Endokrinní systém. Hormonální řízení RNDr. Vladimír Malohlava, Ph.D., 2011

Transkript

1 Endokrinní systém Hormonální řízení RNDr. Vladimír Malohlava, Ph.D., 2011 Endokrinní systém zdroje přednášky - prezentace: Lékařská fyziologie Trojan, Srovnávací fyziologie živočichů Vácha a kolektiv, google.com volně přístupné informace a materiály na síti, výběrové slides dr. Fellnerové

2 Dobrý podvečer

3 chemorecepce Buňky reagují na chemické podněty z okolí fylogeneticky nejstarší vlastnost U mnohobuněčnosti tato vlastnost využita pro nové úkoly Morfogenetické chemické stimuly Růstové faktory z okolí (při vývoji zárodku a diferenciaci buněk) Chemotaxe imunitní reakce pohyb bílé krvinky Látky s velmi starým evolučním původem: steroidy, peptidy a camp Přenos informací, integrace a koordinace dějů

4 I-2 ŽIVÉ ORGANISMY = DYNAMICKÉ CELKY tzn. že mezi organismem a prostředím dochází k neustálému toku látek a energií, resp. informace ORGANISMUS Přerušení toku látek, energie a informace mezi organismem prostředím by v krátké době vedlo k zániku organismu a

5 I-3 tělo je tvořeno jedinou buňkou (bakterie, prvoci) na změnu prostředí reaguje jediná buňka (tělo) tělo je tvořeno mnoha specializovanými skupinami buněk každá buňka plní individuální funkci Jednotlivé buňky reagují na na různé podněty různým způsobem Nutnost vzájemné integrace a koordinace všech buněk organismu

6 I-4 Každá buňka vnímá svoje okolí, tj. přijímá z okolí informace nesené různými signály, které ovlivňují či usměrňují její chování KOMUNIKACE buňka buňka

7 I-5 Produkce signálu Vedení signálu Příjem signálu SEKREČNÍ BUŇKA NERVOVÁ BUŇKA KREVNÍ ŘEČIŠTĚ TKÁŇOVÝ MOK NERVOVÉ VLÁKNO CÍLOVÁ BUŇKA s receptory pro příjem signálu

8 I-6 U mnohobuněčných organismů existují tři hlavní vzájemně propojené integrační systémy, které zpracovávají fyziologické informace NERVOVÝ SYSTÉM NEUROENDOKRINNÍ SYSTÉM ENDOKRINNÍ SYSTÉM Činnost systémů spočívá v organizaci reakcí na vnitřní i vnější podněty s hlavním cílem: UDRŽET JEDNOTU A STÁLOST BUNĚČNÉHO PROSTŘEDÍ!! Kromě toho tyto systémy řídí RUST, ZRÁNÍ a REPRODUKCI

9 I-7 1. NERVOVÁ 2. NEUROENDOKRINNÍ 3. ENDOKRINNÍ

10 NERVOVÁ NEUROENDOKRINNÍ Buňky produkující signál ENDOKRINNÍ I-8 Nervová dráha krev Cílové buňky

11 I-9 Elektrické signály Chemické signály TOK IONTU PŘES MEMBRÁNU (depolarizace) NEUROTRANSMITTER HORMON a jiné signální látky Rychlé vedení signálu (nervový systém) Pomalé vedení signálu (mj. endokrinní systém)

12 Mezibuněčná komunikace Extracelulární chemičtí poslové 3 typy intercelulární komunikace 1) GAP junctions 2) signální molekuly na povrchu membrány (fagocyty a jejich rozeznávání nežádoucí buňky) 3) intercelulární chemické látky

13 Intercelulární chemické látky - LIGANDY 6 typů intercelulárních poslů: Neurotransmitery Neurohormony Hormony Parakrinní látky Feromony cytokiny

14 Intercelulární chemické látky LIGANDY chem. struktura Eikosanoidy deriváty der.mast.kys. Plyny (NO, CO) Puriny adenosin, ATP Aminy (odvozené od Tyrozinu) Peptidy a proteiny Steroidy Retinoidy

15 I-11 RYCHLÉ VEDENÍ SIGNÁLU využívá je nervový systém založeny na transportu iontů přes membránu nervové buňky vyvolávají tzv. depolarizaci membrány, kdy vnitřek buňky se stává na velmi krátký čas kladně nabitý a elektrický signál se tak může šířit po celé délce neuronu iniciují sekreci chemických látek (chemických signálů) tzv. neurotransmitterů do prostoru mezi neurony (tzv. synapse), čímž je zajištěn přenos elektrických signálů mezi nimi až ke konečné cílové buňce

16 I-14 Jádro neuronu axon SYNAPSE PRESYNAPTICKÁ ČÁST dendrity Tělo neuronu POSTSYNAPTICKÁ ČÁST SYNAPSI tvoří jednak část PRESYNAPTICkÁ knoflíkovité zakončení nervového vlákna obsahující váčky s přenašečem a jednak část POSTSYNAPTICKÁ Přenos signálu se děje tak, že elektrický impuls, dosáhne presynaptické membrány, uvolní do synaptické štěrbiny chemický signál v podobě neurotransmiteru, a ten difunduje k postsynaptické membráně a vzbudí nový elektrický signál ELEKRICKÝ SIGNÁL CHEMICKÝ SIGNÁL ELEKRICKÝ SIGNÁL

17 I-15 receptor Neurotransmitér ve váčku Nervové zakončení CHEMICKÝ SIGNÁL ELEKTRICKÝ SIGNÁL ELEKTRICKÝ SIGNÁL Tělo Axon (neurit) Lokální cílová buňka SYNAPSE Neuron

18 I-16 POMALÉ VEDENÍ SIGNÁLU Využívá je mj. endokrinní a neuroendokrinní systém (Jsou nezbytné i při přenosu elektrického signálu na synapsi) Založeny na transportu chemických látek hormonů a jiných signálních molekul Pro příjem chemického signálu je ve většině případů nutný buněčný receptor zajišťuje buněčnou odpověď

19 I-17 Z hlediska fylogenetického vznikaly hormony nejdříve v nervových buńkách (dodnes v hypotalamu) Samostatné endokrinní žlázy jsou vývojově mladší CHEMICKÉ SIGNÁLY V ENDOKRINNÍ REGULACI (KOMUNIKACI) Jsou to látky vylučované endokrinními žlázami, endokrinními buňkami nebo specializovanými nervovými buňkami do extracelulárních tekutin, které mají specifický tlumivý nebo dráždivý účinek na orgány nebo tkáně (= chemičtí poslové, 1. poslové) účinkují pouze na buňku, která má receptor pro příslušný hormon mohou ovlivňovat celý organismus, nebo jeden, tzv. cílový orgán mají schopnost působit na všechny buňky v těle (X neurotransmitery) jsou účinné ve velmi malých množstvích nejsou většinou druhově specifické to má význam při využití hormonů získaných ze žláz zvířat k léčení člověka

