SPORNÉ OTÁZKY NEPOSKYTNUTÍ POMOCI V JUDIKATUŘE ČESKÝCH SOUDŮ

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Silvie Rymlová SPORNÉ OTÁZKY NEPOSKYTNUTÍ POMOCI V JUDIKATUŘE ČESKÝCH SOUDŮ Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D. Katedra trestního práva Datum vypracování práce (uzavření rukopisu):

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne 1

3 Obsah: Obsah:... 1 Úvod Trestné činy neposkytnutí pomoci Obecná a zvláštní povinnost konat Pokus trestných činů neposkytnutí pomoci Potřebná pomoc Souběh trestných činů neposkytnutí pomoci s jinými trestnými činy Zánik trestní odpovědnosti u trestných činů neposkytnutí pomoci Trestné činy neposkytnutí pomoci podle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník účinná právní úprava Trestný čin neposkytnutí pomoci podle 150 odst. 1 trestního zákoníku Trestný čin neposkytnutí pomoci podle 150 odst. 2 trestního zákoníku Trestný čin neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle 151 trestního zákoníku Trestné činy neposkytnutí pomoci podle zákona č. 86/1950 Sb., trestní zákon a podle zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon vývoj právní úpravy Trestné činy neposkytnutí pomoci podle ustanovení 227 a 228 zákona č. 86/1950 Sb., trestní zákon Trestné činy neposkytnutí pomoci podle ustanovení 207 a 208 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon Přehled vybrané judikatury ve spojitosti s trestnými činy neposkytnutí pomoci Obecná a zvláštní povinnost konat Rozhodnutí č. 68/1952 Sb. rozh. tr Rozhodnutí č. 16/1984 Sb. rozh. tr Rozhodnutí č. 30/1998 Sb. rozh. tr Rozhodnutí č. 37/1998 Sb. rozh. tr Pokus Rozhodnutí č. 74/1957 Sb. rozh. tr Rozhodnutí č. 38/1963 Sb. rozh. tr Potřebná pomoc Rozhodnutí č. 112/1952 Sb. rozh. tr Rozhodnutí č. 39/1955 Sb. rozh. tr Rozhodnutí č. 37/1963 Sb. rozh. tr Rozhodnutí č. 9/1967 Sb. rozh. tr Rozhodnutí č. 4/1969 Sb. rozh. tr Rozhodnutí B 2/ Souběh Rozhodnutí č. 8/1985 Sb. rozh. tr Rozhodnutí č. 52/1981 Sb. rozh. tr Rozhodnutí B 3/ Rozhodnutí č. 18/2011 Sb. rozh. tr

4 2.5 Řidič dopravního prostředku Rozhodnutí č. 30/1951 Sb. rozh. tr Rozhodnutí č. 6/1953 Sb. rozh. tr Rozhodnutí č. 37/1969 Sb. rozh. tr Rozhodnutí č. 9/2002 Sb. rozh. tr Vícečinný souběh trestného činu neposkytnutí pomoci s pokusem trestného činu vraždy Kauza N Trestněprávní posouzení Občanskoprávní rovina případu Závěr Seznam zkratek Seznam použité literatury a pramenů Abstrakt Klíčová slova

5 Úvod Normy trestního práva jsou každodenním určovatelem našeho života. Každý z nás se může ocitnout v situaci, kdy bude muset někomu poskytnout pomoc. Lehce se staneme účastníky dopravní nehody, při které budou způsobena také zranění. Jistě i my sami se můžeme stát osobou, která bude zraněna, a budeme potřebovat pomoc. Už dnes můžeme stát na ulici a mít jen jeden krok špatným směrem k tomu stát se pachatelem trestného činu neposkytnutí pomoci, jakkoliv by nás nikdy nenapadlo spáchat úmyslný trestný čin. Dokud však nestojíte před zakrvácenou zraněnou osobou, která má byť jen otevřenou zlomeninu dolní končetiny, nemůžeme vědět, jak se zachováme a jestli v sobě najdeme dostatek síly k poskytnutí pomoci. To je důvod, proč jsem si vybrala téma své diplomové práce zaměřené na trestné činy neposkytnutí pomoci. Souhrnné osvětlení problematiky pravých omisivních trestných činů neposkytnutí pomoci podle ust. 150 a 151 současně účinného zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, přináší první kapitola práce, včetně vymezení jednotlivých skutkových podstat, výkladu nejdůležitějších pojmů a krátkého přiblížení legislativních změn v průběhu času. Existuje relativně tenká hranice mezi posouzením, zda byla naplněna skutková podstata trestného činu neposkytnutí pomoci, jiného trestného činu nebo zda nedošlo ke spáchání žádného trestného činu. Právní posouzení a uznání viny je však výsadou soudu. Kde přesně se tato hranice nachází a přesnější vymezení důležitých pojmů, pomáhá určit i pro budoucí případy soudní judikatura, které se věnuje stěžejní druhá kapitola. Práci je nutno vnímat komplexně, neboť první kapitola ve svých jednotlivých částech odkazuje na soudní judikaturu v kapitole druhé, včetně toho, že jednotlivé podkapitoly jsou vzájemně provázány skrz odkazy. 3

