRAAK, 1998). Pomocí těchto analýz byl zjišťován vliv pěstované plodiny na plevele. 30

31 5 VÝSLEDKY 5.1 CHARAKTERISTIKA APLIKOVANNÝCH HERBICIDŮ V tab. 5 je zaznamenána preemergentní aplikace herbicidů k datu: v ozimé řepce na pozemku Pod stráţkou. Tab. 5 Preemergentní aplikace herbicidů v řepce ozimé na pozemku Pod Strážkou NÁZEV HERBICIDU DATUM APLIKACE DÁVKA (l*ha -1 ) COMMAND 36 CS ,2 BUTISAN 400 SC ,5 V tab. 6 je zaznamenána postemergentní aplikace herbicidu k datu: v ozimé pšenici na pozemku Za Struhami. Tab. 6 Postemergentní aplikace herbicidních látek v pšenici ozimé na pozemku Za Struhami NÁZEV HERBICIDU DATUM APLIKACE DÁVKA (l*ha -1 ) MARATON , COMMAND 36 CS Postřikový herbicidní přípravek ve formě suspenze kapsulí určený k preemergentní aplikaci proti jednoletým a dvouděloţným plevelům v řepce olejce ozimé a jarní, bramborách, hrachu a máku. Účinná látka clomazone proniká do vzcházejících rostlin přes kořeny. V citlivých plevelných rostlinách narušuje biosyntézu prekursorů chlorofylu a karotenoidů. Přípravek působí velmi dobře na svízel přítulu a některé další plevele. Clomazone vykazuje optimální reziduální účinnost, tj. dostatečně dlouhou, pokrývající celé vegetační období. Prakticky odpadá nutnost postemergentní aplikace. Přitom však při dodrţení registrovaných dávek nenarušuje osevní postup, po sklizni ošetřených plodin lze vysévat jakoukoliv následnou plodinu. Další předností této účinné látky je její aktivita i za relativně suchých podmínek, kdy většina běţných půdních herbicidů jiţ neúčinkuje. Tato vlastnost je dána velmi dobrou rozpustností, na druhé straně relativně silná vazba na půdní částice zabraňuje vertikálnímu pohybu účinné látky, udrţuje ji v kořenové zóně vzcházejících plevelů. U řepky ozimé by měla být aplikace preemergentně do 3 dnů po zasetí v dávce 0,15 aţ 0,25 litrů herbicidu a 300 aţ 31

32 400 litrů postřikové kapaliny. Charakteristika herbicidu a jeho spektrum účinnosti pouţito z Agromanual a (2008). Spektrum účinnosti herbicidu COMMAND 36 SC udává tab. 7. Tab. 7 Spektrum účinnosti herbicidu COMMAND 36 SC CITLIVÉ PLEVELE STŘEDNĚ CITLIVÉ PLEVELE ODOLNÉ PLEVELE svízel přítula pěťour maloúborný rozrazil sp. kokoška pastuší tobolka heřmánek sp. lipnice roční ptačinec ţabinec pohanka svlačcovitá lilek černý hluchavka sp. zemědým lékařský laskavec sp. penízek rolní violka rolní pýr plazivý hulevníkovec lékařský mák vlčí chrpa polní pomněnka rolní kopřiva ţahavka jeţatka kuří noha bér sp. rosička sp BUTISAN 400 SC Herbicid určený k hubení jednoděloţných i dvouděloţných plevelů v porostech ozimé i jarní řepky, brukvovité zeleniny a hořčice. Účinná látka metazachlor je přijímána především kořenovým systémem při vzcházení. Po vzejití je plevelem částečně přijímána i listy. Po aplikaci na půdu, před vzejitím plevelů je přijímána klíčícími plevely a působí jejich odumření před nebo krátce po vyklíčení. Hubí i plevele od fáze děloţních listů, které jsou v době ošetření jiţ vzešlé. Jelikoţ k hlavnímu účinku dochází prostřednictvím půdy, dosáhne se spolehlivé účinnosti při dostatečné půdní vlhkosti. Při aplikaci za sucha se herbicidní účinek dostaví při pozdějších sráţkách. Podle současných poznatků je tento herbicid dobře snášen všemi odrůdami řepky včetně tzv. dvounulových. Herbicid se aplikuje v dávce 2 l ˣ ha -1.Charakteristika herbicidu a jeho spektrum účinnosti pouţito z Agromanual b (2008). 32