20 I-18 Většina hormonů se transportuje krví, proto jsou všechny buňky vystaveny všem hormonům. Přesto každý hormon ovlivňuje jen vybrané cílové buňky! KAŽDÁ CÍLOVÁ BUŇKA MUSÍ BÝT PROTO VYBAVENA ROZPOZNÁVACÍM MÍSTEM RECEPTOREM PRO DANÝ HORMON Množství receptorů se neustále mění (tvorbou, zánikem) a udává se, že na jednu buňku připadá od 2000 do receptorů. Počet receptorů je regulován jednak vazbou hormonu na receptor, kdy většinou jejich množství klesá, v některých případech vazbou na receptor počet receptorů (i pro jiný hormon) stoupá (vliv FSH na počet receptorů LH). Pozn.: RECEPTOROVÉ CHOROBY Některé endokrinní poruchy jsou způsobeny nedostatkem receptorů pro daný hormon. Tkáně jsou pak na tento hormon necitlivé, i když je hladina hormonu v organismu při těchto chorobách normální nebo dokonce zvýšená. Příznaky jsou podobné jako při nedostatku hormonu. (např. diabetes mellitus II. typu)

21 I-19 ROZHODUJÍCÍ JE SPECIFICITA RECEPTORU PRO KONKRÉTNÍ HORMON KLÍČ HORMON ZÁMEK RECEPTOR

22 I-20 Chybí receptor Buňka nereaguje Specifický receptor Buňka reaguje Sekreční buňka s hormony Nespecifický receptor pro určitý hormon Buňka nereaguje hormon_receptor.exe Cílové buňky

23 UMÍSTĚNÍ RECEPTORU V BUŇCE I-21 Závisí na chemické struktuře hormonu Receptory na buněčném povrchu U velkých polárních molekul, kterou nemohou proniknout přes plazmatickou membránu Transmembránové bílkoviny (prostupují skrz lipidovou dvojvrstvu), které specificky vážou daný hormon na vnější straně plazmatické membrány Receptory uvnitř buňky (intracelulární receptory) U všech nepolárních molekul a malých polárních molekul, které mohou proniknout přes plazmatickou membránu Bílkovinné struktury, které specificky vážou daný hormon uvnitř buňky a nacházejí se nejčastěji v jádře, cytoplazmě a popř. v mitochondriích U všech peptidických hormonů a některých aminoacidoderivátu (katecholaminy a melatonin) U všech steroidních hormonů a některých amonoacidoderivátů (thyroidní hormony)

24 I-22 Chemické signály Přímý kontakt GAP JUNCTION Lokální kontakt PARAKRINNÍ AUTOKRINNÍ REGULACE Kontakt na větší vzdálenost ENDOKRINNÍ NEUROENDOKRINNÍ REGULACE

25 I-23 Zpět na chemické signály

26 I-24 GAP JUNCTION Mechanismus: Komunikace mezi buňkami, které leží těsně u sebe prostřednictvím cytoplazmatických mostů z cylindrických proteinů tzv. CONEXINU vzniká specificky utvářený kanál CONEXON (prochází skrz membrány sousedních buněk) Tyto kanály jsou orientovány přímo proti sobě a mohou se během sekund zavřít, když se zvýší intracelulární koncentrace Ca 2+ nebo H +, dále při ochlazení, metabolické acidóze apod. Elektrické synapse v srdečním syncitium, v retině aj. Ionty, AMK, Cukry, nukleotidy Proteiny, NK Plazmatická membrána CONEXON CONEXIN

27 I-25 Zpět na chemické signály

28 I-26 Mechanismus: komunikace mezi dvěma sousedními buňkami buňkou produkující látku (parakrinní buňka) a buňkou přijímající látku (cílová buňka) Přenos: prostřednictvím mimobuněčných tělních tekutin Chemičtí zprostředkovatelé: parakrinní látky Účinky: signální látky působí pouze v lokální oblasti jejich relativně vysoké koncentrace a cílové buňky musí mít pro tyto látky vhodné receptory

29 I-27 Parakrinní látka Parakrinní receptor Parakrinní buňka Sousední cílová buňka

30 I-28 Mechanismus: nejedná se o komunikaci mezi dvěmi buňkami, ale o zpětnovazebné působení na buňku (autokrinní buňka), která vyprodukovala určitou signální látku Přenos: prostřednictvím mimobuněčných tělních tekutin Chemičtí zprostředkovatelé: autokrinní faktory Účinky: autokrinní buňka je ovlivněna vlastními látkami, pro které musí mít také příslušné receptory na svém povrchu

31 I-29 Autokrinní receptor Autokrinní látka Autokrinní buňka

32 I-30 Zpět na chemické signály

33 I-31 Mechanismus: komunikace mezi dvěmi od sebe vzdálenými buňkami buňkou produkující signální látku (endokrinní b.) a buňkou přijímající tuto látkou (cílová buňka) Přenos: prostřednictvím krevního oběhu Chemičtí zprostředkovatelé: hormony Účinky: hormony působí na cílové buňky jiných vzdálených tkání a orgánů a tyto buňky musí mít pro hormony příslušné receptory

34 I-32 endokrinní buňka endokrinní hormon krevní kapilára receptor vzdálená cílová buňka

35 I-33 Mechanismus: Komunikace mezi nervovými buňkami, které mají schopnost syntetizovat a vylučovat humorální působky, a cílovými buňkami a tkáněmi, které tyto hormony přijímají Přenos: prostřednictvím krevního oběhu Chemičtí zprostředkovatelé: hormony (ADH, oxytocin a regulační hormony hypothalamu, adrenalin a noradrenalin dřeně nadledvin) Účinky: hormony se váží buď přímo na receptory v cílové tkáni a ovlivňují především vegetativní funkce (ADH, oxytocin, adrenalin a noradrenalin), nebo působí jako tzv. regulační hormony, které ovlivňují sekreci konečných hormonů žláz

36 I-34 krevní kapilára hormon neurosekreční buňka receptor cílová buňka

37 I-35 Neuron, který syntetizuje a vylučuje neurotransmiter nezbytný pro přenos nerv. signálu ke konkrétně ohraničené cílové tkáni specializované neurony NEUROSEKREČNÍ NEURONY, které syntetizují a vylučují hormony přímo do krevního oběhu Tvoří SYNAPSE v místě axonálního zakončení přenáší elektrický signál na lokální buňku Netvoří SYNAPSE v místě axonálního zakončení mění elektrický signál na chemický a přenáší jej krví ke vzdálené cílové buňce NEUROTRANSMITER NEUROHORMON působí v blízkosti svého uvolnění nešíří se cirkulací v krevním řečišti, ale parakrinním způsobem působí v krátkém časovém měřítku menší neurosekreční váčky působí na vzdálených místech šíří se cirkulací v krevním řečišti působí v delším časovém měřítku větší neurosekreční váčky

