Návrh sektorového nábytku

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku, designu a bydlení Návrh sektorového nábytku Diplomová práce Brno 2007 Bc. Lukáš Urban

2 Zadání kvalifikační práce vyplněný a podepsaný formulář UIS MZLU Brno

3 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Návrh sektorového nábytku zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne:... podpis studenta...

4 Rád bych poděkoval vedoucímu své diplomové práce, panu Akad. Arch. Františku Vránovi, nejen za pomoc při tvorbě této práce. Vážím si jeho poznatků a zkušeností, které mi předával v průběhu studia. Dovolil mi nahlédnout do podstaty umění navrhovat nábytek. Dále bych rád poděkoval ředitelce firmy BMB s.r.o. Jitce Čapaté, která přijala mou nabídku na navržení sektorového nábytku. Spolupráce s její firmou se pozitivně podepsala na výsledném navrženém produktu. Poděkování patří také mé partnerce Elišce Šindelářové, která mi vytvořila ideální podmínky pro tvorbu diplomové práce. Projevem vděku nechť jí je navržený nábytek, který nese její jméno.

5 Abstrakt Lukáš Urban: Návrh sektorového nábytku Práce se zabývá tvorbou sektorového nábytku. Po zmapování historického vývoje a poučení se na současných příkladech byl navržen systémovým procesem tvorby nábytku s dodržením všech bodů hodnotného designu sektorový nábytek ve třech variantách. Řada Elis Premio míří do vyšší kategorie současného sektorového nábytku. Jsou zde uplatněny nové prvky v oblasti technologie, použitého kování a estetického pojetí. Elis Vario je sektorová řada vymykající se současnému pojetí sektorového nábytku netradiční filozofií. Toho bylo možné dosáhnout především díky vývoji v oblasti nábytkového kování. Řada Elis Stilo zasahuje především oblast nábytku pro nejširší veřejnost. Při splnění všech funkčních a estetických požadavků na nábytek do obývacích pokojů osloví svou cenou. Klíčová slova: sektorový nábytek, systémový proces tvorby, hodnotný design, ekologie, technologie, konstrukce, estetika Abstract This work deals with sectional furniture. At first the historical and present situation is researched. Then new sectional furniture is designed according to examples found in the historical and present situation. Systems furniture creation is used to observe all points of value furniture design. The product is sectional furniture Elis in three variations. Elis Premio is high class sectional furniture with new items in used technology, mounting and outlook. Elis Vario is sectional furniture product with new philosophy. Its creation was possible due to development in furniture mounting. Elis Stilo is sectional furniture which discharges all material and art functions in low price class. Key words: sectional furniture, systems furniture creation, value furniture design, environmentalism, technology, construction, aesthetics

6 Obsah: 1 Úvod Cíl práce Současný stav řešené problematiky Historický přehled Tvorba nábytku do konce 19. století Vznik průmyslové výroby nábytku Michael Thonet Počátek 20. století Meziválečné období 20. století Bauhaus Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně Spojené UP závody v datech Jan Vaněk Jindřich Halabala Život Jindřicha Halabaly v datech Druhá polovina 20. století Výzkumný a vývojový ústav nábytkářský František Vrána Současný stav Vývoj sektorového nábytku Vznik sektorového nábytku Sektorový nábytek v meziválečném období Sektorový nábytek v druhé polovině 20. století Současný sektorový nábytek Východiska řešení Vymezení pojmu sektorový nábytek Hodnotný design Normy a předpisy Ekologie a design Metodika Systémová tvorba v designu nábytku Rovnováha mezi tvarem, funkcí, konstrukcí a racionální výrobou...49

7 5.2.1 Funkce nábytku Konstrukce a racionální výroba nábytku Estetické, ekologické a humánní aspekty v designu nábytku Výsledky Tvůrčí proces Stanovení modulu sektorové řady První návrhy a prototypy Výsledné řešení Charakteristika sektorových řad Elis Cílová skupina Funkce Prostředí Ergonomie Bezpečnost Materiálová adekvátnost Technologie Cena Ekologie Údržba Výrobní doba a životnost Elis Premio Individualizační prostředky Materiál Kování Povrchová úprava Potisk skleněných dveří Dekorační prvky Vzorové sestavy Elis Stilo Individualizační prostředky Materiál Kování Dekorační prvky Vzorové sestavy...89

8 6.4 Elis Vario Individualizační prostředky Závěsný panel Kování Vzorové sestavy Prvky Elis Diskuse Závěr Použité zdroje Summary Technická dokumentace a přílohy...106

9 1 Úvod Co si představíme pod pojmem sektorový nábytek? Nejspíše se nám vybaví nabídka unifikované sestavy skříněk a skříní, nabízených v 70. a 80. letech pod označením sektor. Název se tak vžil, že jej používáme dodnes, i když bychom jej měli nahradit obecným označením skladebný nábytek. S novým označením by měl jít ruku v ruce také nový přístup. Skladebný nábytek, třebaže byl tak charakteristickým prvkem vybavení většiny tehdejších domácností, dnes právem prožívá velký comeback píše P. Haas (2005). Země, které neprošly podobnou historickou zkušeností jako Česká republika, nemají tak apriorní odpor vůči sektorovému nábytku a respektují jej jako v prvé řadě ekonomickou variantu řešení interiéru. Ekonomickou variantou se v tomto případě míní jeho prostorová nenáročnost, respektive jeho schopnost vyhovět potřebám v podstatě jakkoliv řešené dispozice interiéru. Motivem vzniku sektorového nábytku byla úspěšná snaha nabídnout maximální možný komfort širokým, a tedy i méně majetným vrstvám obyvatelstva bez toho, aniž by se přitom jakkoliv slevilo z vysokých estetických požadavků v součinnosti s funkcí. První panelové, či přesněji tzv. kolektivní domy jsou vynálezem meziválečného období 20. století a některé z nich jsou dodnes učebnicovým příkladem, jak je na několika metrech čtverečních možno nabídnout komfortní a funkční bydlení s důrazem na neustále větší a aktuálnější potřebu soukromí a relaxace z náročné práce. Jakoby tenkrát architekti tušili, že za tři čtvrtě století bude i středostavovský člověk potřebovat stejně efektivně vyřešit svůj životní prostor a to pokud možno levně, rychle a s možností snadné demontáže pro případ náhlého přestěhování za novou pracovní příležitostí. Již tenkrát bylo zřejmé, že takový nábytek musí dobře vypadat, hodně toho vydržel a současně je nutné, aby nabízel možnost rozšiřování, nastavování a přestavby, třeba při narození dítěte, rozšiřování knihovny atp. Jinými slovy, vzhledem k trendům dnešní společnosti se dá hovořit o ideální době pro renesanci sektorového nábytku. 9

10 2 Cíl práce Cílem práce je navrhnout sektorový nábytek do obývacích pokojů. Při práci se poučit z příkladů realizovaných v minulosti a současným pohledem na tuto kategorii nábytku. Pomocí systémové tvorby v designu nábytku vytvořit návrh, který ponese všechny prvky hodnotného designu. Výsledné řešení by mělo být harmonickým spojením požadavků kladených na funkci, výtvarné pojetí a průmyslovou výrobu v této kategorii nábytku. 10

11 3 Současný stav řešené problematiky Vývoj vztahů mezi člověkem a prostorem postupně vytvářel kulturu bydlení. Ta se vyvíjela po staletí s rozvojem potřeb člověka a jeho výrobních sil, podmíněna novými technickými poznatky, sociálními vlivy a politickými událostmi. Kultura bydlení je odrazem kultury jednotlivých epoch vývoje lidské společnosti, charakterizovaná souborem znaků typických pro určité období s konkrétními společenskými vztahy. Tyto znaky jsou dnes nazývány slohem - slohem doby. Každá doba má svůj sloh, ať pojmenovaný nebo nepojmenovaný. Sloh je reflexí společenských poměrů, které jsou zase důsledkem poměrů výrobních a hospodářských. Slohový výraz je tedy dán tím, co lidé dělají, jak to dělají, jak žijí, jak se chovají a jak myslí uvádí P. Brunecký (2000). 3.1 Historický přehled Záměrem historické části není podat ucelený výklad o dějinách nábytkového umění ve všech významech a souvislostech, které musí zajímat historika. Nelze je však opominout zcela. Stručný přehled neuvádíme ani proto, že by měl inspirovat k napodobení. Omylnost a bezvýchodnost takových tendencí byla dokumentována už v období tzv. historismu v druhé polovině 19. století (J. Halabala, 1969). Historie je však vždy poučná. Faktory, které ovlivňují vývoj nábytku, především účelnost, technologie a technika, ale také estetika a ekonomika, se uplatňovaly a uplatňují vždy v jakýchkoli podmínkách, i když v různých úrovních buď v harmonickém souzvuku, nebo v rozporu Tvorba nábytku do konce 19. století Historický vývoj nábytku můžeme sledovat podle uchovaných originálních předmětů, podle zobrazení na dílech malířských, sochařských, na keramice, v knižních ilustracích, ale i v různých záznamech, popisech, účtech apod. Originální předměty se zachovaly především na hradech, v zámcích, palácích a v církevních stavbách. Ze starověku jsou to například nálezy v hrobkách egyptských faraónů, ve vykopávkách v Pompejích a jinde. Jsou uloženy v muzeích celého světa a reprodukovány v početné literatuře zaměřené především na umění. Poměrně malý počet originálního nábytku si vynutil, že ve většině světové literatury se setkáváme s reprodukcemi týchž předmětů, i když ne vždy se stejným vysvětlujícím výkladem. Všechny tyto doklady, spolu s doklady 11

12 o jiných věcech a skutečnostech, podávají někdy více, jindy méně ucelené svědectví o vývoji kultury, způsobech života a o činnosti lidí od dávné minulosti. Uchovaný nábytek nedokazuje ovšem obecnou úroveň doby, není ze skromných obydlí v podhradí a v podzámčí. Je to často nábytek králů, královen, šlechty a těch, kterým byl domovem hrad, zámek a palác. Avšak ani zde to nebyl vždy nábytek běžný, ale často přepychové unikáty, jejichž cena byla tak vysoká, že ji jako pozoruhodnou zaznamenávají i staré zápisy. Kromě toho se však jistě vyráběla většina nábytku, který byl formován především účelovou nezbytností, míní J. Halabala (1969). 19. století, zejména od jeho 2. poloviny, možno považovat za počátek další etapy. Je to doba mohutného nástupu techniky a průmyslu, založeného na využití parní a elektrické energie. V architektuře a tvorbě nábytku jeví se tato doba jako chaotické hledání nové cesty, které začíná opakováním slohů historických. Je to období tzv. historismu". Ale už na přelomu století vzniká nový sloh, secese, která se záhy vymaňuje z pout minulosti a vytváří před první světovou válkou základ tzv. moderny, která krystalizuje ve výrazném období třicátých let Vznik průmyslové výroby nábytku Změny ve struktuře společnosti v průběhu 19. století, které provázel prudký nárůst počtu obyvatel ve městech, se odrazily i v proměnách požadavků na výrobu nábytku. Způsob života ve městě již nedovoloval zabývat se individuální výrobou nábytku, tak jako na vesnici, a vedl ke vzniku obecného společenského požadavku na masovou výrobu nábytku. Na počátku této cesty byla kvalita výroby velice nízká. Produkci ovládaly ekonomické ukazatele, výsledné realizace se velmi vzdalovaly ideálům krásného nábytku. Ze strany teoretiků se objevovaly podrážděné reakce obsahující v sobě obavu z negativ, které tato průmyslová výroba přinášela. Nejslavnějším projevem obav bylo anglické hnutí Arts and Crafts, které hledalo ideální stav uměleckého řemesla ve středověkých uměleckořemeslných dílnách. Nicméně i jeho čelní představitelé nakonec museli uznat nutnost moderní průmyslové výroby předmětů denního užití. Sám William Morris nakonec prosazoval sociálně laděné požadavky na rozšíření průmyslové výroby, která jediná umožní snížení ceny výrobku a tím i přístupnost širokým vrstvám. Úkolem návrhářů se tedy stalo hledání adekvátního výrazu pro strojovou produkci, která by reflektovala podmínky společenské, estetické, technologické a materiálové. 12

13 V postupném otevírání problému standardu sehrály hlavní roli právě sociální diskuse o úloze uměleckořemeslné tvorby a hledání její normy v souvislosti s životní úrovní. Vedle velmi teoretických úvah Williama Morrise se brzy začaly objevovat další Obr. 1.: Sigmund Jaray, Obytný pokoj dělnické rodiny, požadavky na zajištění soutěž Rakouského muzea pro umění a průmysl, 1900 materiálově i esteticky kvalitního uměleckého řemesla. V oblasti nábytkové tvorby můžeme sledovat tyto snahy již na přelomu 19. a 20. století. Jedním z praktických projevů těchto úvah se stala soutěž na zařízení obytného dělnického pokoje vyhlašovaná Rakouským muzeem pro umění a průmysl, která proběhla v letech Podmínka účasti v soutěži byla stanovena výší výrobní ceny zařízení pokoje, která neměla přesáhnout 300 Korun. Tento limit se však většině účastníků nepodařilo dodržet a soutěž vyzněla pouze jako zajímavý pokus snažící se řešit konkrétní společenské problémy. Stejně nerealistické byly i apely představitelů vídeňských uměleckořemeslných dílen Wiener Werkstätte Josefa Hoffmanna a Kolomana Mosera, kteří v roce 1905 ve svém Pracovním programu vyžadovali kulturní uvědomění nejen po zbohatlých měšťanech, ale i po dělnících. Mnohem blíže realitě sériové výroby stál na počátku 20. století německý Werkbund (pracovní svaz, založený roku 1907 Hermannem Multhesiem). Oproti jiným uskupením, kde zúčastnění průmyslníci zastávali roli pasivních mecenášů, jako tomu bylo například ve zmiňovaných Wiener Werkstätte, a neměli tudíž vliv na praktickou stránku věci, fungoval Werkbund jako sdružení umělců, průmyslníků a technologů, kteří se zabývali problematikou výroby a působením na společnost. Skutečně operovali s veličinou obecného vkusu, jehož pozvedávání bylo jedním z teoretických cílů uskupení. Uvědomovali si potřebu definování typické podoby standardních předmětů denní spotřeby, které se měly vyrábět sériově a být všude a všem dostupné, jak uvádí M. Straková (2004). 13

14 Michael Thonet Oproti teoretickému vývoji přístupu k sériové produkci nábytku stála praxe průmyslové výroby. Mezi řadou výrobců nekvalitního zboží se v polovině 19. století objevila firma Gebrüder Thonet. Zakladatel firmy Michael Thonet patří k nejvýznamnějším osobnostem oboru. Jeho objev ohýbání bukového dřeva aplikovaný na výrobu sedacího nábytku znamenal přelom ve vývoji nábytkářství. Dokázal, že je možné průmyslově vyrábět technologicky i esteticky vysoce kvalitní výrobky a to ve velkých sériích Počátek 20. století Počátkem 20. století dospěly možnosti novodobých materiálů a konstrukcí k novým architektonickým formám, naprosto odlišným od dosavadních představ a zvyklostí. Teorie racionalistů 19. století začaly být domýšleny jako program a vyvolaly zájem o jednoduchý tvar, jenž by byl odvozen z účelu a konstrukce. Výtvarná působivost přestala být viděna v ornamentálním dekoru a byla hledána v tvarové jednoduchosti, proporcích, měřítku a harmonii materiálů. Tento nový názor se projevil v pracech O. Wagnera, P. Behrense, T. Garniera, A. Loose, A. Perreta a F. L. Wrighta, kteří se přes společný program prosadili ve své tvorbě každý individuálně odlišným způsobem. Jejich pokračovatelé - především Le Corbusier, Mies van der Rone a W. Gropius dovedli tento směr až na hranici, jež je nazývána funkcionalismem (P. Brunecký, 2000) Meziválečné období 20. století Záhy po skončení první světové války se podstatně proměnil pohled na podobu zařizovacích předmětů. První polovina dvacátých let se nesla v duchu historizujících tendencí, směřujících nejvíce k měšťanskému biedermeieru počátku 19. století a dekorativních projevů ve stylu artdeco. Současně však se mezi architekty a teoretiky činnými v oblasti tvorby nábytku a bytových doplňků začaly projevovat značně radikální názory na nutnost změn. Problematika bytového vybavení začínala být chápána komplexně ve vztahu k architektuře, k typu a dispozici bytu. V časech všeobecné bytové krize poválečných let se v popředí zájmu ocitlo řešení malého a minimálního bytu. Stál-li na prvním místě v koncepci moderní bytové kultury požadavek bytu účelného a hygienického, levného a současně komfortního, od nábytku se vyžadovala především funkčnost, jednoduchost, dokonalost provedení a kvalita 14

15 materiálu, to vše za přijatelných finančních podmínek. Ideálem se stal nábytek praktický, funkční, pohodlný, hygienický, skladný, strojově vyráběný a tedy levný a dostupný širokým vrstvám obyvatelstva. Podněty k prosazení nového stylu přicházely ze sousedních zemí. Za příklad hodný následování posloužila blízká Vídeň s odpůrcem ornamentu Adolfem Loosem a produkcí Wiener Werkstätte. Německo s vysoce vyvinutým designem Bauhausu a Werkbundu a esteticky i funkčně dokonalými díly Marcela Breuera i země vzdálenější, Francie s Corbusierovým architektonickým purismem aplikovaným i do tvorby nábytku, Holandsko s neoplasticismem skupiny De Stijl, Rusko se sociálně podbarvenými myšlenkami kolektivismu (D. Koudelková, 2003). V českých zemích se o zavedení a rozšíření průmyslové výroby nábytku zasloužily Spojené uměleckoprůmyslové závody; ovlivnily od základu pojetí moderní bytové kultury a utváření bytového vybavení, ale také podobu veřejných interiérů a jejich zařízení. Již v první polovině dvacátých let 20. století byly Spojené UP závody pověstné kvalitním zpracováním, snahou o dobrý návrh, přiměřeně nízkou cenu a zajímavou reklamou Bauhaus Jedním z nejdůležitějších center rozvoje úvah o sériově vyráběném nábytku se stal německý Bauhaus. Byl založen roku 1919 architektem Walterem Gropiem jako první vysoká škola designu na světě. Do roku 1923 povolával Gropius do Bauhausu jako učitele elitu evropského umění: Johannese Ittena, Wasilije Kandinského, Laszló Moholy-Nagye a další. Od roku 1922/23 začal prosazovat orientaci na "umění a techniku". Dílny byly stále více přetvářeny na "laboratoře průmyslu". Uměleckořemeslné dílo neustále ustupovalo do pozadí před vývojem prototypů a modelů pro průmyslovou výrobu. Cílem vzdělávání v Bauhausu bylo vštípení sociální odpovědnosti za vytvořená díla. Gropius vyžadoval funkční, estetické a cenově přístupné produkty, které lze vyrábět s minimálními požadavky na materiál a energii, vedle toho však vyžadoval i inovace jako odpověď na vytváření moderních životních přístupů. Tato "nová jednoduchost" měla od roku 1924 určovat vytváření formy v Bauhausu a zdůrazňovat jeho sociální orientaci, kterou shrnul druhý ředitel Bauhausu, Hannes Mayer, roku 1928 ve své výzvě "Potřeby lidu místo luxusních potřeb". 15

16 Vliv bauhausovských teorií nedopadal v oboru nábytkářství pouze na konstrukce židlí. Gropius usiloval o standardizaci a sériovou výrobu všech nábytkových typů. Aktuální se tato otázka stala v druhé polovině 20. let, kdy řešil státní zakázky na stavbu obrovských sídlišť s kapacitou téměř sociálních bytů. Výmarská republika začala vyžadovat od architektů a návrhářů nábytku kvalitní řešení sociálního bydlení. Situaci přesně popisují komentáře členů pokrokové frakce německého Werkbundu z roku 1927: dnes je obrovská poptávka po levném nábytku nábytek, který má být levný, nemůže být složitě tvarovaný nábytek, který je ve svých formách jednoduchý, však není jednoduché vytvořit. Je velkým omylem tvůrců představa, že lze lehce navrhnout jednoduchý nábytek. K vytvoření standardního typu nábytku je nezbytná dlouhá a systematická spolupráce umělců, techniků a průmyslníků. Teprve jejich shoda představuje nejdokonalejší řešení problému. Otevřená diskuse na toto téma se rozpoutala díky iniciativě CIAMu, kde bylo jako hlavní téma druhého setkání ve Frankfurtu nad Mohanem (1929) stanoveno řešení otázky nejmenšího bydlení Wohnung für das Existenzminimum. Praktickým odrazem se pak stala řada projektů věnující se této tématice ať už v Německu, nebo i jinde. Například ještě v roce 1930 otevřel Alvar Aalto v Helsinkách výstavu Minimální bydlení, kde uvedl svou představu Obr. 2.: Alvar Aalto, Komoda z vybavení o podobě vkusného levného nábytku, Minimálního bytu, uvádí M. Straková (2004) Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně Spojené UP závody v Brně patřily ve své době k největším a současně nejvýznamnějším výrobcům nábytku u nás. Jako jedny z prvních začaly vyrábět nábytek průmyslovou cestou a dokázaly přizpůsobit design svých produktů módním trendům i dobovým požadavkům v souladu se světovým vývojem. Ovlivnily pojetí moderní bytové kultury a utváření bytového vybavení, ale také podobu veřejných interiérů a jejich zařízení. 16