33 Spektrum účinnosti herbicidu BUTISAN 400 SC udává tab. 8. Tab. 8 Spektrum účinnosti herbicidu BUTISAN 400 SC CITLIVÉ PLEVELE STŘEDNĚ CITLIVÉ PLEVELE ODOLNÉ PLEVELE psárka rolní oves hluchý všechny vytrvalé plevele bér sp. violka trojbarevná pcháč sp. lipnice roční ředkev ohnice bodlák sp. rosička krvavá hořčice rolní pýr plazivý jeţatka kuří noha rdesno ptačí aj. chundelka metlice penízek rolní laskavec sp. výdrol obilnin šťovík sp. baţanka rolní kopřiva žahavka pohanka opletka rozrazil sp. svízel přítula kokoška pastuší tobolka heřmánkovec přímořský heřmánky a rmeny rdesno červivec lebeda sp. hluchavka sp. ptačinec ţabinec merlík bílý MARATON Účinné látky herbicidu jsou pendimethalin 250 g/l a isoproturon 125 g/l. Kombinací obou účinných látek vykazuje pozitivní synergický efekt. Účinnou látku pendimethalin přijímají plevele listy, hypokotylem a částečně i kořeny. Pendimethalin rychle narušuje dělení a růst buněk v nejmladších pletivech. Dochází k významné podpoře účinné látky isoproturonu (IPU), která je přijímána především kořeny a listy. Mechanismus působení zajišťuje spolehlivý herbicidní efekt na jednoděloţné a dvouděloţné plevele i za obtíţných povětrnostních podmínek po aplikaci. Kombinace účinných látek dobře účinkuje i na pozdě vzcházející plevele a vykazuje dlouhodobý (reziduální) efekt. MARATON je moţné pouţít ve všech druzích obilnin vysetých na podzim. Ozimou pšenici a ozimý ječmen je nejlépe ošetřit v růstové fázi třetího listu aţ do konce odnoţování. K dosaţení poţadované vysoké herbicidní účinnosti po vzejití plevelů je nutno maraton aplikovat v době, kdy jednoděloţné i dvouděloţné plevele mají 2 3 listy (fáze 4 5 listů by neměla být překročena!) a svízel vytvořil první přeslen tj. 33

34 časná postemergentní aplikace. Charakteristika herbicidu a jeho spektrum účinnosti pouţito z Agromanual c (2008) Spektrum účinnosti herbicidu MARATON udává tab. 9. Tab. 9 Spektrum účinnosti herbicidu MARATON CITLIVÉ PLEVELE chundelka metlice psárka rolní lipnice roční svízel přítula penízek rolní ptačinec žabinec violka rolní rozrazil sp. hluchavka sp konopice sp. kokoška pastuší tobolka rdesno sp. lebeda sp. vlčí mák pomněnka sp. výdrol řepky ozimé ředkev ohnice heřmánek sp. 5.2 VÝSLEDKY AKTUÁLNÍHO ZAPLEVELENÍ Tab. 10 udává početnost jednotlivých druhů plevelů v porostu řepky ozimé k datu: na pozemku Pod Stráţkou v opakování 1 aţ 4. Tab. 10 Počet plevelů na pozemku Pod Strážkou v porostu řepky ozimé v opakování 1 až 4 Opakování (ks.m -2 ) Latinský název Český název Viola arvensis violka rolní Tripleurospermum maritimum heřmánkovec nevonný Thlaspi arvense penízek rolní Capsella bursa-pastoris kokoška pastuší tobolka Lamium purpureum hluchavka nachová Cirsium arvense pcháč oset Celkový počet plevelů

35 Tab. 11 udává početnost jednotlivých druhů plevelů v porostu řepky ozimé k datu: na pozemku Pod Stráţkou v opakování 5 aţ 8. Tab. 11 Počet plevelů na pozemku Pod Strážkou v porostu řepky ozimé v opakování 5 až 8 Opakování (ks.m -2 ) Latinský název Český název Viola arvensis violka rolní Tripleurospermum maritimum heřmánkovec nevonný Thlaspi arvense penízek rolní Capsella bursa-pastoris kokoška pastuší tobolka Lamium purpureum hluchavka nachová Cirsium arvense pcháč oset Celkový počet plevelů Tab. 12 udává početnost jednotlivých druhů plevelů v porostu řepky ozimé k datu: na pozemku Pod Stráţkou v opakování 9 aţ 12. Tab. 12 Počet plevelů na pozemku Pod Strážkou v porostu řepky ozimé v opakování 9 až 12 Opakování (ks.m -2 ) Latinský název Český název Viola arvensis violka rolní Tripleurospermum maritimum heřmánkovec nevonný Thlaspi arvense penízek rolní Capsella bursa-pastoris kokoška pastuší tobolka Lamium purpureum hluchavka nachová Cirsium arvense pcháč oset Celkový počet plevelů