38 I-36 receptor Neurotransmitér ve váčku Nervové zakončení CHEMICKÝ SIGNÁL ELEKTRICKÝ SIGNÁL ELEKTRICKÝ SIGNÁL Tělo Axon (neurit) Lokální cílová buňka Neuron SYNAPSE

39 I-37 Neurohormon ve váčku Nervové zakončení CHEMICKÝ SIGNÁL ELEKTRICKÝ SIGNÁL Krevní kapilára Tělo Axon (neurit) ELEKTRICKÝ SIGNÁL CHEMICKÝ SIGNÁL Vzdálená cílová buňka Neuron SYNAPSE receptor

40 I-38 HYPOTHALAMUS REGULAČNÍ HORMONY DŘEŇ NADLEDVIN DŘEŇ NADLEDVIN ADRENALIN NORADRENALIN (= katecholaminy) NEUROHYPOFÝZA OXYTOCIN ADH

41 III-3 Mechanismem sekrece rozumíme způsob, jakým je hormon z buňky uvolňován do krevního řečiště V závislosti na chemické struktuře hormonů existují: dva základní způsoby jejich sekrece EXOCYTÓZA DIFUZE

42 Peptidový, aminový hormon EXOCYTÓZA III-4 Hormon je uložený ve váčku a teprve v případě potřeby je uvolňován z buňky tak, že splyne membrána váčku s plazmatickou membránou buňky Steroidní hormon DIFUZE Hormon není uložený ve váčku do zásoby, je syntetizován přímo v cytoplazmě a z buňky je uvolňován jednoduchým průchodem přes plazmatickou membránu

43 III-5 SEKRECE HORMONU Z BUŇKY V ZÁVISLOSTI NA JEJICH CHEMICKÉ STRUKTUŘE DIFÚZE Přímý průnik látek lipidovou dvojvrstvou plazmatické membrány z míst vyšší do nižší koncentrace látky (pasivní transport bez ATP) Především průnik nepolárních látek, jejichž molekuly nemají hydratační obal a jsou proto rozpustné v membránových lipidech (hydrofóbní molekuly) a polárních látek (hydrofilních) s velmi malou molekulou EXOCYTÓZA Splývání membrány sekrečních váčků s plazmatickou membránou za účasti buněčných kompartementů (aktivní transport nezbytná ATP) Sekrece velkých polárních molekul, která je v případě hormonů vyvolaná většinou působením chemického signálu na buňku, které vede ke zvýšení koncentrace iontů Ca 2+ v buňce ty jsou vnitřním signálem pro exocytózu u u všech všech steroidních steroidních hormonů hormonů (nepolární (nepolárnímolekuly) a a některých některých aminů aminů- -thyroidní thyroidníhormony hormony (malé (malé molekuly) molekuly) u u všech všech peptidických peptidických hormonů hormonů a a některých některých aminoacidoderivátů aminoacidoderivátů (katecholaminy, (katecholaminy, melatonin) melatonin)

44 Mechanismy sekrece hormonů Mechanismy sekrece hormonů III-6 Nepolární látky hydrofóbní Polární látky (hydrofilní) s velmi malou molekulou STEROIDNÍ HORMONY THYROIDNÍ HORMONY DIFÚZE EXOCYTÓZA Polární látky (hydrofilní) s velkou molekulou PEPTIDICKÉ HORMONY

45 Sekrece hormonů z buňky: EXOCYTÓZA III-7 Při exocytóze vždy vznikají sekreční granula, ve kterých jsou hormony uloženy. K sekreci hormonů exocytózou dochází u všech peptidických hormonů (včetně neurohormonů) a některých aminoacidoderivátů u katecholaminů a hormonu melatoninu

46 III-12

47 III-13 Mechanismem transportu hormonů rozumíme způsob, jakým je hormon dopravován (transportován) ze sekreční buňky do buňky cílové Existují dvě hlavní cesty v těle, kterými jsou hormony transportovány směrem k cílovým buňkám: Transport tkáňovým mokem Při lokálním kontaktu buněk (autokrinní a parakrinní regulace) Transport v krevní plazmě Při kontaktu buněk na větší vzdálenost (endokrinní a neuroendokrinní regulace) Transport hormonů krví se liší v závislosti na jejich chemické struktuře: rozpuštěné v plazmě ve vazbě na nosičové proteiny Peptidické hormony Katecholaminy melatonin Steroidní hormony Thyroidní hormony

48 III-14 PEPTIDICKÝ HORMON KATECHOLAMINY, MELATONIN Jsou rozpustné ve vodě a mohou tak být snadno transportovány krví bez nutnosti vazby na nosičové proteiny STEROIDNÍ HORMON THYROIDNÍ HORMON Nejsou rozpustné ve vodě, proto musí být (z převážné většiny) vázány v krvi na nosičové proteiny, které umožňují jejich transport Krevní plazma

49 III-15 STEROIDNÍ STEROIDNÍ HORMONY HORMONY THYROIDNÍ THYROIDNÍ HORMONY HORMONY Využívají proteinových nosičů krevní plazmy, které umožňují jejich transport směrem k cílové tkáni, mimimum (1%) těchto hormonů cirkuluje volně v krvi Cirkulují v krvi relativně dlouho účinek hormonu nastupuje pomalu PEPTIDICKÝ PEPTIDICKÝ HORMONY HORMONY KATECHOLAMINY, KATECHOLAMINY, MELATONIN MELATONIN Jsou hydrofilní, a proto jsou transportovány volně rozpuštěné v krevní plazmě (výjimečně jsou transportovány ve vazbě na nosiče) Cirkulují v krvi velmi krátkou dobu účinek hormonu nastupuje rychle FUNKCE PROTEINOVÝCH NOSIČU 1. Zlepšují transport hormonů, které se dočasně stávají hydrofilní (tedy ve vodě rozpustné) Jelikož se neváží na nosiče, jsou funkční jen po krátkou dobu, neboť jsou rychle odbourávány enzymy přítomnými v krvi 2. Zpožďují ztrátu malých molekul hormonů během filtrace moči v ledvinách, a tak zpomalují jejich vylučování v moči 3. Zajišťují zásobu (reservu) hormonu v krevní plazmě

50 III-16

51 III-17 Hormonální akcí rozumíme procesy, ke kterým dochází v cílové buňce po té, co přijme určitý hormon prostřednictvím svých receptorů a zareaguje na něj. Nezbytným předpokladem reakce buňky na příslušný hormon, je přítomnost bílkovinných receptorů, které specificky vážou hormon a zahajují tak sled dějů vedoucích ke specifické buněčné odpovědi. Reakce buňky na přijatý hormon závisí na specifických vlastnostech hormonu, ale také na specifických vlastnostech cílové buňky, tzn. že stejný hormon působí na různé buňky s různým účinkem. Výsledkem procesu stimulace je SPECIFICKÁ BUNĚČNÁ ODPOVĚĎ cílové buňky vyvolaná účinkem hormonu!!!

