Latinsko-řecká lékařská terminologie

Transkript

1 Latinsko-řecká lékařská terminologie (pro studenty bakalářských oborů Lékařské fakulty MU) I. Gramatická část Autoři: Jozefa Artimová Eva Dávidová Kateřina Pořízková Libor Švanda

2 Koncepce skript, výukové cíle, metodika Předkládané skriptum základů lékařské terminologie je určeno pro studenty bakalářských oborů na lékařských fakultách. Zprostředkovává znalosti těch základů latinské gramatiky, lexika a slovotvorby, které jsou relevantní pro orientaci v anatomické, klinické a patologické terminologii. Nejedná se tedy o komplexní učebnici latiny jako takové, student je primárně veden k tomu, aby na základě vymezeného okruhu elementárních znalostí pravidel latinského jazyka byl schopen analyzovat odborné lékařské termíny z hlediska jejich struktury a významu a také je systematicky vytvářet. Rozvržení probírané látky zohledňuje náplň a požadavky souběžných i navazujících teoretických a preklinických předmětů na Lékařské fakultě MU. V prvních lekcích je hlavní pozornost věnována těm jazykovým jevům, jež hrají podstatnou roli v anatomické terminologii (nominativ, genitiv substantiv a adjektiv, komparativy a superlativy). Teprve poté se student seznamuje s latinskými předložkami a předložkovými pády, a to na pozadí především klinických a patologických termínů. Následující část skript je věnována slovotvorbě, tj. odvozování a skládání latinských a řeckých slov. Její znalosti jsou dalším významným předpokladem pro to, aby student byl schopen odborným lékařským termínům porozumět a z jazykového hlediska je regulérně vytvářet. Koncepce skript je poněkud odlišná od klasického, ryze filologického modelu, který upřednostňuje výuku lékařské latiny pomocí komplexních paradigmat. Metodika těchto skript je založená spíše na tom, aby si student v návaznosti na vybraný tematický okruh lékařských výrazů postupně osvojil znalosti relevantních jevů latinského jazyka. Vzhledem k širšímu okruhu bakalářských oborů s různou odbornou profilací jsme se rozhodli strukturovat skriptum do několika částí obsahují společný základ pro všechny obory, na nějž navazují doplňující lekce reflektující specifické požadavky jednotlivých oborů, a to zejména z pohledu výběru slovní zásoby. Doplňující lekce jsou společné pro obory fyzioterapie, radiologie a všeobecná sestra, zvláštní doplňující lekce mají obory porodní asistentka a nutriční terapeut. Kateřina Pořízková

3 ÚVOD Latinská abeceda Latinská abeceda v současné lékařské terminologii obsahuje následující písmena: A B C D E F G H I J K L M N O Q P R S T U V X Y Z a b c d e f g h i j k l m n o q p r s t u v x y z Písmena k, y, z a kombinace grafémů označujících jednu hlásku ch, ph, rh, th svědčí o řeckém původu slova, např: skeleton, dystrophia, zygomaticus, chole, raphe, therapia. Výslovnost latinských hlásek Následující tabulka demonstruje výslovnost latinských hlásek, odlišnou od výslovnosti hlásek českých: Grafémy pro samohlásky, dvojhlásky Výslovnost Příklad ae é vertebrae oe é oesophagus oē (na konci slova) oé diploe, dyspnoe Grafémy pro souhlásky c před ae, e, oe, i, y c caecum, cervix, coeliakia, suspicio, cystis c před a, o, u, souhláskou a na konci slova k caput, costa, cranium, lac s mezi dvěma samohláskami z nasus s následuje-li po hlásce l, r, n z pulsus, morsus, mensis s mezi samohláskou a m z plasma Skupiny hlásek i, y + samohláska (uprostřed slova) ij arteria, pyon di, ti, ni dy, ty, ny digitus, tibia, genioglossus qu, gu před samohláskou kv, gv obliquus, sanguis ti + samohláska ci eminentia, articulatio ti + samohláska (předchází-li před -ti- s, t, x) ty ostium, mixtio ex + samohláska egz exitus ph f dystrophia, raphe

4 rh r rhinitis th t thorax Délka Délka se v latinských slovnících, gramatikách a příručkách obvykle vyznačuje vodorovnou čárkou nad dlouhou samohláskou (např. ōstium, artēria, tībia). Dlouhá slabika však může být v latině i tehdy, pokud za krátkou samohláskou následuje skupina souhlásek (např. maxilla, profundus, sinister, adstringens). Přízvuk Přízvuk se v latině obvykle klade na předposlední slabiku (např. cérvix, nasális, sclerósis), v případě tří a víceslabičných slov, v nichž je předposlední slabika krátká, bývá na třetí slabice od konce (clavícula, rádius). Cvičení Vyslovte správně následující anatomické termíny: a) tonsillae palatinae, areae gastricae, arteria nutricia ulnae, cartilago tubae auditivae, labium externum cristae iliacae, meatus nasopharyngeus, membrana vitrea, musculus tensor fasciae latae, pars psoatica fasciae iliopsoaticae, pars respiratoria tunicae mucosae nasi, plicae palatinae transversae, rami tracheales, sulcus glutealis, tunica mucosa tracheae, vena portae hepatis; b) oesophagus, hiatus oesophageus, ligamentum hepatoesophageale, diploe; c) ampulla membranacea anterior, aorta descendens, area nuda faciei diaphragmaticae, arteria caecalis anterior, arteria comitans nervi ischiadici, arteria obturatoria accessoria, articulatio sacrococcygea, intestinum caecum, circumferentia articularis capitis, coccyx, colon ascendens, corpus buccae, facies articularis calcanea, fascia precaecocolica, fossa sacci lacrimalis, locus caeruleus, tunica mucosa vesicae urinariae, musculus buccinator, musculus triceps surae, pars caeca retinae, peritoneum viscerale, plicae caecales, trigonum cystohepaticum, labrum ileocaecale; d) acromion, pecten, pectus, crista galli, bucca, occiput, cuspis buccalis, musculus buccinator, canaliculus lacrimalis, collum scapulae, arcus iliopectineus, arteriae caroticotympanicae, caput costae, tendo calcaneus, costae fluctuantes, crista occipitalis externa, calcar sclerae, discus articularis, facies occlusalis dentis, fasciculi occipitales, glandulae buccales, lamina fusca sclerae, ligamentum anococcygeum, ligamentum calcaneocuboideum, musculus abductor pollicis brevis, nervi craniales, recessus sacciformis articulationis cubiti, saccus lacrimalis, sulcus arteriae subclaviae, trigonum caroticum, vertebrae cervicales et coccygeae, viscerocranium, vena scalae tympani ; e) alae nasi, os nasale, medulla ossium, ossa cranii, ala ossis sacri, adhesio, anastomosis, apertura ductus nasolacrimalis, arteriae mesencephalicae, basis cranii, ossa metatarsi, articulatio ossis pisiformis, dens incisivus, cavitas nasalis ossea, corpus adiposum, fissura cerebelli, foramina nasalia, incisura cardialis, intestinum crassum, junctura fibrosa, membrana interossea antebrachii, musculus genioglossus, musculus latissimus dorsi,

