MASARYKOVA UNIVERZITA

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta Geografický ústav Andrea MARCANÍKOVÁ VYUŢITÍ INTERAKTIVNÍ TABULE VE VÝUCE ZEMĚPISU Britské ostrovy, Evropská unie, Vodstvo Evropy Bakalářská práce Vedoucí práce: RNDr. Vladimír Herber, CSc. Brno 2010

2 Jméno a příjmení autora: Andrea Marcaníková Název bakalářské práce: Vyuţití interaktivní tabule ve výuce zeměpisu Název v angličtině: The use of the interactive whiteboard for teaching Geography Studijní obor (směr): geografie a kartografie se zaměřením na vzdělávání Vedoucí bakalářské práce: RNDr. Vladimír Herber, CSc. Rok obhajoby: 2010 Anotace v češtině Cílem této bakalářské práce je navrhnout tři vyučovací hodiny zeměpisu s vyuţitím interaktivní tabule. Všechna tři vybraná témata se věnují evropskému kontinentu. Vyučovanými tématy jsou Britské ostrovy, Evropská unie a Vodstvo Evropy. Práce je rozdělena do tří částí. První část řeší problematiku interaktivních tabulí v kontextu Rámcového vzdělávacího programu pro gymnázia. Druhá část obsahuje metodické návody a pracovní listy k navrţeným tématům. Třetí část shrnuje poznatky získané při prezentaci hodiny Britské ostrovy na vybraném gymnáziu. Pro vytvoření interaktivních prezentací byl pouţit program Smart Notebook. Prezentace jsou přiloţeny na CD. Anotace v angličtině The aim of this Bachelor thesis is to suggest three lessons of Geography with using of the interactive whiteboard. All three chosen topics concern the European continent. The lessons are: the British Isles, the European Union and the Hydrology of Europe. The thesis can be divided into three parts. The first part deals with the issue of the interactive whiteboards in Framework Education Programme for Grammar Schools. The second part contains the methodical manuals and the worksheets for each lesson. The last part depicts the realisation of the British Isles lesson at the grammar school. For creating the interactive lessons the program Smart Notebook was used. These presentations are enclosed to the thesis on the CD. Klíčová slova v češtině: Interaktivní tabule Rámcový vzdělávací program Britské ostrovy Evropská unie Vodstvo Evropy Klíčová slova v angličtině: Interactive whiteboard Framework Education Programme The British Isles The European Union The Hydrology of Europe

3 Prohlašuji tímto, ţe jsem zadanou bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením RNDr. Vladimíra Herbera, CSc. a uvedla v seznamu literatury veškerou pouţitou literaturu a další zdroje. V Brně dne Vlastnoruční podpis autora

4 Děkuji RNDr. V. Herberovi, Csc. za vedení bakalářské práce, trpělivost, ochotu, cenné připomínky a konzultace, které mi poskytl při zpracování bakalářské práce. Dále děkuji Mgr. E. Jurčové za ochotu a pomoc při prezentaci hodiny s vyuţitím interaktivní tabule.

5

6

7 OBSAH 1. ÚVOD Cíl práce Současný stav řešeného tématu Metody zpracování RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM A INTERAKTIVNÍ TABULE Interaktivní tabule v kontextu RVP Obecná struktura prezentace pro interaktivní tabuli BRITSKÉ OSTROVY Metodický návod Pracovní list Rozvíjení kompetencí EVROPSKÁ UNIE Metodický návod Pracovní list Rozvíjení kompetencí VODSTVO EVROPY Metodický návod Pracovní list Rozvíjení kompetencí OVĚŘENÍ VYBRANÉHO TÉMATU V PRAXI NA ŠKOLE ZÁVĚR SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY SEZNAM PŘÍLOH NA CD... 52

8 1. ÚVOD 1.1. Cíl práce Cílem této bakalářské práce je vypracování 3 tematických celků týkajících se regionální geografie Evropy s vyuţitím interaktivní tabule (dále jen IT) a otestování jednoho tématu v praxi na škole. Tato práce je rozdělena do tří části. V první části je řešeno vyuţití IT ve výuce zeměpisu se zařazením do kontextu Rámcového vzdělávacího programu (dále RVP). Druhá část obsahuje metodické návody a pracovní listy pro jednotlivá témata: Britské ostrovy Evropská unie Vodstvo Evropy Záměrem práce je navrhnout hodiny zeměpisu, které by studenty upoutaly a které by pro ně byly snadno zapamatovatelné. Prezentace vytvořené v programu Smart Notebook jsou proto doplněné obrázky, animacemi a úkoly, které mají pomáhat učiteli zefektivnit výklad. Tato práce chce ukázat, ţe regionální geografii lze vyučovat jinak neţ tomu bylo dříve, kdy učitelé mohli vyuţívat jen tabuli a křídu, nástěnné mapy, glóbus a osobní charisma. Dnešní doba nabízí ţákům velké mnoţství podnětů hlavně díky ICT (COUFALOVÁ, R. 2000). Přinesení výhod dnešních technických vymoţeností do školních tříd pomůţe zkvalitnit výuku nejen poskytnutím relevantních informací ale také tím, ţe ţáci se sami budou aktivně zapojovat do procesu výuky. Třetí část této práce shrnuje poznatky získané při vyzkoušení hodiny Britské ostrovy ve třídě tercie na Gymnáziu Jana Pivečky ve Slavičíně. Je zde popsán průběh vystoupení, reakce studentů na práci s interaktivní tabulí, a na zpracované téma Současný stav řešeného tématu Informace pro teoretickou část práce byly získány zejména přímo z RVP G. Tento dokument lze získat ze serveru (Rámcový vzdělávací program pro gymnázia, 2007), který nabízí také mnoho článků, vypracovaných témat a rad od zkušených pedagogů. Zajímavou prací byla příručka Informační a komunikační technologie v hodině zeměpisu (ŠMÍDA, J., TAIBR, P. 2006), kde byly shrnuty nejen obecné zásady ale také tipy pro vytvoření efektivní prezentace. Šmída a Taibr zde uvádí i řadu uţitečných webových zdrojů, ze kterých lze bez registračních poplatků získávat například 3D animace a schémata věnující se geografickým tématům. Podobnému tématu přehled uţitečných webových zdrojů se věnuje i práce Geografické, kartografické geoinformatické vzdělávání s podporou webových zdrojů informací (WAHLA, A. 2006). O interaktivních tabulích a jejich výhodách a nevýhodách pojednává článek Interaktivní tabule významný přínos pro vzdělávání (DOSTÁL, J. 2009). Druhá část práce se skládá ze tří částí zahrnujících témata z regionální geografie Evropy. Pro zpracování podkladů pro výuku byla pouţita odborná literatura, atlasy a internetové zdroje. Informace o reliéfu na Britských ostrovech byly čerpány zejména z práce autorů Netopil, Bičík a Brinke (NETOPIL, R., BIČÍK, I., BRINKE, J. 1988). Vodstvo a podnebí byly zpracovány z textů autorů Král (KRÁL, V. 1999) a Jeřábek a Vilímek (JEŘÁBEK, M., VILÍMEK, V. 2008). Pouţita byla také příručka k učebnici Zeměpis světa 3 (JEŘÁBEK, M. a kol. 2008). Sekce o ekonomice Británie a Irské republice je zaloţena na středoškolských učebnicích (BAAR, V a BIČÍK, I., 8

9 HLAVÁČEK P. 2000). Vysvětlení Rostowova modelu vychází z Carra (CARR, M. 1997). Data o počtu obyvatel v britských městech byla pouţita z internetových zdrojů (The UK's 200 largest towns, cities and discrict 2010). Ekonomická data jsou převzata z CIA The World Factbook (Europe: United Kingdom 2010). Informace pro sekci Národní parky Británie byly získány z (Where are the National Parks in the UK? 2010). Téma Evropské unie bylo zpracováno zejména na základě informací ze serveru který je pravidelně aktualizován a obsahuje tedy nejnovější informace o EU. Tento server poskytl základ pro sekce Vznik a rozšíření EU, Instituce EU a Euro. Zavedením eura v České republice se zabývají internetové stránky Pro části Ekonomika a Obyvatelstvo a Cíle EU byly pouţity učebnice zeměpisu (BAAR, V. 2002, BIČÍK, I., HLAVÁČEK, P a JEŘÁBEK, M., VILÍMEK, V. 2008). Doplňující informace o EU jako definování RVHP, Lisabonské smlouvy a Schengenského prostoru pochází z článků autorů Tomek, Břicháček a Machotková (TOMEK, P. 2010, BŘICHÁČEK, T a MACHOTKOVÁ, Š. 2010). Pro zpracování kapitoly Vodstvo Evropy byly stěţejní Netopilovy publikace (NETOPIL, R a NETOPIL, R., BIČÍK, I., BRINKE, J. 1988), Zeměpis svět : Evropa (KUNSKÝ a kol. 1968) a také prezentace Reţim řek světa (HERBER, V. 2006). Další informace pochází z učebnice zeměpisu (JEŘÁBEK, M., VILÍMEK, V. 2008), ze serveru (Skladba přepravovaného zboží 2008) a ze statistického úřadu EU (Renewable energy: hydro 2007). Vodní doprava je zaloţena na skriptech Všeobecná geografie dopravy (ŠLAMPA, O. 1967) Metody zpracování Úvodní teoretická část je zaloţena na výkladu RVP G a článků zabývajících se interaktivní tabulí. Pro tvorbu prezentací v softwaru Smart Notebook 10 bylo důleţité se první seznámit s tímto programem, aby bylo moţné vyuţít všechny moţnosti, které nabízí. V prezentacích jsou pouţity obrázky a mapy z galerie tohoto programu a také z internetu. Pro text práce byla pouţita odborná literatura a učebnice zeměpisu pro střední a základní školy. Text práce je doplněn obrázky z navrţených hodin. Většina obrázků představuje správné odpovědi ke cvičením pouţitým v prezentacích. Text bakalářské práce byl zpracován v programu Microsoft Office Word Pro praktické předvedení prezentace ve škole byl pouţit program Notebook Interactive Viewer. 9

10 2. RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM A INTERAKTIVNÍ TABULE 2.1. Interaktivní tabule v kontextu RVP Národní program rozvoje vzdělávání ČR (tzv. Bílá kniha) překládá nový systém kurikulárních dokumentů pro vzdělávání ţáků od 3 do 19 let. Tyto nové principy jsou zakotveny v zákoně č. 561/2004 Sb., zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. Kurikulární dokumenty jsou vytvářeny na dvou úrovních státní a školní. Státní úroveň je zastoupena Národním programem vzdělávání (NVP) a RVP. Školní úroveň představují školní vzdělávací programy (ŠVP). RVP určují závazné rámce pro předškolní, základní a středoškolské vzdělávání. RVP zdůrazňují klíčové kompetence, které si mají ţáci osvojit po absolvování jednotlivých etap vzdělávání. Formulují tedy úroveň znalostí, které má ţák po dostudování znát. RVP dává prostor pro vytvoření autonomie škol. Autoři RVP definují klíčové kompetence jako soubor vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot, které jsou důleţité pro osobní rozvoj jedince, jeho aktivní zapojení do společnosti a budoucí uplatnění v ţivotě (RVP pro G 2007, 8). Na čtyřletých gymnáziích a na vyšším stupni víceletých gymnázií by si měl ţák osvojit kompetenci k učení, k řešení problémů, komunikativnosti, sociální a personální, občanskou a k podnikavosti. V této práci jsou rozvíjeny zejména kompetence učení, komunikativnosti a také částečné kompetence občanské. Vzdělávací obsah na čtyřletých gymnáziích a na vyšším stupni víceletých gymnázií je v RVP G orientačně rozdělen do osmi vzdělávacích oblastí. Geografie je se svým přírodovědným i společenskovědním charakterem řazena do dvou oblastí: Člověk a příroda a Člověk a společnost. Zatímco do prvního okruhu je geografie řazena společně s fyzikou, chemií a biologií, do druhé skupiny patří předměty jako občanský a společensko vědní základ a dějepis. RVP klade důraz na zapojení průřezových témat do všech předmětů. Průřezová témata jsou taková témata, která jsou v současnosti vnímána jako aktuální. Tato témata mají především ovlivňovat postoje, hodnotový systém a jednání ţáků. Průřezová témata procházejí jako důleţitý formativní prvek celým vzděláváním a navazují na jiţ získané kompetence ze základních škol. Průřezová témata jsou: Osobnostní a sociální výchova, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Environmentální výchova a Mediální výchova. Prvky geografie lze zařadit do všech průřezových témat. Zvláště úzké spojení s geografií má téma Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech. Evropská a globální dimenze se uplatňuje v oboru Geografie, který zahrnuje prakticky všechny tematické okruhy Přírodní prostředí, Sociální prostředí, Ţivotní prostředí, Regiony (RVP pro G 2007, 66-71). Tato bakalářská práce se kapitolou Evropská unie dotýká tématického okruhu Ţijeme v Evropě, který mj. předepisuje ţákům znát průběh evropského integračního procesu: historické ohlasy k němu, vývoj po druhé světové válce, vznik Evropské unie, společné politiky a instituce EU. A dále také postavení České republiky v Evropské unii. V současné době se do českých škol dostávají stále více nové moderní technologie, jejichţ cílem je nejen prezentovat informace zajímavým způsobem, ale hlavně získat zájem ţáků. Většina ţáků má moţnost připojit se k internetu jak ve škole, tak i doma. Jejich vzdělávání proto musí také reagovat na rychle se měnící společnost a zapojovat do výuky 10