52 UMÍSTĚNÍ RECEPTORU V BUŇCE III-18 Závisí na chemické struktuře hormonu Receptory na buněčném povrchu U velkých polárních molekul, kterou nemohou proniknout přes plazmatickou membránu Transmembránové bílkoviny (prostupují skrz lipidovou dvojvrstvu), které specificky vážou daný hormon na vnější straně plazmatické membrány Receptory uvnitř buňky (intracelulární receptory) U všech nepolárních molekul a malých polárních molekul, které mohou proniknout přes plazmatickou membránu Bílkovinné struktury, které specificky vážou daný hormon uvnitř buňky a nacházejí se nejčastěji v jádře, cytoplazmě a popř. v mitochondriích U všech peptidických hormonů a některých aminoacidoderivátu (katecholaminy a melatonin) U všech steroidních hormonů a některých amonoacidoderivátů (thyroidní hormony)

53 UMÍSTĚNÍ RECEPTORU a STIMULACE III-19 Umístění hormonálních receptorů ovlivňuje způsob stimulace cílové buňky, tedy hormonální odpověď Vazba hormonů na receptory způsobuje konformační změny na receptoru a ten odesílá informaci dalším specifickým elementům buňky a to dvěma různými způsoby v závislosti na tom, kde se receptor nachází. Receptory na buněčném povrchu Receptory uvnitř buňky (intracelulární receptory) Interakce receptor hormon na povrchu buňky Uvnitř buňky musí být přítomny látky, které zprostředkovávají účinek hormonu, který sám není schopen do buňky proniknout DRUZÍ POSLOVÉ Interakce receptor hormon uvnitř buňky Uvnitř buňky nejsou zapotřebí zprostředkovatelé hormonálního účinku, neboť hormon je schopen proniknout do buňky DRUZÍ POSLOVÉ

54 III-20 Steroidní hormony, thyroidní hormony a kalcitriol SPOLEČNÉ ZNAKY TĚCHTO HORMONU: 1. procházejí volně plazmatickou membránou, a to převážně difúzí 2. vážou se na receptory v buňce vzniká komplex receptor - hormon 3. vstupují do buněčného jádra, vážou se na specifickou oblast DNA a vyvolávají genetickou expresi (pozměněnou hormonem) (stimulují nebo inhibují transkripci určitých genů)?? 4. jejich působením vzniká specifický regulační protein, který zahajuje buněčnou odpověď (tyto indukované proteiny jsou specifické pro hormon a pro danou cílovou buňku)

55 III-21 Steroidní hormony, thyroidní hormony a kalcitriol V ČEM SE TYTO HORMONY ODLIŠUJÍ: 1. Umístění receptorů: A. v jádře: thyroidní hormony (trijodtyronin T 3 a kalcitriol) B. v cytoplazmě: téměř všechny steroidní hormony (mimo estrogeny) 2. Proteiny tepelného šoku (heat shock proteins, HSP) Patří do skupiny intracelulárních proteinů, jejichž množství se zvyšuje, je li buňka vystavena teplu nebo jiné stresové situaci a pomáhají buňkám různé typy stresů přežít Tyto proteiny se váží na receptory některých hormonů do té doby, než je obsazen příslušným hormonem (znemožňují působení H - R) Není dosud zjištěno, které všechny receptory jsou s HSP spojeny, ale pravděpodobně se nacházejí pouze u steroidních hormonů

56 III-22 TRANSKRIPCE Komplex steroid hormon se váže na receptorová místa v jádře a vyvolá transkripci (vznik mrna) DNA Na ribosomech ER je procesem translace syntetizována nová molekula proteinu ATP TRANSLACE t RNA r RNA m RNA Tento indukovaný protein pak zahájí charakteristickou steroidy zprostředkovanou odpověď cílové buňky Buněčná odpověď na přítomnost hormonu Indukovaný protein

57 III-23 TRANSKRIPCE DNA Komplex steroid hormon se vytvoří až v jádře, váže se na DNA a vyvolá transkripci (vznik mrna) m RNA Na ribosomech ER je procesem translace syntetizována nová molekula proteinu ATP TRANSLACE r RNA t RNA Tento indukovaný protein pak zahájí charakteristickou steroidy zprostředkovanou odpověď cílové buňky Buněčná odpověď na přítomnost hormonu Indukovaný protein

58 III-24 G - protein Komplex hormon receptor adenylátcykláza γ ß α GDP GTP c AMP ATP ATP NEAKTIVNÍ Proteinkináza A FOSFORYLACE ADP PO 4 Buněčná odpověd fosforylovaný protein

59 III-25 Membrána cílové buňky musí obsahovat receptor pro příslušný hormon a stimulační nebo inhibiční G proteiny (tvoří je tři podjednotky α, ß, γ) Na jednotce α G proteinu se v klidu váže guanozindifosfát (GDP) a G protein je připojen na receptor v membráně buňky G protein γ ß α G protein receptor α GTP GDP membrána Komplex hormon receptor membrána Reaguje li signální látka (hormon, mediátor) s receptorem, váže se komplex signální látka receptor na stimulační G s protein a GDP je nahrazen cytosolovým GTP (guanozintrifosfát) a současně se odštěpí komplex ßγ a komplex signální látka receptor

60 III-26 Peptidické hormony a katecholaminy nemohou proniknout do buňky, a proto využívají tzv. druhých poslů, kteří zprostředkovávají účinek těchto hormonů Jako druhý posel funguje nejčastěji camp (cyklický adenozinmonofosfát), jehož mechanismus působení na buňku je nejlépe prozkoumán Fosfodiesteráza ruší účinek c AMP ATP ADENYLÁTCYKLÁZA c AMP Ppi NEAKTIVNÍ PROTEINKINÁZA aktivace AKTIVNÍ PROTEINKINÁZA ATP Buněčná odpověď PO 4 PROTEIN fosforylace PROTEIN

