MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2013 LADA KLIMEŠOVÁ

2 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství Škůdci léčivých rostlin čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) Bakalářská práce Vedoucí práce: doc. Ing. Hana Šefrová, Ph.D. Vypracovala: Lada Klimešová Brno 2013

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci s názvem Škůdci léčivých rostlin čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MENDELU v Brně. dne.. podpis autora

4 PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala vedoucí bakalářské práce doc. Ing. Hana Šefrové, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a připomínky při zpracování své bakalářské práce.

5 ABSTRAKT Škůdci léčivých rostlin čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) V arboretu Mendelovy univerzity v Brně byl během vegetační sezóny v roce 2012 sledován výskyt škůdců na léčivých rostlinách čeledi hvězdnicovitých. Bylo kontrolováno jedenáct druhů hvězdnicovitých rostlin. Celkem bylo zjištěno 13 škůdců, 12 druhů hmyzu a jeden zástupce slimáčků. Z hmyzu deset druhů patří do řádu polokřídlých (Hemiptera) a dva druhy patří mezi brouky (Coleoptera). Nejvyšší početnosti dosáhla mšice slívová Brachycaudus helichrysi (Kaltenbach, 1843). Nejčastěji se vyskytovala mšice slívová, mšice maková a pidikřísek zemákový, každý z nich byl zaregistrován na třech druzích rostlin. Nejčastěji napadenou rostlinou byl pelyněk pravý (Artemisia absinthium L.), na které bylo zaregistrováno šest druhů škůdců. Na rostlinách nebyla pozorována žádná vážnější poškození. Proti škůdcům nebyl nutný regulační zásah. Klíčová slova: léčivé rostliny, škůdci, hvězdnicovité ABSTRACT Pests of Asteraceae Family Medicinal Plants During 2012 growing season, pests presence on Asteraceae family medicinal plants was monitored in Mendel University Arboretum. There were eleven Asteraceae species observed. On the whole, 13 pests of 12 insect species and one specie of Deroceras family were found. Ten insect species fall within Hemiptera order and the remaining two species come under Coleoptera. Brachycaudus helichrysi (Kaltenbach 1843) was the most frequent pest. Brachycaudus helichrysi, Aphis fabae Scopoli, 1763 and Empoasca pteridis (Dahlbom, 1850) were the most common, each of them ascertained at three plant species. Artemisia absinthium L. was affected most often in its case six pest species were registered. No serious deterioration was found on plants. No intervention against the pests was necessary. Keywords: medicinal plants, pests, Asteraceae

6 OBSAH 1 ÚVOD LITERÁRNÍ PŘEHLED Charakteristika rostlin čeledi hvězdicovitých (Asteraceae) Význam a využití rostlin z čeledi hvězdnicovitých Chemické obranné látky rostlin vůči škůdcům Účinné látky v hvězdnicovitých Hmyz vázaný na hvězdnicovité Polokřídlí Hemiptera Třásnokřídlí Thysanoptera Brouci Coleoptera Dvoukřídlí Diptera Motýli Lepidoptera Metody ochrany léčivých rostlin CÍL PRÁCE METODIKA Charakteristika studijní plochy Sledování škůdců VÝSLEDKY Charakteristika zjištěných druhů škůdců Polokřídlí (Hemiptera) Brouci (Coleoptera) Slimáčkovití (Agriolimacidae) ZÁVĚR PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY PŘÍLOHY... 42

7 1 ÚVOD Léčivé rostliny jsou sbírány nebo jsou pěstovány pro terapeuticky účinné látky, které mají využití v humánní a veterinární medicíně, potravinářském průmyslu, kosmetickém průmyslu a parfumerii. Zemědělská produkce léčivých a kořeninových rostlin se v České republice rozvinula ve 2. polovině 19. století. Po roce 1989 došlo k poklesu jejich pěstování. Na našem území lze pěstovat zhruba 190 druhů léčivých a kořeninových rostlin, ale je pěstováno asi jen 50 druhů na ploše ha. Největší plochy léčivých rostliny jsou v Pardubickém, Moravskoslezském, Jihomoravském, Plzeňském kraji a v kraji Vysočina. Nejčastěji pěstovanými druhy jsou kmín kořenný (Carum carvi L.), námel (Claviceps purpurea Fr. Tul.) a ostropestřec mariánský (Sylibum marianum L. Gaertner) (Neugebauerová, 2006). Převážná většina literatury o léčivých rostlinách je zaměřena na jejich využití a pěstování (Příhoda, 1973; Neugebauerová, 2006), případně na využití extraktů léčivých rostlin jako pesticidů (Pavela, 2011). Ochrana pěstovaných léčivek bývá zanedbávána kvůli menším zkušenostem se škůdci a chorobami než u polních a zahradních kultur (Neubauer, Klimeš, 1987). Léčivé rostliny jsou pěstovány na malých plochách, proto nebývají napadeny v tak velkém rozsahu jako polní plodiny. Navíc obsahují obranné látky vůči patogenům a škůdcům. Proto nebývá nutná chemická ochrana a postačí dodržování agrotechnických zásad. Má práce se týká léčivých rostlin z čeledi hvězdnicovitých, na kterých jsem se během vegetačního období roku 2012 v arboretu Mendelovy univerzity snažila pozorovat škůdce. Větší část práce je zaměřená na hromadění informací z literatury o pěstování, využití, obsahových látkách, škůdcích a ochraně léčivých rostlin. 7

8 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Charakteristika rostlin čeledi hvězdicovitých (Asteraceae) Čeleď hvězdnicovitých zahrnuje vytrvalé, dvouleté a jednoleté byliny, rostoucí téměř po celém světě. Zřídka se jedná o keře, stromy a liány, případně tropické sukulenty. Rostliny z čeledi hvězdnicovité syntetizují silice, balzámy a latexy, zásobní látkou zastupující škrob je inulin. Jedná se o nejbohatší čeleď krytosemenných rostlin, která je na našem území zastoupena 72 rody (Plenka, 1960; Baloun, Jahodář, 1989; Řepka, Koblížek, 2000) Význam a využití rostlin z čeledi hvězdnicovitých Hvězdnicovité jsou hospodářsky významnou čeledí, do které patří olejniny, zelenina a pícniny, okrasné a léčivé rostliny (Řepka, Koblížek 2000). Mezi olejniny patří slunečnice roční (Helianthus annuus L.), která je pro semena využívána i v lidovém léčitelství, a světlice barvířská (Carthamus tinctorius L.), užívaná navíc jako léčivá rostlina. Z květů světlice barvířské se získává červené a žluté barvivo (Bremnessová 2003). Mezi hvězdnicovité využívané jako zelenina patří salát hlávkový, salát římský, salát ledový, štěrbák, čekanka, černý kořen, artyčoky a kardy (Petříková 2006). Některé druhy hvězdnicovitých jsou označovány jako plevelné, například heřmánek pravý (Matricaria chamomilla L.), pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris L.), řebříček obecný (Achillea millefolium L.) a starček obecný (Senecio vulgaris L.) (Procházka, 1997). Čeleď hvězdnicovité zahrnuje i některé jedovaté rostliny, například lociku jedovatou (Lactuca virosa L.), obsahující laktucin, toxický pro člověka a domácí zvířata, starček přímětník (Senecio jacobaea L.), který obsahuje jedovaté alkaloidy, a vratič obecný (Tanacetum vulgare L.) v němž je jedovatý thujon (Jirásek, 1957). Jako léčivky jsou pěstovány heřmánek pravý (Matricaria chamomilla L.), měsíček zahradní (Calendula officinalis L.), pelyněk brotan (Artemisia abrotanum L.), estragon, kozalec (Artemisia dracunculus L.), heřmánek římský (Anthemis nobilis L.), oman pravý (Inula helenium L.), pelyněk pravý (Artemisia absinthium L.) (Písařík, 1950), rmen sličný (Chamaemelum nobile L.) (Neubauer, Klimeš, 1987), řebříček chlumní (Achillea collina Hemerl), lopuch větší (Arctium lappa L.), benedikt lékařský 8