11 nové způsoby. Wahla (2006, 7) upozorňuje, ţe nové výukové technologie nastupující do geografického, kartografického a geoinformatického vzdělání na všech stupních, přináší do vzdělávacího procesu novou kvalitu. Ta je však podmíněna novou kvalitou profesní přípravy učitelů. Dále také zdůrazňuje, ţe pro učitele je především podstatné znát přístupy k informacím z webových zdrojů a umět je zařadit do výuky. Dynamiku do vyučovacího procesu o geografických jevech přinášejí webové animace a 3D vizualizace. Šmída a Taibr (2006, 18) dodávají, ţe podle výzkumu psychologů multimediální materiály jsou ve výuce důleţité, protoţe ústní informace spojená s obrazem nebo hudbou je kvalitnější, snáz a trvaleji ukládána do paměti ţáka. Příkladem vyuţívaní moderních technologií na českých školách je stále oblíbenější interaktivní tabule. Interaktivní tabuli lze popsat jako dotykově-senzitivní plochu, prostřednictvím které probíhá vzájemná aktivní komunikace mezi uţivatelem a počítačem s cílem zajistit maximální moţnou míru názornosti zobrazovaného obsahu. Obvykle je vyuţívána ve spojení s počítačem a dataprojektorem (DOSTÁL, J. 2009). IT je schopná přenést do výuky animace a různé vizualizace. IT však nemusí slouţit jen jako promítací plátno, učitel i ţáci se mohou přímo zapojovat do prezentace buď speciálním elektronickým perem, ukazovátkem nebo i prstem. Dostál (2009) shrnuje výhody, které vyuţívaní IT přináší, např. lepší motivace k učení, získání pozornosti ţáků, materiály lze pouţívat opakovaně, text lze uloţit a sdílet se studenty přes internet, ţáci si zvyšují počítačovou gramotnost a také moţnost přímého spojení s internetem přímo při vyučování. Tento autor však také předkládá moţné nevýhody, např. při častém pouţívaní pozornost ţáků opadá, tvorba hodin pro IT je časově náročná, při pevné instalaci na zeď chybí moţnost výškově tabuli nastavit, hrozí poškození tabule o přestávkách, klasická učebnice se odsouvá do pozadí (ţáci se neučí pracovat s tištěnou knihou), vyšší energetická náročnost apod. Většina autorů zabývajících se IT však tvrdí, ţe nejdůleţitější pro vyuţití tohoto technického zařízení ve výuce je přístup učitele. V poslední době se objevuje řada moţností, které učitelům usnadňují přípravu hodin s vyuţitím IT. Existuje mnoho výukových softwarů s vypracovanými tématy a pracovními listy. Také na internetu lze najít servery poskytující materiály pro veřejnost zdarma (např. tyto servery jsou také neocenitelným zdrojem inspirace pro učitele. Internet je bohatý zdroj informací i animací, uţitečné webové stránky shrnují například Šmída a Taibr (2006) a také Wahla (2006). Je důleţité podotknout, ţe vyuţívání inteligentních moderních technologií podporuje i RVP, který efektivní vyuţívání informačních technologií zahrnuje do komunikativních klíčových kompetencí (RVP pro G 2007, 63-73) Obecná struktura prezentace pro interaktivní tabuli Aby interaktivní tabuli byla vyuţívána opravdu interaktivně, je nutné do teoretických prvků a pevných obrázků vytvořit prvky interaktivní. Tyto takzvané interaktivní prvky mohou být směřovány jak na učitele, tak i na ţáky a zprostředkovávají mezi těmito činiteli a tabulí (prezentací) vzájemnou interakci. Interaktivní prvky tedy umoţňují vstupovat zúčastněným subjektům do procesu výuky. Prezentace Britské ostrovy, Evropská unie a Vodstvo Evropy obsahují různé typy interaktivních prvků např. spojovačky, přesouvačky, přiřazovačky, dopisovačky, animace atd. Těmito aktivitami jsou prokládány teoretické, textové slidy, kdy učitel pouţívá klasickou frontální výuku. Pro ucelení výkladu jsou ţákům rozdány pracovní listy, které nejen ověří jejich pozornost během výuky, ale také tvoří stručnou osnovu výkladu. 11

12 3. BRITSKÉ OSTROVY 3.1. Metodický návod První téma, které bude probráno, jsou Britské ostrovy. Učitel po spuštění prezentace v programu SMART Notebook vysvětlí ţákům, ţe celý správný název států nacházejících se na Britských ostrovech zní Spojené království Velké Británie a Severního Irska, druhý stát je Irská republika. Pouze pro zjednodušení se pouţívají výrazy Spojené království nebo Británie. Jeřábek a kol. (2008, 25) v metodické příručce k učebnici Zeměpis světa 3 upozorňuje, ţe vedle uváděných zkrácených názvů Británie nebo Spojené království se běţně setkáváme i s pojmem Velká Británie. Jeho uţívání je však z geografického hlediska správné jen pro fyzickogeografické označení stejnojmenného ostrova, nikoliv státního útvaru. Správný název ostrovní země jako státu ve zkrácené podobě je tedy buď Británie nebo Spojené království. Ostrov Velká Británie je od kontinentální Evropy oddělen průlivem La Manche/ English Channel, jehoţ nejuţší část je Doverská úţina s minimální šířkou asi jen 31 km. K Británii patří i řada okolních ostrovů a souostroví od severu jsou to Shetlandy, Orkneje, Vnější a Vnitřní Hebridy, při pobřeţí Walesu Anglesey, v Irském moři Man, na jihozápadě Scilly, na jihu Whight. Británie zahrnuje také severovýchodní část ostrova Irsko, kde hraničí s Irskou republikou. Politicky, ale nikoliv strukturně, k ní patří také Normanské ostrovy (KRÁL, V. 1999, 46). Spojené království je obklopeno Atlantským oceánem, respektive jeho částmi: Severní moře, průliv La Manche (English Channel), Keltské moře, Svatojiřský průliv, Irské moře, Severní průliv (slide 2). Reliéf (slide 3) Povrch Británie má dvě odlišné části, většina Anglie je rovinná aţ pahorkatinná, zatímco ve Skotsku a Walesu převládají hory. Skotské hory tvoří Kaledonské hory a Grampiany s nejvyšší horou Ben Nevis (1343 m n. m.). Na jih od Středoskotské níţiny se nachází Jihoskotská vysočina s prodlouţením v Cheviotském pohoří. Na jih od tohoto pohoří je plošně rozlehlé Penninské pohoří (Penniny). Kupolovitě vyklenutý masív Cumbrických hor na západ od Penninského pohoří je rozřezaný radiální sítí trogů a předhloubenými dny, zaplněnými jezery Lake Discrict. Dále na jih se rozkládá krajina zvaná Midland, v jejímţ reliéfu se střídají nevysoké vyvýšeniny s neširokými mělkými údolími. Další důleţitý útvar je Londýnská pánev. Západní část střední Anglie tvoří Kambrické pohoří se širokými plochými horskými hřeby. Nejvyšší masív hor je Snowdon (1085 m n. m.). Jihozápad Anglie vyplňuje Cornwalská pahorkatina se značně rozčleněným pobřeţím. Na vyvýšeninách jsou rozlehlá vřesoviště a rašeliniště např. Dartmoor. Jiţní pobřeţní část s teplým klimatem se stala rekreační oblastí. Irský ostrov tvořil s Britskými ostrovy ještě v pleistocénu jednotný celek, který byl rozdělen poklesem dnešních pánví Irského moře. Jeho střední část zaujímá níţina. Na ostatních částech ostrova vystupují niţší a středně vysoké hornatiny. Horské skupiny dosahují výšek i přes m, nejvyšší Carn Tuathail při jihozápadním pobřeţí má 1041 m n. m. (NETOPIL, R., BIČÍK, I., BRINKE, J. 1988, 53-54). 12

13 Obr. 1. Slide 3 příklad vypracování Vodstvo (slide 4) Řeky Britských ostrovů tvoří hustou a rozvětvenou síť, ale jsou krátké. Řeky Anglie většinou ústí do estuárií, kolem nichţ se soustřeďuje hospodářský ţivot. Nejvýznamnějším tokem Velké Británie je Temţe (239 km, 9950 km 2, 67 m 3 /s). Hlavní řekou západního pobřeţí Anglie je Severn (206 km, 4330 km 2, 170 m 3 /s). Má dostatek čisté vody, proto je v jejím povodí mnoho přehradních nádrţí pro zásobování Liverpoolu, Birminghamu, Newportu, Cardiffu a Swansea vodou. Ústí do Bristolského zálivu. Řeky protékající hlavními průmyslovými centry jsou značně znečištěné odpadními vodami, coţ se týká také Temţe, která však po Tedington (západní předměstí Londýna), kam zasahuje mořský příliv, má ještě kvalitní vodu, zásobuje tak dvě třetiny Londýna. Důleţitou řekou Skotska je Clyde, u jehoţ ústí leţí největší skotské město Glasgow. Největší řekou Irska je Shannon, je na ní elektrárna Ardnacrusha, která zásobuje energií téměř celé Irsko. Horské řeky jsou vhodným zdrojem energie. Četné nádrţe, vybudované zvláště na skotských řekách, mají však nejen energetickou funkci, ale slouţí i jako zásobárny kvalitní vody pro města (KRÁL, V. 1999, 61-62). Britské ostrovy jsou bohaté jezery. Největší leţí v Irsku a jsou ledovcového původu. Jezero Lough Neagh je ledovcového i tektonického původu. Jezera Velké Británie jsou poněkud menší, nejvíce je jich ve Skotské vysočině, např. jezero Loch Ness a jezero Loch Lommond. Další velká skupina ledovcových jezer protáhlého tvaru je v oblasti Lake Discrict (jez. Windermere) i v horách Walesu. Značný nadbytek vláhy je také příčinou rozšíření baţin, rašelinišť a vřesovišť nejen v horách, ale i niţších územích (KRÁL, V. 1999, 63). 13

14 Obr. 2. Slide 5 - správné odpovědi Podnebí (slide 6) Britské ostrovy se nacházejí v oblasti mírného podnebného pásu na západním okraji kontinentu, pro nějţ je typické rychlé střídání a rychlá výměna vzduchových hmot a tlakových útvarů. Pro mírné pásmo je také charakteristické střídání čtyř ročních období. V zimě sněţí jen na horách a v létě zde nejsou tak velká horka jako ve Středomoří. Zmírňující vliv na podnebí má okolní oceán. Silné a časté větry také způsobuje oceán. Sráţek je po celý rok dostatek, proto je zdejší příroda stále zelená. Skotské hory patří mezi nejdeštivější místa Evropy (JEŘÁBEK, M., VILÍMEK, V. 2008, 36). Zdejší podnebí charakterizuje vysoká vlhkost a oblačnost, mírné zimy a poměrně chladná léta. Velkou proměnlivost britského počasí zapříčiňují putující cyklony a anticyklony. Klima Britských ostrovů lze tedy klasifikovat podle W. Köppena jako mírně teplé deštné podnebí mírného pásma, které ve Skotské vysočině přechází v klima drsnější - mírně studené deštné a sněžné podnebí a mírně studené vlhké podnebí se studenou zimou. Co se týká průměrných teplot, po celý rok převládají nad Britskými ostrovy vzdušné proudy mořského původu, a proto jsou teploty vzduchu ovlivněny teplotou vody v okolních mořích. Průměrná lednová teplota je 4,5 C (Skotsko) aţ 5-7 C (jih a jihozápad Velké Británie a Irska). Nejchladnější měsíc bývá často únor. Průměrné červencové teploty se pohybují mezi 13 C na severu aţ 17 C na jihu (KRÁL, V. 1999, 58-61). Británie je často lidmi povaţována za deštivou zemi, kde je vhodné mít stále u sebe deštník. Sráţky přinášejí vzdušné proudy přicházející od západu a zřetelný rozdíl v rozloţení sráţek mezi západními a východními částmi ostrovů je zdůrazněn hornatostí západu a existencí sráţkového stínu na východě a jihovýchodě. Nejvíce deštivou oblastí je Skotsko, dále také západní pobřeţí Irska, centrální Wales, severozápad Anglie a malá místa na Cornwalském poloostrově. Východní a jihovýchodní část leţí ve sráţkovém stínu. Ve Skotsku jsou sráţky ovlivněny přítomností horských soustav od severu Kalendonské hory, Grampiany a Jihoskotská vysočina, ve Walesu Kambrické pohoří. Nejvyšší průměrné roční sráţky vykazuje Lake District (6 530 mm). Irsku se v této oblasti ţádné významné orografické celky nenacházejí. Britské ostrovy mají podnebí s nejvýraznějšími oceánickými vlivy v Evropě. (KRÁL, V. 1999, 60). 14