36 Tab. 13 udává početnost jednotlivých druhů plevelů v porostu řepky ozimé k datu: na pozemku Pod Stráţkou v opakování 13 aţ 16. Tab. 13 Počet plevelů na pozemku Pod Strážkou v porostu řepky ozimé v opakování 13 až 16 Opakování (ks.m -2 ) Latinský název Český název Viola arvensis violka rolní Tripleurospermum maritimum heřmánkovec nevonný Thlaspi arvense penízek rolní Capsella bursa-pastoris kokoška pastuší tobolka Lamium purpureum hluchavka nachová Cirsium arvense pcháč oset Celkový počet plevelů Tab. 14 udává početnost jednotlivých druhů plevelů v porostu pšenice ozimé k datu: na pozemku Za Struhami v opakování 1 aţ 4. Tab. 14 Počet plevelů na pozemku Za Struhami v porostu pšenice ozimé v opakování 1 až 4 Opakování (ks.m -2 ) Latinský název Český název Brassica napus subsp. napus řepka olejka Taraxacum officinale pampeliška obecná Tripleurospermum maritimum heřmánkovec nevonný Echinochloa crus-gali jeţatka kuří noha Stellaria media ptačinec ţabinec Cirsium arvense pcháč oset Capsella bursa-pastoris kokoška pastuší tobolka Galium sarine svízel přítula Celkový počet plevelů

37 Tab. 15 udává početnost jednotlivých druhů plevelů v porostu pšenice ozimé k datu: na pozemku Za Struhami v opakování 5 aţ 8. Tab. 15 Počet plevelů na pozemku Za Struhami v porostu pšenice ozimé v opakování 5 až 8 Opakování (ks.m -2 ) Latinský název Český název Brassica napus subsp. napus řepka olejka Taraxacum officinale pampeliška obecná Tripleurospermum maritimum heřmánkovec nevonný Echinochloa crus-gali jeţatka kuří noha Stellaria media ptačinec ţabinec Cirsium arvense pcháč oset Capsella bursa-pastoris kokoška pastuší tobolka Galium sarine svízel přítula Celkový počet plevelů Tab. 16 udává početnost jednotlivých druhů plevelů v porostu pšenice ozimé k datu: na pozemku Za Struhami v opakování 9 aţ 12. Tab. 16 Počet plevelů na pozemku Za Struhami v porostu pšenice ozimé v opakování 9 až 12 Opakování (ks.m -2 ) Latinský název Český název Brassica napus subsp. napus řepka olejka Taraxacum officinale pampeliška obecná Tripleurospermum maritimum heřmánkovec nevonný Echinochloa crus-gali jeţatka kuří noha Stellaria media ptačinec ţabinec Cirsium arvense pcháč oset Capsella bursa-pastoris kokoška pastuší tobolka Galium sarine svízel přítula Celkový počet plevelů

