VŠEOBECNÉ INFORMACE O CHKO BÍLÉ KARPATY

Transkript

1 1

2 VŠEOBECNÉ INFORMACE O CHKO BÍLÉ KARPATY Bílé Karpaty patří k makrotypu horské erozně-denudační krajiny mírného pásma s nejvyšším bodem Velkou Javořinou (970 m n. m.). Základním fyziologickým znakem tohoto krajinného makrotypu je členitost povrchu s velmi kolísavou amplitudou reliéfu, sklonitostních poměrů území a nadmořských výšek. Celkově dominují vypuklé tvary nad vhloubenými. Dalším výrazným znakem, vyplývajícím z jejich polohy, je zpravidla bystřinný charakter toků se značným spádem a převahou erozních procesů nad akumulační činností. Reliéf je tvořen převážně plochými, širokými a nepříliš dlouhými hřbety, které jsou rozčleněny či od sebe odděleny m hlubokými otevřenými údolími bez strmých svahů. Území CHKO Bílé Karpaty náleží k úmoří Černého moře a největší jeho část patří do povodí řeky Moravy, a to jejích levostranných přítoků Olšavy, Okluky, Svodnice, Veličky a Radějovky. Menší severovýchodní část CHKO přísluší do povodí Váhu. Klimatická rajonizace vyčleňuje na území CHKO všechny 3 klimatické oblasti a několik klimatických podoblastí(zejména MT 10 a MT 9). Převážná část území je začleněna do mírně teplé oblasti s krátkým mírně suchým létem (průměrná teplota v červenci o C, počet letních dnů 30-40), mírným jarem (průměrná teplota v dubnu 6-7 o C) a mírným podzimem (průměrná teplota v říjnu 6-7 o C). Zima je normálně dlouhá, mírně chladná se sněhovou pokrývkou spíše kratší ( dní, průměrná teplota v lednu -3 až -4 o C, v níže položených místech -2 až -3 o C).Jako průměrná roční teplota se uvádí 8,1 o C a průměrný úhrn ročních srážek je 752 mm. Z hlediska ročního chodu atmosférických srážek se vyskytuje hlavní srážkové maximum v létě, převážně v červenci, a minimum v zimě. Druhotné maximum atmosférických srážek přichází v říjnu. Proměnlivost srážkových úhrnů mezi jednotlivými roky je však značná. Směr a rychlost proudění vzduchu (vítr) je významně závislý na místní morfologii terénu a na výšce jeho registrace nad zemským povrchem. Vrcholky Bílých Karpat jsou charakterizovány v ročním průměru převládajícím severovýchodním prouděním, jehož četnost se zvyšuje v letním období. V podhůří Bílých Karpat, se výrazně zesiluje jižní složka proudění vzduchu. Průměrná rychlost větru dosahuje na klimatologické stanici Strání hodnoty 4,4 m.s-1, v Brumově 2,9 m.s-1a v Luhačovicích 1,5 m.s-1. Měkké horniny, které budují Bílé Karpaty, snadno podléhají erozi. Voda hloubí četné strže, po větších dešťových srážkách dochází na mnoha místech k sesuvům půdy. V jižní části podhůří Bílých Karpat působí na zemědělské půdě problémy i větrná eroze. Na rozdíl od obdobných flyšových partií Karpat na území ČR jsou Bílé Karpaty zvlášť cenné nejen díky absolutnímu počtu druhů, ale zejména jejich skladbou. Pokud jsou zachovány lesy, najdeme zde mozaiku karpatských dubohabřin (Carici pilosae-carpinetum) a méně zastoupených dubohabřin panonských (Primulo veris-carpinetum). Nejvýznamnějším typem lesní vegetace jsou však teplomilné doubravy (svaz Quercion pubescenti-petrae). Velmi vzácné jsou šípákové doubravy (Corno- Quercetum), jejichž fragment dnes najdeme jen v PP Žerotín, rozšířenější jsou doubravy mochnové (Potentillo albae-quercetum). Na odlesněných plochách jsou charakteristické zejména druhově velmi bohaté teplomilné travní porosty svazu Cirsio-Brachypodion pinnati. Výše na ně navazují bučiny, zejména s ostřicí chlupatou (Carici pilosae-fagetum), jen v nejvyšších polohách (např. na Velké Javořině) i bučiny s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-fagetum), suťové lesy (zejména Lunario- 2

3 Aceretum) a ojediněle i acidofilní bučiny (Luzulo-Fagetum). V bezlesí vyšších poloh, které je se zalesněnými partiemi v rovnováze, se kromě poněkud ochuzenějších typů teplomilných travních porostů objevuje i vegetace přepásaných luk svazu Cynosurion a řídce i svazu Violion caninae. Ve stromovém patru se objevuje dub letní (Quercus robur), dub zimní (Quercus petraea), jeřáb břek (Sorbus torminalis), velmi vzácně i dub pýřitý (Quercus pubescens). V keřovém patru, často dosti bohatém, je typická kalina tušalaj (Viburnum lantana), brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosus) a dřín obecný (Cornus mas). V bylinném patře roste často kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum), hrachor černý (Lathyrus niger), strdivka zbarvená (Melica picta), medovník velkokvětý (Melittis melissophyllum) a jiné druhy. V nižších částech CHKO jsou nejrozšířenějším vegetačním typem karpatské dubohabřiny (Carici pilosae-carpinetum). Ve stromovém patru se objevuje dub letní (Quercus robur), habr obecný (Carpinus betulus) a lípa malolistá (Tilia cordata), keřové patro v nižších teplejších polohách vzácně provázejí dřín obecný (Cornus mas) a klokoč zpeřený (Staphylea pinnata). Bylinné patro bývá druhově bohaté. Kromě obecných hájových druhů zde rostou ostřice chlupatá (Carex pilosa), česnek medvědí (Allium ursinum), áron karpatský (Arum alpinum), zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides), dymnivka plná (Corydalis solida), lilie zlatohlávek (Lilium martagon) a další druhy. Z orchidejí provází dubohabřiny zejména vstavač bledý (Orchis pallens), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) a okrotice bílá (Cephalanthera damasonium). Mnohem vzácnější jsou panonské dubohabřiny (Primulo veris-carpinetum), jejichž fragmenty se vyskytují jen v okolí Radějova a Tvarožné Lhoty. Liší se především zastoupením teplomilných prvků, např. kamejky modronachové (Lithospermum purpurocaeruleum). Nejcharakterističtějším nelesním typem vegetace Bílých Karpat jsou květnaté orchidejové louky, které patří k druhově nejbohatším typům lučních porostů ve střední Evropě. Mimořádně rozsáhlé plochy této vegetace se nacházejí v jižní části CHKO (mezi Stráním a Radějovem), v menší míře se zachovaly i jinde. Charakteristickou součástí luk a pastvin jsou velmi často také prameniště a luční mokřady. Jejich vegetace se liší podle dynamiky vodního režimu a chemismu vody. Zvláštností Bílých Karpat jsou i plevelová společenstva. Záhumenky a soukromá políčka, obdělávaná malou mechanizací a nepoškozená nadměrným používání pesticidů a umělých hnojiv, jsou refugiem řady plevelných druhů, které byly v minulosti plošně rozšířeny a do současnosti prakticky úplně vymizely. V CHKO Bílé Karpaty se vyskytuje celkem 103 chráněných druhů cévnatých rostlin, z toho 27 v kategorii kriticky ohrožených, 37 silně ohrožených a 39 v kategorii ohrožených druhů. V CHKO Bílé Karpaty se vyskytuje (resp. vyskytovalo) 41 z celkového počtu 56 druhů vstavačovitých, doložených z území České republiky. Lesy pokrývají téměř 45% plochy CHKO, z toho listnaté lesy jsou zastoupeny necelými 55% Díky rozmanitosti biotopů, zachovalosti listnatých lesů ale i přítomnosti nepůvodních jehličnatých dřevin jsou Bílé Karpaty bohaté i po stránce mykologické. Svou polohou umožňují také výskyt teplomilných, vápnomilných druhů. Na rozmanitost rostlinného krytu navazuje v Bílých Karpatech velmi pestrá paleta živočišných druhů. Pronikání fauny ze západní Evropy pravděpodobně zabrzdila blízká vysoká horstva s rozsáhlými ledovci (Alpy) i relativně vysoká horská pásma, která přehrazují úzkou dunajskou cestu, a pohoří na jižních a jihozápadních hranicích České republiky. Květnaté louky Bílých Karpat hostí velice bohatou faunu a představují důležité útočiště pro několik desítek vzácných a ohrožených druhů hmyzu. Tyto biotopy obývají např. kudlanka nábožná (Mantis religiosa), která v jižní části pohoří vystupuje až do výšky 550 m n.m. Žije zde sklípkánek černý (Atypus piceus), vzácní sekáči Zacheus crista a Egaenus convexus, střevlíček Pterostichus incommodus, krasec uherský (Anthaxia hungarica) a celá řada jiných vzácných brouků. Z motýlů je zde typický žluťásek barvoměnný (Colias myrmidone), perleťovec dvouřadý (Brenthis hecate), modrásek hořcový (Maculinea aleon), modrásek černoskvrnný (Maculinea arion), okáč jílkový (Lopinga achine), různé druhy můr, píďalek aj. Častěji než dříve je v celém pohoří pozorován i křižák pruhovaný (Argiope bruennichii). Soliterní staré duby ve větších lučních komplexech podmiňují hojný výskyt roháče obecného (Lucanus cervus) a jiných vzácných brouků prodělávajících vývoj ve dřevě, např. tesaříka Akimerus schaefferi. V blízkosti Vápenek zahnízdil (poprvé v ČR) výreček malý (Otus scops). Pastviny, mokřady na sesuvech, vrstevnatá prameniště a potoční nivy v loukách, lemy kolem soliterních stromů a v okrajích lesa jsou rovněž vhodným biotopem pro další významné druhy bezobratlých a také obratlovců, např. ještěrky živorodé (Zootoca vivipara) a vzácně i zmije obecné (Vipera berus). Pestrá mozaika biotopů v těchto polohách umožňuje i soužití druhů obojživelníků různých ekologických nároků; spolu zde žijí např. ropucha zelená (Bufo viridis), ropucha obecná (Bufo bufo) a skokan hnědý (Rana temporaris). Na lesostepních stanovištích se často objevují ještěrka obecná (Lacerta agilis) a užovka hladká (Coronella austriaca). Z ptáků zde přežívají dosud početné populace křepelky polní (Coturnix coturnix) a chřástala polního (Crex crex). Na loukách v jižní části Bílých Karpat hnízdí linduška lesní (Anthus pratensis), strnad luční (Miliaria calandra), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), b. černohlavý (S. torquata) a skřivan polní. Charakteristickými savci jižní části pohoří jsou ježek východní (Erinaceus concolor) a bělozubka bělobřichá (Crocidura leucodon). Z dravců je zde relativně hojný včelojed lesní (Pernis apivorus). V lesích vyšších poloh hnízdí holub doupňák (Columba oenas), strakapoud velký (Dendrocopos major), strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), datel černý (Dryocopus martius), jestřáb lesní (Accipiter gentilis) a káně lesní (Buteo buteo). Hojnými pěvci zde jsou žluva hajní (Oriolus oriolus), lejsek šedý (Muscicapa striata) a lejsek bělokrký (Ficedula albicollis). Ve starších porostech hnízdí čáp černý (Ciconia nigra) a v posledních letech šířící se krkavec velký (Corvus corax). Na lesních cestách je téměř v každé kaluži možné nalézt kuňku žlutobřichou (Bombina variegata), v lesích a u potoků je hojný mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). Charakteristickým 3