15 Ekonomika (slide 7 9) Přestoţe Británie je zemí s dlouhou historií, není nutné se v hodině zeměpisu zabývat celými jejími dějinami. Británie patří mezi nejstarší průmyslové země světa. Britský stát se díky své geografické poloze a dalším vlivům stal od 16. století přední námořní mocností. Vybudování silné námořní flotily umoţnilo Britům podnikat výpravy do celého světa. V průběhu 18. a 19. století se stala nejsilnější světovou koloniální mocností. Britové postupně zakládali systematicky důleţité ostrovní kolonie v Atlantiku (Bermudy, Bahamy, Jamajka atd.), také v Indickém oceánu (Maledivy, Seychely atd.) a v Pacifiku (Singapur, Hongkong, Nový Zéland atd.) Postupně k nim přibyly také kolonie na pevninách všech kontinentů. Přestoţe v roce 1776 ztratila USA, obsadila Británie také Kanadu, Britský Honduras (dnes Belize), Indii, která zahrnovala téměř celou jiţní Asii, široký pruh Afriky od Egypta po dnešní Jihoafrickou republiku, také Austrálii atd. Příjmy z rozsáhlé koloniální říše, zrušení feudalismu a liberalizace politiky i hospodářství vedly k tomu, ţe Británie se stala místem vniku průmyslové revoluce (BAAR, V. 2002, 16). Vlivem národně osvobozeneckých hnutí ve 20. století se obrovské britské impérium rozpadlo, přesto i dnes patří Británie podle absolutní výši hrubého národního produktu na 4. místo mezi vyspělými zeměmi USA, Japonskem, Německem a Francií (METCALFE, L. 2009). Počátky zpracovatelského průmyslu v 18. století byly spjaty s textilní výrobou v manufakturách, zaloţenou na domácích i na dováţených surovinách. Některá označení látek jsou pojmy i u nás: tvíd, manšestr, shetlandská vlna. Vlnařství se rozvíjelo díky rozvinutému chovu ovcí. Bavlnářství se soustředilo v Manchesteru a skotském Glasgow. Severní Irsko je proslavené výrobou lnu (JEŘÁBEK, M., VILÍMEK, V. 2008, 36). Rozvoj britského průmyslu byl podmíněn zásobami a těţbou černého uhlí. K nejstarším průmyslovým oblastem patří Birmingham, Liverpool, Manchester, Leeds, Newcastle a Glasgow. Vedle těţby uhlí a rud, se v těchto centrech rozvinul také strojírenský, textilní, sklářský a hutnický průmysl. V přístavních městech byla významná také stavba lodí. Anglie bývá často povaţována za kolébku průmyslové revoluce. Ta znamenala přechod od řemeslné a manufakturní výrobě k výrobě v továrnách. V Anglii začíná revoluce zhruba v 60. letech 18. století a vrcholí v 30. letech 19. století. Klíčovou roli sehrály různé vynálezy, zejména pak pracovní parní stroje, které představovaly základní články klasické tovární výroby. V důsledku průmyslové revoluce se rozvíjelo nejen strojírenství ale i chemie, myšlenky obchodu a doprava. Ikonou této revoluce se stala ţelezniční doprava. V důsledku všech těchto změn se v Anglii zdvojnásobil počet obyvatel. Vznikala řada průmyslových oblastí, lidé se stěhovali z venkova do měst. V nových průmyslových oblastech vyrostla velká města, byla v blízkosti zdrojů hlavních surovin ţeleza, uhlí a také vody. Města však byla často špinavá, přelidněná, zdejší vzduch a voda byly znečištěn. Hlavními centry byla města Manchester, Liverpool, Birmingham, Glasgow (HLAVÁČEK, P. 2000, 20). Rostowův model stádií růstu (slide 10) Walt Whitman Rostow (1971, pův. vydání 1956) zevšeobecnil ekonomickou historii Británie a dalších zemí do posloupnosti pěti stádií. Ty podle něj představují univerzální model, jímţ mohou projít všechny společnosti: 1. Tradiční společnost, charakterizovaná primitivními technologiemi, iracionalitou a chováním podmíněným zvyky a tradicemi. 15

16 2. Předpoklady ekonomického růstu (preconditions for take-off) jsou vytvořeny zpravidla vnějšími stimuly a zahrnují formování nových hospodářských elit, budování infrastruktury a centralizaci moci státu. 3. Ekonomický růst (take-off) je klíčovým stádiem vývoje, "velkým předělem v ţivotě moderních společností". Je to období trvající 10 aţ 30 let, během něhoţ hospodářství, zejména zpracovatelský průmysl, dosahují rychlého růstu. 4. Cesta ke zralosti (drive to maturity) je charakterizována diverzifikací hospodářské struktury, stabilizací růstu většiny hospodářských sektorů a poklesem dovozu zboţí. 5. Věk vysoké masové spotřeby (age of high mass consumption) je konečným stádiem vývojem (CARR, M. 1997, 28). Po druhé světové válce však byla loţiska surovin téměř vyčerpána, takţe nemohla uspokojit velkou poptávku britského strojírenství. Británie se tedy stala závislou na dovozu ropy ze Středního Východu. V polovině 60. let 20. stol. byla v Severním moři objevena nová loţiska ropy a zemního plynu a Británie se stala soběstačnou zemí, nyní i část vytěţených surovin vyváţí. Přechod od vyuţívání uhlí jako hlavního zdroje energie zapříčinil úpadek ve starých průmyslových odvětvích. Mnoho lidí se proto odstěhovalo do oblastí na jihu a jihovýchodě země. Mění se struktura průmyslu i celé hospodářství. Stále více se prosazují moderní průmyslová odvětví elektrotechnický a technický průmysl, letecký průmysl a chemický a petrochemický průmysl. Za nejvyspělejší region je povaţována jiţní Anglie s Londýnem s polovinou průmyslové produkce státu. Vedoucími odvětvími jsou, vedle jiţ zmiňované petrochemie, dopravní strojírenství (Austin, Jaguar, Rolls-Royce) a elektronika. Dalšími důleţitými centry jsou města: Londýn, Portsmouth, Southampton, Plymouth a Bristol. Důleţitou roli v britském hospodářství hrají sluţby. Pro rozvoj sluţeb má Británie vynikající předpoklady vysokou úroveň vzdělanosti, výhodnou geografickou polohu a těsné vztahy s bývalými koloniemi. Ve sluţbách dnes pracuje 80 % ekonomicky činných obyvatel (Europe: United Kingdom 2010). Zemědělství, přestoţe je velmi produktivní, nestačí pokrýt potřeby obyvatelstva. Británie patří mezi největší dovozce potravin na světě. Půdy jsou převáţně chudé, chladná a oblačná léta neumoţňují rozsáhlou zemědělskou výrobu. Zemědělství se podílí na celkové ekonomice Británie 1,2 %. V zemědělství pracuje pouze 1,4 % ekonomicky činných obyvatel, coţ je nejméně ze zemí EU. Převaţuje ţivočišná výroba (chov skotu na mléko, prasat, drůbeţe). Rostlinná výroba se uskutečňuje podél východního pobřeţí, na jihu se pěstuje pšenice, ječmen a zelenina, na severu oves (Europe: United Kingdom 2010) (slide 11). Historické oblasti Británie (slide 12 15) Spojené království tvoří čtyři země: Anglie, Skotsko, Wales a Severní Irsko. Správní města těchto zemí jsou: Londýn, Edinburgh, Cardiff a Belfast. Jazyky, kterými mluvili místní obyvatelé, téměř úplně nahradila angličtina. Tyto země v minulosti netvořily společný stát, byly sjednoceny aţ na začátku 19. století. Anglické království a Skotské království existovala jako dva oddělené nezávislé státy se svými vlastními panovníky a politickým uspořádáním jiţ od 9. století. Velšské kníţectví se dostalo pod nadvládu anglických králů roku Roku 1707 se Anglie (včetně Walesu) a Skotsko, jeţ byly od roku 1603 spojeny personální unií, sjednotily do politické unie ve formě jednotného Království Velké Británie. V dnešní době si tyto země udrţují jistý stupeň samostatnosti: vlastní administrativu, ministry zahraničí i kulturní specifika. 16

17 Obr. 3. Slide 12 správné odpovědi Anglie Ekonomicky nejvyspělejší je jiţní část Anglie. Připadá na ni čtvrtina státního území a ţijí v ní dvě pětiny obyvatelstva státu, realizuje se v ní však polovina průmyslové a dvě třetiny zemědělské výroby státu. Hlavní průmyslovou oblastí je londýnská konurbace. Londýn je největším městem státu a hlavním městem, rozkládá se na březích Temţe asi km od ústí. V jiţní Anglii hraje také významnou roli zemědělství, pro něţ jsou tu velmi příznivé podmínky. Pěstuje se pšenice, ječmen, cukrovka a chmel. Na jiţním pobřeţí se nacházejí další významná města přístavy: Portsmouth, Southampton, Plymouth. Největší je Bristol se 400 tis. obyvateli. Střední Anglie, Midland, je nejstarší průmyslovou oblastí Británie, kolébkou průmyslové revoluce. Této oblasti se také říká Black country. Dříve dominující těţba uhlí a hutnictví, ustoupily strojírenství výroba automobilů a letadel. Významná města jsou Birmingham (1 mil. obyvatel), Leicester, Liverpool (460 tis. obyvatel), Manchester (430 tis. obyvatel). Severní Anglie není příliš hospodářsky významná. Nejdůleţitější město je Newcastle (The UK's 200 largest cities 2010). Skotsko Skotsko zahrnuje třetinu území státu, ale je velmi řídce osídlené. Hospodářství má ke svému rozvoji mnohem méně příznivé podmínky neţ Anglie převáţnou část povrchu vyplňují hory. Nacházejí se zde loţiska uhlí a dříve i ţelezné rudy. Také těţba ropy a zemního plynu v přilehlém šelfu Severního moře napomáhá rozvoji této oblasti. Kulturním střediskem je Edinburgh (450 tis. obyvatel) leţící na východě na pobřeţí zálivu Firth of Forth. Největší město je však přístav Glasgow (616 tis. obyvatel) v ústí řeky Clyde (The UK's 200 largest cities 2010). Wales Wales lze rozdělit na dvě části: zemědělský sever a průmyslový jih, kde se při pobřeţí soustřeďuje většina obyvatel. Wales je centrem výroby oceli. Největším průmyslovým střediskem je Cardiff, starý uhelný přístav na pobřeţí Bristolského zálivu. Druhé největší je město Newport v ústí řeky Severn (NETOPIL, R., BIČÍK, I., BRINKE, J. 1988, ). 17