9 (Cnicus benedictus L.), ostropestřec mariánský (Sylibum marianum L. Gaertner), třapatka nachová (Echinacea purpurea L. Moench), třapatka úzkolistá (Echinacea angustifolia L.) a leuzea saflorová (Leuzea carthamoides Willd.) (Neugebauerová, 2006). Pěstování léčivých, aromatických a kořeninových rostlin má v České republice svoji tradici, prošlo změnou, která je dána poptávkou. Trh ovlivňuje hlavně Německo. Zájem o pěstování léčivých rostlin stoupá vlivem větší spotřeby a rostoucí poptávky zpracovatelů. V roce 2003 byla sklizňová plocha léčivých rostlin 5162 ha (SMEP, 2003). Farmaceutický průmysl v České republice zpracovává zhruba 240 druhů léčivých a kořeninových rostlin. Rostliny se sbírají, dovážejí nebo pěstují (Neugebauerová, 2006) Chemické obranné látky rostlin vůči škůdcům Pro existenci zelených rostlin je potřebná voda, vzduch, sluneční záření a některé minerální látky. Při fotosyntéze se vytvářejí nejjednodušší organické sloučeniny. Vzniklé organické sloučeniny se dělí na primární a sekundární. Primárními jsou sacharidy, lipidy a bílkoviny. Sekundární sloučeniny, z nichž některé mají specifický účinek a jsou tvořené při sekundární výměně látek. Nemají však rozhodující význam pro živost rostlinného organismu. Mezi sekundární organické sloučeniny patří glykosidy, flavonoidy, saponiny, třísloviny, alkaloidy, éterické oleje a především fytoncidy. Fytoncidy jsou látky s různým chemickým složením, které mohou mít schopnost usmrcovat některé mikroorganismy. Jsou obsaženy v téměř všech rostlinách a mívají obrannou funkci, chrání rostliny před patogeny a škůdci. Ve vyšší míře jsou obsaženy například v česneku, cibuli, citronu a v borovicových vrcholcích (Pamukov, 1986). Dalšími produkty sekundárního metabolismu jsou balzámy, pryskyřice a hořčiny. Zvláště bohaté na hořčiny jsou hvězdicovité (Jirásek, Starý, 1986). Dále rostliny pro svoji ochranu tvoří jedovaté látky, charakteristické pro určitý druh rostliny, nebo se mohou vyskytovat u více rostlinných druhů. Základem je účinek čerstvé rostliny, sušením mnohé z nich ztrácejí účinek částečně nebo úplně. Naše jedovaté rostliny obsahují alkaloidy, glykosidy, saponiny, silice, pryskyřičné látky, hořčiny, toxalbuminy, kyseliny jiné organické látky. Metabolismus i tvorba chemických sloučenin neprobíhají u daného druhu stejně během jeho života. Umístění rostliny v areálu zeměpisného rozšíření dru- 9

10 hu, stanoviště, stadium vývoje i stáří jednotlivých orgánů rostliny mají zásadní vliv na typ metabolismu a toxicitu rostliny (Pamukov, 1986). Pro odpuzování hmyzu se pěstuje pažitka (Allium schoenoprasum L.). Extrakt z pažitky je účinný jako postřik proti mšicím a houbovým chorobám. Yzop lékařský (Hyssopus officinalis L.) se pěstuje v blízkosti zelí, aby odpudil bělásky zelné. Šanta kočičí (Nepeta cataria L.) v blízkosti zeleniny odpuzuje dřepčíky (Bremnessová, 2003) Účinné látky v hvězdnicovitých Příčinami poškození rostlin mohou být choroby, nedostatek živin, nepříznivé prostředí nebo nevhodná vyčerpaná půda. Onemocnění rostlin lze rozdělit na choroby neparazitárního původu, infekčního původu a třetí velmi širokou skupinou je poškození rostlin škůdci, hmyzem, roztoči, hlísticemi, měkkýši a obratlovci (Lokaj, Šafránková, 1995). Praktické využití mají následující druhy hvězdnicovitých: Vratič obecný (Tanacetum vulgare L) je jedovatý pro hmyz. Jedovaté jsou především úbory. Obsahuje jedy kontaktní, tedy stačí, aby se jich hmyz dotknul, a hyne (Jirásek, 1957). Ostatní hvězdnicovité odpuzující škodlivé organismy např. aksamitník rozkladitý (Tagetes patula L.), jehož kořenové výměšky odpuzují hlístice, zničí detektor hlístic pro poznání bramborových kořenů. Sušené listy řimbaby obecné (Pyrethrum parthenium L.) odpuzují moly. Rozdrcené sušené listy kopretiny starčkolisté (Chrysanthemum cinerariifolium Trevir) se užívají jako repelent proti škodlivému hmyzu, štěnic, švábů, much, komárů a mšic. Pelyňky (Artemisia sp.) jsou účinné proti molům, v blízkosti zelí a kapusty odpuzují bělásky zelné (Bremnessová, 2003). Řimbaba starčkolistá (Chrysanthemum cinerariifolium Vis.), řimbaba šarlatová (Chrysanthemum coccineum Willd.) Nejvýznamnějšími účinnými látkami, které řimbabové extrakty obsahují, jsou pyretriny. Na hmyz účinkují okamžitě. Pyretrinové přípravky fungují jako kontaktní jed. Jsou z nich vyráběny přípravky proti žravým a savým škůdcům. Například proti mšicím, třásněnkám a křísům (Pavela, 2011). Leuzea saflorová (Leuzea carthamoides Willd. Dittrich) Kořen obsahuje steroidní látky, silice a třísloviny. Semena obsahují také steroidní látky (Neugebauerová, 2006). Nejvýznamnější skupinou látek, které rostlina obsahuje, jsou 10

11 ekdysteroidy, flavonoidy a guajanolidy. Účinek fytoekdysteroidů na hmyz je protipožerový a insekticidní. Způsobují mortalitu a u mšic snižují plodnost. Extrakt ze semene a kořene má repelentní a protipožerový účinek na mandelinku bramborovou a mšici (Pavela, 2011). Vratič obecný (Tanacetum vulgare L.) Účinné látky, které vratič obsahuje, jsou éterické oleje, třísloviny a hořčiny. Nálev a odvar se užívá proti škodlivému hmyzu. Odvar z vratiče obecného se užívá například proti květopasu jahodníkovému a píďalce podzimní (Lokaj, Šafránková, 1995). 70% složkou silice je jedovatý thujon. Silice a extrakty jsou užívány proti molům, vším a blechám. Extrakty působí i repelentní. Odpuzuje komáry a jiný bodavý hmyz (Pavela, 2011). Heřmánek pravý (Matricaria recutita L.) Využívanou částí rostliny jsou především květy. Obsahují silici, ve které je chamazulen a bisabolol. Dalšími obsaženými látkami jsou třísloviny a kyselina valerová (Iburg 2004). Hlavní účinná látka heřmánku je matricin, en-in-dicykloether a bisabolol. Biologicky významnou aktivní složku zastupují flavonoidy (Příhoda, 1973). Extrakt z květů se užívá proti mšici krvavé a rostlinný macerát pro posílení rostlin (Lokaj, Šafránková, 1995). Nestařec (Ageratum sp.) Extrakt je účinný proti žravým škůdcům. Užívá se proti housenkám motýlů či larvám mandelinky bramborové (Pavela, 2011). Pelyňky (Artemisia sp.) Pelyněk pravý (Artemisia absinthium L.) obsahuje éterické oleje, thujon, felandren, kasinem i chamazulen. Hořčinami jsou absinthin a anabsinthin. Pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris L.) má v nati silice a hořčiny. V kořenech jsou třísloviny, pryskyřice a inulin. Silice obsahuje 1,8-cineol, kimonem, terpinolen, thujon, linalool a geraniol. (Příhoda, 1973). Extrakt z kvetoucí natě pelyňků se užívá proti mšicím, sviluškám a molicím. Je účinný i proti housenkám běláska zelného (Pavela 2011). Prokvašený vodní výluh proti mravencům, housenkám a mšicím. Nálev a odvar z rostlin proti mšicím a obaleči jablečenému (Lokaj, Šafránková, 1995). 11