61 III-27 SIGNÁLNÍ MOLEKULA TKÁŇ ODPOVĚĎ BUŇKY Stimulační Adrenalin ( -adrenoreceptory) kosterní sval buňky tukové tkáně srdce střevo hladký sval štěpení glykogenu zvýšené štepení lipidů vzrůst srdeční frekvence a síly stahu sekrece střevních šťáv relaxace TSH štítná žláza sekrece tyroxinu ADH (vasopresin) ledviny zpětné vychytávání vody glukagon játra štěpení glykogenu serotonin slinné žlázy sekrece slin prostaglandin I 2 krevní destičky (trombocyty) inhibice agregace a sekrece Inhibiční Adrenalin ( -adrenoreceptory) krevní destičky buňky tukové tkáně stimulace agregace a sekrece snížení štěpení lipidů adenosin buňky tukové tkáně snížení štěpení lipidů Různorodost účinků (biochemická specifita) je způsobena tím, že každá buňka má různé receptory pro prvního posla a různé proteinkinázy a efektorové proteiny

62 III-28 V lipidech rozpustné V lipidech nerozpustné STEROIDY HN ŠTÍTNÉ PEPTIDY A KATECHOLAMINY ŽLÁZY PROTEINY Sekrece hormonů z buňky Vazba na proteinový přenašeč Poločas cirkulace v krevní plasmě Časová konstanta účinku difúze difúze exocytóza exocytóza vzácně hodiny dny minuty sekundy hodiny až dny dny minuty až hodiny sekundy a méně Lokalizace receptprů cytosolární nebo jaderné jaderné na plasmatické membráně na plasmatické membráně Mechanismus účinku komplex hormonreceptor stimuluje nebo inhibuje genovou expresi navázání HN spouští signální kaskádu založenou na druhých poslech nebo vnitřní katalytické aktivitě receptoru navázání HN vyvolá změnu membránového potenciálu spouští signální kaskádu založenou na druhých poslech

63 Příbuznost NEU a HORM řízení Neurosekrece bezobratlí +++ Fylogeneticky starší Závislost na cirkulaci cévní Propojenost NEU s endokrinním První stimul pro hormony z neurosekreční struktury HyTaHyFy komplex, neurosekr. buňky u bezobratlých Kaskádovité působení hormony OSY Amplifikace, zpětná vazba

64 Přenos hormonů Tvorba komplexů s bílkovinami U obratlovců napojení na VEG neu systém Spolupráce: výživa, metabolismus, vodní a ion. hospodářství, krevní oběh, dýchání, růst, fyz. i psych. vývoj atd. SELEKTIVITA RECEPTOR OVLIVNĚNÍ ENZYMATICKÉHO APARÁTU

65 Předání hormonálního signálu buňce: schopnost projít buněčnou membránou Lipofilní STEROIDNÍ hormony receptory intracelulárně v CYT Hydrofilní PROTEINOVÉ hormony na vnějšku membrány enzym v membráně: G-protein aktivuje adenylátcyklázu druhý posel: camp, cgmp, IP3 (inozitol trifosfát) aktivace proteinkinázy následně fosforylace (aktivace) specifických cytoplazmatických enzymů = VLASTNÍ BUNĚČNÁ ODPOVĚĎ třetí posel Ca velká hnací síla otevírání Ca2+ kanálů na memránách buňky či organel nutnost na navázání proteinu KALMODULIN

66 BEZOBRATLÍ

67 neurosekrece převažuje nad endokrinní sekrecí prudce vzrůstající složitost počínaje žahavci přes ploštěnce nejdokonalejší u korýšů a hmyzu

68 svlékání inhibující hormon MIH neuros. buňky optického laloku X orgán vylévaný z neurohemálního orgánu oční stopka SINUSOVÁ žláza svlékání indukující hormon MH klasická endokrinní žláza Y-orgán v antenálním segmentu SUBEZOFAGEÁLNÍ s. řízení barvoměny, pohlavní funkce, metabolizmus PERIKARDIÁLNÍ orgán látky ovlivňující srdeční tep hormonální přepínání z fáze samice do fáze samce (q)

69 2 skupiny neurosekrečních buněk v PROTOCEREBRU Produkce hormonu PROTORACIKOTROPNÍHO PTTH (aktivační) transport po axonech do CORPORA CARDIACA kardiálních tělísek v hemolymfě pak aktivace párových PROTORAKÁLNÍCH žláz produkce EKDYSTEROIDŮ ekdyse (svlékání) EKDYSON, svlékací hormon CORPORA ALLATA (přilehlá tělíska ke corpora cardiaca) JUVENILNÍ hormon při poklesu titru v těle je nastartována metamorfóza v imago

70 Další hmyzí hormony morfogenezní - změny tvaru, struktury, zbarvení BURSIKON metabolické neurohormony ADIPOKINETICKÝ H. ANTIDIURETICKÝ H. myotropní hormony stimulace svalové činnosti KARDIOSTIMULAČNÍ neurohormon chromotropní nh. barvoměna etotropní nh. páření, chování EKLOZNÍ nh.

71 OBRATLOVCI

72 ŠIŠINKA I-11 HYPOTALAMUS HYPOFÝZA Přehled žláz s vnitřní ŠTÍTNÁ ŽLÁZA PŘÍŠTITNÁ TĚLÍSKA BRZLÍK NADLEDVINY SLINIVKA BŘIŠNÍ sekrecí VAJEČNÍKY u žen VARLATA u mužů

73 rozdělení hormonů podle chemické struktury fyziologické děje, které ovlivňují podle mechanismu působení GLANDOTROPNÍ a EFEKTOROVÉ

74 I-5 Peptidové hormony Steroidní hormony Aminoacidoderiváty Řetězce aminokyselin glykoproteiny polypeptidy Hormony odvozené od cholesterolu Hormony odvozené od aminokyselin tyrozinu a tryptofanu

75 I-6 Místo syntézy Uchování Receptory Peptidové hormony Drsné endoplazmatické retikulum V granulech Golgiho aparátu Na povrchu buněk Steroidní hormony Hladké endoplazmatické retikulum Neuchovávají se V cytoplazmě buněk Aminoacidoderiváty V cytoplazmě buněk V preformovaných vezikulech Na povrchu buněk

76 I-7 Peptidové hormony Steroidní hormony Aminoacidoderiváty Hypotalamus Hypofýza Liberiny Statiny TSH, LH, FSH,ADH oxitocin Kůra nadledvin Aldosteron Kortizol Epifýza Adrenalin Dřeň nadledvinek Noradrenalin Melatonin Příštitná tělíska Štítná žláza Kalcitonin Pohlavní žlázy Testosteron Progesteron Estrogen Parathormon Hypotalamus Dopamin Slinivka břišní Inzulín Glukagon Štítná žláza T 3 T 4