18 Severní Irsko Severní Irsko Ulster, je nejmenší území, nejméně zalidněné i nejslaběji hospodářsky rozvinuté. Pěstují se zde brambory a len. Poměrně významná je stavba lodí a textilní průmysl. Hlavní centrum je město Belfast. Rozdíly v sociální úrovni mezi hlavními sloţkami obyvatelstva, domácími Iry katolíky, a přistěhovalými Angličany a Skoty protestanty, vyústily v dlouhotrvající konflikt, který se britská vláda snaţí řešit (NETOPIL, R., BIČÍK, I., BRINKE, J. 1988, 161). Obr. 4. Slide 15 správné odpovědi Obyvatelstvo (slide 16) Počtem 60 milionů obyvatel se Británie řadí na třetí místo mezi zeměmi Evropské unie. Asi 80 % obyvatelstva jsou Angličané. Původní keltské kmeny byly vytlačeny do Irska a Skotska. Je důleţité připomenout, ţe v Británii ţije řada přistěhovalců, zejména ze zemí britského Commonwealthu, jako například Indie, Pákistán, Bangladéš, Hongkong, Afrika, Karibské oblasti. Commonwealth znamená: volné společenství Spojeného království a nezávislých zemí, které pojí společná minulost bývalých kolonií a jediný formální závazek, ţe uznávají britského panovníka za hlavu a symbol Společenství. Nejhustěji osídlená ze všech zemí je Anglie, Wales, Severní Irsko a nejméně Skotsko. Průměrná hustota osídlení Británie je 247 ob/km 2 (JEŘÁBEK, M., VILÍMEK, V. 2008, 36). Národní parky (slide 16) V Británii je 15 národních parků. Deset je jich v Anglii: The Broads, Dartmoor, Exmoor, the Lake District, the New Forest, Northumberland, the North York Moors, the Peak District, the Yorkshire Dales a the South Downs. Dva parky jsou ve Skotsku Cairngorms and Loch Lomond a the Trossachs. Tři chráněné oblasti se nachází ve Walesu: the Brecon Beacons, Pembrokeshire Coast and Snowdonia. Jedním z nejznámějších parků je Lake Discrict. Tato jezerní oblast na severozápadě Anglie patří mezi neoblíbenější rekreační oblasti Británie. V této kopcovité krajině se nachází asi 60 jezer. Tato oblast je plná rozlehlých močálů a rašelinišť, hlubokých, tmavých jezer a hustých lesů. Před nedávnem zde byly nalezeny skalní rytiny, dokazující prehistorické osídlení (Where are the National Parks in the UK 2010). 18

19 Irsko (slide 17) Irská republika zabírá 5/6 ostrova Irsko (zbytek zabírá Severní Irsko, součást Británie). V minulosti patřil celý ostrov Británii, ale v roce 1921 získala větší část ostrova statut dominia a zůstala součástí britského Společenství. V roce 1937 bylo vyhlášeno nezávislé Irsko. Hlavní příčinou rozdělení ostrova na dvě části je náboţenství, ale i rozdílná ţivotní úroveň. Obyvatelstvo Irské republiky vyznává převáţně katolické náboţenství, zatímco v Severním Irsku jsou převáţně protestanti, jsou to původně přistěhovalci z Anglie (po té co ostrov dobyli Angličané). Asi jen 5 % obyvatel pouţívá v běţném hovoru irský jazyk, ten je ovšem součástí maturity. Ve srovnání s ostatními státy EU nemá Irsko výhodné podmínky pro hospodářství je zde nedostatek surovin, nevýhodná je i jeho okrajová poloha. Irsko je silně dotovaným členem EU. Země je níţinatá. V zemědělství dominuje pastevectví (70 % povrchu pokrývají pastviny). Je zde významný rybolov. Hlavními vývozními produkty jsou maso, mléčné výrobky a ţivý dobytek, ale i počítače a chladící technika apod. Pro irské hospodářství je důleţitý turismus; zejména lidé ze Severní Ameriky, kde ţije více Irů a jejich potomků neţ v Irsku. Důvodem masové migrace Irů byla chudoba země a zejména velká neúroda brambor a hladomor v polovině 19. století (HLAVÁČEK, P. 2000, 20). Hlavní město Irské republiky je Dublin Baile Átha Cliath. Další významné město je Cork. Tab. 1. Slide 18 vybrané charakteristiky Británie a Irska, 2009 (Europe: United Kingdom 2010) Charakteristiky Británie Irsko Rozloha (tis. km 2 ) Pořadí ve světě podle rozlohy Obyvatelstvo (mil. osob) 61 4 Pořadí ve světě podle počtu obyvatel Podíl městského obyvatelstva v % Naděje na doţití při narození ţeny (let) 81,6 81 Naděje na doţití při narození muţi (let) 76,5 75,6 Kojenecká úmrtnost ( ) 5 5 Typ vlády Konstituční monarchie Republika, parlamentní demokracie Londýn (slide 19 21) Hlavním městem Spojeného království Velké Británie a Severního Irska je Londýn, který leţí na jihovýchodě země při ústí řeky Temţe. Město je nejdůleţitějším ekonomickým střediskem země. Také společně s New Yorkem a Tokiem patří mezi nejdůleţitější metropole na světě. Nejznámějšími londýnskými památkami jsou: Westminster Abbey, London Eye, Houses of Parliament, Tower Bridge, Big Ben, the Tower of London, Trafalgar Square, Piccadilly Circus atd. Buckinghamský palác je oficiálním londýnským sídlem britského panovníka. Vládnoucí královnou je nyní Alţběta II. Před Buckinghamským palácem se nachází památník významné panovnice Viktorie. 19

20 3.2. Pracovní list 1. Podle mapy v atlase popište povrch Severního Irska a Skotska. Severní Irsko:... Skotsko: Zaznačte do mapy oblasti s nejvyššími úhrny sráţek. Zdůvodněte rozdíly mezi sráţkovými úhrny na Britských ostrovech.. 3. Označte krouţkem, které státy byly někdy koloniemi Británie. Kanada, Brazílie, Mexiko, Indie, Japonsko, Egypt, Jihoafrická republika, Tunis 4. Jaké odvětví hraje nyní jednu z hlavních rolí v britském průmyslu? a) hutnictví b) petrochemie c) stavebnictví d) textilní 5. Zaškrtněte správnou odpověď: V Británii pracuje v zemědělství asi a) 9 % b) 2 % c) 14 % obyvatel. 6. Napište názvy zemí, ze kterých se skládá Británie. Napište také jejich hlavní města a zakreslete je do mapy ve cvičení 8. Země Hlavní město 7. Do mapy ve cvičení 8 zaznačte oblast Black country. Vysvětlete jak tato část Anglie získala svoji přezdívku. 20

21 8. Zaznačte do slepé mapy: 9. Vytvořte správné dvojice: A Krajina močálů a jezer na SZ Anglie 1 Irsko A B Sídlo britského panovníka v Londýně 2 Lake Discrict B C Hradba v severní Anglii z dob Římanů 3 Ulster C D Náměstí Picadilly Circus 4 Dublin D E Severní Irsko 5 Londýn E F Staré a slavné univerzitní město 6 Firth of Forth F G Baile Átha Cliath 7 Cambridge G H Edinburgh 8 Buckinghamský palác H I Shannon 9 Hadriánův val I 10. Najděte v osmisměrce 10 britských 11. Za domácí úkol si pomocí knih, internetu, měst časopisů a jiných informačních zdrojů G L A E I N N V S B E L O R W R P I C O R L O T P L Y vyhledejte stručné informace (lokace, rozloha, důvod ochrany) o některém z následujících národních parků nacházejících se v Británii: Dartmoor, Loch Lomond nebo Snowdonia. S I D F H P K S M G L E A M T O I O O B E S T A A R U W U L T A N N B T E D I N B U R G H 21

22 3.3. Rozvíjení kompetencí Téma Učivo Vazba na RVP G rozvíjení klíčových kompetencí Britské ostrovy reliéf vodstvo podnebí ekonomika historické oblasti Británie obyvatelstvo národní parky Irsko Londýn Kompetence k učení: ţák propojuje získané poznatky se znalostmi z dalších předmětů (dějepis, angličtina), a vytváří si tak ucelenější představy o vztazích mezi přírodním a společenským prostředím v Evropě ţák je veden k samostatné práci s odbornou literaturou a s internetem, kdy vyhledává, třídí a zpracovává zeměpisné informace ţák je veden k samostatné práci s odbornou literaturou a internetem Kompetence komunikativní ţák efektivně vyuţívá dostupné prostředky komunikace, verbální i neverbální, včetně symbolických a grafických vyjádření geografických informací ţák efektivně vyuţívá moderní informační technologie při vypracování úkolů Očekávané výstupy podle vzdělávacího oboru geografie v RVP G Vazby na průřezová témata Kompetence sociální a personální aktivně spolupracuje s ostatními ţáky na zadaných úkolech Ţák: popíše přírodní poměry a přírodní zdroje ostrovní Británie posoudí hospodářský a politický význam této oblasti jak v historii, tak i v současné době a porovná je s ostatními evropskými státy lokalizuje historické území Británie a objasní jejich specifika a srovná jejich hospodářskou vyspělost vyhledá a popíše národní parky Británie srovná hospodářskou vyspělost Británie a Irska určí hlavní sídelní a hospodářská centra, oblasti cestovního ruchu Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech Multikulturní výchova 22

23 4. EVROPSKÁ UNIE 4.1. Metodický návod Evropa se vyznačuje velkou politickou roztříštěností, existuje zde velké mnoţství státních útvarů. Avšak Evropa se snaţí tuto nejednotnost překonat postupnou ekonomickou integrací (sdruţováním). Hlavním ekonomickým jádrem tohoto kontinentu jsou státy západní Evropy s vyspělou ekonomikou, vysokou ţivotní úrovní a s úspěchy v ekonomické i politické integraci. Z celosvětového hlediska však patří k evropskému centru i státy východní a střední Evropy (slide 2). Vznik a rozšíření EU (slide 3 7) Zásadní geopolitické změny v Evropě nastaly po 2. světové válce. Velmi silně se začaly projevovat myšlenky na rozpuštění systému národních států v rámci federalizované Evropy. Tuto myšlenku podporovaly také USA, které fungují na stejném principu a které v něm viděly určitou záruku před další expanzí komunistické velmoci Sovětského svazu. SSSR (Svaz sovětských socialistických republik) získal kontrolu nad řadou zemí ve střední a jihovýchodní Evropě. Na jejich západní hranici vybudoval téměř nepropustnou politickou, ekonomickou, vojenskou a také kulturní bariéru označovanou ţelezná opona. Tyto státy na nátlak vedení Sovětského svazu odmítly americkou pomoc Marshallův plán na rekonstrukci poválečných ekonomik (BAAR, V. 2002, 9-10). Tento program byl vyhlášený v roce 1947 tehdejším ministrem zahraničí USA Georgem C. Marshallem. Do roku 1952 obdrţelo 18 západoevropských zemí (např. Británie, Francie, Německo, Rakousko, Belgie, Lucembursko, Dánsko, Švédsko, Švýcarsko atd.) přibliţně 14 mld. US dolarů jako úvěry, nenávratné příspěvky, věcnou a potravinovou výpomoc (Marshallův plán 2010). Jako protiklad státy izolované od západní Evropy ţeleznou oponou vytvořily seskupení Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP). Rada vzájemné hospodářské pomoci vznikla v lednu 1949 v Moskvě, která byla jejím trvalým sídlem. Členy RVHP byly Bulharsko, Československo, Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Albánie (do roku 1961), Německá demokratická republika a Sovětský svaz, který zastával vedoucí postavení díky své politické moci i hospodářskému potenciálu. V roce 1962 se stalo členem i Mongolsko, v roce 1972 Kuba a roku 1978 Vietnam. Od roku 1964 spolupracovala s RVHP i Jugoslávie. Hlavním posláním RVHP bylo spojit síly SSSR a jeho satelitů proti ekonomické síle Západu a stát se soběstačným prostorem. Jiţ roku 1949 byla schválena v Sofii usnesení, která přísně zakazovala a kontrolovala zahraniční obchod členů RVHP se státy západní Evropy. RVHP koordinovala vzájemný obchod členských zemí a hospodářskou pomoc (TOMEK, P. 2010). Všechny státy tohoto společenství výrazně zaostaly za ostatní Evropou v technologické úrovni a konkurenceschopnosti produkce. V západní části Evropy, kde byl Marshallův plán přijat, významně pomohl v poválečné obnově západoevropských ekonomik. Americká pomoc přinesla rozhodující ekonomický náskok důleţitý pro vývoj tohoto regionu. V 50. letech začíná hospodářské a politické sjednocování evropských států. Prvotním záměrem Evropské unie bylo ukončit časté a krvavé války mezi sousedy, jeţ vyvrcholily druhou světovou válkou. 23

