Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Teorie a praxe přípravného řízení trestního. Katedra trestního práva BAKALÁŘSKÁ PRÁCE OHLEDÁNÍ MÍSTA ČINU

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Teorie a praxe přípravného řízení trestního Katedra trestního práva BAKALÁŘSKÁ PRÁCE OHLEDÁNÍ MÍSTA ČINU Marek Zatloukal 2010 Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Ohledání místa činu zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. podpis 1

2 OBSAH Úvod 3 1. Pojem a druhy ohledání Druhy ohledání Místo činu Ohledání místa činu Subjekty ohledání místa činu Negativní okolnosti Zásady ohledání místa činu První zásah na místě činu Neodkladná opatření po příjezdu na místo činu Příprava ohledání místa činu Metody a taktika ohledání místa činu Metody ohledání místa činu Taktika ohledání místa činu Kriminalistická dokumentace místa činu Závěr Resumé Použitá literatura

3 Úvod Pracuji již řadu let u policie ČR a při této práci se denně setkávám se spoustou závažných situací, kdy na každém rozhodnutí závisí, jak velká bude šance řádně a úspěšně odhalit a vyšetřit spáchaný trestný čin, zjistit jeho pachatele a následně jej i usvědčit. Podle mého názoru je jednou z nejdůležitějších částí přípravného trestního řízení institut zvaný ohledání, kdy při ohledání jsou zjišťovány prvotní a nejzákladnější informace o případu a jsou zajišťovány stopy a důkazy, potřebné k tomu, aby bylo trestní řízení úspěšně ukončeno. Základní podmínkou úspěšného vyšetření případu je správný postup na místě činu, který je nazýván ohledání místa činu a je v praxi nejčastěji prováděným druhem ohledání. Bohužel se stává, že nesprávným postupem při ohlední místa činu nejsou zjištěny a zajištěny důležité důkazní materiály, nebo dojde k jejich znehodnocení. Důvodem může být jak podcenění významu ohledání místa činu, tak i neznalost postupů a práce na místě činu a to jak ze strany vyšetřujících policejních orgánů, tak i ze strany civilních obyvatel, kteří na místě činu byli před jeho ohledáním. Proto jsem se rozhod svou bakalářskou práci zaměřit na tento problém a vytvořit ucelený návod jak postupovat před ohledáním na místě činu, tak i při jeho ohledání. Je zřejmé, že z důvodu rozmanitosti trestných činů, nelze utvořit jednotný předpis, který by upravoval postup vyšetřování těchto trestných činů. Jsou však dána základní pravidla pro ohledání místa činu, pro zajištění stop, které byly na místě činu nalezeny a taktické a technické postupy na místě činu, které se osvědčily dlouholetým používáním v praxi a proto dnes tvoří základní zásady správného jednání a chování na místě činu. 3

4 1. Pojem ohledání a druhy ohledání Dříve než se začnu blíže zabývat jedním z druhů ohledání a to ohledáním místa činu, tak bych se rád zmínil o tom, co ohledání je a jaké jsou druhy ohledání. Ohledání je specifická kriminalistická metoda, kterou se na základě bezprostředního pozorování zjišťuje, zkoumá, hodnotí a dokumentuje materiální situace nebo stav objektů majících vztah k prověřované události za účelem jejího poznání a získání důkazů i dalších informací důležitých pro trestní řízení. 1 Podstatou ohledání je tedy získávání informací o místě, způsobu, čase, motivu a také o pachateli spáchaného trestného činu za pomoci přímého pozorování s využitím všech smyslů, ale i kriminalistických prostředků. Ohledání, pokud je uplatněno v souvislosti s trestním řízením, je samostatným procesním úkonem, který je upraven v ustanovení 113 trestního řádu a může být, na rozdíl od většiny dalších procesních úkonů, uskutečněno i před zahájením trestního stíhání (ustanovení 158 odst. 3 trestního řádu). Jde o neodkladný a neopakovatelný úkon (ustanovení 160 odst. 4 trestního řádu) Druhy ohledání Podle charakteru ohledání rozlišujeme: ohledání místa činu, ohledání mrtvoly a místa jejího nálezu, ohledání předmětů, ohledání dokumentů, ohledání zvířat, ohledání těla živé osoby 3. Z výše uvedených druhů ohledání se některá ohledání provádí samostatně, jako samostatné úkony a některá jsou prováděna najednou, jako 1 Pješčak J. a kol.: Kriminalistika, Praha: Naše vojsko, 1985, str Blíže a přesněji zákon č. 141/1961 Sb., Trestní řád, ve znění pozdějších změn a doplňků 3 Straus J. a kol.: Kriminalistická taktika, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005, str. 67 4

5 součást jednoho úkonu (např. při ohledání místa činu často dochází, kromě ohledání vlastní situace na místě činu, i k ohledání mrtvoly, některých nalezených předmětů, apod.). Ohledání mrtvoly a místa jejího nálezu: Jak bylo uvedeno výše, tak je ohledání mrtvoly prováděno, buď jako součást ohledání místa činu, nebo jako samostatné ohledání, při kterém je k ohledání zpravidla přibrán soudní lékař. Cílem ohledání mrtvoly a místa nálezu je zejména získat informace o: okolnosti smrti a příčině smrti. Zejména, jde-li o následek násilného jednání jiné osoby, nebo jinou příčinu, o době smrti, nebo o době jednání, které bylo příčinou smrti, o způsobu usmrcení, popřípadě o jednání, jehož snahou bylo utajit násilný charakter smrti, osobě, jejíž mrtvola je objektem ohledání, o možné motivu usmrcení. Při ohledání je také třeba posoudit vzájemný vztah mrtvoly a místa, kde byla nalezena a to z důvodu zjištění, zda místo nálezu mrtvoly je totožné i s místem spáchání trestného činu. Při ohledání mrtvoly je potřené se zaměřit zejména na druh a charakter zranění, na stopy nástroje, kterým mohla být smrt způsobena, na stopy zápasu, na možnou přítomnost další osoby na místě činu, nebo místě nálezu, na teplotu, ztuhlost nebo stupeň rozkladu mrtvoly, na posmrtné skvrny na mrtvole, na krevní stopy na místě a na množství krve. Je také potřebné se zaměřit na identifikační znaky mrtvoly, na stav, znečištění, poškození a charakteristické znaky oblečení mrtvoly z důvodu identifikace. Popsané ohledání mrtvoly není totožné s činností, která je upravena v ustanovení 115 trestního řádu prohlídka a pitva mrtvoly a její exhumace. Ohledání předmětů Jde zejména o ohledání předmětů, které byly nalezeny na místě činu, zajištěné odnětím věci (ustanovení 79 trestního řádu), vydáním věci (ustanovení 78 trestního řádu), při domovní prohlídce (ustanovení 82 odst. 5