17 J. Chatrný (2003) dále uvádí, v souvislosti s činností Spojených UP závodů je třeba vyzdvihnout především komplexnost pohledu na bytovou kulturu, šíři a rozmanitost produktů. Podnik vlastnil vedle továren na výrobu nábytku a moderních prodejen také lesy, pilu a dýhárnu v Karlovicích a stal se pokud jde o dodávky dřeva a dýh nezávislým na dodavatelích. Díky promyšleným a úspěšným investicím bylo možno zahájit z podnětu ředitele Marečka výrobu parket a dveřních zárubní, v podnikových dílnách se vyrábělo i nábytkové kování a kovový nábytek. Značka UP byla ve své době synonymem kvality, ať se jednalo o UP nábytek, UP parkety, UP zárubně nebo UP čistící prostředky a bohatý doplňkový UP sortiment. UP závody nabízely v síti svých prodejen kompletní vybavení domácnosti od ložnic, obývacích pokojů a jídelen, přes zařízení pánských pracoven až po praktické, účelně dělené kuchyňské kredence. Zákazník mohl vybírat vybavení z celé řady příborníků, jídelních, většinou rozkládacích stolů a menších společenských stolků, jídelních židlí a čalouněných odpočinkových křesel. V nabídce byla též široká škála květinových stolků, stoly karetní a servírovací, lampy s odkládacím stolečkem nebo rozkládací gauče. Naším cílem není jen prodávání nábytku, ale hlavně vytváření domovů, v nichž byste byli spokojeni a šťastni, uvádí se v propagačních materiálech. Spojené UP závody vytvořily ve své době jedinečný komplexní a úspěšně fungující systém propojení racionální výroby a prodeje, podpořený kultivovanou propagační strategií podniku. Nábytek Spojených UP závodů se prosadil díky optimálnímu spojení dokonalého designu, funkčnosti a účelnosti. Stal se vzorem pro mnohé další výrobce, jimiž byl napodobován. Jedním z cílů společnosti bylo vyrábět a prodávat kvalitní, přitom však levné bytové vybavení dostupné co nejširšímu okruhu zákazníků, tedy i nižším společenským vrstvám. Tomuto záměru vyhovoval zejména jednoduchý skladebný skříňový nábytek řady H. V průběhu třicátých let se ke stálým zákazníkům natrvalo zařadila klientela z vyšších společenských kruhů. Vedle sériové produkce se tak kolem poloviny třicátých let začala uplatňovat více výroba zakázková, a přestože většina bytů byla zařizována běžnými výrobními vzory, vznikaly také individuálně navržené, atypicky řešené modely. Produkce Spojených UP závodů tak vyhovovala všem vrstvám zákazníků, jak odpovídá jejich reklamnímu prohlášení: Jsme největším podnikem svého druhu 17

18 ve střední Evropě. Máme vlastní pily, dýhárnu, parketárnu, továrnu na překližky, továrnu na kovový nábytek a tři továrny na dřevěný nábytek, takže celý výrobní proces od stromu až po hotový výrobek je soustředěn ve vlastních závodech. Naše výrobky jsou absolutně kvalitní a přitom levné Spojené UP závody v datech srpna založena z podnětu vedoucích pracovníků Brněnské banky Jana Valacha a Karla Kalába, velkoobchodníka Antonína Páska a architekta Jaroslava Syřiště společnost s ručením omezeným na výrobu nábytku K. Slavíček, umělecké nábytkové a stavební stolařství; 1. prosince zahájena výroba v pronajatých dílnách v Brně dubna vydán živnostenský list firmy zahájena výstavba moderní továrny v Brně - Králově Poli na Cimburkově ulici firma přeměněna na akciovou společnost s názvem K. Slavíček, tovární nábytkové a stavební truhlářství; 31. května schváleny stanovy akciové společnosti Ministerstvem vnitra, výrobní provozy podniku přemístěny do nových objektů v Králově Poli; 25. listopadu vydáno povolení k provozu továrny v dubnu sloučena brněnská firma Karla Slavíčka s třebíčskými Uměleckoprůmyslovými dílnami Jana Vaňka; 12. června jmenován v zápisu obchodního rejstříku hlavním členem správní rady podniku Jan Vaněk připojeny další menší podniky: továrna na nábytek s pilou Jan Baráček a František Novák v Černé Hoře, továrna na výrobu anglického klubového nábytku František Plhoň v Černé Hoře a továrna na výrobu nábytkového a stavebního kování Véna s. r. o. v Brně - Králově Poli; koncem roku převzata většina podílů firmy Moravský nábytkový průmysl, s. r. o., v Brně; provedena změna názvu na Spojené uměleckoprůmyslové závody a. s. Brno; 14. října zapsána změna názvu Spojené U. P. závody a. s. Brno do obchodního rejstříku Krajského soudu v Brně; koncem roku vyhlášena nepříliš úspěšná soutěž na návrh ochranné známky vrchním ředitelem jmenován Jan Vaněk; 1. dubna přeneseno ředitelství z Cimburkovy ulice do nově získaných prostor v Brně na Josefské ulici 14-16; koncem roku otevřeny výstavní prostory na Masarykově ulici 31, na jejichž vybavení a výzdobě se podíleli František Plhoň ml. a Oldřich Šebor vydáno první číslo časopisu Bytová kultura (redaktor Bohumil Markalous, red. 18

19 rada Jan Vaněk, Adolf Loos a Arnošt Wiesner; vyšel jen jeden ročník); od 15. listopadu 1924 výstavy typového nábytku v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně (do 2. ledna 1925) a v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze (do 31. ledna 1925) počátkem roku odchod Jana Vaňka z firmy v důsledku finančních potíží přijat návrh na revitalizaci, vypracovaný Vladimírem Marečkem ředitelem jmenován František Plhoň, zástupcem ředitele Vladimír Mareček, účast Spojených UP závodů na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži po odstoupení Františka Plhoně pověřen vedením jeho syn arch. František Plhoň ml. (z funkce odvolán koncem téhož roku), vedením podniku pověřen Vladimír Mareček, zakoupen hlavní podíl akcií firmy Foresta, společnost pro průmysl dřevařský, s.r. o., ve Velkých Karlovicích června Vladimír Mareček jmenován vrchním ředitelem; omezena spolupráce s externími architekty a ustavena funkce vedoucího podnikového architekta (do funkce ustaven Ivan Kadlčík), Ivan Kadlčík navrhuje nové logo podniku, které se užívá dodnes; do firmy nastupuje Jindřich Halabala; účast Spojených UP závodů na Výstavě soudobé kultury v Brně; počátek výroby skladebného nábytku řady H Jindřich Halabala nahrazuje Ivana Kadlčíka ve funkci hlavního architekta; převzata hodonínská firma Lignum, první moravská továrna na parkety, zpracování a obrábění dřeva, společnost s r. o převzetí firmy Josef Pokorný, továrna na nábytek, s r. o., v Uherském Brodě; počátek výroby skladebného nábytku řady E; převzetí všech podílů firmy Foresta, společnost pro průmysl dřevařský, s r. o od ledna vydáván podnikový časopis Rozhledy (redaktor Jindřich Halabala; vydávání ukončeno roku 1940) října osamostatněna prodejna v Bratislavě, vzniká UP obchodná účastinná spoločnosť Bratislava podnik znárodněn - 7. března zřízeny vyhláškou a dekretem ministra průmyslu Spojené UP závody, národní podnik, se sídlem v Brně, Josefská (D. Koudelková, J. Chatrný, 2003) 19

20 Jan Vaněk Jan Vaněk se narodil v Třebíči V jeho postavě se skloubilo několik osobností, které obsáhly celý nábytkářský svět dynamicky rozvíjejícího se počátku 20. století. Osobnost tvůrce a umělce" se projevila v jeho architektonických návrzích interiérů a designu nábytku. Respektoval a prohluboval základní myšlenky funkcionalistů a tvořil jednoduchý funkční nábytek. Byl otcem koncepce Obr. 3.:. Obývací pokoj se sektorovou skříňkovou sektorového nábytku, v r. stěnou a rohovou pohovkou, začal vyrábět první skladebný nábytek (knihovničku a sekretář), skladebné pojetí měly i další typy kuchyňského a vestavěného nábytku. Na jeho myšlenky později navázaly Spojené UP závody řadou sektorového skříňkového nábytku. Někdy až příliš jednoduché tvary byly ovlivněny další částí osobnosti Jana Vaňka, technickou". Design oproštěný od zbytečných ozdob jakoby vycházel a přijímal technologii i ekonomiku průmyslové výroby. Na autorské tvorbě je vidět původ a vzdělání Jana Vaňka, C. K. odborná škola pro zpracování dřeva ve Chrudimi připravovala své absolventy především pro výrobu nábytku. Následná praxe v Německu jej vybavila kontakty a zkušenostmi, takže když po svém návratu v roce 1912 převzal otcovu stolařskou dílnu v Třebíči, ujal se zřejmě s velikým elánem jejího rozšiřováni. Zde se projevila další z jeho osobností - osobnost manažerská". Výrobu nábytku ještě téhož roku přejmenoval na Umělecko-průmyslové dílny v Třebíči" a postupně se ji snažil rozšiřovat. Spolupracoval s řadou jiných architektů, kteří se podíleli na designu nábytku pro výrobu, a k nutné přestavbě závodu si pozval architekta Josefa Gočára. 20

21 Současně však Jan Vaněk rozvíjel svoji osobnost publicistickou" a získával zkušenosti v redakci a vydavatelství časopisu Český interieur. Nemohlo jít jen o propagaci vlastní firmy - vletech se objevilo v časopise jen několik málo fotografií z jeho vlastní tvorby a pouze jedna reklama tehdejších Uměleckoprůmyslových dílen Jana Vaňka v Třebíči". Jan Vaněk se ale také angažoval ve veřejném životě a podílel se na organizování různých zájmových i odborných spolků a uměleckých svazů - tolik jeho osobnost politická". Později jeho levicová orientace vedla ke spojení s komunistickou ideologií. Asi nejslabším článkem byla osobnost ekonomická". Vaněk nebyl ekonomicky úspěšný ani v rodinné firmě, kterou přetvořil do podoby Spojených UP závodů. Z pozice vrchního ředitele velké společnosti musel v roce 1925 pro ekonomické potíže odejít a ani jeho druhá firma SBS ( Standard bytová společnost", Brno) nedopadla lépe. Ekonomické problémy byly způsobeny zřejmě idealistickým a naivním pohledem na svět soukromého podnikání, kdy se Jan Vaněk snažil zachovat na jedné straně vysoké nároky na kvalitu výroby, na straně druhé však usiloval o komplexní výrobu bytového zařízení (vč. doplňků, textilu apod.) dostupného nejširším vrstvám. Při tom však zastával hodně levicové názory na programy bydlení pro široké vrstvy obyvatelstva. V těchto programech se uplatňovala jeho osobnost filosofická" asi nejlépe. Vaněk se aktivně podílel na nových komplexních koncepcích sociálního bydlení vč. výstavby malých ekonomických" domů (Brno, Alešova ul.). Tyto koncepce byly ve 20. letech minulého století úzce spjaty s idejemi funkcionalismu a aktivně se jich účastnili Vaňkovi vrstevníci patřící do brněnské avantgardy. Zklamání a nucený odchod ze Spojených UP závodů a později i z firmy SBS vedlo Vaňka k odchodu do Prahy, kde se věnoval především tvůrčí umělecké činnosti. Svoje levicové názory si podržel i po II. světové válce a pro svoji angažovanost byl novým režimem jmenován do významných funkcí. Nelze mu tento postoj vyčítat, učinila tak celá řada významných umělců. Jan Vaněk byl člověk, který se nebál spolupracovat se svými vrstevníky a patřil neodmyslitelně do skupiny brněnské avantgardy. Díky svému postavení ředitele velké firmy se mohl aktivně podílet na společenském životě. Vydával a redigoval několik 21

22 časopisů, spolupořádal besedy a přednášky největších osobností naší a evropské architektury a spolupodílel se na prosazování tehdejších pokrokových funkcionalistických názorů. Věnoval se především komplexní bytové kultuře, navrhoval nábytek a je otcem" přistavovacího nábytku, který se stal vzorem pro sektorový skladebný systém. Zajímavou skutečností je to, že Vaněk vždy stál na pomezí mezi architekturou a řemeslem. Spolupracoval s celou řadou významných architektů (jmenujme alespoň Adolfa Loose, Le Corbusiera, Bohuslava Fuchse, Jaroslava Grunta) a spolupodílel se tak na jejich tvorbě. Tato spolupráce zřejmě byla postavena na tom, že Vaněk byl především designér, konstruktér a výrobce, tedy nekonkuroval svým kolegům - architektům na poli velkých" koncepcí. Dokázal se podřídit těmto osobnostem a spolupracovat s nimi. Dokladem o tom jsou zápisky z realizace Műllerovi vily v Praze od stavitele Bořivoje Kriegerbecka. Zajímavá je i šíře autorské tvorby Jana Vaňka - od interiérů, výstav a designu nábytku přes grafický až po design světel, textilií až po keramiku, sklo a hračky. Nevyhýbal se ani návrhům budov, byť je zřejmě nevyhledával. Odchodem do Prahy (nakolik vynuceným okolnostmi nevíme) došlo ke zlomu ve Vaňkově tvorbě. Po zhruba 12 letech bohaté koncepční činnosti (mezi lety ) došlo k útlumu" (jakoby jej postihl syndrom vyhoření"). Jan Vaněk nadále tvořil především v oblasti bytových interiérů, výstav a užitého umění, ve srovnání s šíří jeho působení v Brně lze na toto období pohlížet jako na ústup. Nakolik si to vynutila doba (přichází II. světová válka) a okolnosti nevíme. Po válce se Jan Vaněk zapojil do levicového hnutí a díky své politické orientaci byl jmenován do správní rady a posléze ředitelem státního podniku (Československé závody dřevozpracující), podílel se na zestátňování nábytkářského průmyslu, angažoval se v redakčních radách časopisů Tvar a Domov, působil v socialistických" spolcích a společenských organizacích. Jeho tvůrčí a publicistická činnost téměř mizí. Z tohoto období je minimum materiálů, Jan Vaněk se pomalu vytratil z povědomí veřejnosti. Posmrtné nekrology byly už jen povinným ohlédnutím a vzpomínkou. Jan Vaněk se dožil 71 let, zemřel v Praze (M. Kovařík, 2004). 22

23 Jindřich Halabala Designér, teoretik, publicista a pedagog Jindřich Halabala nepochybně patří k nejzajímavějším osobnostem v oblasti tvorby nábytku v meziválečném a poválečném období. Jako hlavní architekt brněnských Spojených UP závodů, podniku, který je všeobecně považován za průkopníka průmyslové výroby nábytku u nás, měl zásadní vliv na formování výrobního programu, na reklamní a prodejní strategii této významné nábytkářské společnosti. Ovlivnil vývoj obou základních řad skříňového sestavovacího nábytku, vyráběných pod názvem H a E, a mnoha typů dřevěného sedacího nábytku, navrhl originální modely nábytku kovového, které se vyráběly po roce 1930 v hodonínské pobočce Spojených UP závodů. Jako autor netradičně řešených modelů kovového sedacího nábytku je oceňován i v mezinárodním kontextu. Halabalovi návrhy koberců, jež se staly nedílnou součástí interiérů zařizovaných společností, jsou kvalitou srovnatelné s pracemi předních českých návrhářů bytových textilií. Do Spojených UP závodů byl Jindřich Halabala přijat na základě inzerátu v roce 1928 jako vedoucí pražské prodejny. Díky své houževnatosti a talentu v této funkci uspěl a již počátkem roku 1930 byl přeložen do brněnského ústředí firmy na místo hlavního architekta. Stal se nejbližším spolupracovníkem vrchního ředitele podniku Vladimíra Marečka a vedle mnoha povinností získal také řadu kompetencí. Zodpovídal za skladbu výrobního sortimentu a sám některé kusy nábytku navrhoval, určoval charakter propagace výrobků, na níž se osobně podílel kromě jiného jako Obr. 4.: Byt rodiny Halabalových v Brně, obývací pokoj (1940) 23

24 fotograf, zavedl vysokou kulturu prodeje, k jejíž úrovni přispíval způsob prezentace bytového zařízení, instalovaného včetně všech doplňků. Dle pamětníků právě spolupráce Jindřicha Halabaly a Vladimíra Marečka, dvou nadaných tvůrčích osobností, určila směr, kterým se Spojené UP závody ubíraly. Své bohaté zkušenosti shrnul Jindřich Halabala ve dvou odborných publikacích, které jsou dodnes aktuální a čtivé, a v časopiseckých a novinových článcích a studiích. Pro poznání dobové atmosféry, zásad koncipování interiéru a bytových doplňků i pro pochopení autorova způsobu myšlení je nedocenitelná příručka Jak si zařídím byt levně, moderně, hygienicky, připravená společně s brněnským architektem Josefem Poláškem. Publikace Výroba nábytku, tvorba a konstrukce obsahuje vedle cenných informací historického rázu praktické shrnutí poznatků o všech faktorech ovlivňujících tvorbu nábytku, o materiálech, technologiích, o typologickém členění, o platných normách, ale též o projektování nebo způsobech prodeje nábytku. Halabalova představa o kvalitě bydlení, o nábytku, který má být tvarově elegantní, dokonale zpracovaný, bezchybně funkční, skladebný, variabilní, mobilní a přitom dostupný nejširším vrstvám obyvatelstva, zůstává stále inspirujícím a nadčasovým odkazem. Jméno Jindřicha Halabaly je navždy neoddělitelně spjato se jménem Spojených UP závodů, s podnikem, který si také díky jeho iniciativě a dovednostem vybudoval pozici vynikající nábytkářské firmy a stal se synonymem dobrého vkusu a kvalitního bydlení. (D. Koudelková, J. Chatrný, 2003) Život Jindřicha Halabaly v datech května narozen v Koryčanech v rodině stolaře Štěpána Halabaly vyučen stolařem v otcově dílně v Koryčanech studuje Státní československou odbornou školu pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí studentská praxe ve Spojených UP závodech, seznamuje se s Janem Vaňkem studium na Uměleckoprůmyslové škole v Praze obor architektura, specializace nábytek a interiér u prof. Pavla Janáka první návrhy nábytku a koberců zaměstnán v ateliéru Bohumila Hübschmanna v Praze 24

25 října sňatek s Pavlou Sekerkovou nastupuje do Spojených UP závodů jako vedoucí pražské prodejny Lucerna zakládajícím člen Svazu československého díla; 2. listopadu narozen syn Jindra přeložen do brněnské centrály Spojených UP závodů jako vedoucí ateliéru pracuje ve funkcích vedoucího ateliéru, prokuristy a ředitele pro vývoj nábytku, kde uplatňuje komplexní pojetí výroby, propagace a prodeje dubna narozen syn Ivan; společně s Josefem Poláškem vydává publikaci Jak si zařídím byt levně, moderně, hygienicky vydává publikaci Sestavovací nábytek září jmenován náměstkem ředitele prodejní organizace a ředitelem brněnské prodejny března jmenován náměstkem ředitele v záležitostech uměleckých a výtvarných, pověřen vedením Vývojového výzkumného střediska dřevoprůmyslu externě přednáší na fakultě dřevařského inženýrství VŠPDI v Košicích podílí se na založení Vývoje nábytkářského průmyslu v Brně, kde pracuje na částečný úvazek ve funkci hlavního architekta působí na Dřevařské fakultě Vysoké školy lesnické a dřevařské ve Zvolenu, kde zakládá a vede Vědeckovýzkumný ústav jmenován mimořádným profesorem jmenován řádným profesorem jmenován předsedou výtvarné rady při Sdružení podniků náb. průmyslu vydává publikaci Výroba nábytku, tvorba a konstrukce odchází do důchodu, pracuje na nedokončené publikaci o směrech vývoje skladebného nábytku listopadu umírá (D. Koudelková, J. Chatrný, 2003) 25