24 Obr. 5. Slide 4 správné odpovědi Zárodkem ekonomické integrace bylo Evropské sdruţení uhlí a oceli (tzv. Montánní unie). Dne 9. května 1950, bylo vydáno prohlášení francouzské vlády, jeţ se označuje podle tehdejšího francouzského ministra zahraničí jako Schumanova deklarace. Cílem bylo vytvořit organizaci, která by koordinovala a dohlíţela na uhelný a ocelářský průmysl. Prvními zeměmi zúčastněnými v tomto projektu měly být Francie a Německo jako dva státy, jejichţ často nedobré vztahy byly po celá staletí nebezpečím pro stabilitu celého kontinentu. Tato výzva byla kladně přijata a 18. dubna 1951 byla šesti evropskými státy (Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí a Spolková republika Německo) podepsána tzv. Paříţská smlouva o zaloţení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO). Smlouva vešla v platnost o rok později. Hlavními cíli ESUO bylo přispívat k ekonomickému rozvoji, růstu zaměstnanosti a ţivotní úrovně členských států a racionalizaci výroby, a to skrze společný trh, na němţ by neplatila ţádná diskriminační omezení jednotlivých států. A také kontrola zejména německých průmyslových odvětví (Dějiny evropské integrace 2000). Británie tehdy vstup do ESUO odmítla, protoţe nechtěla akceptovat široké pravomoci nových nadstátních orgánů. Takto se začaly formovat dva proudy integrace. Jeden měl za cíl vytvoření společného trhu. Došlo k vytvoření Evropského hospodářského společenství (EEC European Economic Community, česky EHS) a to v roce Zákládajícími členy byla opět stejná šestice států: Francie, Itálie, Německo, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko. Tyto státy se zúčastnily práce rovněţ v integračních seskupeních Evropské společenství pro atomovou energii (EUROATOM). Smlouva o této organizaci byla podepsána společně se smlouvou o EHS v Římě 25. března Jmenované státy se podílely také na vzniku jiţ zmiňovaného Evropského společenství uhlí a oceli. Spojením těchto dvou organizací (EHS a EUROATOM) s Evropským hospodářským společenstvím vznikla integrační organizace Evropské společenství (EC European Community, česky ES) v roce Druhý proud iniciovala Británie, která se snaţila o zformování zóny pro svobodný bezcelní obchod. Výsledkem bylo zaloţení Evropského sdruţení volného obchodu (EFTA European Free Trade Association, česky ESVO). Členy tohoto sdruţení byly státy: Británie, Irsko, skandinávské státy a alpské země a později i Portugalsko (BAAR, V. 2002, 10-11). 24

25 Počátkem 60. let 20. století nové politické vedení Británie změnilo postoje a začalo se zajímat o připojení k EHS. Historická rivalita Británie a Francie se opět projevila, kdyţ Francie dvakrát vetovala přijetí Británie. Teprve v roce 1973 se Evropské společenství rozšířilo na evropskou devítku novými členskými státy se staly vedle Británie také Irsko a Dánsko, ekonomicky silně vázané na britskou ekonomiku. V té době uţ v ES platil tzv. lucemburský kompromis, který umoţňuje uplatňovat právo veto v důleţitých otázkách. Tento zákon měl význam zejména pro menší státy, které se tak mohly bránit přehlasování největšími státy. V roce 1981 se desátým členem stalo Řecko, jehoţ ekonomická situace byla velmi špatná a země měla za sebou několik let vojenské diktatury. V roce 1986 bylo společenství doplněno o Portugalsko a Španělsko. Počet členů se rozrostl na 12 a dvanáct hvězd na modrém podkladu se trvale stalo symbolem evropské integrace. Další významný impulz pro posílení integrace přišel s rozpadem Sovětského Svazu a celého komunistického bloku. Sjednocením Německa (připojením NDR k SRN) se hranice integrace posunuly přes strhlou ţeleznou oponu na východ. Po sloţitých jednáních byla přijata Smlouva o Evropské unii, která vstoupila v platnost roku 1993 a obecně je známa jako Maastrichtská smlouva. Smlouva znamenala vyšší stupeň integrace a změnil se i název Evropská unie (EU European Union). Maastrichtská smlouva se uţ nehlásí k federalizaci Evropy, ale stanovuje si za cíl v plném rozsahu uchovávat bohatství společenství a rozvíjet je a posilovat ochranu práv a zájmů občanů svých členských států zavedením občanství Evropské unie. Ale také se zavazuje respektovat národní identitu členských států. Zánikem bipolární Evropy se v podstatě ztratila neutralita některých států jako Rakousko, Švédsko a Finsko. Členy EU se tato trojice stala v roce 1996 a vznikla tak evropská patnáctka (BAAR, V. 2002, 11). Dne 1. května 2004 byly přijaty do EU další země střední Evropy, Pobaltí a dva ostrovní státy ve Středozemním moři. Seřazeno podle počtu obyvatel to byly Polsko, Česko, Maďarsko, Slovensko, Litva, Lotyšsko, Slovinsko, Estonsko, Kypr (řecká část) a Malta. Vyrovnání struktury a pozvednutí hospodářství těchto zemí a dalších adeptů vstupu do EU však představuje dlouhodobý sloţitý proces vyţadující i sjednocení právních norem a intenzivní výchovu obyvatel k evropanství a respektování cílů EU. V roce 2007 se členy EU staly Bulharsko a Rumunsko. Nyní jsou kandidátskými zeměmi Chorvatsko, Bývalá jugoslávská republika Makedonie, Turecko (Desetiletí dalšího rozšiřování 2010). Obr. 6. Slide 7 proces rozšiřování EU (zdroj: Desetiletí dalšího rozšiřování 2010) 25

26 Obyvatelstvo (slide 8) Obyvatelstvo EU je rozmístěno velmi nepravidelně. Řídké osídlení mají Alpy, vnitrozemí Pyrenejského poloostrova, Irsko, Karpatský oblouk a Řecko. Nejhustěji zalidněné oblasti jsou: Benelux, Pádská níţina, údolí Rýna, centrální Anglie, Londýnská pánev, Paříţská pánev, dolní povodí Labe a Horní Slezsko. Jsou to jádrové oblasti Evropy, velmi významné, hlavní centra rozvoje terciéru a různých odvětví průmyslu. Obyvatelstvo EU se nachází v období po ukončení demografické revoluce. V některých státech je minimální přirozený přírůstek. V řadě zemí je stabilní počet obyvatel udrţován vysokým počtem přistěhovalců z Asie (Turecko, Indie, Pákistán), z Afriky a východní Evropy. Země EU patří k nejvíce urbanizovaným oblastem světa. Ve městech ţije 74 % obyvatel a lidí na venkově stále ubývá. Venkovské oblasti se vylidňují a narůstá jejich rekreační funkce (BIČÍK, I., HLAVÁČEK, P. 2000, 18). Ekonomika (slide 9) Industrializace zemí EU byla v minulosti závislá zejména na zásobách uhlí. Tradiční průmyslová oblast zahrnovala pás táhnoucí se od střední Anglie přes Benelux a severní Francii do Porúří. Tato oblast je od 90. let 20. stol. nazývána modrý banán. Jedná se nesouvislý koridor urbanizace hlavní evropský jádrový prostor, který tvoří jednu ze světově největších koncentrací obyvatelstva, finančních prostředků a průmyslu. Dlouhodobá orientace na tepelné elektrárny způsobila závaţné ekologické problémy, jako znečistění ovzduší. Nicméně surovinová základna Evropy se neustále zmenšuje, přestoţe ještě v 19. století byla soběstačná, dnes uţ je většina bohatých loţisek vyčerpána. Uhlí nahradila atomová energie, ropa a zemní plyn. To způsobilo, ţe státy se začaly orientovat na nová odvětví průmyslu jako např. elektronika a přesné strojírenství. Některé suroviny se stále ještě těţí v poměrně velkém měřítku: ropa (Británie), zemní plyn (Británie, Nizozemí), ţelezná ruda (Francie, Španělsko, Švédsko), uhlí (Německo, Británie) a bauxit (Řecko, Francie). Zemědělství představuje stále základní hospodářskou formu vyuţití půdy. V zemích EU převaţuje vysoce intenzivní zemědělská výroba rodinných farem. Zemědělství je velmi silně dotované odvětví, odčerpává z rozpočtu EU přes 40 % všech dotací. V zaměstnanosti obyvatelstva se stále výrazněji prosazuje podíl terciárního odvětví a klesá podíl sekundární a primární sféry. Zvyšuje se ţivotní úroveň, vzdělanost, mobilita a imigrace obyvatel. Trvale klesá podíl mladých lidí a populace EU roste jen zvolna a stárne (BIČÍK, I., HLAVÁČEK, P. 2000, 18). Evropská unie má samostatný rozpočet, sloţený z vlastních příjmů a výdajů. Například v roce 2006 dosáhly příjmy 112 mld., z toho 2/3 byly odvedeny z hrubého domácího produktu jednotlivých zemí. Výdaje směřovaly především na podporu zemědělství (42 %) a na regionální politiku (37 %). Z rozdílů ve vyspělosti mezi zeměmi vyplývá jejich zapojení do společného hospodaření. Do společné pokladny nejvíce přispívá Německo (přes 7 mld. ), relativně (měřeno podílem HDP) Nizozemsko (0,44 % v roce 2004). Z příjemců nejvíce dostávají Španělsko a Řecko. Česko se také řadí mezi příjemce, dosaţené hodnoty však nejsou vysoké (JEŘÁBEK, M., VILÍMEK, V. 2008, 23). Euro (slide 10) Dne se euro stalo jednotnou měnou pro více neţ 300 milionů obyvatel Evropy. V prvních třech letech tuto měnu nejprve nebylo vidět, pouţívala se pouze v účetnictví, například při elektronických platbách. Hotovostní euro bylo zavedeno aţ 26

27 1. ledna Bankovky a mince národních měn, jako např. belgický frank, italská lira nebo německá marka, nahradilo euro vţdy v pevně stanovém kurzu. Dnes jsou eurobankovky a mince zákonným platidlem v 16 z 27 členských států Evropské unie, včetně zahraničních departmentů, území a ostrovů, které jsou součástí některého státu eurozóny nebo jsou s ním spojeny. Jako celek tvoří tyto státy eurozónu. Euro však pouţívají i malé státy, Monako, San Marino a Vatikán, a to na základě formální dohody s Evropským společenstvím, a dále Andorra, Černá Hora a Kosovo, které ale formální dohodu neuzavřely. Státy EU, které přijaly euro jsou Belgie, Německo, Irsko, Řecko, Španělsko, Francie, Itálie, Kypr, Lucembursko, Malta, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko. Státy EU, které měnu nepřijaly nejsou členy eurozóny, jsou Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Švédsko a Spojené království. Série eurobankovek sestává ze sedmi různých nominálních hodnot (denominací): 5, 10, 20, 50, 100, 200 a 500. Tyto bankovky jsou zákonným platidlem v celé eurozóně. Na bankovkách jsou zobrazeny architektonické slohy z různých období evropských dějin. Série euromincí se skládá z osmi různých nominálních hodnot: 1 cent, 2 centy, 5, 10, 20 a 50 centů, 1 a 2. Euromince mají společnou stranu a národní stranu. Podle národní strany lze určit, ve které zemi byla mince vydána. Nemá to však vliv na pouţití mincí v jiné zemi (Používání eura 2010). ČR a euro Pro zavedení eura v České republice byla v roce 2008 spuštěna nová internetová stránka Ministerstva financí ČR s informacemi o euru, která má za cíl oslovit svým obsahem širokou i odbornou veřejnost: Jelikoţ Česká republika se 1. května 2004 stala členem Evropské unie, zavázala se tak rovněţ k přijetí jednotné evropské měny. Termín, ke kterému bude Česká republika usilovat o přijetí eura, určí vláda. Členství v eurozóně je podmíněno splněním ekonomických a právních podmínek známých téţ jako maastrichtská kritéria. Tato konvergenční kritéria lze rozdělit na rozpočtová a měnová. Rozpočtová kritéria stanoví maximální výši schodku státního rozpočtu a veřejného dluhu v poměru k HDP, měnová kritéria se týkají velikosti inflace, výše úrokových sazeb a stability měnového kurzu. Nezbytnou podmínkou je udrţitelnost těchto kritérií, nikoli pouze jejich jednorázové splnění. Zavedení eura je proces s mnoha aspekty. Na jedné straně přináší řadu výhod, jako například jednodušší cestování nebo vyšší makroekonomická stabilita. Je zde i několik nevýhod, a to především v podobě ztráty samostatné měnové politiky. Pro zavedení eura je nutná důkladná příprava obyvatel na změny, které tento krok přinese (Euro a Česká republika 2010). Cíle EU (slide 11) Evropská unie je postavena na třech pilířích : 1. pilíř: Podporovat ekonomický a sociální pokrok, který je vyváţený a udrţitelný, zejména vytvořením prostoru bez vnitřních hranic, posilováním ekonomické a sociální soudrţnosti a zavedením hospodářské a měnové unie. 2. pilíř: Prosazovat svou identitu na mezinárodní scéně, zejména prováděním společné zahraniční a bezpečností politiky, která by časem mohla vést ke společné obraně. 3. pilíř: Rozvíjet úzkou spolupráci v oblasti justice a vnitřních věcí posilování společného právního systému (BAAR, V. 2002, 11). 27

