MASARYKOVA UNIVERZITA. Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií. Blok proti islámu a jeho postoje k EU

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií Evropská studia Blok proti islámu a jeho postoje k EU Bakalářská práce Michal Skočdopole Vedoucí práce: PhDr. Petr Kaniok, Ph.D. UČO: Obor: EVS-POL Imatrikulační ročník: 2012 Brno 2016

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem předloženou bakalářskou práci vypracoval samostatně, a to za pomoci zdrojů uvedených v seznamu pramenů a literatury. V Brně, dne Michal Skočdopole

3 Poděkování Rád bych poděkoval vedoucímu této bakalářské práce, PhDr. Petru Kaniokovi, Ph.D., za jeho vstřícný přístup, odborné vedení a za cenné rady a podněty, které mi při psaní práce velice pomáhaly. Stejně tak bych rád poděkoval Janě Šremrové za veškerou pomoc a podporu.

4 Obsah 1. Úvod 5 2. Blok proti islámu Vznik a vývoj spolku Činnosti, zájmy a ideové postoje Důležití členové spolku a jeho struktura Reakce na aktivity spolku Teoretická východiska euroskepticismu Kořeny euroskepticismu Chápání euroskepticismu jako ideologie Typologie euroskepticismu podle P. Taggarta a A. Szczerbiakova Metoda práce Analýza a její závěry Postoje vycházející z kritiky islámu a multikulturalismu Postoje nesouvisející s islámem a multikulturalismem Závěr Použitá literatura a zdroje 33

5 1. Úvod Tato práce se zabývá registrovaným sdružením Blok proti islámu a jeho postoji k Evropské unii (dále jen EU), přičemž jedním z hlavních úkolů tohoto textu bude vystihnout, zda jsou možné euroskeptické tendence svébytnou kritikou EU nebo jde pouze o negativní pozice vycházející prvoplánově z postojů proti islámskému náboženství. Stěžejním cílem tedy bude prozkoumat názorové proudy, které je možné ve spojitosti se zmíněným spolkem pozorovat. Tyto postoje poté budou konfrontovány s dosavadními teoriemi a poznatky týkajících se euroskepticismu. Krize, spojená s rostoucím množstvím imigrantů v Evropě, s sebou samozřejmě nese i své dopady v politice a ve společnosti. Je proto logické, že mohou vznikat také různé spolky, politická hnutí či strany, které se budou snažit sdružovat lidi s pozitivními i s negativními postoji vůči této problematice. Blok proti islámu je tak typickým příkladem takového spolku reagujícího na nově vzniklou společenskou situaci. Vzniká tedy prostor pro otázky, které se ptají, jakým směrem se ubírají názory a postoje tohoto spolku. Vzhledem k celoevropskému měřítku imigrační krize je legitimní se tázat, jaké jsou konkrétní postoje k evropské politice a s tím se pojí i otázka, jaké postoje zaujímá spolek k EU jako takové. První část práce se bude věnovat detailnějšímu představení základních charakteristik spolku. Bude popsán jeho vznik i bližší okolnosti či osoby, které při vzniku spolku hrály roli. Bude taktéž přiblíženo, jaké hlavní zájmy spolek obhajuje a jaké činnosti si klade za cíl. Nelze také opomenout širší měřítko propojení spolku se společností a politickou kulturou, a proto budou prozkoumány a popsány taktéž případné vazby na jiné spolky, hnutí či politické strany. Další důležitá část práce se bude věnovat souhrnu některých významných euroskeptických teorií a teorií, které obecně vymezují negativní i pozitivní přístupy k evropanství či konkrétně k EU jako celku. Právě podle těchto teorií a již existujících poznatků pak bude možné zhodnotit, jak lze korektně chápat Blok proti islámu v kontextu k EU. V rámci části o metodě práce bude sestaven postup, na základě kterého bude možné rozklíčovat postoje Bloku proti islámu a určit, do jaké míry se v tomto případě jedná pouze 5

6 o přenesení negace z postojů proti islámu a v jaké míře jde o (se zmíněným nesouvisející) euroskeptickou orientaci spolku. Samotná metoda práce je založena na identifikaci jednotlivých argumentů pro kritiku EU a jejích politik. Pokud mezi argumenty spolku bude možné nalézt i jinou, relevantní kritiku, než pouze tu, založenou na negaci islámu a multikulturalismu (a to v rovnocenné či převládající míře), bude možné hovořit o euroskeptické povaze spolku a jako takový ho bude možné i popsat. Stěžejní část práce pak bude obsahovat samotné sestavení názorových směrů Bloku proti islámu vůči EU a jejich analýzu. Hlavním cílem přitom bude zjistit, zda negativní postoje plynou primárně z euroskeptických nálad nebo je jejich zdrojem spíše multikulturalismus či jiné důvody, jak již bylo nastíněno výše. Zvoleným postupem je sběr dat a jejich následná analýza, provedená na základě předem sestavené teoretické části, shrnující euroskeptické teorie, poznatky z dané oblasti a také sestavenou metodu samotné analýzy. Základním zdrojem dat budou vzhledem k relativně mladé problematice především tiskové zprávy, situační zprávy ministerstva vnitra, oficiální dokumenty spolku a dokumenty pojící se s dalšími subjekty, u kterých bude nalezena spojitost se zkoumaným spolkem (příkladem takového subjektu se může stát politická strana Úsvit Národní koalice 1 ). V závěru práce pak budou zhodnoceny výsledky a shrnuto vše podstatné, k čemu práce směřovala a vedla. Ústřední výzkumná otázka této práce se tedy táže, jaké jsou postoje spolku Blok proti islámu k EU. Výchozím předpokladem je, že obecné postoje budou kritické, nicméně důležité je, jakou konkrétní formu tato kritika má. Druhou výzkumnou otázkou tedy je, zda jsou kritické postoje pouze důsledkem kritiky islámu nebo se jedná o svébytný euroskepticismus. Zásadním přínosem této práce tak bude zmapování relativně nové a zejména aktuální problematiky, která se týká dění nejen v České republice, ale v celé Evropě. Blok proti islámu se stává mediálně stále více známý (ať už díky pořádaným demonstracím či politickým kauzám), a zapojuje se tak do aktuálního společenského dění v České republice. Proto je důležité se na tento spolek důkladněji zaměřit a zmapovat jeho postoje a názorová 1 Politická strana, která vznikla ze strany Úsvit přímé demokracie a od voleb v roce 2013 je v Parlamentu České republiky (Úsvit Národní koalice 2015). 6

7 stanoviska nejen k domácí politice, ale vztahovat důsledky těchto postojů taktéž k politice celoevropského měřítka. 7