26 3.1.4 Druhá polovina 20. století Prvním nejvýraznějším znakem nábytku druhé poloviny 20. století je skutečnost, že se nábytek stává téměř běžným spotřebním zbožím nejširších sociálních vrstev obyvatelstva. Jeho nové postavení je umožněno vzrůstem technické úrovně výroby a celkovým hospodářským vzestupem, který podmínil i zvýšení životního standardu obyvatel. Nelze ovšem tvrdit, že obměna a spotřební pohled na nábytek je obecně platným jevem, ale lze říci, že je v tomto období převládající a pro druhou polovinu 20. století typická. Spotřební pojetí nábytku bylo podmíněno zejména rozvojem produktivní velkosériové výroby, která však na druhé straně přináší určité snížení kvalitativních znaků nábytku. Design světové produkce, a zejména u nás, je více méně poplatný technologickým požadavkům a výrobním možnostem. Morální i funkční životnost tohoto nábytku je ohraničena jen krátkým časovým obdobím a levným průmyslově-velkosériově vyráběný nábytek je nejvíce zastoupen u sociálně slabších a středních vrstev obyvatelstva, které se stávají jeho největším spotřebitelem. Jako reakce na tento stav sílí individualistická tvorba a požadavek výroby solitérního nábytku. Konec 20. století přináší vedle určitých extravagantních pojetí vysoce kvalitní nábytek dlouhodobého užití a trvalé hodnoty. Takový nábytek se začíná prosazovat ve Skandinávii, která je hlavní baštou funkcionálních typů nábytku, dále zejména v Itálii, Německu a Francii a ostatních zemích Evropy. U nás je tento směr prezentován zejména družstevní výrobou nábytku a avantgardním sdružením umělců - Atika. Individualistický nábytek konce století odmítá pouhou funkčnost nábytku, kterou považuje do určité míry za škodlivou a zdůrazňuje zejména emotivní složky nábytku a tvorbu specifického prostoru. Byl-li nábytek 20. století v podstatě funkcionální, nadcházející období, bude považovat za rozhodující jeho efektivnost, tedy bude precizovat maximální funkčnost spojenou s maximem emotivních a estetických vjemů. Tento výrazný posun v chápání pojetí nábytku je druhým znakem druhé poloviny 20. století. Třetím rysem je rozvoj nábytku veřejných interiérů, který byl podmíněn vysokým tempem výstavby objektů občanské vybavenosti. Jedná se zejména o nábytek kancelářský, hotelový, nábytek služeb a obchodu, nábytek osvětových, školských, zdravotnických aj. speciálních zařízení. 26

27 Ve druhé polovině 20. století můžeme sledovat v podstatě dva základní směry interiérové tvorby. První směr řeší vnitřní zařízení pomocí klasických dřevěných materiálů, které navozují klidnou, důvěrnou atmosféru pohody a uvolnění. Druhý směr funkcionální klasicistně technického pojetí se opájí tlumenými pastelovými odstíny, které jsou Obr. 5.: Soubor úložného nábytku Montana, akcentovány výraznými barvami, Dřevotvar Jablonné nad Orlicí, 1985 leskem, kovem, sklem a jinými materiály, které působí emotivně na smysly člověka a aktivizují jeho činnost, často až vyčerpávajícím způsobem. Čtvrtým charakteristickým znakem nábytku druhé poloviny 20. století je maximální snaha přizpůsobit jeho funkci potřebám a požadavkům člověka. Vedle nových antropometrických, fyziologických, ergonomických poznatků, které vyústili ve zdokonalování sezení a ležení běžné populace, se objevuje speciální tzv. bezbariérový nábytek. Tento nábytek je určen pro tělesně postižené a jinak hendikepované občany, kteří byli v oblasti bytové kultury dříve zcela diskriminováni. Pátou a velmi výraznou charakteristikou konce 20. století je ekologická vlna, která se v tomto období stává i výrazným kriteriem kvality nábytku. Prudký průmyslový vývoj vytvořil zejména v Evropě naléhavý požadavek ochrany životního prostředí a zvýšené povědomí o narušené biologické rovnováze vyvolalo kromě makroekologických požadavků i potřebu obyvatel po zdravotně nezávadných tzv. ekologických předmětech denní potřeby. Nábytek začíná být přísně posuzován i z hlediska zdravotní-fyziologické nezávadnosti a požadavek zdravého klimatu bytů se stal meritem bydlení konce 20. století. Nový pohled na zařizovací předměty vyústil ve formulování samostatné skupiny ekologického nábytku, který se stal výrazným znakem bydlení konce 20. století. Závěr 20. století je tedy u nábytku charakterizován pozvolným přechodem od nábytku funkcionálního k nábytku efektivnímu, k nábytku, do něhož vložené výrobní náklady musí co nejefektivněji naplňovat nejen funkční, ale i fyziologické, psychologické a sociologické požadavky uvádí P. Brunecký (2000). 27

28 Výzkumný a vývojový ústav nábytkářský V roce 1954 byl v Brně založen dnes již neexistující Vývoj nábytkářského průmyslu VNP později známý jako Výzkumný a vývojový ústav nábytkářský WÚN. Jednou z jeho, dá se říci, základních činností byla i nábytková tvorba, prezentovaná architekty a konstruktéry, kteří se do té doby zabývali stejnou problematikou na zrušeném generálním ředitelství Spojených UP závodů. Jejich tvůrčí předností byla rozsáhlá znalost průmyslové výroby nábytku, výrobních a materiálových technologií. K ni přistoupil tehdy nastolený názor, že je nutná plánovitá péče o vývoj výrobků ve znárodněném nábytkářském průmyslu. Představa napojení se tvorbou výrobků a jejím využitím v průmyslových podnicích byla ztížena tím, že dosavadní výrobní programy byly poplatné nenaplněné poptávce po klasických vzorech obchodem požadovaného nábytku. To se odráželo na snaze vytvářet ve VNP takový nábytek, který by nebyl poplatný momentální situaci na trhu a ve výrobě, ale aby alespoň navazoval na moderní trendy, se kterými se staly do jisté míry slavnými zmíněné Spojené UP závody případně firmy s podobnými zaměřením v nábytkové produkci. F. Mezulánik (2004) dále uvádí, s jistou nadsázkou se dá říci, že toto počáteční kritické období bylo na půdě vývoje výrobků překonáno a rozhodnutím řídících orgánů byl VNP pověřen jakýmsi řízením žádoucí úrovně tvarového vývoje nábytkových předmětů, odpovídajících duchu té doby. Děje se tak schvalováním a do výroby doporučovaných vybraných návrhů, v prototypech nebo modelech realizovaných jednotlivých výrobků nebo souborů centrálně k tomu zřízenými výtvarnými resp. hodnotitelskými komisemi. Jejich členy byly jmenováni pracovníci generálního ředitelství Sdružení nábytkářského průmyslu, Institutu průmyslového designu, Vysoké školy uměleckoprůmyslové, Ústavu bytového a oděvního průmyslu i pracovníci vnitřního a zahraničního obchodu. Jednalo se v podstatě o jakési cenzurní orgány pro oblast bytové kultury. Přes tuto poněkud složitou cestu se postupně podařilo uvést do života přes svoji strohost a záplavu na trhu později proklínané sektorové řady skříňkového nábytku U 1 a U 100 či dílcový nábytek M 100 z produkce UP závodů Rousínov. Na trhu vyhledávaným byl i reprezentativní soubor nábytku do obývacích pokojů Elegant, který sestával z výrazně samostatných funkčních prvků. Sektorový nábytek - známý Universal - vyráběný v UP závodech Rousínov, který mimochodem nevznikl ve WÚN se stal v jisté době až tak 28

29 doslova univerzálním, že se s ním vybavovaly nejen byty, ale všechny možné prostory nebytové. Tato nečekaná situace vedla k pokusu navrhnout pro UP závody sektorový nábytek nového tvarového výrazu s použitím nových materiálů s barevným odlišením a dokonalejšímu funkčním vybavením. Představa byla, že s takovýto skladebný nábytek polidští a vrátí se především zpět do bytů. Nestalo se tak. Přes kladné ohodnocení navržených řešeni, předvedených navíc ve skutečných prototypech stačilo vyjádření zástupce obchodu, že po Universalu je stále poptávka a nový výrobek za něj je tudíž zbytečný. Ani přes jistou složitost doby se vývoj výrobků na VNP - WÚN nemohl obejit bez informací o děni v oborech souvisejících s celkovou problematikou bydleni, vývojem materiálů a výrobních technologii, o nábytkových trendech v zahraničí apod. Uplatňovala se tak snaha o respektování nezbytného cyklu Vývoj - výroba - užití". V tomto zájmu byla navázána spolupráce s ústavy a organizacemi jako byly v té době Ústav bytové a oděvní kultury, Výzkumný ústav výstavby a architektury, Výzkumný ústav pozemních staveb a krajské Stavoprojekty. Vznikaly tak dílcové přemístitelné skříňové příčky, nové kuchyně pro bytová jádra, realizovaly se vzorová zařízení bytů v experimentálních stavbách pod. Vývoj výrobků VNP - WÚN se postupně dostal na takovou kvalitativní úroveň, že se úspěšně uplatnil při řešení reprezentačních interiérů rekonstruovaného Národního divadla a Nové scény, při stavě Kongresového paláce, hotelu Praha a jiných, do dneška významných veřejných staveb. Dalším důkazem této úrovně může být i to, že jednotlivým tvůrčím pracovníkům byla udělena řada osvědčení o průmyslových vzorech, kterými se potvrzovala původnost navrhovaných výrobků, jejich neopakovatelná jedinečnost a vzorová právní ochrana proti napodobení. Kromě vlastní nábytkové tvorby byla v rámci vývoje výrobků zajišťována i propagační tvorba grafická a fotografická. Grafické zobrazení nových typů vznikalo v přímé spolupráci s autory návrhů a vznikaly tak soubory informačních letáků, které byly využity na expozicích veletrhů a k propagaci na výrobních podnicích a v obchodě. 29

30 František Vrána Akademický architekt František Vrána se narodil v Němčicích nad Hanou. Studoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou obor architektura. Váží si zejména svých učitelů prof. J. A. Šálka (ŠUŘ Brno) a prof. Pavla Smetany (VŠUP Praha), kteří jej obohatili svými zkušenostmi a vědomostmi. František Vrána pracuje jako svobodný umělec výtvarník návrhář nábytku, interiérů a výstav. Od roku 1962 do roku 1990 pracoval ve Vývoji nábytkářského průmyslu v Brně. Člen České komory architektů do roku 1998, autorizovaný architekt pro obor interiérová tvorba, člen Asociace interiérové tvorby dosud, člen Obce architektů České republiky Obr. 6.: Jídelní set JS-2889, F. Vrána, 1985 do roku Člen TT klubu výtvarných umělců v Brně. František Vrána od roku 1992 do roku 2003 působil jako pedagog na Střední škole uměleckých řemesel v Brně, od roku 1993 působí na Mendlově zemědělské a lesnické universitě, Ústav nábytku a spec. výrobků ze dřeva v Brně, od roku 1993 do roku 1998 také působil na Pedagogické fakultě Masarykovy university v Brně, katedře výtvarné výchovy. Obdržel řadu ocenění za jednotlivé nábytkové komplety, návrhy a realizace nábytku, interiérů a výstav. K nejvýznamnějším ocenění patří Zlatá medaile za návrh nábytku Horizont udělená na MVSZ Brno, Čestné uznání Zlatého kahanu za návrh ložnicového nábytku na Výstavě bytové kultury v Ostravě, Černé louce. Největším profesionálním oceněním je Stříbrný jehlan za návrh sestavovacího čalouněného nábytku Tep. Věnuje se také publicistické a popularizační činnosti. Modely jeho nábytku byly přijaty do sbírek Moravské galerie, Uměleckoprůmyslového muzea Brno a do Muzea města Brna na Špilberku. Napsal J. Vyškovský (2003). 30

31 3.1.5 Současný stav Současná společnost se vyznačuje stále zvyšující se mírou rozdělení do jednotlivých struktur, které se od sebe výrazně liší svými životními nároky a potřebami. Není již možné definovat si, tak jako tomu bylo dříve, co je nejvhodnější pro jednu společnost vymezenou geografickým teritoriem působení ve všech jejích vertikálních úrovních. Situace je spíše taková, že je nutné uvažovat v globálním měřítku a zaobírat se úvahami o podstatě a potřebách konkrétních horizontálně uspořádaných vrstev. Dnes se spíše dostáváme k něčemu, co by se dalo označit jako sociální styl. Fenomén standardního nábytku je spojený se socializací společnosti, nivelizováním jejích vrstev. Existence standardního nábytku je spojená především s 20. stoletím, které bylo ovládáno touhami po vytváření jednotných, sociálně rovných společnostech a proto věnovalo velkou pozornost i snahám po vytváření celospolečensky přijatelných standardů. Situace v 21. století spěje poněkud jiným směrem. Hlavní roli ve formování společnosti hraje individualita, člověk nyní netvoří integrovanou součást zařazenou do velkého soukolí, ale fungování tohoto soukolí se zúčastňuje jako izolovaná jednotka, která si sama určuje tvar prostředí kolem sebe. Vyžaduje nové, ale zároveň si vybírá i z historie. Momentálně se nacházíme v širokém víru retrostylů, z níž nás možná vyvedou nové materiály, politické události nebo sociální proměny, míní M. Straková (2004). 31

32 3.2 Vývoj sektorového nábytku Sektorový nábytek je především skříňovým nábytkem pro ukládání věcí. Byl vytvořen z důvodů účelových, tedy praktických. Přivodil však zcela nové podmínky pro řešení tvaru zejména pro řešení úprav bytového interiéru. Určujícím zájmem byla potřeba vytvořit kapacitu úložných prostorů pro různé účely, v různých podmínkách, a to tak, aby interiér jako prostředí uspokojoval i zájmy estetické. To je nutno mít na zřeteli i dnes, abychom mohli v průběhu času sledovat, zda důvody, které daly už v třicátých letech vznik tomuto systému, trvají nebo ztrácejí svůj význam Vznik sektorového nábytku J. Halabala (1969) uvádí, sektorový nábytek vznikl v té době, kdy se pro zařizování bytů vyráběly a prodávaly převážně nedílné komplety" pro úzce vymezené účely. Největším nedostatkem klasických nábytkových kompletů bylo, že se vyráběly a dodávaly v takových sestavách, které vznikly pro zcela jiné společenské i prostorové podmínky, a proto nemohly vyhovovat v podmínkách podstatně jiných. Jedním z praktických nedostatků bylo, že sestavy nebylo možno účelově pozměnit a doplnit dalším skříňovým nábytkem, aniž by došlo k takovému nahromadění, které znehodnocovalo estetický účinek třeba i výtvarně hodnotných jednotlivých předmětů. Výsledný celek byl po takovém nahromadění chaotický a provozně nepraktický. Nedostatek nebyl vždy jen v nedostatcích jednotlivých předmětů, ale vznikl teprve z nutnosti řadit k sobě dostatečně věci, které pro řazení uzpůsobeny nebyly. Jestliže však stěsnání skříněk vedle sebe nebylo možno vyloučit, protože potřeba úložných prostorů byla naléhavá, pak zbývala jen druhá cesta, upravit skříňky tak, aby je bylo možno řadit těsně k sobě, aniž vznikl neorganický shluk. Řada dílčích skřínek měla tedy vytvořit nový celek, anebo velký celek měl být složen z několika oddělitelných částí, tedy sekcí. Technickou podmínkou bylo vyloučit takové architektonické články, které by jako římsy nebo sokly přečnívaly přes plochy boků, a dále obliny na bočních stěnách, popř. dveřích. Výtvarnou podmínkou bylo dokonalé zharmonizování rozměrových kompozičních a proporčních vztahů každé skříňky zvlášť a všech dohromady při jakémkoliv seskupení. 32

33 Sektorový nábytek nevznikl jako ucelená soustava najednou. Systémem se stal teprve postupným doplňováním a přizpůsobováním jednotlivých skříněk a později dalších montážních článků. Na počátku to byla pouze jediná skříňka použitelná jako samostatně stojící kus, ale zároveň vhodná i k těsnému přistavení. Byla začleňována do interiéru spolu s jinými rovněž samostatně použitelnými kusy dalšího skříňového, popř. jiného nábytku, jednak ve funkci knihovničky, nebo pro ukládání skla, porcelánu apod. Různá použivatelnost Obr. 7.: Jan Vaněk, noční stolek 1929 nebo univerzálnost se stala typickou a v propagaci zdůrazňovanou charakteristickou vlastností sektorových skříněk. Druhým článkem byl sekretář. Ale i ten byl projektován jako samostatně stojící předmět. Nebyl na soklu jako skříňky, ale na nožkách a jeho boční stěny byly rámové s výplní. Přistavěná mělčí skříňka zakrývala však pouze část rámu spodního hlubšího boku sekretáře, takže tektonická nejednotnost působila rušivě. Oba tyto kusy navržené arch. Janem Vaňkem staly se však inspiračním základem vývoje později vzniklého sektorového nábytku řady H Spojených UP závodů. Analogii přistavovacího nábytku nacházíme i před uvedenou dobou, zejména jako zařízení prodejních místností, z nichž nejvíce typické byly lékárny. Nelze vyloučit ani ojedinělé případy v bytovém zařízení. Takový nábytek se však vyráběl jednotlivě pro konkrétní účel a danou dispozici. Později se přistavovací nábytek uplatňoval i jako kancelářské zařízení, které však mělo už univerzálně platné vlastnosti a vyrábělo se hromadně jako tržní zboží. Pro historické hodnocení není však rozhodující, zda těsné řazení nábytku bylo už dříve nebo ne, ale to, že zobecnělo a rozvíjelo se a že bylo účinným náporem proti nevyhovujícímu sestavení tehdejších nábytkových kompletů. Pronikání skladebného nábytku do našich bytů bylo intenzívní, avšak v úhrnu nábytkové produkce převládaly i nadále nedílné komplety. Přistavovacím nábytkem byl však položen základ vývoje nábytku sektorového. 33

34 3.2.2 Sektorový nábytek v meziválečném období Za druhý vývojový stupeň stavebnicového nábytku možno považovat řadu skříněk vyráběných Spojenými UP závody v roce 1928 až 1935 a propagovaných pod označením H jako nábytek sestavovací a později jako nábytek sektorový (J. Halabala, 1969). Výchozími články této řady byla knihovnička a sekretář arch. Jana Vaňka. Oba typy přizpůsobil později arch. Ivan Kadlčík tak, aby měly zcela nepochybný stavebnicový charakter. Další stavebnicové elementy této řady vznikaly postupně spoluprací J. Halabaly, A. Hadače a V. Marečka, který působil zejména na to, aby typy byly vhodné pro hromadnou průmyslovou výrobu a tedy pro masové uplatnění. Souběžně byly navrženy a vyráběly se nové typy židlí, křesel, pohovek, stolů a stolků v takovém tvarovém pojetí, které bylo v souhlase se sektorovým nábytkem skříňkovým. Interiéry zařízené tímto nábytkem měly v té době zcela odlišný charakter od běžného průměru. To nezůstalo bez vlivu na ostatní výrobce, a tak se na trhu uplatňují záhy další sektorové řady firem ostatních (Thonet, Tusculum, Osol-sobě a jiných). Vývoj v tomto směru byl podpořen i tvorbou některých architektů, kteří Obr. 8.: Nábytková řada H, projektovali interiéry pro individuální výrobu. Jsou to především J. E. Koula, K. Kozelka, E. Kittrichová, A. Heythum, H. Kučerová-Záveská a jiní. Arch. J. E. Koula vypracoval řadu stavebnicového nábytku pro Družstevní práci, která jej prodávala ve svých vzorkovnách a propagovala spolu s ostatními doplňkovými předměty vysoké estetické úrovně ve svém členském časopise. Velký význam pro propagaci nových forem bydlení měla i výstavní činnost Svazu Čs. díla, který organizačně sdružoval činnost pokrokových architektů zaměřených na vývoj kultury bydlení a výrobní podniky, které měly snahu pokrokovou tendenci realizovat. 34