28 Cílem EU je společné vyuţití přírodních, lidských a finančních zdrojů a ochrana společného trhu. Vytvoření společného trhu podpořilo výrobu ve velkých sériích a umoţnilo územní specializace výroby: kaţdá oblast mohla rozvíjet to, pro co má nejlepší předpoklady. Tato opatření umoţňují niţší ceny zboţí, vyšší mzdy, a tedy i vyšší ţivotní úroveň obyvatel. Přestoţe byly odstraněny celní bariéry a zavedena společná měnová jednotka (euro), Evropská unie je stále regionem nezávislých zemí s různými národními měnami, s odlišnou finanční a daňovou politikou a rozdílnou ţivotní úrovní. Méně rozvinutým členským zemích je poskytována pomoc ze společných fondů. Evropská unie vynakládá obrovské úsilí na vyrovnání sociálních a regionálních rozdílů. Periferní oblasti mohou dostávat velké dotace, které jsou obvykle poskytovány zejména na infrastrukturu a zemědělství (BIČÍK, I., HLAVÁČEK, P. 2000, 16). Instituce EU (slide 12 18) Ekonomická integrace různorodých států je velmi sloţitý mechanismus, který vyţaduje i výkonnou administrativu. Evropská unie má celou řadu dalších úřadů. Podle Baara (2003, 13) je nárůst byrokratického aparátu povaţován za jeden z negativní prvků integrace. Časem se všechny administrativní instituce vyvíjí, například se mění počet členů. Nejčerstvější informace poskytuje server Evropské unie Nejdůleţitější orgány EU jsou: Evropský parlament Současný parlament má 736 členů ze všech 27 členských zemí EU. Evropský parlament má tři pracoviště: Brusel (Belgie), Lucemburk a Štrasburk (Francie). Zasedání všech členů Parlamentu jsou známá jako plenární zasedání. Evropský parlament je volen občany Evropské unie, aby zastupoval jejich zájmy. Jeho počátky sahají do padesátých let 20. století a do období vzniku zakládajících smluv a od roku 1979 jsou jeho členové voleni přímo občany, které zastupují. Volby se konají kaţdých pět let a právo volit a kandidovat má kaţdý občan EU bez ohledu na to, v které části EU ţije. Poslední volby se konaly v červnu Parlament má tři hlavní úlohy: schvaluje právní předpisy, vykonává demokratický dohled nad ostatními orgány EU, spolu s Radou má pravomoc rozhodovat o rozpočtu. Rada EU (Rada ministrů) Rada je hlavní rozhodovací institucí Evropské unie. Sídlí v Bruselu. Rada zastupuje členské státy a jejich schůzek se účastní jeden ministr z kaţdé vnitrostátní vlády EU. Předsednictví rotuje kaţdých šest měsíců (Tab. 3.). Státy mají v Radě různý počet hlasů, podle počtu obyvatel, ale systém je vytvořen tak, aby velké země nemohly rozhodování ovlivnit ve svůj prospěch (Tab. 2.). Vţdy záleţí na předmětu schůzky, který ministr se zúčastní jednání. Pokud Rada projednává otázky ţivotního prostředí, tak se schůzky zúčastní kaţdý ministr ţivotního prostředí ze všech členských států. Tato schůze je pak nazvána Rada ministrů ţivotního prostředí. Rada má šest hlavních povinností: 1. Schvalovat evropské právní předpisy v mnohých politických oblastech společně s Evropským parlamentem. 2. Řídit hlavní směry hospodářské politiky členských států. 3. Uzavírat mezinárodní smlouvy mezi EU a dalšími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi. 28

29 4. Schvalovat rozpočet EU společně s Evropským parlamentem. 5. Rozvíjet společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. 6. Koordinovat spolupráci vnitrostátních soudů a policejních sloţek v trestních věcech. Tab. 2. Počet hlasů jednotlivých států EU v Radě ministrů Evropské unie Členské státy Počet hlasů (stát) Francie, Itálie, Německo a Spojené království 29 Polsko a Španělsko 27 Rumunsko 14 Nizozemsko 13 Belgie, Česká republika, Maďarsko, Portugalsko a Řecko 12 Rakousko, Bulharsko a Švédsko 10 Dánsko, Finsko, Irsko, Litva a Slovensko 7 Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Lucembursko a Slovinsko 4 Malta 3 Celkem 345 Tab. 3. Pořadí pro výkon předsednictví Rady Evropské unie Stát Období Rok Česká republika leden - červen 2009 Švédsko červenec - prosinec 2009 Španělsko leden - červen 2010 Belgie červenec - prosinec 2010 Maďarsko leden - červen 2011 Polsko červenec - prosinec 2011 Evropská rada Je nejvyšší orgán EU, ale nemá legislativní pravomoci. Poskytuje Unii podněty pro rozvoj a definuje obecnou politiku EU. Prezidenti a/nebo předsedové vlád členských států se schází s předsedou Evropské komise jako Evropská rada aţ čtyřikrát do roka. Evropská komise Je to výkonný orgán EU s 27 členy, z kaţdého členského státu jeden. Hlavním sídlem je Brusel. Hlavní úkoly komise jsou: navrhovat nové předpisy; být orgán výkonné moci; stráţit smlouvy, na kterých EU stojí a zastupovat EU na mezinárodní scéně. Dnešním předsedou Evropské komise je José Manuel Barroso z Portugalska. Evropský soudní dvůr Skládá se z 27 nezávislých soudců, z kaţdé země jeden. Zabezpečuje jednotný výklad legislativy EU, proti němuţ není odvolání. Brání tak moţné různorodosti zákonů v jednotlivých státech. Účetní dvůr Kontroluje vyuţívání prostředků EU. Má právo pořádat audit na osoby a organizace vyuţívající tyto prostředky. 29

30 Evropská centrální banka Zabývá se fungováním eura. Zajišťuje stabilitu cen, kontroluje mnoţství peněz v oběhu, určuje úrokové sazby. Prezident je Jean-Claude Trichet. Hospodářský a sociální výbor Zastupuje zaměstnavatele, odbory, zemědělce, spotřebitele atd. Má poradní funkci při tvorbě nových předpisů EU. Regionální výbor Zastupuje města a regiony. Má poradní funkci při tvorbě nových předpisů EU. Podporuje zapojování místní správy do řešení záleţitostí EU (Orgány a instituce Evropské unie 2010). Obr. 7. Slide 18 správné odpovědi Lisabonská smlouva (slide 19) Lisabonská smlouva vstoupila v platnost dne 1. prosince 2009 poté, co byla ratifikována všemi členskými zeměmi. Podle serveru Europa.eu Evropská unie bude díky této smlouvě: lépe fungovat, protoţe zavádí jednodušší postupy a také stálou funkci předsedy Evropské rady; demokratičtější, protoţe posiluje úlohu Evropského parlamentu a parlamentu členských států; transparentnější, ujasňuje, kdo za co odpovídá, umoţňuje veřejnosti snadnější přístup k dokumentům; vystupovat jednotněji, zavádí funkci vysokého představitele pro společnou zahraniční politiku; a bude bezpečnější, dává nové moţnosti jak bojovat proti změnám klimatu, terorismu, jak zabezpečit dodávky energie atd. Nicméně Lisabonská smlouva měla mnoho odpůrců a kritiků, kteří například vyjadřovali obavu z toho, ţe by členské státy mohly být přehlasovány ve více oblastech, ţe EU získá nové pravomoce na úkor členských států, a také ţe Lisabonská smlouva otvírá cestu k vojenskému rozměru EU (BŘICHÁČEK, T. 2008). Schengenský prostor (slide 20) V rámci schengenského prostoru nejsou na společných státních hranicích vykonávány hraniční kontroly a hranice lze tedy překračovat kdykoli a na jakémkoli místě. Absenci hraničních kontrol na vnitřních hranicích kompenzuje rozsáhlá spolupráce a vysoké schengenské standardy, které stanovují pravidla v mnoha oblastech, sahajících od 30

31 policejní a justiční spolupráce přes vízové a konzulární záleţitosti aţ po ochranu osobních údajů. Z hlediska bezpečnostního mají všechna tato opatření znemoţnit zneuţívání svobody pohybu ke kriminálním aktivitám. Od 12. prosince 2008 tvoří Schengen souvislé území 25 států, a to: 22 členských států EU Belgie, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Itálie, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemí, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko,Slovensko, Slovinsko, Španělsko a Švédsko. A dále také tři nečlenské země EU Island, Norsko a Švýcarsko. S výjimkou Británie, Irska, Kypru, Rumunska a Bulharska jsou do schengenské spolupráce zapojeny všechny členské státy EU, ke kterým navíc patří rovněţ Norsko, Island a Švýcarsko. Západní část evropského kontinentu je tedy moţné projet bez jediného zastavení od jiţního cípu Španělska aţ k severnímu pobřeţí Estonska. Dne 12. prosince 2008 se součástí Schengenu stal nový stát, který není členským státem EU: Švýcarsko (MACHOTKOVÁ, Š. 2010). Obr. 8. Slide 21 správné odpovědi 31

32 4.2. Pracovní list 1. Nakreslete vlajku Evropské unie. Kolik je na ní hvězd? 2. V následujících přesmyčkách poznejte 6 zákládajících států Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO). EITÁLI LIEBEG OZENIMÍZ NAEFRCI CEKMĚNO SCOLBUUSKRME 3. Ve kterém roce vešla v platnost Maastrichtská smlouva?. 4. Evropské společenství uhlí a oceli + Evropské hospodářského společenství + Evropské společenství pro atomovou energii se v roce 1967 spojily, aby vytvořily jedno společenství. Jak se jmenovalo?.. 5. Poznejte státy, které se připojily k Evropské unii v době, kdy jiţ byly členy Lucembursko, Nizozemí, Belgie, Spolková republika Německo, Francie, Itálie, Británie, Irsko, Dánsko a Řecko. Ve kterém roce to bylo? 6. Najděte v osmisměrce 10 evropských států, které se staly členy Evropské unie 1. května S L O V E N S K O L O K S R I O Č K O K S N O T S E S V S L Á V K A S R I R O R W E V K A N O P I K K T O Ď S N O K S N I F A K Y P R A T L A M O K S Š Y T O L I 7. Vybarvěte evropské státy, které nejsou součástí Evropské unie. 32

33 7. Kam se investuje většina rozpočtu Evropské unie? a) stavebnictví b) zemědělství c) těţba uhlí d) dopravní strojírenství 8. Nakreslete znak eura: 9. Vysvětlete pojem eurozóna: 10. Z následující seznamu rozřaďte státy podle toho, zda-li pouţívají euro nebo ne. Francie, Rakousko, Řecko, Chorvatsko, Německo, Portugalsko, Turecko, Polsko, Švýcarsko, Španělsko, Finsko, Dánsko, Británie, Irsko, Belgie, Slovensko, Slovinsko, Maďarsko, Litva. Platí eurem Neplatí eurem 11. Který rok se připojily k Evropské unii státy vykreslené na mapě světleji? Co je to za státy? a) státy: rok: b) státy: rok: 12. Vytvořte správné dvojice: A Volen občany EU, aby zastupoval jejich zájmy. 1 Ev. komise A B Státy mají různý počet hlasů, podle počtu obyvatel. 2 Ev. centr. banka B C Nejvyšší orgán EU, ale bez legislativních pravomocí. 3 Ev. parlament C D Výkonný orgán EU s 27 členy, z kaţdého státu jeden. 4 Ev. soudní dvůr D E Zabezpečuje jednotný výklad legislativy EU. 5 Ev. rada E F Zabývá se fungováním eura. Zajišťuje stabilitu cen. 6 Rada EU F 13. Uveďte alespoň 6 států, které jsou součástí schengenského prostoru :... 33