38 Tab. 17 udává početnost jednotlivých druhů plevelů v porostu pšenice ozimé k datu: na pozemku Za Struhami v opakování 13 aţ 16. Tab. 17 Počet plevelů na pozemku Za Struhami v porostu pšenice ozimé v opakování 13 až 16 Opakování (ks.m -2 ) Latinský název Český název Brassica napus subsp. napus řepka olejka Taraxacum officinale pampeliška obecná Tripleurospermum maritimum heřmánkovec nevonný Echinochloa crus-gali jeţatka kuří noha Stellaria media ptačinec ţabinec Cirsium arvense pcháč oset Capsella bursa-pastoris kokoška pastuší tobolka Galium sarine svízel přítula Celkový počet plevelů STATISTICKÉ ZPRACOVÁNÍ ZAPLEVELENÍ Výsledky vyhodnocení zaplevelení ve vybraných plodinách byly zpracovány analýzou DCA. Na základě této analýzy byla vypočtena délka gradientu, která byla 4,290. Byla proto vybrána pro následující zpracování dat z obou lokalit kanonická korespondenční analýza (CCA). Na základě frekvence a intenzity výskytu jednotlivých plevelných druhů ve vybraných plodinách, bylo analýzou CCA vytvořeno prostorové uspořádání jednotlivých plevelných druhů a plodin, graficky zobrazené ordinačním diagramem. Druhy plevelů a plodiny jsou zobrazeny body, které mají odlišenou barvu a tvar. V případě, ţe se bod příslušného druhu nalézá ve stejném kvadrantu nebo se nachází v blízkosti bodu pro určitou plodinu, je jeho výskyt více vázán na porost této plodiny. Z Ordinačního diagramu (Obr.1) jsou to např. body pro jeţatku kuří nohu (Echinochloa crus-galli), která je vázána na porost pšenice ozimé nebo pro kokošku pastuší tobolku (Capsella bursa-pastoris), která je vázána na porost řepky ozimé. Výsledky analýzy CCA jsou signifikantní na hladině významnosti α = 0,002, pro všechny kanonické osy. Podle ordinačního diagramu Obr. č. 1 můţeme druhy rostlin rozdělit do dvou skupin. V první skupině, tedy skupině, kde jsou plevele vázány na porost pšenice ozimé, se vyskytují tyto druhy plevelů: ptačinec ţabinec, pampeliška obecná, svízel přítula, jeţatka kuří noha, heřmánkovec přímořský, řepka olejka 38

39 rostlina zaplevelující. Ve skupině druhé, tedy skupině plevelů vázaných na porost řepky ozimé jsou tyto druhy plevelů: hluchavka nachová, violka rolní, penízek rolní, kokoška pastuší tobolka, pcháč oset. obr. 1 Ordinační diagram zobrazující plevele více vázané na řepku ozimou a pšenici ozimou Vysvětlivky k obr. 1: psenice = pšenice ozimá (Triticum aestivum) Ste medi = ptačinec ţabinec (Stellaria media), Tar offi = pampeliška lékařská (Taraxacum officinale), Gal apar = svízel přítula (Galium aparine), Ech crus = jeţatka kuří noha (Echinochloa crus-gali), Tri mari = heřmánkovec nevonný (Tripleurospermum maritimum), Bra napu = řepka olejka (Brassica napus subsp. Napus). repka = řepka ozimá (Brassica napus subsp.napus) Lam purp = hluchavka nachová (Lamium purpureum), Vio arve = violka rolní (Viola arvensis), Thl arve = penízek rolní (Thlaspi arvense), Cap burs = kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris), Cir arve = pcháč oset (Cirsium arvense). 39

40 6 DISKUSE 6.1 DISKUSE KE ZJIŠTĚNÝM PLEVELŮM A CHEMICKÉ OCHRANĚ V ŘEPCE OZIMÉ Při zjišťování aktuálního zaplevelní porostu řepky ozimé, na pozemku Pod Stráţkou, byl stanoven jako nejpočetnější plevelný druh violka rolní, toto zjištění potvrzuje ve své publikaci Sysel (2008), který vysvětluje moţné přemnoţení violky rolní díky vysoké zásobě semen v půdě a jejich následnou schopností po vzejití prosadit se v porostech kultur. Druhý nejpočetnější byl penízek rolní a třetí pcháč oset (viz. obr. 3). Pouze v porostu řepky ozimé se vyskytovaly tyto druhy plevelů: violka rolní, penízek rolní a hluchavka nachová. Mikulka, Kneifelová et al. (2005) uvádějí, ţe se violka rolní v posledních letech rychle šíří v obilninách a řepce. Toto tvrzení v daných podmínkách lze potvrdit pouze u řepky ozimé, protoţe v ozimé pšenci se violka rolní nevyskytovala vůbec. Dvořák (1998), sice řadí právě violku rolní, penízek rolní a hluchavku nachovou mezi plevele méně nebezpečné, avšak při větším zastoupení v porostu se stávají velmi nebezpečnými plevely. Jak uvádějí Mikulka, Kneifelová et al. (2005) violka rolní se stává poměrně špatně regulovatelným plevelem, neboť je tolerantní vůči herbicidním přípravkům na bázi sulfonylmočoviny. Proto je vhodné doporučit sledovat zaplevelení violkou rolní i do budoucna a zaměřit se na její regulaci, za zváţenou také stojí, zdali aplikovat i postemergentní aplikaci herbicidů, např. přípravek GALERA, který právě tyto druhy plevelů účinně reguluje (Agromanual d, 2008). Penízek rolní lze podle Mikulky, Kneifelové et al. (2005) regulovat herbicidy jen obtíţně, protoţe patří do stejné čeledě jako řepka ozimá a navíc pro jeho jednoletý charakter je potlačena i mechanická regulace. Velkým problémem je také jeho etapovité vzcházení v průběhu celého vegetačního období. Vzhledem k nízkému výskytu hluchavky nachové v porostu řepky ozimé (viz. obr. 3) lze tento plevel povaţovat za nevýznamný, avšak podle Mikulky, Kneifelové et al. (2005) právě při minimalizačním zpracování půdy dochází v posledních letech k rychlému nárůstu tohoto plevele na našich polích. Chemická ochrana v řepce ozimé byla provedena preemergentní formou proti všem zjištěním plevelům v kombinaci herbicidů BUTISAN 400 SC a COMMAND 36 CS, respektive ani jeden z těchto přípravků není určen pro regulaci pcháče osetu. Proto je vhodné doporučit vhodnější kombinaci přípravků, aby tento deficit byl 40