77 Systém hypotalamo-hypofyzární

78 Hypotalamus na spodině 3. mozkové komory součást mezimozku diencephalonu s hypofýzou tvoří funkční celek analýza vegetativního a imunitního stavu organizmu, emoce, bolest, čich, stres atd. z kůry informace jsou neu i horm charakteru

79 sekrece neurohormonů: axonální transport do ZLH neurohypofýza krátkou cévní spojkou do PLH adenohypofýza zde stimulují nebo tlumí sekreci glandotropních tj. řídicích hormonů

80 Adenohypofýza produkce proteino-hormonů regulační hormony v hypotalamu LIBERINY, STATINY SOMATOTROPNÍ (růstový) hormon STH somatotropin gigantismus, alkromegálie, nanismus ADRENOKORTIKOTROPNÍ hormon - ACTH kortikotropin ovlivnění produkce glukokortikoidů a mineralokortikoidů propiomelanokortin ACTH + lipotropiny endorfiny, enkefaliny TYREOTROPNÍ hormon TSH řízení tvorby a sekrece hormonu tyreoidei

81 Adenohypofýza FOLIKULY STIMULUJÍCÍ HORMON FSH folitropin růst folikulů u samic, spermiogeneze v semenných váčcích LUTEINIZAČNÍ HORMON LH ICSH lutropin - podporuje sekreci testosteronu, sekreci estrogenů, vyvolává ovulaci - PROLAKTIN PRL luteotropní hormon LTH - příprava mamy ke kojení během gravidity, tvorba mléka, blokuje ovulaci, přerušuje menstruační cyklus - MELANOTROPIN MSH melanofory stimulující hormon - změna zbarvení krypse u živočichů - výkonný orgán = melanofory obsahují melanin

82 Neurohypofýza z neurohypofýzy jsou vylučovány 2 hormony VZNIK v neurosekretorických buňkách hypotalamu ANTIDIURETICKÝ HORMON ADH adiuretin vasopresin cílový orgán LEDVINA regulace propustnost epitelu sběrného kanálku pro vodu ovlivňuje zpětnou resorpci - stimulace tvorby a ukládání akvaporinů do epitelu kanálku OXYTOCIN podněcuje stahy hladkých svalů dělohy a usnadňuje porod na konci těhotenství ejekce mléka z mamy usnadnění ejakulace u samců

83 ŠIŠINKA PINEÁLNÍ ŽLÁZA GLANDULA PINEALIS

84 ŠIŠINKA PINEÁLNÍ ŽLÁZA GLANDULA PINEALIS nepárový výběžek stropu třetí komory mezimozku vývojový zbytek třetího (parietálního) oka má u některých nižších obr. fotorecepční funkci Haterie novozélandská u ryb, obojžívelníků, plazů a částečně ptáků registruje světelné podněty a dodává info mozku u vyšších obratlovců převládá endokrinní funkce MELATONIN vznik ze SEROTONINU Světlo tlumí tvorbu melatoninu vznik v noci, zlepšuje kvalitu spánku potlačuje pohlavní činnost vnitřní hodiny obratlovců

85 ŠTÍTNÁ ŽLÁZA GLANDULA THYROIDEA

86 ŠTÍTNÁ ŽLÁZA GLANDULA THYROIDEA největší endokrinní žláza 30 g u člověka u kruhoústých a ryb není anatomicky ohraničena produkce TRIJODTYRONIN T3, TYROXIN T4, KALCITONIN sekrece stimulována TRH a tlumena SIH přes adenohypofýzu a její tropní hormon TSH. System-Pituitary-Gland

87 pro činnost tyreoidei je nezbytný jod, součást T3 a T4. stimulace proteosyntézy, zrání, růstu zvyšování bazálního metabolismu celkové zvýšení úrovně tkáňových oxidací u obojživelníků výrazně urychlují metamorfózu

88 poruchy sekrece hormonů T3 a T4 tyreoidei: struma (vole) Hyperfunkce zvýšení metabolismu, snížení hmotnosti exoftalmus - Basedowova choroba Hypofunkce v dětství poruchy růstu a opožděné pohlavní dospívání - KRETENIZMUS

89 Třetí hormon KALCITONIN snižuje hladinu Ca v krvi podporuje ukládání vápníku do kostí hlavní úloha: ochrana kostní tkáně matky při těhotenství podobný účinek jako vit. D antagonista = parathormon

90 Příštitná tělíska glandula parathyroidea

91 Příštitná tělíska glandula parathyroidea Nejmenší endokrinní žláza poprvé u obojžívelníků peptid PARATHORMON zvyšuje hladinu vápníku uvolňuje vápník a fosfor z kostní tkáně snižuje vylučování Ca z ledvin, zvyšuje vylučování P nedostatek křeče, nervosvalová dráždivost přebytek - osteoporóza

92 Slinivka břišní - pankreas

93 Slinivka břišní - pankreas žláza exokrinní pankreatická šťáva do duodena žláza endokrinní Langerhansovy ostrůvky

94 buňky A alfa: GLUKAGON buňky B beta: INZULÍN buňky D delta: SOMATOSTATIN

95 inzulin a glukagon regulace glukózy v krvi udržování fyziologické rozmezí u člověka 4-6 mmol/l HLAVNÍ FUNKCE INZULÍNU snižuje glykémii a zvyšuje utilizaci glukózy jako E zvýšením propustnosti membrán buněk pro glukózu aktivuje tvorbu glykogenu v jaterních i svalových buňkách aktivuje tvorbu tuků z glukózy podstatně snižuje glukoneogenezi (vznik glukózy z necukerných zdrojů) snížená účinnost inzulinu projevuje se jako DIABETES MELLITUS NEDOSTATEČNÁ PRODUKCE INZULINU DM I. TYPU NECITLIVOST TKÁNÍ NA INZULIN DB II. TYPU antagonisti inzulinu jsou adrenalin, STH, kortizol, glukagon zvýšená sekrece inzulinu = HYPOGLYKEMIE (hypoglykemický šok)

96 Glukagon: projev při snížení glukózy pod fyziologickou normu zvyšování glykemie stimulací štěpení glykogenu v játrech aktivace tvorby glukózy z glycerolu a AMKs Somatostatin: parakrinně tlumí uvolňování INZ i glukagonu snižuje využívání živin endokrinně tlumí motilitu a sekreci ve střevě regulační neurohormon hypotalamu

97 Nadledviny glandulae suprarenales

98 Nadledviny glandulae suprarenales Párové žlázy nad horním pólem ledvin Fylogeneticky i funkčně 2 části: dřeň a kůra dřeň již u hlavonožců kůra až ve fylogenezi obratlovců u nižších obratlovců (př. ryb) jsou obě části od sebe odděleny