34 4.3. Rozvíjení kompetencí Téma Učivo Vazba na RVP G rozvíjení klíčových kompetencí Evropská unie vznik a rozšíření EU obyvatelstvo ekonomika euro cíle EU instituce EU Lisabonská smlouva Schengenský prostor Kompetence k učení: ţák vyuţívá různé strategie učení k získaní nových poznatků ţák pracuje s atlasem, kartogramy a dalšími kartografickými produkty ţák propojuje znalosti s dalších vzdělávacích oblastí, ţáci si vytváří ucelenější představu o Evropě jako celku Kompetence komunikativní ţák efektivně vyuţívá dostupné prostředky komunikace, verbální i neverbální, včetně symbolických a grafických vyjádření geografických informací ţák efektivně vyuţívá moderní informační technologie při vypracování úkolů Kompetence sociální a personální ţák aktivně spolupracuje s ostatními ţáky na zadaných úkolech Kompetence občanské ţák chápe své povinnosti jako občana Evropské unie Očekávané výstupy podle vzdělávacího oboru geografie v RVP G Vazby na průřezová témata Ţák: objasní základy integračního procesu v Evropě, určí a vyhledá v mapách státy Evropské unie a státy, které se o vstup do Evropské unie ucházejí rozlišuje funkce jednotlivých orgánů EU a vyjmenuje některé jejich úkoly pojmenuje a objasní důleţité dokumenty Evropské unie zhodnotí charakteristiky Evropské unie vzhledem k některým dalším státům světa objasní pojem Eurozóna a jmenuje země, které do ní patří Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech Multikulturní výchova 34

35 5. VODSTVO EVROPY 5.1. Metodický návod V této hodině budou ţáci seznámeni s nejdůleţitějšími evropskými řekami a poté se bude výklad zabývat odtokovými reţimy, jezery a ledovci nacházejícími se v Evropě. Pozornost je také věnována vyuţití vodních zdrojů. Řeky Protoţe největší část Evropy se nachází ve sféře neustálého působení vzdušných hmot, pohybujících se na pevninu z oceánů a moří, které přináší dostatek sráţek, vyniká hustou a stálou říční sítí. Bohaté rozčlenění pevniny a prostoupení vyvrásněnými a vyzdviţenými horskými skupinami nebylo příznivé pro vytvoření velkých říčních systémů. Netopil (1989, 24-25) uvádí, ţe povodí o rozloze větší neţ km 2 mají v Evropě jen Volha, Dunaj a Rýn a km 2 jen Visla, Tisa, Labe, Odra, Loira a Sáva. Podle průměrné vodnosti má v Evropě pouze Dunaj nad m 3 /s a s průtokem nad m 3 /s jen Rýn, Sáva, Rhôna a Pád. Co se týká plošného rozdělení průměrného odtoku, odpovídá vcelku rozloţení sráţek, ovlivňovanému i typem reliéfu. Největší odtok je v západní části pevniny na návětrných svazích horských pásem a vyvýšenin a nejniţší hodnoty má odtok ve východních částech poloostrovů jiţní Evropy, v kotlinách a níţinách, kde spadne nejméně sráţek a je zde velký výpar. Západní a jihozápadní Evropa (slide 2) Za nejvýznamnější řeky západní a jihozápadní Evropy jsou označovány Ebro, Garonna, Guadalquivir, Loira, Pád, Rýn, Rhôna, Tejo, Temţe a Seina. Do Severního moře se vlévá Temţe i Rýn, Seina do Lamanšského průlivu, Garonna a Loira do Biskajského zálivu (Atlantský oceán), Tejo a Guadalquivir do Atlantského oceánu, Ebro a Rhôna (Lví záliv) do Středozemního moře a Pád do Jaderského moře. Západní Evropa s ostrovy Velké Británie a Irska je polohou blízká Atlantskému oceánu i Středozemnímu moři, od nichţ pronikají na pevninu vzdušné hmoty mořského původu, které téměř vţdy přinášejí velké mnoţství vláhy. Sráţky zde padají převáţně v podobě dešťů. V hojném mnoţství spadnou zvláště v horách na svazích obrácených k západu. V chladném půlroce spadne větší mnoţství sráţek neţ v teplém. V zimě sněhové sráţky padají na horách, ale sněhová pokrývka netrvá dlouho. Při oblevách, doprovázených často vydatnými dešti, sníh rychle roztává a poněvadţ je půda po zimě nasycena a výpar je nízký, dochází v tomto roční období (leden, únor) ke zvýšení vodnosti řek. Řeky na území Velké Británie a Irska nezamrzají, jsou propojeny kanály a slouţí jako dopravní tepny. Na Pyrenejském poloostrově spadne v období od listopadu do března nejvíce sráţek. Větší mnoţství sráţek v létě spadne jen ve vyšších polohách. V této oblasti převládá horský reliéf s vysoko poloţenými tabulemi a náhorními plošinami. Blízkost vysokých mladých horských pásem u pobřeţí nedovolila vzniku větších říčních systémů. Hory v blízkosti pobřeţí jsou i překáţkou účinnějšímu pronikání vlivu oceánického klimatu do nitra pevniny, a to zvláště na jaře a v letním období. Řeky se zde vyuţívají k zavlaţování, nejsou příliš vhodné k dopravě, přestoţe nezamrzají. Na pyrenejských tocích byla vybudována také řada velkých vodních děl s vodními elektrárnami. (NETOPIL, R. 1972, 69-87). 35

36 Obr. 9. Slide 2 správné odpovědi Severní Evropa (slide 3) Na Skandinávském poloostrově je říční síť velmi hustá a jezernatost a zabahnění velmi vysoké, coţ mu dodává svéráznosti. Vodní objekty zaujímají průměrně % území, přičemţ asi 8 % připadá na jezera a řeky a stejné mnoţství na baţiny. Ledovce zaujímají pouze asi 0,6 %. Jezera jsou v úzkých protáhlých kotlinách, do nichţ vtékají řeky. Zvláštností Skandinávského poloostrova jsou ledovce, zaujímají celkem plochu 5000 km 2, čímţ předčí ledovce v Alpách. Nejrozsáhlejší je ledovec Jostedalsbreen 1675 km 2. Řečiště Daugavy vyniká velkou křivolakostí a četnými peřejemi a proudy, které znemoţňují průběţnou pravidelnou dopravu. Dnes má tato řeka velký význam jako zdroj elektrické energie. Řeka Němen není příliš vhodná pro výrobu vodní energie, je však splavná a průplavy ji spojují s Vislou a Dněprem (NETOPIL, R. 1972, 77-82). Významnými řekami v severní Evropě jsou Dalälven, Gotä älv, Umeälven, Luleälven, Kemijoki, Daugava (Záp. Dvina), Němen. Průlivy Skagerrak, Kattegat oddělují Skandinávský poloostrov od kontinentální Evropy. Do Botnického zálivu Baltského moře ústí Dalälven, Umeälven, Luleälven a Kemijoki. Gotä älv se vléva do Kattegatu, Daugava do Riţského zálivu a Němen do Baltského moře. Obr. 10. Slide 3 správné odpovědi 36

37 Střední, východní Evropa a Itálie (slide 4) V povodí řek střední Evropy spadnou všechny sráţky v zimním období převáţně v podobě sněhu. Charakteristikou reţimu řek střední Evropy je to, ţe vyjma nejvyšší horských oblastí se povodně mohou dostavit v kterémkoliv měsíci v roce. Jarní povodně jsou největší a nejčastější. Nejniţší průtoky se dostavují na konci léta a na začátku podzimu (srpen-září). V zimě řeky sice zamrzají, avšak souvislý zámrz trvá průměrně jen krátkou dobu, neboť při oblevách se led láme a odchází (NETOPIL, R. 1972, 54-56). Řeky Apeninského poloostrova jsou většinou jen krátké. Největší z nich je Tibera dlouhá 405 km. Nicméně průtoky těchto řek jsou velmi vysoké a prudké. Pád má pro severní Itálii značný národohospodářský význam. Jeho vody zavlaţují sýpku země Pádskou níţinu. Na této řece je vystavena řada vodních elektráren. Pád je také významná dopravní tepna. Nicméně povodně, které bývají někdy způsobeny rychlým táním sněhu v Alpách a prudkými dešti, mohou mít katastrofální následky, jako např. povodeň v roce V jiţní části poloostrova řeky v létě zcela vysýchají (NETOPIL, R. 1972, 87, 94-95). Největší mnoţství vody odvádí z východní oblasti svým říčním systémem Volha do Kaspického jezera. Svojí délkou (L=3 690 km), plochou povodí (P= km 2) a vodnatostí (u Volgogradu Q=8 000 m³/s) je největší řekou Evropy. Volha je splavná na délku 3550km a více neţ 70 jejích poboček je částečně splavných. Celková délka vodních cest v jejím povodí dosahuje přes km. V této oblasti jsou nejniţší průtoky v letním období, kdy stoupá význam podzemních vod. Také v zimě jsou průtoky velmi nízké, protoţe jsou pokryty vrstvou ledu, lámajícího se a odcházející aţ na jaře (NETOPIL, R. 1972, 39-40). Významnými toky v této oblasti jsou Severní Dvina, Volha, Don, Dněpr, Dněstr, Dunaj, Labe s Vltavou, Odra, Visla, Bug, Tibera a Pád. Důleţitými jednotkami jsou také Azovské moře, do kterého se vlévá Don; Černé moře, do kterého ústí Dunaj, Dněpr a Dněstr; Egejské moře; Jaderské moře s řekou Pád, Jónské moře a Ligurské moře. Severní Dvina vtéká do Bílého moře, Odra a Visla do Baltského moře, Labe do Severního moře, Bug je pravostranný přítok Visly a Volha ústí do Kaspického moře. Obr. 11. Slide 4 správné odpovědi 37

38 Dunaj (slide 5) Dunaj protéká státy: Německo, Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko, Srbsko, Rumunsko, Bulharsko, Moldavsko a Ukrajina. Čtyři státy mají přístup jen k jednomu břehu řeky Chorvatsko, Moldavsko, Bulharsko a Ukrajina. Dunaj často tvoří zároveň státní hranice. Dunaj (německy Donau, maďarsky Duna, srbsky a bulharsky Dunav, rumunsky Dunarea) je druhá největší řeka Evropy jak délkou (L=2857 km), tak i plochou povodí (P= km 2 ) a vodností (u ústí Q=6 500 m³/s). Jméno pochází z latinského Danuvius, kdy danu znamená dravý, bystrý a vius voda. Dunaj pramení na východních svazích Černého lesa (Schwarzwald) dvěma zdrojnicemi Breg a Brigach, které se stékají ve výšce 678 m n. m. u Donaueschingen. Pravé přítoky přispívají 66 % k jeho průměrné vodnosti, ačkoli jejich povodí se podílí jen 44 %. Z celkového počtu 120 přítoků je splavných 34, Dunaj sám je splavný od města Ulm v Německu. Na horním toku je Dunaj pod vlivem vodního reţimu alpských přítoků: Iller, Lech, Isar, Inn, Enns. Za šířky asi 300m ve Vídni se řečiště rozšiřuje u soutoku s Tisou na aţ m. Přítoky Dráva, Tisa a Sáva zvětšují průtok Dunaje na více neţ dvojnásobek. Povodně se na Dunaji mohou vyskytovat kdykoliv v roce. Nejčastější a největší jsou jarní povodně. Největší vodní elektrárna na řece je vybudována v soutěsce Ţelezná vrata na hranicích Rumunska a Srbska. Další velká elektrárna (Gabčíkovo) vznikla na Slovensku. Také v Rakousku bylo vybudováno několik vodních elektráren (NETOPIL, R., BIČÍK, I., BRINKE, J. 1988, 29-31). Balkánský poloostrov (slide 6) Řeky Balkánského poloostrova ústící do Jaderského a Egejského moře jsou krátkými a prudkými horskými toky. Mnoho řek Balkánského poloostrova jsou přítoky Dunaje. Marica, Struma a Axios ústí do Egejského moře. Větší řeky Struma a Marica, pramenící v Bulharsku, se od řeckých řek liší, neboť na jejich odtoku se podílí voda z jarních bohatých sráţek a z tajícího sněhu vysokých hor Pirinu, Rodop a Staré Planiny, takţe maximum odtoku mají na jaře a počátkem léta a také prosinci a lednu, vyvolané pozdními podzimními sráţkami a tajícím sněhem (NETOPIL, R. 1972, 87-88). Obr. 12. Slide 6 správné odpovědi 38