12 Aksamitník (Tagetes sp.) Extrakt z aksamitníku se používá jako prevence proti chorobám a škůdcům. Při pravidelném používání působí repelentní a protipožerově na housenky běláska zelného, zápředníčka polního a můru zelnou. Na larvy mandelinky bramborové. Na larvy i dospělce mouchy domácí. Přímo působí na mšice, svilušky, molice a mladé housenky běláska zelného, můry zelné a zápředníčka polního (Pavela, 2011). Řebříček chlumní (Achillea collina Heimerl) Obsahuje proazulen achilicin, hořčiny, třísloviny a flavonoidy (Neugebauerová, 2006). Řebříček obecný (Achillea millefolium L.) Obsahuje fytosteroly a stigmasterol. Květy obsahují účinné látky, guajanolidy. V éterickém oleji je chamazulen (Příhoda, 1973). Lopuch větší (Arctium lappa L.) Obsahuje glykosidy, slizy, hořčiny, silice a polysacharidy (Neugebauerová, 2006). Lopuch plstnatý (Arctium tomentosum Mill.) V plodech je glykosid arctiin. Listy obsahují germakranolid arktiopikrin. V kořenech jsou bakteriostaticky a fungicidně účinné sloučeniny (Příhoda, 1973). Ostropestřec mariánský (Silybum marianum Gaertn.) Obsahuje flavonoidy, histamin, hořčiny a sacharidy. V oplodí kyselina linolová a linoleová (Neugebauerová, 2006). Měsíček lékařský (Calendula officinalis L.) Obsahuje flavonoidy, saponiny, silice a kyselinu salicylovou (Neugebauerová, 2006). Podběl lékařský (Tussilago farfara L.) Obsahuje hyperin a rutin a látky karotenoidní povahy. Taraxathin a komplex karotenoidů, které jsou vázané na vyšší mastné kyseliny. Jsou jimi kyselina myristová, laurová, palmitová a stearová. Květy a listy obsahují triterpenoidní glykosidy. V listech jsou fytosteroly (Příhoda, 1973). 12

13 Smetanka lékařská (Taraxacum officinale Web.) Obsahuje volné mastné kyseliny, cholin, fytosteroly a triterpenoidní látky, laktucin a laktukopikrin, kaučuk a pryskyřici. 2.2 Hmyz vázaný na hvězdnicovité Polokřídlí Hemiptera Klopuška hajní Apolygus lucorum (Meyer-Dür, 1843) Morfologie Vejčitý tvar těla, které je jednobarevné trávově zelené. Tělo pokryté jemnými chloupky, silně vyklenuté. Krátká dopředu skloněná hlava s velkýma očima. Temeno vzadu jemné kýlovité. Tykadla jsou dlouhá a pokrytá světlými chloupky. Druhý článek je na konci tmavý, třetí a čtvrtý černý, báze třetího je světlejší. Druhý článek je o málo kratší, než šířka štítu. Štít je lesklý, jemně a bezbarvě tečkovaný. Štítek je také lesklý a příčně vrásčitý. Klín je jednobarevný, spodní strana je jednobarevná se světlými chloupky. Nohy jsou zelené, zadní stehna černá. Velikost samce je 5,0 5,5 mm, samice je větší, její velikost může být až 5,85 mm. Vajíčka jsou po nakladení žlutošedá, protáhlá, prohnutá. Bionomie Nalézá se v suchých biotopech bez stromů. Hojně žije na polích, loukách, úhorech, kde rostou vratiče, pelyňky, kopřivy, pcháče, bodláky, bolševníky a andělika. Na těchto místech často tvoří početné populace. Dospělce najdeme od poloviny července do září. Samičky kladou vajíčka v řadách pod květenství do lodyh pelyňku. Přezimují vajíčka. Hospodářský význam Tento druh není hospodářsky významný. Škodí na léčivých a aromatických rostlinách, například na heřmánku lékařském. Na pelyňku pravém vyvolává kadeřavost listů (Miller, 1956). Klopuška chlupatá Lygus rugulipennis (Poppius, 1911) Morfologie Tělo klopušky chlupaté je vejčité. Na horní straně je světle pýřité. Matné a na první pohled šedivé. Hustě tečkované. Hlavu má krátkou a velké oči. Základní barva je bělavě 13

14 zelená, nahnědlá. Může být šedá, načervenalá až načernalá. Kresby nebývají ostře ohraničené. Má poměrně silná tykadla. Stehna trnitá, před koncem mají dva tmavší prstence. Tmavě skvrnité bývají holeně u kořene. Jsou na nich silné černé trny. Je velká 4,7 5,7 mm (Javorek, 1978). Samci jsou štíhlejší než samice a také tmavší. Vajíčka jsou šedožlutá, žlutavě zelenošedá a rovná. Víčko vajíčka je oválné. Ploché a tenké, na povrchu je hladké, lesklé s tečkami (Miller, 1956). Bionomie Je rozšířena po palearktické oblasti. U nás je velmi hojným druhem. Žije ve volných a v otevřených krajinách, kde nejsou husté stromy. Přesto k přezimování vyhledává lesy, především jehličnaté. Přezimují imaga, zimoviště opouštějí na začátku května. Od poloviny května odlétají na louky a pole. Poté se hojně vyskytují na krajích polí s obilím. Zastihneme je na močálovitých loukách a na mezích. Před nástupem zimy mění barvu. Od půlky října se šedozelená barva polokrovek mění u samic na červenavou. Barva samců je tmavší. V květnu začínají být samice světlejší a na konci května jsou šedozelené. Samci jsou pořád stejně tmavé barvy. Klopuška chlupatá je polyfág. Na podzim přeletuje obv. do jehličnatých lesů a na jaře saje na jehlicích borovic, na borůvkách apod. Důležitou živnou rostlinou je heřmánek vonný. Saje na jeteli prostředním a kopřivě dvoudomé. Do jejich lodyh klade vajíčka. Vývoj dokončuje na začátku července. Koncem srpna začíná migrace dospělců do lesů, přesun pokračuje do podzimu. Hospodářský význam Klopuška chlupatá saje na velkém množství druhů rostlin. Menší škody vznikají sáním na obilninách. Dále na rybízu a chrysantémách (Miller, 1956). Škodí také na řadě léčivých rostlin. Vyskytuje se na divizně velkokvěté, heřmánku lékařském, rulíku zlomocném a libečku lékařském. Saje na lodyhách i poupatech. Sání vyvolává výron šťávy, která na vzduchu černá (Neubauer, Klimeš, 1987). Mšice maková Aphis fabae (Scopoli, 1763) Morfologie Bezkřídlá živorodá samička má tělo široce vejčité, klenuté a téměř nahé. Dobře vyvinuté postranní bradavky na předohrudi. Barva je černozelená nebo hnědočerná, černé oči. Bílá tykadla s černými konci jsou poměrně krátká. Sifunkuli tvoří asi jednu šestinu délky těla, jsou válcovité a černé. Ke konci se slabě ztenčují. Chvostek je téměř o polovinu kratší než sifunkulus, černý, tupý a ochlupený. Nohy bílé s černými chodidly. Délka těla 14