99 Dřeň nadledvin buňky jsou původní NEU buňky veg. ner. systému sekrece ovlivňována sympatikem (hypotalamem) 2 katecholaminy: ADRENALIN a NORADRENALIN Masivní vylučování při fyz. a psych. námaze, stresu působí na kardiovas. systém, hladké svalstvo, metabolismus společně mobilizují E rezervy organismu, zvyšují Tk, vazodilatace koronárních artérií omezují prokrvení střev a pokožky ve prospěch kosterního svalstva a mozku rozšiřují bronchy

100 Kůra nadledvin U savců tvořena 3 vrstvami vnější: MINERALOKORTIKOIDY střední: GLUKOKORTIKOIDY vnitřní: POHLAVNÍ HORMONY (ANDROGENY = výstavbu podporující hormony) a glukokortikoidy také vitamín C katalyzace syntézy hormonů

101 ALDOSTERON: zpětná resorpce Na v distálních tubulech ledvin (podporuje retenci Na+ v těle) objem extracelulární tekutiny ( retence H2O) vylučování K+ do moči regulace sekrece aldosteronu - krevní bílkoviny RENIN a ANGIOTENZIN (uvolnění reninu z ledvin do krve, konverze angiotenzinu na angiotenzin II stimuluje uvolňování ALDOS. sekrece Addisonova ch. Connův syndrom

102 Kortizol: glykémii srdeční stah periferní vazokonstrikci stimulace žaludeční šťávy retence vody v ledvinách protizánětlivý, protialergický a imunosupresivní efekt Cushingova nemoc (nadměrný přívod glukokortikoidů)

103 Brzlík - thymus

104 Brzlík - thymus nepárová žláza, 2 laloky, za sternem patří k lymfatické tkáni dozrávání T- lymfocytů vyvinut hlavně v období puberty hormon TYMOZIN: ovlivňuje funkce imunitního systému brzdí rozvoj pohlavních žláz v mládí

105 Ledviny, játra, kůže ledviny RENIN játra SOMATOMEDINY ledviny, kůže tvorba D-HORMONU: provitamin D cholekalciferol vznikající v kůži účinkem UV-paprsků je v játrech přeměňován na D- hormon KALCITRIOL-VITAMIN D3 působí na střevo, kosti, ledviny, podporuje resorpci Ca2+ ze střeva a ukládání do kostí

106 Hormony pohlavních žláz a jejich význam pro rozmnožování

107 Samčí pohlavní žlázy a pohlavní systém samců Testes spermatogeneze a sekrece TESTOSTERONU (androgen) Leydigovy buňky varlat produkce test. 1. Rozvoj samčích pohlavních orgánů 2. Vývoj sekundárních pohl. znaků 3. Řídí spermatogenezi 4. Ovlivňuje samčí pohlavní chování 5. Stimuluje růst svalové tkáně 6. Zintevňuje růst a sekreci přídatných pohlavních žláz

108 Od 6. týdne nitroděložního života diferenciace (ze společného základu s vaječníky) Funkční vývoj končí mezi rokem hladina FSH a LH (ICSH) hormonu adenohypofýzy FSH stimuluje Sertoliho buňky výživa zrajících spermií v semenotvorných kanálcích varlat LH podněcuje tvorbu androgenů TESTOSTERONU v Leydigových buňkách v mezeřené (intersticiální) tkáni vně kanálků. 70 dní a o 3 nižší teplota ve scrotu při zrání spermií (po porodu sestup testes) v Epididymis dozrávání spermií Po ejakulaci s hlenovitým sekretem do chámovodu, močové trubice. Prostata, měchýřkovité a Cowperovy žlázy obohacení o důležité látky

109 Samičí pohlavní žlázy a pohlavní systém Vaječníky ovaria produkce pohlavních hormonů a buněk (vajíček) vývoj v korové vrstvě z oocytů ve váčcích Graafovy folikuly vajíček při narození, 1/1 000 dozraje (400 ) zrání GF zvyšuje se množství tekutiny --- praskne vyplavení vajíčka OVULACE vznik Corpus luteum (žluté tělísko), NE oplození zánik-jizvička, ANO oplození = vznik žluté tělísko těhotenské Vejcovody (oviducty) Děloha (uterus) Pochva (vagina)

110 Oviducty nálevky s roztřepeným okrajem zachycení vajíčka zde dochází většinou k oplodnění v děloze zachycení vajíčka a vývoj. pohlavní činnost samic probíhá CYKLICKY zpětnovazebné smyčky hormonální stimulace nebo inhibice mezi ovariem a adenohypofýzou monestričtí živočichové cyklus+ovulace 1 x ročně polyestrie několikrát do roka délka cyklu: myši a podkani 5 dnů králík 15 dnů kráva 20 dnů člověk 28 dnů

111 hormony Buňka Graafova folikulu ESTROGENY ESTRADIOL-E2, ESTRON, ESTRIOL (u dívek první dozrávají mezi rokem) Estrogeny podpora výstavby děložní sliznice v PROLIFERAČNÍ fázi, růst a vývoj pohlavních orgánů, sex. chování samic estrus a zvyšují libido při pohl. styku. Ovlivňují růst tkání souvisejících s rozmnožováním Vývoj druhotných pohlavních znaků tvorba mléčných kanálků v mamě zvyšují stahy a citlivost (na oxytocin) děložních svalů (u mužů je estrogen v podkožním tuku podílí se na řízení růstu)

112 Progesteron - P připravuje endometrium (děl. sliznici) k nidaci vajíčka tím, že ji převádí do sekreční fáze podporuje růst mléčné žlázy snižuje citlivost hladkých svalů dělohy vůči oxytocinu brání zrání dalších folikulů a ovulaci zvyšuje teplotu v sekreční fázi menstruace 0,5 C řada účinků P podminěna předchozím působením estrogenů

113 MENSTRUAČNÍ CYKLUS 1. den: Menstruační krvácení den: Pod vlivem FSH dozrává Graafův folikul (produkuje E2). Ten má pozitivně FB efekt na AdHyp v produkci FSH a LH. Produkce E2, FSH, LH prudce stoupá endometrium se regeneruje a proliferuje. vrůst nových vlásečnic PROLIFERAČNÍ či FOLIKULÁRNÍ BÁZE 14. den: vysoký titr LH vyvolá ovulaci - praskne folikul, uvolní se vajíčko a vnikne corpus luteum cervikální hlen je vodnatý, děložní branka otevřená ideální podmínky pro přijetí spermie a oplození