41 vykompenzován, jinak totiţ můţe dojít, jak uvádí Mikulka, Chodová a Martinková (1993), k silnému zaplevelení tímto plevelem, který jiţ při slabším výskytu výrazně potlačuje růst kulturních rostlin a vzhledem ke svému vytrvalému charakteru se projevuje v celém osevním postupu. 6.2 DISKUSE KE ZJIŠTĚNÝM PLEVELŮM A CHEMICKÉ OCHRANĚ V PŠENICI OZIMÉ Při zjišťování aktuálního zaplevelení porostu pšenice ozimé, na pozemku Za Struhami, byl nejpočetnější zaplevelující porost výdrolu řepky ozimé, druhým nejpočetnějším plevelem byl heřmánkovec nevonný a třetím ptačinec ţabinec (viz. obr. 2). U výdrolu řepky ozimé je těţké stanovit, zdali semena vypadala z šešulí ještě před sklizní nebo při najetí sklízecí mlátičky do porostu a následnými otřesy došlo k otevření šešulí a vypadání semen nebo špatným seřízením sklízecí mlátičky. Jak uvádí Schlink (1995) je řepka plodinou se značným rizikem nízkého výnosu, díky právě vysokému výdrolu, kdy vlivem nevyhovujících vlhkostních podmínek při sklizni (vyschnutí, navlhnutí) se šešule často otevírají a semena z nich vypadávají na půdu. Vzhledem k tomu, ţe byl zjištěn vysoký výskyt zaplevelující řepky ozimé lze doporučit aplikaci herbicidů i v postemergentní formě, nebo se pokusit sníţit alespoň ztráty semen při sklizni na minimum, protoţe vzešlý výdrol představuje významný zdroj odběru vody, ţivin, světla pro pěstovanou plodinu a komplikace při sklizni. Heřmánkovec nevonný se vyskytoval v hojnější míře především v místech, kde porost pšenice ozimé nebyl zapojen, respektive tam, kde byl porost řídký, tudíţ se na těchto místech mohl heřmánkovec konkurenčně prosadit a tak omezovat pěstovanou plodinu. Toto potvrzují Mikulka et al. (1999), uvádějí, ţe heřmánkovec nevonný zapleveluje ozimé obiloviny, avšak při řádně zapojeném porostu je potlačen a nemá moţnost se prosadit. Navíc podle Mikulky, Kneifelové et al. (2005) pouţívání minimalizace pomáhá zvyšovat výskyt tohoto plevele. Vzhledem k tomu, ţe ptačinec ţabinec vzchází po celou dobu vegetačního období, představuje určitý konkurenční tlak pro pěstované plodiny, ve kterých se právě nachází. Na herbicidy je velmi citlivý, avšak na vhodných podmínkách vzchází jiţ brzy po aplikaci herbicidů. I přes jeho negativní charakter jej Mikulka, Kneifelová et al. (2005) řadí mezi méně významné plevele 41