15 je 2,15 2,2 mm, tykadla měří 1,35 mm, sifunkuli 0,3 mm a chvostek 0,25 mm. Okřídlená živorodá samička se podobá bezkřídlé. Oproti bezkřídlé je protáhlejší a štíhlejší. Hlava a hruď je černá, zadeček tmavozelený s úzkými černými příčnými proužky, oči černé. Černá tykadla, na bázi třetího článku jsou světlehnědá. Sifunkuli jsou tlusté, válcovité a šupinkaté. Na bázi jsou širší. Délka těla je 2,6 mm. Tykadla jsou 1,9 mm dlouhá, sifunkuli 0,27 mm a chvostek 0,15 mm. Neokřídlené vejcorodé samičky a okřídlení samci mají stejné zbarvení jako živorodé samičky. Vejcorodá samička má velmi ztlustlé zadní holeně. Nymfy okřídlenců mají na zadečku černé barvy 4 5 párů bělavých skvrn na stranách. Nepravidelné skvrny na hřbetě (Miller, 1956). Bionomie Na jaře se líhnou larvy, které dospívají v tzv. mšice zakladatelky. Jsou bezkřídlé a živorodé. Dávají na zimních hostitelských dřevinách vznik dalším pokolením živorodých samiček (Neubauer, Klimeš, 1987). Larvy se líhnou na brslenu, kalinách a pustorylu z přezimujících vajíček až průměrná denní teplota stoupne na 7 9 C. Mšice jsou na rubu listů. Způsobují svinování a deformace. U brslenu a jasmínu jsou listy silně pokroucené a velmi znetvořené. U kalin je svinování slabší. Zpočátku jsou v koloniích pouze bezkřídlé živorodé samičky, později, kdy se pletiva stávají hrubšími, se rodí okřídlené samičky, které přeletují na jiné byliny. Může to být opět brslen nebo kalina, kde se usazují a zakládají druhotné kolonie, ale pouze jsou-li na těchto keřích mladé výhonky. Mezi druhotné rostliny patří velké množství druhů. Jen na některých se mohou zdárně vyvíjet. Takové jsou například mák, koňský bob, cukrová řepa, merlíky, lebedy, kopřiva a bodlák. Mšice nikdy nežijí na lilku černém. Při vhodných podmínkách trvá vývoj generace jen 8 10 dní. Na podzim se rodí okřídlené gynopary. Ty se vracejí na brsleny, na nichž zplozují larvy, které dospívají v neokřídlené vejcorodé samičky. K nim přiletí samci vyvinutí na bylinách, páří se se samičkami, které pak kladou zimní vajíčka. První vajíčka jsou již v září. Samičky kladou do prvních mrazů. Plodnost vejcorodých samiček je nevelká, protože počet vajíček na jednu samičku je 4 7. Na keřích vajíčka přezimují (Miller, 1956). Hospodářský význam Mšice maková je mezi nejrozšířenějšími druhy mšic. Vyskytuje se na řadě zemědělských plodin i na planě rostoucích rostlinách. Napadá pěstované léčivé rostliny. Ztráty na výnosech způsobuje u heřmánku lékařského, benedyktu lékařského, rmenu sličného, měsíčku zahradního, náprstníku vlnatého a reveně dlanité (Neubauer, Klimeš, 1987). 15

16 Mšice maková je významným škůdcem cukrové řepy. Vážně škodí na máku, koňském bobu a jarní vikvi. Na lodyhách a listech jsou velké kolonie, které negativně působí na rozvoj rostlin. Listy se podélně svinují, rostliny jsou opožděné ve vývoji, chřadnou a žloutnou. Při napadení řepy klesá cukernatost. Váha bulvy je menší. U semenaček se velmi snižuje kvalita semene (Miller, 1956). Mšice maková je přenašeč virové mozaiky řepy (Hrudová, 2006). Mšice slívová Brachycaudus helichrysi (Kaltenbach, 1843) Morfologie Bezkřídlá živorodá samička je oválná, dozadu zúžená. Její délka je 1,6-2 mm. Krátká tykadla, jen asi jako čtvrtina tělesné délky. Sifunkuli tlusté, krátké. U báze mírně napuchlé. Chvostek je zpravidla kryt zadečkem. Na každé straně má dva chloupky. Barva je zelená nebo olivově hnědá. Povrch těla je pokrytý voskovou moučkou. Oči hnědé, tykadla zelená, na konci jsou tmavší. Chvostek je zelený. Okřídlená živorodá samička má tykadla dlouhá jako tělo. Delší chvostek se třemi štětinkami po každé straně. Sifunkuli jsou kratší než 5. článek tykadel, válcovité. Hlava s hrudí jsou černé. Zadeček zelené barvy se hřbetní skvrnou. Před ní bývají příčné skvrny. Po stranách čtyři skvrnky. Tykadla jsou tmavohnědá až černá. Žlutozelené nohy s černými holeněmi a chodidly. Délka těla 1,4 1,7 mm (Miller, 1956). Bionomie Primárními rostlinami jsou slívy (Prunus domestica). Sexuales bývají na švestkách a slívách na podzim. Tam oplodněné samičky kladou vajíčka k bázi pupenů. Vajíčka mají zpočátku zelenou barvu, potom zčernají. Na jaře se z vajíček líhnou zelené mšice. Dorůstají v hnědé zakladatelky, které sají na bázi květních pupenů. Larvy rozené zakladatelkami jsou na rubu mladých listů. V dubnu a začátkem května dospívají. Listy se znetvořují a svinují po celé délce působením slin. Listy, které jsou zdeformované, tvoří často celá hnízda. Zelené mšice začínají v červnu rodit larvy. Ty dospívají v okřídlené samičky, které se stěhují na byliny. Hlavně na hvězdnicovité (lopuchy, rmeny, řebříček, pelyňky, chrpy, bodláky, pcháče a kopretiny). Množení probíhá až do podzimu, kdy se okřídlené gynopary vracejí na primární rostliny. Na nich rodí larvy, které dospívají ve vejcorodé samičky. Poté se objevují okřídlení samci. Dojde je kopulaci. V říjnu, případně až v listopadu kladou samičky vajíčka. Zimní vajíčka, která přezimují (Miller, 1956). Hospodářský význam 16