35 Stavebnicový nábytek sektorové rady H měl v konečné úpravě podstatně jinou charakteristiku než původní nábytek přistavovací. Lišil se především tím, že skříňky bylo možno přistavovat nejen do šířky, ale i nastavovat do výšky, takže bylo možno vytvářet větší množství různých variací sestav. Rozlišnost jednotlivých řad, které následovaly, je mimo jiné dána už způsobem konstruování jednotlivých skříněk, popř. způsobem sestavování celků. Skříňky řady H, určené pro bezprostřední postavení na podlahu, měly sokl, který však nebyl samostatný, ale tvořil se skříňkou nedílný celek. Boky skříněk a horní plochy byly vyrobeny z mořeného pololeštěného dubu a spojeny na pokos. Plochy byly proto hladké, bez zřejmých stop po spojení. Dveře osazené na polodrážku byly dýhovány ořechem ve vodorovném směru a leštěny. Přední hrany korpusu byly tedy z části viditelné a tvořily rámování ploch. Proto každá jednotlivě postavená skříňka působila jako hotový architektonický celek a nikoliv jako část většího celku. Naproti tomu však sestava z těchto skříněk nepůsobila dojmem monolitního celku, jak tomu bylo u pozdější řady E. Za další stupeň ve vývoji sektorového nábytku možno považovat sektorovou řadu E, která vznikla ve Spojených UP závodech asi v roce Soustava řady E měla větší počet skříněk. Základním článkem byl větší celek, členěný plnými dvířky, posuvnými skly a zásuvkami, který většinou už sám stačil uspokojit potřebu úložných Obr. 9.: Nábytková řada E, prostorů. Jeho rozměry odpovídaly rozměrům dalších skříněk, které bylo možno podle potřeby přiřadit. Do soustavy byly přičleněny i skříně na šaty a pohovky, takže její použití mělo velmi bohaté možnosti. Ve své úplnosti byla řada E vystavena ještě v roce 1947 na výstavě organizované Svazem Čs. díla v Domě umění v Brně. V následujících letech, kdy bylo třeba v zájmu zvýšení produkce zjednodušit výrobní programy, byla soustava ochuzena o řadu článků avšak i tak zůstala základem dalšího, nyní už vícesměrného vývoje. Její typické znaky byly převzaty do řady U

36 3.2.3 Sektorový nábytek v druhé polovině 20. století Výrobní programy v poválečné době se opíraly o výrobní programy let předválečných jak z hlediska typologického, tak výrobně technického. Sortiment byl velmi bohatý, avšak nesourodý. Převažovala naprostá většina typů, které představovaly ještě úpadkovou a vývoje neschopnou tvorbu vyhovující původně maloburžoazní společnosti předválečné doby. Charakteristickým obsahem této tvorby byly nedílné komplety pro úzce vymezený a jednoznačně pojatý účel, především pro ložnice, jídelny, pánské pokoje a kuchyně. Vše bez tendence ke zdokonalení praktických funkcí a provozních potřeb. Nábytek měl mohutně zaoblené hrany, zbytečné profilace, na povrchu byla ornamentálně sesazená dýha nebo imitace bohatého fládru, sklíčka byla skládána do oblin apod. V podstatně menší míře byly zastoupeny typy z pokrokové části tvorby předválečné. Usnesením vlády ze dne 13. 4, 1948 bylo mimo jiné uloženo ministru techniky, aby dal vypracovat i typové plány obytných staveb a normalizovaného bytového zařízení. Úkolem byla pověřena komise při Čs. společnosti normalizační, skládající se z několika subkomisí. Subkomise pro nábytek byla složena z předsedy a čtyř členů (architekti J. Vaněk, J. Halabala, K. Kozelka, J. Majer a J. Novák). Ministerstvo techniky opatřilo podklady pro standardizaci nábytku z jiných států, i studie a návrhy našich architektů a naší výroby. Subkomisi hospodářské rady byl dán úkol vytvořit standard nábytku, který by vyhovoval značné potřebě nově založených rodin, dále novým předpokladům bytového stavebnictví a potřebě doplnit jednotlivými kusy i stará bytová zařízení. Stanovit normu rozměrů a vytvořit zařízení se zvláštním zřetelem na možnost sestavit z účelových kusů úsporné zařízení nových bytů. Podkladem řešení byla výkresová dokumentace spojených UP závodů, zejména byla přepracována řada E. Výsledným návrhem subkomise byla potom řada sektorového nábytku S (Standard) pro obývací pokoje s moduly šířek 60, 120,180 cm a doplňková řada s moduly šířek 50, 100, 150 cm. Dále vznikla sektorová řada SK pro kuchyně (standard kuchyňský). Hospodářskou radou a Státním plánovacím úřadem byl potom schválen modul 60, 120, 180 cm a kuchyňská řada STT jako standard pro výrobní plán dřevozpracovávajícího průmyslu v prvé pětiletce. 36

37 Na trh byl nábytek pro obývací pokoje uveden s označením A. Kuchyňský nábytek bylo možno hodnotit jako přínos. Naproti tomu vývoj řady A nebyl přínosem, ale naopak ochuzením předchozího stavu, už i tím, že z racionalizačních důvodů byl počet elementů podstatně omezen. Obr. 10.: Nábytková řada U 100, 1965 Přesto se však tento nábytek stal novou základnou dalšího vývoje, a to v celostátním měřítku. Z těchto typů vyšla v r početnější řada sektorového nábytku, uváděná na trh s označením řada U. První řada sektorového nábytku se vyráběla pod označením U 1, do výroby se dostala v UP závodech Rousínov. Skládala se z dvaceti sedmi prvků, jejím pokračováním se v roce 1962 stal systém U 100 s více než padesáti skříňovými elementy a šedesáti doplňky a montážními prvky. Pro další vývoj nábytku byly mezitím vytvořeny příznivější podmínky technickým a organizačním zkvalitněním závodů a ustavením nového národního podniku Vývoj nábytkářského průmyslu (VNP), takže sortiment se rozrůstal a typologie zkvalitnila rychlejším tempem než do té doby. Následovalo rozvíjení principu sestavování skříňových elementů různých typů. Tyto řady měly množství skříňových i doplňkových prvků, aby tak mohly splňovat rozličné nároky zákazníků. Důraz při jejich vzniku byl kladený i na otázku konstrukce. Přistavovací skříňky byly nahrazeny vzájemně montovatelnými částmi, které byly buď vkládány Obr.11.: Nábytková řada M 100, 1963 do konstrukce, nebo se jejich jednotlivé části stávaly stavebními součástmi těchto konstrukcí. Příkladem je montovatelná sektorová řada M, neboli Montisektor architekta Jaroslava Šmídka, který působil ve Vývoji nábytkářského průmyslu. Montisektor byl vyvzorovaný pro UP závody Rousínov n. p., kde byl také řadu let vyráběn. Tato řada byla posunem v procesu 37

38 zařizování interiéru v šedesátých letech. Bylo to poprvé, kdy byla na zákazníka přenesena část výrobního procesu - montáž nábytku. Dílcový nábytek byl úspornější na materiál a umožnil snížení finální ceny výrobku díky přepravě v demontovatelném stavu. Za tuto vlastnost získal na Výstavě spotřebního zboží v Ostravě v roce 1963 nejvyšší ocenění - Zlatý kahan. Pokračovatelem úspěšné řady U 100 se na počátku 70. let stala nábytková sestava Universal. Universal měl být ztělesněním moderního standardu. A ve své době jím skutečně byl. Díky poměrně nenápadnému a neutrálnímu designu byl přizpůsobitelný téměř pro jakoukoli funkci a přitom si dokázal zachovat poměrně slušný vzhled. Problémem v přijímání řady Universal dnes se stalo ustrnutí jeho vývoje, které však, spíše než podstatou Obr. 12.: Nábytková řada Universal, 1980 nábytkového systému, bylo způsobeno neutěšenou situací v nábytkové tvorbě 80. let, jak uvádí M. Straková (2004). V sedmdesátých létech minulého století vznikl přirozený konkurent Universalu i sektorového nábytku M 100 pod názvem Monticolor vyráběný v UP Rousínov. Tento sektor nesl charakteristické znaky tvorby dalšího úspěšného rousínovského designéra Karla Mrkvy. Zdařilá modulace jednotlivých prvků umožnila při velmi malém množství čtrnácti základních elementů vytvářet nespočetné varianty sestav. Tím se stal systém prakticky použitelným v každém interiéru. Od předchozích stavebnicových systémů se lišil také povrchovou úpravou. Místo dýhy se používaly laminované jednobarevné desky v banánově žlutém a středně hnědém odstínu. Tento sektorový nábytek tak dával vyniknout ostatním bytovým doplňkům a stal se spíše neutrálním úložným systémem, schopným zařídit dětské a studentské pokoje, pracovny, obývací pokoje a dokonce i předsíně. Další předností bylo jeho dodání v demontovaném stavu. 38

39 V historii sektorového nábytku byl tento systém mimořádný svým provedením. Odklon od dýhy můžeme chápat jako první pokus o uplatnění laminovaného materiálu. Povrchová úprava však byla značně náročná na údržbu, vlastní montáž byla u nás v té Obr. 13.: Nábytková řada Montikolor, 1977 době komplikací. Firma se tedy vrátila k dýhovanému provedení a Monticolor byl přeměněn na systém Monti 82, který ihned získal tehdejší nejvyšší ocenění - Vynikající průmyslový design. V osmdesátých letech se dále začaly vyrábět vedle Monticoloru a Monti 82 další nové řady sektorového nábytku. Pro obývací pokoje to byl například sektorový skříňový nábytek Modific a Radikál, pro zařizování dětských pokojů sloužil demontovatelný nábytek Junior. Vývoj sektorového nábytku obecně spojujeme především s naší oblastí. O uplatnění nábytkových stěn v obytném interiéru usilovali však také například Charles a Ray Eamesovi. Při vývoji standardní nábytkové stěny vycházeli především z požadavku levné výroby a zajištění variability a multifunkčnosti systému. Výsledkem se stala stěna inspirovaná skladovými regály. Měla montovatelnou železnou konstrukci, která byla podle konkrétní potřeby vyplňovaná zásuvkovými nebo skříňovými elementy Obr. 14.: Charles a Ray Eamesovi, 1949 vyrobenými z překližky. Dvířka byla opatřena strukturou lisovaných koleček, které měly jednak funkci výtvarnou, jednak dodávaly tenkým překližkovým dvířkům pevnost. 39

40 3.2.4 Současný sektorový nábytek Nejčastěji se setkáme se sektorovými řadami, které vycházejí z bohaté tradice tohoto typu nábytku u nás. V devadesátých letech se rozrostl sortiment sektorového nábytku do obrovských rozměrů. Většina nábytkářských firem měla ve svém programu několik sektorových řad Obr. 15.: Nábytková řada Venezia, BMB s.r.o s mnoha desítkami prvků. Ačkoli se jednotlivé vyráběné druhy vzhledově lišily, přetrvával charakter vycházející z let sedmdesátých a osmdesátých. Ke změnám docházelo pouze pozvolna, na nábytek nebyly kladeny nové funkční požadavky, a proto vývoj směřoval ke zkvalitnění materiálů, racionalizaci produkce a nově vzniklým ekologickým požadavkům. Na přelomu století je patrná změna stylu bydlení a požadavků na funkce obývacího pokoje. Změnil se především charakter a množství předmětů, které se v obývacích pokojích ukládají. Za zásadní můžeme považovat vývoj v oblasti audiovizuální techniky, která se již v letech minulých stala hlavním bodem obývacího pokoje. Na tuto změnu Obr. 16.: produkce Yh, veletrh v Seinajoki, 2006 reaguje i nábytek, který se snaží vyslyšet nově vzniklé požadavky. Proto se začíná objevovat úložný nábytek, nesoucí hmatatelné prvky minimalismu. Hlavním cílem tohoto nábytku je zabydlet moderní elektroniku a svým pojetím ji v interiéru zvýraznit. Požadavky na ukládání knih, velkého množství dekoračních prvků jsou potlačeny. Naopak vznikl požadavek na uložení současných datových nosičů. 40

41 Mezi základní vzhledové rysy nového pojetí sektorového nábytku patří výrazně menší hloubka úložného prostoru a celkové snížení výšky sestav. Výrazně vzdušnější pojetí sestav stavějící na možnosti zavěšení na stěnu nebo zádový panel. Barevné pojetí je Obr. 17.: produkce Rutal, veletrh nábytku ve Vídni, 2007 v celé šíři od čistě černé a bílé až po výrazné dýhové sesazenky. Nově se uplatňuje i dekor na předních plochách nábytku. Patrná je i snaha minimalizovat úchytky a v ideálním případě je úplně odstranit z předních ploch nábytku. Sestavy těží z čistoty forem a vyvážené kompozice. Po prvních nedílných kompletech v nejvyšší cenové kategorii se začíná tento nábytek objevovat i jako sektorový v hladinách přístupných širší vrstvě obyvatel. Tendence na uplatnění tohoto typu nábytku přicházejí především ze zahraničí. V České republice je hluboko Obr. 18.: produkce Sykora s.r.o., veletrh Mobitex 2007 zakořeněné klasické pojetí sektorových stěn. V dnešních dnech přicházejí s tímto novým pojetím i čeští výrobci. Na veletrzích s nábytkem se objevují první minimalistické sestavy domácí produkce. Je to reakce na uznání nového trendu společností a stoupající zájem o tento typ nábytku i mezi běžnými zákazníky. 41

42 Světoví designéři na nově vzniklou situaci reagují různě. Objevují se návrhy opírající se o organický minimalismus, které se nebojí složitých křivek, ale drží se minimální formy. Na druhé straně jsou návrhy, které se drží přímé linie a minimální formu tímto ještě více zvýrazňují. Je zajímavé, že v popředí světových návrhů se objevují i stavebnicové sestavy, které by se daly s jistou tolerancí označit za sektorové. Možnost ideálně reagovat na jakoukoli dispozici interiéru je vítána i v dnešní době. Obr. 19.: Cloud bookcase, Ronan and Erwan Bourellec, 2004 Sektorový nábytek má své nezastupitelné místo ve vybavování interiérů i na prahu 21. století. Důvody, které daly už v třicátých letech 20. století vzniknout tomuto systému, stále přetrvávají. I když se forma nábytku do obývacích pokojů v posledních letech citelně změnila, filozofie skladebného nábytku přetrvává v nepozměněném duchu. Zdá se, že se v budoucnu sektorový nábytek bude stále více uplatňovat v řešení interiérů. Obr. 20.: Cube Shelving, Andrew Tye,

43 4 Východiska řešení 4.1 Vymezení pojmu sektorový nábytek Předmětové stavebnice nábytku jsou různě početné soubory, resp. řady nábytkových předmětů konstruovaných a dimenzovaných tak, aby z nich bylo možno vhodnou kombinací složit různé účelově a kompozičně rozdílné sestavy. Nejtypičtějším a nejrozšířenějším druhem stavebnicového nábytku jsou skříňky různého druhu, pro které se vžil už od počátku jeho vzniku název nábytek sektorový. Tento název zobecněl do té míry, že se ho dnes používá i v mezinárodním obchodním styku a v některých úředních vyhláškách o výrobě a prodeji nábytku, takže by nebylo prakticky možné jej vyloučit. V poválečné době vznikla však v tvorbě nábytku nová situace, která se projevuje stále výrazněji. Do soustavy skříňkového sektorového nábytku, která byla postupně obohacena o nové prvky podstatného významu, byly zahrnuty i ostatní druhy nábytku, zejména lůžka, lavice a stoly, ze kterých se někdy mohou tvořit variabilní sestavy bez přímé nebo nutné závislosti na nábytku skříňkovém. Pro tyto druhy by však označení sektorový nábytek bylo méně vhodné nebo i nevhodné. Kromě toho se vyrábí postupně další soubor nábytku charakteristický tím, že sestavy nevznikají ze samostatných hotových předmětů, z nichž každý může sloužit jednotlivě, ale vznikají montáží jednotlivých dílců, a to opět nejen u nábytku skříňkového, ale i ostatního. I když se vývoj skladebných předmětů bude rozšiřovat a bude větší výběr tvarů, zůstává ve všech případech společným typickým znakem variabilnost sestav buď z jednotlivých nábytkových předmětů, nebo z jednotlivých montážních dílců. Proto je účelné oba tyto systémy, bez zřetele na druh nábytku a charakter skladebných prvků, shrnout pod společným rámcovým označením stavebnicový nábytek s užším vymezením: a) na nábytkové stavebnice předmětové, b) na nábytkové stavebnice dílcové. 43

44 Vymezení druhů a typů se může vyjádřit slovním označením: - stavebnicové skříňky (nábytek sektorový) - stavebnicové skříňky dílcové - stavebnicové stolky - stavebnicové stoly dílcové - stavebnicové pohovky - stavebnicové pohovky dílcové Název sektorový nábytek zůstává vymezen jedině pro nábytek skříňkový. Další vývoj sektorového nábytku přinesl dosud mnoho různých pojetí a úprav. Jednotlivé řady se liší především: - větším či menším počtem skladebných prvků pro univerzál nebo speciální účely, - různými rozměrovými moduly, - různou konstrukční koncepcí, - různou barvou a složením materiálu, - různou kvalitativní úrovní a vnitřním vybavením, - různým estetickým ztvárněním některých konstrukčních i aplikovaných detailů. Kterákoliv z těchto řad sektorových skříněk může být bez dodatečných úprav či s menšími úpravami, provedenými v určitém stadiu výroby připravena takto: - skříňky se mohou řadit pouze vedle sebe, - mohou se řadit vedle sebe a klást nad sebe, - mohou se opatřit oddělitelnými nebo neoddělitelnými sokly, - mohou se uložit na volné podnože a podstavce, - mohou je nést boční stojky, - mohou se zavěšovat na lišty, panely nebo žebříčky upevněné na stěnách stavby, - u jedné a téže sestavy se mohou některé způsoby ustavení vzájemně doplňovat. Ať jsou jednotlivé řady stavebnicových článků jakkoliv architektonicky ztvárněny a kterýmkoli z uvedených způsobů ustaveny, shrnujeme je do téže typologické skupiny, protože podstatou a společným znakem všech je variabilnost sestav ze skříněk a polic. Rozdíly jsou ve způsobu vzájemného skloubení a ustavení. Za sektorový nábytek v původním slova smyslu nepovažujeme proto jenom tu řadu, která je charakteristická 44

45 řazením skříněk vedle sebe a nad sebou a která byla tímto názvem označena prvně, ale i všechny řady ostatní bez zřetele na úpravu a způsob ustavení. Je to nejrůznější rozlišení v rámci téže kategorie. Takové shrnutí je nutné proto, aby všechny řady a úpravy byly sledovány v celku, v zájmu potřebného rozlišení jednotlivých řad. Přitom je třeba zjišťovat možnosti normalizace, specializace a kooperace některých článků dílců nebo prefabrikátů. Praktickým rozlišovacím ukazatelem jsou typová čísla jednotlivých řad a jednotlivých předmětů. Z teoretického hlediska nutno považovat skladebné skříňky za sektorové články i tehdy, jsou-li třeba jen částí jiných kompletací nebo soustav. Princip zůstává týmž principem ať je uplatněn izolovaně, nebo spolu s principem jiným. V jednom interiéru se může setkat i více nábytkových soustav, např. nábytek vestavěný, sektorové skříňky, nábytek jednotlivý (solitéry), popřípadě i části zařízení individuálně projektované. Systém sektorového nábytku se uplatňuje nejen u obývacích pokojů, ale i u nábytku pro kuchyně, kanceláře, školy aj., nikoliv však ve stejné úpravě a skladbě. Jsou to řady samostatné a na sobě nezávislé, uvádí J. Halabala (1969). 4.2 Hodnotný design Hodnotným designem Š. Schneider (2005) rozumí splnění subjektivních a objektivních požadavků na výrobek: - pro koho navrhujeme? cílová skupina - co musí nábytek dokázat? funkce - do jakého prostředí je nábytek navrhovaný? prostředí - jen člověk je měřítkem všech věcí ergonomie - fyzická bezpečnost a vizuální důvěryhodnost bezpečnost - každý materiál má specifické vlastnosti a vyzařování materiálová adekvátnost - je návrh v souladu s pracností? technologie - odpovídá návrh tržní hodnotě? cena - nezatíží použitý materiál a jeho zpracování životní prostředí? ekologie - ošetřování produktu nesmí být zátěží údržba - délka výroby je měřítkem pro použití a životnost výrobní doba a životnost 45