42 Porost pšenice ozimé byl zaplevelen oproti porostu řepky těmito druhy: vzešlý výdrol řepky ozimé, pampeliška obecná, jeţatka kuří noha, ptačinec ţabinec a svízel přítula. Výskyt pcháče osetu v porostu pšenice ozimé byl spíše ojedinělý, ale jak uvádějí Mikulka, Chodová a Martinková (1993), patří pcháč oset mezi houţevnaté plevele a jeho vytrvalý charakter mu umoţňuje dlouhodobé setrvání na daném pozemku. V obilninách je moţno počítat s tím, ţe výskyt 2 lodyh na 1 m 2 vyvolá pokles výnosu o %. I kdyţ je jeho kořenová soustava křehká a citlivá vůči kultivačním zásahům, má pcháč velkou regenerační schopnost, díky které se dokáţe velice rychle rozšiřovat. Pcháč je velice citlivý vůči vhodným systémovým herbicidům, ovšem ale hodně záleţí na správném termínu aplikace, aby se účinek dostavil. Zemědělské druţstvo vyuţívá při agrotechnických zásazích při pěstování pšenice ozimé a řepky ozimé minimalizační technologii, která právě uvedenému pcháči osetu umoţňuje snadnější a rychlejší šíření na větší vzdálenosti vegetativní formou rozmnoţování. Ostatně jak uvádějí Mikulka, Chodová a Martinková (1993), bylo zjištěno při minimalizačním zpracování půdy na pokusných pozemcích listových růţic na 20 m 2 a při tradičním zpracování půdy potom listových růţic na 20 m 2. V pšenici ozimé provádí podnik chemickou ochranu formou postemergentní takřka proti všem zjištěným plevelům, prostřednictvím přípravku MARATON. Tento přípravek ovšem nehubí pcháč oset ani pampelišku lékařskou. Pampeliška lékařská, vzhledem k jejímu nízkému výskytu zatím nepředstavuje akutní problém, avšak podle Mikulky, Kneifelové et al. (2005) se jedná o špatně regulovatelnou rostlinu vzhledem k neustálému náletu naţek. Navíc je podporována právě díky minimalizačnímu zpracování půdy. Lze doporučit vhodnější herbicidy, které regulují účinněji výdrol řepky ozimé, heřmánkovec přímořský aj. například MUSTANG FORTE, KANTOR PLUS, HURICANE aj. (Agromanual e, 2008). 42

43 7 ZÁVĚR V porostu řepky ozimé byly určeny tyto plevele: violka rolní, heřmánkovec nevonný, penízek rolní, kokoška pastuší tobolka, hluchavka nachová a pcháč oset. V porostu pšenice ozimé se vyskytovaly tyto druhy plevelů: výdrol řepky ozimé, pampeliška obecná, heřmánkovec nevonný, jeţatka kuří noha, ptačinec ţabinec, pcháč oset, kokoška pastuší tobolka a svízel přítula. Mezi společné plevele obou plodin patří heřmánkovec nevonný, pcháč oset a kokoška pastuší tobolka. Vzhledem k počtu měření se na ploše 1 m 2 nejvíce v porostu řepky ozimé vyskytovala violka rolní 6,75 ks/m 2. V pšenici ozimé se nejvíce vyskytoval výdrol řepky ozimé 5,31 ks/m 2. Při pěstování obou plodin je upřednostňována minimalizační technologie, která ale můţe negativně ovlivňovat další šíření pcháče osetu, hluchavky nachové, violky rolní, pampelišky lékařské a heřmánkovce nevonného. Vzhledem ke zjištěným plevelům lze doporučit nejen preemergentní aplikaci herbicidů v řepce ozimé, ale také aplikaci postemergentní. U pšenice lze doporučit i jarní aplikaci herbicidů. Z pohledu preventivních opatření je také důleţité, aby se na pozemek nedostal nesprávně uzrálý hnůj, který by mohl daný pozemek ještě více zaplevelovat, kejda skotu a prasat by měla být na pozemek aplikována alespoň po 3 měsících zrání. Jako vhodný agrotechnický zásah na regulaci plevelů, do zapojení porostu se dá vyuţít i lehkých prutových bran, které nepoškodí pěstovanou plodinu na tolik, aby se jiţ nemohla zregenerovat a vegetovat, ale velmi úspěšně reguluje mělce kořenící plevelná společenstva. Dalším doporučením je sníţení sklizňových ztrát na minimum, aby vypadaná semena, jak uţ plodin nebo plevelů dále nemohla zaplevelovat pozemek. Po vyčištění sklízených produktů (zrno) se vyvarovat skladování příměsí a nečistot (propad, semena plevelů aj.) na hnojištích, aby nemohlo docházet k dalšímu šíření plevelů prostřednictvím hnoje. 43

