Vývoj individuální imunitní reaktivity kojence a batolete, možnosti jejího ovlivnění výživou Prof. RNDr. Jan Krejsek, CSc.

Transkript

1 Vývoj individuální imunitní reaktivity kojence a batolete, možnosti jejího ovlivnění výživou Prof. RNDr. Jan Krejsek, CSc. Před ještě několika málo léty o imunitě nebylo žádné povědomí ani mezi odborníky, mezi lékaři, lékárníky, kdežto nyní se o imunitě baví už i veřejnost. To je opravdu dobře a já jsem velmi rád, že mohu prostřednictvím přednášení na takovýchto fórech přenášet informace o imunitě na vás, kteří potom můžete tyto informace předávat dál. O imunitě v současné době mluví opravdu každý, imunita je velmi užitečná a to především z pohledu zdraví. My si tady tedy budeme povídat o vývoji imunity v průběhu času, v různých fázích života. Dynamika imunity v dětství co ji určuje? Většina se ještě pořád zánětu bojí. A je na nás, kteří se tím trošku zabýváme, abychom uklidňovali všechny, kteří se bojí slova zánět, protože zánět je zcela fyziologická reakce těla na jakékoliv podněty, které pro nás znamenají ohrožení, nebezpečí. Zánět v sobě nese ochranné prvky, ale vždycky zahrnuje také složku poškození, a naštěstí ve většině případů je zánět dobře regulován, a převáží pozitiva nad těmi negativními věcmi. Takže určitě není správné, aby byl zánět automaticky považován za něco špatného, zánět je užitečná záležitost, která má vést k udržení homeostázy. Součástí zánětu je imunitní odpověď. Je velmi podstatnou součástí, ne však jedinou. V tomto ohledu si musíme připomenout, že jakákoliv imunitní reakce nese v sobě určitá rizika a zátěž a tělo je spouští jenom tehdy, když to skutečně potřebuje. 1

2 Při každé imunitní reakci totiž spotřebováváme naše zdroje, energetické, živiny apod. A při každé imunitní odpovědi dochází k menšímu nebo většímu poškození našich vlastních struktur. Jestliže je všechno dobře regulováno, imunitní odpověď je fyziologická, jsou nastaveny správné regulační homeostatické mechanismy, tak potom převáží pozitivní prvky obrany a hovoříme o fyziologické odpovědi. Často se však setkáváme s nemocnými, u kterých selže regulace imunitní odpovědi a na konci je nějaký prvek poškození, poškozující zánět, který musí lékař diagnostikovat a léčit. Imunitní reaktivita každého člověka je zcela individuální. Tento obrázek je velice důležitý a mohli bychom si tady o něm povídat až do konce našeho stanoveného času. Ten výstup je jasný a zřetelný každý člověk je unikátní také z pohledu toho, jak funguje jeho imunita. A je unikátní tím, že má určité genetické dispozice, které jsou nám dány od našich předků. S genetickou dispozicí nic moc sami nenaděláme, a je také zásadně ovlivňovaná epigenetickými faktory. To je důležitý termín k zapamatování. Ukazuje se, že celá řada faktorů běžného života právě ovlivňuje naši genetickou informaci v podobě těch epigenetických prvků a můžeme si tím vysvětlit celou řadu proměnných okolností, které ovlivní každého člověka, aby nakonec se z něj stalo to konkrétní individuum. V těch epigenetických faktorech hraje velkou úlohu například potrava. To co jíme, velmi podstatným způsobem rozhoduje o tom, jakou budeme mít imunitní reaktivitu a především to, co jíme těsně po narození, v těch prvních týdnech a měsících. To nás definitivně nastaví, buď v dobrém, nebo bohužel velmi často také ve špatném. Ještě se k tomu budeme vracet. Faktory vnějšího světa jsou velmi rozmanité, patří sem jistě i infekce, patří sem vše, v čem žijeme, v dobrém i ve zlém. Zapojujeme neuroendokrinní systém, a na konci jsou potom základní větev imunity, vrozená a specifická imunita, která je těmito faktory ovlivňována. 2