46 4.3 Normy a předpisy Navrhování a výroba sektorového nábytku je vázána následujícími zákony: Zákon 22/1997 sb. O technických požadavcích na výrobek Zákon 102/2001 sb. O obecné bezpečnosti výrobků Zákon 209/2000 sb. O odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku Zákon 634/1992 sb. O ochraně spotřebitele Navrhování a výroba sektorového nábytku je vázána následujícími normami: ČSN Nábytek - Názvosloví ČSN Nábytek - Bezpečnostní požadavky ČSN Povrchová úprava dřevěného nábytku - Technické požadavky ČSN Skříňový nábytek. Technické požadavky ČSN Úložný nábytek bytový. Základní rozměry 4.4 Ekologie a design V poslední dekádě minulého století přibyly k požadavkům uplatňovaných při navrhování a výrobě nábytku vedle požadavků na funkčnost, trvanlivost, dobré užitné vlastnosti nejen nové požadavky na hygienické a ekologické vlastnosti nábytku, ale i na jeho zdravotní nezávadnost v celém jeho životním cyklu, píše D. Tesařová (2004). Ekologická hlediska se uplatňují při výběru materiálu, určených pro výrobu nábytku, při výběru strojního zařízení používaných při jeho výrobě, při tvorbě nábytku, dopravě a balení výrobků i materiálů. Dále se enviromentální kritéria uplatňují při používání nábytku, zejména se sleduje jeho vliv na kvalitu, ale i jak zatěžuje interiér ovzduší emisemi, které emituje ze svého povrchu. Po skončení užívání nábytku se opět uplatňují ekologická kriteria, a to požadavky na znovu použití nebo na recyklaci většiny materiálů použitých při výrobě nábytku. Významným marketingovým faktorem se stává při prodeji nábytku v posledních letech kvalita, jako komplexní pojem se zřetelným nárůstem důležitosti zdravotních požadavků, a to zejména vlivu emisi VOC (organické těkavé látky) na kvalitní ovzduší 46

47 obytného prostoru. Tento trend je naplňován stanovenými požadavky směrnic EU z oblasti životního prostředí, ve státních nebo nižších normách kvality, v předpisech s mezinárodní platností i v požadavcích ekologických značek. Ekologicky šetrný výrobek v ČR zastupují udělované ekologické značky výrobkům tedy i nábytku, tyto značky zastřešuje GEN (GLOBAL ECOLABELLING NETWORK), ISO 14001, EMAS a ASTME jsou systémy hodnoceni výroby z hlediska životního prostředí. Nejznámější z těchto norem s celoevropskou platností je tzv. Eco-Label systém hodnocení ustanovený v roce Tento systém, daný nastavenými kritérii, zahrnuje snížení vlivu nábytku na životní prostředí při výrobě, při používání i při likvidaci, po skončené době životnosti, a to recyklací výrobků nebo jejich znovu použití, tedy více specifikovaně používání materiálů vyráběných zejména cestou udržitelného rozvoje se sníženým vlivem na životní prostředí, omezení používání nebezpečných a látek emisemi znečisťujících životní prostředí, výrobu výrobků dlouhodobé spotřeby s redukcí spotřeby energie pro dané typy nábytku. Evropean Eco-Label je nejvýznamnější, evropský, dobrovolný systém označování, snadno identifikovatelných, úředně a oficiálně označených zelených výrobků a služeb z EU, Norska, Lichtenštejnská a Islandu, určených pro evropské zákazníky, tedy veřejné a soukromé nakupující. Environmentální kriteria byla vyvinuta, s cílem pokrýt každodenní ekologické spotřební zboží a služby výjimkou potravin, nápojů a léčiv. V současné době byla vypracovaná a schválená kritéria pro udělování značky Eco- Label 21 výrobkovým skupinám: papír kancelářský a grafický, postelové matrace, obuv, detergenty určené pro myčky nádobí, televizní přijímače, osobní počítače, ledničky, myčky nádobí, textilní výrobky, notebooky, detergenty pro ruční mytí nádobí, podlahové krytiny-tvrdé materiály, prací prášky, toaletní papír, pračky, nátěrové hmoty pro vnitřní prostředí, služby turistických zařízení, vysavače a hnojiva. Mezi výrobkové skupiny, pro něž jsou kritéria v současné době ve stavu schvalování patří nábytek, služby v místech určených pro stanovování, tiskařský papír a maziva. Výrobky, které získaly označení Eco-Label může výrobce označit značkou modré květiny. 47

48 5 Metodika 5.1 Systémová tvorba v designu nábytku Design představuje neoddělitelnou součást našeho každodenního života. Design je strategickým obchodním artiklem a synonymem novodobé kultury a novodobé civilizace v duchu spotřební společnosti. Pod pojem "design" můžeme zahrnout širokou oblast tvůrčí práce. Za vším, co design je (a nebo není), se skrývá myšlenka a nebo nápad. Pokud chápeme design více jako výdobytek průmyslové výroby, musíme si uvědomit, že nemůže být "sobecký" - "individualistický". Pokud má výrobek sloužit svému účelu, měl by oslovit určitou skupinu společnosti, která cítí jeho potřebu pro použití. Konečná podoba výrobku, jeho design je odrazem potřeb společnosti, nárokem na její život a její životní styl. Odráží atmosféru doby, kvalitu života společnosti a vztah k životnímu prostředí. Hodnotný design je výsledkem respektování požadavků cílové skupiny pro naplnění funkce pro konkrétní prostředí s parametry správné ergonomie. Hodnotný design je nositelem jistoty a bezpečnosti s vhodně použitým materiálem a technologií v procesu výroby, s dobrou cenou a vlastnostmi ekologické nezávadnosti, času použití a životnosti. Naše životní prostředí se stává stále více světem výrobků, které se aktivně vytváří a formuje. Špatné výrobky nezískají designem lepší kvality, design musí sloužit produktu - použití, jeho základní funkce se nikdy nesmí zanedbat. Na počátku tvůrčího procesu není myšlenka formy, ale problém každodenního života. Design je promyšlené, inovativní řešení problému. Design musí reagovat na vývojové tendence. Design je důležitým předpokladem tržní atraktivnosti a konkurenceschopnosti výrobku. Musí se používat jako centrální prvek výrobního procesu. Design je třeba vidět komplexně. Designéři nesou odpovědnost za průmyslovou kulturu. Samotný přístup v procesu navrhování jakéhokoli výrobku se vyznačuje specifickými znaky - základem, kterých je systémové navrhování. Takovýto způsob navrhování 48

49 je zárukou pro vznik kvalitního výrobku, který bezpochyby uspokojí požadavky svého spotřebitele. Výsledkem racionálního zvážení všech činitelů vstupujících do problematiky designu (a designu nábytku obzvláště) je soupis bodů - kritérií, které představují řadu omezení, ale tímto zároveň chrání a respektují všeobecné zájmy. Stejně tak respektují lidský faktor člověka. Pokud bychom to shrnuli pod pojmem "metoda systémové tvorby", rozumíme respektování kritérií a zásad, které bychom si mohli následně vyjmenovat: 1) Poznání požadavků cílové skupiny 2) Ergonomie 3) Estetické kvality - duch doby 4) Výzkum a experimenty 5) Kvalita, funkčnost a trvanlivost 6) Systémový proces výroby - ideální proces výroby 7) Individualizace v procese tvorby a výroby 8) Skladebnost a jednoduchost montáže výrobku 9) Ekologičnost, recyklovatelnost, likvidace 10) Ochrana autorských práv 11) Přebírání a uplatňování zkušeností Kritéria, která jsme si představili, jsou schopná se adaptovat v jakýchkoli podmínkách v oblasti navrhování a výroby nábytku. Měli by být příručkou pro práci designéra, kde každý bod, každé kritérium, má svůj osobitý význam a spolu všechny vytvářejí celek se vzájemnou provázaností. Systém sám o sobě ještě nezaručuje konečný úspěch. Měli bychom ho chápat spíše jako "ideální prostředí" pro vyřešení daného problému, uvádí Š. Schneider, (2004). 5.2 Rovnováha mezi tvarem, funkcí, konstrukcí a racionální výrobou Průmyslová revoluce, která zasáhla všechny oblasti lidské činnosti postavila před designéry a konstruktéry nové úkoly. Jedním z nich je vytvořit vzhledově dokonalý, estetický a funkční nábytkový výrobek. Vznikla potřeba výtvarníků - inženýrů s poznatky a vědomostmi o funkčních zvláštnostech nábytkářských výrobků, jejich konstruování a technologii výroby. 49

50 Praktická tvorba, výzkum a vývoj průmyslových výrobků ukázal, že dokonalost není vymezená pouze užitkovými vlastnostmi. Mimo to je potřeba připomenout, že esteticky dokonalý výrobek zvýrazňuje krásno, formuje vkus a lidské myšlení. To znamená, že se stává účinným prostředkem estetické výchovy. Design, jako nová kategorie společenské praxe, vznikl na základě moderní výroby z projektování, vytvořil samostatnou a specifickou oblast profesionální činnosti, výtvarné projektování. Výtvarné projektování se takto stalo neoddělitelnou součástí procesu navrhování průmyslových výrobků, kterých posláním je sloužit lidem. Je potřeba zabezpečit, aby výrobky v maximální míře odpovídaly provozním podmínkám a vytvořit kompaktní tvary výrobku s dokonalými estetickými vlastnostmi. Výtvarný konstruktér musí mít schopnost syntetizovat, tedy mít schopnost, která mu umožní sjednotit a vyvážit nejrozmanitější faktory. Pole jeho působnosti je rozsáhlé, od vypracování záměru a kompozice výrobku, až po zkoumání estetického vkusu spotřebitelů. Musí mít rozličné schopnosti, umět podle představy nakreslit budoucí tvar výrobku, být teoretikem i praktikem a musí umět vědecky předvídat. Tvar představuje viditelný výraz předmětu, kterého užitková schopnost je vyjádřená ztvárněním, barvou, profilováním a strukturováním. Analyzováním procesu vnímání není možné stanovit, proč se nám jeden tvar líbí a jiný ne. Avšak představě užitečných a účelových výrobků odpovídají dokonalé a účelné tvary. Tvar výrobku se stává svérázným, neoddělitelným znakem jeho hodnoty. Projevuje se jako integrální, osobitá charakteristika pěkného a užitečného, jako forma esteticky vyjádřitelná, schopná vyvolat citové zážitky. Trend u současného nábytku stále více směřuje k solidnímu, stabilnímu a tvarem časově nezávislému předmětu (Š. Schneider, 2004) Funkce nábytku Každý nábytkový designér může svojí tvorbou vytvořit vlastní obraz designu výrobku, že vloží do svého díla charakteristické znaky. Nábytek se musí líbit, musí ovlivňovat náladu a mimo to splňovat požadované funkce. Když se designérovi podaří vytvořit celek, jako vyváženou harmonii výtvarného řešení a funkce u navrhovaného nábytkového výrobku, můžeme hovořit o úspěšném dosáhnutí cíle. 50

51 Co rozumíme pod "funkcí" nábytku? Ve smyslu návrhářské nauky je funkce první kostrou každého začátku návrhu. Vysloveně svobodní umělci mezi nábytkovými designéry se vzpírají každému požadavku na funkci. Tvar dominuje, zatímco funkce a konstrukce se přiřazují designu. Velmi málo designérů je takových, kterým se podaří vyvinout nábytek pouze z tvaru, že funkce a konstrukce jsou současně sladěné. Takovíto šťastlivci jsou i dnes výjimkou. Namísto toho se stalo aktuální pozdvihnout funkci na výchozí bod, rozměry přizpůsobit lidskému tělu, vnitřní dělení vyvíjet podle potřeby a rozdělení předních ploch podřídit rozměrům místnosti a pohybům člověka Konstrukce a racionální výroba nábytku V otázce zda konstrukce a tvarové řešení tvoří jednotu a nebo jde o dvě nezávislé oblasti, se názory odborníků rozcházejí. Jsou designéři, kteří navrhují nábytkové tvary a zařízení bez ohledu na konstrukci, statiku, mechaniku, spojovací techniku a hranice zatížení použitého materiálu. Až ten, kdo dostane objednávku na realizaci návrhu výrobku, musí tento tvar přenést do realizovatelné konstrukce. Ve většině evropských krajin je nábytkářský designér současně i konstruktérem. Je tvůrcem nových tvarových prvků, které se musí hned při vzniku přenést do konstrukčně realizovatelného konceptu. Právě na tomto místě se ukazují rozdílné názory. Ti, kteří se přiklánějí ke konstrukčně nezávislému tvarovému vývoji, poukazují na to, že designér je brzděný při každé čáře a při každé tvorbě tvaru. protože musí stále myslet na konstrukci. Tady se vůbec nemůže rozvíjet vlastní umělecké nadání. Každý tvar zůstane neuspokojeným zárodkem. Druhá skupina zastává názor, že návrh nábytku je nepoužitelný, když se tvar musí namáhavě přenést do realizovatelné konstrukce. Pokud se bude diskutovat o nábytkovém designu, vždy budou v tomto ohledně rozdílné názory. Je však třeba přiznat, že pravý návrh nábytku obsahuje mnoho tvarových prvků, které by se konstruktér nikdy neodvážil nakreslit. V praxi se ukázalo, že takových částečně utopistických tvarů je možné realizovat o mnoho víc, než se na první pohled z technického hlediska zdálo. Samozřejmě je potřeba udělat určité technické úpravy, ale to, co zůstane, je o mnoho více než nápad, který by vznikl v mysli konstruktéra. V obou případech jsou kompromisy. V obou případech záleží na skutečné kvalitě tvaru a konstrukce. Nejen designér je v takovém případě umělcem, ale i ten, který respektuje požadované tvary a komu se je podaří nefalšovaně přenést do konstrukce. V nábytkářství je tedy potřebný jeden i druhý. Je dobré zdůraznit, že "kombinační" 51

52 umělci, kteří zvládnou tvar, funkci a konstrukci současně, vždy musí dělat kompromisy. Nejpozději tehdy, když se v návrhu nábytku bude požadovat příjemný tvar, praktické funkční řešení a ohled na průmyslovou výrobu. Je zřejmé, že tento úkol mohou zvládnout jen vynikající znalci. Určitá dělba práce je nevyhnutelná, designér se nemůže zlobit, když jeho návrhy korigují rozvážně smýšlející technici. Až vyváženou syntézou mezi nápadem a skutečností se dostane na cestu k použitelnému nábytku. Designér má sice určitá omezení v oblasti konstrukce, ale prosazení do průmyslové výroby by se mělo nechat na odpovědných odbornících. Určování tvaru v nábytkářství je oblastí, na kterou působí nejrůznější vlivy. Byl zmíněný požadavek na funkci. Respektování konstrukce je také důležité stejně jako převedení do racionální výroby. V neposlední řadě hraje velikou úlohu použití materiálů a příslušenství. Systémovým přístupem k řešení designu nábytkového výrobku je vytvořený předpoklad, že se nábytek bude líbit zákazníkovi, ačkoli je určitá šablonovitost nevyhnutelná. Š. Schneider (2004) dále uvádí, velký význam pro řešení úkolů pro nábytkářský průmysl má vědecko-výzkumná a společensko-vědecká oblast, která se zabývá řešením otázek dalšího rozvoje výrobních sil a výrobních vztahů, změnami a charakterem práce v podmínkách vědecko-technického rozvoje, zvyšováním efektivnosti v přípravě výroby a zdokonalováním organizace a řízení práce v procesu výroby. V současnosti má nezastupitelné místo v procesu "výzkum, vývoj, výroba" využití výpočetní techniky při tvorbě ideového návrhu nábytkových výrobků s předpokladem vyšší a přesnější formy výstupu řešení s cílem dokonalého výrobku, průmyslově vyrobitelného s vysokými funkčními a estetickými vlastnostmi. Vědecký přístup k řešení vývoje nábytkářských výrobků přináší řadu úspor. Dosahuje se úspory materiálu, energie, zavádějí se efektivní technologie s progresivním opracováním materiálů a podobně. To se projevuje na kvalitě a ceně výrobku, jeho prodeji na domácím i zahraničním poli. Využití výpočetní techniky má vliv na zkrácení času vývoje nových výrobků, na zvýšení kvality a produktivity práce, zkrácení inovačního procesu a tím i zkrácení cyklu "výzkum, vývoj, výroba a použití". 52

53 5.3 Estetické, ekologické a humánní aspekty v designu nábytku Design je specifická disciplína pohybující se na rozhraní umění, techniky a vědy, ekonomiky a dalších oborů lidské činnosti, která se formovala v období industrializace. Podmětem pro nástup designu bylo rozšíření mechanizované výroby, která si vyžádala úpravy v tradičním chápání vztahu funkce a formy užitkových předmětů. Požadavkem sériové výroby vždy bylo, a pravděpodobně i bude, práce s jedním ideálním typem pro všechny. Musíme si uvědomit, že funkcionalizmus, pracující s lidským tělem jako s předmětem a nepočítající s jeho individuálními potřebami, případně kulturními rozdíly, pomohl k potlačení identity jedince. Proti tomuto extrému se postupem času nevyhnutně objevuje druhý extrém a to extrém absolutně individuální a drahý. V tomto smyslu se formuje design autorských originálů, kde nábytek není pouze užitkovým předmětem. Vystupuje jako samotný objekt schopný umělecké výpovědi, stejně přesvědčivé jako jsou například sochy či obrazy. Pohybuje se na hranici užitého a volného umění, mezi zdánlivou nefunkčností a vyzývavostí. V plené míře se uplatňuje autorova invence, jeho představivost, spontánnost, kreativita. Designér se snaží polidštit už lidské prostředí a zbavit člověka nadmíry jednostranného stereotypu. Každý takový objekt vypráví svůj vlastní příběh, kterého důležitost podmiňuje formu a výraz. Takovýto objekt bývá převážně vyrobený řemeslnými metodami a je určený především bohatým zákazníkům s tím, že se prodává jako vysoké umění s individuální podobou. Úlohou designéra je zhmotnit často nejasné představy a navrhnout konkrétní tvary budoucího objektu. Trefit ten správný tvar na první pokus se ještě nikomu nepodařilo. Počet "pokusů" díky dokonalé výpočetní technice a mistrovství designérů stále klesá. Vývoj produktů od prvního tahu tužky po realizaci se neustále zkracuje. Při návrhu je z hlediska obchodní strategie důležité přijít s něčím novým, ale zachovat příbuznost k nějaké značce a navrhnout trvající a neopakovatelné tvary. Postupovat tak, aby jsme světu nepředstavili "obyčejnou" kreaci, která by sloužila jen na zatraktivnění expozice několika výstav a potom zapadla prachem v zapomenutí. 53

54 Je ku prospěchu věci, když designér dokáže střízlivě odhadnout reálné možností a navrhnout už první tahy, aby současně mohly vyniknout charakteristické křivky budoucího návrhu, přičemž nezapomíná na atraktivnost a charakter. Autor prvních "linií" se nesmí vzdálit od reálných možností výrobce. Revolučnost kroků při návrhu nových křivek, ale hlavně detailů je vítaná. Je však potřeba dávkovat postupně a s mírou. Provokativní řešení často vyvolá vlnu diskusí a polemik. To však dílu neuškodí, naopak často pomůže vyřešit některé sporné body. Rozhodně se prosazuje fantazie a individualita, osobitý přístup ke spojení myšlenky a materiálu. Prostřednictvím předmětů se lidem daří komunikovat mezi sebou a venkovním světem. Všichni rádi hovoříme o předmětech. Ústředním bodem našich rozhovorů bývají předměty od těch uměleckých z galerií až po ty prosté z obchodních středisek. Právě zde vidíme "totemové" předměty, které vyvolávají doslova magické očarování. Tady si uvědomujeme, jak funguje magie předmětů. V devadesátých letech dvacátého století se předměty natolik glorifikovaly, že se staly odpovědnými za postupné znečištění planety. Pro designéry vyvstal požadavek na "ekologickou" tvorbu. Materiály, povrchové úpravy a barevnost se volí s cílem dosáhnout přirozenější výraz nábytku, ale i snahu vycházet vstříc stoupajícím ekologickým požadavkům. Designéři sahají po takzvaných dorůstajících a druhově čistých recyklovatelných materiálech. Pro designérskou tvorbu je charakteristické úsilí omezit materiálovou spotřebu, vyhnout se škodlivým výrobním postupům a také zachovat možnost nábytek rozebrat a recyklovat jeho jednotlivé části samostatně. Používání ekologicky neškodných laků a barev se stalo samozřejmostí. Povrchové úpravy podobající se přirozeným materiálům dokrášlují nevtíravý vzhled současného nábytku (Š. Schneider, 2004). 54