5 musculus masseter, musculus risorius, nervus petrosus minor, pars petrosa, pars posterior comissurae anterioris, plexus venosus suboccipitalis, processus coracoideus, radix accessoria, stratum griseum, tuberositas ossis metatarsi, vesica fellea, venae vesicales, fundus vesicae urinariae; f) insula, arteria dorsalis clitoridis, bursa ischiadica musculi glutei maximi, extensio, foramen transversarium, tonsilla, ligamentum suspensorium, radix sensoria ganglii otici, rete venosum dorsale, musculi extensores; g) chiasma, platysma; h) antebrachium, facies, arteria hyaloidea, atrium cordis dextrum, brachium sinistrum, endometrium, eponychium, extremitas tubaria ovarii, frenulum labii inferioris, impressio cardiaca, myometrium, nucleus olfactorius anterior, os hyoideum, promontorium, septum sinuum sphenoidalium, stratum synoviale, venae bronchiales; i) tibia, fossa digastrica, margo posterior testis, mesotendineum, musculus tibialis anterior; j) lingua, unguis, diameter obliqua, dorsum linguae, squama, humor aquosus, liquor cerebrospinalis, lobus quadratus hepatis, musculus obliquus capitis inferior, pars inguinalis, rami linguales, sutura sphenosquamosa, tuberculum quadratum, margo liber unguium, vas sanguineum, vena aqueductus cochleae; k) abductio, aggregationes, articulatio atlantoaxialis, prominentia laryngea, eminentia, excavatio disci, oppositio, periodontium, preputium, protuberantia, spatium subdurale; l) ostium atrioventriculare dextrum, nucleus amygdalae interstitialis; m) exitus, exorotatio, exogenes; n) adenohypophysis, anulus lymphoideus pharyngis, arteria ophthalmica, phalanx media, centrum tendineum diaphragmatis, diaphysis, encephalon, os sphenoidale, hemispherium, kyphosis, sphincter, nephros, nucleus raphes medianus, os scaphoideum, paroophoron, pars buccopharyngea musculi constrictoris pharyngis superioris, processus xiphoideus, scapha, symphysis pubica, vena cephalica, venae musculophrenicae, vena saphena accessoria; o) skeleton thoracis, vertebrae thoracicae, epithalamus, epithelium, ligamentum thyrohyoideum laterale, foramen ethmoidale anterius, ganglion parasympathicum, isthmus aortae, labyrinthus ethmoidalis. Ortografie Velká písmena se píší u prvního výrazu anatomického termínu v nomenklaturních souborech (Arteria pulmonalis dextra, Bursae membri inferioris), na začátku klinické diagnózy (Fractura colli femoris lateris sinistri impacta), v receptech na začátku každého řádku, resp. věty (např. Misce fiat unguentum), a u vlastních jmen. Zvláštní pozornost je třeba věnovat přepisu původem řeckých slov do latinské podoby, a to především u ph a th (např. metaphysis, thorax, sphincter, dystrophia). Latinské názvosloví gramatických kategorií Pro orientaci a porozumění výkladům uváděným ve skriptech je potřeba znát latinské termíny vztahující se ke gramatickým kategoriím. Uvádíme zde pouze ty, které nachází své uplatnění v lékařské terminologii. Slovní druhy substantiva podstatná jména

6 adjektiva numeralia verba prepozice přídavná jména číslovky slovesa předložky Skloňování podstatných, přídavných jmen a číslovek se označuje termínem deklinace, časování sloves termínem konjugace. Gramatický rod (genus) maskulinum (m./m 1 ) mužský femininum (f./f) neutrum (n./n) ženský střední Gramatické číslo singulár jednotné plurál množné Pády nominativ 1. pád genitiv 2. pád akuzativ 4. pád ablativ 6. pád Ostatní pády (dativ, vokativ) se v lékařské terminologii téměř nevyskytují. Z hlediska frekvence výše uvedených pádů je ve všech oblastech medicíny nejužívanější nominativ a genitiv, v klinické, patologické a farmakologické terminologii se kromě nich uplatňuje i akuzativ a ablativ, a to především v předložkových vazbách. Úvod do latinského deklinačního systému Skloňování substantiv (S) Ve slovní zásobě jednotlivých lekcí jsou u každého substantiva uváděny tři informace: základní tvar = nom. koncovka gen. gramatický rod artēria ae f. Znalost genitivního tvaru je rozhodující pro zařazení substantiva do příslušné deklinace. Z hlediska způsobu skloňování latinských substantiv rozlišujeme pět deklinací: 1. deklinace 2. deklinace 3. deklinace 4. deklinace 5. deklinace Koncovka gen. -ae -ī -is -ūs -ēī/-eī 1 Zkratky pro gramatické rody zapsané malými písmeny (m., f., n.) se v této učebnici používají u slovníkových tvarů. Ve výkladech a gramatických přehledech se pro lepší optické rozlišení vyznačují zkratkami zapsanými velkými písmeny (M, F, N).

7 Genitivní tvar substantiva je potřeba se naučit nazpaměť při studiu slovní zásoby v jednotlivých lekcích. Podle koncovky tohoto tvaru se pozná, do které deklinace dané slovo patří. Srovnejte: nominativ singuláru genitiv singuláru deklinace mamma mamm-ae = 1. gramma grammat-is = 3. nominativ singuláru genitiv singuláru deklinace nervus nerv-ī = 2. vulnus vulner-is = 3. processus process-ūs = 4. Rod substantiva je relevantní pro výběr náležitého tvaru a způsob skloňování adjektiva ve spojení se substantivem. Skloňování adjektiv (A) Latinská přídavná jména se skloňují podle prvních třech deklinací. Rozlišujeme mezi dvěma základními typy adjektiv adjektiva 1. a 2. deklinace a adjektiva 3. deklinace. Adjektivum 1. a 2. deklinace medius, media, medium dexter, dextra, dextrum Adjektivum 3. deklinace nasālis, nasāle anterior, anterius afferens Typickým rysem adjektiv 1. a 2. deklinace je trojvýchodnost, tzn. že mají tři základní tvary. Tvar s koncovkou -us/-er je určený pro substantiva mužského rodu, tvar s koncovkou -a pro substantiva ženského rodu a poslední tvar s koncovkou -um pro substantiva středního rodu. Adjektiva 3. deklinace jsou nejčastěji dvojvýchodná (první společný tvar zakončený na -is/-ior pro M + F, druhý tvar zakončený na -e/-ius pro N) a jednovýchodná (jeden společný tvar pro všechny tři rody: M+F+N). Syntaktická struktura víceslovných termínů, přívlastek shodný a neshodný Nejčastější schémata víceslovných lékařských termínů ze syntaktického hlediska jsou: a) spojení substantiva se shodným přívlastkem: typicky S+A, např. nervus vagus, os frontale, vena basilica; b) spojení substantiva s neshodným přívlastkem: typicky S + Sgen., např. basis linguae, articulatio cubiti;

8 spojení s předložkovou vazbou, např. status post tonsillitidem, luxatio pedis sub talo. Latinská lékařská terminologie S latinou a latinsko-řeckými termíny se v oblasti medicíny lze nejčastěji setkat v terminologii anatomické, klinické, patologické, farmakologické a s ní související receptuře. Anatomické názvosloví Anatomické názvosloví, platné na mezinárodní úrovni, vychází z poslední revize vydané v roce 1998 mezinárodním výborem pro anatomickou terminologii (FCAT). Její oficiální název zní Terminologia Anatomica (TA) a obsahuje bilingvní nomenklaturu latinskou a anglickou. Jedná se o kodifikované, systematicky uspořádané a závazné názvosloví. Z hlediska latinského pádosloví je pro anatomickou terminologii typická převaha nominativních a genitivních tvarů, předložkové pády se vyskytují ojediněle. Klinická a patologická terminologie Na rozdíl od anatomie nebyla dosud v klinických oborech a patologii terminologie na mezinárodní úrovni kodifikována. Absenci standardizované nomenklatury prozatím částečně suplují některé jiné dokumenty, v České republice především Mezinárodní klasifikace úrazů a nemocí (MKN 10), což je publikace určená primárně pro účely statistického zpracovávání. Latina nachází své uplatnění především v klinických a patologických diagnózách, přičemž charakteristickým rysem těchto termínů je převaha řeckých slovních základů. Farmakologické názvosloví, receptura Další oblastí medicíny, v níž se latina používá, je farmakologie. Latinsky se označují především formy farmaceutických přípravků a prostředků (pulveres adspersorii, tabulettae obductae, olivae oleum), drogy a jejich části (menthae piperitae folium, sumbuci flos) a lékové skupiny (laxativa, antipyretica, analgetika). Mimo to je na latinských jazykových pravidlech založená ústřední část receptu, tzv. invocatio a ordinatio.