17 Je vážným škůdcem švestek a slív. Listy jsou znetvořené, které následně hnědnou a opadávají. Plodnost stromů se tím snižuje. Zhoršuje se i jakost ovoce. Hynou mladé výhonky. Opakovaná napadení několik let za sebou mohou způsobit úhyn stromů (Miller, 1956). Mšice bodláková Brachycaudus cardui (Linné, 1758) Morfologie Bezkřídlá živorodá samička je v obryse oválná, délka 2-2,3 mm. Délka tykadel tvoří asi polovinu těla. První článek tykadla je delší než druhý. Báze šestého článku je dlouhá skoro jako polovina pátého. Sifunkuli válcovité, tlusté. Dlouhé jako čtvrtý článek. Černý chvostek, dlouhý jako zadní chodidlo a po každé straně tři chloupky. Zbarvení různé, od tmavozelené, přes žlutou, hnědou až hnědočernou. Na zadečku má větší tmavou skvrnu, za kterou jsou další 2-3 menší skvrnky. Tykadla mají stejnou barvu jako tělo, až na bázi a vrchol, které jsou černé. Sifunkuli i chvostek jsou černé. Nohy stejné barvy jako tělo. Chodidla, konce stehen a holeně jsou černé. Okřídlené živorodé samičky jsou žlutozelené nebo tříslově hnědé. Hlava a hruď černé. Na zadečku jsou černé skvrny. Tykadla kratší než tělo, černá. Bionomie Kolonie mšic od jara na listech a šťavnatých výhoncích. Virginogenie přežívají především na hvězdnicovitých rostlinách, pak na brutnákovitých. Primárními hostitelskými rostlinami jsou slívy. Hospodářský význam Mšice bodláková je rozšířená, hojná a velmi škodlivá. Škodí na slívách a léčivých rostlinách (heřmánky, kostival) (Miller, 1956). Pidikřísek zemákový Empoasca pteridis ( Dahlbom, 1850) Morfologie Světlezelený, dlouhý 3 3,5 mm. Je často zaměňován s podobným s pidikřískem zelenavým, které je téměř stejně veliký. Od pidikříska zemákového se liší průhledným vrcholem křídla (Zahradník, 1987). 17

18 Bionomie Žijí na různých kulturních rostlinách, na kterých prodělávají vývoj (Miller, 1956). Mohou přezimovat na zaschlých a přezimujících růžicích náprstníku, které poslouží jako úkryt pro dospělce (Neubauer, Klimeš, 1987). Hospodářský význam Larvy i dospělci škodí sáním buněčných šťáv, mohou být přenašeči virových chorob. Pidikřísek zemákový napadá brambory a řepy (Miller, 1956). Nachází se i na obilninách a lučních porostech. Škodí na léčivých rostlinách, napadá především náprstník vlnatý, mátu peprnou a heřmánek lékařský. Míra škodlivosti závisí na intenzitě výskytu (Neubauer, Klimeš, 1987). Pidikřísek zelenavý Empoasca flavescens (Fabricius, 1794) Hospodářský význam Napadá léčivé rostliny a poškozuje ovocné stromy (Neubauer, Klimeš, 1987). Na listech chmelu a révy vyvolává světlou až žlutohnědou skvrnitost (Miller, 1956). Pidikřísek polní Cicadella atropunctata (Goeze, 1778) Morfologie Velikost pidikříska polního je 3-4 mm. Základní barva je žlutá, se zelenavým odstínem. Na povrchu těla je nápadná černohnědá až černá skvrnitost. Na temeni jsou dvě velké černé skvrny. Štít černý. Na předních křídlech čtvercovitá skvrna, vrchol křídel tmavý, žluté končetiny (Miller, 1956). Bionomie Přezimují vajíčka na suchých výhonech a rostlinných zbytcích. Na jaře na vzcházejících rostlinách se objevují larvy, které jsou žlutozelené a bez skvrn. Populace dosahuje maxima v červenci. Larvy ve všech vývojových stupních jsou v červenci také ve velkém počtu (Neubauer, Klimeš, 1987). Hospodářský význam Působí škody ve sklenících na chysantémách (Miller, 1956). Napadá léčivé rostliny: mátu peprnou, meduňku lékařskou, oman pravý, pelyněk kozalec, heřmánek pravý, rmen sličný a náprstník vlnatý. Vyskytuje se i na bramborách, cukrové řepě, luskovinách, obilninách, chmelu a révě vinné. Škodí sáním (Neubauer, Klimeš, 1987). 18

19 Třásnokřídlí Thysanoptera Třásněnka obecná Thrips physapus (Linné, 1761) Morfologie Tělo a končetiny imaga samičky jsou černohnědé. Chodidla jsou žlutá a holeně světlejší. Třetí až pátý článek tykadla je žlutý, šestý v první polovině žlutý. Zbylá část tykadla je šedočerná. Široká hlava je krátká, za očima dozadu zaškrcená. Oči jsou značně vypoulené. Silně šedě zkalená křídla. Sameček je světložlutý. Brvy po těle jsou tmavé, tykadla světlejší než u samiček. Larvy mají špinavě žlutou barvu, v těle červený pigment. Bionomie Je obyvatelem květů, rozšířeným téměř po celé severní polokouli. U nás je třásněnka obecná velmi hojná na různých místech i v nepříznivých podmínkách. Často se vyskytuje v hvězdnicovitých rostlinách. V porostu se objevuje na konci dubna. Během května dospívá v první pokolení. Konec června druhé pokolení a počátkem srpna třetí. Na konci září se dospělci stahují do zimovišť. V poslední generaci je velké procento samců. Přezimování v drnech pod napadaným listím, pod kůrou, i suchá stébla a rostlinné zbytky slouží k přečkání zimy. Hospodářský význam Škůdcem v zahradách. Na okrasných hvězdnicovitých rostlinách způsobuje značné škody. Při přemnožení na zahradních květinách se používá dotykových přípravků (Miller, 1956). Třásněnka zahradní Thrips tabaci (Lindeman, 1883) Morfologie Tělo je štíhlé, ploché, dlouhé 1 2 mm. Samiččino tělo i končetiny jsou světložluté. První článek tykadel je běložluté barvy. Křídla nažloutlá. Dlouhé štětinky na zadečku tvoří hřebínek. Samci jsou drobnější a štíhlejší. Jejich zbarvení je světlejší než u samic. Tykadla výrazně protáhlá, jednobarevná, žlutá. Barva larev je bělavě žlutá. Během teplého léta se vylíhnutí dospělci žlutí. Při vývoji za nižších teplot mají dospělci nahnědlou až sytě hnědou barvu. Barva dalšího potomstva je závislá na teplotách během vývoje (Miller, 1956). 19

20 Bionomie Vývojový cyklus probíhá normálním způsobem. V létě trvá vývoj vajíčka zhruba pět dní, pronymfa a nymfa jeden až tři dny. Život dospělce v létě trvá tři až čtyři týdny. Začne-li odchod ze zimoviště začátkem května nebo na konci dubna, pak má tento druh za sezonu čtyři až pět pokolení. Tím početnost populace výrazně vzroste a poté jsou kultury zeleniny často během července a srpna třásněnkami zaplaveny. V těchto měsících nastává maximum výskytu dospělců. Poté počet třásněnek klesá. Na začátku září probíhá odchod do zimovišť. Je-li suché a teplé počasí, tak se třásněnky za teplých dní objevují i v průběhu září a října. Přezimují v horní vrstvě půdy. Dále v drnech, zbytcích rostlin a v kompostech. U cibule zalézají larvy za šupiny, zdržují se mezi listy hlávek zelí. Jsou-li dobré podmínky, tak může vývoj pokračovat na cibuli ve skladu. Vývoj třásněnky probíhá na rostlinách v pochvách listů u cibulové a hlávkové zeleniny. Není-li na rostlině dostatečný úkryt, probíhá přímo v květech. Množení je z větší části partenogenetické, protože počet samců v populaci je nepatrný. Larvy bývají výhradně v úkrytech na rostlině. Velmi výjimečně na volných plochách. Vývoj dokončuje za listovými pochvami (Miller, 1956). Hospodářský význam Třásněnka zahradní je velmi hojná na celé severní polokouli. Odtud byla postupně zavlečena do jiných částí světa (Miller 1956). Je jedním z nejzávažnějších škůdců ve skleníkových kulturách a pokojových rostlin. Napadá plodovou zeleninu (okurky, papriky, rajčata) a květiny pěstované ve sklenících. Na rostlinách škodí sáním a přenosem chopatogenů. Napadené rostliny poznáme podle stříbrného nádechu na spodní straně listů (Dušková, Kopřiva 2009). Bělavá místa později žloutnou a zasychají. Listy jsou kropenaté a skvrnité. Mladé listy jsou zkroucené, svinuté a jinak zdeformované. Květní plátky okrasných rostlin bývají silně bělavě skvrnité. Bývají napadány i mladé semeníky a dozrávající plody. Je-li napadení silné, může dojít k deformacím malých plodů. Škodí i na polních plodinách s výjimkou trav a obilnin (Miller, 1956). 20