6 1,2 trestního řádu), při osobní prohlídce (ustanovení 82 odst. 3,4 trestního řádu), které byly nalezeny v úkrytech apod. Ohledáním předmětů zjišťuje jejich stav, dají se zjistit stopy, které byly na předmětech vytvořené a v neposlední řadě se také ohledáním předmětu zjišťují znaky skupinové znaky jako je např. velikost, materiál, účel, které přiřazují předmět k určitému druhu a individuální znaky jako je např. stupeň opotřebení, stopy po styku s jinými předměty, defekty, aj. Cílem ohledání předmětu je buď zjištění individuální identifikace, nebo zjištění vztahu předmětu k vyšetřované události. Ohledání dokumentů Cílem ohledání dokumentů je zjištění, zda daný dokument má nějaká vztah k vyšetřované události a zda může být použit jako listinný nebo věcný důkaz. Dokument se nejprve posuzuje jako celek a posléze se přistupuje k jeho částem, kdy se zjišťuje forma a obsah dokumentu, jeho náležitosti, materiály, ze kterých byl dokument zhotoven. Zjišťuje se, zda dokument není podvrhem, padělkem nebo zda není pozměněn. Dále se zjišťují informace, které by mohly vést k autorovy dokumentu, zjišťuje se původ dokumentu a jeho účel a další skutečnosti, které by mohly být důležité při vyšetřování dané události. Ohledání zvířat Tento druh ohledání se provádí zřídka. Cílem ohledání je zjištění informací o druhu zvířete, o jeho věku, barvě, pohlaví, o stopách na těle zvířete, o konkrétní osobě, která je majitelem zvířete, nebo o hospodářství nebo chovu, ke kterému zvíře přísluší. K ohledání zvířete je zpravidla přibrán veterinář. Ohledání těla živé osoby Jedná se o prohlídku těla dle ustanovení 114 trestního řádu. Ohledání těla živé osoby nelze zaměňovat s osobní prohlídkou dle ustanovení 82 odst. 3,4 trestního řádu. K ohledání těla živé osoby dochází z důvodu zjištění stop, které mohly vzniknout na těla při dané události a mohly by pomoci k jejímu objasnění, nebo z důvodu zjištění určitých znaků, nacházejících se na těle živé osoby, které by vedly k identifikaci. Tento druh ohledání převážně 6

7 přináší informace o stopách zápasu, napadení nebo sebepoškození. Dle ustanovení 114 odst. 2. trestního řádu lze provést i zkoušku krve či jiný obdobný úkon, např. odběr slin a osoba, u které je tento úkon prováděn je povinna ho strpět. V případě, že osoba klade odpor a přitom se jedná o podezřelého nebo obviněného a zároveň se nejedná o odběr krve, či obdobný úkon spojený se zásahem do tělesné integrity, je možno takovýto odpor, po předchozí marné výzvě, překonat. Jedná-li se však o podezřelého, je potřeba k překonání odporu předchozí souhlas státního zástupce. Při ohledání těla živé osoby musí být bezpodmínečně zachována zásada, že ohledání provádí osoba stejného pohlaví jako je ohledávaná osoba, neprovádí-li ohledání lékař. Do kategorie ohledání živé osoby můžeme zařadit i vyšetření duševního stavu osoby dle ustanovení trestního řádu. Vyšetření provádí znalec z oboru psychiatre. U osoby obviněného může soud, dle ustanovení 116 odst. 2 trestního řádu, nařídit pozorování duševního stavu, které nesmí trvat déle než dva měsíce (ustanovení 117 trestního řádu). U svědka pozorování duševního stavu však přípustné není (ustanovení 118 trestního řádu). Podle posloupnosti ohledávání rozlišujeme: prvotní ohledání opakované ohledání doplňující ohledání 4 Prvotní ohledání Toto hledání je považováno a nejefektivnější a to z toho důvodu, že na zkoumaných objektech a ve zkoumané situaci ještě došlo k podstatným změnám. Jedná se o situaci, kdy je objekt podroben ohledání poprvé v téže věci. Opakované ohledání Jedná se o druhé nebo další ohledání objektu v téže věci, kdy následně bylo zjištěno, že prvotní ohledání bylo provedeno nekvalitně, což zpravidla 4 Pješčak J. a kol.: Kriminalistika, Praha: Naše vojsko, 1985, str

8 vede k velice negativním důsledkům při vyšetřování věci. Např. ke snížení informační a důkazní hodnoty získaných stop a tím pádem k snížení důkazní hodnoty ohledání jako celku v trestním řízení. Opakované ohledání nastává i v situaci, kdy v průběhu vyšetřování bylo zjištěno, že na ohledávaném objektu by měly být, mimo již nalezených stop, stopy další, které nebyly při prvotním ohledání nalezeny. Opakované ohledání se provádí i v případě, kdy při prvotním ohledání nastaly takové podmínky, kdy ohledání nemohlo být úspěšně dokončeno. Doplňující ohledání Jde de facto o ohledání prvotní a nejčastěji se jedná o oddělené části objektů, které již byly ohledány a teprve později byly nalezeny, nebo se až později zjistilo, že tyto části patří k již ohledanému objektu. 8

9 2. Místo činu Místo činu je ve většině případů výchozím bodem při veškerém vyšetřování a často je také jediným místem, kde je možno nalézt stopy po činnosti pachatele konkrétního trestného činu. Z kriminalistického hlediska je místo činu místem trestné činnosti pachatele. Je jím v užším smyslu místo, kde došlo ke spáchání trestného činu ( např. místo kde došlo k trestnému činu krádeže vloupáním ), ale také v širším smyslu každé další místo, kde pachatel, nebo další osoby na trestném činu zúčastněné, vykonali jakoukoli činnost, která je v příčinné souvislosti s zamýšleným nebo nastalým jednáním ( např. místo, kde pachatel zhotovil nástroje určené ke spáchání trestného činu, místo kde tyto nástroje následně odhodil, nebo ukryl). Hranice místa činu je tedy stanovena u každého případu individuálně, podle konkrétních okolností zjištěných na místě. Včasným zjištěním a zajištěním místa činu, následným vyhledáním a zajištěním stop a dalších důkazních materiálů je možné zjistit nejdůležitější okolnosti potřené k objasnění skutkové podstaty trestného činu a zajistit důkazy, které by vedly k zjištění a vypátrání pachatele a jeho následnému usvědčení. Naopak veškeré chyby a nedostatky učiněné na místě činu jsou nezřídka základem neúspěchu při vyšetřování trestného činu a usvědčení pachatele a mnohdy se již nedají dodatečně napravit. Je proto velice důležité, aby si zasahující policisté, vedoucí výjezdových skupin, vyšetřovatelé, kriminalističtí technici a další osoby, které se vyšetřování nějakým způsobem účastní, byli vědomi toho, že první učiněné kroky a opatření na místě činu jsou mnohdy nejdůležitější při následném vyšetřování daného trestného činu. 9