114 MENSTRUAČNÍ CYKLUS den: žluté tělísko produkuje krom E2 zejména PROGESTERON. Pod jeho vlivem: přestavba žlázek v endometriu příprava na nidaci cervikální hlenová zátka houstne neprostupná pro spermie snižuje se kontraktilita dělohy tak i riziko předčasného porodu zvýši se teplota o 0,5 C klesá sekrece FSH a LH z adenohypofýzy díky poklesu LH, zánik a involuce corpus luteum negativní FB corpus luteum svým hormonem způsobí svůj vlastní zánik děloha ztrácí hormonální ochranu E2 a P vazokonstrikce cév, ischémie a odloučení odumřelých vrstev + krvácení MENSTRUAČNÍ (ISCHEMICKÁ) FÁZE U zajíce, králíka, kočky folikuly tvoří estrogeny dlouhodobě podráždění z pohlavního ústrojí aktivuje hypotalamus vyvolá sekreci LH (rychle dozraje a ovuluje vajíčko) U holubů ovulace vyvolána spatřením samce Menstruační cyklus

115 Hormonální antikoncepce v polovině cyklu nenastane náhlé zvýšení LH nedochází k ovulaci NEDOJDE K TĚHOTENSTVÍ Progesteron tlumí sekreci Gn-RH a tím LH Záměrně lze ovulaci zabránit podávání P (spolu s E2) již v první polovině cyklu Dále ovlivnění cervikálního hlenu = princip hormonální antikoncepce

116 Fyziologie TĚHOTENSTVÍ a POROD

117 Fyziologie TĚHOTENSTVÍ a POROD vajíčko je oplodněno menstruační c. zastaven v sekreční fázi (ochranný efekt placenty na corpus luteum) oplodnění enzym HYALURODINÁZA proniknutí povrchovou membránou vajíčka do jeho nitra vajíčko žije h, spermie h. splynutí jader ZYGOTA za 4-6 dnů z vejcovodu do uteru MORULA, pak BLASTULA (blastocysta u savců). TROFOBLAST (povrchové buňky blastuly) vrůstají do endometria, účast na tvorbě PLACENTY. Od okamžiku nidace GRAVIDITA Gastrulace (přesouvání buněčných okrsků na nová místa) GASTRULA, EMBRYO, od 6. týdne = FETUS (2-2,5 cm) v obalech AMNION, ALANTOIS, CHORION.

118 zygota

119 morula

120 blastula

121 placenta

122 gastrula

123 fetus

124 vyvíjí se placenta funkce plic, trávicí soustavy, ledvin a jater pro plod E2 a P na začátku těhotenství vylučovány corpus luteum Cor.lut udržováno CHORIOVÝM GONADOTROPINEM HCG vznik v placentě od 10.dne těhotenství průkaz v moči těhotenské testy od 2. měsíce placenta produkuje E2 i P přebírá funkci žlutého tělíska CHORIOVÝ SOMATOTROPIN ovlivňuje růst a vývin plodu.

125 PLOD k placentě připojen 50 cm pupečníkem 2 tepny krev chudá na kyslík od plodu do placenty 1 žíla krev bohatá na kyslík do plodu cirkulace zajištěná srdcem plodu krevní oběh plodu a matky nejsou propojeny obrovské množství klků v placentě (v choriu) transport látek objem plodové vody 1 litr plod vodu polyká ledviny vylučují zpět první pohyby plodu týden

126 porod POROD

127 POROD vyvolán hormonálními změnami a mech. vlivy ze spodní části dělohy klesá hladina P zvýšená citlivost na OXYTOCIN vyvolá děložní stahy RELAXIN skupina hormonů placenty usnadňují porod relaxace vaziva pánve a spony stydké den po porodu KOLOSTRUM (mlezivo), pak mateřské mléko řízení laktace PROLAKTIN z aden.hyp. u ptáků je ovariální cyklus ovlivněn fotoperiodou prodloužení dne zvýšení hladiny LH a FSH, slepice kladou vajíčka velmi dlouho prolaktin u ptáků ovlivnění chování péče o mláďata u holubů tvorba kašovité hmoty ve voleti.

128 Tkáňové hormony různými tkáněmi produkované látky působí endokrinně, ale hlavně parakrinně signály určeny bezprostřednímu okolí krátký poločas rozpadu hlavní charakteristiky tkáňových hormonů

129 Gastrointestinální tkáňové hormony vznik ve střevě žaludku a tenkého střeva GASTRIN vznik ve sliznici vrátníku (pyloru) žaludku zvyšuje sekreci žaludeční šťávy, žluče, pankreatické šťávy, stimuluje svalovinu ENTEROGASTRON produkován sliznicí duodena, antag. gastrinu SEKRETIN v duodenu do krve zvyšuje hydrogenuhličitany v pankr. šťávě a sekreci žluči PANKREOZYMIN v horní části tenkého střeva, sekrece trávicích enzymů pankreatu CHOLECYSTOKYNIN v duodenu kontrakce žlučníku HEPATOKYNIN podněcuje tvorbu žluči VILIKININ duodenum intenzita a fr. stahů střevních klků látka P, ENKEFALINY, NEUROTENZIN, MOTILIN, SOMATOSTATIN, BOMBEZIN, ENTEROGLUKAGON a další.

130 Další tkáňové hormony HISTAMIN v žirných buňkách uvolnění při alerg. a parazit. nemocí způsobuje vazodilataci SEROTONIN v trombocytech a erytrocytech, vazokonstrikční účinky v mozku jako mediátor na serotoninových neuronech BRADYKININ z alfa-globulinové frakce krevní plazmy působí silně vazodilatačně ANGIOTENZINY z alfa-globulinu zužují periferní cévy a zvyšují Tk HEPARIN mukopolysacharid se sírou, v žirných buňkách působí protisrážlivě ERYTROPOETIN v ledvinách zvyšuje tvorbu červených krvinek a syntézu hemoglobinu v kostní dřeni PROSTAGLANDINY eikosanoidy deriváty esenciálních nenasycených mastných kyselin arachidonové a linolenové ovlivňují adenylátcyklázový systém stimulace účinků různých hormonů a mediátorů prostřednictvím camp. Různé účinky LEPTIN v buňkách tukové tkáně součást FB regulující příjem potravy

131 Hormonální řízení a imunitní systém uplatnění látkové komunikace na úrovni buněk LYMFOCYTY produkce CYTOKINŮ ty umožňují různým populacím leukocytů koordinovat a řídit imunitní odpověď PARAKRINNÍ SEKRECE cytokiny krví do hypotalamu a hypofýzy ovlivnění endokrinní osy kortikosteroidních hormonů uzavřený kruh FB lymfocytární proliferace má citlivost na kortikosteroidy ŘADA OTÁZEK ČEKÁ NA ZODPOVĚZENÍ!!!

132 Děkuji za pozornost!!!

133 Videa Menstruační cyklus Endokrinní systém