21 2.2.3 Brouci Coleoptera Štítonoš skvrnitý Cassida nebulosa (Linné, 1758) Morfologie V obryse je tělo štítonoše skvrnitého vejčité, mírně klenuté. Nahoře červené nebo zelené, občas tmavohnědé. Na krovkách jsou drobné tmavé skvrny. Břicho je světlé, vroubené. Boční hrana krovek je vpředu silnější, vzadu úzká. Vykrojený kořen krovek. Značně vystouplé lopatky. Světlé nohy se stehny do poloviny černými. Konce tykadel jsou na konci tmavší. Velikost 5 7,5 mm (Miller, 1956). Bionomie Bionomie štítonoše skvrnitého se velmi podobá štítonoše pruhovaného. Š. skvrnitý mívá dvě generace v roce. Štítonoš pruhovaný Cassida nobilis (Linné, 1758) Morfologie Tělo štítonoše pruhovaného je štíhlejší vejčité. Barva je slámově žlutá nebo žlutohnědá, na břišní straně černá. Zlatý proužek, který je po každé straně švu. Někdy bývá červený pásek na každé krovce. Ten se často rozšiřuje na celou plochu a je přerušen lesklým proužkem. Konce tykadel jsou černé. Nohy jsou světlé. Dolní polovina stehen je černá. Na krovkách jsou pravidelné řady teček. Druhá mezera, která je se stříbrnou nebo zlatou páskou. Okolní mezery jsou užší. Velikost 3,5 5,5 mm. Larvy jsou dlouhé, opačně vejčité, celkem ploché, zelené barvy. Před kuklením mají hnědou nebo černavou barvu. Nohy jsou krátké ukončené drápkem. Tělo ověnčené 32 vodorovnými odstávajícími trnovitými výrůstky opatřenými ostny. Na posledním článku zadečku má na spodní straně zatažitelný čípek, sloužící k pohybu. Horní strana článku končí vzhůru vztyčenou vidlicí. Na vidlici je exuvie z posledního svlékání. Před vidlicí na posledním článku je na horní straně příčný řitní otvor. Exkrementy se nalepují a hromadí na vidlici. Larvy štítonoše pruhovaného mají tmavší skvrnu na předohrudi. Ostře se odráží od zeleného podkladu. Kukly jsou velmi podobné larvám, jejich ostnité výrůstky jsou širší. Na posledním článku zadečku nejsou štěty. Bionomie Štítonoš pruhovaný má jedinou generaci ze rok. Pod rostlinnými zbytky, pod spadlým listím světlých lesů přezimují brouci. Na jaře se živí listy lebed a merlíků, rozletují se 21

22 po polích. Popřípadě se živí listy vzcházející řepy. V čepelích vykusují dírky, které jsou okrouhlé. Žilky zůstávají netknuty. V květnu se páří. Poté kladou samičky vajíčka. Kladou je ve skupinkách, po Listy živných rostlin pokrývají sliznatým sekretem vajíček. Za pět až sedm dní se začínají líhnout larvy. Ty okénkují listy na živných rostlinách. Vývoj probíhá dní, čtyřikrát se svlékají. Kuklí se na listech. Po pěti až dvanácti dnech se začínají líhnout mladí brouci dní požírají listy merlíkovitých. Poté pohlavně dospějí a začnou se množit. Vajíčka jsou kladena na merlíky a lebedy. Někdy i na řepu cukrovku. Část brouků téhož roku však nedospěje. Proto se uchylují do zimovišť. V srpnu končí vývoj larev, nově vylíhlí brouci přezimují. Hospodářský význam Znatelně škodí na jaře až do konce dubna. V této době není dostatek merlíkovitých plevelů, na které by mohli klást vajíčka (Miller, 1956). Štítonoš zelený Cassida viridis (Linné, 1758) Morfologie Jeho barva je trávově zelená. Krovky jsou jemně a hustě tečkované. Na spodu těla je černý. Barva nohou je žlutozelená. I larvy mají svůj charakteristický vzhled a nelze je zaměnit s larvami jiného hmyzu. Plochá, oválná a též trávově zelená. 32 trnovitých výrůstků je po stranách těla. Konec těla je zakončen vidlicí, na kterou se chytají svlečené kůžičky s trusem. Larvám se podobají kukly, které jsou nepohyblivé (Neubauer, Klimeš, 1987). Bionomie Štítonoš zelený se vyskytuje v palearktické oblasti. Velmi hojný bývá u nás od května do října v nížinách, v předhoří (Miller, 1956). Přezimování probíhá v půdě. Přezimují brouci. V dubnu a v květnu vylézají a ožírají listy různých bylin. Po spáření jsou kladena vajíčka na listy nebo stonky. Samičky je kladou do polokulovitých kupek, které čítají 8 12 kusů. Za 3 4 týdny se vylíhnou larvy. Ty se ze začátku zdržují na rubech listů. Později se živí i na lících. Starší larvy vykusují otvory do listů jako brouci. Avšak listy okusují i od kraje. Koncem zadečku se přichytí před kuklením na nějakou část rostliny. Zpravidla na rubu listu. Tam se přemění v kuklu, která visí hlavou dolů. Je-li teplota 20 C, tak se z kukel za týden líhnou brouci. Ti setrvávají na rostlinách do září až do října. Poté vyhledávají zimní úkryty. 22

23 Hospodářský význam Škodí na léčivých rostlinách. Na mátě peprné a na omanu pravém. Do listů jsou štítonoši vyžírány oválné dírky (Neubauer, Klimeš, 1987). Žírem mohou velmi snížit sklizeň (Miller, 1956) Dvoukřídlí Diptera Vrtalka zahradní Phytomyza atricornis (Meigen, 1830) Morfologie Vrtalka zahradní je 2 mm velká muška. Čelo i líce má žlutobílé barvy, mezi očima má černou skvrnu. Týl hlavy je hnědočerný. Tykadla jsou černá se světlejším prvním článkem. Druhý článek je částečně hnědý. Jednoduchá očka jsou uspořádána do pravoúhlého trojúhelníku. Základní barva hrudi a štítku je černá s popelavým popraškem. Kořen křídel je kontrastně žlutý. Zadeček je černý, lesklý. Tělo je pokryté černými chloupky a štětinami. Nohy jsou černé, holeně u báze a stehna na konci světlá. Křídla jsou čirá, u báze bledožlutá s okrově žlutými žilkami. Kyvadélka žlutobílá barvu. Má slabě opýřený a obrvený zadeček. Larvy mají žlutobílou barvu. Jsou bez čelního výrůstku. Pod ústními háčky jsou proužky, složené z bradavek. Kuklí se v mině. Puparium má žlutohnědou barvu různých odstínů a je opatřené vpředu i vzadu párem stigmat. Bionomie Imaga jsou aktivní v květnu. Vajíčka jsou kladena do listových pletiv různých rostlin. Je široce polyfágní. Larvy se vyvíjejí v hvězdnicovitých (slunečnice, bodláky, pcháče, chrpy, saláty), v miříkovitých (bolehlav), lilkovitých (blín), bobovitých (vojtěška, bob, vikev, hrách), merlíkovitých (řepa, hořčice), v máku, konopí, lebedách, okurkách, jitrocelích a jiných. Vývoj vajíčka trvá krátce. V mesofylu jsou od vylíhnutých larev vyžrané podkopěnky. Miny bývají na horní straně listu, zřídka na spodní straně. Začínají vláskovitou tenkou chodbičkou, postupně se rozšiřují v proužkovitou chodbu, která je široká 1,5 1,75 mm. Může být dlouhá 5 10 cm. Na konci se rozšiřují, kde je široká komůrka, která je velká 2 2,5 mm. Tam je uložené puparium. Část chodby s komůrkou bývá zpravidla na spodní straně listu. Podkopěnky jsou různé a husté. Dopadá-li na ně světlo, jsou bělavé, s černým trusem. Prochází-li světlo, mají světle zelenou barvu a jsou méně nápadné. Černý zrníčkovitý trus tvoří v počáteční části podkopěnky podélnou linku zpočátku souvislou, později přerušovanou. V konečné části chodby leží trus po 23