3 Velmi stručně k obrannému potenciálu člověka. Obranný potenciál člověka je spojen s aktivitou všech struktur těla. Ta doba, kdy jsme se zabývali jen buňkami imunity krevními buňkami, tak ta je pryč. Nyní víme, že imunitní potenciál má každá buňka v našem těle. Některé jsou zde zobrazeny, ty co jsou kriticky důležité. Ten pohled musí být tedy komplexní, musíme zapojit znalosti všech struktur tkání a orgánů našeho těla. To je velmi důležitá informace, kterou bych rád velmi silně zdůraznil. Jaká je úloha imunity? Imunita má podle současného paradigmatu, podle současného vědeckého názoru, identifikovat poškozující podněty, čili jakékoliv situace, které naruší homeostázu. A potom když jsou tyto situace identifikovány, tak potom musíme zajistit imunitní odpověď, poslat tam nějaké buňky imunity, nebo poslat tam nějaké molekuly, a snažit se o to, abychom tu příčinu poškození eliminovali. A pak musíme všechno správně zahojit, tedy musí nastat fáze, která vede k reparaci, hojení toho celého procesu. 3

4 Genetická predispozice je v současné době velmi diskutována, protože tam vidíme už velmi konkrétní klíče k té individualizaci medicíny jako takové. Pokrok poznání genomu je enormní. Technologie, které byly ještě nedávno nesmírně složité a drahé, tak se stávají zcela dostupnými. Takže už není pro nás problém si nechat prověřit svůj genom. Už je to v řádu několika set dolarů, před 15 lety to stálo miliardu dolarů. A teď každý člověk když bude chtít, může i u nás si nechat prověřit svůj genom. Takže to jsou věci, které jsou revoluční, které s sebou nesou mnoho příslibů, samozřejmě také mnoho rizik, doufáme, že to politici zvládnou, aby tyto věci, které by měly být velmi intimní a individuální, aby byly využity v dobrém a nebyly zneužity. V souvislosti s tím, jak poznáváme ten genom, se dozvídáme o tom, že mnoho genů, které kódují proteiny zapojené do imunitní odpovědi, jsou mezi jednotlivými lidmi různé. Hovoříme o polymorfismech. A my víme, že už to není jenom ten HLA systém, ale jsou to další mnohé geny, které jsou odlišné mezi jednotlivými lidmi, které dokážou vysvětlit, proč jsme jiní, proč jsme různí, v té dané reakci na daný podnět. Bohužel nemám prostor, abychom hovořili více o epigenetice, ale velmi konkrétně už víme, jak náš životní styl, naše stresy, naše potrava, naše ovzduší, ve kterém se pohybujeme, nás ovlivňuje a naši imunitu. Naše prostředí je velmi nepřirozené, ještě před několika desítkami let byla většina lidí zemědělci, přehrabovali se v hlíně, dostávali ty správné podněty, chovali domácí zvířata, byli v sepětí s přírodou tak, jak to po celou evoluci bylo. A pak přišel velký skok. Všichni jsme už skoro nezemědělci. Člověk se najednou skokem dostal do zcela jiných podmínek. Mimo jiné je přesycený. Má dostatek potravy, má hodně tuků, málo pohybu atd. A to všechno je to, co ovlivňuje tu epigenetiku. Nemůžeme se divit, že je tolik imunopatologií, protože ten systém lidský nemůže se tak rychle adaptovat na ty změny, které moderní společnost prodělává. Takže to jsou věci, o kterých bychom měli hodně přemýšlet, ale dnes na jejich hlubší rozbor bohužel nemáme více času. 4

5 Všichni jste jistě slyšeli o tom, že imunitní systém odliší mezi vlastním, na kterém nereaguje v principu, a reaguje na cizí. Nově jsme doplnili koncepci bezpečné a nebezpečné, možná nová věc pro některé z vás, dobře si to uvědomme. Za bezpečné vzory hodnotíme jakékoliv situace, které nevedou k narušení homeostázy, a my nebudeme reagovat. A jakékoliv signály nebezpečí, ať už mikrobiální atak viru chřipky, bakterií, tak je spojen s přítomností signálu nebezpečí poškození, na který náš imunitní systém bude reagovat. Tato koncepce je zásadní nová, před 2 lety za to byla udělena Nobelova cena, jsou to věci velice zásadní a důležité. Čili koncepce bezpečné a nebezpečné. V řadě okolností, kterým jsme vystaveni, dochází k poškození našich vlastních struktur. Mezi patogenními mikroorganismy jsme schopni identifikovat mezi všemi bakteriemi ty bakterie, které jsou patogenní, mají ty signály nebezpečí. Můžeme odpovědět na otázku, proč tedy tolerujeme svoji mikroflóru, kterou potřebujeme k našemu životu, ona nemá ty podpisy nebezpečí a my na ni nebudeme reagovat. To jsme před ještě několika málo lety nedovedli vysvětlit. Další termín, který stojí za zapamatování DAMPs, molekulové vzory spojené s poškozením našich vlastních struktur. Takže my si dovedeme vysvětlit už celou řadu prozánětových aktivit, které probíhají v našem těle na základě poškození našich vlastních buněk. Tato koncepce je velmi nosná a myslím si, že se o ni budeme ještě hodně dlouho opírat. 5