8 2. Blok proti islámu 2.1. Vznik a vývoj spolku Spolek původně vznikl pod názvem Islám v České republice nechceme na konci dubna 2015 jako rozšíření či nadstavba občanské iniciativy stejného jména. Na začátku srpna došlo ke změně názvu na Blok proti islámu (Ministerstvo spravedlnosti ČR 2015). Okolnosti samotného vzniku byly podníceny vlnami demonstrací, které se od začátku roku 2015 pořádaly právě na podněty tehdy ještě spíše neoficiálního uskupení Islám v České republice nechceme. Právě kumulace aktivistů z internetového prostředí na veřejnosti tak byla jedním z hlavních startérů snah o vznik oficiálního spolku (Ministerstvo vnitra ČR 2015a: 4). Do nedávné doby spolek deklaroval úzkou spolupráci s parlamentní stranou Úsvit Národní koalice, se kterou se snažil být politicky aktivnější a spolupracovat dokonce i na návrzích legislativy. Podle Bloku proti islámu se jednalo o smluvní spolupráci, vyjádřenou prací na společném programu (Blok proti islámu 2015a). Tato spolupráce však byla ukončena ze strany Bloku proti islámu a to vypovězením společné smlouvy (Blok proti islámu 2016d). V současné době se hovoří zániku spolku a jeho transformaci v politickou stranu (Janouš 2016) Činnosti, zájmy a ideové pozadí Jak napovídá název spolku i rétorika jeho představitelů, stěžejním ideovým základem Bloku proti islámu je odpor proti islamizaci i samotnému náboženství. Na základě tohoto pojícího prvku se spolek snaží sdružovat občany se stejným či podobným přesvědčením a smýšlením. Přesto však Blok proti islámu odmítá spojení s jakýmikoli antisemitskými či rasistickými skupinami a deklaruje, že veškeré akce, které podniká či podnikne, budou ryze nenásilné (Blok proti islámu 2015a). Základními prvky, které se dle svých vyjádření snaží Blok proti islámu chránit před islamizací, jsou svoboda, hodnoty a tradice. Předseda a jeden ze zakládajících členů spolku Martin Konvička 2 se konkrétně vyjádřil tak, že: Máme-li jako Blok proti islámu skutečně zastavit islám, budeme potřebovat úplně jinou politiku, neţ jaká se zde dosud 2 Narozen v Opavě. Doc., Mgr., Ph.D., lepidopterolog, ekolog, entomolog a překladatel (Městská knihovna v Praze 2016). 8

9 provozovala. Naprosto čistou, nezištnou, otevřenou, ale i soustavnou, usilovnou, zapálenou. Zastavení islámu je úkolem, který se dříve či později promítne jak do velkých otázek (zahraniční politika, finance, obrana atd.), tak, moţná ještě významněji, do toho, jak vedeme své obce, jak se chováme k sousedům, jak spolu vycházíme či nevycházíme, jaké poměry panují v našich rodinách. Naše zem se musí znovu nebo konečně stát dobrým a pohodovým místem k ţití a současně silnou zemí, ale k tomu musíme být dobří, pohodoví a současně silní my všichni. (Blok proti islámu 2015a). Spolek sám však zdůrazňuje, že se v jeho případě nejedná o monotematické uskupení. Program spolku si vytyčuje čtyři okruhy, kterým se hodlá věnovat, a které je dle něj třeba změnit či jim věnovat pozornost. Prvním z těchto okruhů je bezpečí. V souvislosti s ním navrhuje Blok proti islámu například větší šíři možností občanů na legální sebeobranu, restrukturalizaci Armády ČR a její zacílení na obranu státu uvnitř hranic či vyjednání nových podmínek s EU společně s možností vystoupení z Unie v případě nepřistoupení na požadované podmínky. Druhým okruhem je pak svoboda. Program spolku chápe boj proti islamizaci právě jako boj za svobodu, přičemž klade důraz zejména na zákazy propagace islámu ve školách či médiích, vystavování islámských symbolů na veřejných prostranstvích a taktéž na nulovou toleranci k pokusům o prosazování islámského práva. Třetí okruh zahrnuje prosperitu. Konkrétními body v této otázce jsou podpora rozvoje malých českých firem či živností a zdůrazňována je také snaha o zrušení mnohých byrokratických povinností. V souvislosti s tím se spolek hodlá soustředit rovněž na zlepšení výběru daní od nadnárodních korporací a na odmítnutí evropských předpisů, které omezují produkci potravin. V tomto bodě je obsažena i podpora snížení cen energií. Výsledkem takové politiky by pak dle Bloku proti islámu mělo být zachování životní úrovně a vzrůst počtu pracovních míst. Posledním, čtvrtým okruhem, který program zmiňuje, je výchova. Zde se spolek vyjadřuje zejména k projevům islámu ve školách. Konkrétně se zde Blok proti islámu staví proti propagaci multikulturalismu a podobných ideologií na státních školách. S tím souvisí i příslib zajištění takové výchovy, která má podporovat výhradně kulturu a umění vedoucí k růstu národní hrdosti. V rámci výchovy také program zmiňuje podporu masového sportu dětí a mládeže (Blok proti islámu 2015b). Dle stanov je hlavním účelem spolku vyvíjení aktivity v oblasti ochrany demokracie, občanských svobod a sekulárního státního zřízení v České republice. Tento cíl se spolek 9

10 snaží naplňovat například pořádáním seminářů, petičních akcí, konferencí, ale také publikací materiálů, které mají informovat o diskutované problematice (Blok proti islámu 2015c). Ačkoli se podle právní formy jedná o spolek, program tohoto uskupení se v mnohých ohledech nápadně podobá těm, jaké je zvykem vídat spíše u politických stran, které se touto cestou snaží profilovat své postoje jako sdělení potenciálním voličům. Nabízí se tedy otázka, co můžeme za touto skutečností hledat v případě Bloku proti islámu? Ambice spolku nekončí pouze u pořádání protestů a seminářů. Výrazným počinem je podpis smlouvy, ke kterému došlo , jež obsahuje dohodu o spolupráci pro krajské i parlamentní volby se stranou Úsvit Národní koalice (Blok proti islámu 2016a). Spolek tak jasně deklaruje své politické plány, ke kterým samotný předseda Martin Konvička dodává: Program naší Národní koalice má dva výchozí mantinely, na jedné straně svoboda jednotlivce mít svou víru, na druhé straně nulová tolerance k politizaci islámu v ČR. Poslanci Úsvitu byli jediní, kteří okamţitě reagovali na naše návrhy zákonů a nabídli svoji pomoc při jejich předloţení do sněmovny. Proti invazi běţenců nás nezachrání mediální výstupy, ale skutečná práce ve sněmovně, která donutí vládu jednat. Proto jsem rád, ţe dnes zahajujeme dlouhodobou spolupráci. A uvítám i další strany a hnutí, které se k ní připojí (Blok proti islámu 2016b). Spolek je navíc velmi konkrétní v otázce plánů pro krajské volby a tvrdí, že bude kandidovat s minimálně pěti lídry (Blok proti islámu 2016a). Vzájemná dohoda s Úsvitem nakonec vyústila ve společný, osmnáctibodový program stanovující jejich společné cíle a oblasti zájmů. Konkrétní body jsou různorodou směsicí návrhů, požadavků či vizí. Jmenovitě je požadováno umístění složek pohraniční policie do všech hraničních okresů. Zaveden by tak měl být nový systém pro kontrolu státní hranice, včetně využití kamer, dronů i 3000 nových policistů. Neměly by také být zřizovány žádné nové azylové tábory v krajích, přičemž provoz těch stávajících by měl být omezen. Zmíněný postup by podle programu neomezoval cestovní ruch a neohrožoval občany. Dalším z návrhů je zřízení krajských sborů obrany státu, což mají být jednotky složené z občanů, kteří se chtějí aktivně zapojit do obrany státu. Jako analogie k takovým jednotkám je v programu uveden například systém dobrovolných hasičů. Sbory dobrovolných strážníků by pak podléhaly Policii ČR. Pozornost je věnována i prevenci kriminality, které se má dosáhnout pomocí regulace nezaměstnanosti. Konkrétním mechanismem by se mělo stát nekompromisní krácení sociálních dávek v případě odmítnutí nastoupit do zaměstnání. Dalším diskutovaným bodem 10