4 plazem listnatých lesů je v celé oblasti slepýš křehký (Anguis fragilis). Z drobných savců zasluhuje pozornost především výskyt rejska horského (Sorex alpinus). V severovýchodní části pohoří se vzácně vyskytuje kočka divoká (Felis silvestris) a rys ostrovid (Lynx lynx), ze Slovenska se občas zatoulá i medvěd hnědý (Ursus arctos). V lesních porostech vyšších poloh žije mnoho bezobratlých živočichů, typických pro karpatské lesy, např. měkkýši modranka karpatská (Bielzia coerulans), vlahovka karpatská (Monachoides vicina) a skalnice lepá (Faustina faustina), střevlíkovití brouci Pterostichus pilosus, P. foveolatus, Abax schueppeli ssp. subsp. rendschmidtii, Carabus obsoletus a C. auronitens ssp. subsp. escheri a tesařík alpský (Rosalia alpina). První osídlení na okrajích území dnešní CHKO Bílé Karpaty je doloženo z počátku neolitu, z období př. n. l. Na počátku druhého tisíciletí př. n. l. sem pronikly kmeny z karpatských kotlin, jak dokazují nálezy kanelované keramiky a opevněná hradiska (např. v Bánově). Ve starší až střední době bronzové neproniklo osídlení do vyšších poloh, ale bylo vázáno pouze na vodní toky v kotlinách. Nicméně i v této době bylo vybudováno výšinné hradiště na Šumárníku nad Kněždubem. Na konci druhého tisíciletí př. n. l. se objevil lid popelnicových polí, jehož přítomnost dokázaly průzkumy pozůstatků rozsáhlého hradiště u Javorníku a řady pohřebišť mezi Luhačovicemi a Valašskými Klobouky. I později přišedší Keltové vybudovali v území opevněná sídliště (např. u Brumova). Nálezy římských mincí u Bojkovic a ve Vlárském průsmyku svědčí o existenci důležité komunikace. První slovanské osídlení dokumentují nálezy pohřebišť z doby Velké Moravy na Slavičínsku a Bojkovicku. Hornatější části však tehdy zřejmě osídleny nebyly. Na přelomu tisíciletí vznikla nebo byla obnovena řada hradisek, např. v Brumově, v Bánově a u Sudoměřic. Po rozpadu Velkomoravské říše se Bílé Karpaty stávají hraničním hvozdem na pomezí Království uherského a Markrabství moravského. Vliv přemyslovských knížat však končil prakticky na řece Olšavě (u Uherského Brodu), vliv uherských králů v Pováží, takže hory byly územím nikoho. Snahu o ovládnutí tohoto kraje spatřujeme např. v založení královského hradu v Brumově na počátku 13. století. Hlavní vlna kolonizace však přišla teprve po vpádu Tatarů (1241) a Kumánů (1253) na Moravu. V té době byl založen královský hrad Uherský Brod, na kolonizačním úsilí se ovšem podílela i šlechta, která budovala hrady (např. Bánov) a osazovala vsi. Po porážce Matúše Čáka, který v roce 1314 zpustošil mnohá sídla na moravské straně, byla vytyčena moravsko-uherská hranice tak, jak ji známe dodnes. V průběhu 14. století se začínají vzmáhat střediska větších panství (např. Valašské Klobouky) i vsi v okolí menších vladyckých lén (např. Suchá Loz, Hrubá Vrbka, Strání). Neklidné 15. století přineslo zkázu řadě opevněných sídel. Bojům mezi Uhry a českým králem učinil konec teprve mír z roku Jagellonci vládli nějakou dobu po obou stranách pohoří, což přineslo kraji klid a rozkvět i budování správních center. V této době nastupuje první vlna valašské kolonizace, která v Bílých Karpatech ovlivnila zejména severovýchodní část a okolí Starého Hrozenkova. Naprostou zkázu oblasti přineslo 17. století. Vpády Bočkajovců, vojsk krymských Tatarů, kteří bojovali na straně tureckého sultána, a kuruckých oddílů systematicky plenily vsi i městečka, mnoho obyvatel zahynulo nebo bylo odvlečeno. Uklidnění v 18. století znamenalo velmi zásadní zvrat ve využití krajiny v nejvyšších a nejodlehlejších částech Bílých Karpat. V té době došlo ke změnám životního stylu i hospodaření a byly zakládány nové obce: typické kopaničářské obce s rozptýlenou zástavbou Vyškovec, Žítková, Vápenice a Lopeník byly založeny nejdříve na konci 17. století, možná až kolem roku 1740 Kolonizace vyšších poloh pohoří radikálně ovlivnila vzhled krajiny. Dosud téměř neprostupný panský les byl parcelován, jednotlivé pozemky přidělovány kolonistům, kteří přicházeli z Polska a z východních Karpat na dnešní Ukrajině a v Rumunsku. Kolonisté museli vyklučit stromy a na vrchnostenských pastvinách a loukách pásli především ovce. V této oblasti se velmi dlouho, až do 19. století, udržela panská držba gruntů, jejichž obyvatelé museli odvádět desátek. Drobní zemědělci nemohli při permanentním nedostatku financí nakupovat stroje ani zavádět novější metody v obdělávání. Zadlužování vedlo k emigraci - od druhé poloviny 19. století se řada usedlíků odstěhovala do Ameriky nebo chodila na sezónní práce do bohatších oblastí Moravy, Rakous nebo Uher. Specifickým povoláním v některých vesnicích na Bojkovicku se stalo zvěrokleštičství, které místní obyvatele zavedlo prakticky do celé Evropy. Na obdělávaných pozemcích se pěstovaly převážně brambory, oves a žito, méně len, konopí, proso a pohanka. Výnosy obilnin byly velmi nízké, protože vodní a větrná eroze způsobovala, že mnohdy bylo nutné setbu několikrát opakovat. Prudší svahy a půdní sesuvy zůstávaly nerozorané a sloužily jako louky a pastviny. Významným prvkem bylo též tradiční ovocnářství, pěstovaly se zejména švestky, jabloně a hrušně, méně ořechy a ostatní peckoviny. V 19. století se v nižších polohách pásl především hovězí dobytek, ovce převažovaly na Valašskokloboucku, na Kopanicích, méně na Horňácku. Na konci 19. století se rozpadá institut společné pastvy a dobytek byl ustájen, což přineslo důraz na sklízení sena. Do té doby se pastviny prakticky nehnojily, protože hnůj ze zimního ustájení stačil pouze na zelnice a zahrádky. Po ustájení bylo k dispozici více hnoje, který se vyvážel na úhor před setím ozimů. Po nich následovala v trojpolním systému jař, pak brambory, pod něž se rovněž hnojilo. Hnojení se opakovalo obvykle jen jednou za 3 roky. Ozimy se bez přihnojení mrvou sely jen do zaoraných jetelišť, jeteloviny se nejčastěji dosévaly do jařin. Tento systém hospodaření zanikl ve vyšších polohách Bílých Karpat teprve se vznikem JZD. Specifické podmínky života v Bílých Karpatech a odlehlost řady sídel vedly k udržení bohatých folklórních tradic. Do CHKO Bílé Karpaty zasahuje více živých etnografických oblastí. Okraj západní části náleží Dolňácku, několik vesnic v okolí Velké nad Veličkou tvoří Horňácko. Samostatnou národopisnou oblastí jsou Moravské Kopanice. Do okolí Valašských Klobouk zasahuje Valašsko, k němu přiléhá Luhačovické Zálesí. Dodnes se v Bílých Karpatech setkáváme s živou tradicí lidových krojů, písní a tanců při oslavách různých svátků. 4

5 k.ú.: Strážnice nadm. výška: m vyhlášeno: 1987 PP Žerotín Křovinaté a travnaté severovýchodní svahy stejnojmenného kopce (321 m n. m.) asi 1 km západně od Radějova. Jediný zachovalý fragment šipákové doubravy (Corno-Quercetum) v CHKO Bílé Karpaty, zbytky teplomilných společenstev na mělkých skeletových půdách; lokalita četných teplomilných rostlin a živočichů. Geologie - Zvrásněný magurský flyš nivnického (paleocén-spodní eocén) a svodnického (paleocén) souvrství, tvořený vrstvami s převahou vápnitých jílovců (bělokarpatská jednotka). Území leží poblíž ploché vrcholové části úzkého, asi 600 m dlouhého hřbetu, ukončeného kótou Žerotín, představující pravděpodobně zbytek zarovnaného povrchu. Na vrcholové části se nacházejí zbytky štěrků neznámého stáří (miocén-kvartér). Na sprašových překryvech svahovin z flyšových vápnitých jílovců vznikla černozem typická. Květena - Na skeletovitých půdách se vyskytuje teplomilná travinobylinná vegetace svazu Cirsio - Brachypodion pinnati. Část rezervace porůstají křoviny a skupiny dubu pýřitého (Quercus pubecens). Na jediné lokalitě v CHKO zde roste zlatovlásek obecný (Linosyris vulgaris) a zahořanka žlutá (Orthantha lutea). Z dalších významných druhů se zde zachoval koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), tořič čmelákovitý (Ophrys holosericea), vstavač bledý (Orchis pallens), sasanka lesní (Anemone sylvestris), kozinec dánský (Astragalus danicus), len žlutý (Linum flavum), kosatec pestrý (Iris variegata), chrpa chlumní (Cyanus triumfettii), plamének přímý (Clematis recta), hadí mord nachový (Scorzonera purpurea), hvězdnice chlumní (Aster amellus), oman mečolistý (Inula ensifolia), žebřice pyrenejská (Libanotis pyrenaica) a bělozářka větvitá (Anthericum ramosum). Zvířena - Významná lokalita teplomilného hmyzu. Kromě obou druhů našich otakárků, fenyklového a ovocného, se zde vyskytuje i hnědásek černýšový (Mellicta aurelia), většina druhů našich ostruháčků, modrásek černoskvrnný (Maculinea arion), vřetenuška štírovníková (Zygaena angelicae). Po dlouhé době zde byl znovu potvrzen výskyt okáče medyňkového (Hipparchia fagi), který byl více jak 30 let v Bílých Karpatech nezvěstný. Z druhů aktivních v noci je zde např. vzácný přástevník smuteční (Phragmatobia caesarea) nebo hřbetozubec nepravý (Gluphisia crenata) a h. stříbroskvrnný (Spatalia argentina). Z fytofágních brouků lze jmenovat např. krytonosce Mogulones larvatus, luskokaze Bruchus venustus, nosatčíka Apion austriacum a nosatce Tychius crassirostris. Ostatní teplomilné formy hmyzu zastupuje např. cikáda chlumní (Cicadetta montana), kudlanka nábožná (Mantis religiosa), drvodělka fialová (Xylocopa violacea), kutilka Sceliphron destillatorius, mravenci Camponotus vagus, C. truncatus a C. aethiops. Využití - Do okrajů rezervace pronikají plevele z okolních vinohradů. Do poloviny 80. let nebyly luční porosty obhospodařovány a zčásti zarostly náletem dřevin, především topolem osikou. Po vyčištění zde bylo obnoveno pravidelné kosení. 5

6 Cílem je najít poklad (dobrodružství s přáteli). Opravdové dobrodružství neprožije ten, kdo sedí doma. Kamarádský stisk ruky, podané u táborového ohně, či jako pomoc při hře, je mocnější než všechna bohatství světa a nejkrásnějším poutem jest pak táborové přátelství. Nejkrásnější co můžeme prožívat je tajemno. To je základní pocit, který stojí u kolébky pravého umění a vědy. Po celém světě nacházíme tisíce nepostižených a vratkých proudů, které nás unášejí k neočekávanému a nevysvětlitelnému Nechejte se tedy pozvat na výpravy za dobrodružstvím, za magií, zázraky a záhadami, jež nás obklopují na všech stranách, neboť my všichni, kteří jsme zde dobře víme, že život je neskonale podivnější, než si lidská mysl vůbec dokáže představit 6

7 I. NA ROBINSONŮV OSTROV Pohodlí činí z lidí děti. Obtíže z nich dělají statečné muže. V každém trochu zastrčeném místě se dá představit, že jsme na ostrově. Na předcházejících výpravách jsme společně poznali, že se vždycky a všude dá dělat plno zajímavých věcí. Najdi si takové svoje tajemné oddílové místo. Vytvoř si tam přístřešek ze suchého materiálu, aby se do něj vešel celý oddíl. Postupem času si vybuduj sedátka, aby se všem pohodlně sedělo. Vyzdob si tajemné místo svého oddílu různými symboly, trofejemi z výprav za dobrodružstvím, na které budeme vyplouvat během našeho tábora... ROBINSONŮV BÍLÝ STROM Myslím, že není potřeba uvádět žádné poznávací znaky. I malé dítě pozná břízu podle křídově bílé kůry. 1. Porovnej kůru na mladých, tenkých břízkách s kůrou na starých stromech. 2. Břízy mají neobvykle tenké větvičky. Najdeš nějaký jiný strom, který má ještě tenčí? Tajemství březové kůry: dobře hoří, dá se zapálit i mokrá, dá se na ní dobře kreslit i psát (nejlépe černou tuší), dají se z ní vyrábět misky, košíčky, taštičky a podobné jiné předměty, z velkých plátů vyráběli indiáni kanoe a vigvamy. ÚKOL : VYROBTE NĚCO Z BŘEZOVÉ KŮRY!!! Pozor : použijte kůru z padlého stromu. Nejdřív nožem vyřízni obrys plátu a potom ho opatrně oloupávej. Stahuj kůru v celé tloušťce, bílá vrchní blanka je vhodná nanejvýš k zapálení ohně. V místě, kde je borka rozpraskaná a pevně lne ke dřevu, klepej na ni hladkým kamenem nebo polínkem, tak ji uvolníš. Návrh : spona na šátek vyřízni obdélník (cca 4x13 cm). Stoč jej do válce a sešij něčím přírodním. Kůru obrať navenek vnitřní stranou. Na váleček něco namaluj (symbol lesní moudrosti sovu, kruhový terč s bizoními rohy ) Dej šátek kolem krku a provleč na jeho konce spony z březové kůry. Skokanský souboj bosých tlapek Rozestavte na pěšině aspoň dvacet kamínků. Nechejte mezi nimi půlmetrové mezery. Je nutno je všechny bosou nohou přeskákat a v druhé noze držet další kamínek. Kdo to dokáže? 7