10 3. Ohledání místa činu Ohledání místa činu je souhrnem základních kriminalisticko-taktických a technických postupů sloužících k zajišťování stop nacházejících se na místě trestného činu. Jak jsem již předestřel v úvodu, jedná se o nejčastěji prováděný druh ohledání, který se v praxi provádí a poskytuje zpravidla informace o mechanismu prověřované události a osobě, která ji způsobila. Ze situace na místě činu je možno zjistit její průběh i příčinu. Ohledání místa činu je důležitý procesní úkon, na kterém často závisí další postup při vyšetřování a také úspěšnost v trestním řízení. Jde o ohledání určité části území, místnosti apod. kde došlo k vyšetřované události. Může se jednat i o ohledání předmětů nebo dokumentů, jestliže se na místě činu nacházejí. Ohledání místa činu se uskutečňuje zkoumáním a hodnocením situace na místě činu, zjišťováním faktů o událostech a jejím charakteru, které mají operativní nebo důkazní význam. Výsledky ohledání místa činu dávají, mimo jiné, odpovědi na základní kriminalistické otázky 5 : CO bylo spácháno. Při důkladném a řádně provedeném ohledání místa činu, je možné na tuto otázku nalézt odpověď již na samotné místě činu. Např. u úmrtí lze zjistit, zda se jedná o násilný trestný čin, nebo o nešťastnou náhodu, u majetkových trestných činů lze zjistit, zda došlo ke krádeži vloupáním, nebo jde o podvod. K tomuto účelu jsou vytyčovány základní vyšetřovací a kriminalistické verze, které budou následně prověřovány, je však důležité, aby byly všechny stopy nalezené na místě činu řádně vyhodnoceny a situace byla důkladně zadokumentována. KDY byl čin spáchán. Přesné určení doby spáchání činu je velice důležité pro následné úkony při pátrání po pachateli i při vyšetřování. Je důležité pro taktické ohraničení případu např. pro hodnocení alibi u podezřelých osob. K stanovení doby spáchání činu může pomoci řada okolností a skutečností zjištěných při ohledání místa činu, jako jsou např. útržky novin, stav osvětlení, stav různých pokrmů, posmrtné změny na těle oběti, možné stáří stop na místě činu (zaschlé krevní stopy) a jiné. 5 Srovnej Chmelík J. a kol.: Rukověť kriminalistiky, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o.,

11 KDE byl čin spáchán. Tato otázka může být zodpovězena teprve po důkladném ohledání místa činu a po vyhodnocení šech stop, materiálů a faktů. Je možné, že se jedná pouze o místo nálezu nebo zjištění. Např. při vyšetřování vraždy, ne vždy je místo nálezu mrtvoly, nebo její části, také místem trestného činu. Z toho důvodu je potřebné provádět ohledání místa činu v širším okolí. KDO čin spáchal. Odpověď na tuto otázku je zásadní a dává nám odpověď, kdo je pachatelem trestného činu. Může nastat situace, že informace, stopy které byly shromážděné při ohledání místa činu nemusí vést k určení pachatele trestného činu. Tato situace je však velice řídká, protože téměř na každém místě činu lze nalézt stopy a informace vedoucí k zjištění neznámého pachatele. Jedná se především o biologický materiál (DNA), otisky prstů atd. Já osobně jsem se, při své policejní praxi setkal se situací, kdy pachatel zanechal na místě činu své doklady totožnosti. JAK byl čin spáchán. Jestliže bylo ohledání místa činu provedeno důkladně, tak podle zjištěných informací, shromážděných stop a věcných důkazů, lze rekonstruovat postup a jednání pachatele na místě. Někteří pachatelé svůj modus operandy nemění a je proto možné při zjištění, jak byl čin spáchán, zjistit i kdo čin spáchal. ČÍM byl čin spáchán. Jestliže se při ohledání místa činu dostatečně zodpoví otázka, čím byl čin spáchán a to buď přímo nalezením nástroje či zbraně, nebo zajištěním takových stop, díky kterým je možné zjistit charakter použitých nástrojů, zbraní, nebo dalších prostředků, má to nemalý význam při pátrání po pachateli a také při správné kvalifikaci povahy možného trestného činu a jeho skutkové podstaty. PROČ byl čin spáchán. K řadě činů je pachatel veden z určité pohnutky, motivu. Na zjištění motivu záleží nejen správná kvalifikace trestného činu, ale i také volba nepravděpodobnějších verzí a zjištění okruhu pachatele činu. Motiv činu lze odvodit na místě činu z řady stop. Z různých písemných materiálů nalezených na místě činu je možno zjistit motiv žárlivosti nebo msty. Zejména při sebevraždách dopis na rozloučenou může objasnit, zda na sebevraždě neměl někdo spoluúčast, nebo se dokonce nejednalo o vraždu. 11

12 Důležitou podmínkou při ohledání místa činu je zachování objektivnosti, nebo zbrklosti při vyvozování závěrů. Zde se nejedná o kriminalistické techniky, kteří zajišťují stopy, ale jedná se o vyšetřovatele a kriminalisty, kteří pracují se získanými informacemi. Je důležité, aby se nenechali ovlivnit prvním dojmem, který získají při příjezdu na místo činu, aby se nenechali ovlivnit poškozenými ani svědky a stále zachovávali objektivnost a nestrannost. Je také důležité, aby se při vytyčování možných verzí, policisté nezaměřili pouze na tu nejpravděpodobnější verzi a ostatním verzím se již nevěnovali. V takových případech totiž dochází k tomu, že jsou zjišťovány a zajišťovány stopy a důkazy potvrzující pouze tu nejpravděpodobnější verzi a ostatním stopám se věnuje menší pozornost Subjekty ohledání místa činu Ohledání místa činu zpravidla provádí výjezdová skupina. Při Obvodním ředitelství Policie ČR Praha III jsou zřízeny tři stálé výjezdové skupiny, což já osobně považuji za ideální stav. Je to z důvodu odborné zkušenosti členů stálé výjezdové skupiny, rychlosti příjezdu k ohledání místa činu, odborného provedení technických prací při ohledání a vysoké míry koordinovanosti mezi členy stálé výjezdové skupiny. Výjezdová skupina je složena z vedoucího výjezdové skupiny a je jím zpravidla nejzkušenější policista, který je zodpovědný za průběh a provádění ohledání, dále vyšetřovatele a kriminalistického technika. Účast vyšetřovatele je podmíněna závažností spáchaného trestného činu. K tomuto základnímu složení výjezdové skupiny mohou být podle potřeby a závažnosti případu přizváni další specialisté, např. psovod, soudní lékař, další kriminalisté zabývající se odhalováním a vyšetřováním trestné činnosti konkrétní povahy. Vedoucí výjezdové skupiny má při ohledání místa činu za úkol 6 : udržovat spojení s operačním střediskem a průběžně jej informovat o situaci na místě činu, zajistit důsledné provádění dokumentace o všech prováděných úkonech 6 Straus J. a kol.: Kriminalistická taktika, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005, str