6 1. Trestné činy neposkytnutí pomoci Trestné činy neposkytnutí pomoci patří mezi trestné činy ohrožovací. U trestných činů ohrožovacích není vyžadováno způsobení následku, který by byl společensky nebezpečný. Pro společenskou nebezpečnost postačuje ohrožení zájmu chráněného trestním právem. Následek takovýchto činů spočívá ve vyvolání reálného nebezpečí. 1 Pod pojem trestné činy neposkytnutí zahrnujeme 3 samostatné základní skutkové podstaty trestných činů. Všechny tři skutkové podstaty jsou v rámci zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen TZ ), pod ustanoveními 150 odst. 1, 150 odst. 2 a 151, obsaženy v dílu 3 hlavy I. Zvláštní části Trestné činy ohrožující život nebo zdraví mezi ostatními ohrožovacími trestnými činy, jejichž objektem je lidský život a zdraví. V tomto dílu jsou dále systematicky zařazeny trestné činy mučení a jiné nelidské a kruté zacházení, šíření nakažlivé lidské nemoci, ohrožení pohlavní nemocí, ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty a trestný čin rvačky. zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník: 150 Neposkytnutí pomoci (1) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. (2) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. 1 Jelínek, J. a kol.: Trestní právo hmotné. 3. vydání. Praha: Leges, 2013, s

7 151 Neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku Řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo zákazem činnosti. Skutková podstata podle 150 odst. 2 TZ je speciální vůči skutkové podstatně uvedené v ust. 150 odst. 1 TZ. Skutková podstata neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku uvedena v ust. 151 TZ je speciální vůči oběma skutkovým podstatám trestných činů upravených v ust. 150 TZ (k jednotlivým skutkovým podstatám viz Kap. 1.6). Subjekt jednotlivých skutkových podstat se liší. Pachatelem trestného činu neposkytnutí pomoci dle ust. 150 odst. 1 TZ může být kdokoliv. Dle ust. 150 odst. 2 se může pachatelem stát jen osoba povinna poskytnout potřebnou pomoc podle povahy svého zaměstnání. Trestného činu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku dle ust. 151 TZ se může dopustit pouze řidič dopravního prostředku, který měl účast na dopravní nehodě. 2 Pachatelem trestných činů neposkytnutí pomoci nemůže být dle ust. 7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob, právnická osoba. Subjektivní stránka trestných činů neposkytnutí pomoci, tedy zavinění, náleží v úmyslu pachatele. 3 Objektem trestných činů neposkytnutí pomoci je život a zdraví člověka. Lidský život a zdraví jsou chráněny skutkovými podstatami trestných činů neposkytnutí pomoci za určitých situací a jen proti určitému ohrožení, tak jak je specifikováno v předmětných ustanoveních trestního zákoníku. 2 Novotný, O., Vokoun, R., Šámal, P. a kol. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s Novotný, O., Vokoun, R., Šámal, P. a kol. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 60 5