6 Na prvním obrázku vidíme, že naše buňky mají receptory, které jsou schopny identifikovat signály nebezpečí, exogenní nebo endogenní, a spouští se celá buněčná aktivita, která vede k prozánětovým aktivitám, tak jak je tady stručně naznačeno. Na dalším obrázku máme ukázáno, že máme několik skupin receptorů pro ty signály nebezpečí, a konkrétní ligandy, které jsou rozpoznávány, že máme receptory, které jsou nejenom na povrchu buněk, ale nachází se i v endozomálním kompaktentu, a hledají tam virové částice, máme je v cytoplasmě. To jsou všechno věci, o kterých by se dalo hovořit dlouze, já to uzavřu tím, že vám tady dávám jen stručný důkaz, že naše tělo je schopno odlišit mezi bezpečným a nebezpečným, případně nepoškozením a poškozením. Naše receptory jsou strukturně a funkčně naprosto totožné s receptory, které imunocytech octomilky, malé mušky, které je už více než 100 let předmětem modelu genetického a biologického výzkumu. To nám ukazuje, že nejsme jen po rodičích, po prarodičích, ale my jsme opravdu hodně hluboko a všechno je nyní jinak, než to bylo, a to všechno nás velmi ovlivňuje, často negativně a vede to k různým imunopatologiím. 6

7 Skupina signálů, které vycházejí z našeho vlastního těla, kterým říkáme ty DAMPs, mají speciální charakteristiky a říkáme jim alarminy. Název napovídá jejich uvolnění z buněk přímo alarmuje imunitní systém a vede k tomu, že se klíčová buňka začátku imunitní odpovědi se začne diferencovat, a začne předkládat a prezentovat antigenní peptidy T lymfocytů a spojíme tady tu vrozenou imunitu se specifickou imunitou. Tento obrázek znázorňuje spojení té vrozené imunity, signály nebezpečí, receptory pro signály nebezpečí, se specifickou imunitou T lymfocytálním systémem, který potřebuje prezentaci antigenních peptidů z těch nebezpečných vzorů, a na mnoha regulačních krocích se uskutečňuje to, že tento T lymfocyt rozpozná antigenní peptid, klonálně expandoval a něco pro nás zajišťuje. 7

8 Jednoduchá situace, kdy jsme měli jen T lymfocyty a nic víc jsme nevěděli to všechno je pryč. Ukazuje se, že T lymfocyty se mohou diferencovat do různých subsetů, které mají různé regulační funkce. Které nás chrání podle našich potřeb, ale bohužel v některých situacích se vymknou z podkontroly a stanou se součástí poškozujícího zánětu. Ti lidé, kteří mají alergické astma, tak mají nenormálně vysokou aktivitu subsetu TH0. Ti lidé, co mají roztroušenou sklerózu, tak ti mají nenormálně vysokou aktivitu subsetu TH1. A všechno je to v nějaké balanci, všechno se to musí za fyziologických podmínek regulovat, takže je skoro s podivem, že většina z nás je ještě jakž takž zdraví. Takže tedy imunoregulační subsety T lymfocytů, ve zdraví i nemoci, velmi podstatná záležitost. Hlavní úkol, proč tady jsme, proč jsme na světě, je to, abychom se rozmnožili. Bohužel stále více párů toto štěstí nemá, a je to i proto, že je to všechno postaveno na imunitě, která bohužel pod vlivem těch změn, které jsme se zde snažil naznačit, se velmi silně proměňuje, a to v tom špatném pohledu. Na našem ústavu máme ambulanci pro reprodukční poruchy způsobené poruchami imunity a je velmi navštěvovaná. Už samotné početí je potřeba považovat za imunologický fenomén. 8