13 vyžadovat podle potřeby účast konzultantů nebo znalců, dalších příslušníků policie nebo jiných orgánů a opatření mimo místo činu. Dalšími subjekty ohledání na místě činu mohou být také svědek, poškozený, nebo podezřelý. Účast těchto osob je však třeba důkladně zvážit z důvodu negativních důsledků na průběh a výsledek ohledání. Při ohledání je někdy potřeba přizvat i nezúčastněnu osobu. Obligatorně účast nezúčastněné osoby není stanovena, ale v přímé policejní praxi nastávají situace, kdy je nezbytná. Jedná se např. o účast při vstupu do otevřeného bytu, kde byla nalezena mrtvola Negativní okolnosti 7 Jsou to takové změny na místě činu, které jsou v logickém rozporu s informacemi o spáchaném trestném činu nebo s informacemi zjištěnými ohledáváním. Jedná se o neexistenci změn nebo stop na místě činu, které by však v souvislosti s konkrétním případem na místě činu být měli (neexistence krevních stop u probodnutého těla), nebo naopak se jedná o existenci změn a stop, které by v souvislosti s konkrétním případem na místě činu být neměli (obrys chybějícího předmětu v usazeném prachu). Negativní okolnosti mohou na místě činu vzniknout: přirozenými změnami na místě činu. V těchto případech je hlavním faktorem vzniku negativních okolností čas, který má za následek např. odpařování tekutin, stárnutí materiálu, biologický rozpad a další změny, které nesouvisí s daným případem. nepřirozenými změnami na místě činu. V těchto případech se jedná převážně o negativní okolnosti, které vytvořil přímo pachatel za účelem zahlazení důkazů nebo stop zanechaných na místě činu, nebo přímo utajení činu. Tyto negativní okolnosti se při ohledání místa činu vyskytují nejčastěji a je proto potřeba se na tyto okolnosti obzvlášť zaměřit. 7 Chmelík J.: Ohledání místa činu, PČR, Praha 1995, str

14 nedůslednou a neodbornou prací zasahujících nebo ohledávajících policistů. Při své policejní praxi jsem byl sám svědkem toho, jak zasahující policisté na místě činu, kteří prováděli první zásah, svým zbrklým jednáním, při kterém se dotýkali různým předmětů na místě činu, měnili polohu předmětů na místě činu nebo sami na místě činu zanechávali stopy, velice ztížili následné ohledání místa činu a snížili nebo dokonce zcela zničili technickou, taktickou nebo procesní hodnotu zajištěných stop. 14

15 4. Zásady ohledání místa činu Při ohledání místa činu je třeba dodržovat několik zásad, které jsou platné pro celou kriminalistickou praxi a ignorování těchto zásad má vždy za následek povrchnost a neobjektivnost ohledání místa činu, což je často příčnou neprůkaznosti výsledků ohledání Obecné zásady 8 : objektivnost ohledání úplnost ohledání aktivnost ohledání rychlost ohledání Objektivnost ohledání Zde platí, že ohledání musí být provedeno podle platného zákona a podle kriminalistických zásad a doporučení, které zajistí, že veškeré stopy z místa činu budou řádně vyhledané, zajištěné a zadokumentované. Úplnost ohledání Při ohledání místa činu je nutné úplně a systematicky ohledat vše, co se na místě čin nachází a tím pádem může mít nějakou souvislost s vyšetřovanou událostí. Aktivnost ohledání K ohledání místa čin je nutné vždy přistupovat aktivně a iniciativně, z cílem zjistit veškeré relevantní informace a zajistit všechny stopy a důkazy potřebné pro účely trestního řízení. Rychlost ohledání Ohledání místa činu, by mělo být započato okamžitě po příjezdu na místo činu, nebo z co nejmenší časovou prodlevou. V tomto případě je však zapotřebí dodržovat zásadu rychlost nikoli zbrklost. 8 viz Němec M.:Kriminalistická taktika pro policisty, Praha, 2004, str

16 4.2. Specifické zásady 9 : řízení ohledání jedním vedoucím neodkladnost ohledání neopakovatelnost ohledání nezastupitelnost ohledání Řízení ohledání jedním vedoucím Ohledání místa činu je zpravidla prováděno výjezdovou skupinou sestavenou z policistů, kriminalistických techniků, dalších specialistů a to i civilních odborníků. Jedná se tedy o kolektivní práci, při které má každý předem vymezené úkoly a je potřeba dosáhnout toho, aby každý pracovník na místě činu prováděl svůj dílčí úkol s ohledem na činnost dalších členů výjezdové skupiny. Z tohoto důvodu je ve výjezdové skupině určen vedoucí, který je odpovědný za průběh a výsledek ohledání místa činu a ostatní členové výjezdové skupiny mu jsou po dobu ohledání místa činu podřízeni. Ten však naopak musí respektovat odbornost a zaměření ostatních členů výjezdové skupiny. Nerespektování této zásady by mělo za následek chaos a v konečném důsledku zmaření účelu a výsledku ohledání. Neodkladnost ohledání Je třeba si uvědomit, že materiální situace na místě činu se rychle mění a to zejména vlivem povětrnostních podmínek, biologických, chemických a fyzikálních procesů a negativně ovlivňuje informační hodnotu stop. Proto je nutné ohledání provést co nejdříve po získání informace o dané události, protože čím delší doba uplyne mezi vznikem stop na místě činu a ohledáním místa činu, tím se snižuje důkazní hodnota informací získaných při ohledání místa činu. Neopakovatelnost ohledání U této zásady dochází k určitým rozporným názorům a to zejména v praxi, zda ohledání místa činu je nebo není neopakovatelný úkon, když řada ohledání místa činu je opakovaná. Jak jsem se již zmínil výše na str. 8, tak opakované ohledání na místě činu zpravidla svědčí o neodpovědném a 9 viz Straus J. a kol.: Kriminalistická taktika, Plzeň, 2005 str

17 nedůsledném postupu na místě činu. Je však nutné připomenout, že v případech, kdy z objektivních příčin došlo k zastavení ohledání místa činu (např. špatná viditelnost), tak se nejedná o opakované ohledání místa činu, ale jde o pokračování přerušeného ohledání místa činu a zde zůstává informační a důkazní hodnota získaných informací zachována. Nezastupitelnost ohledání Jde o velice významnou zásadu, která je však v praxi podceňována. Základ této zásady spočívá v tom, že informace o situaci na místě činu a o stavu objektů na místě činu získaná přímým pozorováním jsou nejvýznamnější a nelze je nahradit jiným úkonem. Jestliže ohledání místa činu bylo provedeno nekvalitně, tak žádným jiným úkonem např. výpovědí svědků, rekonstrukcí na místě činu, nemůže být nahrazeno. Informace, které byly získány následným úkonem, nebudou mít nikdy stejnou informační a důkazní hodnotu v trestním řízení jako informace, které byly získány při důkladném a řádném ohledání místa činu. 17