9 1. deklinace Latinská substantiva 1. deklinace Charakteristické znaky: v genitivním tvaru jsou typicky zakončena na -ae tvar nominativu singuláru končí nejčastěji na -a rody substantiv: feminina; výjimky rodu mužského jsou v lékařské terminologii ojedinělé (např. antagonista, ae, m. 2 ) Skloňování vzoru vēna, ae, f.: nom. vēn-a vēn-ae gen. vēn-ae vēn-ārum 1. deklinace je pro svůj charakteristický znak samohlásky -ā- v koncovce genitivu plurálu -ārum označována jako ā-kmenová. Adjektiva 1. a 2. deklinace Latinská adjektiva 1. a 2. deklinace užívaná v lékařské terminologii jsou trojvýchodná. Mají tři tvary, pro každý rod je určen zvláštní tvar. M F N palātīnus palātīna palātīnum tvar pro substantiva mužského rodu, skloňuje se podle 2. deklinace tvar pro substantiva ženského rodu, skloňuje se podle 1. deklinace tvar pro substantiva středního rodu, skloňuje podle 2. deklinace Tvar adjektiva končící v nominativu singuláru na -a (pro ženský rod) patří do 1. deklinace a skloňuje se podle vzoru vēna, ae, f. Příklad skloňování substantiva ženského rodu s adjektivem (1. deklinace): nom. tonsilla palātīna tonsillae palātīnae gen. tonsillae palātīnae tonsillārum palātīnārum Řecká substantiva 1. deklinace Do první deklinace patří také některá řecká substantiva. Rozlišují se do tří typů podle zakončení v nominativu a genitivu singuláru: 2 antagōnista, ae, m. opačně působící činitel; antagonista

10 1) nom. zakončený na -a, gen. -ae, např. artēria, ae, f.; skloňují se podle vzoru vēna 2) nom. zakončený na -ē, gen. -ēs, např. systolē, ēs, f.; v singuláru si uchovávají původní řecké koncovky, v plurálu se skloňují podle vzoru vēna 3) nom. zakončený na -ēs, gen. na -ae, např. diabētēs, ae, m.; skloňují se podle vzoru vēna, v některých pádech v singuláru mohou mít i původní řecké koncovky Příklady skloňování řeckých slov v singuláru: artēria, ae, f. systolē, ēs, f diabētēs, ae, m. nom. artēri-a systol-ē diabēt-ēs gen. artēri-ae systol-ēs diabēt-ae Shodný a neshodný přívlastek v lékařských termínech Shodným přívlastkem bývá nejčastěji adjektivum ve spojení se substantivem. Pro taková spojení platí pravidlo shody v pádě, čísle a rodě. Např. vertebra thoracica = hrudní obratel (nom. ) vertebrae thoracicae = hrudní obratle (nom. ) vertebrarum thoracicarum = hrudních obratlů (gen. ) Neshodný přívlastek obvykle představuje genitivní tvar substantiva ve spojení s jiným substantivem. Např. areola (nom. ) mammae (gen. ) = dvorec prsu Přehled koncovek nominativu / a genitivu / 1. deklinace nom. -a/ -ē/ -ēs -ae gen. -ae / -ēs -ārum

11 2. deklinace Latinská substantiva 2. deklinace Charakteristické znaky: v genitivním tvaru jsou zakončena na -ī tvar nominativu singuláru končí na -us/-er, nebo na -um rody substantiv: maskulina a neutra; výjimky ženského rodu (diameter, trī, f., methodus, ī, f. 3 ) ze zakončení základního tvaru se většinou dá rozpoznat rod substantiva: o -us/-er (maskulina, popř. feminina) o -um (neutra) Skloňování substantiv 2. deklinace Vzor pro maskulina a feminina 2. deklinace: mūsculus, ī, m. nom. mūscul-us mūscul-ī gen. mūscul-ī mūscul-ōrum Vzor pro neutra 2. deklinace: sēptum, ī, n. nom. sēpt-um sēpt-a gen. sēpt-ī sēpt-ōrum Rozdíl mezi oběma vzory je v nominativu plurálu mūsculī x sēpta. Pro všechna latinská neutra platí dvě obecná pravidla: nominativ plurálu je vždy zakončený na -a 4 nominativ a akuzativ má vždy shodný tvar 2. deklinace je pro svůj charakteristický znak samohlásky -ō- v koncovce genitivu plurálu -ōrum označovaná jako ō-kmenová. Adjektiva 1. a 2. deklinace (doplnění) Adjektiva 1. a 2. deklinace mají tři tvary (viz výklad 1. lekce). První tvar se zakončením na -us nebo -er je určen pro substantiva mužského rodu a skloňuje se podle vzoru musculus. Druhý tvar s koncovkou -a je ženský a skloňuje se podle vzoru vena. Třetí tvar končící na -um je určen pro spojení s neutry a skloňuje se jako septum. Příklady skloňování spojení s adjektivy 1. a 2. deklinace 1. palatinus, a, um M 3 methodus, ī, f. způsob, metoda 4 Srov. čes. město města.

12 nom. sulcus palātīnus sulcī palātīnī gen. sulcī palātīnī sulcōrum palātīnōrum 2. obliquus, a, um F nom. diameter oblīqua diametrī oblīquae gen. diametrī oblīquae diametrōrum oblīquārum 3. transversus, a, um N nom. ligāmentum trānsversum ligāmenta trānsversa gen. ligāmentī trānsversī ligāmentōrum trānsversōrum Řecká substantiva 2. deklinace Zakončení substantiva 2. deklinace v základním tvaru koncovkou -os nebo -on svědčí o řeckém původu slova (stomachos 5, colon). U některých řeckých slov se uplatňuje jak původní řecká, tak i polatinštěná podoba (stomachos i stomachus, organon i organum). U výrazů jako např. carpus, tarsus se původní řecké koncovky zcela latinizovaly. Řecká substantiva 2. deklinace se skloňují stejným způsobem jako latinská (maskulina a feminina podle musculus a neutra podle septum). Společné rysy 1. a 2. deklinace shodný tvar genitivu singuláru s tvarem nominativu plurálu (1. dekl.: -ae, 2. dekl.: -ī) shodné zakončení genitivu plurálu s odlišností v kmenové samohlásce (1. dekl. -ārum, 2. dekl. -ōrum) Přehled zakončení nominativu / a genitivu / 2. deklinace Nom. -us/-os/-er (M/F) -um/-on (N) -ī (M,F) -a (N) Gen. -ī -ōrum 5 stomachos, ī, m. žaludek