9 To, že se potká muž a žena, tak není náhodné, ve většině případů je to nějakým způsobem řízeno. Z biologického hlediska je to řízeno tím, že se hledají vzájemně ti nejlépe si padnoucí jedinci, geneticky si nejlépe vyhovující. Platí to u zvířat, samice myši, která je v říji, tak když si může vybrat z několika samců, se kterými se potom spáří, tak když se potom prověří genomy samců, tak zjistíme, že si vybrala geneticky toho optimálního. Očichá jeho pachové stopy v moči a spáří se s tím, který jí přesně padne. A určitě takové věci platí i mezi lidmi, takové ty románové lásky na první pohled, tak to prostě ty molekuly do sebe zapadly a ti dva si nemohli pomoci, protože tak to ta příroda nastavila. Takže to jsou věci, které určitě my ovlivňujeme. Můj laický názor je, že celá socializace nás moderních lidí, kteří se myjeme, kteří máme nějakou úroveň atd., tak tyto informace trochu stírá a podle mne velmi silně to stírá hormonální antikoncepce. Skutečně ta pachová stopa, kterou vydává žena je silně ovlivněná a může to být i důvodem té nestability, která v této oblasti je. Těhotenství je jasně imunologický fenomén. To dítě je z polovičky táta, je to poloviční štěp z pohledu transplantační imunity, a musí se hodně stát v těle matky, aby ten štěp byl devět měsíců nejen tolerován, ale aby byl silně podporován a na konci bylo to krásné, co ve většině případů je. Takže unikátní řešení je popsáno na tomto obrázku, jsou to velmi přesné a konkrétní informace, o kterých bychom si mohli dlouho povídat, zkrátka a dobře je to jasně a zřetelně imunitní fenomén. Jinak by to nemohlo fungovat. Porod je svým způsobem limitovaná zánětová reakce, neděste se toho slovíčka, je to opravdu tak. To tolerování skončilo a to dítě musí být vypuzeno. Zase bychom se o tomto tématu mohli dlouze bavit i z pohledu vědeckého, ale nyní musíme pokračovat. 9

10 Novorozenec, který se zrodil, tak á velmi podstatný imunitní profil, který se velmi odlišuje od dětí ve vyšším věku a natož pak od dospělého, pokud bychom to srovnávali. Fyziologické obranné bariéry jsou ve větší míře vytvořeny už v embryonálním vývoji, rovněž mechanismy vrozené imunity jsou již v dobrém výkonu dodány už těsně po narození, ale specifická imunita, to znamená T lymfocyty, produkce protilátek, je vytvořen pouze základ, a my tím, v čem potom budeme růst, tak tím specifickou imunitu pak budeme ovlivňovat. Musí teprve dozrát, musíme být promořeni infekčními podněty od narození. To, že dítě stůně je normální záležitost, naopak žádoucí. Kdybychom ho zbavili těchto podnětů, což taková tendence v moderní společnosti je, tak je to prostě špatně. Bude havarovat imunitní systém toho dítěte, bude tu větší předpoklad k imunopatologii. Matka chrání dítě, přenáší aktivně protilátky přes placentu, čili není to, že by to prosakovalo přes placentu, ona mu to tam napumpuje doslova. Individuální imunitní reaktivita je určena genetickou dispozicí. Je určena proměnnými faktory, kterým je člověk vystaven především těsně po narození a v těch prvních měsících a létech. Rozhodující je osídlení přirozenou mikroflórou, v této souvislosti je potřeba zdůraznit úlohu mateřského mléka, naprosto nezbytné baterie, která stimuluje růst přirozené mikroflóry, protože mateřské mléko obsahuje prebiotické oligosacharidy, které jsou pro mikroflóru nezbytné. Pokud matka nemůže kojit, měla by volit takové náhradní mléko, které tyto látky obsahuje, jsou již k dispozici. Expozice mikroorganismům, je patogenní, prostě to dítě se musí promořit. Aktivní imunizace. To není neutrální záležitost, při vší úctě k tomu, před vámi stojí silný provakcionolog, z hlediska klinické imunologie to ani jinak být nemůže, ale zkrátka a dobře není to zas až tak jednoznačné, jak se to na nás z těch obrazovek šíří, že to máme vyřešeno. Nemáme to vyřešeno. Potrava, expozice xenobiotikům, stres. To všechno negativně ovlivňuje tu individuální imunitní reaktivitu. 10