11 je otázka přímé demokracie a referend v krajích. Program se však zbývá také školstvím, přičemž hovoří o zachování praktických škol s důrazem na zastavení nepromyšlené inkluze postižených dětí nebo dětí z nepřizpůsobivých rodin. Motivačním prostředkem se mají stát odměny pro učitele za pokroky žáků, a to ve formě finančních bonusů. Co do obsahu vyučování by se měl vzdělávací program zaměřovat i na výchovu vedoucí k národní hrdosti. Prioritní je dle programu rozšíření mimoškolních aktivit a taktéž zajištění dostupnosti mateřských školek pro všechny děti. O problematice aktivit mládeže se Blok proti islámu společně s Úsvitem vyjadřuje v tom smyslu, že je potřeba podněcovat růst sportovních aktivit v podobě družstev a oddílů. S tím souvisí i slíbené zajištění jejich dopravní dostupnosti. V programu se obě formace vyjadřují i k zajištění kvalifikace učňů, a to zapojením místních firem všech velikostí do jejich přípravy pro práci v řemesle. S tím je spojen i důraz na zvýšení prestiže a úrovně učňovských škol. Pro podnikatele by pak taková spolupráce se školami měla být povinná. Co do ekonomických otázek a daňové politiky se program vyjadřuje pro nižší daně, a to jak v případě firem, tak i občanů. Kraje by přitom měly mít možnost nastavovat vlastní daňovou politiku. Dalším z bodů, kterému je věnována značná pozornost, je ochrana krajiny a s tím související podpora cestovního ruchu v případě národních památek. Je zde kladen důraz na zachování národního bohatství dalším generacím a tím i větší péči o toto hmotné i nehmotné bohatství. Mnohem dostupnější chtějí obě uskupení i služby a aktivity pro seniory. Jmenovitě tento bod programu volá po zpřístupnění vzdělávacích i kulturních aktivit pro větší množství občanů v důchodovém věku. Velmi konkrétní je požadavek na krajskou veřejnou dopravu pro aktivní občany zdarma. Vzorem by se měl stát systém, jenž funguje ve Frýdku Místku. Občané bez dluhového zatížení vůči obci by měli mít možnost cestovat veřejnou dopravou zdarma a tím mít přístupnější dojíždění za vzděláváním i prací. Zásadním slibem je udržení dostupnosti zdravotní péče, což bude znamenat zamezení rušení zdravotnických zařízení a jejich systematizaci. V otázkách dopravy se program vyjadřuje zejména ke kamionovému tranzitu. Ten by se měl uskutečňovat zejména prostřednictvím železniční sítě, tedy tak, jak je tomu v Rakousku. Od tohoto kroku si autoři programu slibují dlouhodobě lepší stav silniční sítě, která nebude zatěžována kamionovou dopravou. Poslední z bodů programu se věnuje zrušení soukromých exekutorů. Argumentem pro tento návrh je přesvědčení, že soukromí exekutoři jednají ve snaze získat zakázku mnohdy bezohledně. Systém exekucí by tak měl být odpovědný pouze státu (Blok proti islámu 2016c). 11

12 Politická strana Úsvit Národní koalice hned v úvodních slovech svých oficiálních internetových stránek veřejně potvrzuje společné cíle s Blokem proti islámu, a to konkrétně takto: Strana Úsvit s Blokem proti islámu spojuje politiky napříč politickým spektrem a osobnosti z kulturního i společenského života. Chceme kandidovat v parlamentních i komunálních volbách a dáme podporu všem, kteří chtějí prosazovat přímou demokracii a princip osobní odpovědnosti. Členové strany, její poslanci a senátoři se zavazují, ţe jejich hlavním cílem není podílet se na koaličních vládách, ale prosazovat program strany Úsvit s Blokem proti islámu. Programem strany Úsvit je prosazení změny ústavy s posílením přímé demokracie většinou Parlamentu ČR s tím, ţe při podpoře vlády strana bude dále usilovat o prosazování svých principů (Úsvit národní koalice 2016). Vývoj popsaného spojení však nekončí vzájemnou shodou a přípravou společného vstupu do volebního boje. Ke dni byla smlouva o spolupráci Bloku proti islámu a Úsvitu vypovězena právě ze strany zkoumaného spolku. Martin Konvička tento krok odůvodňuje tím, že se vyjevila pravá podstata záměrů Úsvitu, který se rozhodl spolupracovat s Blokem proti islámu pouze proto, aby získal volební podporu příznivců spolku (Blok proti islámu 2016d). Z výše zmíněného vyplývá, že ačkoli se v případě Bloku proti islámu jedná zatím stále o spolek, lze očekávat transformaci tohoto uskupení do politického hnutí či strany a jeho následný vstup do aktivní politické soutěže. Martin Konvička již dokonce v tomto směru podniká kroky. Hovoří o založení nové politické strany, která by měla nést název Alternativa pro Česko. Předseda Bloku proti islámu k nové straně řekl, že cílem této občansky liberální platformy bude dát tuhle zemi do pořádku. Blok proti islámu je zájmový spolek, který chtěl kandidovat na kandidátce Úsvitu. Ten nyní nahradí právě nová strana (Janouš 2016) Důležití členové spolku a jeho struktura Nejvyšším orgánem Bloku proti islámu je Členská schůze. Schází se dle potřeby v případě, že ji svolá Výkonný výbor. Minimální frekvence konání Členské schůze je však jednou za dva 12