8 II. DO LESŮ Zázraky prý nejsou. Vejdi do lesa a uvidíš jich plno. Pro první výpravu zvolíme lákavý cíl: les. Království stromů. Zemi svobodných zvířat. Říši zeleného ticha. Lesy jsou všude. Pár kroků od města či vesnice. I v těch nejúrodnějších rovinách zůstaly borové lesíky, doubravy, březiny. Kolem velkých řek v nížinách stojí zbytky lužního pralesa, listnatá džungle, plná močálů a ptačích hlasů. Na mnoha místech jsou lesy tak hluboké, že jdeš dlouhé hodiny mezi mlčícími kmeny a nenarazíš na jediné stavení, jediného člověka. Každý les, i ten nejmenší, má svá tajemství. Bydlí v něm plno tvorů, o kterých nemáš zatím ani tušení. Žijí tam rostliny nevídaných tvarů a barev. Zastav se mezi kmeny a chvíli pozoruj okolí. Pak si polož otázku: Co to vlastně je les? Většina lidí by odpověděla skupina stromů. To jsou ovšem špatní pozorovatelé, stráví v lesích třeba celý den, ale ničeho si pořádně nevšimnou. V lese přece nejsou jen stromy, roste v něm mech, kapradí, keře, byliny. A co ptáci v korunách, brouci mezi spadaným listím, veverka vykukující za kmenem? I živí tvorové tvoří součást společenství, kterému říkáme les. Co vůbec o lese víš? Co víš o stromech, o zvířatech, o ptácích, které tam potkáváš? Skoro nic. Většinou neznáš ani jejich jméno. Pokolikáté už jdeš lesem, a přece je to pro tebe neznámý, neprozkoumaný svět. Nabízí se ti tu příležitost k prvnímu dobrodružství. Prozkoumej les nejdříve očima botanika. Vědec musí vnést do své práce soustavnost a řád. Botanik rozčlení lesní rostliny do několika pater. Stromy tvoří nejvyšší patro, jakousi střechu lesa. Křovinaté patro patří keřům černému bezu, ptačímu zobu, ostružiníku, maliníku, trnce, hlohu a jiným druhům keřů. Zvlášť husté bývá toto patro na okraji jehličnatého lesa, někdy tam tvoří neproniknutelnou hradbu. Bylinné patro zaplňují polokeře (borůvka, brusinka, vřes), kapradiny a různé druhy trav. V mechovém patře rostou mechy, houby, lišejníky a nejnižší byliny, proto zpravidla sahá jenom na píď od země. Podzemní kořenové patro bývá tak hluboké, jak hluboko zasahují kořeny stromů, keřů a bylin. Porovnej botanické členění s lesem, kterým procházíš. Jednotlivá patra jsou na různých místech nestejně zabydlená, někde dokonce některá úplně chybějí. Začni s podrobnějším průzkumem. Povedu tvé první kroky otázkami. Zaznamenávej si odpovědi. VÝZKUM V LESE 1. V jakém druhu lesa právě jsi? Jehličnatém, listnatém, nebo smíšeném? 2. Který druh stromů tu převládá? Smrk, borovice, dub, buk, bříza, habr? 3. Jak je les průměrně vysoký? Odhadni (nauč se metodu podobných trojúhelníků). 4. Kolik stromů připadá na jeden ar, hektar? Udělej si odhad a pak si vytyč čtverce a spočítej. 5. Ve kterém druhu lesa najdeš nejvíc stromů vyvrácených větrem? Kde jsou vývraty častější - na okraji nebo uprostřed lesa, proč? 6. Která rostlinná patra nejsou ve zkoumaném lese zastoupena? 7. Které keře tvoří křovinné patro urči podle atlasu dřevin. 8. Kolik různých druhů rostlin polokeřů, trav, kapradin objevíš v bylinném patře lesa? 9. Co všechno roste v mechovém patře? 10. Les je společenství, ve kterém se stromy vzájemně chrání před účinky silného větru, společně uchovávají v podzemí zásobu vláhy, ale také mezi sebou soutěží. Hledej důkazy o tom, jak jednotlivé stromy bojují o přežití. Slabé a nemocné jsou přerůstány zdatnějšími druhy, živoří ve stínu jejich korun, postupně usychají a nakonec úplně odumírají. DOKÁŽEŠ TO? Až půjdeš kolem stromu, který má nad zemí pevnou vodorovnou větev, odpovídající výšky, vyzkoušej svou zdatnost. Zavěs se na větev tak, aby se nohy ani špičkami nedotýkaly země. 8

9 Udržíš se ve visu alespoň 30 sekund? To je základní limit pro děvčata. Chlapci by neměli seskočit dříve než za minutu. Kdo vytvoří oddílový rekord? PŘÍTEL SMRK Picea abies Smrk je jeden z nečastějších stromů. Není nic krásnějšího, než urostlý smrk na horské louce, s větvemi až po zem. Kolik lidí pod takovým baldachýnem už přenocovalo, kolika lide dal přebytečné chvojí na tu nejvoňavější postel, kolik lidí ohřály suché větvičky u praskajícího ohně! Jen si čichni, jak voní smrkové jehličí (připomíná vánoce jakoby z dálky slyšíš koledy a cítíš maminčino vánoční cukroví), čerstvě sloupnutá kůra z poraženého stromu. A jaké písničky umí pískat smrkové větre ohýbané větrem! Věnuj tedy pozornost tomuto krásnému stromu. 1. Jak je na smrkové větvičce rozloženo jehličí? Najdi jiné typy jehličnatých stromů. 2. Porovnej délku jehlic u mladých a starých stromů. 3. Všimni si jemných teček na jehličkách je to vosk, který pokrývá průduchy. Přičichni, jak voní. 4. Porovnej barvu jehličí na starých a mladých větvičkách. 5. Spočítej jehlice na jednom letorostu odhadni kolik je jich na celém stromě. 6. Urči podle přeslenů stáří stromku. 7. Co se stane, když vítr nebo sníh zlomí stromku špičku? Najdi takový strom. NENÁPADNÁ KVĚTINKA Pátrej po nějaké nenápadné květince, které je v okolí plno. Podle Klíče k určování rostlin najdi její název. Rostlinu nevytrhávej POZOR jsme v chráněné krajinné oblasti!!!. Každá bylina je něčím zajímavá a stojí za podrobnější zkoumání. 1. Má každý květ stejný počet korunních lístků? 2. Všimni si listů. Jaký mají tvar? 3. Prohlédni si vnitřek květu. PTÁCI V každém lese najdeme obrovské množství ptactva. Sedni si chvíli a tiše pozoruj stromové patro. Budeš překvapen, jaké množství tvorů se mezi větvemi pohybuje! Ptáci jsou velmi plaší, vyzkoušej, na jakou vzdálenost tě k sobě pustí. BROUCI Často je potkáš v lese. Když si sedneš na zem a budeš se chvíli pozorně dívat, určitě nějakého najdeš. Pokud jej budeš chytat dej pozor ať mu neublížíš. Až na nějakého narazíš, pozoruj jakou má stavbu těla, barvu či jakou rychlostí se pohybuje. Zaklepej mu opatrně větvičkou na krovky a pozoruj, jak se zachová. Začne se stavět mrtvým nebo prchá pryč? Obrať ho větvičkou na záda dovede se převrátit zpět na nohy snadno nebo těžce? Polož mu do cesty překážku obejde ji nebo přeleze? S jakými pocity se vracíš do tábora? Líbilo se ti dnes v lese? Bylo to něčím jiné než pokaždé? Do přírody chodí hodně lidí. A mnozí přicházejí navečer zpátky nespokojení. Sami vlastně nevědí, proč jdou ven. Za město je žene nejasná touha, že tam něco zajímavého uvidí a prožijí. A pak jen jdou a jdou. Pořád se jim zdá, že to něco je ukryto v nejbližším lesíku, za dalším 9

10 kopcem, ale když tím lesíkem projdou a na ten kopec vystoupí, nic zvláštního se nestane. Urazí za den třeba několik desítek kilometrů, a přece se večer vracejí rozmrzelí. Nevědí, že procházeli místy, kde se právě odehrávala skrytá dramata, nevšimli si žádného z malých zázraků, kterých je příroda všude plná. Někteří z nich se neuměli ani odpoutat od městských hraček, vzali s sebou rádio nebo walkman, zaháněli po celý den hlučnou muzikou zvěř, neslyšeli ptačí zpěv, přehlušovali nejkrásnější hudbu přírody šumění stromů, bublání potůčku šli lesem, ale duchem byli stále ve městě. Ty po dnešní výpravě už víš, že se u nás v lese dá vidět plno zajímavých věcí. A to jsme nepozorovali zvěř! Každá výprava, na kterou tě pozvu, bude mít nový program. Neznamená to, že se na příštích cestách do lesa nevrátíš k tomu, co se ti líbilo. HRA 1. Děti rozdělíme do 2 skupin: rodina z louky, rodina z lesa. Každé dítě si vybere z připravených lístků jedno zvíře, které bude představovat. Skupina les: liška obecná, srna obecná, jezevec lesní, jelen evropský, daněk tříprstý, rys ostrovid, vlk euroasijský, jestřáb lesní, veverka obecná,kuna lesní, norník rudý. Skupina louka: hraboš obecný, myšice křovinná, krtek obecný, zmije obecná, ještěrka živorodá, puštík bělavý, lasice hranostaj, bažant obecný, skokan hnědý, střevlík, perleťovec mokřadní, zajíc polní. 2. Dětem povolíme pohyb po příslušném prostoru Zadáme úkoly 1. Podle atlasů si zjistí své životní potřeby (potrava, útočiště) 2 Každé zvířátko si najde svůj pelíšek. 3. Hledá si ve svém společenství kamarády (koho se nebojí), nepřátele(koho se bojí - predátory) 4. Po určitém čase cca min se zvířátko představí ostatním (kde spí, proč tam bydlí, co rádo jí, ) 5. Na závěr má každé společenství (rodina) poradu a shrne informace o svém domově (charakteristika flory, zejména stromy,trávy podle klíče, dále vlhkost, intenzita slunečního svitu). Co si zvířátka myslí o člověku? 10