55 6 Výsledky Výsledkem mé práce je sektorová řada Elis ve třech variantách. Nábytek vznikl systémovou designérskou tvorbou a splňuje všechny prvky hodnotného designu. Jednotlivé řady si nesou současnou tvář, navrženou v souhlasném pojetí s požadavky doby. Elis Premio, tato sektorová řada míří do vyšší kategorie současného sektorového nábytku. Jsou zde uplatněny nové prvky v oblasti technologie, použitého kování a estetického pojetí. Díky tomu je tato řada jedinečnou nejen na českém trhu. Elis Vario je sektorová řada vymykající se současnému pojetí sektorového nábytku netradiční filozofií. Toho bylo možné dosáhnout především díky vývoji v oblasti nábytkového kování. Elis Stilo, sektorová řada zasahující především oblast nábytku pro nejširší veřejnost ve střední kategorii nábytku. Při splnění všech současných požadavků na nábytek do obývacích pokojů osloví také svou cenou. 6.1 Tvůrčí proces Při navrhování konkrétního nábytkového produktu je důležitá vazba na určitého výrobce, který svými požadavky na výsledný produkt a technologickými možnostmi výroby vnese do procesu tvorby řadu omezujících faktorů. Proto jsem hned na začátku práce opustil ideální prostředí a oslovil firmu BMB s.r.o. s nabídkou návrhu nové sektorové řady. Ředitelka firmy, J. Čapatá nabídku přijala a seznámila mě s požadavky na výsledné řešení. Především byla specifikována cílová skupina zákazníků. Následovalo seznámení s výrobními podmínkami firmy. Toto byl první krok, který konkretizoval vlastní zadání diplomové práce Návrh sektorového nábytku. Dalším postupem bylo shromáždění informací o současném stavu sektorového nábytku, protože byl požadovaný výrobek, který ponese rysy současné doby a bude uplatnitelný především na tuzemském trhu. Smyslem průzkumu současné nabídky sektorového nábytku bylo zjistit, jaké jsou všechny současné funkční i estetické požadavky na tento produkt. Bylo nutné konkretizovat požadavky cílové skupiny zákazníků, stejně jako shromáždit informace o technických požadavcích na výrobek samotný. 55

56 6.1.1 Stanovení modulu sektorové řady Po průzkumu trhu a zjištění základních požadavků cílové skupiny, pro kterou měl být nábytek určen, a ujasnění si výrazového pojetí, bylo nutné vyřešit rozměrové vztahy jednotlivých prvků i celých sestav. Pro správnou funkci sektorového nábytku je nutné vytvořit systém prků, které na sebe budou navazovat ve všech směrech. Tento požadavek a základní princip sektorového nábytku vychází z dokonalého rozměrového sladění všech jeho částí a vyloučení takových prvků, které by jako římsy nebo sokly přečnívaly přes plochy boků, a dále obliny na bočních stěnách, popř. dveřích. Zde hrozí velké nebezpečí, že bude výsledek sice funkční, ale výtvarně nepřijatelný. Proto je potřeba mít stále na zřeteli pravidla kompozice. J. Halabala (1969) k této problematice uvádí, výtvarnou podmínkou je dokonalé zharmonizování rozměrových, kompozičních a proporčních vztahů každé skříňky zvlášť a všech dohromady při jakémkoliv seskupení. K požadavkům na skladebnost a výtvarné pojetí však přibývá také požadavek ergonomický. Nábytek musí v první řadě sloužit své funkci a ta u úložného nábytku klade velké požadavky na rozměrové sladění úložných ploch s předměty, které budou nejčastěji v nábytku uskladněny. A dále vytvoření sestav, které budou ergonomicky odpovídat lidskému měřítku. To však není vše, z výrobního procesu se ozýval požadavek na optimální využití prodávaných formátů konstrukčních desek, které měly být na výsledném řešení použity jako základní materiál. Ze všech těchto vstupních požadavků měl být stvořen jeden rozměrový systém, který musí všechny splňovat. Vznikla tak matematicko výtvarná rovnice, která hledala možné rozměrové řešení a počítala s podmínkou skladebnosti, ergonomických rozměrů, využití základních formátů a vše podmiňovala výtvarnému pojetí. Zprvu vypadal tento úkol jako neřešitelný. Zdálo se, že bude nutné u některého z požadavků sklouznout ke kompromisu. Po mnoha pokusech se však jedno řešení opravdu našlo. Vznikl tak modulový rozměrový systém, který plně umožnil skladebnost celého systému prvků. Jednotlivé prvky i sestavy jako celek splňují ergonomické 56

57 požadavky na úložný nábytek do obývacích pokojů a bez výhrad plní svou funkci, která je při návrhu nábytku prvořadá. Navíc dochází k maximálnímu využití nakupovaných formátů konstrukčních desek, kdy se výtěžnost pohybuje nad hranicí 90 %. To vše je řízeno pravidly kompozice, aby jednotlivé prvky i celé sestavy splňovaly důležité estetické požadavky. Základním modulem celého systému je rozměr 170 mm. Všechny prvky sestav jsou vytvořeny v řadě tohoto rozměru. Proto je základní délkový rozměr všech prvků 680 mm (4 x 170). Základní šířka korpusů je 340 mm (2 x 170). Zvětšená šířka korpusů je 510 mm (3 x 170). Výška všech prvků je v řadě 170mm, 340 mm a 510 mm. Modul 170 mm je uplatňován i při vytváření celých sestav. Jednotný rozměrový systém, vycházející z pravidel kompozice, zaručuje proporční souznění všech prvků. Dále umožňuje kdykoli v budoucnu doplňovat řady dle požadavků zákazníka o nové prvky, které budou s původním návrhem v harmonii První návrhy a prototypy Po vyřešení rozměrových vztahů sektorového systému, mohly vzniknout první návrhy konkrétního řešení. Dokonalé skladebné možnosti sektorového nábytku vedly až k myšlence povýšit dosavadní zvyklosti uspořádání sestavy ve fázi instalace a umožnit uživateli libovolnou změnu sestavy Obr. 21.: Jeden z prvních návrhů, květen 2006 v průběhu celého užívání produktu. To by mělo probíhat bez nutnosti montáže a velkého úsilí. Základní představa byla taková, že přijde uživatel z práce do svého domova, sedne si v obývacím pokoji, aby si odpočal, zahledí se na stávající sestavu a tu si usmyslí, že je čas na změnu. Vstane a během několika minut si přemístí jednotlivé prvky podle své vlastní představy. To vše bez použití jediného nástroje, pouze pomocí vlastních rukou a s minimální námahou. 57

58 Následovalo hledání řešení takto definovaného zadání. Vznikly první návrhy, na kterých se krom jiného začaly konkretizovat také představy o materiálu, dokončení předních ploch až po řešení detailů. Vlastní přestavování mělo být řešeno speciálním kováním, které bude součástí každého prvku sestavy, který díky tomu bude možné zavěsit na volitelné místo na zádovém panelu. I přes řadu návrhů takového kování se nepodařilo najít jediné řešení, které by uspokojovalo požadavky racionální výroby. Nakonec bylo od této myšlenky upuštěno zcela. Vznikly nové návrhy, které stavěly na naplnění všech funkčních a estetických požadavků. Postupným systematickým procesem tvorby se podařilo navrhnout všemi stranami akceptovatelnou novou řadu sektorového nábytku, která dostala jméno Elis. V září roku Obr. 22.: Prototyp Elis prezentovaný na výstavě firmy 2006 byl zhotoven firmou BMB s.r.o. ve Ždánicích, září 2006 BMB s.r.o. první funkční prototyp, který byl prezentován na firemní výstavě ve Ždánicích. Zde se sledovaly reakce prodejců nábytku, kteří podrobně znali požadavky cílové skupiny. Sbíraly se podměty na další postup při tvorbě. Za nejdůležitější je možné považovat ověření správnosti navrženého modulu, především ve vztahu k jeho funkci a reálné posouzení výtvarného působení. Velmi cenné bylo zjištění, že navržená sestava působí nedůvěryhodným dojmem. Nejčastěji popisovanými pocity bylo, že na pozorovatele sestava padá. Proto vznikly nové zásuvkové prvky se zvětšeným šířkovým rozměrem, který tento problém vyřešily. Vývoj řady stále pokračoval. Z navrhovaného nábytku byl vypuštěn zádový panel, který již neměl v sestavách funkční opodstatnění a komplikoval instalaci nábytku v interiéru. Celkově došlo k výrazovému sjednocení. A ve výsledku se podařilo naplnit všech jedenáct bodů hodnotného designu. 58

59 6.1.3 Výsledné řešení Sektorová řada Elis byla dokončena v březnu roku 2007, kdy byly po nábytkovém veletrhu Mobitex v Brně a především po nábytkovém veletrhu ve Vídni provedeny poslední drobné korektury v oblasti úchytek, nohou a lubů. Byla dokončena nábytková sektorová řada Elis Stilo. Obr. 23.: Elis Stilo, duben 2007 Na veletrhu ve Vídni se však objevilo kování, které do posledního detailu naplňovalo původní představu o snadno přestavitelném nábytku plně využívajícím možnosti sektorové řady. Kování bylo použito v sektorové řadě Elis Stilo a vznikla nová řada Elis Vario, pro kterou byl znovu navržen zádový panel. Obr. 24.: Elis Vario, duben 2007 Po uvědomění si všech kvalit stávajícího systému přišel podmět na povýšení do vyššího segmentu trhu. Na základě první řady Elis Stilo vznikla řada, která přinesla nové prvky v oblasti technologie, kování a celkového výtvarného pojetí. Řada Elis Premio oslovuje cílovou skupinu s vyššími estetickými požadavky. Obr. 25.: Elis Premio,

60 6.2 Charakteristika sektorových řad Elis Výsledkem práce jsou tři sektorové řady, které staví na obdobné konstrukční základně. Přesto je použití různých individualizačních prostředků směřuje do jiného segmentu trhu. Díky této skutečnosti oslovuje řada Elis, pokud jí budeme chápat jako jednotný výrobní program, široký okruh zákazníků. Řadu rysů mají jednotlivé varianty shodných, proto jsou charakterizovány společně Cílová skupina Sektorový nábytek se dostal do popředí zájmu díky své univerzálnosti. Díky skladebným možnostem dokáže plnit své funkce ve většině typů interiérů. Z tohoto důvodu také oslovuje nejširší vrstvy obyvatel. Konkrétní sektorové systémy jsou však zacíleny na jednotlivé skupiny zákazníků. Sektorový nábytek Elis je navržen způsobem, aby oslovoval mladší a střední věkovou skupinu obyvatel, tedy osoby v produkčním věku. Vychází z předpokladu, že je to nejpočetnější skupina, která vyžaduje současný vzhled a klade nároky na vhodné umístění pokrokové audiovizuální techniky. Tato věková skupina také nejčastěji nakupuje nábytek pro obývací pokoje. V této věkové kategorii se nachází skupiny obyvatel s různou finanční situací. Aby sektorová řada Elis mohla oslovit skutečně většinu obyvatel produkčního věku, vznikly základní dvě varianty s rozdílnou koncovou cenou. Do střední cenové kategorie, která je v našich podmínkách nejvíce prodávaná je nasměrována řada Elis Stilo. Do vyšší cenové kategorie míří řada Elis Premio. Sektorová řada Elis si neklade za cíl oslovovat zákazníky z nejnižší finanční kategorie, u kterých se nepředpokládá, že dokáží plně využít potenciál tohoto nábytkového systému. Navíc tu je řada Elis Vario, která je v provedení v obou cenových hladinách a oproti předchozím nabízí pokrokové, snadno proměnné řešení interiéru. Tato řada je zacílena na uživatele s nadstandardními požadavky. V případě, kdy uživatel požaduje netypizovanou sestavu, která bude ideálně využívat možnosti jeho interiéru a přitom poskytovat všechny funkční a estetické požadavky, 60

61 kladou sektorové nábytkové systémy vyšší nároky na jeho intelektuální schopnosti. Z tohoto důvodu jsou nábytkové řady Elis nabízeny ve specializovaných prodejnách nábytku, kde odborně vzdělaný personál pomůže případnému tápajícímu zákazníkovi ve vytvoření ideální sestavy Funkce Sektorové řady Elis patří do kategorie úložného nábytku, proto je jejich hlavní funkcí poskytnout prostor a podmínky pro ukládání předmětů. Vymezení předmětů, které mají být uloženy, je v obývacích pokojích velmi komplikované. Nepatří sem oděvy, nádobí, ale předměty nejrůznějšího zaměření, které většinou nemají přesně dané unifikované rozměry. Přesto je možné vymezit skupiny předmětů s podobnými rozměrovými požadavky. Za hlavní v současné době považuji audiovizuální techniku, kde jsou standardizované rozměry u přehrávačů, ale nejrůznější rozměry u televizorů a reproduktorů. V této oblasti došlo v posledních letech k velkému pokroku. Šířka televizorů, která byla v minulosti rozměrově nejnáročnější ze všech ukládaných předmětů v obývacím pokoji, se snížila běžně na rozměr deseti centimetrů. Tento fakt umožnil výrazné zmenšení šířky sektorových řad Elis. Druhou velkou skupinou předmětů jsou knihy, časopisy, mapy a další tiskoviny, u těchto předmětů lze vycházet ze standardních formátů, za nejběžnější se považuje normovaný formát A4. Třetí početnou skupinou jsou datové nosiče, které mají standardizované rozměry. Za méně početnou, ale stále běžnou součást vybavení obývacích pokojů můžeme považovat také společenské hry. Ostatní skupiny předmětů jsou velmi individuální. Vycházejí především ze zájmové orientace uživatele. Na základě požadavků nejpočetnějších tří jmenovaných skupin jsou stanoveny rozměry všech prvků sektorového nábytku Elis. Naplnění požadavků na správnou funkci nábytku je u všech sektorových řad Elis prvořadé. Pokud hovoříme o funkci, neměli bychom zapomenout na funkci estetickou. Nábytek zásadním způsobem ovlivňuje prostředí obývacího pokoje. Působí na osoby, které se v tomto prostoru nacházejí. Z tohoto důvodu jsem při navrhování nábytkových řad a výsledných sestav volil prostředky k navození příjemné atmosféry domova. 61

62 6.2.3 Prostředí V současné době je prostředí českého trhu s nábytkem v očekávání příchodu vlny minimálního řešení i pro široké vrstvy obyvatel. Vývoj v oblasti bytové elektroniky si žádá nové funkce úložného nábytku. K největší změně došlo u audiovizuální techniky. Proto se tato změna nejvíce týká nábytku určeného do obývacího pokoje a tím sektorové řady Elis jsou. Elektronika do jisté míry určuje i vzhled nábytku v obývacích pokojích. Nábytek by jí měl být domovem, proto musí být nejen rozměrově, ale také vzhledově adekvátní. Bytová elektronika je charakteristická výrazným technicistním pojetím s minimem dekoru. Pokud mají být tyto předměty ústředním prvkem v interiéru obývacího pokoje, musí nábytek jít stejnou cestou, aby tvarově nevýrazně ztvárněnou audiovizuální techniku nepotlačoval. Ze stejného důvodu se i sektorové řady Elis drží minimálního tvarového pojetí. Viditelný horizontální charakter nechává vyniknout předmětům, které jsou zde uloženy. Oproti chladnému pojetí elektronického světa v posledních letech přichází do popředí zájmu příroda. Ekologické diskuse se staly běžnou součástí každodenního života a lidé si chtějí kousek přírody zanést i do svých domovů. Z tohoto důvodu se začíná stále více objevovat přírodní motiv na oblečení, obalové technice, ale v poslední době také na nábytku. Nejvíce patrná je tato tendence na nábytku čalouněném, jsou však příklady s použitím i na ostatních typech nábytku. Díky dekoru se nábytek znovu polidšťuje a opouští strohý technicistický ráz. Je těžkým úkolem sladit minimální formu s dekorem a stále nechat vyniknout předměty uložené v nábytku, které by měly být hlavním bodem interiéru. Přesto se to u sektorové řady Elis Premio podařilo Ergonomie Při navrhování nábytku platí, že pouze člověk je měřítkem všech věcí. V případě úložného nábytku se k tomuto pravdivému tvrzení přidává ještě druhé měřítko a tím jsou ukládané předměty. Naštěstí si obě vstupující měřítka neprotiřečí a je možné vytvořit plně funkční systém. Příkladem může být i sektorový nábytek Elis. Lidské měřítko se projevilo především na výšce jednotlivých sestav a jejich částí. Jak uvádí S. Dlabal (1978) nejvyšší hranice pro přijatelné ukládání předmětů pro stojící 62

63 osobu je ve výšce 2060 mm. Za horní výšku poskytující pohodlnou manipulaci s předměty je považována výška 1900 mm. K úložným plochám pod touto hranicí již pohodlně dostane každý uživatel. Pokud se z tohoto pohledu podíváme na vzorové sestavy nábytkových řad Elis, zjistíme, že pouze jedna sestava přesahuje výšku 1900 mm. Sestava 4 (viz. výkresová dokumentace) má horní polici ve výšce 2056 mm, kterou S. Dlabal považuje za vhodnou pro odkládání knih a běžných předmětů, které nevyžadují přehled. U všech ostatních sestav se výška pohybuje do 1900 mm, je tedy ideální pro ukládání všech předmětů. V případě požadavku zákazníka na nestandardní sestavu, je nutné, aby školený personál ovládal tuto problematiku a zákazníka upozornil na možná rizika v případě, že bude požadovat sestavu, která nevyhovuje ergonomickým požadavkům. Ukládané předměty ovlivňují především šířkové rozměry nábytku a dále kladou požadavky na vnitřní dělení úložných prostorů. Protože televizory přestaly být předmětem kladoucím největší nároky na šířku, mohl sektorový nábytek Elis zmenšit základní šířku až na 340 mm (rozměr korpusu). Tato šířka vychází z největšího v současnosti v obývacích pokojích běžně ukládaného předmětu, kterým jsou knihy a časopisy. Zde se za základní rozměr může považovat formát A4 s přesným délkovým rozměrem 297 mm. Tomuto rozměru jsou uzpůsobeny všechny vnitřní rozměry. Proto je možné přehledně uložit například časopisy, mapy, alba, ale také smlouvy, doklady, záruční listy a jiné na formát A4 běžně tištěné materiály v zásuvkách i u standardního šířkového modulu. Především z důvodů bezpečnostních vznikl zvětšený šířkový modul, který poskytuje při šířce 510 mm prostor pro předměty větších rozměrů. Při dimenzování vnitřního dělení se vycházelo také ze základního rozměru nejběžnějších datových nosičů. Délka obalu CD a šířka obalu DVD je 140 mm, při vnitřní výšce zásuvky 150 mm je možné přehledně ukládat tato média popisovým polem vzhůru. Z hlediska ukládaných předmětů splňuje sektorová řada Elis požadované ergonomické parametry Bezpečnost Bezpečnost výrobku je velmi důležitým parametrem navrženého sektorového nábytku Elis. Pokud se podíváme na zákony, které se váží k produkci nábytku, zjistíme, že se ve většině zabývají bezpečností výrobku. Minimalistické pojetí celého systému klade 63