13 roky. Hlavními úkoly tohoto orgánu jsou volba či odvolání Výkonného výboru a Akční rady, schvalování potřebných dokumentů a stanovení cílů spolku (Blok proti islámu 2015c). Statutárním orgánem spolku je Výkonný výbor, který se skládá minimálně ze tří členů, v současnosti z předsedy a dvou místopředsedů. Předsedou je nyní Martin Konvička, který je zároveň zakladatelem spolku. Místopředsedy jsou Jana Volfová a Petr Hampl (Blok proti islámu 2015d). Výkonný výbor má za úkol vést spolek dle směru stanoveného Členskou schůzí (Blok proti islámu 2015c). Kontrolním orgánem je Akční rada, která má též koordinační funkci a dohlíží na průběh Členské schůze. Posledním stupněm organizační struktury jsou Regionální pobočky, které jsou podřízeny Akční radě (Blok proti islámu 2015c) Reakce na aktivity spolku Již od svého vzniku byl spolek chápán jako hraničící s extremismem, z toho důvodu se několikrát objevil i v situačních zprávách ministerstva vnitra o extremismu. Aktivity spolku jsou v nich brány jako konkurence krajně pravicovým politickým subjektům a je také zdůrazňováno, že rétorika Bloku proti islámu je do značné míry populistická. Taktéž je uváděno, že informace, které spolek podává, jsou často vytrženy z kontextu a jsou dezinterpretovány tak, aby sloužily k zisku podpory voličů (Ministerstvo vnitra ČR 2015b: 4). Co do sporů s orgány ČR bylo podstatné zamítnutí společného názvu Bloku proti islámu a strany Úsvit Národní koalice. Tyto dva subjekty požadovaly vystupování pod společným názvem Úsvit s Blokem proti islámu. Ministerstvo vnitra to však zamítlo. Podle tiskového mluvčího Úsvitu Jana Zilvara to bylo proto, že by cíle strany a nový název mohly vzbudit přesvědčení, že strana směřuje k popírání rovných práv a svobod občanů vyznávajících islám (Blok proti islámu 2016e). 13

14 3. Teoretická východiska euroskepticismu 3.1. Kořeny euroskepticismu Cílem této práce je zkoumat postoje českého spolku k EU. Blok proti islámu je navíc již dle svého názvu velmi konkrétně zaměřeným uskupením. Z toho vyplývá, že v případě negativních postojů lze očekávat jejich velmi konkrétní zaměření. Euroskepticismus obecně je ale mnohem širší termín, který je nutné nejdříve správně chápat, aby bylo možno posuzovat, která politická strana či spolek je, či není, z jakého důvodu a do jaké míry možné považovat za euroskeptický. Co tedy mohlo být jedním ze startérů vzniku euroskeptických nálad a myšlenek uvnitř Společenství? Jedním z důležitých faktorů je dozajista samotný fakt rozšiřování členských států ES/EU. V raných fázích integračního procesu s malým množstvím členských států bylo zřejmě jednodušší dosahovat konsenzu alespoň v základních otázkách dalšího směřování společenství, nicméně s postupným zvětšováním počtu států se tento dialog stával stále obtížnějším. Lze tak říci, že s větším počtem členských států tak přibývá i počet třecích ploch, které se podepisují na vzrůstu euroskeptických nálad zvláště v případě zemí, které původně do ES/EU vstupovat nechtěly (Havlík, Kaniok 2006: 9-10). Zmíněný problém většího počtu třecích ploch tak dozajista může kulminovat v některých krizových situacích, jako je právě aktuální uprchlická krize, která ovlivňuje politické dění v celé Evropě. Je tedy možné očekávat vzrůst euroskeptických postojů či vznik nových euroskepticky orientovaných stran, hnutí a spolků právě v takových obdobích, jako je například současná uprchlická krize. Otázkou tedy je, zda lze Blok proti islámu posuzovat jako právě takový spolek Chápání euroskepticismu jako ideologie Co vlastně euroskepticismus je a jak jej rozpoznávat, hovoříme-li o něm v souvislosti s ideologií či dokonce stranictvím? Obecně lze již z mluvnické geneze samotného pojmu říci, že se jedná o skepsi vůči otázce evropské integrace. Problém ovšem může nastat, pokud se budeme ptát, do jaké míry se jedná pouze o klasickou opozici vůči konkrétním 14

15 politikám či návrhům legislativního procesu a kdy už se jedná o skutečný, plně rozvinutý euroskepticismus. Obecně lze říci, že euroskepticismus můžeme chápat jako projevy negativní kritické reakce na vytváření projektu politické unie se silnými nadnárodními institucemi (Kaniok 2006: 20), či jako ideu, která odmítá myšlenku, ţe by v prostoru evropského kontinentu mělo dojít k přesunu politické moci směrem od národního státu na nadnárodní těleso v intencích EU, které by vykonávalo funkce státu a které by mělo atributy státu (Kaniok 2006: 30). Z těchto definic tak vyplývá, že pro euroskepticismus je základním stavebním kamenem odpor k přenášení pravomocí do nadnárodní roviny. Zdá se tak zřejmé, že ideologicky jde o nacionálně zaměřený směr, který se opírá o zásadu subsidiarity, potažmo o přímé odmítání jakéhokoli přenášení pravomocí suverénního státu na organizace mezinárodního či nadnárodního charakteru. Přesto však nelze nalézt dokonalou definici euroskepticismu nebo ucelený soubor jeho projevů, jelikož motivy a důvody pro euroskeptickou kritiku jsou natolik rozdílné, že je mnohdy nelze spojovat (Kaniok 2006: 16). Z řečeného by mohlo plynout, že se bude z hlediska stranického spektra jednat spíše o pravicovou ideologii, nicméně je třeba podotknout, že euroskeptické myšlenky a rétoriku tohoto proudu lze najít na pravolevé ose na obou stranách stranického spektra (Kaniok 2006: 18). Daleko podstatnější, než umístění daného politického uskupení, hnutí či v tomto případě spolku na pravolevé ose, je míra prostoupení euroskeptické ideologie daným uskupením. Tato otázka může být velmi důležitá právě pro určení míry euroskepticismu v případě diskutovaného Bloku proti islámu. Obecně můžeme hovořit o čtyřech stupních míry projevu euroskepticismu, které rozlišil již jeden z prvních badatelů diskutovaného tématu, P. Taggart. Je třeba zdůraznit, že tato typologie je vztahována zejména k politickým stranám. Přesto však můžeme hledat podobnosti i mezi jinými uskupeními, jako jsou hnutí či v tomto případě spolky. Prvním stupněm jsou monotematické antievropské strany, druhým stupněm pak strany protestní, které přijímají euroseptický postoj, třetí kategorii stran můžeme vidět ve stranách 15

16 etablishmentu, které zastávají euroskeptický postoj a poslední skupinou jsou euroskeptické frakce uvnitř stran etablishmentu (Taggart 1998: ). Tyto kategorie přehledně ukazují sestupnou míru prostoupení euroskeptické ideologie politickými uskupeními. Takto lze tedy euroskepticismus v rámci stranictví vnímat a popisovat, nicméně stále se jedná pouze o typologii na základě toho, z jaké části je uskupení euroskeptické, ale nevypovídá o tom, jakou konkrétní povahu daný euroskepticismus v tom kterém případě má. Z toho důvodu je nutné věnovat bližší pozornost také specifickým typologiím euroskepticismu, jak byly rozlišeny například na základě povahy euroskeptického smýšlení Typologie euroskepticismu podle P. Taggarta a A. Szczerbiakova Jedna z vůbec prvních typologií, která se zabývá antievropským postojem politických stran, je typologie Paula Taggarta a Alekse Szczerbiakova. Ve své podstatě se jedná o širší rozvedení prvotní práce P. Taggarta na euroskeptické téma, které nakonec přineslo dnes již velmi známé členění na takzvaný tvrdý a měkký euroskepticismus (Taggart, Szczerbiak 2002). Zmíněné dva stupně, tedy tvrdý a měkký euroskepticismus, se konkrétně dají popsat především dle toho, do jaké míry politická uskupení projevují svůj odpor k otázce evropské integrace a jak hluboký tento opor je ve srovnání s ostatními (Taggart, Szczerbiak 2002: 7). Tvrdý euroskepticismus je, co se týče požadavků, odporu a názorových pozic, radikálnější. Samotná myšlenka evropské integrace je podle tvrdě euroskeptických stran špatná, a nemá tak pozitivní budoucnost. Základním požadavkem takovýchto stran a hnutí tedy je z integračního procesu, a tím i z EU samotné, vystoupit (Taggart, Szczerbiak 2002: 7). Tento druh euroskepticismu tak není namířen primárně proti výstupům z politik EU (či předtím Evropských společenství), ale proti samotné instituci. Cílem zde není povahu integrace měnit, ale přímo ukončit participaci na celém integračním procesu. V rámci typologie lze tedy tvrdý euroskepticismus považovat za striktnější či radikálnější pól členění euroskepticismu, naproti tomu opačným pólem je právě druhý zmíněný. Měkký euroskepticismus, jak již bylo naznačeno, můžeme považovat za mírnější pól této typologie. Uskupení, která můžeme svým postojem řadit spíše k této kategorii, 16