18 5. První zásah na místě činu Povinností každého policisty, který se jako první dozvěděl o trestném činu, nebo o události, kde je pravděpodobné, že dojde k ohledání místa činu, je co nejrychleji provést nezbytná opatření k zajištění místa činu. Tyto nezbytná opatření provádí policista buď na základě vlastního zjištění, nebo na základě osobního nebo telefonického oznámení občanů. Jedná-li se o telefonické oznámení události, potom musí policista zjistit základní důležité informace: nacionále a adresu oznamovatele základní informace o oznamované události vzniklé následky události zda byla případným zraněným poskytnuta první pomoc oznamovatel je upozorněn na to, aby se na místě činu ničeho zbytečně nedotýkal a nic neměnil. Policisté, kteří se dostaví na místo činu, musí postupovat tak, aby neznehodnotili stopy na místě činu, nebo svým pohybem nevytvořili stopy další. To se v praxi bohužel často stává. Policisté by se měli na místě činu pohybovat pouze po jedné přístupové cestě. Je třeba se řídit zásadou ruce v kapsách, což znamená, že se vše před ohledáním sleduje a ověřuje pouze zrakem. Pouze v případě, kdy je nutné zjistit zdravotní stav zraněného a poskytnout mu první pomoc, je možno manipulovat s věcmi na místě činu Neodkladná opatření po příjezdu na místo činu Policisté, kteří se na místo činu dostaví, jako první jsou povinni provést neodkladná opatření. Mezi ně zejména patří 10 : poskytnutí nebo zajištění první pomoci předběžná prohlídka zabránění škodlivým následkům 10 srovnej Němec M.: Kriminalistická taktika pro policisty, Praha, Eurounion, s.r.o., 2004, str. 112; Vichlenda M. a kol.: Kriminalistika, II. díl, Kriminalistická taktika a vybrané kapitoly metodiky vyšetřování, Holešov, SPŠ MV v Holešově, 2005, str. 61, Chmelík J.: Ohledání místa činu, PČR, Praha 1995, str. 7 18

19 uzávěra místa činu ochrana stop zjištění svědků události zajištění pronásledování pachatele hlásná služba Poskytnutí a zajištění první pomoci O této povinnosti jsem se zmínil již výše, přesto ji znovu opakuji, protože, dle mého názoru, se jedná o zásadu, která má nejvyšší prioritu a je proto zřejmé, že poskytnutí první pomoci zraněným osobám, přivolání lékaře nebo hasičského záchranného sboru je prvořadým úkolem. Předběžná prohlídka Slouží k seznámení se situací na místě činu a získání základních informací, které následně poslouží k rozhodnutí o potřebě přivolání lékaře, hasičů nebo jiné pomoci. Slouží také k zjištění, kteří specialisté (psovod, soudní lékař, apod.), by měli být k ohledání místa činu přivoláni. Díky rostoucí technické vybavenosti základních útvarů Policie ČR se v poslední době rozšiřuje při předběžné prohlídce metoda tzv. orientační dokumentace situace na místě činu pomocí videokamery nebo digitálního fotoaparátu. Tuto orientační dokumentaci provádí policista, který se na místo činu dostaví jako první, cílem je zafixovat prvotní situaci na místě činu v době příchodu. Je vak potřebné připomenout, že tato metoda orientační dokumentace v žádném případě nemůže nahradit ohledání místa činu a jeho klasickou dokumentaci. Zabránění škodlivým následkům Zde se jedná převážně o taková opatření, která byla zmíněna výše. Tedy zajištění lékařského ošetření zraněných osob a jejich odvozu do lékařského zařízení. Zde je třeba si poznamenat, kdo je odvezl, kam je odvezl, popřípadě SPZ vozidla, které je odvezlo. Jedná se i o další opatření, jako je zajištění ochrany objektů (uzavření plynu, vypnutí elektrického proudu, odstranění nebezpečí z vozovky a její následné zprůjezdnění, aj.). V neposlední řadě se jedná i o zajištění veřejného pořádku. 19

20 Uzavření místa činu Jde o taková opatření, která zabrání přístupu na místo činu nepovolaným osobám, z důvodu ochrany majetku poškozených a zabezpečení stop a věcí nacházejících se na místě činu. Uzavření místa činu trvá do konce ohledání místa činu, nebo do ukončení úkonů, které souvisejí s vyšetřovnou událostí. Je-li to možné, tak se při uzavírce dbá na to, aby byla co nejméně omezena obvyklá činnost, práce nebo provoz, který na místě probíhá. Spíše se doporučuje provést uzavření místa činu v co nejširším rozsahu. Nikdo předem neví, jak daleko od místa spáchání mohou být nalezeny např. použité nástroje, které pachatel odhodil. Rozsah uzavření je však mnohdy limitován množstvím sil a prostředků, které jsou k dispozici. Ochrana stop Na stopy a věcné důkazy na místě činu mohou působit nejrůznější vlivy a proto je důležité, aby došlo k jejich ochraně před znehodnocením, poškozením nebo ztrátou. Na místě činu se nachází řada stop a tyto stopy často mají velký význam jako věcný důkaz v trestním řízení. Zjištění svědků události Před příchodem policisty na místo činu, se zde pravděpodobně budou nacházet osoby, které mají k dané události určitý vztah, jedná se zejména o : osoby, které případ oznámili, osoby, které byly přítomny na místě činu před spácháním trestného činu, osoby, které viděli, nebo vidět mohli spáchání trestného činu nebo jeho možného pachatele, osoby, které se po spáchání trestného činu dostavili na místo jako první. Tyto osy jsou cenným zdrojem informací a je důležité zjistit jejich totožnost. Z důvodu, aby se tyto osoby mezi sebou vzájemně nedomlouvali a neovlivňovali je nutné je od sebe vzájemně oddělit. Nastane-li situace, že svědek nemůže zůstat na místě činu do příjezdu výjezdové skupiny, provede policista ztotožnění osoby, popřípadě zjistí telefonní spojení a dále se pokusí zjistit následující informace: 20