11 Sekce imunity tak, jak dozrávají, nemáme příliš prostor více se tímto zabývat, ale pro podání kompletních informací, zde uvádím. Každá ta složka konkrétní imunitní soustavy dozrává. Některá dříve, některá později. Ale není pravda, že by kojenec, batole, dítě předškolního věku, bylo hotové, bylo kompletní, plně imunitně vybaveno. Ne. A právě v tomto období máme možnost správným manipulování v tom dobrém slova smyslu především s potravou určit, aby ten vývoj imunity dopadl dobře. 11

12 protilátková odpověď nezávislá na T lymfocytech 12

13 Dostáváme se k tomu, jakým způsobem je individuální imunitní reaktivita ovlivněna potravou, již jsem se o tom několikrát dnes již zmiňoval, zkrátka nejenom láska prochází přes žaludek, ale také imunita je masírována přes trávicí trakt a to, co jíme, velmi podstatně určuje, jak nakonec budeme imunitně a chcete-li zánětově, reagovat. Je jasné, že klíčové je kojení. O tom není žádný spor. Jestli by někdo chtěl pochybovat, že se dá nahradit mateřské mléko něčím jiným, tak je to prostě úplně mimo. Nepomůže ani kozí, ani velbloudí, zkrátka jenom homo sapiens má několik set probiotických oligosacharidů, které jsou přesně popsány a pokud to kojení býti nemůže, pak je vhodné, aby bylo nahrazeno správnými formulemi, kde probiotické sacharidy aspoň v nějaké malé šíři jsou přidány, i když nikdy nenahradí to mateřské mléko. Tuhá strava. Zásadní věc. Ještě se k tomu dostaneme. Mikroflóra, slizniční imunita. Systémová imunita. 13

14 Optimální imunitní odpověď vyžaduje správnou složku potravy. My jsme nastaveni na to, co se stalo, když člověk přestal lovit zvířata, a začal se věnovat zemědělství. Co je velmi kritické, a k tomu se krátce vyjádřím, ostatní věci jsou k přečtení, je to, že naše moderní potrava je silně a velmi významně spalována mikroorganismy. Přestože já jsem velmi silný proevropan, co Evropské unii odpustit nemůžu, to je to úsilí o bezpečné potraviny. To, že tady nebudou případy salmonelózy, nebo nějaké elementární nákazy, tak za to je těžká cena v tom, že moderní potrava je programově zbavována mikroorganismů. Všech, i těch neškodných, které nejsou patogenní, a pokud tam nějaký přežije, tak ho zabije nakonec ten výrobní proces. A na konci je debacilovaná potrava, která je úplně nenormální, nejde mi o žádnou bio potravu, to je celkem jedno, ta kvalita je tam stejná. Jde mi o ty mikroorganismy. A to, že člověk vyžaduje pro správný vývoj imunity mikroorganismy, o tom není žádný spor. Doufám, že tyto věci budou postupně uchopeny jinak, a že třeba v potravních doplňcích, že se třeba tato věc dořeší. 14

15 Slizniční rozhraní je velmi komplexní, a zahrnuje všechny složky imunity. Co je podstatné, je střevní mikroflóra, kterou v sobě každý nosíme. Je jich obrovské množství kultivovaných, ale podle genetických sond, je prokázáno, že ve střevě máme kolem různých species, různých druhů. Neuvěřitelné množství mikrobů a pestrost, které spolu vzájemně komunikují, a mají za úkol, aby nám pomohly především v ochraně proti 15

16 patogenním mikroorganismům, ale také s rozkladem nestravitelných zbytků, a pomohly nám hlavně s modulací imunity, to je z mého pohledu imunologa to klíčové. Dobře známá věc, imunitní systém sliznice. Obsahuje několik úrovní obrany, tak jak je tady popsána na tomto obrázku. Přirozená mikroflóra, to je to velmi žádoucí, co chceme, aby tam bylo. Přirozená mikroflóra podporuje epitel, dává mu diferenciační podněty, a celkově zajišťuje bariérovou funkci střevního epitelu a zajišťuje také dobré dopady na systémovou slizniční imunitu. Naopak patogenní mikroflóra stimuluje poškozující zánět. 16