13 Substantiva 3. deklinace 3.deklinace (substantiva) Charakteristické znaky v genitivním tvaru jsou zakončena na -is různá zakončení nominativního tvaru slovní základ často není rozpoznatelný z tvaru nominativu v genitivu singuláru dochází u řady slov k rozšíření kmene rody substantiv: maskulina, feminina i neutra ze zakončení nominativu lze poznat rod substantiva jen v některých případech Maskulina Feminina Neutra zakončení nom. a gen. -or, -ōris -ex, -icis -iō, -iōnis -itās, -itātis -men, -minis -us, -eris/-oris příklad dolor, ōris, m. apex, icis, m. regiō, -ōnis, f. cavitās, ātis, f. abdōmen, inis, n. pectus, oris, n. Substantiva 3. deklinace: rozdělení dle typu kmene Substantiva 3. deklinace se dle typu kmene dělí na i-kmeny a souhláskové kmeny. I-kmenová substantiva rodu mužského nebo ženského poznáme podle: shodného počtu slabik ve tvaru nominativu a genitivu singuláru: např. auris, auris, f.; pūbēs, pūbis, f. zakončení genitivního kmene na dvě po sobě následující souhlásky: např. dens, dentis, m.; pars, partis, f. I-kmenová substantiva rodu středního končí v základním tvaru na: -e (např. rēte, is, n.) -ar (např. calcar, āris, n.) Pro substantiva 3. deklinace se souhláskovým kmenem je typické rozšíření tvaru v genitivu: pulmō > pulmōnis, m. corpus > corporis, n. Skloňování substantiv 3. deklinace: maskulina a feminina Koncovky nepřímých pádů připojujeme vždy k slovnímu základu. Ten u substantiv 3. deklinace většinou nepoznáme ze základního tvaru. Získáme jej z genitivního tvaru substantiva odtržením koncovky -is. nominativ singuláru genitiv singuláru slovní základ regiō regiōnis regiōncavitās cavitātis cavitāt- Vzor i-kmenových substantiv 3. deklinace (maskulina + feminina): auris, is., f.

14 nom. aur-is aur-ēs gen. aur-is aur-ium Vzor substantiv 3. deklinace se souhláskovým kmenem (maskulina + feminina): pulmō, ōnis, m. nom. pulmō pulmōn-ēs gen. pulmōn-is pulmōn-um Rozdíl ve skloňování u vzoru auris, is, f. a pulmō, ōnis, m.: tvar genitivu plurálu: aurium x pulmōnum Skloňování substantiv 3. deklinace: neutra I pro 3. deklinaci platí obecné pravidlo neuter, že mají tvar nominativu plurálu vžy zakončen na samohlásku -a. Vzor i-kmenových substantiv 3. deklinace (neutra): rēte, is, n. nom. rēt-e rēt-ia gen. rēt-is rēt-ium Vzor substantiv 3. deklinace se souhláskovým kmenem (neutra): corpus, oris, n. nom. corpus corpor-a gen. corpor-is corpor-um Rozdíly ve skloňování vzoru rēte, is, n. a corpus, oris, n.: tvar nominativu plurálu: rētia x corpora tvar genitivu plurálu: rētium x corporum Spojení substantiva 3. deklinace s adjektivem 1. a 2. deklinace Pro adjektiva 1. a 2. deklinace vždy platí, že se skloňují: mužský tvar podle vzoru musculus ženský tvar podle vzoru vena střední tvar podle vzoru septum Určující roli pro výběr tvaru a způsob skloňování (tj. volbu vzoru) takového adjektiva hraje rod substantiva, s nímž tvoří spojení. Příklady skloňování substantiv 3. deklinace ve spojení s adjektivy 1. a 2. deklinace M nom. margō liber marginēs liberī gen. marginis liberī marginum liberōrum

15 F nom. auris media aurēs mediae gen. auris mediae aurium mediārum N nom. forāmen nūtrīcium forāmina nūtrīcia gen. forāminis nūtrīciī forāminum nūtrīciōrum Výjimky ve skloňování substantiv 3. deklinace A. stejnoslabičná substantiva řeckého původu (typicky zakončená v nom. na -sis nebo -xis) nom. bas-is bas-ēs gen. bas-is/-eos bas-ium B. Substantivum os, ossis, n. má v genitivu plurálu tvar ossium: nom. os oss-a gen. oss-is oss-ium C. Substantivum vas, vasis, n. se v plurálu skloňuje podle 2. deklinace: nom. vās vās-a gen. vās-is vās-ōrum Přehled zakončení nominativu a genitivu / substantiv 3. deklinace nom. různá zakončení -ēs (M,F) -a/-ia (N) gen. -is/-eos -um/ium

16 3.deklinace (adjektiva) adjektiva 3. deklinace: základní charakteristika a typologie (jednovýchodná, dvojvýchodná); skloňování (nominativ a genitiv singuláru a plurálu) stupňované tvary latinských adjektiv (komparativ a superlativ) odvozování adjektiv pomocí latinských přípon -ālis, -āle a -āris, -āre odvozování adjektiv pomocí řeckých přípon -icus, -ica, -icum a -eus, -ea, -eum Charakteristika adjektiv 3. deklinace Z typologického hlediska dělíme adjektiva 3. deklinace do dvou 6 základních skupin: a) adjektiva dvojvýchodná: - mají dva základní tvary nominativu singuláru zakončené: buď na -is, -e; např. nāsālis, nāsāle nebo na -ior, -ius 7 ; např. superior, superius - první tvar je společný pro substantiva mužského a ženského rodu, druhý tvar je určený pro neutra Příklady spojení substantiv s dvojvýchodným adjektivem nāsālis, nāsāle se substantivem M se substantivem F se substantivem N margō nāsālis crista nāsālis os nāsāle Příklady spojení substantiv s dvojvýchodným adjektivem superior, superius se substantivem M se substantivem F se substantivem N angulus superior fascia superior membrum superius b) adjektiva jednovýchodná: - mají pouze jeden tvar nominativu singuláru, zakončený nejčastěji na: -ex; např. simplex -ns; např. abdūcēns -s; např. teres - u jednovýchodných adjektiv je tvar nominativu singuláru společný pro substantiva všech tří gramatických rodů Příklady spojení substantiv s jednovýchodným adjektivem simplex se substantivem M se substantivem F se substantivem N lobulus simplex articulātiō simplex crūs simplex Skloňování adjektiv 3. deklinace Adjektiva 3. deklinace se skloňují obdobným způsobem jako substantiva této deklinace. Dělí se podle typu kmene na i-kmeny a souhláskové kmeny. Pro většinu z nich je typické i-kmenové deklinační schéma. 6 Ojediněle se v lékařské terminologii vyskytují i trojvýchodná adjektiva 3. deklinace (např. ācer, ācris, ācre = ostrý, prudký). 7 Adjektiva s příponou -ior, -ius jsou tvary 2. stupně (viz výklad níže o stupňování adjektiv).

17 Skloňování i-kmenových adjektiv 3. deklinace Do skupiny i-kmenových adjektiv patří dvojvýchodná adjektiva 3. deklinace zakončená v nominativu singuláru na -is, -e a adjektiva jednovýchodná. Tvary pro maskulina a feminina se ve většině pádů 8 skloňují podle vzoru auris, pro neutra podle vzoru rēte. a) příklad skloňování spojení s dvojvýchodným adjektivem M nom. margō nāsāl-is marginēs nāsāl-ēs gen. marginis nāsāl-is marginum nāsāl-ium F nom. crista nāsāl-is cristae nāsāl-ēs gen. cristae nāsāl-is cristārum nāsāl-ium N nom. os nāsāl-e ossa nāsāl-ia gen. ossis nāsāl-is ossium nāsāl-ium b) příklad skloňování spojení s jednovýchodným adjektivem M nom. lobulus simplex lobulī simplic-ēs gen. lobulī simplic-is lobulōrum simplic-ium F nom. articulātiō simplex articulātiōnēs simplic-ēs gen. articulātiōnis simplic-is articulātiōnum simplic-ium N nom. crūs simplex crūra simplic-ia gen. crūris simplic-is crūrum simplic-ium Skloňování souhláskových kmenů adjektiv 3. deklinace Mezi souhláskové kmeny 3. deklinace patří dvojvýchodná adjektiva zakončená v nominativu singuláru na -ior, -ius. Tvar pro maskulina i feminina se skloňuje podle vzoru pulmō a tvar pro neutra podle vzoru corpus. 8 S výjimkou ablativu singuláru, kde mají koncovku -ī místo -e.