8 Objektivní stránka, tedy trestněprávní jednání, náleží v neposkytnutí pomoci. Trestné činy neposkytnutí pomoci se dají spáchat pouze opomenutím povinnosti poskytnout pomoc. Povinnost poskytnout pomoc je dle ust. 150 TZ a 151 TZ obecná Obecná a zvláštní povinnost konat Obecná povinnost konat je povinnost stanovena trestním zákonem. Porušením obecné povinnosti konat nevzniká odpovědnost za následek, a to ani v případě, kdy by pachatel měl v úmyslu tento následek způsobit. 5 Dalším příkladem obecné povinnosti konat je trestný čin dle 367 TZ - nepřekažení trestného činu. Znakem trestných činů neposkytnutí pomoci není žádný účinek. S případně vzniklým účinkem není spojena ani vyšší trestní sazba. Pachatel neodpovídá za poruchu (újmu na zdraví, smrt), která nastala v důsledku opomenutí obecné povinnosti konat, tj. v důsledku neposkytnutí pomoci. Pachatel bude odpovídat pouze za ohrožovací trestný čin neposkytnutí pomoci. 6 Porušení obecné povinnosti poskytnout pomoc ve smyslu ust. 150 odst. 1 TZ, kterou má v zásadě každý, neznamená trestní odpovědnost za následky na životě a zdraví, k nimž došlo v důsledku porušení obecné povinnosti konat, a to ani tehdy ne, když pachatel následky zamýšlel. V úvahu nepřichází ani odpovědnost za poruchové trestné činy ublížení na zdraví z nedbalosti a těžké ublížení na zdraví z nedbalosti. 7 Na řidiče dopravního prostředku, který měl účast na dopravní nehodě ve smyslu ust. 151 TZ o neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku, se vztahuje taktéž obecná povinnost poskytnout pomoc. Řidič dopravního prostředku bude odpovědný za trestný čin neposkytnutí pomoci dle 151 TZ bez ohledu na následek způsobený jeho opomenutím poskytnout pomoc. Jiná situace nastane, když řidič dopravní nehodu zavinil (k souběhu trestných činů neposkytnutí pomoci viz Kap. 1.4). 4 Jelínek, J. a kol.: Trestní právo hmotné. 3. vydání. Praha: Leges, 2013, s Jelínek, J. a kol.: Trestní právo hmotné. 3. vydání. Praha: Leges, 2013, s Novotný, O., Vokoun, R., Šámal, P. a kol. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. 140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s

9 Zvláštní povinnost konat je povinnost takového konání, k němuž byl pachatel povinen podle jiného právního předpisu, úředního rozhodnutí nebo smlouvy, v důsledku dobrovolného převzetí povinnosti konat nebo vyplývala-li taková jeho zvláštní povinnost z jeho předchozího ohrožujícího jednání anebo k němuž byl z jiného důvodu podle okolností a svých poměrů povinen. 8 Opomenutí takového konání se dle ust. 112 TZ chápe jako jednání. Opomenutí zvláštní povinnosti konat zakládá trestní odpovědnost za následek. Jedná se o tzv. nepravé omisivní trestné činy. 9 Opomenutí zvláštní povinnosti konat pachatele, na kterého se vztahuje ust. 112 TZ, v jejímž důsledku došlo ke smrti ohrožené osoby nebo ke zhoršení zdravotního stavu, zakládá trestní odpovědnost za způsobený následek, pouze pokud se k následku zároveň vztahuje zavinění ve formě úmyslu nebo ve formě nedbalosti. Pachatel tedy bude odpovědný za příslušný poruchový trestný čin, nikoliv za trestný čin neposkytnutí pomoci. 10 Ustanovení 112 TZ demonstrativně předepisuje šest pramenů zvláštní povinnosti konat: 1. povinnost ze zákona, resp. jiného právního předpisu, 2. povinnost stanovena úředním výrokem, 3. povinnost ze smlouvy, byť je smlouva uzavřena konkludentně, 4. povinnost vyvozená z předchozího ohrožujícího jednání - tzv. ingerence, 5. povinnost vyplývající z dobrovolného převzetí povinnosti konat tzv. garance, 6. povinnost vzniklá z jiného důvodu, ke kterému byl pachatel podle okolností a svých poměrů povinen. Tento výčet pramenů zvláštní povinnosti konat je považován za demonstrativní s ohledem na relativně obecnou a neurčitou povinnost uvedenou pod bodem 6. 8 Ust. 112 TZ 9 Jelínek, J. a kol.: Trestní právo hmotné. 3. vydání. Praha: Leges, 2013, s Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. 140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s Jelínek, J. a kol.: Trestní právo hmotné. 3. vydání. Praha: Leges, 2013, s. 177 a násl. 12 Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s