17 se vyznačují tím, že se nestaví opozičně přímo proti EU jako celku, ani se nesnaží o přímé zvrácení integračního procesu. Přesto však v rétorice, programu či jednání spolku můžeme identifikovat konkrétní opoziční postoje vůči konkrétním aspektům integračního procesu či politikám EU (Taggart, Szczerbiak 2002: 7). Na tuto typologii poté navazovali mnozí další autoři, jejichž postoje vůči popsanému dělení byly jak pozitivní, tak i negativní. Vznikla tak celá řada dalších teoretických výstupů pro to, jakým způsobem euroskepticismus rozlišovat a jak popisovat. Největší vliv na Paula Taggarta, Alekse Szczerbiakova a jejich další práci však měla zřejmě typologie, se kterou přišli P. Kopecký a C. Mudde. Oba patřili k autorům, kteří se stavěli k dělení na tvrdý a měkký euroskepticismus negativně. Jejich kritika spočívala zejména v názoru přílišné otevřenosti typologie měkkého euroskepticismu, do jehož měřítek by bylo podle původní typologie možno zařadit téměř všechny opoziční myšlenky a postoje, které se k EU vztahují. Stejně tak byli Kopecký a Mudde kritičtí k podmínce požadavku vystoupení z EU v případě dělení tvrdého a měkkého euroskepticismu (Kopecký, Mudde 2002). Jejich typologie tedy vychází ze dvou dimenzí, kdy první z nich se týká přenášení pravomocí a suverenity z národních států na struktury EU, tedy do nadnárodní roviny. Druhou dimenzi pak můžeme popsat jako souhlas či nesouhlas se současným směřováním prohlubování evropského integračního procesu. Na základě postoje k oběma rovinám tak lze rozčlenit strany do čtyř kategorií. První, nejpříznivější kategorií, jsou euroentuziasté, kteří s oběma dimenzemi souhlasí a podporují tedy jak ideu evropské mezinárodní integrace, tak i její současný trend. Europragmatici sice nesouhlasí s ideovým základem projektu evropské integrace, ale vzhledem k situaci na kontinentu a výhodám z projektu plynoucích jsou příznivci druhé dimenze, čili současného směřování EU. Diametrálně rozdílné jsou názorové postoje euroskeptiků, tedy třetí kategorie rozlišené touto typologií. Ti sice chápou a podporují obecnou myšlenku evropské integrace, jsou tedy pro postupné posilování nadnárodní struktury EU, nicméně s druhou dimenzí - tedy současným trendem, jakým se integrace ubírá, nesouhlasí. Poslední skupinou jsou euroodmítači. Jak již systém dvoudimenzionální typologie napovídá, u této skupiny stran nenalezneme podporu ani pro jednu z popsaných dimenzí, a tak můžeme v tomto případě hovořit o nejnegativnější skupině této typologie (Havlík, Kaniok 2006: 15-16). 17

18 Právě tato stručně nastíněná typologie byla zjevně jedním z hlavních motivů následného přepracování původní typologie Paula Taggarta a Alekse Szczerbiakova. Tvrdý euroskepticismus byl redefinován zejména pomocí vzdávání se moci ve prospěch EU na úkor členských států. Právě to je totiž hlavní příčina opozice, tedy nesouhlas s přesunem moci od národních států do centra moci v nadnárodní poloze. V pojetí tvrdého euroskepticismu se však stále jedná (tak jako v původní variantě) o odmítání celé myšlenky evropské integrace a nikoli pouze dílčí odmítání transferu moci, ta je pouze příčinou a hlavním důvodem pro zavrhování celého integračního procesu (Szczerbiak, Taggart 2003: 12). Měkký euroskepticismus v přepracovaném pojetí pak můžeme chápat jako nesouhlas se směrem integračního procesu, konkrétně s přesunem pravomocí z národních států k EU. Podstatným rozdílem je však absence přímého odporu proti EU a integraci jako takové. V případě měkkého euroskepticismu tak nejde o absolutní odmítnutí integračních myšlenek a idejí, nicméně existuje zde opozice vůči konkrétnímu směřování integrace a nárůstu kompetencí nadnárodní organizace EU (Szczerbiak, Taggart 2003: 12). Rozdělení na pouze dva základní typy euroskepticismu se může zdát příliš obecné či neobsahující všechny případy. Toto zdání je však možné chápat i tak, že na rozdíl od typologií (různých například politologických ukazatelů, politických systémů apod.), které mají mnoho stupňů a snaží se být příliš konkrétní a popsat všechny možné případy, toto na první pohled jednodušší dělení může být naopak efektivnější, jelikož popisuje dva póly zkoumané problematiky a jednodušeji lze určit, ke kterému z daných pólů popisovaný případ více tíhne. V opačném případě, kdy je v rámci typologie stupňů či druhů více, může nastat problém se zařazením, pakliže zkoumáme případ, který se bude stupnici vymykat. V takovém případě je zkoumanou politickou stranu či frakci mnohem obtížnější zařadit a v rámci typologie pak bude tendence připojovat další a další typologické stupně, což celé dělení ještě více znepřehlední. Příkladem takové typologie budiž ta, kterou sestavil Chris Flood. V tomto případě se jedná o šest stupňů, na základě kterých je možné rozdělit přístup k evropské integraci od úplného 18