18 M nom. angulus super-ior angulī superiōr-ēs gen. angulī superiōr-is angulōrum superiōr-um F nom. fascia super-ior fasciae superiōr-ēs gen. fasciae superiōr-is fasciārum superiōr-um N nom. membrum super-ius membra superiōr-a gen. membrī superiōr-is membrōrum superiōr-um Přehled zakončení nominativu a genitivu / adjektiv 3. deklinace (i-kmeny) nom. -is/-ns/-ex (M, F) -e/-ns/-ex (N) -ēs (M, F) gen. -is -ium -ia (N) Přehled zakončení nominativu a genitivu / adjektiv 3. deklinace (souhláskové kmeny) nom. -ior (M, F) -ius (N) -iōrēs (M, F) -iōra (N) gen. -iōris -iōrum Stupňování latinských adjektiv Stupňování přídavných jmen představuje možnost vyjádřit pomocí adjektiva různé stupně téže vlastnosti. Kromě základního stupně (pozitivu) rozlišujeme druhý stupeň (komparativ) a třetí stupeň (superlativ). Komparativ se užívá při srovnání dvou subjektů pro vyjádření vyššího stupně vlastnosti, kterou označuje stupňované adjektivum. Funkcí superlativu je vyjádřit nejvyšší stupeň vlastnosti při srovnání dvou nebo více subjektů. Pravidelné stupňování

19 Latinský komparativ se tvoří příponami -ior (pro spojení se substantivy M, F) a -ius (pro spojení se substantivy N). Tyto přípony se připojují ke genitivnímu kmeni adjektiva. Komparativy jsou vždy dvojvýchodná adjektiva 3. deklinace. např. lātus, a, um: lātior, lātius Superlativy se nejčastěji tvoří připojením přípony -issimus, -issima, -issimum ke genitivnímu kmeni adjektiva. Jsou to adjektiva 1. a 2. deklinace. např. lātus, a, um: lātissimus, lātissima, lātissimum Neúplné stupňování Některé adjektivní tvary komparativu v latině pocházejí z předložek a chybí jim tvar v základním stupni (tzv. neúplné stupňování). Komparativ vytvořený od předložky ante anterior, anterius pariēs anterior gastris segmentum anterius post posterior, posterius pars posterior hēpatis forāmen ēthmoīdāle posterius īnfrā īnferior, īnferius angulus īnferior scapulae labium īnferius suprā superior, superius angulus superior scapulae labium superius Superlativ vytvořený od předložky intrā intimus, intima, intimum tunica intima oesophagī suprā suprēmus, suprēma, suprēmum concha nāsālis suprēma Nepravidelné stupňování U nepravidelného stupňování se jednotlivé stupně vytváří od odlišných kmenů adjektiva. Nepravidelně tvořené komparativy v anatomické terminologii Komparativ vytvořený od adjektiva Příklad anatomického termínu magnus, magna, magnum major, majus pelvis major forāmen majus parvus, parva, parvum minor, minus pelvis minor tūberculum minus Nepravidelně tvořené superlativy v anatomické terminologii Superlativ vytvořený od adjektiva Příklad anatomického termínu magnus, magna, magnum maximus, maxima, maximum mūsculus glūteus maximus parvus, parva, parvum minimus, minima, minimum mūsculus glūteus minimus vēnae cordis minimae Překlad stupňovaných tvarů adjektiv

20 To, že se jedná o komparativní, resp. superlativní tvary, se však u anatomických termínů v překladu do češtiny většinou neprojeví. Obtížnější je aktivní překlad do latiny s použitím major/majus, minor/minus a superlativů. Obecně platí, že se latinské komparativy používají zejména tehdy, pokud se tatáž anatomická struktura vyskytuje v protikladném umístění (labium superius/īnferius horní/dolní ret ) nebo s protikladnou mírou určité vlastnosti (tūberculum majus/minus velký/malý patrový otvor ). Superlativ odráží nejvyšší míru vlastnosti ve srovnání s obdobnými strukturami určité části lidského těla (mūsculus lātissimus dorsī široký sval zad ). latinský anatomický termín forāmina palātīna minora forāmen palātīnum majus angulus īnferior/superior scapulae mūsculus lātissimus dorsī mūsculus longissimus capitis český ekvivalent malé patrové otvory velký patrový otvor dolní/horní úhel lopatky široký sval zad dlouhý sval hlavy Odvozování latinských adjektiv příponou -ālis, -āle a -āris, -āre Latinské adjektivum s významem příslušnosti nebo vztahu k určité anatomické struktuře se nejčastěji tvoří příponami -ālis, -āle, resp. -āris, -āre, které se připojí ke genitivnímu kmeni substantiva, od něhož se dané adjektivum odvozuje. slovníkový tvar substantiva kmen substantiva odvozené adjektivum s významem příslušnosti/vztahu pariēs, pariet-is, m. pariet- parietālis, parietāle tonsilla, tonsill-ae, f. tonsill- tonsillāris, tonsillāre Přípona -āris, -āre se používá v případě, že této příponě předchází slabika obsahující hlásku l. Odvozování řeckých adjektiv příponou -icus, -ica, -icum a -eus, -ea, -eum Řecká adjektiva s významem vztahu nebo příslušnosti se nejčastěji tvoří příponami -icus, -ica, -icum nebo -eus, -ea, -eum. I tyto přípony se připojují ke genitivnímu kmeni substantiva, od kterého se adjektivum odvozuje. slovníkový tvar substantiva kmen substantiva odvozené adjektivum s významem příslušnosti/vztahu hēpar, hēpat-is, n. hēpat- hēpaticus, hēpatica, hēpaticum larynx, laryng-is, m. laryng- laryngeus, laryngea, laryngeum

21 4., 5. deklinace substantiva 4. a 5. deklinace: charakteristické znaky; skloňování (nominativ, genitiv singuláru a plurálu) latinská deminutiva odvozování adjektiv příponou -īdeus, -īdea, -īdeum nejběžnější latinské řadové číslovky Substantiva 4. deklinace Charakteristické znaky: v genitivním tvaru jsou zakončena na -ūs tvar nominativu singuláru končí na -us (M, F) nebo na -ū (N) rody substantiv: maskulina a neutra (genū, ūs, n. a cornū, ūs, n.); výjimka ženského rodu manus, ūs, f. ze zakončení základního tvaru se většinou dá rozpoznat rod substantiva: o -us (maskulina, popř. feminina) o -ū (neutra) Skloňování substantiv 4. deklinace Vzor pro maskulina a feminina 4. deklinace: prōcessus, ūs, m. nom. prōcess-us prōcess-ūs gen. prōcess-ūs prōcess-uum akuz. prōcess-um prōcess-ūs abl. prōcess-ū prōcess-ibus Vzor pro maskulina a feminina 4. deklinace: genū, ūs, n. nom. gen-ū gen-ua gen. gen-ūs gen-uum akuz. gen-ū gen-ua abl. gen-ū gen-ibus 4. deklinace je pro svůj charakteristický znak samohlásky -u- v koncovce genitivu plurálu -uum označovaná jako u-kmenová. Přehled zakončení nominativu / a genitivu / substantiv 4. deklinace nom. -us (M/F) -ū (N) -ūs (M/F) -ua (N) gen. -ūs -uum