11 III. DO NEZNÁMA Opravdové dobrodružství neprožije ten, kdo sedí doma. Pamatuješ si ten zvláštní pocit? Stáli jste v Hodoníně na parkovišti a před tebou se otevírala neznámá budoucnost. Domov zůstal kdesi daleko, nejsou tu žádné městské zdi. Rozhlížíš se po okolí a najednou ti v hlavě bleskne nápad. Na všechny strany se rozbíhají cesty. Po které z nich se pustíš? Jaké příhody tě na ní potkají? Co všechno uvidíš? Když létám po kraji a pozoruji všechno kolem potkám velké množství dobrodružství. Koho by nezamrazilo, když v zarostlé lesní rokli narazí na vybělené zvířecí kosti? Koho by nenapadlo v lese plném stromů, že sem ještě lidská noha nevkročila? Typičtí lidští výletníci chodí lesem po vyšlapaných cestách ale ty dnes budeš putovat do opravdového neznáma. Stanovme si pravidlo: od této chvíle, nesmíš jít po silnici ani po značené cestě. Půjdeš sotva znatelnými pěšinkami, po mezích, podle potoka třeba i potokem, okrajem louky a lesními houštinami. Pro obyčejné lidi vede krajem jenom jedna vytyčená cesta, ale před tebou se otevírají desítky tajných stezek, kterými chodí volná zvířata. Ať se pustíš kterýmkoli směrem, všude jsou neznámá, neprozkoumaná místa. Aspoň pro tebe neznámá a neprozkoumaná. Až budeš prolézat spletí houštin, dívej se kolem sebe, jako kdyby tě obklopovala neznámá buš. Dívej se očima cizince! Cizinec se totiž dívá v neznámé krajině daleko pozorněji než domorodec.. Uvidíš, že se tu hemží mravenci, vosičky, motýli, pestřenky, pod každým kamenem lezou brouci. A těch neznámých květin, keřů, stromů LESNÍ TĚLOCVIČNA O přírodě se říká, že je to ta nejkrásnější a nejzdravější tělocvična. I v tom nejmenším lesíku za městem je spousta skvělého nářadí a náčiní stromy a skalky ke šplhání, padlé kmeny k cvičení rovnováhy, polena a kameny k posilování, pařezy a potůčky k přeskakování, stráně k vybíhání, šišky na házení. Na břehu potoka najdeš ohlazené kameny koule a disky, všude leží větve, které poslouží jako oštěpy, cvičební tyče nebo přírodní kuželky. Podlaha v přírodní tělocvičně je z toho nejdokonalejšího materiálu trávy, mechu, hlíny, suchého jehličí, nevyrovná se jí korek ani tartan. Největší předností lesní tělocvičny je její bezprašnost a dokonalé větrání. A ještě jedna výhoda můžeš sem zajít kterýkoliv den a denní dobu, stále je tu otevřeno. v přírodě se najde opuštěné zákoutí i pro člověka, který se stydí za svou neatletickou postavu, nadměrnou váhu, neohrabanost či tělesnou vadu, kvůli které by do tělocvičny nešel. Každý tohle všechno ví, ale málokdo v této největší tělocvičně na světě cvičí. Při naší druhé společné výpravě za dobrodružstvím se na tebe obracím s otázkou: překonáš sám sebe a svou přirozenou nechuť k pohybu a dokážeš deset minut cvičit? Máš k tomu dost silné vůle? Uvidíš, že poznáš, že je to příjemné a osvěžující. VĚRNÝ PRŮVODCE Výpravy za dobrodružstvím můžeš podnikat jen tak nazdařbůh, kam tě oči povedou a nohy zanesou. Nebo si zvolíš zajímavý cíl, který znáš z vyprávění. V druhém případě mohou nastat problémy jak se tam dostanu? My lesní zvířata máme vyvinutý smysl pro hledání cesty, ale vy lidé jste tento smysl dávno ztratili. Musíte se stále ptát na cestu nebo mít sebou dobrého průvodce. Nejspolehlivějším průvodcem je mapa. S mapou najdeš i to nejzapadlejší místečko v kraji. Mapa tě tam zavede tou nejkratší nebo nejzajímavější nebo nejpohodlnější cestou. Upozorní tě na zajímavosti, kolem kterých půjdeš. poví ti, kde jsou jaké hrady, zámky, významné stromy, hory s vyhlídkami, přírodní rezervace, rybníky i lesy. Až si rozložíš mapu na stole, uvidíš před sebou celý kraj jako na dlani. Jen káně z oblaků přehlédne takový kus země jediným pohledem! Ty drobné obdélníčky jsou stavení, zelené plochy lesy, modré klikaté nitky potoky a říčky. Nad mapou se krásně spřádají plány, to je její další výhoda. Celé hodiny nad ní můžeš prosnít. A není to promarněný čas! Poznáváš tak aspoň svůj kraj. Víš kde je jaké město, vesnice, hora, 11

12 řeka, železniční trať. Bez mapy se budeš podobat silně krátkozrakému člověku. Vidíš jen to nejbližší v okolí. S dobrou mapou budeš na tom lépe než Bystrozraký. Tuto jeho kouzelnou moc však nezískáš jen tím, že si koupíš mapu. Mapa je obraz, který je jistým způsobem zašifrovaný. Musíš se naučit mapové šifry dobře luštit. Není to těžké, jen znát klíče. Říká se jim topografické značky. Není jistě nic těžkého vyhledat na okraji mapy výklady jednotlivých značek. Smysl jednotlivých značek je vyložen přímo v jejich seznamu. Pozoruj okolí a ukazuj si na mapě! CHELIDONIUM MAJUS Tak se jmenuje latinsky vlaštovičník větší. Pátrej po této zajímavé bylině. Najdeš ji jistě někde na okraji zdí, plotů, zahrad, na zarostlých parcelách, okraji skládek. Drobné květy vlaštovičníku zlatě září a mají čtyři korunní lístky. 1. Opravdu vždycky čtyři? Prohlédni si více květů a uvidíš. 2. Všimni si charakteristického tvaru listů, abys rostlinu mohl(a) poznat i bez květů. 3. Vlaštovičník patří odedávna k léčivým bylinám. Ještě i dnes si lidé potírají jejich šťávou bradavice. Ulom kus lodyhy, porušená místa začnou ronit žlutavou tekutinu. NEOCHUTNÁVEJ!!! Jsou jedovaté. Pozor i na oči!. 4. Odvar z vlaštovičníku slouží jako výborná chemická zbraň proti mšicím. Kde rostou, nejsou mšice! POZOROVÁNÍ SRNEK Snad se vám, když budete opravdu v lese potichu podaří pozorovat srnky. Poznáte jaké vzrušení cítí stopař, když najde otisk kopýtka a ten jej dovede až k srnčímu stádu. Srnek je u nás tolik, jako snad nikde na světě. Kdysi žily v lesích, dnes je spíše zahlédneme na rozhraní louky a lesa i v polích. Až srnky někdy potkáš, všimni si několika podrobností. 1. Jak je zbarvena srst srnek v létě a v zimě? 2. Jsou všechny zbarveny stejně, nebo se od sebe některé liší? 3. Jakou barvu má srst mláďat? PLÍŽENÍ K SRNCE. Jestliže vám nebude přát štěstí a srnky nezahlédnete, pocvičte se v lovecké obratnosti alespoň ve hře. Vedoucí sehraje roli srnky. Zaváže si oči. Vy všichni se rozestavíte v okolí cca 150 metrů od něj. Malé stopařské dobrodružství začíná. Tvým úkolem je opatrně se k srnce přiblížit tak, aby tě neslyšela. Srnka stojí na stále stejném místě a pozorně naslouchá. Pro vás oba jsou to sekundy plné napětí, jako při plížení ke skutečnému lesnímu zvířeti. NESPĚCHEJ! Teď! Vedoucímu neušlo zachrastění listí pod tvou nohou. Zvedá obě ruce a namíří je tam odkud zvuk přišel tvým směrem. Jsi vyřazen(a)! Kdo se dostane nejblíže? 12

13 JAVOR MLÉČ ACER PLATANOIDES Snad v žádném smíšeném lese, v žádné městském parku nechybí krásný strom s dlanitými listy. Najdi tento strom a pusť se do podrobných výzkumů. 1. Porovnej tvar různých listů z jednoho stromu. jsou rozděleny na laloky. Kolik laloků spočítáš? 2. Listy se skládají z široké čepele a z řapíku stopky, kterou jsou připojeny k větvičce. Jak jsou řapíky zbarvené? Mají stejnou barvu, jako čepele? 3. Jak jsou na větvi rozloženy listy? Každý list je vlastně jeden sluneční kolektor zařízení na zachycování slunečního záření. Strom se snaží rozprostřít listy tak, aby si vzájemně co nejméně stínily. 4. Spočítej listy na jedné větvičce. Odhadni kolik může být listů na celém stromě? A ty musí každý rok znovu narůst! Javor na zimu opadává! 5. Zkus najít malé semenáčky javorů někde pod stromem z loňských a starších semen. PŘÍRODNÍ LABORATOŘE Zůstaň ještě chvíli pod korunou javoru. Je bezvětří, mohutný strom stojí tiše, nehybně, symbol klidu a nečinnosti. Vnímáš ho spíš jako věc, než živý organismus. A přece se v něm odehrávají důležité děje. Od jara do podzimu pracuje na plné obrátky. I v době, kdy se na něm nepohne jediný lístek. Je to vlastně obrovská přírodní laboratoř, vyrábějící kyslík a organické sloučeniny. Látky důležité pro všechny živé tvory i pro člověka. Chemická továrna s dokonalou technologií, při výrobě nevypouští do ovzduší jedovaté zplodiny, neobtěžuje okolí zápachem ani hlukem. Takové schopnosti mají i ostatní zelené stromy, keře, byliny. Odebírají z půdy různé živiny a budují z nich své tělo. Dovedou proměnit jednoduché neústrojné látky ve složité látky ústrojné. K takové činnosti potřebují energii, kterou jim dodává slunce. Zelené rostliny zachycují svými listy či jehlicemi sluneční záření. Přijímají nejen přímé sluneční paprsky, ale využívají i odražené a rozptýlené světlo. Složité chemické procesy se nezastavují, ani když je Slunce za mrakem. Živočichy považujeme za vyšší bytosti, než jsou rostliny, a přece by bez bylin, stromů a keřů nemohli žít ptáci, zvířata, hmyz, ryby, dokonce ani lidé. Každé živé tělo je vybudováno z ústrojných látek, které dovedou vyrábět jen a jen zelené rostliny. To není jediná závislost, také všechnu hnací sílu ke svým pohybům a i činnosti svých vnitřních orgánů získávají živočichové z rostlin, je to právě ona sluneční energie zachycená zelenými listy či jehlicemi. Snad o tom trochu zapochybuješ, když si vzpomeneš na dravce či šelmy. Lišky, lasičky i káňata nežerou rostliny, a přece jsou, běhají a loví. To je pravda, nesmíme však zapomínat, že se živí masem zajíců, hrabošů a jiných tvorů, kteří získávají látku ke stavbě svého těla a v ní skrytou pohybovou energii z rostlinné potravy. Kdyby náhle vymizely všechny rostliny, byli by k smrti odsouzeni nejen býložravci, ale i ti tvorové, kteří se živí jejich masem. Na tohle všechno si vzpomeň, až budeš stát pod javorem. ROSTINY A SVĚTLO 1. Podívej se, jak rozkládá pampeliška své listy, aby si vzájemně co nejméně stínily. 2. Prohlédni si rozestavení listů u kopřivy, i ta tím sleduje hlavní účel zachytit co nejvíce slunečního světla. 3. Všimni si rozložení listů také u jiných rostlin. 13

14 4. Jak rozkládají větve a jednotlivé listy různé stromy? 5. Přesvědč se jednoduchým pokusem, že zelené barvivo, chlorofyl, vzniká ve zvláštních tělískách jen za přítomnosti světla. Odval nějaký předmět, který dlouhodobě leží na trávě. Stébla a listy jsou bílé chybí v nich chlorofyl. 6. Jehličí, které trpí nedostatkem světla odumírá. Porovnej smrky, které rostou o samotě (nebo na okraji lesa) se stromy uvnitř hustého lesa. U těch prvních vidíš zelené větve až po zem, druhým zůstaly živé jen větve vysoko v koruně. Platí to i u listnatých stromů? 14