19 odmítání až po úplný souhlas. Jedná se tedy spíše o stupnici, na které lze strany zařazovat dle jejich přístupu k problematice spojené s EU a jejími politikami. Odmítači, tedy první skupina, kterou můžeme považovat za nejnegativnější, nesouhlasí s myšlenkou EU, ani se zapojováním do takového projektu. Revizionisté vykazují přívětivější vztah k myšlence integračního procesu, nicméně jak vyplývá z názvu této skupiny, integrace podle nich probíhá příliš rychle, nebo se odklonila z požadovaného směru. Proto se v tomto případě objevuje požadavek resetování situace a návrat k bodu, ve kterém se integrační proces odchýlil z akceptované dráhy. Třetí skupinou jsou minimalisté. Ti jsou více pozitivní zejména proto, že i současný stav a míra integrace jim vyhovují. Nežádají tedy přímo změny současného stavu, ale chtějí ho zachovat a v integračním procesu již dále nepokračovat. Čtvrtým stupněm jsou gradualisté, kteří již nevykazují prakticky žádné negativní postoje vůči integraci a tento proces přijímají. Reformisté, tedy pátá skupina, se od předchozích gradualistů odlišují zejména tím, že jejich pozitivní přístup k integraci je ještě aktivnější a integrace kontinentu je zde přijímána jako nezbytnost. Poslední a nejpozitivnější skupinou jsou maximalisté, kteří kladou důraz na co nejrychlejší integrační postup, a jsou tak v rámci této typologie nejzazším stupněm ve smyslu podpory EU a její integrace (Havlík, Kaniok 2006: 17-18). Jak již bylo mnohokrát zmíněno, tato práce má za cíl především zkoumat a popisovat postoje Bloku proti islámu k EU. Pakliže se neprokáže, že je tento spolek euroskeptickou formací, nebude již třeba jej srovnávat s kteroukoli typologií euroskepticismu. I za takové situace je však nutné mít předchozí odstavce na paměti při analýze postojů zkoumaného spolku zejména proto, aby bylo možno kvalifikovaně posoudit, jestli skutečně není na místě počítat s Blokem proti islámu jako s euroskeptickou formací. Pakliže se však prokáže, že můžeme v případě Bloku proti islámu hovořit o euroskepticismu, jeho míra a pojetí bude popisována právě pomocí revidované typologie Paula Taggarta a Alekse Szczerbiakova. Lze totiž brát v potaz, že vzhledem k tomu, že vznikla jako reakce na kritiku první typologie těchto autorů a jako reakce na další podněty, které předchozí odstavce popisují, kombinuje revidovaná typologie původní ideje P. Taggarta a A. Szczerbiakova a přitom zohledňuje i další názorové postoje vztahující se k problematice euroskepticismu. 19

20 Přesto se však stále jedná o přehlednou a svým charakterem srozumitelnou typologii, která aktuálně reflektuje charakter a povahu politických stran či jiných uskupení, která můžeme v rámci postoje k EU a její problematice považovat za euroskeptické. 20

21 4. Metoda práce Jak již vyplývá z toho, co bylo napsáno v kapitole představující hlavní rysy a základní informace o Bloku proti islámu, lze očekávat, že postoje spolku k EU jsou obecně řečeno negativní. Hlavním cílem práce je tedy sestavit a analyzovat tyto postoje a v rámci toho se text bude snažit zjistit, z čeho konkrétně tyto postoje vycházejí. Pakliže akceptujeme, že Blok proti islámu vystupuje proti EU vesměs negativně, je třeba se ptát, zda se jedná o formu vystupování, kterou lze zařadit k euroskeptickým názorovým proudům, nebo je v tomto případě euroskeptický postoj spíše pózou, která vychází nepřímo z hlavního tématu spolku, tedy z odporu k multikulturalismu a konkrétně k islámu. Otázkou tedy je, jak rozpoznat, zda jsou negativní postoje k EU motivovány čistou skepsí vůči myšlence evropské integrace, nebo jestli jde o druhotný projev boje proti islámské kultuře. Zvolenou metodou rozpoznání bude kritérium dalších relevantních argumentů v kritice EU. Analýza se tak zaměří na to, zda každý zkoumaný argument proti EU vede k cílům v oblastech potlačování projevu islámu. Jinými slovy bude nutné se zaměřit na vyhledání jiných relevantních aspektů, kterých si ve své rétorice Blok proti islámu všímá a kritizuje. Jmenovitě například kritika demokratického deficitu, přemíra byrokracie, problémy s měnovou politikou a další oblasti. Pokud se v rámci analýzy projeví, že Blok proti islámu vykazuje v drtivé většině argumenty, které se zakládají na islámské problematice a multikulturalismu, nelze tento spolek charakterizovat jako ryze euroskeptický. V takovém případě se jedná spíše o čistě protiislámsky zaměřenou formaci, která v rámci svých aktivit kritizuje pouze konkrétní politiku EU, nikoli myšlenku samotné evropské integrace. V případě, že by bylo možné pozorovat nezanedbatelnou míru jiné relevantní kritiky EU, bude možné operovat s Blokem proti islámu jako s euroskeptickou formací, a zkoumat ji tak dle výše vybrané typologie euroskepticismu. Konkrétní postup se bude zakládat na analýze programových i jiných dokumentů spolku a tiskových zpráv. Bude prozkoumáno přibližně třicet dokumentů, které spolek prezentuje na svých stránkách. Tyto dokumenty zahrnují například stanovy, programové dokumenty, usnesení ze schůzí a podobně. Dále přibližně čtyřicet tiskových zpráv vyjadřujících 21

22 se k aktuálnímu dění a taktéž přibližně devadesát článků, které jsou publikovány na stránkách spolku ve formě blogu. Z hlediska časového rozsahu půjde o materiály, které spolek zveřejňuje na svých oficiálních webových stránkách od začátku své publikační činnosti (tedy od června 2015) až do začátku května Samotný proces získávání dat bude spočívat ve vyhledání všech dostupných vyjádření, týkajících se kritiky EU, ve zmíněných zdrojích. Každá z nalezených zmínek pak bude zařazena do jedné ze dvou skupin postojů. První skupinou budou takové postoje, které jsou zjevně a vyloženě směřované proti islámskému náboženství a multikulturalismu. Jsou tedy vyjádřeny jako přímá kritika EU v souvislosti s islámem a bojem proti němu či multikulturalismu. Příkladem takového postoje budiž negativní názor na politiku kót v případě imigrantů. Druhou skupinou argumentů pak budou ty, které se svojí povahou řadí zcela mimo hlavní téma Bloku proti islámu. Předně lze mezi takové argumenty řadit ty, které jsou ekonomického charakteru či kritizují procedury fungování EU. Vznikne tak měřítko, ve kterém první skupina argumentů reprezentuje příklon k monotematickým projevům spolku a tedy jeho profilace jako nikoli euroskeptické formace, nýbrž jako ryze antiislamistického uskupení. Druhá skupina je naopak vyjádřením směru s širším záběrem témat a argumentů, která by posouvala Blok proti islámu do ryze euroskeptické polohy. Pro názornost je níže vytvořena tabulka pozorovatelných důsledků obou skupin argumentů. Zobrazuje tedy předpokládané druhy kritiky a argumenty, které budou indikovat jednu nebo druhou zmiňovanou skupinu (Tabulka 1). Tabulka pozorovatelných důsledků: Skupina 1 (Postoje vycházející z kritiky Skupina 2 (Postoje nesouvisející s islámem islámu a multikulturalismu) a multikulturalismem) Přístup EU k multikulturalismu Problémy s jednotnou měnou Problematika obrany vnějších hranic Demokratický deficit Otázky kvót Finanční injekce státům v ekonomické krizi Postupy EU proti terorismu Přemíra byrokracie Postupy EU proti přílivu migrantů Problémy s hospodářskou politikou a společným zemědělstvím Pasivita EU při řešení imigrační krize Neefektivita rozhodovacích procedur Platby Turecku Nedodržování zásady subsidiarity 22