64 velké požadavky na materiál, konstrukční vazby jednotlivých dílců, montáž kování a další technologické operace. Proto je v průběhu celého výrobního procesu dbáno na jakost produktu. Výstupní kontrola každého kusu nábytku je zárukou, že se zákazníkovi dostane do obývacího pokoje jedině bezpečný výrobek. Zavedený systém řízení jakosti odstraňuje nedostatky přímo při jejich vzniku v procesu výroby a snižuje celkové náklady na výrobek. Vysoké bezpečnostní riziko je u pohyblivých částí, jako jsou dveře a zásuvky. Zde je bezpečnost zajištěna kováním předního rakouského výrobce Schachermayer. Samozřejmostí je použití bezpečných materiálů, především, je-li používáno sklo. Velmi riziková je oblast zavěšení jednotlivých prvků sestav na stěny interiéru. Proto je nábytek dodáván se službou odborné montáže specializovaným týmem, který ručí za bezpečné upevnění. Riziko neodborné montáže je natolik vysoké, že je vyloučeno, aby tuto operaci prováděl zákazník. Důležitou kapitolou není pouze fyzická bezpečnost, ale také vizuální důvěryhodnost. Po vyhotovení prvního prototypu nábytkové sestavy Elis se jasně ukázalo, že je sestava opticky nevyvážená. V pozorovateli vyvolávala dojem, že na něj horní zavěšené prvky padají. Logickou reakcí bylo vytvoření prvků se zvětšeným šířkovým rozměrem, který sestavám dodal pocit stability Materiálová adekvátnost Použité materiály na sektorovém nábytku Elis vycházejí z požadavků cílové skupiny na vzhledové a funkční vlastnosti. V první řadě jsou však podmíněny požadavkem koncové ceny a s ní související použité technologie výroby. Právě použitými materiály se od sebe liší řady Elis Premio a Elis Stilo, protože každá je určena jinému koncovému zákazníkovi. Ve vyšší cenové kategorii je pro dosažení požadovaného vzhledu použito rostlé ořechové dřevo ve formě dýhy na konstrukční desce. Přírodní dřevěný materiál má nezaměnitelné vzhledové a pocitové vlastnosti. V případě bílého provedení je použit pololesklý pigmentový nátěr. Celkový výčet použitých materiálů pak doplňují skleněné dveře skříněk, které jsou potištěny dekory dodávajícími nezaměnitelný ráz řady Elis Premio. Dvířka jsou bez hliníkových rámů, aby mohl vyniknout použitý dekor. 64

65 Materiálové provedení řady Elis Stilo bere ohled na požadovanou nižší cenu. V tomto případě je použita laminovaná dřevotřísková deska v dezénu imitujícím ořech a alternativou ve světlém provedení je dezén pojmenovaný Akát (skutečnému akátovému dřevu se příliš nepodobá, s použitým ořechovým dezénem vhodně ladí). Laminované desky jsou vybrány z produkce firmy Egger, která dodává tyto materiály ve vysoké kvalitě. Skleněné výplně dveří jsou upevněny v hliníkových rámech, které jsou v souzvuku s použitými úchytkami stejného materiálu. Sektorová řada Elis Vario je odlišná především použitím kování, které umožňuje jednoduché přestavění jednotlivých prvků sestavy. Prvky jsou dle přání zákazníka použity z řady Elis Premio nebo Elis Stilo, proto jim odpovídá i použitý materiál Technologie Sektorový systém Elis je navržen jako optimální pro současné systémové pojetí sériové výroby nábytku. Došlo k maximální unifikaci dílců. K vlastnímu sjednocení však bylo možné přistoupit až po pečlivém výběru prvků sestav, tak aby splňovaly všechny funkční požadavky, výtvarné pojetí samostatně i v sestavách, umožnily plně kompatibilní skladebnost a vyhovovaly řešení dispozice všech představitelných bytových interiérů. Kupříkladu kompletní řada Elis Stilo čítá osmnáct prvků, které jsou složeny pouze ze čtyřiceti dílců (včetně polic, dveří, dílců zásuvek, zad a dílců soklů). Díky minimalizaci počtu dílců se snížil počet a náročnost operací v procesu výroby, tím se dosáhlo kratší výrobní doby a úspory materiálních, lidských i energetických nákladů. Řešení sektorového nábytku Elis vychází z technologických možností firmy BMB s.r.o. Firma vlastní kompletní technologické vybavení pro výrobu dýhovaného nábytku, nábytku z laminovaných konstrukčních desek i pro individuální výrobu atypických doplňků. U všech řad Elis je použito stejné konstrukční řešení. Výroba proto může plynule přecházet z jedné řady na druhou, bez nutnosti nového nastavování strojů. Rohové vazby korpusů jsou řešeny technologií kolíkových spojů, která je nejvíce rozšířeným konstrukčním spojem z důvodů nejmenší pracnosti. Kolíkový spoj vyhovuje nejlépe mechanizovaným způsobům výroby nábytkových dílců, jak uvádí A. Trávník (1996). 65

66 6.2.8 Cena Cena odpovídající konečnému produktu je jedním z hlavních kritérií cílové skupiny zákazníků. V procesu návrhu byl na tento fakt brán zřetel, proto je sektorový systém Elis navržen z odpovídajícího materiálu, s použitím kování vhodného pro požadovanou funkčnost a s konstrukcí plně využívající technologické možnosti firmy BMB s.r.o. Pokud k tomuto připočítáme ideální využití nakupovaných formátů konstrukčních desek, maximální unifikaci dílců a racionalizaci prvků sestavy, dostáváme se do cenové hladiny, kde se na českém trhu v dané kategorii nábytku pohybuje jen velmi málo produktů srovnatelných funkčních a estetických kvalit. Díky systémové tvorbě při návrhu a výrobě nábytku je možné snížit náklady na nezbytné minimum Ekologie Minimalistické pojetí nábytkové řady Elis nevychází pouze ze současných trendů ve vazbě na společenské normy. Důležitý faktor pro uznání minimalistických tendencí za společnosti prospěšné, je jejich ekologičnost. Ptáte se v čem spočívá? Především v minimální materiálové náročnosti. Díky minimalizované spotřebě materiálu se šetří světové zdroje surovin. U sektorové řady Elis se podařilo snížit nežádoucí ekologické zatížení také díky výrazné unifikaci dílců a celkově maximálně efektivní výrobě s minimem operací. To má dopad na energetickou náročnost výroby, která byla snížena na minimální možnou úroveň. Tedy další úspora především neobnovitelných zdrojů surovin. Vybrané materiály používané při výrobě sektorového nábytku Elis, splňují ekologické požadavky. Materiály splňují normy pro emise VOC látek a nezatěžují bytové prostředí. Dodavatelé u každého materiálu dokladují tuto skutečnost předložením prohlášení o shodě podle zákona č.22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky a předložením příslušných certifikátů. Po uplynutí životnosti nábytku je možné jednotlivé použité materiály demontovat a recyklovat je odděleně, co jest dalším splněným požadavkem na ekologicky šetrný výrobek. 66

67 Údržba Ošetřování produktu nesmí být zátěží pro jeho uživatele. Tohoto tvrzení se drží i sektorový nábytek Elis. Díky použitým materiálům, kování a především povrchové úpravě, neklade tento nábytek na uživatele zvláštní požadavky na údržbu Výrobní doba a životnost V minulosti, kdy se nábytek zhotovoval řemeslným způsobem, trvala jeho výroba řádově týdny i měsíce. Takového nábytku si poté lidé vážili, dědil se z generace na generaci a často byl největším rodinným majetkem. V současné době je však situace odlišná, nábytek se posunul až do oblasti spotřebního zboží. Právě výrobní dobu můžeme považovat ze měřítko pro odpovídající, především morální životnost výrobku. Doba výroby sektorového nábytku Elis se díky systémovému procesu výroby zkrátila až na řád hodin, při zachování si vysokých funkčních a estetických hodnot. Nejrychlejší proces výroby je u řady Elis Stilo, kde díky použitému materiálu zcela odpadla doba na povrchovou úpravu. Době výroby samozřejmě odpovídá také hodnota produktu, která majitele nesvazuje k používání delšímu, nežli je mu užitečné. Díky tomu je možné, aby nábytek v interiéru efektivně reagoval na požadavky vzniklé v průběhu života uživatele a byl mu stále oporou plnící všechny jeho potřeby. 67

68 6.3 Elis Premio Sektorová řada Elis Premio je nejvýše na pomyslném žebříčku v rámci výrobního programu Elis. Tomuto zařazení odpovídají i použité materiály, jejich povrchová úprava, zvolené kování a dekorační prvky. Pro tuto řadu je charakteristické zcela minimální pojetí polidštěné o grafický motiv. Přední dýhované plochy prvků jsou zbaveny úchytek, aby nic nerušilo přirozenou krásu ořechové dřeva. Pouze na skleněných plochách se objevuje minimální prvek, který se často zcela ztrácí v natištěném dekoru Individualizační prostředky Díky použití odlišných individualizačních prostředků si získala sektorová řada Elis Premio velmi osobitý charakter. Na první pohled je možné vycítit její určení a odlišit ji od sektorové řady Elis Stilo. Výrobci se tímto způsobem rozšířil výrobní program při vynaložení minimálních nákladů. Individualizační prostředky ji však jednoznačně odlišují i od ostatního sektorového nábytku, který se prodává na českém trhu Materiál Základním konstrukčním materiálem je dýhovaná dřevotřísková deska v tloušťce 16 mm. Dýha je ořechová s radiální texturou. Viditelné boční plochy jsou dokončeny ořechovou dýhou v tloušťce 2 mm a zaobleny R1,5. Záda korpusů a dna zásuvek jsou zhotoveny z laminované dřevovláknité desky Egger HDF-L v tloušťce 4 mm s dezénem Ořech Aida. Materiály splňují emisní limity třídy E 1. V případě bílého provedení je základním konstrukčním materiálem dřevotřísková deska v tloušťce 16 mm. Záda korpusů a dna zásuvek jsou zhotoveny z laminované dřevovláknité desky Egger HDF-L v tloušťce 4 mm s dezénem Platinově bílá. Materiály splňují emisní limity třídy E 1. Skleněné dveře jsou vyrobeny z bezpečnostního tvrzeného skla v tloušťce 8 mm. Sklo je z vnitřní strany pískováno. Vnější strana je dokončena sítotiskovým dekorem. Hrany jsou z bezpečnostních důvodů skoseny 2 x

69 Kování Pro sektorovou řadu Elis Premio byla navržena úchytka 2, která se objevuje na všech dýhovaných předních plochách. Popis: - celodřevěná ořechová úchytka - montáž lepením do připraveného otvoru - pro překrytí dýhou - vnější rozměr 100 x 50 x 16 mm Podrobnosti viz. příloha 20. Úchytka x 50 Obr. 25.: Úchytka 2 x 16 - č. výkresu Pro sektorové řady Elis byla navržena úchytka 1, která se u řady Elis Premio používá na skleněných dveřích. Popis: - celokovová úchytka z eloxovaného hliníku - montáž pomocí dvou šroubů k úchytce - rozměry 10 x 38 x 25 mm Podrobnosti viz. příloha 19. Úchytka 1-10 x 38 x 25 - č. výkresu Obr. 26.: Úchytka 1 Skleněné dveře jsou připevněny na závěsech Cristallo, které se lepí na vnitřní plochu. Popis: celokovový závěs, poniklovaný s CLIP- upevňovacím mechanizmem pro zrcadla a skleněné dveře úhel otevření 125 se zavírací automatikou montáž závěsu na dvířka bez potřeby nářadí ze strany dvířek není nutné vrtání nebo frézovaní, upevnění je dosáhnuto nalepením miskové podložky Obr. 27.: Závěs Cristallo nastavitelnost ve 3 směrech Podrobnosti viz. příloha 46. katalogový list Schachermayer závěs Cristallo 69

70 Dýhované dřevotřískové dveře jsou připevněny pomocí závěsů Solido 110. Popis: - poniklovaný celokovový závěs - se zavírací automatikou (pero) úhel otevření - s příslušnou montážní podložkou Obr. 28.: Závěs Solido nastavitelnost ve 3 směrech Podrobnosti viz. příloha 47. katalogový list Schachermayer závěs Solido Sklopné dýhované dřevotřískové dveře jsou připevněny závěsem pro sklopné dveře. Popis: - robustní celokovové provedení - okraje kryjí frézování - výškové, boční a stranové nastavení - aretace při 90 otevření. - miska závěsu 35 mm Obr. 29.: Závěs pro sklopné dveře - hloubka zapuštění 12 mm Podrobnosti viz. příloha 48. katalogový list Schachermayer závěs pro sklopné dveře Výklopné dveře jsou jištěny Výklopnými polohovacími nůžkami Popis: - poniklované celokovové nůžky - možnost nastavení výklopu na 75, 90 a plynulý chod Podrobnosti viz. příloha 49. katalogový list Schachermayer Výklopné polohovací nůžky Obr. 30.: Výklopné polohovací nůžky 70

71 Vedení zásuvek je zajištěno pomocí plnovýsuvu se samouzavírací technikou 3832SC Popis: - úhelníky pro spodní nebo horní montáž - zarážka, která drží zásuvku v zavřeném stavu - tichý chod - vyrovnání tolerancí montážními otvory - provedení: ocel světle pochromovaná Obr. 31.: Plnovýsuv 3832SC - nosnost: do 45 kg Podrobnosti viz. příloha 50. katalogový list Schachermayer Plnovýsuv 3832SC V případě zavěšení na zeď je použit rektifikační závěs Bystrica. Dodává firma DEMOS Trade, kat.č Police jsou na zeď zavěšeny pomocí nosiče polic Vario 1. Tento nosič polic je nastavitelný ve 3 rovinách, pro minimální sílu police 24 mm. Popis: - výškově nastavitelný pomocí oválných otvorů - bočně nastavitelný posouváním čepu v oválném otvoru. - nastavitelný sklon pomocí dvou šroubů M6 s křížovou hlavou. - stabilní destička s otvory k přišroubování pro rychlou a přesnou montáž. Obr. 32.: Nosič polic Vario 1 - nosný čep s průměrem 12 mm, - nosnost do 85 kg na m 2 při rovnoměrném rozložení zátěže. Podrobnosti viz. příloha 51. katalogový list Schachermayer Nosič polic Vario 1 Vnitřní skleněné police jsou neseny Nosičem skleněných polic SCH Popis: - zinkový odlitek poniklovaný - s transparentním nosičem skleněné police z průsvitného PVC Obr. 33.: Nosič skleněných polic - vrtání 5 mm 71

72 Vnitřní dýhované dřevotřískové police jsou neseny Nosičem polic SCH Popis: - do otvoru o průměru vrtání 5 mm - s pojistkou proti vypadnutí - nosič má čep, který fixuje polici Obr. 34.: Nosič polic Jednotlivé prvky sestav jsou navzájem spojeny Spojovacími šrouby - M 4 SCH Popis: - hlavička na obou stranách se zářezem - průměr vrtání 5 mm - pro sílu materiálu mm - šroub a matka jsou poniklované Obr. 35.: Spojovací šroub - M 4 Úchytky a nohy jsou připevněny Šroubem k úchytce v délce 22,5 mm SCH E Popis: - pozinkováno Obr. 36.: Šrouby k úchytce Povrchová úprava Pro vyzdvižení estetických vlastností ořechové dýhy, je pro povrchovou úpravu dýhovaných dílců použit transparentní lak Peter-Lacke P Pehabin Hydro Schichtlack pro polévání, co je zvolená metoda nanášení. Lak je kombinační vodou ředitelnou akryluretanovou disperzí. Lak je šetrný k životnímu prostředí. Používá se jak pro základování, tak jako vrchní lak. 72

73 V případě dokončení povrchu v bílé barvě je použita základní barva na dřevo Aquacol Primer V Jedná se o vodou ředitelnou barvu, určenou na základní nátěry dřeva, zejména na stavebně truhlářské výrobky, dále DTD a MDF materiály. Na tuto nátěrovou hmotu je nanesena vrchní barva Akrylcol Lesk V Jedná se o vodouředitelnou univerzální rychleschnoucí vrchní barvu. Nátěrová hmota má požadované leskové vlastnosti. Obě použité nátěrové hmoty jsou šetrné k životnímu prostředí Potisk skleněných dveří Skleněné dveře jsou z vnější strany opatřeny potiskem. Potisk skla patří k nejnáročnějším způsobům využití sítotisku. Pokud chce firma potiskovat sklo sítotiskem a dosahovat při tom špičkové kvality, prospěje jí úzká spolupráce mezi tiskařem a sklářem. Tiskař by měl mít podrobné znalosti i o skle. Kupříkladu obě strany skla nemusejí mít stejné vlastnosti, což vyplývá z procesu jeho výroby. Jedna strana skla je poolovená a hůř se potiskuje, jak uvádí G. Konečný (2006). Velmi důležitým technologickým vlivem je přesnost skla ve formátu. Nejedná se jenom o rozměr, ale také o zaúhlování. Pokud se sklo řeže manuálně, nelze prakticky dosáhnout perfektní přesnosti. Kvalitní vícebarevný potisk vyžaduje přesné nařezání na formát, aby bylo možné při opakovaném průchodu skleněné tabule dosáhnout přesného soutisku. Firma, zajišťující nařezání skla na rozměr, ať už výrobce skla nebo samotná sítotisková firma, musí být vybavena numerickým řezacím zařízením, které umožňuje docílit požadované přesnosti. Dalším požadavkem je precizní odmaštění. Znečištění skla nemusí být na první pohled ani znatelné, nicméně podstatně ovlivňuje kvalitu potisku. Firma zabývající se potiskem skla má možnost objednat si nařezání na formát, odmaštění i mytí u dodavatele. Vzhledem ke znečištění během dopravy a skladování je ovšem efektivnější provádět čištění až bezprostředně před potiskem. Potisk na skleněných dveřích sektorové řady Elis Premio je prováděn UV keramickou barvou. Stroj potiskuje tabule až do hrany skla. Běžně se potiskuje sklo o tloušťce od 2 do 12 a v některých případech až do 16 mm. U vyšších tloušťek je problém s hmotností skla. Na dveře řady Elis Premio je použito sklo s tloušťkou 8 mm, které je pro potisk 73

74 vhodné. Po nanesení barvy a jejím bezprostředním UV sušením se potisk kalí při teplotě 640 C. Při kalení se barva do skla zapeče. Po průchodu pecí nabývá na důležitosti postup při chlazení skla. Problematika zahřívání a chlazení je další oblastí, kde tiskař spolupracuje s ostatními profesemi. Právě okolo 600 C se sklo stává na povrchu plastičtější a mohou nastat problémy s jeho rovinností. Náběh tepelné křivky musí zajistit, aby potisk byl vytvrzen a přesto zůstalo sklo neporušené. Pece jsou vybaveny nucenou cirkulací vzduchu, protože rozměry skla mohou způsobit nerovnoměrnost v zahřívání. Rozdíl 10 C přitom hraje ve výsledné kvalitě velkou roli Dekorační prvky Hlavním dekoračním prvkem sektorové řady Elis Premio jsou potisky na vnějších plochách skleněných dveří. Navrženy jsou potisky s přírodními motivy, s motivy geometrickými a motivy abstraktními. Aby nedocházelo k výtvarnému konfliktu mezi uloženými předměty a natištěným dekorem, je vnitřní strana skleněných dveří pískována. Díky tomu pozorovatel vnímá pouze mlhavé siluety uložených předmětů, které dotvářejí pozadí pro vlastní dekor. Konkrétní použité vzory jsou uvedeny u jednotlivých sestav viz. dále. Druhým významným dekoračním prvkem je ořechová dýha. Ořech je dřevinou s vysoce ceněnou výtvarnou hodnotou. Má svou osobitou strukturu a příjemnou tmavě hnědou barvu, která přirozeně kontrastuje se světlým pozadím a nechá vyniknout samotnému nábytku. V každém případě nejsou vzniklé sestavy sektoru Elis Premio přehnaně zdobné. Nechávají vyniknout uložené předměty. Sestavy v interiéru působí především svou kompozicí, která díky minimální formě nenuceně působí na své okolí. 74

75 6.3.2 Vzorové sestavy Obr. 37.: Elis Premio, vzorová sestava 1, potisk vzorem List 1 Základní rozměry sestavy: délka 3400 mm, výška 1762 mm, šířka 510 mm Popis prvků sestavy: 4 x skříňka prosklená 680 x 510 x 348 mm, bílé provedení 4 x skříňka jednozásuvková mělká 680 x 170 x 356 mm, ořechová dýha 2 x základní deska 1700 x 32 x 510 mm, bílé provedení 10 x noha 100 x 30 x 30 mm, eloxovaný hliník Obr. 38.: Vzor List 1 Výkresová dokumentace viz. příloha č. 44. Sestava 12 - č. výkresu

76 Obr. 39.: Elis Premio, vzorová sestava 1, potisk vzorem Květ 1 Základní rozměry sestavy: délka 3400 mm, výška 1762 mm, šířka 510 mm Popis pvků sestavy: 4 x skříňka prosklená 680 x 510 x 348 mm, bílé provedení 4 x skříňka jednozásuvková mělká 680 x 170 x 356 mm, ořechová dýha 2 x základní deska 1700 x 32 x 510 mm, bílé provedení 10 x noha 100 x 30 x 30 mm, eloxovaný hliník Obr. 40.: Vzor Květ 1 Výkresová dokumentace viz. příloha č. 44. Sestava 12 - č. výkresu