15 IV. DO DŽUNGLE Nedovoluj lidem kolem sebe zabíjet hmyz tím začíná vraždění všech živých tvorů. NEZNÁMÝ SVĚT Nacházíme ho všude uprostřed velkoměsta, za každou vesnicí, na lukách i v lese. Je to svět, ve kterém žijí, běhají, létají a bojují o život prazvláštní tvorové, označovaní člověkem společným názvem hmyz. Většina lidí se k nim chová lhostejně a nevšímavě. Dokud hmyz neobtěžuje nebo jim neškodí, prostě ho nevidí. Je pro ně asi příliš malý. Lehnete-li si na zem malé dobrodružství náhle začíná. Mez nebo stráň se najednou promění v tropickou džungli, z trav se stanou bambusové houštiny, z kamenů skály. A teď si řekni jakékoliv tajemné zaklínadlo, které tě stokrát zmenší. Je to samozřejmě jen hra, ale velmi zajímavá. Nemusíš čekat dlouho. Od přesličky si to hrne první obyvatel džungle. Pro kohokoli jiného je to drobný brouček, ale pro tebe stokrát zmenšeného obrovská obluda. Kdyby se na tebe vrhl, je se tebou zle. Naštěstí běží nevšímavě dál. Z jitrocelové houštiny vykoukla jiná nestvůra pozoruj ji a nebudeš se stačit divit, kolik je na zdánlivě opuštěné mezi života! Když dlouho pozoruješ broučky, pochopíš najednou, že jejich tělo se skládá ze tří základních částí hlavy, hrudě a zadečku. Hlava ukrývá oči, ústní ústrojí, jsou na ní tykadla sídlo čichu a hmatu. Každý druh stojí za prohlédnutí už proto, že má tyhle orgány jinak vyvinuté, protože příroda dokáže vytvářet nekonečné obměny. Hruď je složena ze tří článků, které jsou někdy oddělené, jindy tvoří jeden celek. Tady bývají vkloubena hmyzí křídla a TŘI páry nožiček. Podle křídel se pozná dospělý hmyz, chybí totiž jen u několika nejnižších skupin, zakrněla a vymizela u cizopasníků a jeskynního hmyzu. Hmyz se drží ve vzduchu neustálým pohybem křídel, neumí jako ptáci plachtit. U některých druhů nedokáže lidské oko vůbec pozorovat rychlost pohybu křídel, včela mávne například dvěstěkrát za vteřinu!. Střeček (jakási velká ochlupená moucha) dokáže za letu na krátkou vzdálenost vyvinout rychlost až 1300 km v hodině! To je rychlost nadzvukové stíhačky! I nohy stojí za pozorování. Pozoruj jak kráčí nebo běží. Zjistíš, že mají vždy tři nohy na zemi kvůli rovnováze! Zadeček bývá u hmyzího těla největší a nejnápadnější. Bývají v něm uloženy nejdůležitější orgány zažívacího a rozmnožovacího ústrojí. Hmyzí tělo není podpíráno kostrou, podpůrnou funkci plní chininový obal. Mohli bychom ho přirovnat k rytířskému brnění. Život brouka, motýla i mouchy začíná podobně. Samička naklade vajíčka, z nich se vylíhnou larvy, housenky nebo ponravy. Ty několikrát protože rostou svléknou chininový krunýř. Po posledním svlékání se mění v kuklu a z kukly vyleze po čase dospělý hmyz. U některých druhů chybí období strávené v kukle. Dospělý jedinec pak už dále neroste a zůstává stejný. VÝZKUMY V ŘÍŠI HMYZU 1. Chyť do kouzelné skleničky postupně několik odlišných druhů hmyzu a přesvědč se, zda mají opravdu tři základní části těla a tři páry nohou. 2. Porovnej velikost a tvar tykadel. 3. Prohlédni si pozorně oči hmyzu. 4. Pozoruj ústní ústrojí. Najdi hmyz se sosákem a s kusadly. 5. Věnuj pozornost hmyzím křídlům. Které druhy mají dva páry křídel? Které jen jeden pár? Brouci mají první pár přeměněný v krovky je to poznávací znak brouků! MOTÝLI - LÉTAJÍCÍ DRAHOKAMY 15

16 Upoutávají nás svou barevností a křehkostí. Vídáme je skoro denně a přesto o nich málokdo ví něco bližšího. Představ si, že by divocha z amazonského pralesa okouzlila v technicky vyspělé zemi krása moderních elektronických přístrojů, počítačů, kalkulaček, televizorů, tranzistorových přijímačů, magnetofonů a přivezl si jich celou sbírku do vesnice na břehu řeky, odříznuté od ostatního světa. Jeho kmenu by se jistě líbily nevídané tvary, oslnil by je lesk chromovaných součástek, ale primitivní domorodci by neměli ani tušení, jak přístroje fungují. Navíc by jim je nebylo ani jak předvést, protože všechny jsou na elektriku, která ve vesnici není Přesně tak se chová sběratel motýlů. Zajímá jej jen jejich vnější podoba, obdivují krásu a barevnost křídel a nevědí nic o tom, jak podivuhodný tvor motýl je a čeho všeho je schopen! Takový obyčejný motýl je zázračný výtvor přírody. Svědectví o tom podávají všichni vědci, kteří se do světa motýlů opravdu podívají! Jejich poznatky se velmi často zdají být jako pohádky. Copak se dá uvěřit, že by mohl nějaký motýlek ucítit jiného motýla na vzdálenost deseti kilometrů? Musel by mít ve svém nepatrném tělíčku zabudovaný senzor, který ani dnešní věda nedokáže vyrobit! Má snad čich dokonalejší než policejní pes? A co si myslet o tvrzení, že motýli vylučují složité chemické látky (feromony), kterými se vzájemně přitahují, odpuzují, varují, lákají vzrušují i klamou a že se tedy vlastně jejich pomocí dorozumívají? A co třeba smysl ok na křídlech babočky? Neslouží ani k okrase, ani jako maskování! Babočka jich užívá jako vyhrůžku a odstrašování proti svým ptačím nepřátelům! Připomínají jim totiž soví nebo kočičí oči a vyvolávají okamžitou útěkovou reakci! Když babočku budeš pozorovat překvapivě zjistíš, že je to tak. Ona totiž sedí na listu, nebo kmeni s křídly u sebe. Když se k ní něco přiblíží prudce roztáhne křídla a v tom okamžiku na vetřelce hledí nějaký velký tvor! Pozoruj, zkoumej a dělej pokusy. Budeš překvapen 1. Kolik různých druhů motýlů potkáš za určitý časový úsek? 2. Na jaké květy létají? 3. Stopuj chvíli motýla. Vyhledává stále stejné květy nebo střídá různé rostliny? 4. Pozoruj z největší možné blízkosti co motýl na květu dělá. 5. Studuj způsob motýlího letu. Jak letí, když je v klidu a jak, když se cítí ohrožen? 6. Najdi nějaké housenky mláďata a pozoruj je. Čím se živí? 16

17 V. LETNÍ PUTOVÁNÍ BOTANIKOU Netrhej květiny, když je chceš mít. Jdi dál a květy budou kvést u všech tvých cest. Někdy se zdá, že příroda vykouzlí na jaře miliony květů lidem pro radost. A zatím sleduje docela jiný cíl. Květy mají zajistit všem rostlinám potomstvo. Na opylených květech dozrají plody, ve kterých budou ukryta semena, ze kterých mohou vyrůst samostatné další rostliny. Na květech nás nejvíce udiví jejich proměnlivost tvarů a barev. Příroda tu zase projevuje svou zázračnou tvořivost fantazie. Většina květů je oboupohlavní. Má orgán samičí pestík s bliznou a semeníkem i orgán samčí tyčinky a prašníky. Když se dostane jediné zrníčko (stejného druhu rostliny) z prašníku na bliznu, vyklíčí v jemné vlákénko, prorůstá pestíkem a v semeníku oplodní připravené vajíčko. Květ je oplodněný, bylo dosaženo jeho účelu a smyslu. Rostlina může po dozrání plodu zahynout, ale přesto se druh může dále vyvíjet. Všechny rostliny nejsou oboupohlavní. Některé vytvářejí dva různé druhy květů (např. kukuřice).jestliže jsou oba na jedné rostlině jsou to rostliny jednodomé. Jiné (třeba kopřiva, vrba ) jsou zase jen rodu mužského či ženského. Takovým se říká dvoudomé. Vrcholem zázraku jsou potom rostliny mnohomanželné, kde najdeme oboupohlavné květy i květy pestíkové a prašníkové (třeba Javor mléč). Důležitou roli při oplodňování hraje pyl. Jeho miniaturní zrníčka přenáší buď vítr (ať žijí alergie) nebo některý živočich a hmyz. Často poznáme na první pohled, jestli rostlina patří k větrosnubným nebo hmyzosnubným už podle nápadnosti květu. Hmyz je třeba přilákat vůní a barevností a nápaditostí květu. Proto si málokdo všimne, že kvetou třeba trávy, smrky, borovice, olše, topoly a většina lesních stromů. (opět hurá alergie!!!) Hmyzosnubné rostliny dělají všechno možné, aby na sebe upozornily. Mívají barevné vonné květy podivuhodných tvarů, aby je hmyz viděl a cítil na dálku. Včely, čmeláci, motýli, vosičky, pestřenky a jiná drobná čeládka neobdivuje květy pro jejich eleganci a jemné parfémy, to je pro květ jen neplacená reklama, poutač, směrová šipka, která vede k potravě. Květy splácejí hmyzu za tu službu s opylováním lákavými pochoutkami. Přenechávají mu část svých pylových zrnek a některé rostliny vyrábějí pro svůj hmyz nektar cukrový roztok do kterého jsou přimíseny i další látky. Většina květů vylučuje nektar na takovém místě, aby se okřídlený návštěvník při jeho dobývání musel otřít o prašník a bliznu. (vyzkoušej budeš-li cucat květy hluchavky, ucítíš její sladký a léčivý nektar). ŠÍPKOVÝ KEŘ Rosa canina Pro mne je to odedávna důvěrně známá rostliny. Šípkové květy rostou všude na mezích a kamenitých stráních, v zahradách, na sídlištích a všude tam připomínají jejich květy něco nadpozemsky krásného. Jsou velké a příjemně voní. Ještě víc se dají obdivovat na podzim, ozdobené rudými korálky šípků. Snad mám šipky rád i proto, že jsem kdysi se zatajeným dechem poslouchal pohádku o Šípkové růžence Neměj mi to za zlé, ale snad i tebe napadne, až se skloníš k šípkovému květu, že je to vlastně zhmotněná báseň beze slov, malý zázrak a jeden z divů Země. Zavři oči, přičichni a sni VÝZKUM ŠÍPKOVÉHO KEŘE 1. Hledej v okolí tábora šípkový keř 2. Jakou barvu mají korunní lístky? (to je kouzlo) Kolik jich je? Jaký mají tvar? 3. Přezkoumej v různých květech tyčinky. Je jich všude stejný počet? 4. Vůně prozrazuje, že květy opyluje hmyz. Jaký tam zastihneš? 5. Co nalezneš na větvičkách keře? K čemu to rostlině slouží. Jaké další rostliny mají toto zařízení? 6. Porovnej barvu kůry u nejmladších a starých výhonků. 7. Sleduj kolem sebe i jiné zástupce botanické říše a pokus se deset kvetoucích rostlin naučit určit. 17

18 VI. DO ZELENÉHO KRÁLOVSTVÍ Ptáky jsi poznal a pušku nepoužil? Leknín jsi miloval a stonek jeho neutrhl? Ó, buď mi přítelem a uč mě být přítelem tobě Zatím jsme při výpravách za dobrodružstvím mířili do lesů. Tentokrát se vypravíme do úplně jiného světa. Tam, kde nepotkáš turisty ani výletníky. Do kraje vysokých trav a ticha. K zarostlé přehradě. Všude u přehrad i rybníků objevíš totéž, svět málo známého vodního ptactva. V lesích nejsou před všetečným člověkem chráněna ani ta nejzapadlejší místa, zato rybníky a přehrady obehnané pásem bažin a hradbou rákosí poskytují živým tvorům bezpečné útočiště. Měj tedy oči otevřené. Uvidíš a uslyšíš to, co zůstane většině lidí navždy zahaleno tajemstvím. ÚKOLY: 1. Zjisti jak se přehradě říká, jak se jmenuje. 2. Odkud přitéká voda do přehrady, odkud zase vytéká. 3. Jaká je největší hloubka a kolik vody celá přehrada obsahuje. 4. Vypátrej kdy byla přehrada postavena. 5. Do fotografie přehrady (letecký snímek) vyznač hráz, výpusť, přítok, rákosová pole, ostrůvek, pobřežní porosty. 6. Jaké druhy vodních ptáků zastihneš u přehrady a v jejím nejbližším okolí? Každá vodní plocha je samostatným královstvím, kde žije různorodé společenství živočichů a rostlin, navzájem na sobě závislých. U rostlin má nárok na čestné označení rákos obecný (Phragmites communis). Prozkoumej jeho stavbu stébla a listy. 1. Pozoruj rákosí ve větru. Proč se ani při silných poryvech větru rákosí nezlomí? V čem je tajemství jeho pružnosti? 2. Prostuduj stavbu jeho stébla. Přeřízni jej na různých místech. Je všude duté? 3. Všimni si listů. Co se s nimi děje při větru? Jaký to má význam pro rostlinu? 4. Namoč rákosový list do vody. Proč na něm neulpí voda? Jakou výhodu to dává rákosu za deště? 18