23 Obecná kritika EU vztažená k islámu a multikulturalismu Nízká možnost kontroly pohybu imigrantů v rámci Schengenského prostoru Tabulka 1 Neefektivní financování Nenaplnění cílů integrace Korupce v EU Na základě rozřazení jednotlivých postojů spolku k EU pak bude zřejmé, která ze skupin argumentů převládá a bude tak možné určit, jakou konkrétní povahu tedy spolek má. V rámci rozřazování argumentů bude také velmi podstatné to, jakou frekvenci a tudíž i váhu má každá konkrétní kritika. Jestliže například kritika kvót v souvislosti s imigrační krizí bude jediným argumentem proti EU, ale její výskyt v programových dokumentech bude frekventovaný, musí mít logicky takový postoj větší váhu, než kupříkladu jediná zmínka o ekonomických problémech, anebo chybně postaveném byrokratickém systému v EU. Každý z nalezených argumentů tedy bude kvalitativně posouzen a zařazen do jedné ze dvou výše popsaných skupin. Rovněž bude přihlédnuto k četnosti použití a tím i váze každého argumentu či kritiky. Pakliže závěry analýzy prokáží euroskeptické tendence spolku, bude na místě konfrontovat zjištěné postoje s typologií euroskepticismu, která byla v teoretické části zvolena pro tento účel, tedy s typologií Paula Taggarta a Alekse Szczerbiakova. Analýza tedy bude mít trojí charakter. Předně budou roztříděny argumenty a kritické postoje do dvou výše popsaných skupin. Následně se bude brát zřetel na četnost těchto argumentů a postojů. Třetí a poslední aspekt analýzy bude (v případě potvrzení Bloku proti islámu jako ryze euroskeptického spolku) zohledňovat zvolenou typologii euroskepticismu a aplikovat ji na zkoumaný spolek. Závěry analýzy tak přinesou možnost přesnější charakteristiky Bloku proti islámu v ohledu na jeho postoje k evropské politice a EU jako celku. 23

24 5. Analýza a její závěry Na základě prozkoumání tiskových zpráv, prohlášení, článků a oficiálních dokumentů Bloku proti islámu a jejich následné analýze, lze stanovit velmi jasné závěry. Odpověď na první výzkumnou otázku, tedy jaké jsou postoje Bloku proti islámu k EU, je v souladu s prvotním předpokladem. Obecné postoje spolku k EU jsou ryze negativní. V dokumentech (ať už programových či v jiných) nelze najít jakoukoli pozitivní zmínku ke kterémukoli aspektu činností EU. Vrcholem negativních vyjádření a kritiky EU jsou požadavky spolku na vypsání referenda o vystoupení z EU. Na první výzkumnou otázku lze tedy jednoznačně odpovědět, že postoje Bloku proti islámu k EU jsou pouze negativního charakteru. Druhá výzkumná otázka zněla následně: Jsou případné kritické postoje pouze důsledkem kritiky islámu nebo se jedná o svébytný euroskepticismus? I v tomto případě lze na základě analýzy odpovědět velmi jednoznačně. Kritika EU vychází skutečně z negativních postojů vůči islámskému náboženství a z kritiky multikulturalismu. Argumenty proti EU i kritické postoje jsou ve většině případů poutány k problematice přistěhovalectví a islámu (frekvence argumentů první skupiny je desetinásobně vyšší než v případě skupiny druhé). Vzácné případy, které nenesou návaznost na problematiku multikulturalismu (a jež budou, stejně jako opačné případy ještě popsány), jsou pouze kusé zmínky bez širšího rozpracování a bez jakékoli frekvence opakování. Dle všech kritérií, zmíněných v metodologické části práce, lze tak vyhodnotit Blok proti islámu jako antiislamistický spolek s odporem k multikulturalismu a s kritickým postojem k EU. Samotný kritický postoj vůči EU však nelze považovat za svébytný euroskepticismus, nýbrž za prostředek boje proti islámu a jeho projevům v českém prostředí. 5.1.Postoje vycházející z kritiky islámu a multikulturalismu Samotné kritické postoje a argumenty se, jak bylo již zmíněno výše, poutaly nejčastěji k imigrační problematice. Konkrétní kritika se nejčastěji věnovala chybám v řešení imigrační krize, kvótám (v souvislosti s počtem přijímaných imigrantů) a nečinnosti EU v otázkách imigrace. Spolek v rámci kritiky EU ve spojitosti s přistěhovaleckou krizí poukazuje například na porušování jeho výkladu právních norem České republiky, když říká, že úcta k právům a svobodám občana a člověka není v souladu s politikou EU. Zde se evidentně prohřešuje 24

25 vedení EU i mnozí čeští politici, kteří potlačují uţ jen svobodný projev nesouhlasu většiny obyvatel s islamizací a podporují zamlčování pravdivých informací (Blok proti islámu 2015e). Stejně kriticky se vyjadřuje spolek i k podobě České republiky, jako svrchovaného jednotného a demokratického právního státu, když uvádí, že uţ současná praxe EU popírá svrchovanost jednotlivých států a vnucuje jim ilegální imigranty, včetně různých pohrůţek a nátlaku (Blok proti islámu 2015e). Je nutné zmínit také to, že podle Bloku proti islámu je islamizace České republiky vedena právě EU ve prospěch USA (Blok proti islámu 2015e). Je zřejmé, že tyto argumenty mohou mít charakter kritiky demokratického deficitu, ale pravdou je, že tento fakt nechává Blok proti islámu bez povšimnutí. Jde tak o zcela účelovou kritiku, která je směřována výhradně k tématu islamizace a multikulturalismu. Spolku tedy primárně nevadí samotný demokratický deficit, ale to, že vede k neuspokojivé situaci v oblasti imigrační politiky. Podobné je to také v některých dalších oblastech, jako je obchod či volný pohyb zboží. Kritiku těchto aspektů je možné nalézt spíše jako ukázku toho, jak jsou tyto problémy nepodstatné ve srovnání s imigrační krizí (Vojteková 2015b). Často skloňovaným pojmem je také národní hrdost, ať už v souvislosti s kritikou EU nebo s jinými body v programu či v prohlášeních, je hrdost na národní historii a tradice velmi frekventovaným argumentem. Faktem však zůstává, že v souvislosti s EU se i národní hrdost omezuje na problematiku přistěhovalství. Spolek se vyhrazuje především vůči tomu, že si političtí představitelé neumí dupnout a nechají si diktovat podmínky, přičemž se obávají sankcí. Samotný přístup EU je kritizován rovněž: Brusel neustále přerozděluje a počítá, kolik který stát má přijmout uprchlíků a těm, jeţ to odmítají, dokonce vyhroţuje pokutami a pouţitím síly!!! (Antošová 2015). Vyjádření používaná v souvislosti s EU a uprchlíky, jsou v některých případech natolik vyhrocená, že se objevují i přirovnání k období nacistického Německa a jeho plánů s územím Československa. V jednom z vyjádření, které lze na oficiálních internetových stránkách spolku nalézt, se píše, že v roce 1932 prohlásil Adolf Hitler v Mnichově následující:,českou pánev a Moravu a východní regiony na hranici Německa osídlíme německými sedláky. V roce 2015 říká vedení EU a Angela Merkelová (volně parafrázováno):,českou pánev a Moravu a východní regiony na hranici Německa osídlíme islámskými imigranty (Vojteková 2015a). 25