17 Sekce nebiotická není potřeba ji příliš komentovat, jen pro kompilaci celkového sdělení, jsou to všechno velice známé věci. Jsou definovány jako pro člověka nestravitelné oligosacharidy, které jsou velmi podstatnou složkou, která stimuluje růst přirozené mikroflóry. Modeluje nejenom tu správnou mikroflóru směrem k imunitě, ale moduluje také celou řadu nutričních prvků, které musíme v tom střevě zajistit. Nejvíce víme o tzv. FOS a GOS oligosacharidech, které jsou přidávány do celé řady produktů, které jsou považovány za funkční potraviny, zdravé potraviny. Prebiotika mají vliv na probiotickou mikroflóru, tady máme popsány mikroorganismy, které jsou stimulovány konkrétními prebiotiky. 17

18 A dostáváme se k probiotikům. Probiotikum je už mikroorganismus, který je přijímán s potravou, která je obecně považována za zdravou, zdraví prospěšnou, především tedy zkvašené mléčné produkty, ale nejenom mléčné, také třeba zkvašené zelí a další. Vidíme opět na obrázku vypsáno, co to tedy pro nás všechny znamená, pokud přijímáme ty probiotické mikroorganismy, je to pro naše zdraví určitě velmi užitečné. Tento obrázek ukazuje, že mateřské mléko, prebiotika, bakterie, ale také potrava správným způsobem stimuluje složky slizniční imunity, a prostě zesiluje bariérové funkce, a slizniční imunitu jako takovou, a potenciálně tedy imunitu systémovou. 18

19 A dostáváme se k poslední sekci, tedy vztah nutrice a toho časného období vývoje, protilátková imunita matky, projektivní a imunomodulační účinky. Sekreční protilátky v mléce. V mléce jsou desítky, možná už sto, různých mediátorů, které regulují imunitu. Jsou tam cytokíny, růstové faktory, vypadá to, že tam jsou i probiotické mikroorganismy. Přes mléčnou žlázu se to děťátko kolonizuje těmi správnými mikroorganismy. Dítě je chráněno a jeho imunita je optimálně rozvíjena. O časném období hned po narození zde nebudeme zmiňovat žádné detaily, ale neodpustím si nezmínit se o období zařazení potravy. Vývoj se neustále mění, i vědecké poznatky a doporučení. Ještě před několika málo lety se říkalo, že kojit se doporučuje výhradně nejméně do měsíce. Bez přidávání žádné teplé potravy. Dlouhodobé kojení, často extrémně až do několika let dítěte, je patologie. Nemá žádný zásadní nutriční význam, ani z pohledu imunity. Vyšly velké studie, které prokázaly, že zařazovat pevnou stravu až po 8. měsíci je úplně špatně. Děti, které byly výlučně kojeny, a které neměly zařazenu pevnou potravu včas, tak se staly náchylné k alergickým nemocem, k imunopatologiím, a tento obrázek ukazuje tedy nový současný vědecký názor, který říká: mezi 4. a 6. měsícem se otvírá tzv. tolerizační okno, kdy to dítě musí být exponováno v potravě těm dalším podnětům, který bude exponováno po zbytek života, aby se nastavila slizniční imunita směrem k toleranci, a byla pozitivně modulována také systémová imunita. Je to velmi důležitá informace, prosím předávejte ji dál. 19

20 Další nové informace přináší CAVE. Všechno je jinak, než jak jsme si dříve mysleli, co je podstatné je to, že mateřství se posouvá do vyššího věku. A od toho se odvíjí celá řada spojitostí. Dítě, které se narodí matce ve vyšším věku, třeba i někde ke čtyřicítce, bude jinak vybaveno od matky než dítě, které se narodí v přirozeném přírodním poměru kolem 20 let. Společnost je takto směřována, ale zkrátka má to určité rysy, které je potřeba si uvědomovat. Dostáváme se k tomu batolecímu věku. O tom batolecím věku bylo ještě před krátkou dobou říkáno, že to dítě už je v pořádku, to už můžu prakticky všechno, co velcí, jen trochu míň. Tak takto to být opravdu nemůže. Dítě batole je zcela unikátní. 20