19 5. Pozor doutník není rákos to je orobinec! Často se to plete. INDIÁNSKÝ STAV Postavíš jej za pár minut. Lze na něm utkat krásné rohože, přístřešky, stěny, lůžka i podlahy. Zatluč do země pět kolíků (A,B,C,D,E), jeden od druhého 20 centimetrů. O dva metry dál zatluč dalších pět (A2,B2,C2,D2,E2) pozor měly by být dostatečně vysoké! Napni mezi ně tenké provázky pevné osnovy (a,b,c,d,e). Ke kůlům A,B,C,D,E uvaž ještě po jedno provázku pohyblivé osnovy (f,g,h,i,j), aspoň tři metry dlouhé. Jejich volné konce připevni k tyči dlouhé metr a půl. Tkaní na indiánském stavu je pak velmi jednoduché. Je třeba zvednout tyč T nad hlavu tak, aby se provázky f,g,h,i,j napnuly. Pomocník vloží mezi osnovy (pevnou a pohyblivou) tři rákosová stébla, rukama je srovná a zatlačí pevně k sobě ke kůlům A,B,C,D,E. Potom se spustí tyč až na zem a obě osnovy se překříží těsně za položenými stébly. Pomocník vezme další tři kusy rákosu a znovu je vsune mezi osnovy, srovná a přitlačí k předchozí dávce stébel. Nato je třeba opět zvednout tyč nad hlavu. Když je rohož dostatečně dlouhá, odříznete provázky obou osnov od kůlů a tyče a svážete vždy dva k sobě na uzel. Tím se rohož zajistí před rozpadnutím. Nezapomeňte rohože seříznout, aby byly pěkné. Lze i barevně a materiálově jednotlivé lišty odlišit. Meze fantazii při estetice se nekladou. T f g h i j A B C D E a b c d e A2 B2 C2 D2 E2 VODNÍ PĚTIBOJ Dnes se věnujeme vodnímu světu. Cítíš se i ty ve vodě jako v přátelském světě? Vyzkoušej si svou všestrannou zdatnost na těchto úkolech. 1. Přeplav bez odpočinku přes celý bazén. 2. Potop se vynes ze dna předmět. 3. Skoč ze břehu do vody. 4. Vydrž na hladině aspoň půl minuty a drž něco nad hlavou ve vzduchu. (Šlapej vodu.) 5. Uplav pod vodou aspoň pět metrů. 19

20 VII. DO SVĚTA MALÝCH OBLUD To nejkrásnější, co můžeme zažít, je tajemství. Je to základní pocit, který stojí u kolébky umění i vědy. Kdo ho nezná a kdo se neumí divit, kdo neumí žasnout, jako by nežil Říše pavouků je větší než lidská říše. Ať přijdeš kamkoli, všude potkáš ty osminohé podivné tvory. V lesích, loukách i uprostřed města. Všude se tito podivuhodní tvorové zabydleli. Většina lidí považuje pavouky za odpornou havěť, někomu dokonce nahánějí hrůzu takovou, že se z ní musí i léčit (arachnofobie). A přitom jsou to naši největší a nejlepší spojenci v boji proti obtěžujícímu hmyzu! Kolik much jen dokážou pochytat! Člověk vládce přírody se jen málokdy odvděčí za dobré služby něčím dobrým. Ničí pavoukům sítě, vyhazuje ty malé lovce ze své blízkosti, někdy je i zabíjí, ale většinou jen málo, protože podléhá starým pověrám, že to přináší neštěstí. Už první bližší zkoumání pavoučího těla přináší zajímavé poznatky. U každého pavouka napočítáme osm nohou. To znamená, že nepatří mezi hmyz! Hodně tě mohou zaujmout i oči. Někdy jich napočítáme až osm! Když sleduješ zápas pavouka s mouchou, najednou tě napadne, že pavoučí síť musí být obrovsky pevná. Jinak by nevydržela takový nápor.je vědecky dokázáno, že pavoučí vlákno je nejpevnějším vláknem na světě, včetně vláken, které vyrábí člověk umělou cestou! Kdyby mělo odpovídající tloušťku, nebyla by na naší planetě síla, která by dokázala jeho přetržení. Všimni si také, že v pavoučích sítích zůstávají viset ulovené mouchy. Při bližším zkoumání bys zjistil, že to není moucha, ale prázdný chininový krunýř. Kam tedy zmizelo muší tělo? Vědci zjistili, že pavouk svůj úlovek nežere. Vypouští do něj z úst trávicí šťávy, které rozloží měkké tkáně, a tu hustou tekutinu pak pavouk vysaje. Podobně to dělají i někteří brouci (střevlík). Pavouci vydrží i dlouho hladovět. V zimě přece mouchy nelétají a většina ostatního hmyzu je zalezlá. Mikroskopem bychom zjistili, že pavoučí zadeček obsahuje velmi dlouhé tenké střevo se spoustou výběžků, ve kterých má pavouk uloženu zásobní potravu na týdny i celé měsíce. Pavouci jsou v našich představách neodlučitelně spojeni s pavučinami. A přece je většina pavoučích druhů, které loví kořist stejně jako kočky dlouhým skokem. Pavučiny jsou ovšem tak zajímavé přírodní dílo, že bychom jejich zkoumáním strávili velké množství času. Už při prvním ohledání objevíme mezi nimi velké rozdíly. Pokouníci, velcí tmaví pavouci, které najdeme ve sklepích domů, tkají husté sítě jako závoj. Na lukách bývá někdy plno vodorovných sítí s nálevkovitým otvorem, lovecká zařízení snovaček. Křižákovy sítě natažené mezi keři a stromy, jsou pak nejlépe vidět za chladného jitra, kdy jsou plné kapiček rosy. Snovací bradavky, ze kterých vlákno pavouk vypouští jsou na bříšku zadečku. Těžko se ti ale podaří pozorovat pavouka při tkaní sítě, protože se této práci věnuje přes noc za tmy. ÚKOLY: 1. Najdi pavučinu a vlastním pozorováním zkus vypátrat, kde pavouk číhá na svou kořist. 2. Na pavoukovi vypozoruj, že kromě čtyř párů běhavých nožek má i dva páry hrudních nožek zakončené klíšťkami, které zpracovávají potravu. Prvnímu páru před ústním otvorem se říká chelicery. Vedou do nich jedové žlázy. Všichni pavouci jsou jedovatí, ale člověku hrozí nebezpečí jen od několika druhů, žijících v tropických oblastech. Druhý pár přeměněných hrudních nožek jsou pedipalpy. Leží za ústním otvorem a bývají tak velké, že je nezasvěcený člověk považuje mnohdy za devátou a desátou nohu. 3. Porovnej stavební plán různých druhů pavoučích sítí. 4. Jaké úlovky najdeš v pavoučí síti? 20

21 VIII. DO ZEMĚ BODLÁKŮ, VYSOKÝCH TRAV A VOS Mít oči k vidění znamená uvidět to, co každý neuvidí. Další říší, kterou navštívíme je říše vos. Jen začne jaro, podnikají vosy nálety na všechno kolem sebe. Jen otevřeš doma okno, už je nějaká vevnitř. Odkud přilétají. Proč je jich na konci prázdnin všude plno? Kam se ztrácejí na noc? Co dělají, když prší? 1. Polož na podložku okousaný zbytek sladkého ovoce. Za jak dlouho k němu přiletí nějaká vosa? 2. Přidej k nim dvě kostky cukru. Jednu navlhči a pozoruj, o kterou má vosa větší zájem. 3. Opatrně pozoruj vosu při kousání potravy. Při kousání ti určitě neublíží, při přijímání potravy neútočí! Všimni si, jak potravu ohmatává tykadly, má v nich hmatové a chuťové orgány. 4. Zkuste vosu chytit do skleničky. Opatrně ji přitlačte tyčkou ke dnu. Pozorujte, jak se brání žihadlem. 5. Pozoruj chování vosy, která dotěrně obletuje člověka. Útočí na něj nebo má jiné úmysly? Co ji přivábilo? Jak se zachová, když se po ní oháníš? A co udělá, když nehybně strneš? 6. Pokuste se vypátrat vosí hnízdo a pozorujte jeho stavbu. Země bodláků je vlastně zemí nikoho. Není tam nic, co by mělo nějaký užitek. Je to neplodný kousek půdy, ale jistě tušíš, že i tento koutek je rájem pro hmyz, útočiště ptáků a plachých zvířat. Snad si pomyslíš, proč se zajímat o bodláky, k čemu jsou dobré, jen píchají. Tak především, každá rostlina je malý div přírody, ať už člověku milá, lhostejná i protivná. Ostatně bodlák je nepříjemný jen tím, že má ostny, kterými se brání tvorům, kteří by mu mohli škodit. Když na něj nebudeš sahat, nebude tě píchat. S podivem pak zjistíš, že je to rostlina po mnoha stránkách zajímavá. Alespoň pro hmyz. Podívej se kolik drobných tvorů se kolem bodláků a především jejich květů hemží. Jsou to přímo malá letiště. 1. Všimni si, kde všude má tato rostlina ostny. 2. Jsou všechny ostny stejného typu nebo se některé liší? 3. Kolik různých druhů hmyzu na bodlácích zastihneš? 4. Prohlédni si staré uschlé bodláky. Pokus se na nich vyhledat loňské plodnice a prohlédni si je. Bodláky a pcháče patří do zvláštní botanické čeledi, k rostlinám hvězdnicovitým. To, čemu nezasvěcený člověk říká květ, je ve skutečnosti úbor, soubor mnoha malých kvítečků. Rostlina je nakupila těsně vedle sebe, aby měla větší lákadlo pro hmyz, na kterém závisí její opylení. K těmto rostlinám patří i sedmikrásky, pampeliška, podběl a jiné byliny. 21

22 ZEMĚ OBŘÍCH TRAV Zahrajme si opět onu tajemnou hru s kouzelným zaříkávadlem. Zamumlejte zaklínadlo a jste najednou zase stokrát menší. Jako když jme pozorovali brouky. V tu chvíli přestane být plácek zapleveleným úhorem a stane se z něj Země Obřích trav, kraj, ve kterém se odehrávají vzrušující dramata. Traviny tvoří mezi rostlinami velkou skupinu s neuvěřitelným počtem asi šedesátipěti tisíc druhů. I trávy kvetou. Mají různotvaré klasy různé tvary květenství. Většina lidí neumí pojmenovat žádnou z trav a přesto se s nimi setkáváme doslova dnes a denně. 1. Najdi alespoň pět druhů trav. 2. Porovnej vzájemně jejich výšku. 3. Prostuduj stavbu travního stébla. Proč je uvnitř duté? 4. Všimni si na stéblu kolének. V nich je skryto tajemství růstu. Sleduj měkkost a barvu stébla u kolénka a daleko od něho. Do takto vysoké trávy se asi neposadíš, ale hezky se na ni dívá. Tento snímek jsem ti vybral proto, že zelená prý uklidňuje a na tomto obrázku je jí více než dost. Zelená vládne létu. A nejen "modrá je dobrá", ale někdy (a některá) zelená je ještě lepší. 22

23 IX. DIVOČINOU Dávno předtím, než člověk začal svou činnost, pro kterou si nárokuje název vládce přírody, byl skutečným vládcem Země strom. GREENHORN kdo četl knížky Karla Maye, dobře ví, že toto slovo označuje nezkušeného zelenáče, chlapíka, který přišel z města do divočiny, nic neumí, ničemu v přírodě nerozumí a v lesích se chová přímo nemožně. Nemysli si, že greenhorna potkáš jenom na americkém Západě. Je jich plno i ve střední Evropě. Českého zelenáče poznáš podle toho, že 1. Všude odhazuje papírky od bonbónů, sušenek a čokolády, nechává za sebou mastné papíry od svačin, plechovky od konzerv, zamořuje lesy pytlíky z umělé hmoty 2. Křičí, řve, huláká, píská, nosí rádio či jiný přehrávač sebou do přírody 3. Rve všude květiny 4. Kope do neznámých hub a prašivek 5. Seká do živých stromů, loupe z nich kůru. 6. Úmyslně plaší ptáky, střílí po nich prakem či vzduchovkou. 7. Vybírá ptačí hnízda. 8. Vyrývá všude do kamenů, skal, hradních zdí i stromů svůj monogram. Doufám, že po tolika výpravách za dobrodružstvím, které jsme spolu absolvovali, se už mezi námi nenajde nikdo, kdo by se dal tímto označením pojmenovat. Dnešní výprava za dobrodružstvím bude opět výpravou do lesů. Zastav se mezi kmeny a chvíli pozoruj okolí. Pak si polož otázku: Co to vlastně je les? Většina lidí by odpověděla skupina stromů. To jsou ovšem špatní pozorovatelé, stráví v lesích třeba celý den, ale ničeho si pořádně nevšimnou. V lese přece nejsou jen stromy, roste v něm mech, kapradí, keře, byliny. A co ptáci v korunách, brouci mezi spadaným listím, veverka vykukující za kmenem? I živí tvorové tvoří součást společenství, kterému říkáme les. Vzpomeň na výpravu Do lesů. Co vůbec o lese víš? Co víš o stromech, o zvířatech, o ptácích, které tam potkáváš? Jistě již mnohem a mnohem více, než na začátku tábora. Vzpomeň si na naše výpravy. Typičtí lidští výletníci chodí lesem po vyšlapaných cestách ale ty dnes budeš putovat do opravdového neznáma. Stanovme si pravidlo (/znovu jako při výpravě Do neznáma ) : od této chvíle, nesmíš jít po silnici ani po značené cestě. Půjdeš sotva znatelnými pěšinkami, po mezích, podle potoka třeba i potokem, okrajem louky a lesními houštinami. Pro obyčejné lidi vede krajem jenom jedna vytyčená cesta, ale před tebou se otevírají desítky tajných stezek, kterými chodí volná zvířata. Ať se pustíš kterýmkoli směrem, všude jsou neznámá, neprozkoumaná místa. Aspoň pro tebe neznámá a neprozkoumaná. Až budeš prolézat spletí houštin, dívej se kolem sebe, jako kdyby tě obklopovala neznámá buš. Dívej se očima cizince! Cizinec se totiž dívá v neznámé krajině daleko pozorněji než domorodec.. Uvidíš, že se tu hemží mravenci, vosičky, motýli, pestřenky, pod každým kamenem lezou brouci. A těch neznámých květin, keřů, stromů a co to všechno co už znáš Vaším dnešním úkolem je nalézt labyrinty pod kůrou 23