26 Z výše zmíněného si lze všimnout, že je EU ve vyjádřeních spolku často zosobňována německou kancléřkou, Angelou Merkelovou, která je Blokem proti islámu kritizována i na různých demonstracích či v tisku (Národní listy), který spolek vydává. Tyto Národní listy obsahují většinou informace, které se týkají nebezpečí, jež s sebou nese islámské náboženství a kultura, ale také se věnuje (jak bylo naznačeno) informacím z oblasti politického dění. Prostřednictvím tisku se také spolek snaží oslovit veřejnost a zapojit ji do různých podpisových akcí. Příkladem je počin směřovaný proti EU, který má za cíl zajistit si vlastní ochranu hranic. Tato petiční akce nesla slogan Brusel je nám na nic, chceme ochranu hranic. Zmíněné heslo se stalo i hlavním titulkem celého vydání měsíčníku. Celý text petice pak zněl následovně: Brusel je nám na nic, chceme ochranu hranic. Ţádáme vládu ČR o stálou ochranu státních hranic. Poţadujeme ochranu ČR před přílivem imigrantů, terorismem a dalšími bezpečnostními riziky po vzoru jiných států (Národní listy 2016: 1). Opět se tedy jedná o kritiku EU spojenou výhradně s multikulturalismem. Někdy je kritika EU výrazně nekonkrétní a EU je v ní spojována s přistěhovaleckou krizí jako její viník či ten, kdo by měl situaci řešit, ale nedaří se mu to. V těchto případech však chybí konkrétnější argumenty. Mezi dotyčné výroky lze řadit například tyto dva: Politici a různé mediální celebrity jsou trošku vyděšené z toho, ţe by museli kritizovat náboţenství, a tak se tématu,islám vyhýbají jako čert kříţi. Korektní doba podporovaná korektní politikou EU neumoţňuje pojmenovat skutečný problém. Problém s islámem. (Hrindová 2016). Naštěstí si nás ale korektní a multi-kulti reţim EU ještě nekoupil všechny. Ţije u nás dost svobodných lidí, kteří nemají co ztratit a nemusí se bát říkat zjevné pravdy. Islám je zlo, je to nechutná fanatická ideologie, která dokáţe vymýt mozky i svým nepřátelům (Hrindová 2016). Přestože je v těchto případech kritika EU velice obecného charakteru, jedná se o jasné spojování imigrační krize s EU a její politikou. Opět tak můžeme pozorovat, co již bylo zmíněno, a sice že spolku mnohdy nejde o konkrétní kritiku EU, ale pouze o spojení problému imigrace s tímto mezinárodním uskupením. Dalším z užívaných kritických postojů je poukazování na neakceschopnost a nečinnost EU právě v souvislosti s migrační krizí. Sám Martin Konvička současnou situaci v Evropě označil za rozpadající se EU, zatímco se řeší nepodstatné maličkosti. Spolek poukazuje v tomto případě například na výrok předsedy Úsvitu, Marka Černocha, který prohlašoval: Neřešme nějaké oranţové vesty, ale situaci kolem uprchlíků! (Blok proti islámu 2015f). Podobně orientovaných výroků lze mezi vyjádřeními najít více. Kupříkladu v článku Imigranti se valí 26

27 a politici blekotají co jim dávají do pití? se autorka přímo odvolává na zmiňovanou neakceschopnost, když říká: Já vidím jen valící se hordy mladých muţů, které nám Německo za chvilku začne vracet, protoţe je nebude mít kam dávat. A oni u nás nebudou chtít být. A budou se bouřit. Budou řvát a budou si vynucovat to, co chtějí, násilím. Co budeme dělat? Jak to budeme zvládat? Copak naši politici nevidí, ţe jsme těţce ve vleku neschopné EU? Jestli dnes někdo vzývá Angelu Merkelovou a Baracka Obamu, je zralý na pobyt v nějakém ústavu. Jestli dnes někdo doufá v akceschopnost EU, patří tam taktéţ (Hrindová 2015). Lze ovšem nalézt i velmi konkrétní kritiku cílenou přímo proti konkrétním postupům. I v takových případech se však jedná zejména o protiislámsky motivované argumenty. Takovou kritikou je typicky poukazování na chybné hospodaření s financemi určenými na obranu EU. Spolek na svých internetových stránkách prezentuje kupříkladu rozhovor s předsedkyní politické strany Česká suverenita 3 Janou Volfovou, která se k tématu vyjádřila následně: K tomu je třeba připomenout, ţe EU vydává kaţdoročně miliardu eur na obranu schengenského prostoru, jenţe z toho jde šedesát procent do různých zbrojařských firem, které si hrají s drony a podobně. Kdybychom za tyto peníze ale postavili na území Turecka a i jinde utečenecké tábory, kde bychom se o uprchlíky mohli postarat, tak to jsou takové peníze, ţe by se tam za to snad daly pořídit i pozlacené kohoutky (Blok proti islámu 2015g). Jak již bylo naznačeno výše, Blok proti islámu zachází v kritice až k požadavkům vystoupení z EU. Je důležité zmínit, že tento krajní požadavek začal být frekventovaně vyslovován až v souvislosti s kvótami, které se týkají uprchlíků. Jednou z prvních reakcí při přijímání kvót bylo volání po vyslovení nedůvěry vládě (Konvička 2015). Následně se rozběhla vlna kritiky proti samotné EU s cílem z ní vystoupit. Je důležité poukázat na to, že Martin Konvička již v projevu z poloviny června 2015 hovořil o EU, přičemž se vyjadřoval jen velmi obecně, a zmínil například problémy s byrokracií či s čerpáním financí z evropských fondů. Konkrétnější byl až v případech, kdy hovořil o prostoupení islámu zeměmi EU a zejména v okamžiku, kdy v souvislosti s kvótami migrantů prohlásil, že pokud vláda couvne a kvóty přijme, zahájíme petici o vystoupení z EU (Islám v ČR nechceme 2015). Proto v souvislosti s kvótami lze ve vyjádřeních spolku nalézt značný podíl prohlášení o nutnosti vystoupit z EU. Příkladem takové rétoriky je třeba závěr článku Je čas vystoupit z EU, který říká: Kromě toho zástupce OSN jiţ pohrozil, ţe země, které s povinnými kvótami nebudou 3 Politická strana, která vznikla změnou názvu ze strany Suverenita Blok Jany Bobošíkové, přičemž programové teze zůstávají bez zásadnějších změn (Česká suverenita 2014). 27