44 8 POUŢITÁ LITERATURA KUBÁT, K (2002): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, 2002, 927 s. ISBN: DEYL, M., UŠÁK, O. (1964): Plevele polí a zahrad. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd s. DVOŘÁK, J. (1998): Praktikum z herbologie. 1. Vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně s. DVOŘÁK, J., SMUTNÝ, V. (2008): HERBOLOGIE Integrovaná ochrana proti polním plevelům. 1.Vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně s. KNEIFELOVÁ, M., MIKULKA, J. (2003): Významné a nově se šířící plevele. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací 4/ s. KOSTELANSKÝ, F., et al. (2006): Obecná produkce rostlinná. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně s. KOHOUT, V. (1993): Regulace zaplevelení polí. 1. vyd. Praha: Institut výchovy a vzdělávání Ministerstva zemědělství České republiky s. MIKULKA, J., CHODOVÁ, D., MARTINKOVÁ, Z., (1993): Systém hubení pýru plazivého a pcháče osetu na orné půdě. Vyd. 1. Praha: Institut výchovy a vzdělávání ministerstva zemědělství ČR, s. ISBN: MIKULKA, J., CHODOVÁ, D., KOHOUT, V., MARTINKOVÁ, Z., SOUKUP, J., UHLÍK, J., (1999): Plevelné rostliny polí, luk a zahrad. Farmář Zemědělské listy. Praha: s. ISBN: MIKULKA, J., KNEIFELOVÁ, M., et al. (2005): Plevelné rostliny. 2. vyd. Praha: Profi Press s. 44

45 SCHLINK, S., (1995): Überdauerungsvermögen und Dormanz von Rapssamen (Brassica napus) in Boden. In 9th Symposium EWRS. Budapešť: 1995, str SYSEL, M., (2008): Sledování výskytu plevelů v porostech obilnin a řepky v provozních podmínkách [online]. Brno, s. Diplomová práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Agronomická fakulta, Ústav agrosystémů a bioklimatologie. Dostupné z WWW: <is.mendelu.cz/auth/lide/clovek.pl?id=21070;zalozka=7> TER BRAAK, C., J., F.: CANOCO A FORTRAN (1998): program for canonical community ordination by [partial] [detrended] [canonical] correspondence analysis (version 4.0.). Report LWA Agricultural Mathematics Group. Wageningen, Agromanual. a (2008): command 36 cs [online]. c2008 [cit ]. Herbicidy. Dostupné z WWW: < 36-cs.html>. ISSN Agromanual b (2008): butisan-400-sc [online]. c2008 [cit ]. Herbicidy. Dostupné z WWW: < sc.html>. ISSN Agromanual c (2008): maraton [online]. c2008 [cit ]. Herbicidy. Dostupné z WWW: < ISSN Agromanual d (2008): galera [online]. c2008 [cit ]. Herbicidy. Dostupné z WWW: < ISSN Agromanual e (2008): pripravky [online]. c2008 [cit ]. Herbicidy. Dostupné z WWW: < ISSN

46 [online], [cit ]. Informace o klimatu. Dostupné z WWW: < 46

47 9 SEZNAM TABULEK Tab. 1 Dlouhodobé normály meteorologických hodnot za období ( 29 Tab. 2 Klimatické údaje za rok 2009 ( 29 Tab. 3 Struktura pěstovaných plodin k Tab. 4 Stavy hospodářských zvířat k Tab. 5 Preemergentní aplikace herbicidů v řepce ozimé na pozemku Pod Strážkou Tab. 6 Postemergentní aplikace herbicidních látek v pšenici ozimé na pozemku Za Struhami Tab. 7 Spektrum účinnosti herbicidu COMMAND 36 SC Tab. 8 Spektrum účinnosti herbicidu BUTISAN 400 SC Tab. 9 Spektrum účinnosti herbicidu MARATON Tab. 10 Počet plevelů na pozemku Pod Strážkou v porostu řepky ozimé v opakování 1 až Tab. 11 Počet plevelů na pozemku Pod Strážkou v porostu řepky ozimé v opakování 5 až Tab. 12 Počet plevelů na pozemku Pod Strážkou v porostu řepky ozimé v opakování 9 až Tab. 13 Počet plevelů na pozemku Pod Strážkou v porostu řepky ozimé v opakování 13 až Tab. 14 Počet plevelů na pozemku Za Struhami v porostu pšenice ozimé v opakování 1 až Tab. 15 Počet plevelů na pozemku Za Struhami v porostu pšenice ozimé v opakování 5 až Tab. 16 Počet plevelů na pozemku Za Struhami v porostu pšenice ozimé v opakování 9 až Tab. 17 Počet plevelů na pozemku Za Struhami v porostu pšenice ozimé v opakování 13 až