21 Běžná potrava, o které jsme si až do nedávna říkali, že je v pořádku, že je dobrá pro to batole, tak obsahuje málo probiotických mikroorganismů, nemá přítomny prebiotické cukry, a tím pádem je přirozená mikroflóra špatně stimulována, a od toho se odvíjí narušená slizniční a potažmo i systémová imunita. Jestliže ta potrava je doplněna o vhodně konstruovaná batolecí mléka, která v sobě obsahují prebiotika, která mají vědecky prokázanou účinnost, tak se potom aspoň trošku dostáváme do těch normálních situací, kdy je dítě stimulováno tou přirozenou potravou. Batole si totiž dotváří individuální imunitní reaktivitu. Ono prodělává dynamický růst. Ten vývoj je enormní, jak vše roste, to tempo je ještě větší než v tom kojeneckém věku. Dítě se vydává do světa, je socializováno, už je všechno jinak, než když bylo jen u té mámy. Je exponováno pozitivním, ale i negativním faktorům vnějšího světa, je promořováno. Pokud jsou to jedinci zdraví, mám na mysli nemají nějaký genetický defekt imunitní, a ty jsou naštěstí velmi vzácné, tak pak kojenci nemají zásadní vnímavost k infekcím, jsou relativně zdraví, problém většinou začne až v tom batolecím věku. Protože se musí promořit, a to je dobře, to je v pořádku. My do toho zasáhneme aktivní imunizací, to je taky v pořádku, to dítě jinak neochráníme, ale ten vakcinační podnět je úplně jiný než ten přirozený podnět. A má jistě bezprostřední i dlouhodobé dopady na fungování imunity. A také potrava do toho zasahuje samozřejmě, ta hraje velkou úlohu. 21

22 Takže vytváříme takový začarovaný kruh, kdy je zvýšená vnímavost k infekcí, maminky už neřeší horečku jen nějaký zábalem, ale většinou se dostane dítě k nějakým antibiotikům. To dítě krok za krokem buduje svou mikroflóru a najednou mu vše vymažeme. A na to jsou velké studie, které ukazují, že aplikace antibiotik do 4 měsíců věku vedou k vysoce zvýšenému rozvoji imunopatologií. Tedy pokračuje ten začarovaný kruh, nedostatečná stimulace, abnormální slizniční imunita a všechno se to zacelí do toho špatného začarovaného kruhu. Můžeme s tím něco málo dělat, můžeme modulovat imunitní systém, a to tak, že bychom neměli považovat za normální a běžnou součást stravy batolete v této době běžné mléko. To není běžné mléko, které jsme pili my jako děti. To mléko je neskutečně upravováno. Vyndává se z něj mléčný tuk, pak v něm nejsou vitamíny, to mléko je především úplně mrtvé. Nemá nic pro tu správnou a žádoucí stimulaci. Takže určitě je potřeba, abychom použili vhodná batolecí mléka, která v sobě mají prebiotické prvky, které jsou schopny stimulovat spolu s vitamíny, které tam jsou přidány, imunitní systém. 22

23 Neměli bychom přehánět krmení nikoho, protože když je někdo obézní, tak se nedá čekat, že imunitní systém bude fungovat v pořádku, protože adipocyty jsou prozánětové parametry, takže takový ten cvalík to opravdu není ideál. To prostě není dobře, je založeno na příští problémy. V batolecích mlécích, které jsou dostupné, je přidáván vitamin D. Je to v tomto případě proto, aby se moduloval imunitní systém. Vitamin D je v současné době rozsáhle vědecky zkoumán a hodně se o něm mluví. Nejen v souvislosti s imunitou, ale také genetikou apod. 23

24 Na tomto obrázku vidíme, jak zasahuje vitamin D do imunity. No a dostáváme se do samotného závěru, dostáváme se k tomu, že skutečně potřebujeme, aby v tom zánětu, který nesmíme dopředu odsuzovat, abychom posílili obranné prvky, aby individuální imunitní reaktivita byla vhodným způsobem modulována, abychom se snažili o prevenci imunopatologie. 24

25 25