22 Substantiva 5. deklinace Charakteristické znaky: v genitivním tvaru jsou zakončena na -ēī/-eī tvar nominativu singuláru končí vždy na -ēs rody substantiv: feminina; výjimka mužského rodu diēs, ēī, m. Skloňování substantiv 5. deklinace Vzor pro substantiva 5. deklinace: faciēs, ēī, f. nom. faci-ēs faci-ēs gen. faci-ēī faci-ērum akuz. faci-em faci-ēs abl. faci-ē faci-ēbus 5. deklinace je pro svůj charakteristický znak samohlásky -ē- v koncovce genitivu plurálu -ērum označovaná jako ē-kmenová. Přehled zakončení nominativu / a genitivu / substantiv 5. deklinace nom. -ēs -ēs gen. -ēī/-eī -ērum Latinská deminutiva Latinské zdrobněliny se obvykle vytvářejí od slovního základu připojením jedné z typických přípon: -olus, -a, -um artēria ( tepna ) artēriola ( tepénka ) -(c)ulus, a, um dēns ( zub ) denticulus ( zoubek ) -ellus, a, um cerebrum ( mozek ) cerebellum ( mozeček ) Rod derivovaného substantiva zůstává zachován. Latinská deminutiva jsou vždy substantivy 1. nebo 2. deklinace. Řecká adjektiva s příponou -īdeus, -īdea, -īdeum Pomocí řecké přípony -īdeus, -īdea, -īdeum se zpravidla vyjadřuje podobnost tvaru, např. sūtūra lambdoīdea 9 šev tvarem podobný řeckému písmenu Λ mūsculus deltoīdeus 10 sval tvarem podobný řeckému písmenu Δ cōlon sīgmoīdeum 11 tračník tvarem podobný řeckému písmenu ς os hyoīdeum 12 kost tvarem podobná řeckému písmenu υ 9 lambdoīdeus, a, um podobný řeckému písmenu Λ 10 deltoīdeus, a, um podobný řeckému písmenu Δ 11 sīgmoīdeus, a, um podobný řeckému písmenu ς

23 V anatomické nomenklatuře je velmi časté spojení takto odvozeného řeckého adjektiva se substantivem processus, např. prōcessus coracoīdeus 13 (scapulae) zobcovitý výběžek lopatky prōcessus corōnoīdeus 14 (mandibulae) věnčitý výběžek dolní čelisti prōcessus pterygoīdeus 15 (ossis sphēnoīdālis) křídlovitý výběžek klínové kosti prōcessus xiphoīdeus 16 (sternī) mečovitý výběžek hrudní kosti Latinské řadové číslovky v anatomickém názvosloví Z celé škály latinských číslovek se u anatomických termínů užívají jen číslovky řadové, nejčastěji ty, které vyjadřují pořadí : prīmus, a, um 1. secundus, a, um 2. tertius, a, um 3. quārtus, a, um 4. quīntus, a, um 5. sextus, a, um 6. septimus, a, um 7. octāvus, a, um 8. nōnus, a, um 9. decimus, a, um 10. ūndecimus, a, um 11. duodecimus, a, um 12. Řadové číslovky se skloňují jako adjektiva 1. a 2. deklinace, např. digitus quīntus, gen. digitī quīntī; vertebra septima, gen. vertebrae septimae; os tertium, gen. ossis tertiī. 12 hyoīdeus, a, um podobný řeckému písmenu υ 13 coracoīdeus, a, um zobcovitý 14 corōnoīdeus, a, um kruhovitý 15 pterygoīdeus, a, um křídlovitý 16 xiphoīdeus, a, um mečovitý

24 Předložkové pády - akuzativ latinské předložky s akuzativem akuzativ singuláru a plurálu všech latinských deklinací (substantiva + adjektiva) gramatické nepravidelnosti u klinických termínů Jazyková charakteristika klinické terminologie Stejně jako v oblasti anatomického názvosloví i v klinických termínech převládají nominativní a genitivní tvary substantiv a adjektiv. Pro klinické termíny je příznačná převaha řeckých slovních základů a použití předložkových vazeb, které nejčastěji slouží k vyjádření: a) časového souběhu nebo návaznosti Status post sectiōnem caesaream ante annōs XI factam (Stav po císařském řezu vykonaném před jedenácti lety) b) umístění, směru Metastasēs ad pulmōnēs (Druhotná ložiska rakoviny šířící se do plic) c) způsobu, charakteru, míry, účinku Frāctūra clāviculae dextrae cum dislocātiōne ad latus (Zlomenina pravé klíční kosti s posunem ke straně) d) důvodu Chēmotherapia propter carcinōma (Chemoterapie z důvodu rakoviny) e) příčiny Mors subita ē perforātiōne aortae (Náhlá smrt kvůli protržení srdečnice) Předložkové vazby v klinických termínech Latinské předložky se v lékařských termínech pojí s akuzativem nebo ablativem. Latinské předložky s akuzativem ad k, do, při intrā v, uvnitř, za, během ante před per skrz, přes, pomocí circum okolo, kolem post po, za contrā proti propter pro, kvůli

25 extrā mimo, vně secundum podle īnfrā pod suprā nad inter mezi trāns přes Latinské předložky in a sub Latinské předložky in a sub se mohou pojit s akuzativem i ablativem. V případě použití akuzativu vyjadřují směr (tzn. odpověď na otázku kam?), např. Carcinōma pancreatis in vēnam portae incrēscēns (Zhoubný nádor slinivky břišní vrůstající do vrátnicové žíly) Akuzativ singuláru (maskulina + feminina) Pro všechny koncovky v akuzativu singuláru latinských maskulin a feminin deklinace je typické koncové -m, liší se pouze v samohlásce, která tomuto -m předchází. Koncovka -am je charakteristická jen pro 1. deklinaci, koncovku -um mají maskulina a feminina 2. i 4. deklinace, koncovku -em maskulina a feminina 3. i 5. deklinace. Přehled základních koncovek akuzativu singuláru: maskulina + feminina 1. deklinace deklinace deklinace akuz. M/F -am -um -em Příklady akuzativu singuláru substantiv M/F 1. deklinace 2. deklinace 3. deklinace 4. deklinace 5. deklinace akuz. M/F post frāctūram post morbum post dolōrem post partum post diem Příklady akuzativu singuláru substantiv ve spojení s adjektivy 1., 2. a 3. deklinace akuz. M/F post spojení s adjektivem 1. a 2. deklinace amputātiōnem traumaticam propter tumōrem benignum spojení s adjektivem 3. deklinace propter morbum latentem Akuzativ plurálu (maskulina + feminina) Pro všechny koncovky v akuzativu plurálu latinských maskulin a feminin deklinace je typické koncové -s, liší se pouze v samohlásce, která mu předchází. Přehled koncovek akuzativu plurálu: maskulina + feminina 1. deklinace 2. deklinace 3. deklinace 4. deklinace 5. deklinace akuz. M/F -ās -ōs -ēs -ūs -ēs Příklady akuzativu plurálu substantiv M/F