24 stranách. V jednom listě může být více min. V červnu se larvy kuklí v mině. Za několik dní se líhnou imaga. Samičky kladou vajíčka do listů. Během sezony bývají 2 3 generace. Přezimují puparia. Hospodářský význam Vrtalka zahradní škodí na okrasných rostlinách, na chrysantémách a jiných (Miller, 1956). Vrtule Trypanea stellata (Fuessly, 1775) Morfologie Délka těla dospělce není více než 4 mm. Barva je šedá až šedohnědá. Hlava je hnědá, oči tmavohnědé. Po těle jsou stříbrné chloupky. Průsvitná křídla mají duhový lesk. Na konci křídel je rozvětvená hnědošedá skvrna. Bionomie Vývoj probíhá v květech hvězdnicovitých. Vajíčka klade do heřmánku lékařského. Larvu v úboru poznáme podle tmavé okrouhlé skvrny na povrchu, protože uhynou trubkovité kvítky. Úhyn je způsobený žírem larvy uvnitř úboru. Larva je bílá a beznohá. Hospodářský význam Vrtule Trypanea stellata způsobuje rozpad květenství heřmánku. Na velkých pěstebních plochách je nutné počítat s ochranou (Neubauer, Klimeš, 1987). Vrtule Trypeta artemisiae (Fabricius, 1794) Morfologie Tělo je zavalité, barvy oranžové až hnědé s černými štětinami. Tři tmavé příčné pruhy na křídlech. Larvy jsou zpočátku světle později sytě žluté. Puparium je světle žluté, kolem 4,5 mm dlouhé. Bionomie Během roku má jednu, v teplejších oblastech až dvě generace za rok. Miny na listech se objevují od počátku července. Imaga jsou aktivní v červnu. Samičky kladou na svrchní stranu listů hostitelských rostlin. Larvy minují v listech, zpočátku je mina chodbičkovitá, později se rozšiřuje do plochy. Po dokončení vývoje larvy padají k zemi a kuklí se v půdě. Přezimují kukly v pupariu. 24

25 Hospodářský význam Larvy minují v listech hostitelských rostlin: Artemisa vulgaris, Tanacetum vulgare, A. dracunculus, A. absinthium, Chrysabntheum leucanthemum, C. indicum, C. parthenicum, příležitostně na Senecio vulgaris, Eupatodium sp., a Achillea ptarmica. Miny jsou svrchní plošné s černým středem (Carroll a kol., 2002). Vrtule Acanthiophilus helianthi (Rossi, 1790) Morfologie Tělo je zavalité, černě až tmavě hnědošedě světle ochmýřené. Na hlavě 2-3 páry dlouhých set. Arista je jemně opýřená. Čirá křídla s tmavými skvrnami jsou pokryta jemnými chloupky. Končetiny jsou jednobarevně světle hnědé. Bionomie Samičky kladou vajíčka na začátku června do květenství hostitelských rostlin jednotlivě nebo ve snůškách. Po třech dnech se líhnou housenky, zpočátku ožírají květy, starší housenky vyžírají semena. Kuklí se asi po týdnu přímo v květech. Stadium kukly trvá 5-7 dní. Přezimují kukly v květenstvích, v jednom se může vyvíjet až 11 jedinců. Dospělci přežívají v laboratoři více než 20 dní. Poměr samců a samiček je 1:1 (Al-Ali a kol., 1977). Hospodářský význam Poškozuje semena světlice barvířské. Vyvíjí se v květenstvích i jiných hvězdnicovitých (Carduus, Carthamus, Centaurea, Cirsium, Cynara, Lecanthemum, Scolymus, Serratula, Sylibum, Sonchus) (Carroll a kol., 2002) Motýli Lepidoptera Černopáska bavlníková Heliothis armigera ((Hübner, 1808) Morfologie Rozpětí křídel černopásky je 3,5 4,5 cm. Základní barva předních křídel je šedozelená. Samice bývají tmavší. Tmavá tečka uprostřed kruhové skvrny. Řada černých teček na vnějším okraji předního křídla. Housenky jsou variabilní v barvě i tvaru. Mají nápadné černé tečky. Na hrudi i zadečku tmavší podélné pásky. Dorostlá housenka je pokrytá drobnými osténky. Na hřbetě má malý hrbol, na 8. článku zadečku. Než se zakuklí, měří 4 4,5 cm. 25

26 Bionomie Pravidelně migruje z jihu do teplých oblasti republiky. Jsou-li teplotně příznivá léta, objevuje se i na ostatních územích. Ve sklenících může být celoročně. V našich podmínkách má 1-2 generace. První generaci od května do června, druhou generaci od srpna do září. U nás nepřezimují. Hospodářský význam Škodí na kukuřici, slunečnici, bramborách, luskovinách a zelenině. Vyskytuje se i na okrasných rostlinách (Agromanuál, 2013). 2.3 Metody ochrany léčivých rostlin Rostliny prospívají, mají-li kvalitní životní prostředí a jsou schopny čelit útokům škůdců a patogenů. Většina poškozených rostlin má počátek v nevyhovujících podmínkách. Přesto je pěstiteli opomíjeno preventivní opatření a aplikují chemické přípravky. Správný postup by měl spočívat v určování příčin onemocnění rostlin. Je nutné sledovat příznaky na všech částech rostliny. Pro úspěšné určení je vhodné použít několik poškozených částí, několik exemplářů (Dušková, 2009). Při zjišťování škůdců se užívají různé způsoby, četnost přezimujících stadií, rozbor půdních vzorků u škůdců, kteří žijí v půdě, prognóza a signalizace výskytu. Signalizace je mnohem praktičtější. Používají se žluté a bílé lepové destičky, feromonové lapače a Mörickeho misky. Správným provedením signalizace se výrazně omezí opakování ochranných zásahů a tím je celé pěstování ekonomičtější a nezatěžuje životní prostředí (Kazda, 2007). Je-li příčinou fyziologická porucha, stačí rostliny přihnojit. Pokud je možnost s rostlinou manipulovat, přesuneme ji na vhodné stanoviště. Při výskytu choroby či škůdce je vhodné upřednostnit biologické přípravky. Například mikrobiální preparáty a biologické predátory. Dalšími možnostmi je použití optických lapačů a feromonových lapačů, nebo lepových pásů. Tyto metody jsou jednoduché a bezpečné. Nejsou toxické pro pěstované rostliny. Dochází k ničení konkrétního škůdce a neohrozíme tím užitečný hmyz. Při pěstování bylinek v bytech jsou tyto způsoby ochrany velmi vhodně, jelikož inhalace chemických prostředků může způsobit velmi závažné zdravotní problémy. Různé léčivé rostliny jsou pěstovány ve smíšených záhonech, pro svoje schopnosti odpuzovat některé škůdce. Prokořenění rostlin nacházejících se v těsné blízkosti ztěžují 26