39 Odtokové poměry (slide 7 8) Odrazem vlivu podnebí ve fyzicky zeměpisném obrazu krajiny je vodní puls řek. Dnešní podnebí v různých podnebných oblastech rozdílně upravuje mnoţství vody v řekách během roku a řídí i délku zámrzu jejich vody i vysýchání v suchých obdobích. Odtokový reţim, téţ reţim odtoku, vyjadřuje změny ve vodnosti toků během roku. Graficky jej znázorňuje hydrogram, tedy křivka vyjadřující změny průtoku v čase. Odtokový reţim závisí na působení mnoha činitelů uplatňujících se v celém povodí a ovlivňujících jak odtok z plochy, tak i odtok přímo v korytě. Odtokové poměry toku jsou v těsné závislosti na podnebí a na zdroji vodnosti řeky (dešťové sráţky, tající sníh, podpovrchová voda, tající ledovec). Vodní tok proto můţe na své délce (popř. ve svém povodí) vystřídat i několik typů odtokových reţimů. Plošné rozloţení průměrného odtoku v Evropě odpovídá víceméně rozloţení sráţek, navíc se připojuje i vliv reliéfu. Největší odtok vykazují západní části Evropy na návětrných svazích hor a vyvýšenin, zatímco nejmenší východní části poloostrovů jiţní Evropy a kotliny a níţiny, kde spadne nejmenší mnoţství sráţek a je velký výpar. Co se týče napájení řek, tak se projevuje zákonitost šířkové zonality. Ve směru od severu k jihu se zmenšuje podíl vody z ledovců a sněhu a zvětšuje se podíl dešťové vody. V horách však s přibývající výškou povodí roste podíl vody ze sněhu (v jiţní Evropě je i dokonce lokálně rozhodujícím zdrojem napájení řek); zákonitost vertikální stupňovitosti je nejvýrazněji patrná na alpských řekách (KUNSKÝ, J. a kol. 1968, 18-19) Odtokové reţimy řek 1) Seinský typ západoevropský typ: mají řeky ovlivněné oceánským podnebím na západních částech pevnin mírného pásu. Tyto řeky se vyznačují pravidelnými průtoky (díky oceánskému klimatu), případné povodně připadají na zimní měsíce, kdy jsou řeky nejvodnější. Naopak nejméně vodné jsou řeky během léta. Příkladem jsou Temţe, Severn, Seina, Loira, Garonne, Rýn (od Vezery po ústí). 2) Oderský typ: řeky tohoto pásu mají maximální průtok na jaře v době tání sněhu a minimální průtok v létě. Nachází se v oblastech středohor mírného pásma s přechodným oceánským a kontinentálním podnebím. Povodně se mohou vyskytnout v kterémkoli měsíci v roce, ale nejčastější jsou na jaře po tání sněhu v horách nebo v létě z dešťů. Příkladem jsou přítoky Dunaje z Moravy a Slovenska, Tisa, Mosela, Vezera, Vltava, Labe, Odra, Visla. 3) Středomořský typ (fiumarový): mají řeky s periodickým odtokem v období sráţek. Tyto řeky jsou nejvodnější během zimního období, kdy odtéká aţ 55 % celoročního mnoţství vody (po vydatných deštích se mohou vytvořit povodně). Nejmenší průtoky se vyskytují během léta, kdy mnohé řeky vysychají, avšak letní lijáky mohou způsobit lokální povodně. Příkladem je Tibera, Tajo, Guadalquir. 4) Východoevropský typ volžský: tyto řeky se nacházejí v kontinentálním klimatu (dlouhá zima, málo sráţek). Tání sněhu pozdě na jaře s rychlým průběhem. Řeky s výrazným maximálním průtokem v dubnu. Zdroj vodnosti je převáţně ve sněhu. Příkladem je Volha, Don, Ural, Dněstr a Dněpr. 5) Vysokohorský typ: mají řeky s velkým průtokem sněhového ledovcového původu pozdě na jaře a v létě. Minimum mají v zimě. Ve vysokých pohořích s velkým úhrnem sráţek. Příklady alpské řeky: Dunaj, horní Rýn (po Bodamské jezero) a Pád. 6) Jezerní typ: mají řeky protékající jezery. Průtok nad jezerem má velké výkyvy, pod jezerem vyrovnaný odtok. Příkladem je střední tok Rýna (po Vezeru). 7) Smíšený typ odtoku znamená, ţe vodní reţim největších evropských řek se mění od pramenů k ústím vlivem přítoků, jejichţ povodí se rozkládá v odlišných přírodních 39

40 oblastech. Např. horní tok určité řeky vykazuje ledovcový reţim (nejvodnější měsíc srpen a nejméně vodný leden) a jak řeka na svém toku přijímá řeky oceánského typu, dochází k vyrovnávání průtoku. Patří sem např. Dunaj, Rýn, Rhôna či Pád (HERBER, V. 2006). Obr. 13. Slide 8 správné odpovědi (upraveno podle SOBOTOVÁ, M., SOBOTA, K. 1996, 10.B) Voda jako zdroj energie (slide 9) Horské řeky, jeţ mají velký spád jsou vyuţívány k výrobě elektrické energie ve vodních elektrárnách (hydroelektrárnách). Hydroelektrárny jsou typické pro Norsko nebo pro alpské státy (např. Rakousko). Mezi státy produkující nejvíce energie ve vodních elektrárnách patří Norsko, Švédsko, Francie, Turecko (Renewable energy: hydro 2007). Vodní doprava (slide 10) Vodní toky však mohou být vyuţity i jinak. Splavné řeky jako například Rýn, Dunaj a Volha slouţí lodní dopravě. Mezi řekami v níţinách jsou vybudovány umělé vodní kanály průplavy. Jeden z nejvýznamnějších propojuje Labe s Rýnem, další Rýn s Dunajem. Baltské moře je spojeno umělými vodními cestami přes Ladoţské a Oněţské jezero s Bílým mořem (Rusko). Nizozemsko je zemí, která je téměř celá protkána vodními kanály. Dá se po nich dopravovat malými loděmi po celé zemi, stejně jako u nás po silnicích autem (JEŘÁBEK, M., VILÍMEK, V. 2008, 10-11). V současné lodní dopravě, která vychází z tradiční skladby přepravovaného zboţí, stále vede přeprava velkých kusových nákladů. Pro přepravu velkých, zvláště těţkých a dlouhých kusů je lodní doprava jedinou moţností, jak rychle a snadno překonat velké vzdálenosti bez omezení. Lodní doprava je schopna sníţit koncové ceny takových výrobků, jako jsou lokomotivy, turbíny a transformátory, obilná sila nebo elektrárenské kotle právě sníţením přepravních nákladů. Druhou komoditou, jejíţ doprava je tradičně svěřována lodní dopravě, jsou suché (sypké) náklady. Především se jedná o štěrkopísky, kámen, základní chemikálie, hnojiva, rudy a uhlí (Skladba přepravovaného zboží 2008). Jedním z charakteristických rysů vodní dopravy je nízká energetická náročnost - mnoţství energie potřebné pro pohyb na vodě je ve srovnání s jinými druhy dopravy poměrně nízké. Nicméně velkou nevýhodu je nízká rychlost. Díky vodní dopravě se dají 40

41 přepravovat velké objemy zboţí díky vztlakové síle vody - vodní doprava je proto vhodná pro přepravu hromadných substrátů. Je však omezena vstupními náklady na vybavení a zařízení, tj. na zřízení přístavů apod. jsou vysoké, drahá je i výstavba vnitrozemských kanálů a úprava vodních toků na vodní cesty (kanalizace, ) provozovatel vydělá tím více, čím více podniká dálkových přeprav. Další výhoda je, ţe v případě námořní dopravy a v případě velkých vodních toků, které není potřeba kanalizovat, jsou náklady na výstavbu dopravní cesty nízké. Avšak infrastruktura vodní dopravy je charakteristická velkou inflexibilitou (setrvačností) jinými slovy lze říci, ţe vodní doprava je vázána pouze do existujících tahů. Změnit stávající konfiguraci tras je velmi drahé. V případě vnitrozemské vodní dopravy se lze setkat také s řadou dalších překáţek, např. hloubka a šířka řek, musí se tedy upravovat (stupně plavební komory, výtahy, kanalizace vodního toku, ), totéţ platí i pro uměle postavené vodní cesty (kanály) problém se projevuje zejména v případě starších vodních cest budovaných v minulých stoletích. Další problém je velká závislost vodní dopravy na sezónních výkyvech vodního stavu a na zimním zámrzu. V některých případech také řeky tečou z hlediska vedení obchodních tras nevhodným směrem (např. většina řek v Rusku teče do Severního ledového oceánu), coţ vede k nutnosti výstavby nákladných kanálů (ŠLAMPA, O. 1967, 61-65). Obr. 14. Slide 10 správné odpovědi Jezera (slide 11 12) Na území Evropy je sice velký počet jezer, jsou však rozloţena velmi nerovnoměrně a početně převládají jezera malá. V severní Evropě jsou jezera ledovcového původu seskupena velmi hustě a krajiny s vysokou jezernatostí jsou tam pojmenovány jako jezerní plošiny: Meklenburská, Pomořanská, Mazurská, Finská aj. Ve Finsku dosahuje jezernatost 8 % rozlohy státu, na menších územích aţ 35 %. Podobně je tomu i částech Středoevropské níţiny. Plošně nejrozlehlejší a nejhlubší jezera jsou území Baltského štítu v pánvích tektonického původu přemodelovaných ledovci. Největší jsou ve Švédsku Vänern, Vättern, ve Finsku Saimaa. Jezera ve Finsku mají velmi rozčleněnou pobřeţní linii a protáhlý tvar. Značná část skandinávských jezer je průtočných. Na krátkých zdejších řekách, které jsou prudké, byly postaveny jiţ zmiňované hydroelektrárny, v nichţ se vyrábí přes 90 % 41

42 elektřiny skandinávských států. Největší jezera v Evropě jsou Ladoţské a sousední Oněţské. Ve Středoevropské níţině vznikly jezerní pánve. Jezera jsou plošně málo rozlehlá, mělká a lemovaná často širokým pruhem zabahněné roviny. Největší jsou jako Śniardwy v Mazurské, Miedwie v Pomořanské a Müritz v Meklenburské jezerní plošiny. Větší počet jezer je i ve vysokohorských oblastech, v pleistocénu zaledněných. Největší a nejpočetnější jezera jsou v Alpách. Plošně nejrozsáhlejší jsou Ţenevské a Bodamské a menší jezera jsou Neuchâtelské a Curyšské. Typické jezerní oblasti jsou na území Velké Británie a Irska (ledovcové), největší jsou jezera Lough Neagh, Loch Lomond a Loch Ness. Ve vyšších a nejvyšších pásmech Karpat, Alp, Pyrenejí, ale Rily a Pirinu, Dinárských hor a Pindosu jsou karová jezera. V Evropě se ojediněle vyskytují i jezera tektonického původu: Blatenské (Balaton), Prespanské a Ochridské aj. Četná jsou i pobřeţní jezera vzniklá uzavřením zálivu (Landes ve Francii, pobřeţí Baltského moře, Nizozemí aj.). Jezera sopečného původu jsou na území Evropy vzácná. Vyskytují se hlavně v Itálii např. Trasimenské a Bolsenské. Krasová jezera jsou nejčetnější v Dinárských horách Balkánského poloostrova jako např. Plitvická jezera v Chorvatsku (NETOPIL, R. 1989, 34-35). Maar nebo explozivní kráter je sopečná forma kráteru s nízkým reliéfem. Většinou bývají zalité vodou a tak tvoří menší jezera. Velký výskyt maarů je v Německu v regionu Eifel. Uměle vodní nádrţe se postupně staly důleţitým prvkem krajiny a v suchých oblastech, např. Pyrenejský poloostrov, slouţí k zavlaţování. Často jsou to zásobárny pitné vody, nebo jsou na nich vybudovány jiţ zmiňované hydroelektrárny (v Alpách). Jsou také oblíbenými centry turistů. Rybníky vznikaly jiţ od středověku, například Třeboňsko (JEŘÁBEK, M., VILÍMEK, V. 2008, 11). Obr. 15. Slide 12 správné odpovědi Ledovce (slide 13) Trvale leţící sníh a ledovce nalezneme jen v nejvyšších horách, jako jsou Alpy, Pyreneje či Skandinávské pohoří. Ale na severu Evropy, kde je podstatně chladnější podnebí, klesá sněţná čára téměř k mořské hladině. Sněţná čára je hranice vymezující oblasti s celoroční sněhovou pokrývkou. K Evropě bývají zařazeny také některé ostrovy v Severním ledovém oceánu. Na nich se rozprostírají největší evropské ledovce, např. na Špicberkách (JEŘÁBEK, M., VILÍMEK, V. 2008, 10-11). Nejznámější ledovce v Evropě jsou Vatnajökull na Islandu, Jostedalsbreen v Norsku a Aletschský ledovec ve Švýcarsku. 42