24 KŮROVEC Tento malý brouček dovede v lese nadělat obrovskou paseku. A že tu paseku máme chápat nejen jako obrazné rčení, ale doslova. Je nepředstavitelné, že tak maličký tvoreček dokáže za několik dní zahubit strom, který rostli několik desítek let. Pětimilimetrový brouček proti třicetimetrovému velikánovi! Dokud se kůrovec nepřemnoží, nepůsobí téměř žádné školdy. Napadá především čerstvé vývraty a stromy nemocné, které se nemohou energicky bránit. 1. Pátrej po kůrovci na vyvrácených a nedávno poražených smrcích. Odloupni z kmene kůru a hledej labyrint chodbiček. 2. Hledej v chodbičkách larvy, kukly nebo malé brouky. 3. Labyrint se pokus namalovat. KABINET KURIOZIT Na šlechtických sídlech to bývala kdysi komnata obestřená tajemstvím. Pokoj naplněný přepodivnou sbírkou. Pan hrabě sem vodil hosty a ohromoval je nevídanými věcmi. Měl tu nádherný ametist, kůži z cizokrajného zvířete, dračí zuby, obrovu kost, roh z mytického jednorožce atd. Sbírka dobře plnila svůj účel, pobavila a naplnila úžasem návštěvníky sídla. Přineste do tábora z dnešní výpravy také nějakou zajímavost. 24

25 X. NA NEZNÁMÉ CESTĚ Celou přírodu máš na dosah, ale jen proto, aby se ti otevřely oči. Ukoj svou touhu po dálkách a pak se vrať bohatší o další dobrodružství domů. Důkaz síly : uděláš během minuty alespoň tolik kliků kolik je ti roků? Děvčata si mohou kliky usnadnit třeba závorou či jinou zvýšenou podporou. Kanadští zálesáci, sibiřští lovci i všichni ostatní lidé žijící v hlubokých lesích značí své stezky. Někdy stačí tu a tam ulomit na stromě větev, jinde odseknout na kmeni dole kousek kůry, aby bílé dřevo na dálku svítilo jako odrazové sklíčko na patníku u silnice. I v našich lesích často narazíš na turistické značky. Slouží lidem, kteří chtějí poznat nejzajímavější místa své vlasti. Napadlo tě někdy, proč mají různou barvu? Nezáleží to na libovůli dobrovolného pracovníka Turistického klubu, který značky na stromy a kameny maloval. Červená ti prozrazuje, že jsi na dálkové cestě, nebo na trase vedoucí po hřebeni kopců a hor. Modrou barvou jsou značené tzv. významné krajské cesty, zelená značí zajímavosti okresní stezky a žlutou bývají značeny spojky mezi významnými turistickými trasami, menší okruhy a krátké odbočky, vedoucí třeba na vyhlídku, k hradní zřícenině či turistické chatě. Vydej se po značené cestě, kterou ti domluvenými značkami vyznačil tvůj vedoucí. MRAVENCI - SKRYTÍ VLÁDCI LESA Jdeš lesem a náhle vidíš mezi kmeny podivnou kupu. Miniaturní Říp, navršený z rezavého jehličí, pokrytý hemživým pohybem. Tisíce mravenců jsou zde v pohybu, pokrývají kupu jako živý koberec. Pobíhá jich všude tolik, že zřetelně slyšíš jejich pohyb, šumění, které připomíná hukot vzdáleného města. A hned víš tohle je mravenčí velkoměsto! Kupa ti sahá sotva ke kolenům, ale když poměříš velikost mravence a velikost stavby, užasneš, co dokázali vytvořit. Stojíš na prahu neznámé říše. Co na tom, že je to říše malých mravenců. Jsi na výpravě za dobrodružstvím a začínáš tušit, že se tady opravdu děje něco zajímavého. Pozoruj mravence, co dělají. Pobíhají sem tam zdánlivě chaoticky, bez cíle. Podobný pocit by měl jistě návštěvník z cizí planety, kdyby pozoroval život velkoměsta, jak lidé pobíhají v jeho ulicích. Ve skutečnosti vládne v mraveništi pevný řád. Všichni jeho obyvatelé jdou za nějakým svým cílem, vykonávají svůj úkol. Nejpodivuhodnější na tom je, že desetitisíce mravenců spolu dokonale spolupracují. Jedni pokračují ve výstavbě společného sídliště, druzí čistí vnitřní prostory, jiní shánějí potravu, další se starají o další generaci mravenců. Jistě se musí nějak domlouvat, aby všichni nedělali jenom jedno pak by to druhé osudově chybělo! Obranu hnízda zajišťují u mravenců sterilní samičky. Jsou vybaveny většími kusadly a statnější postavou. Mrtvé mravence odnášejí dělnice na určené místo v blízkosti mraveniště. Čištění tykadel, důležitých pro vzájemnou komunikaci, patří k běžné hygieně mravenců. Jako zrakový orgán slouží mravencům dvě složené oči. Kromě nich mají na horní části hlavy ještě tři drobná očka, která zaznamenávají pouze rozdíly v intenzitě světla. Mravenci se díky zpětným háčkům na nohou udrží i na nejkrkolomnějších místech. Lesní mravenci se živí především masem uloveného hmyzu. Výhružný postoj má varovat vetřelce. Obránce se vztyčí se široce rozevřenými kusadly a dává najevo, že je ochoten pro klid mravenčí kolonie položit i život. Hmatové informace si předávají mravenci dotyky tykadel a nohou. Mravenci dokážou vláčet až padesátinásobek vlastní hmotnosti. Zjisti a vypátrej: 25

26 1. Co všechno nosí mravenci do mraveniště? 2. Co vynášejí naopak ven? 3. Jak velká břemena jsou mravenci schopni přenášet? Porovnej je s jejich velikostí a přirovnej k sobě. 4. Táhne každý jenom svoje břemeno nebo spolupracují? 5. Co se stane, když narazí cestou na překážku? 6. Co se stane když mravenec na svůj náklad nestačí? Opustí ho? Nebo přivolá pomoc? 7. Odpočívají mravenci při práci, nebo se pachtí s nákladem tak dlouho, dokud jej nedovlečou na místo? 8. Prozkoumej jak daleko vedou mravenčí stezky. 9. Co se stane, když pachovou stopu (která je vlastně směrovkou jejich pohybu) přerušíš kamenem nebo přes ni přejedeš prstem? 10. Mravenci v sebeobraně vystřikují kyselinu mravenčí. Táhni přes mraveniště (opatrně!) modrý květ lučního zvonku a pozoruj, co se stane s jeho barvou. 11. Polož na mraveniště list, kde jsou mšice. Pozoruj co se bude dít. 12. Umísti v blízkosti mraveniště zbytky potravy (suché a navlhčené zbytky chleba, buchty, housky, cukr, salám, maso, ovoce ). Jak dlouho potrvá než je objeví první mravenec? Pozoruj, jak se zachová. Čemu dají mravenci přednost, čeho si ani nevšimnou? Mraveniště má tvar kupy nanesené z jehličí a větviček. Ve středu kupy je vždy pařez, u něhož samička původní kolonii založila a který časem generace mravenců zcela prohlodaly chodbami a zakryly nánosy jehličí. Mravenec lesní je rozšířen po celé Evropě s výjimkou Itálie a v pruhu táhnoucím se podélně na jih od Sibiře. Na východě leží nejvzdálenější naleziště u Bajkalského jezera. U nás se tento druh vyskytuje hlavně ve smrkových lesích středních a vyšších poloh. Tvar kupy se liší podle stanoviště. Čím méně světla na kupu dopadá, tím je vyšší a kuželovitější, aby zachytila více slunečních paprsků. 26

27 XI. DO MINULOSTI Vedla-li cesta za kulturou z lesa, pak cesta za lidstvím vede nezbytně k lesu zpět. ROSTLINNÝ DETEKTOR Kopřiva dvoudomá (Urtica dioice) patří k rostlinám, které lidé nemají pro její žahavost rádi. A přece je to rostlina neobyčejně zajímavá. Znalci bylin tvrdí, že obsahuje nerostné látky, vápník, železo, mangan, fosfor i draslík. Někteří lidé dělávají na jaře z mladých kopřiv salát, špenát, sekají lístky do polévek. Ve středověku to býval velmi oblíbený druh zeleniny. Zprávy o kopřivách nalezneme na papyrech faraónů, záznamech řeckých filosofů i římských letopisců. Od nejstarších časů ji lidé považovali za léčivou rostlinu. I dnes sběrny vykupují její sušený plod i list. Kopřiva je rostlina s bohatou historií, opředená mnoha pověstmi. Již staří Římané si šlehali revmatické klouby svazkem kopřiv a aby se zahřáli, přikládali si drcené kopřivy přímo na tělo. To u nás byla odpradávna dávána do souvislostí s tajemnými silami. Věřilo se například, že dokáže odehnat zlé duchy a čarodějnice. Proto se přidávala dobytku do píce, aby ho ochránila před působením zlých sil. Kopřiva zakopaná v rohu čerstvě zoraného pole ho chránila před housenkami a všetečným ptactvem. Kopřiva měla i své speciální použití a to v případech, kdy nebyla jistota, že mrtvý člověk je skutečně po smrti. Přiložená čerstvá kopřiva nebožtíkovi neublížila, ale kůže domněle zesnulého zčervenala. Jak je vidět, u našich předků byla v oblibě. Ale v naší době, vzhledem ke svému přemnožení a nepříjemnému sběru, již tak populární není. Aplikace: Tinktura na růst vlasů 1 lžíci směsi řezaných listů a kořene zalijeme 3 lžícemi alkoholu a necháme stát 14 dní na slunci v uzavřené sklenici. Potom profiltrujeme a zředíme ve 1/4 l vody. Tímto roztokem masírujeme vlasovou pokožku. Čaj ( odvar ) 2 lžičky čerstvých nebo sušených řezaných listů necháme přejít varem ve 1/4 l vody. Na 10 minut odstavíme, scedíme a pijeme vlažný po doušcích, ráno a večer 1 šálek. Sirup 250 g kopřivy + 1,5 l vody, krátce povařit, vyluhovat do rána, scedit, přidat dvojnásobné množství cukru a vařit do hustoty medu. Brát 3x denně 2 polévkové lžíce i více. Kopřiva tedy působí jako: Ø diuretikum a metabolikum Ø mírné kardiotonikum Ø antidiabetikum Ø stimuluje enzymatickou činnost pankreasu Ø proti průjmům při chřipce a jiných virózách Ø hojí rány Ø harmonizuje funkci vaječníků Ø antiastmatikum Ø antirevmatikum Ø prostředek žlučopudný Za zvláštní průzkum stojí její vlastnost, která je lidem protivná. Co způsobuje při dotyku palčivou bolest? Každá kopřiva je porostlá žahavými chloupky. Špička chloupku je ostrá jako sklo a obsahuje kyselinu křemičitou. Stačí o ni lehce zavadit a chloupky se zapíchnou do kůže, jejich hrot se uvolní a dráždivé látky, skryté uvnitř žahavého chloupku začnou okamžitě působit. Kopřivy si tedy vyrobily velmi účinnou obranu proti nepříteli, trochu podobnou hadímu jedu. Vyzkoumej: 1. Na kterých částech kopřivy jsou žahavé chloupky. Pálí jen listy nebo i stonky? 2. Na listu pálí jen horní nebo dolní strana? 3. Pálí i usušená kopřiva? 4. Pálí i drobné kopřivové lístečky? Můžeš i ochutnat! 5. Lodyha má dlouhá vlákna. V dobách nouze a za války se z nich dokonce tkaly látky. Přezkoušej jejich pevnost. 27