27 škůdcům nalézt svého hostitele. Chemické přípravky by měly být na posledním místě při ochraně rostlin. Při užívání pesticidů je nutné dodržovat veškeré zásady spojené s jejich použitím (Dušková, 2009). 27

28 3 CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce bylo: shromáždit informace o rostlinách z čeledi hvězdnicovité, především o jejich obranných mechanismech podle literatury provést soupis hmyzu vázaných na hvězdnicovité a určit, které druhy mohou škodit provést pozorování škůdců na léčivých hvězdnicovitých rostlinách v arboretu MENDELU v Brně vyhodnotit výsledky, zjištěné škůdce charakterizovat 28

29 4 METODIKA 4.1 Charakteristika studijní plochy Pozorování škůdců na léčivých rostlinách z čeledi hvězdnicovitých jsem prováděla v sezóně roku 2012 v arboretu MENDELU v Brně. Areál má rozlohu téměř 11 hektarů a je členěno do pěti tematických částí. Nadmořská výška: m n. m. Průměrný úhrn srážek: 547 mm/rok Průměrná roční teplota: 8,4 C Podloží: slínitý jíl Povrch: sprašové hlíny, vysoký obsah CaO 4.2 Sledování škůdců Škůdce jsem pozorovala v botanické části na pěstovaných a volně rostoucích hvězdnicovitých rostlinách. Sledováno bylo jedenáct druhů hvězdnicovitých (Tabulka 1). Škůdci byli zjišťování vizuální kontrolou rostlin od dubna do října v pravidelných čtrnáctidenních intervalech. Škůdci byli ihned determinováni, obtížně určitelní škůdci byli přeneseni do laboratoře k následné determinaci. U škůdců jsem určila vývojové stadium, početnost, případně symptom a intenzitu poškození rostliny. České názvy škůdců použité v mé práci jsou podle Seznamu škodlivých organismů rostlin (Kůdela, Kocourek, 2002). Vědecké názvy rostlin odpovídají Klíči ke květeně České republiky (Kubát a kol., 2002). Zjištěné druhy hmyzu jsem determinovala podle obrázků v odborných publikacích (Miller, 1956; Javorek, 1978; Hůrka, 2005; Zahradník, 2011) a podle obrázků na internetu (Carroll a kol., 2002). Přehled zjištěných škůdců a hostitelských rostlin je v tabulce 2. Podrobný přehled pozorování je v příloze 1. 29

30 Tabulka 1: Seznam hvězdnicovitých v arboretu břínek roční Lonas annua (L.) Vines & Druce heřmánek pravý Matricaria recutita L. lopuch plstnatý Arctium tomentosum Mill. měsíček lékařský Calendula officinalis L. oman pravý Inula helenium L. pcháč rolní Cirsium arvense (L.) Scop. pelyněk brotan Artemisia abrotanum L. pelyněk pravý Artemisia absinthium L. řebříček obecný Achillea millefolium L. pampeliška lékařská Taraxacum officinale G. H. Weber ex Wiggers třapatka nachová Echinacea purpurea (L.) Moench. 30

31 5 VÝSLEDKY Výskyt škůdců na léčivých hvězdnicovitých rostlinách byl zjišťován vizuální kontrolou v arboretu MENDELU v Brně. Pozorování bylo provedeno během vegetační sezony roku Celkem bylo zjištěno 13 škůdců, z toho 12 druhů hmyzu a jeden zástupce slimáčků. Z hmyzu deset druhů patří do řádu polokřídlých (pět druhů ploštic, dva druhy křísů, tři druhy mšic) a dva druhy náleží mezi brouky. Nejpočetnějším škůdcem byla mšice slívová Brachycaudus helichrysi (Kaltenbach, 1843) a mšice maková Aphis fabae (Scopoli, 1793). Nejvíce napadenou rostlinou byl pelyněk pravý (Artemisia absinthium L.). 5.1 Charakteristika zjištěných druhů škůdců Polokřídlí (Hemiptera) Ploštice (Heteroptera) Klopuška světlá Adelphocoris lineolatus (Goeze, 1778) Pozorována na: pelyněk pravý (Artemisia absinthium L.), jedno imago 1.7. a Na rostlině nebylo žádné viditelné poškození. Imaga se pohybovala na listech nebo stoncích. Má protáhlé, jemně pýřité tělo šedozelené barvy. Na okrajích polokrovek několik tmavších chloupků. Velké oči. Tykadla dlouhá a zelenavá s načervenalými konci. Lesklý štít je tečkovaně vrásčitý. Štít je zelené barvy, štítek šedozelený, polokrovky jsou zelenavé. Klopuška je 7,5-9,5 mm velká. Vyskytuje se na bobovitých a hvězdnicovitých rostlinách, v bezlesých oblastech. Přezimuje vajíčko. Imaga se objevují na jaře. Nová generace v červenci. Vyhledává vlhká i suchá stanoviště, meze, úhory a pole (Javorek, 1978). Klopuška chlupatá Lygus rugulipennis (Poppius, 1911) Pozorována na: pelyněk pravý (Artemisia absinthium L.), jedno imago 8.5., a Na rostlině nebyla viditelná poškození. Imaga byla na listech a na stoncích rostliny. 31

32 Zbarvení klopušky chlupaté je variabilní. Je zelená, šedá hnědavá a může být skoro černá. Tmavě zbarvení bývají dospělci na konci léta. Sameček je 4,5-5,4 mm dlouhý a samička až 5,7 mm. Tělo má pokryté světlými chloupky. Vyskytuje se ve volné krajině bez stromů. Do lesů se uchyluje před zimou, tam přezimují vajíčka. Na jaře sají na jehličí smrků, jalovců, borovic, sají i na borůvkách. Během května se přesunují do polí a na louky (Neubauer, Klimeš, 1987). Klopuška dvoutečná Closterotomus norwegicus (Gmelin, 1788) Pozorována na: řebříček obecný (Achillea millefolium L.), jedno, 8.8. dvě imaga a 7.9. jedno imago. Rostliny bez viditelného poškození. Imaga byla pozorována na stoncích a pod květy. Podlouhlé vejčité tělo je lesklé a slabě vrásčité. Samička je robustnější než sameček. Základní barvou je zelená nebo žlutá. Poznávacím znamením jsou dvě okrouhlé černé skvrny za hrboly. Velikost je 6-8,5 mm. Vyskytuje se v bylinném patru. Upřednostňuje vlhká místa. Přezimuje vajíčko (Javorek, 1978). Klopuška hajní Apolygus lucorum (Meyer-Dür, 1843) Pozorována na: pelyněk pravý (Artemisia absinthium L.), pcháč rolní (Cirsium arvense L.) dvě imaga na pcháči, jedno na pelyňku a 7.9. jedno imago na pcháči. Rostliny nebyly viditelně poškozené. Na pelyňku byla imaga na stoncích a na pcháči pod květem. Jednobarevně trávově zelené tělo je široce vejčité, silně klenuté. Je hustě a jemně tečkované. Krátká skloněná hlava s velkýma očima. Tykadla jsou dlouhá. Spodní strana těla zelená. Holeně jsou černé a trnité. Je 5-6 mm velká. Vyskytuje se v bylinném patru rostlin, na loukách, polích a úhorech. Přezimuje vajíčko (Javorek, 1978). Kněžice měnlivá Carpocoris pudicus (Poda, 1761) Pozorována na: břínek roční (Lonas annua), oman pravý (Inula helenium) dvě imaga na břínku a 8.8. jedno na omanu. Rostliny byly bez viditelného poškození. Na břínku se pohybovala na květech a na omanu pod květy. 32