77 Obr. 41.: Elis Premio, vzorová sestava 2, potisk vzorem Květ 2 Základní rozměry sestavy: délka 3400 mm, výška 1716 mm, šířka 526 mm Popis pvků sestavy: 4 x skříňka prosklená 680 x 510 x 348 mm, ořechová dýha 3 x skříňka jednozásuvková 680 x 170 x 526 mm, ořechová dýha 2 x skříňka dvouzásuvková 680 x 340 x 526 mm, ořechová dýha 3 x police 1360 x 32 x 340 mm, ořechová dýha 5 x sokl 680 x 16 x 494 mm, ořechová dýha Obr. 42.: Vzor Květ 2 Výkresová dokumentace viz. příloha č. 36. Sestava 5 - č. výkresu

78 Obr. 43.: Elis Premio, vzorová sestava 2, potisk vzorem Abstrakce 1 Základní rozměry sestavy: délka 3400 mm, výška 1716 mm, šířka 526 mm Popis pvků sestavy: 4 x skříňka prosklená 680 x 510 x 348 mm, ořechová dýha 3 x skříňka jednozásuvková 680 x 170 x 526 mm, ořechová dýha 2 x skříňka dvouzásuvková 680 x 340 x 526 mm, ořechová dýha 3 x police 1360 x 32 x 340 mm, ořechová dýha 5 x sokl 680 x 16 x 494 mm, ořechová dýha Obr. 44.: Vzor Abstrakce 1 Výkresová dokumentace viz. příloha č. 36. Sestava 5 - č. výkresu

79 Obr. 45.: Elis Premio, vzorová sestava 3, potisk vzorem Proužek 1 Základní rozměry sestavy: délka 2720 mm, výška 1560 mm, šířka 526 mm Popis pvků sestavy: 2 x skříňka prosklená 680 x 510 x 348 mm, provedení bílé 4 x skříňka jednozásuvková 680 x 170 x 526 mm, provedení bílé 3 x police 680 x 32 x 340 mm, provedení bílé 10 x noha 100 x 30 x 30 mm, eloxovaný hliník Obr. 46.: Vzor Proužek 1 Výkresová dokumentace viz. příloha č. 45. Sestava 13 - č. výkresu

80 Obr. 47.: Elis Premio, vzorová sestava 3, potisk vzorem Kolečko 1 Základní rozměry sestavy: délka 2720 mm, výška 1560 mm, šířka 526 mm Popis pvků sestavy: 2 x skříňka prosklená 680 x 510 x 348 mm, provedení bílé 4 x skříňka jednozásuvková 680 x 170 x 526 mm, provedení bílé 3 x police 680 x 32 x 340 mm, provedení bílé 10 x noha 100 x 30 x 30 mm, eloxovaný hliník Obr. 48.: Vzor Kolečko 1 Výkresová dokumentace viz. příloha č. 45. Sestava 13 - č. výkresu

81 Obr. 49.: Elis Premio, vzorová sestava 4, potisk vzorem Proužek 2 Základní rozměry sestavy: délka 2720 mm, výška 1870 mm, šířka 526 mm Popis prvků sestavy: 4 x skříňka prosklená nízká 680 x 340 x 348 mm, ořechová dýha 4 x skříňka dvouzásuvková 680 x 340 x 526 mm, ořechová dýha 2 x police mělká 1360 x 32 x 225 mm, ořechová dýha Obr. 50.: Vzor Proužek 2 Výkresová dokumentace viz. příloha č. 43. Sestava 11 - č. výkresu

82 Obr. 51.: Elis Premio, vzorová sestava 4, potisk vzorem List 2 Základní rozměry sestavy: délka 2720 mm, výška 1870 mm, šířka 526 mm Popis prvků sestavy: 4 x skříňka prosklená nízká 680 x 340 x 348 mm, ořechová dýha 4 x skříňka dvouzásuvková 680 x 340 x 526 mm, ořechová dýha 2 x police mělká 1360 x 32 x 225 mm, ořechová dýha Obr. 52.: Vzor Proužek 2 Výkresová dokumentace viz. příloha č. 43. Sestava 11 - č. výkresu

83 6.5 Elis Stilo Sektorová řada Elis Stilo se snaží přiblížit současné pojetí nábytku do obývacích pokojů pro nejširší řady zákazníků. Staví na ideálním vyvážení funkčních a estetických vlastností s použitím materiálů a kování, které jsou šetrné ke koncové ceně produktu. Díky tomu se podařilo navrhnout sektorovou řadu nábytku, která poskytuje všechny funkční i estetické požadavky na nábytek do obývacích pokojů ve velmi příznivé cenové hladině Individualizační prostředky Sektorová řada Elis Stilo se od vyšší řady Elis Premio liší především použitím materiálů a kování. Je prakticky oproštěna o dekorační prvky. Významným estetickým činitelem je proto celkové uspořádání prvků v sestavě Materiál Základním konstrukčním materiálem je laminovaná dřevotřísková deska Egger dezén Ořech Aida v tloušťce 16 mm. Viditelné boční plochy jsou dokončeny plastovou hranou Egger ABS dezén Ořech Aida v tloušťce 2 mm a zaobleny R1,5. Záda korpusů a dna zásuvek jsou zhotoveny Obr. 53.: Dezén Ořech Aida, Egger z laminované dřevovláknité desky Egger dezén Ořech Aida HDF-L v tloušťce 4 mm. Materiály splňují emisní limity třídy E 1. V případě světlého provedení je konstrukčním materiálem laminovaná dřevotřísková deska Egger dezén Akát v tloušťce 16 mm. Viditelné boční plochy jsou dokončeny plastovou hranou Egger ABS dezén Akát v tloušťce 2 mm a zaobleny Obr. 54.: Dezén Akát, Egger 83

84 R1,5. Záda korpusů a dna zásuvek jsou zhotoveny z laminované dřevovláknité desky Egger dezén Akát HDF-L v tloušťce 4 mm. Materiály splňují emisní limity třídy E 1. Skleněné dveře jsou vyrobeny z bezpečnostního tvrzeného skla v tloušťce 4 mm, které je uložené v hliníkových rámech (viz. Kování). Sklo je z vnitřní strany pískováno. Hrany jsou z bezpečnostních důvodů skoseny 1 x Kování Pro sektorové řady Elis byla navržena úchytka 1, která se u řady Elis Stilo používá na všech předních plochách. Popis: - celokovová úchytka z eloxovaného hliníku - montáž pomocí dvou šroubů k úchytce - rozměry 10 x 38 x 25 mm Podrobnosti viz. příloha 19. Úchytka 1-10 x 38 x 25 - č. výkresu Obr. 55.: Úchytka 1 Skleněné dveře jsou uchyceny do Úzkého hliníkového rámů na sklo Popis: - hliníkový profil úzký, 20,6 x 19 mm - povrchová úprava hliník eloxovaný - pro sílu skla 4 mm - sklo v rámu se vymezuje těsnícím profilem - standardní frézování závěsů 90 mm od kraje do středu závěsu Podrobnosti vis. příloha 52. katalogový list Schachermayer Úzký hliníkový rám na sklo Obr. 56.: Úzký hliníkový rám na sklo 84

85 Úzký hliníkový rám na sklo je připevněn pomocí Clip - top závěsu 95 Popis: - závěs pro tenké hliníkové rámečky - úhel otevření 95 - se zavírací automatikou - montáž dvířek na korpus bez potřeby nářadí nastavitelnost ve 3 směrech upevňovací šrouby jsou přibalené Podrobnosti viz. příloha 53. katalogový list Obr. 57.: Clip - top závěs 95 Schachermayer Clip - top závěs 95 Dýhované dřevotřískové dveře jsou připevněny pomocí závěsů Solido 110. Popis: - poniklovaný celokovový závěs - se zavírací automatikou (pero) úhel otevření - s příslušnou montážní podložkou Obr. 58.: Závěs Solido nastavitelnost ve 3 směrech Podrobnosti viz. příloha 45. katalogový list Schachermayer závěs Solido Sklopné dýhované dřevotřískové dveře jsou připevněny závěsem pro sklopné dveře. Popis: - robustní celokovové provedení - díky vyčnívajícím okrajům je na obou částech překryté frézování dřevěného materiálu. - výškové, boční a stranové nastavení - aretace při 90 otevření. Obr. 59.: Závěs pro sklopné dveře - miska závěsu 35 mm - hloubka zapuštění 12 mm Podrobnosti viz. příloha 48. katalogový list Schachermayer závěs pro sklopné dveře 85

86 Výklopné dveře jsou jištěny Výklopnými polohovacími nůžkami Popis: - poniklované celokovové nůžky - možnost nastavení výklopu na 75, 90 a plynulý chod Podrobnosti viz. příloha 49. katalogový list Schachermayer Výklopné polohovací nůžky Obr. 60.: Výklopné polohovací nůžky Vedení zásuvek je zajištěno pomocí Výsuvu Solido pro spodní montáž Popis: - částečný výsuv - vrtání: rastr 32 - kolečka z plastu - samozavírací mechanizmus - jednostranné vnitřní vedení Obr. 61.: Výsuv solido - aretace v otevřeném stavu - nosnost do 25 kg Podrobnosti viz. příloha 54. katalogový list Schachermayer Výsuv Solido V případě zavěšení na zeď je použit rektifikační závěs Bystrica. Dodává firma DEMOS Trade, kat.č Police jsou na zeď zavěšeny pomocí nosiče polic Vario 1. Tento nosič polic je nastavitelný ve 3 rovinách výškově, bočně a sklon, pro minimální sílu police 24 mm. Popis: - výškově nastavitelný pomocí oválných otvorů - bočně nastavitelný posouváním čepu v oválném otvoru - nastavitelný sklon pomocí dvou šroubů M6 s křížovou hlavou - stabilní destička s otvory k přišroubování pro Obr. 62.: Nosič polic Vario 1 86

87 rychlou a přesnou montáž - nosný čep s průměrem 12 mm - nosnost do 85 kg na m 2 při rovnoměrném rozložení zátěže Podrobnosti viz. příloha 50. katalogový list Schachermayer Nosič polic Vario 1 Vnitřní skleněné police jsou neseny Nosičem skleněných polic SCH Popis: - zinkový odlitek poniklovaný - s transparentním nosičem z průsvitného PVC - vrtání 5 mm Obr. 63.: Nosič skleněných polic Vnitřní dýhované dřevotřískové police jsou neseny Nosičem polic SCH Popis: - do otvoru o průměru vrtání 5 mm - s pojistkou proti vypadnutí - nosič má čep, který fixuje polici Obr. 64.: Nosič polic Jednotlivé prvky sestav jsou navzájem spojeny Spojovacími šrouby - M 4 SCH Popis: - hlavička na obou stranách se zářezem - průměr vrtání 5 mm - pro sílu materiálu mm - šroub a matka jsou poniklované Obr. 65.: Spojovací šroub - M 4 Úchytky a nohy jsou připevněny Šroubem k úchytce v délce 8 mm SCH E40 010, 22,5 mm SCH E a 40 mm SCH E Popis: - pozinkováno Obr. 66.: Šrouby k úchytce 87

88 Dekorační prvky Sektorová řada Elis Stilo je oproštěna o většinu dekoračních prvků, přesto se tu najde řada detailů, které výtvarně dotvářejí charakter sestav. Nejviditelnější je použitý dekor na laminovaném konstrukčním materiálu. Společnost Egger dodává tento materiál s velmi přesvědčivým vzhledem, který se jen těžko odlišuje od rostlého materiálu. Druhým prvkem je úchytka a noha, která byla navržena přímo pro sektorový systém Elis. Vyznačuje se vzhledově čistým provedením. Celkové minimální pojetí zvýrazňuje jemná drážka, která drobné kování dotváří ve své funkci i výrazu. Na první pohled nenápadným dojmem působí vzájemné výtvarné působení mezi skleněnou pískovanou výplní dveří a předměty, které jsou ve skříňce uloženy. Pozorovatel vnímá neostré obrysy předmětů, ale detaily a často i samotné předměty jsou jakoby opředeny rouškou tajemství. Tento nenápadný dekorační prvek ve výsledku velmi zásadním způsobem ovlivňuje vzhled celé sestavy. Při minimálním použití dekoračních prvků těží jednotlivé sestavy především z čistého minimálního pojetí. To klade požadavky na dobré proporční a kompoziční vyvážení každé sestavy. Výsledná sestava však dokáže zaujmout svým výtvarným výrazem, přitom nechává vyniknout uložené předměty, které chce uživatel zviditelnit. 88

89 6.5.2 Vzorové sestavy Obr. 67.: Elis Stilo, vzorová sestava 1 Základní rozměry sestavy: délka 3400 mm, výška 1900 mm, šířka 526 mm Popis prvků sestavy: 5 x skříňka prosklená nízká 680 x 340 x 361 mm, dezén Ořech Aida 5 x skříňka jednozásuvková 680 x 170 x 526 mm, dezén Ořech Aida 2 x skříňka třízásuvková mělká 680 x 510 x 356 mm, dezén Akát 3 x police 680 x 32 x 340, dezén Ořech Aida 1 x police mělká 1360 x 32 x 340, dezén Akát 12 x noha 100 x 30 x 30, Eloxovaný hliník Cena sestavy bez DPH: Kč Výkresová dokumentace viz. příloha č. 32. Sestava 1 - č. výkresu

90 Obr. 68.: Elis Stilo, vzorová sestava 2 Základní rozměry sestavy: délka 2720 mm, výška 1852 mm, šířka 526 mm Popis prvků sestavy: 2 x skříňka prosklená nízká 680 x 340 x 361 mm, dezén Ořech Aida 3 x skříňka jednozásuvková 680 x 170 x 526 mm, dezén Ořech Aida 1 x skříňka dvouzásuvková 680 x 340 x 356 mm, dezén Ořech Aida 3 x police 1360 x 32 x 340, dezén Ořech Aida Cena sestavy bez DPH: Kč Výkresová dokumentace viz. příloha č. 33. Sestava 2 - č. výkresu

91 Obr. 69.: Elis Stilo, vzorová sestava 3 Základní rozměry sestavy: délka 2720 mm, výška 1700 mm, šířka 356 mm Popis prvků sestavy: 2 x skříňka dveřová 680 x 510 x 356 mm, dezén Ořech Aida 4 x skříňka jednozásuvková mělká 680 x 170 x 356 mm, dezén Ořech Aida 2 x police 1360 x 32 x 340, dezén Ořech Aida Cena sestavy bez DPH: Kč Výkresová dokumentace viz. příloha č. 34. Sestava 3 - č. výkresu

92 Obr. 70.: Elis Stilo, vzorová sestava 4 Základní rozměry sestavy: délka 3400 mm, výška 2056 mm, šířka 526 mm Popis prvků sestavy: 4 x skříňka prosklená 680 x 510 x 361 mm, dezén Ořech Aida 3 x skříňka jednozásuvková 680 x 170 x 526 mm, dezén Ořech Aida 2 x skříňka dvouzásuvková 680 x 340 x 526 mm, dezén Ořech Aida 1 x police 680 x 32 x 340, dezén Ořech Aida 5 x police 1360 x 32 x 340, dezén Ořech Aida 5 x sokl 680 x 494 x 16, dezén Ořech Aida Cena sestavy bez DPH: Kč Výkresová dokumentace viz. příloha č. 35. Sestava 4 - č. výkresu

93 6.4 Elis Vario Sektorová řada Elis Vario přichází s novým pohledem na využití možností sektorového nábytku. Díky vývoji na poli nábytkového kování bylo možné naplnit původní představu o pojetí sektorové řady Elis. Ideou bylo: povýšit dosavadní zvyklosti uspořádání sestavy ve fázi instalace a umožnit uživateli libovolnou změnu sestavy v průběhu celého užívání produktu. To by mělo probíhat bez nutnosti montáže a velkého úsilí. Základní představa byla taková, že přijde uživatel z práce do svého domova, sedne si v obývacím pokoji, aby si odpočal, zahledí se na stávající sestavu a tu si usmyslí, že je čas na změnu. Vstane a během několika minut si přemístí jednotlivé prvky podle aktuálních požadavků. To vše bez použití jediného nástroje, pouze pomocí vlastních rukou a s minimální námahou. Toto sektorová řada Elis Vario do posledního detailu splňuje Individualizační prostředky Sektorová řada Elis Vario vychází z prvků řad Elis Premio a Elis Stilo, které jsou vybaveny speciálním kováním. Sestavy této řady proto oslovují náročnější cílovou skupinu v obou cenových kategoriích. Výrobce získal s minimálními náklady novou nábytkovou řadu s novou funkčností. Jediný prvek, který bylo nutné doplnit, je závěsný panel vybavený kováním Wall Sys Závěsný panel Závěsný panel se používá pro sestavy ve třech variantách. Základní je u sestavy, která je celá zavěšená na závěsném panelu. Druhou alternativou jsou sestavy se spodními prvky položenými na podlaze interiéru a závěsným panelem, který nese pouze horní část sestavy. Poslední variantou je sestava doplněná o závěsný panel na police. Ve všech případech vycházejí rozměry panelu z rozměrového systému řady Elis, který zaručuje skladebné možnosti. Materiál panelu Obr. 71.: Dezén Came, Egger je laminovaná dřevotřísková deska Egger dezén Came v tloušťce 19 mm. Materiál splňuje emisní limity třídy E 1. 93

94 Kování Závěsný panel je vybaven připevňovacím kováním Wall Sys. Obr. 72.: Horní montážní lišta Wall Sys Obr. 73.: Horní závěsná lišta Wall Sys Obr. 74.: Montážní, závěsná lišta Wall Sys Obr. 75.: Spodní montážní lišta Wall Sys U jednotlivých prvků sestav je použito shodné kování jako na sektorových řadách Elis Premio a Elis Stilo, jsou doplněny o závěsné prvky kování Wall Sys. Obr. 76.: Prvek Wall Sys pro korpusy Obr. 77.: Prvek Wall Sys pro police Podrobnosti viz. příloha 55. katalogový list Schachermayer Wall Sys - paneelsystem 94

95 6.4.2 Vzorové sestavy Obr. 78.: Elis Vario, celá sestava na závěsném panelu, 4 varianty ze společných prvků Základní rozměry sestavy: délka 2720 mm, výška 2040 mm, šířka 361 mm Výpis prvků sestavy: 1 x závěsný panel 2720 x 1700 x 19 mm, dezén Came 4 x skříňka dveřová nízká 680 x 340 x 361 mm, dezén Ořech Aida 4 x skříňka jednozásuvková mělká 680 x 170 x 361 mm, dezén Ořech Aida 7 x police 680 x 32 x 340, dezén Ořech Aida 95

96 Obr. 79.: Elis Vario, část sestavy na závěsném panelu, 2 varianty ze společných prvků Základní rozměry sestavy: délka 2720 mm, výška 1900 mm, šířka 526 mm Výpis prvků sestavy: 1 x závěsný panel 2720 x 1360 x 19 mm, dezén Came 4 x skříňka prosklená nízká 680 x 340 x 361 mm, dezén Ořech Aida 4 x skříňka dvouzásuvková 680 x 170 x 526 mm, dezén Ořech Aida 2 x skříňka jednozásuvková mělká 680 x 170 x 356 mm, dezén Ořech Aida 4 x police 680 x 32 x 340, dezén Ořech Aida 10 x noha 100 x 30 x 30, eloxovaný hliník Obr. 80.: Elis Vario, závěsný panel pro police, 2 varianty ze společných prvků Základní rozměry sestavy: délka 4080 mm, výška 1716 mm, šířka 526 mm Výpis prvků sestavy: 1 x závěsný panel 2720 x 1020 x 19 mm, dezén Came 2 x skříňka prosklená 680 x 510 x 361 mm, dezén Ořech Aida 2 x skříňka dveřová 680 x 510 x 361 mm, dezén Ořech Aida 6 x skříňka jednozásuvková 680 x 170 x 526 mm, dezén Ořech Aida 6 x police 680 x 32 x 340, dezén Ořech Aida 6 x sokl 680 x 16 x 496, dezén Ořech Aida 96

97 6.6 Prvky Elis Obr. 81.: Výpis prvků nábytkových řad Elis Přehled společných prvků sektorového systému Elis: 1. Skříňka prosklená nízká Rozměry: 680 x 340 x 360 Použití: pro ukládání dekoračních předmětů, předmětů osobního zájmu, knih, datových nosičů Cena: Kč * Podrobnosti viz. výkresová dokumentace 1. - č. výkresu Skříňka dveřová nízká Rozměry: 680 x 340 x 356 Použití: pro ukládání knih, složek s tištěnými dokumenty, datových nosičů, společenských her, předmětů osobního zájmu Cena: Kč * Podrobnosti viz. výkresová dokumentace 2. - č. výkresu