28 CO VYPRÁVĚJÍ PAŘEZY Chodíš kolem nich na každé výpravě bez povšimnutí. A přitom by ti mohly vyprávět. Skloň se k nim a uslyšíš zajímavé příběhy. O tom, jak rostl a sílil strom, který tu kdysi stál, o dobách kdy kraj trápilo hrozné sucho i o letech hojné vláhy. Každý strom roste nejenom do výšky, ale i do šířky. Od jara do babího léta tloustne. V jarních měsících se tam tvoří široké, velké buňky, v létě úzké, malé proto je znatelný přechod mezi přírůstkem dřeva v létě minulého roku a přírůstkem roku následujícího. Spočítáš-li počet letokruhů a přidáš-li k tomu 3-5 let (podle výšky pařezu na začátku života je semenáček velmi nízký a první středový kruh pochází z doby, kdy dorostl výšky pařezu) zjistíš stáří poraženého stromu. A jak je to s dalšími informacemi bohatý rok znamená tlustější vrstvu letokruhu než chudý nebo velmi mrazivý. Zdá se to všechno jasné, skoro samozřejmé, a přece se lidé naučili rozumět řeči pařezů teprve před několika desítkami let. Zásluhu na tom má A.E.Douglas, americký fyzik astronom. Porovnával dlouholeté meteorologické záznamy s čerstvě poraženými stromy a nakonec došel k závěrům o nichž byla řeč. Potom udivil svět tím, že z pařezů tisíciletých stromů vyčetl počasí, jaké vládlo ještě předtím, než lidé začali teploty a srážky zaznamenávat. A logicky jej napadla myšlenka, který vzbudila pravé pozdvižení v celém archeologickém světě. Dokázal z trámů prastarých staveb přesně určit, v kterém roce byly postaveny zkoumané budovy! 1. Spočítej letokruhy na pařezu a urči jak starý strom tu dřevorubci pokáceli. 2. Porovnej šířku letokruhů. Které roky byly pro strom příznivé a kdy trpěl nedostatkem? 3. Kolik suchých let strom prožil? Přicházela suchá léta v pravidelných intervalech? 4. Přirůstá na stromě letokruhové dřevo všemi směry stejně? Jakou to má souvislost se Sluncem a tedy světovými stranami? 5. Které druhy stromů mají lépe vidět letokruhy a které méně? 6. Prohlédni si nábytek a najdi na něm letokruhy. Dokážeš na pařezu udělat váhu, předklonmo, úklonmo i záklonmo? Zvedneš špičku nad úroveň ramen? Nedělá ti potíže záklon hlavy? Kdo má zkrácené prsní svaly a kulatá záda hledí do země! A pozor na stojnou nohu nesmí být pokrčená! Po normální váze ji zkus úklonem a záklonem! POZOR NA ZÁCHRANU!!! Jak se určuje stáří dřeva Vzorek dřeva se opracuje tak, aby bylo dobře vidět na plochu příčného řezu. Ta se vybrousí a vyhladí. Ve výjimečných případech, např. u soch nebo deskových obrazů, se šířka letokruhů měří přímo na předmětu. U živých stromů a nebo dosud funkčních konstrukcí, třeba starých krovů, se k odebrání vzorku používá Presslerův vrták. Ze dřeva se vyvrtá váleček, tlustý asi 5 mm - kolmo na osu, od vnější vrstvy až po střed. Nalepí se na podložku, vybrousí a vyhladí. Vzorek se upevní na speciální posuvný měřicí stůl. Badatel pozoruje dřevo mikroskopem. V okamžiku, kdy prochází hranice letokruhů, stiskne tlačítko a aparatura zaregistruje šířku. Data se ukládají do počítače. Počítač porovná naměřenou číselnou řadu s už datovanou číselnou řadou standardní, kterou má uloženou v paměti. Obvykle najde jen jediný úsek, kde jsou si obě řady podobné. Tím jsou všechny letokruhy datovány. Jde-li o dřevo z historické stavby, získá se tím i přibližné datum jejího vzniku - nikoliv však přesné. Dřevo muselo před použitím proschnout, aby ho bylo možné správně tesařsky zpracovat. Vysychání trvalo zhruba jeden až tři roky. 28

29 XII. LOVECKÁ Ničení všeho živého, pokud je to k prospěchu člověka, je jednou z nejvýznamnějších lidských vlastností. S KAMEROU NA LOVU K velkému zklamání všech myslivců, kteří by v lese jen stříleli zvěř se z nás myslivec dnes nestane. Připadá mi kruté střílet zajíce, srnky, sluky jen pro chvilkovou zábavu. Do přírody si tedy dnes na loveckou výpravu nevezmeme pušku ani jiný zabíjecí mechanismus. Místo kulovnice budeme na zvířata mířit pouze naším bystrým pohledem. Věřte, že plížení za živým tvorem třeba s foťákem či blokem na kreslení je stejně napínavé, jako lov sám. PTAČÍ HODINKY O žluně jsem slyšel nejdřív. Byly mi sotva tři roky. Maminka mi četla Broučky a v tom kouzelném příběhu hrála žluna strašidelnou roli, něco mezi drakem a čertem. Datla jsem viděl o něco později v obrázkové knížce, veverka pak byla hrdinou Příběhu veverky Zrzečky. O strakapoudovi jsem se dozvěděl nejpozději. To jsem šel tiše lesem a najednou mou pozornost upoutaly divné zvuky. Jakoby v lese tikaly tajemné hodiny tik-tiktik-tik. Najednou kde se vzal, tu se vzal strakapoud, který nesl nějakého červíčka v zobáku. Vklouzl otvorem do dutiny stromu a krmil mladé. Znovu vyletěl a zase se ozývalo ono tikání, jak proklepával kůru stromů. Od toho dne rád pozoruji ony doktory lesa. 1. Pátrej v lese po dutině vysekané datlovitým ptákem. 2. Pozoruj zvláštní let oněch ptáků. 3. Žluna, strakapúd ani datel nejsou pěvci. Ale někdy se ozývají jásavým křikem. Jejich hlas jistě znáš, ale nevíš, že patří jim. Poslouchej a pamatuj si to. 4. Poslouchej, jak pták buší do dřeva. Kolikrát za vteřinu uhodil? 5. Datel a strakapúd někdy nasekávají do kmenů otvůrky a pochutnávají si na výronech pryskyřice. Pátrej na stromech po dírkách. ÚKOL: Kolik živých tvorů větších než vejce slepice dokážeš v lese dnes zaznamenat? STROMY OBŘI V prvních letech rostou stromy především do výšky a jen málo sílí. Některé druhy se derou k nebi neuvěřitelně rychle (topol až jeden metr za rok). Dub začíná pozvolnějším tempem (asi čtvrt metru za rok). Později se růst stromu úplně zastaví a strom začne mohutnět. Stálé zvětšování objemu je nutné, protože vnitřní cévky, kterými je strom vyživován odumírají a strom si musí vytvářet stále nové. Nová vrstva mu navíc dodává sílu a pevnost, strom lépe odolává povětrnostním podmínkám. Památná lípa stará osm set let, pod kterou se podle pověsti zastavil Jan Žižka byla podle záznamů stejně vysoká jako dnes, ale její kmen měřil v průměru sotva metr. Dnes se musí chytit za ruce šest dospělých lidí, když jej chtějí obejmout. A to jsou naše stromy poměrně malé v porovnání s cizokrajnými obry. Australské blahovičníky či americké sekvoje dorůstají až stometrové výšky (tři osmipatrové domy na sobě!) Hledej největší strom v okolí tábora a pozorně si prohlédni jeho růst. Odhadni jak je starý, když počítáme na jeden rok zhruba tři milimetry hmoty. 29

30 KOSMOPOLITNÍ ROSTLINA Kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa pastoris) roste skoro všude. 1. Kokoška je hodně proměnlivá. Porovnej výšku rostlin podle toho kde roste. 2. Kolik listů má v přízemní růžici? 3. Plodům se odborně říká šešulky. Kolik jich je na jedné rostlině? Sbíranou částí je nať, která se sbírá po celý rok a suší se ve stínu nebo při umělém sušení za teploty do 40 C. Droga obsahuje cholin, acetylcholin, tyramin, histamin, betain a jeho ester acetylcholin, saponiny, sirné látky, třísloviny, flavonový glykosid diosmin a větší množství minerálních látek. Speciálně působí na hladké svalstvo děložní a to tak, že zvyšuje stahy hladkých svalů, takže hlavní použití nachází při léčbě gynekologických obtíží. Dle J.A.Zentricha zastavuje vnější i vnitřní krvácení, mírně snižuje krevní tlak, zvyšuje tonus dělohy a dalších orgánů malé pánve, ovlivňuje činnost jater a sleziny, užívá se při potížích s močením a při ledvinovém písku, reguluje menstruaci, tlumí bílý výtok a zejména se uplatňuje při léčbě gynekologických krvácení. Zevně se užívá na pohmožděniny, na záněty šlach a to především formou obkladů. Při krvácivých hemoroidech lze drogy použít ve formě klyzmatu. Čerstvé šťávy lze použít do bolavého ucha při nachlazení. V prevenci se kokošky užívá při opakovaném vyhřeznutí konečníku a při gynekologickém či hemoroidálním krvácení (sedací koupele v kombinaci s pitnou kůrou). Při krvácení se pije 6x denně 1 polévková lžíce silnějšího odvaru, v ostatních případech maximálně 0,5 l odvaru denně po doušcích. POZOR: Při předávkování dochází k otravám, které se projevují obrnou centrálního nervstva! Proto kokošky užívej raději jen po poradě s odborníkem a nikdy ne dlouhodobě! Patří mezi méně nebezpečné plevele. Je hostitelem četných chorob a škůdců brukvovitých rostlin, často napadána plísní bělostnou. Zvířata přijímají mladé rostliny celkem dobře, ve větším množství je však v píci závadná 30

31 XIII: PROSPEKTORSKÁ Není nic horšího, než kvůli dešti, únavě či chladu nebo ze strachu před hladem a osamělostí nedojít tam, kam si člověk předsevzal. Umění inteligentně naplnit volný čas je posledním ovocem civilizace. Pamatuj, že i když jsi smrtelný člověk a máš omezený čas k životu, můžeš dospět studiem přírody k nekonečnu a věčnosti, uvidět všechno, co je, co bývalo, a dokonce i všechno, co bude Hledání pokladu přírody. Někdo může putovat hlubokými horami a lesy, ujít desítky kilometrů, a přesto se vrátit domů nespokojený. Bylo to jaksi prázdné, nudné. A jiný člověk dorazí navečer zpátky k městu s rozzářenýma očima, plný nadšení, přestože bydlí v rovinaté krajině, kde je pořádný les vzácností. Celý den šel jen polními pěšinkami a nakonec se utábořil v malé roklince, kde kdysi těžívali písek. Ale čeho si všiml už cestou a jak nabitý program měl u cíle své pouti! Sotva opustil poslední městské domy, narazil na hejno koroptví. Pak potkával zajíce, vyplašil v remízku bažanta. Všichni tito živočichové zanechali v hlíně své stopy. Pečlivě je studoval a nakreslil si jejich tvar, poměřil a dokonce i odlil stopu srnce Tak pokračoval celý den, jako my po celý pobyt, kdy jsme hledali v lese dobrodružství A když se vracel domů, pozoroval na potemnělém nebi kouzelný koberec hvězd, z nichž mnohé znal a ostatní poznával podle mapy hvězdné oblohy. Celý jeho den byl nabitý ne chůzí, ale dobrodružným pátráním v přírodě! A přesto stačil pouze polovinu věcí co si naplánoval! Uměl bys i ty dát své výpravě také takový obsah? Nebo i po absolvování mého kurzu hledání dobrodružství stále jen půjdeš a půjdeš a to, co hledáš, ti bude stále unikat v dálce? Věz, že všechno to dobrodružství co hledáš, je přímo zde, kolem tebe, na každém kroku! Jde jen o to, jestli to budeš chtít objevit více než vytoužený cíl tvé cesty. Hledej a budeš překvapen, co dobrodružství tě obklopuje. A vzpomeň na mou větu : Opravdové dobrodružství neprožije ten, kdo sedí doma. Kamarádský stisk ruky, podané u táborového ohně, či jako pomoc při hře, je mocnější než všechna bohatství světa a nejkrásnějším poutem jest pak táborové přátelství. Tvá průvodkyně - sova 31