26 1. deklinace 2. deklinace 3. deklinace 4. deklinace 5. deklinace akuz. M/F post frāctūrās post morbōs post dolōrēs post partūs post diēs Příklady akuzativu plurálu substantiv ve spojení s adjektivy 1., 2. a 3. deklinace akuz. M/F post amputātiōnēs traumaticās spojení s adjektivem 1. a 2. deklinace propter tumōrēs benignōs spojení s adjektivem 3. deklinace propter morbōs latentēs Akuzativ singuláru a plurálu (neutra) Důležité pravidlo: Substantiva středního rodu mají v nominativu a akuzativu vždy shodný tvar. Uvedené pravidlo platí v jednotném i množném čísle a týká se i adjektiv, která se substantivy středního rodu tvoří spojení (přívlastek shodný). Např. haematōma (haematoma, matis, n.) akuz. propter haematōma latus (latus, eris, n.) akuz. ad latus ulcera (ulcus, eris, n.) akuz. propter ulcera Gramatické zvláštnosti klinických termínů Postavení adjektiva specifikujícího poranění nebo onemocnění Přídavné jméno charakterizující ránu, poranění či nemoc může stát: a) těsně za substantivem, se kterým vytváří spojení: např. Frāctūra comminutīva partis proximālis ulnae lateris dextrī (Tříštivá zlomenina proximální části pravé loketní kosti) b) až na konci klinického termínu: např. Frāctūra partis proximālis ulnae lateris dextrī comminutīva Výjimky ve skloňování substantiv V klinické terminologii, jak již bylo zmíněno v úvodu této lekce, převažují řecké slovní základy. V některých případech se u řeckých slov v klinických termínech typicky uplatňují i původní řecké koncovky: např. Carcinōma baseos linguae (Rakovina spodiny jazyka) Přehled výjimek ve skloňování řeckých substantiv (původní řecké koncovky jsou vyznačeny červeně): 1. deklinace 3. deklinace nom. systol-ē diabēt-ēs bas-is gen. systol-ēs diabēt-ae bas-eos/-is akuz. systol-ēn diabēt-ēn/-am bas-in/-im abl. systol-ē diabēt-ē/-ā bas-ī

27 Podle systolē se skloňují všechna řecká substantiva 1. deklinace, která v nom. končí na -ē a v gen. na -ēs. Podle diabētēs se skloňují všechna řecká substantiva 1. deklinace, která v nom. končí na -ēs a v gen. na -ae. Podle basis se skloňují všechna řecká stejnoslabičná substantiva 3. deklinace; ve tvaru nom. jsou typicky zakončená na -sis, -xis, -ōsis. Kromě nich se podle vzoru basis skloňují tři latinská substantiva: febris, is, f. (horečka), tussis, is, f. (kašel), tūberculōsis, is, f. (tuberkulóza). U latinských slov se nepoužívají původní řecké koncovky. Specifika klinických diagnóz Pod klinickou diagnózou rozumíme rozpoznání a pojmenování choroby, resp. zranění klinickým lékařem. Klinické diagnózy mají z jazykového hlediska celou řadu specifických rysů: 1. Vyjádření pravé, levé strany V klinických diagnózách se určení pravé strany, levé strany nebo obou stran vyjadřuje opisně, a to genitivním tvarem od spojení latus dextrum/sinistrum/utrumque: vpravo = lateris dextrī(zkratka l. dx.) vlevo = lateris sinistrī (zkratka l. sin.) na obou stranách = lateris utrīusque (zkratka l. utr.) Např. Ruptūra tendinis Achillis 17 lateris dextrī (Prasknutí pravé Achillovy šlachy) 2. Vyjádření stupně poranění, onemocnění Stupeň poranění, poškození nebo onemocnění se opisuje pomocí genitivního tvaru spojení substantiva gradus s adjektivem v komparativu nebo superlativu, resp. s řadovou číslovkou: Např. Ruptūra liēnis gradūs minōris/majōris/minimī/maximī (Prasknutí sleziny menšího/většího/nejmenšího/největšího stupně) Āsthma bronchiāle gradūs prīmī/secundī/tertiī/quartī (Průduškové astma prvního/druhého/třetího/čtvrtého stupně) 3. Vyjádření zánětlivého onemocnění U pojmenování zánětlivých onemocnění se nejčastěji uplatňuje přípona -ītis (gen. -ītidis), která se připojuje ke genitivnímu kmeni substantiva označujícího postižený orgán. Např. hepatītis, ītidis, f. = zánětlivé onemocnění jater encephalītis, ītidis, f. = zánětlivé onemocnění mozku gastrītis, ītidis, f. = zánětlivé onemocnění žaludku 4. Klinická eponyma Klinická eponyma představují pojmenování nemocí, úrazů nebo zákroků s použitím vlastních jmen osobností, které se významnou měrou zasloužily o objev, popis nemoci nebo jejího příznaku či o provedení určitého lékařského zákroku a vyšetřovací metody. Např. Faciēs Hippocratica (výraz tváře těžce nemocných lidí před smrtí, pro něhož jsou typické propadlé tváře, zapadlé oči a špičatý nos; jako první jej velmi přesně popsal Hippokratés) 17 Achillēs, is, m. = Achilleus

28 Morbus Crohn (Crohnova nemoc; zánětlivé střevní onemocnění, na jehož popisu se významně podílel americký gastroenterolog Burrill Bernard Crohn) Sectiō caesarea secundum Geppert (císařský řez podle Gepperta, významného německého porodníka, který tento lékařský zákrok prosadil) 5. Užívání zkratek a akronymů Pro klinické diagnózy je typické užívání zkratek a zkratkových pojmenování vzniklých spojením začátečních písmen několika slov, resp. slovních základů, tzv. akronymů. Např. Ca colī sīgmoideī Ca = carcinōma (Rakovina esovitého tračníku) Fr. collī femoris l. sin. Fr. = frāctūra; l. sin. = lateris sinistrī (Zlomenina krčku levé stehenní kosti) St. p. TE St. p. = status post; TE = tōnsillectomiam 18 (Stav po chirurgickém odstranění mandlí) 18 tōnsillectomia, ae f. = chirurgické odstranění mandlí (jedná se o kompozitum složené ze dvou slov: tōnsilla a ectomia).

29 Předložkové pády - ablativ latinské předložky s ablativem ablativ singuláru a plurálu všech latinských deklinací (substantiva + adjektiva) slovotvorba: odvozování slov latinskými předponami Předložkové vazby s ablativem Předložkové vazby s ablativem představují druhý typ vazeb, které se uplatňují v klinických a patologických diagnózách. Např. Distorsiō articulātiōnis tālocrūrālis l. dx. cum frāctūrā malleolī mediālis comminutīva (Podvrtnutí pravého hlezenního kloubu s tříštivou zlomeninou vnitřního kotníku) Latinské předložky s ablativem: ā, ab od ē, ex z, ze; kvůli (o příčině) cum s, se, spolu prō pro dē in z, ze; s, se (shora dolů); o v; na; při (časově) sine sub bez pod (kde?) Předložky in a sub Pokud se po latinské předložce in nebo sub uplatní ablativ, jedná se o vyjádření místa (odpověď na otázku kde?, resp. pod čím?). Např. Status post amputātiōnem in crūre (Stav po amputaci [provedené] v [oblasti] bérce) sub genu = pod kolenem Ablativ singuláru Koncovku ablativu singuláru u slov 1., 2., 4. a 5. deklinace představuje ta samohláska, která je pro příslušnou deklinaci v kmeni charakteristická. 1. deklinace 2. deklinace 3. deklinace 4. deklinace 5. deklinace abl. -ā -ō -e/-ī -ū -ē Ve 3. deklinaci se v ablativu plurálu uplatňuje: I. koncovka -e: a. u substantiv mužského, ženského rodu a neuter skloňovaných dle vzoru corpus (např. cum dolōre) b. u komparativních tvarů adjektiv (např. in membrō inferiōre) II. koncovka -ī: a. u adjektiv 3. deklinace (např. cum morbō latentī) b. u neuter 3. deklinace skloňovaných dle vzoru rēte (např. cum calcārī) c. u stejnoslabičných substantiv 3. deklinace skloňovaných dle vzoru basis (např. cum narcōsī, sine febrī). Příklady ablativu singuláru substantiv