48 PŘÍLOHY 48

49 10 SEZNAM PŘÍLOH obr. 2 Celkový zjištěný počet jednotlivých druhů plevelů v porostu pšenice ozimé obr. 3 Celkový zjištěný počet jednotlivých druhů plevelů v porostu řepky ozimé obr. 4 Procentické zastoupení plevelných druhů vzhledem k počtu měření na plochu 1 m² v porostu řepky ozimé a pšenice ozimé obr. 5 Letecký pohled na pozemek Za Struhami a Pod Strážkou obr. 6 Pohled na pozemek Pod Strážkou ve vlastnictví ZD Olbramkostel s porostem řepky ozimé (vlastní fotodokumentace) obr. 7 Pohled na pozemek Za Struhami ve vlastnictví ZD Olbramkostel obr. 8 Detailní záběr výdrolu řepky ozimé, violky rolní, ptačince obr. 9 Detail klíční rostliny heřmánkovce nevonného v porostu pšenice obr. 10 Detailní záběr klíční rostliny pcháče rolního (vlastní fotodokumentace obr. 11 Zaplevelení řepky ozimé penízkem rolním (vlastní fotodokumentace) obr. 12 Detail rostlin svízele přítuly, pcháče rolního a heřmánkovce obr. 13 Tratktor John Deere 7930 a secí stroj John Deere 750A při setí ječmene jarního (vlastní fotodokumentace) obr. 14 Traktor John Deere 7810 a cisterna Annaburber HTS při aplikaci hovězí kejdy do porostu pšenice ozimé (vlastní fotodokumentace) obr. 15 Traktor John Deere 8300 a kompaktor Farmet při předseťové přípravě pro ječmen jarní (vlastní fotodokumentace)

50 řepka ozimá pampeliška lékařská heřmánkovec nevonný ježatka kuří noha ptačinec žabinec pcháč oset 1 kokoška pastuší tobolka svízel přítula obr. 2 Celkový zjištěný počet jednotlivých druhů plevelů v porostu pšenice ozimé 4,0 19,0 26,0 8,0 13,0 108,0 Violka rolní Heřmánkovec nevonný Penízek rolní Kokoška pastuší tobolka Hluchavka nachová Pcháč oset obr. 3 Celkový zjištěný počet jednotlivých druhů plevelů v porostu řepky ozimé 50

51 Plevele vyskytující se v porostu pšenice ozimé Plevele vyskytující se v porostu řepky ozimé 7 6 5,31 6, , ,06 0 0,81 1,63 1, ,75 1,19 0,06 0,5 1, ,63 0,25 0 obr. 4 Procentické zastoupení plevelných druhů vzhledem k počtu měření na plochu 1 m² v porostu řepky ozimé a pšenice ozimé. 51

52 obr. 5 Letecký pohled na pozemek Za Struhami a Pod Strážkou (www. seznam.cz) obr. 6 Pohled na pozemek Pod Strážkou ve vlastnictví ZD Olbramkostel s porostem řepky ozimé (vlastní fotodokumentace) 52

53 obr. 7 Pohled na pozemek Za Struhami ve vlastnictví ZD Olbramkostel s porostem řepky ozimé (vlastní fotodokumentace) obr. 8 Detailní záběr výdrolu řepky ozimé, violky rolní, ptačince prostředního a pampelišky lékařské (vlastní fotodokumentace) 53

54 obr. 9 Detail klíční rostliny heřmánkovce nevonného v porostu pšenice ozimé (vlastní fotodokumentace) obr. 10 Detailní záběr klíční rostliny pcháče rolního (vlastní fotodokumentace 54

55 obr. 11 Zaplevelení řepky ozimé penízkem rolním (vlastní fotodokumentace) obr. 12 Detail rostlin svízele přítuly, pcháče rolního a heřmánkovce nevonného (vlastní fotodokumentace) 55

56 obr. 14 Traktor John Deere 7810 a cisterna Annaburber HTS při aplikaci hovězí kejdy do porostu pšenice ozimé (vlastní fotodokumentace) obr. 13 Tratktor John Deere 7930 a secí stroj John Deere 750A při setí ječmene jarního (vlastní fotodokumentace) 56

57 obr. 15 Traktor John Deere 8300 a kompaktor Farmet při předseťové přípravě pro ječmen jarní (vlastní fotodokumentace) 57