21 jestli došlo před příchodem policisty k nějakým změnám a jestliže ano, tak k jakým a kdo je provedl, zda zjistili svědci nějaké stopy a jestliže ano, tak jaké, zda svědci učinili nějaké zásahy do stop a popřípadě jaké, kde a jakým způsobem se svědci pohybovali a jaké stopy zanechali, na jaké předměty svědci sahali. Zajištění pronásledování pachatele Zjistí-li policista po příjezdu na místo činu, že pachatel z místa činu uprchl bezprostředně před jeho příjezdem a je alespoň částečně znám popis pachatele, tak jej pronásleduje. Tato situace však nastává pouze v případě, když mu v tom nebrání okolnosti na místě činu. Např. nutnost místo činu zajistit. V tom případě policista vyrozumí operačního důstojníka PČR, který provede potřebná opatření ke stíhání a následnému zadržení pachatele. V současné době se praxe přiklání k názoru, že je mnohem důležitější zůstat na místě činu a provést nezbytné úkony, které byly popsány výše, než pronásledovat pachatele. Pronásledování pachatele se zúčastní jiné hlídky PČR a je zajištěno prostřednictvím radiového spojení přes operačního důstojníka. K úspěšnému pronásledování pachatele je potřeba splnit následující předpoklady: od spáchání činu uplynula co nejkratší doba, je znám popis pachatele (stačí i částečný), nebo dopravního prostředku, ve kterém ujel, je možné k sledování stopy pachatele nasadit služebního psa, je znám alespoň částečný směr útěku pachatele z místa činu. Hlásná služba Po provedení předběžné prohlídky místa činu, získání informací a také provedení některých neodkladných opatření popsaných výše (např. poskytnutí a zajištění první pomoci), informuje policista operačního důstojníka PČR a to zejména o tom co se stalo, kde se přesně nachází místo činu, jaká byla již učiněna opatření, jaká opaření je ještě nutné provést, podá veškeré informace o pachateli, oznámí, zda je na místě činu nutná přítomnost výjezdové skupiny a další získané informace. 21

22 Před příjezdem výjezdové skupiny má odpovědnost za místo činu policista provádějící neodkladné úkony. V zájmu uchování stop je by na místě činu měl být omezen jakýkoli pohyb osob na nezbytně nutnou míru. Na místě činu je také striktně zakázáno: kouřit, odhazovat nedopalky, jíst, odkládat oděvy, osobní věci a tím vytvářet další nové stopy, při příjezdu na místo činu, kde se nachází mrtvola, s ní jakýmkoli způsobem manipulovat před ohledáním, sahat na jakékoli předměty, používat zařízení místností, používat přístroje a elektrické zařízení, vodovody, ručníky, apod. a v současné době čím dál více aktuální, umožnit vstup na místo činu novinářům, reportérům a televizním štábům. Každý trestný čin i každé místo činu má svá specifika, proto nelze stanovit jednotný postup na místě činu. Zasahující policisté by měli na místě postupovat podle svého uvážení a podle dané situace. 22

23 6. Příprava ohledání místa činu Ohledání místa činu zahrnuje zkoumání celé řady objektů, místností a někdy i velmi rozlehlých terénu, za často velice nepříznivých podmínek. To z něj dělá velmi náročný a složitý úkol. Je proto zřejmé, že je na ohledání místa činu nutné se důkladně připravit. Bezprostřední příprava ohledání místa činu je rozdělena: taktická a technická opatření před výjezdem na místo činu, taktická a technická opatření po příjezdu na místo činu. Taktická a technická opaření před výjezdem na místo činu rozhodnutí o výjezdu na místo činu a následném provedení ohledání místa činu, na základě předem získaných informací, opatření k zajištění místa činu (např. střežení místa činu, uzavření místa činu, ochrana stop před nepříznivými povětrnostními podmínkami), opatření, která směřují k odvrácení vzniku dalších škod a nebezpečí (např. lékařská pomoc, technická specializovaná pomoc plyn, elektřina atd.), zajištění všech účastníků události, kteří se nacházejí na místě činu (např. svědci, poškození, atd.), výběr specialistů potřebných při ohledání, s ohledem na charakter a specifikaci místa činu a zajištění způsoby jejich přepravy na místo činu, výběr a zajištění potřebných technických prostředků, které nejsou součástí standardní výbavy výjezdové skupiny, sestavení a případné doplnění výjezdové skupiny o potřebné specialisty. stanovení spojení výjezdové skupiny s operačním střediskem. Taktická a technická opatření po příjezdu na místo činu získání informací od oznamovatele a policisty, který provedl první zásah na místě události, zajištění místa činu a vykázání nepovolaných osob z místa činu a jeho blízkosti, 23

24 zajištění lékařské pomoci zraněným v případě, že tak ještě nebylo učiněno, orientační obhlídka místa, vymezení hranic ohledání jednotlivých míst a jejich uzavření, technická opatření ke zlepšení podmínek ohledání (např. zajištění a instalování osvětlení), vyžádání dalších specialistů a techniky, popřípadě rozhodnutí o zesílení sil a prostředků, stanovení způsobu ohledání a poučení účastníků ohledání, vyhodnocení celkové situace na místě činu provedené vedoucím výjezdové skupiny a následné upřesnění úkolů jednotlivých pracovníků, kteří budou ohledání místa činu provádět. 24

25 7. Metody a taktika ohledání místa činu 7.1. Metody ohledání místa činu K zajištění řádného průběhu ohledání místa činu a k dosažení sledovaného cíle je třeba použít vhodných metod. Jde o takové metody, které umožňují poznání všech skutečností, souvisejících s prověřovanou událostí 11. Základní metodou, která je používaná při ohledání místa činu patří pozorování. Dále se používá metoda měření, vypočítávání, srovnávání, popisování, modelování a v neposlední řadě i způsoby logického myšlení jakou jsou analýza, syntéza, analogie a jiné Taktika ohledání místa činu Ohledání je z taktického hlediska rozděleno do tří fází 12 : 1. orientační ohledání 2. detailní ohledání 3. závěrečná fáze ohledání Orientační ohledání Je také označované za statickou fázi ohledání, kdy cílem je získat základní přehled o místě činu, o hranici prostoru, kde bude prováděno ohledání. Dále slouží při rozhodnutí, jaký způsob ohledání bude nejvhodnější, slouží k určení výchozího místa ohledání a jeho posloupnosti. V této fázi ohledání se s ničím nehýbá, ale vše se fixuje za pomoci orientačních a detailních fotografií místa činu, sestavují se schémata, plánky a náčrtky a sepisují se poznámky pro pozdější vypracování protokolu o ohledání místa činu. Detailní ohledání K detailnímu ohledání místa činu se přistupuje po skončení orientačního ohledání, kdy je určen rozsah a způsob ohledání. Při detailním ohledání se již 11 Chmelík J. a kol.: Místo činu a znalecké dokazování, Plzeň, Nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005, str Chmelík J. a kol.: Rukověť kriminalistiky, Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005, str