30 1. deklinace 2. deklinace 3. deklinace 4. deklinace 5. deklinace abl. cum frāctūrā cum morbō cum dolōre cum cystī cum dēcubitū cum cariē Příklady ablativu singuláru substantiv ve spojení s adjektivy spojení s adjektivem 1. deklinace spojení s adjektivem 2. deklinace spojení s adjektivem 3. deklinace abl. ex amputātiōne traumaticā ē tumōre benignō cum frāctūrā simplīcī Ablativ plurálu Shodnou koncovku ablativu plurálu mají latinské 1. a 2. deklinace (-īs) a 3. a 4. deklinace (-ibus). U substantiv 5. deklinace se v tomto pádě uplatňuje koncovka -ēbus. Přehled koncovek ablativu plurálu 1. deklinace 2. deklinace 3. deklinace 4. deklinace 5. deklinace abl. -īs -ibus -ēbus Příklady ablativu plurálu substantiv 1. deklinace 2. deklinace 3. deklinace 4. deklinace 5. deklinace abl. cum frāctūrīs cum morbīs cum dolōribus cum dēcubitibus cum cariēbus Příklady ablativu plurálu substantiv ve spojení s adjektivy spojení s adjektivem 1. deklinace spojení s adjektivem 2. deklinace spojení s adjektivem 3. deklinace abl. ex amputātiōnibus traumaticīs ē tumōribus benignīs cum frāctūrīs simplīcibus Slovotvorba odvozování slov latinskými předponami Slovotvorba zahrnuje odvozování (derivaci) slov pomocí předpon (prefixů), přípon (sufixů) a skládání slov z více slovních základů (kompozice). V této lekci je pozornost věnována odvozování slov latinskými předponami. V jejich platnosti se nejčastěji vyskytují latinské předložky. Předpony pozměňují a upravují význam odvozovaného slova nejčastěji z hlediska: a) umístění (lokalizace) b) časového zařazení (temporalizace) c) záporu (negace) d) určení, upřesnění (identifikace), např. typu, míry apod.

31 Přehled základních latinských předpon předpona význam příklad český ekvivalent ā-/ab- (abs-) od ablātiō abscessus ad- (ac-, af-, ap-, as-) při, u, do, k adhaesiō appendix ante- před antepositiō odnětí absces přilnavost, srůst přívěsek chirurgické posunutí orgánu dopředu stočení (kosti) dopředu obřezání obvod, rozsah antetorsiō circum- kolem, okolo circumcīsiō circumferentia contrā- proti contrāincīsiō chirurgický řez vedený opačným směrem, než byl původní řez com- (co-, col-, con-, cor-) cum dē- (dēs-) dis- (di-, dif-) s, se, spolu commōtiō coāgulātiō collāpsus congelātiō corrugātor ods, se (shora dolů) 1. roz- dēviātiō dēsīnfectiō dislocātiō dīlacerātiō difficilis 2. zápor ē-/ex- (ef-) z, ze, vy- ērectiō excīsiō exitus extrā- mimo, vně extrāuterīnus extrāsystolē in- (im-, il-, ir-) 1. v, na, dovnitř incīsiō irrītātiō 2. zápor immōbilitās inoperābilis illegālis īnfrā- pod īnfrāarticulāris īnfrāorbitālis inter- mezi interāctiō intermittēns intrā- uvnitř intrāvēnōsus intrānātālis ob- (oc-, op-) proti, za obstructiō occiput oppōnēns per- skrz, přes; vysoký stupeň perforāns peraciditās post- po, za posttraumaticus postmolāris prae- před praenātālis praecordium prō- vpřed prōgressīvus prōminēns otřes srážení krve selhání, zhroucení zmrznutí, omrzlina svrašťovač, vráskovač odchýlení odstranění nákazy rozmístění, posun roztržení nesnadný, obtížný vzpřímení, ztopoření vyříznutí smrt (odchod) mimoděložní předčasný srdeční stah řez, naříznutí dráždění nepohyblivost neoperovatelný nezákonný podkloubní podočnicový vzájemné působení přerušovaný nitrožilní vzniklý při porodu uzavření, překážka záhlaví opačný, stavějící se proti prostupující, pronikající překyselení poúrazový ležící za stoličkou před narozením oblast před srdcem postupující, šířící se vyčnívající

32 re- znovu, opět, zpět resūtūra remittēns opakované sešití dočasně ustupující sub- (suc-, suf-, sup-, sus-) pod, dole; nižší stupeň sublinguālis succesīvus sufficiēns suspīciō suppresiō subfebris podjazykový postupný, další, následný postačující, dostatečný podezření potlačení, zapomenutí (např. bolestného zážitku) zvýšená teplota super-, suprā- nad superficiālis suprāspīnātus povrchový nadhřebenový trāns- přes, pře- trānsfūsiō přelévání Specifika klinických diagnóz Vyjádření podezření nebo přesvědčení lékaře o platnosti stanovené diagnózy V klinických diagnózách se míra jistoty lékaře o platnosti stanovené diagnózy vyjadřuje opisem. V případě podezření (nižší stupeň jistoty) se užívá výrazu suspīciō + genitivní tvar názvu nemoci, poruchy nebo poranění, resp. odvozené adjektivum suspectus, a, um ve funkci shodného přívlastku. Pro vyjádření přesvědčení lékaře (vyšší stupeň jistoty) o platnosti diagnózy se uplatňuje postponované adverbium vērīsimiliter (častěji ve zkratce vs.). Např. Suspīciō commōtiōnis cerebrī, resp. Commōtiō cerebrī suspecta (Podezření na otřes mozku) Commōtiō cerebrī, vs. (Pravděpodobný otřes mozku)

33 Slovotvorba (derivace slov) slovotvorba: odvozování slov řeckými předponami a příponami slovotvorba: shrnutí a doplnění (odvozování slov latinskými příponami) Slovotvorba odvozování slov řeckými předponami Řecké předpony mají obdobnou funkci jako latinské prefixy probírané v 7. lekci. Slouží k pozměnění významu základového slova z hlediska označení místa, času, identifikace nebo negace. Většina řeckých prefixů pochází z předložek. Přehled základních řeckých předpon předpona význam příklad český ekvivalent a- (an-) zápor apnoē anaemia zástava dechu chudokrevnost ana- 1. opět, znovu 2. rozanastomōsis analysis spojení, propojení rozklad anti- (ant-) proti antisēpsis ničení choroboplodných zárodků dezinfekcí apo- od, pryč apophysis výrůstek, hrbolek kosti cata- z, ze (shora dolů) catarrhus katar (zánět sliznice provázený tvorbou sekretu) dia- (di-) 1. roz- 2. skrz 3. mezi diagnōsis diabētēs diencephalon rozpoznání (nemoci) úplavice mezimozek dys- porucha, obtížnost dystrophia dyspnoē porucha výživy dušnost, namáhavé dýchání ec-, ecto-, exo- vně, mimo ectopia chybné uložení orgánu mimo své obvyklé místo en- (em-) v, dovnitř encephalon embolia mozek vmetnutí endo- (end-) uvnitř endocardium srdeční nitroblána epi- (ep-) na, nad, při epidermis epigastrium epicardium pokožka nadbřišek přísrdečník eu- hyper- hypo- (hyp-) meta- (met-) dobře, normální stav 1. nad (místně) 2. zvýšená činnost 1. pod (místně) 2. snížený stupeň 1. za, po 2. změna 1. při, vedle eupnoē euthanasia hypertonia hypertrophia hypophysis hypotrophia metencephalon metastasis metabolismus para- (par-) paramētrium parasītus 2. podobnost paratȳphus peri- kolem, okolo periosteum pericardium normální dýchání důstojné ukončení života zvýšený tlak, napětí zbytnění, zvětšení mozkový podvěsek podvýživa zadní mozek druhotné ložisko látková přeměna děložní vazivo příživník, parazit onemocnění podobné tyfu okostice osrdečník pro- před prognōsis předpověď syn- (sy-, sym-) s, se, spolu synostōsis kostěný srůst sousedních