26 přistupuje k pečlivému ohledání stop a předmětů na místě činu, které se již mohou brát z místa, mohou být převráceny, zajišťují se stopy (in natura, odléváním, snímáním na fólii, odebíráním vzorků biologických materiálů, apod.). Dále se provádí podrobná dokumentace zjištěných a zajištěných stop a jiných důkazů pomocí polodetailních a detailních fotografií s měřítkem, náčrtků, videozáznamu, apod. Při detailním ohledání je nutné dodržovat zásadu, že se nemění zvolený směr ohledávání, aby nedošlo k tomu, že při změně směru nebude některá část místa činu ohledána. Vše se má ohledávat a popisovat ve vzájemných souvislostech. Je nutné předejít tomu, aby po nalezení stop na předmětech, které již při ohledání budou vést ke konkrétnímu pachateli, došlo již jen k formálnímu pokračování ohledání místa činu. V kriminalistické praxi je používáno několik druhů ohledání místa činu, které závisejí na mnoha faktorech, např. jak je místo činu rozlehlé (může se jednat o ohledání letecké nehody, nebo živelné pohromy), zda se ohledání místa činu provádí v interiéru, nebo v exteriéru, apod. Jedná se tyto způsoby ohledáním 13 : Koncentrický způsob ohledání. Jde o ohledání místa činu ve spirále od okraje místa činu ke středu místa činu. Tento způsob ohledání se provádí zejména u ohledání místnosti např. při krádeži vloupáním. Jako začátek ohledání se většinou zvolí místo vstupu pachatele do místnosti. Excentrický způsob ohledání. Jde o opak koncentrického způsobu ohledání, kdy ohledání postupuje ve spirále od středu k okraji místa činu. Tento způsob se používá zejména u ohledání místa, kde došlo k násilnému činu a na místě se nachází mrtvola. Počátek ohledání je zpravidla stanoven u těla oběti. Frontální způsob ohledání. Jedná o ohledání místa činu v rojnici, kdy je ohledání prováděno skupinou od jedné hranice místa činu k druhé, nebo také mohou jít dvě skupiny proti sobě. Tento způsob se používá v rovinatém, dobře přehledném terénu, zejména u ohledání místa velkých havárií. 13 Chmelík J. a kol.: Rukověť kriminalistiky, Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005, str

27 Rajónový způsob ohledání. Tento způsob se také používá u ohledání v terénu, ale jedná se o terén členitý, kdy je místo ohledání rozděleno do několika sektorů a ty jsou ohledávány buď postupně, nebo současně. K ohledávání v jednotlivých sektorech je následně použit excentrický nebo koncentrický způsob ohledávání. Závěrečná fáze ohledání Závěrečná fáze ohledání následuje po ukončení ohledání a slouží především k vyhodnocení výsledků a postupu ohledání místa činu. Sepisuje se protokol o ohledání místa činu, vypracování se plánky, náčrtky a schémata. Provádí se balení stop, v případě ohledání mrtvoly se zajišťuje její převoz na ústav soudního lékařství. Jsou přijímána opatření k zajištění majetku poškozených osob proti dalšímu poškození. Důležitým úkolem je i zajištění objektu nebo celého místa činu k případnému pokračování ohledání místa činu, nebo jeho opakování. 27

28 8. Kriminalistická dokumentace Kriminalistická dokumentace pomocí prostředků fixace vyjadřuje průběh a výsledek vyšetřované události a zjištění všech relevantních skutečností na místě této události. Jedná se o popis provedené činnosti s celkovým obrazem situace místa vyšetřované události a také vlastností, stavů a znaků jednotlivých prvků, a to formou stanovenou zákonem a za použití nejvhodnějšího a optimálního systému metod kriminalistické praktické činnosti 14. Aby měli informace, stopy a důkazy zajištěné při ohledání místa činu v trestním řízení svojí důkazní hodnotu, je potřeba, aby byly také řádně dokumentovány. Dokumentace musí být zhotovena takovým způsobem, aby každý kdo nebyl na místě činu, si mohl vytvořit ucelenou představu o situaci na místě činu, co bylo předmětem ohledání a jak bylo při hledání místa činu postupováno. Dokumentace ohledání slouží k tomu, aby kdykoli v průběhu trestního řízení, je-li to potřeba, mohlo dojít k rekonstrukci situace na místě činu. Pro kriminalistickou dokumentaci je stěžejní, aby byla včasně vypracovaná, aby byla zajištěna její trvalost a nenahraditelnost, objektivnost, aby použité dokumentační metody byly účinné a zpracovaná dokumentace byla úplná a komplexní. Kriminalistická dokumentace musí splňovat několik zásad: musí věrně zobrazovat materiální situaci na místě činu, musí poskytovat přesný obraz o průběhu a výsledku prováděných úkonů a činností v prostoru, čase a daných podmínkách, musí fixovat způsoby metody a prostředky prováděných úkonů, musí umožňovat názornou představu o všech zadokumentovaných okolnostech, a to komukoli, kdo bude tuto dokumentaci později využívat, musí umožnit, aby díky ní byla obnovena původní situace na místě činu. Kriminalistická dokumentace má řadu různých forem, jejichž použití závisí na druhu vyšetřovacího úkonu, na jeho charakteru, povaze a významu. 14 Chmelík J. a kol.: Rukověť kriminalistiky, Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005, str

29 V současné době se v kriminalistické praxi, mimo dalších, používají tyto druhy dokumentace 15 : protokol ohledání místa činu, fotografická dokumentace místa činu videodokumentace místa činu topografická dokumentace místa činu Protokol ohledání místa činu Protokol je základní formou dokumentace průběhu a výsledku ohledání a jeho procesní náležitosti jsou přesně specifikovány v zákoně 141/1961 Sb. - Trestním řád. Protokol ohledání místa činu musí být přesný, jasný, srozumitelný, objektivní, systematický a musí věrně poskytovat obraz ohledávaného místa činu. Protokol o ohledání místa činu zpracovává kriminalista. Protokol by se měl zpracovávat s přihlédnutím k určitým základním zásadám: formulace v protokolu musí být jasné, bez možnosti nesprávné představy o místě činu, nebo možnosti více významů, konkrétní popisovaný předmět se v protokolu popisuje stále stejně. V případě, že se na místě vyskytuje více předmětů stejného druhu, tak se individualizují číselně, není přípustné používat nepřesné výrazy (např. nedaleko, přibližně, asi, téměř, většina, apod.), číselné označení stop na fotodokumentaci, plánku, nebo náčrtku se musí shodovat s číselným označením stop v protokolu, do protokolu se uvádějí negativní okolnosti, při popisu místa činu se postupuje podle zásady od obecného k individuálnímu, V protokolu jsou zakázány vlastní úvahy o příčině a vzniku stop. Protokol o ohledání místa činu povinně obsahu tyto tři části: 1. úvodní část 2. popisovou část 15 viz. Straus J. a kol.: Kriminalistická taktika, Plzeň, 2005 str

30 3. závěrečnou část Úvodní část obsahuje: označení události, které se ohledání týká, datum, čas a místo ohledání, hodnost, funkci, jméno a zařazení policisty, který ohledání provedl a řídil, hodnost, funkci a jména dalších účastníků ohledání, povětrnostní podmínky při ohledání, kriminalistické metody, které byly při ohledání použity nacionále toho, kdo dal podnět k ohledání oznamovatel. Popisová část obsahuje: popis místa činu s přesným vymezením hranic ohledání, popis přístupových cest k místu činu a popis všech věcí, které byly na nich nalezeny a zajištěny, popis celkové situace na místě činu, popis jednotlivých částí místa činu. Jde-li o ohledání domu, popis jeho místností i s okny, dveřmi, podlahou a stropem, popis všech míst, kdy byly nalezeny stopy, nebo věcné důkazy, Závěrečná část obsahuje: seznam a popis všech zajištěných stop, předmětů a dokumentů, místo, kam byly stopy zaslány ke zkoumání nebo kde budou uloženy a kdo je zajistil (hodnost, jméno a příjmení, služební zařazení), informaci, zda byl použit služební pes a s jakým výsledkem, popřípadě uvést důvod, proč nebyl služební pes nasazen, informace o použití speciálních technických prostředků pro vyhledávání stop a důkazů (např. UV lampa, detektor kovu), odkazy na použití dalších dokumentačních prostředku (např. fotodokumentace, náčrtek, plánek), informaci kam byla po ohledání převezena mrtvola, popřípadě zraněný, informaci o tom, jak byl objekt po ohledání zajištěn nebo komu byl předán, informaci o tom, zda bylo během ohledání něco zničeno nebo poškozeno, datum a čas ukončení ohledání místa činu, podpisy všech osob zúčastněných ohledání místa činu. 30

31 Fotografická dokumentace místa činu Fotografická dokumentace umožňuje objektivní posouzení všech důležitých okolností, které byli zjištěny na místě činu a jejich následnou fixaci. Je významnou součástí dokumentace průběhu a výsledků ohledání místa činu a v současné době si již nelze představit, že by jakékoliv ohledání místa činu ve své dokumentaci postrádalo fotografie místa, kde došlo k ohledání nalezených stop a důkazů. Soubor fotografií z místa činu slouží k tomu, aby názorně doplňoval obsah protokolu o ohledání místa činu. Jednotnost fotografické dokumentace a protokole je tedy základní podmínkou. Číselné označení stop zachycených ve fotografické dokumentaci musí být shodné s číselným označením stop v protokolu o ohledání místa činu, v náčrtku i plánku místa činu. Fotografickou dokumentaci zpracovává kriminalistický technik. Podle rozsahu záběru se rozlišují tyto dokumentační fotografie 16 : Orientační fotografie: Tento druh fotografie zobrazuje jak místo činu, tak i okolí místa činu se všemi charakteristickými orientačními body, které se nacházejí v jeho blízkosti, jako jsou např. možné přístupové cesty. Cílem orientační fotografie je zaznamenat umístění místa činu a jeho vztah k okolnímu prostředí a terénu. Je-li místem činu uzavřený prostot (místnost domu), tak ne orientační fotografii je zaznamenáno okolí domu. Celková situační fotografie: Slouží k zobrazení celkového vzhledu místa činu, ale bez přilehlých objektů. Tento druh fotografie zobrazuje první pohled po příchodu na místo činu při orientačním ohledání a proto je důležité, aby byly všechny objekty ohledání zobrazeny co nezřetelněji. Tyto fotografie mohou být pořizovány z různých stran a pod různými úhly, je však podmínkou, aby všechny snímky fixovaly stále ten samý ústřední objekt (např. při vyšetřování vraždy je tímto 16 viz. Vichlenda M. a kol.: Kriminalistika, I. díl, Holešov, Ministerstvo vnitra, odbor vzdělávání a správy policejního školství, 2003, str

32 objektem mrtvola). V případě, že se místo činu nalézá ve více místnostech, pořídí se situační fotografie každé místnosti. Polodetailní fotografie: Zachycuje v dostatečném měřítku nejdůležitější části a detaily místa činu společně s objekty, které je bezprostředně obklopují. Zde je důležité, aby všechny zachycené důležité detaily byly v prostorovém vztahu k jiným detailům nebo k ústřednímu objektu. Detailní fotografie: Zobrazuje, na rozdíl od všech ostatních druhů fotografií, detaily situace na místě činu izolovaně od okolí (snímky otisků prstů, otisků obuvi, apod.). Detailní fotografie zobrazuje typické vlastnosti snímaných objektů (rozměr, strukturu, tvar, členitost, apod.) a je pořizována zásadně s přiloženým měřítkem. Celková přehledná fotografie: Celková přehledná fotografie slouží k tomu zaznamenání situace na místě činu, po provedení ohledání, kdy na fotografii bývají zaznamenána místa s čísly, kde byly nalezeny stopy a další důkazy. Tato fotografie se pořizuje bez přilehlých prostor. Fotografická dokumentace místa činu používá v některých případech i další, méně obvyklé druhy fotografií, jejichž pořízení však nevyžaduje žádná speciální pomocná zařízení. Jedná se o: panoramatická fotografie, lineární panoramatická fotografie, kruhová panoramatická fotografie, makrofotografie, mikrofotografie, fotografie mrtvol pro poznávací účely, fotografie živých osob (třídílná fotografie). 32

33 Videodokumentace místa činu Videodokumentace slouží k obrazovému i zvukovému záznamu situace na místě činu a k zaznamenání průběhu a výsledků ohledání místa činu. Videodokumentaci pořizuje převážně kriminalistický technik. Hlavní význam videodokumentace spočívá v možnosti dokonalého zachycení děje. Při videodokumentaci se postupuje obdobně jako při fotodokumentaci, nejprve se zadokumentuje celková situace na místě před ohledáním místa činu a následně se dokumentují jednotlivé úseky, předměty a stopy, jejich umístění a vzájemná poloha. Aby pořízený videozáznam mohl v plné míře sloužit jako důkazní prostředek, je potřeba, aby splňoval všechny formální náležitosti dané trestním řádem pro protokol 17. Videodokumentaci zpracovává kriminalistický technik. Topografická dokumentace místa činu 18 : Je důležitou součástí dokumentace ohledání místa činu a jeho výsledků. Je založená na grafickém znázornění a zobrazení situace na místě činu. Poskytuje informace o rozměru, tvaru objektů a stop a jejich vzájemném umístění na místě činu. Prostředky topografické dokumentace jsou: náčrtek plánek schéma Náčrtek Jedná se o rukou nakreslenou půdorysnou skicu místa nebo jeho části, kde došlo k ohledání. Na náčrtku jsou zaznamenány objekty, které se na místě nacházely s uvedením vzdálenosti a základních rozměrů. Náčrtek se pořizuje v průběhu ohledání místa činu, nezávisle na měřítku. Musí být podepsán všemi účastníky ohledání a slouží jako podklad pro vypracování plánku, avšak v jednodušších případech postačuje náčrtek a není potřeba zhotovovat plánek. Zaznamenání objektů a stop na náčrtku musí být shodné s protokolem o ohledání místa činu, kterého je náčrtek součástí. Podle rozsahu místa ohledání a dalších okolností případu se rozlišují: zákona č. 141/1961 Sb., Trestní řád, ve znění pozdějších změn a doplňků 18 Chmelík J. a kol.: Rukověť kriminalistiky, Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005, str