10 Typickým případem osoby, na kterou se vztahuje zvláštní povinnost konat ze zákona, je lékař při výkonu služby. Lékař, který ve výkonu služby neposkytne osobě, které je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, potřebnou pomoc, bude trestně odpovědný za trestný čin neposkytnutí pomoci dle ust. 150 odst. 2 TZ, pouze pokud tímto jeho opomenutím zvláštní povinnosti konat zaviněně nevznikly žádné následky. Pokud však následky na životě nebo zdraví poškozeného opomenutím lékaře vznikly, bude lékař odpovědný podle ustanovení o poruchových trestných činech proti životu a zdraví uvedených v 140 až 148 TZ v závislosti na formě jeho zavinění (k judikatuře R 37/1998, viz Kap ). 13 Zvláštní povinnost konat vyplývající ze zákona se vztahuje mimo jiné na rodiče a jejich povinnost pečovat o dítě. Tato povinnost byla zakotvena v ustanoveních zákona č. 94/1963 Sb., o rodině. Od je tato povinnost nově upravena v ust. 858 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 14 Matka, která svým zaviněným jednáním porušila svou zvláštní povinnost konat, tedy zanedbala zákonnou povinnost pečovat o dítě, v důsledku čehož došlo k úmrtí dítěte, nebude trestně odpovědná za trestný čin neposkytnutí pomoci, ale za příslušný poruchový trestný čin (k judikatuře R 30/1998, viz Kap ). S výše uvedeným vyvstává otázka, zda zvláštní povinnost konat je i povinností manželů mezi sebou poskytnout si vzájemně pomoc. Již dříve, v současné době zrušeném zákoně č. 94/1963 Sb., o rodině, byla v ust. 18 stanovena povinnost muže a ženy v manželství si pomáhat. Kdy byla tato povinnost považována za zvláštní právní povinnost konat související s ust. 112 TZ. 15 V současně účinném občanském zákoníku v ustanovení je vymezen hlavní účel manželství, jehož součástí má být také vzájemná podpora a pomoc. Mám za to, že toto ustanovení občanského zákoníku taktéž zakládá mezi manželi zvláštní povinnost konat a tedy případnou trestní odpovědnost za následek způsobený neposkytnutím pomoci. 13 Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. 140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s Ust. 858 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník: Rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, 15 Jelínek, J. a kol.: Trestní právo hmotné. 3. vydání. Praha: Leges, 2013, s Ust. 655 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník: Manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. 8

11 Posouzením otázky zvláštní povinnosti konat manžela vůči manželce se však vůbec nezabýval Nejvyšší soud při právním posuzování skutku obviněného, kdy obviněný svou těžce zraněnou manželku ponechal samotnou v bytě bez pomoci po dobu sedmi dní, přestože věděl, že poškozená je vážně zraněna a potřebuje lékařskou pomoc (k judikatuře R 8/1985, viz Kap ). Garance v důsledku dobrovolného převzetí povinnosti konat, jak je uvedeno výše pod bodem 5, je pouze velmi úzkým významem toho, jak je chápána garance v zahraničí, kde bývá za garanta označován každý, na kterého se vztahuje zvláštní povinnost konat. 17 Ve stručnosti se dá říci, že funkční teorie nepravých omisivních trestných činů vychází z dvojího postavení garanta jako garanta ochránce a garanta dozorce. 18 Garant ochránce je povinen chránit konkrétní právní statek proti neurčitému počtu předem neznámého nebezpečí. Garant dozorce naopak chrání neurčitý počet neznámých právních statků před konkrétním zdrojem nebezpečí, ke kterému má určitý vztah. Důvodem postavení garanta ochránce je: 1. blízká osobní sounáležitost, 2. životní společenství a společenství v nebezpečí, 3. dobrovolné převzetí povinností. Postavení garanta dozorce vychází z: 1. ingerence, 2. právní a věcné panství nad věcí, 3. dohled nad chováním třetího. Výše naznačená teorie garanta se dle mého názoru více méně překrývá se zvláštní povinností konat, jak je upravena v ust. 112 TZ. Teorie by se téměř celá dala subsumovat pod jednotlivé body ust. 112 TZ a především pod poslední bod 17 Podrobně Říha, J. Postavení garanta u nepravých omisivních deliktů, 1. část, Trestněprávní revue č. 8/2003, s , 2. část, Trestněprávní revue č. 9/2003, s Říha, J. Tabulky a schémata z obecné části trestního práva hmotného. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s

12 k němuž byl z jiného důvodu podle okolností a svých poměrů povinen, díky kterému je ustanovení 112 TZ považováno za demonstrativní. Podle mého názoru by se celá tato teorie dala v individuálních případech soudně aplikovat zejména s ohledem na společenskou nebezpečnost způsobeného následku, samozřejmě s přihlédnutím k zásadě zákazu analogie v neprospěch pachatele a s nutností přesvědčivého a precizního odůvodnění v rozsudku. Konkrétně zde narážím na judikovaný případ, kdy dle vysloveného právního názoru soudu druh matky dítěte nemá povinnost pečovat o dítě družky, přestože společně žijí ve společné domácnosti. Druha matky nelze dle tohoto názoru činit odpovědným za smrt dítěte, která nastala v důsledku opomenutí poskytnout dítěti potřebnou pomoc a druh matky tak bude odpovědný pouze za trestný čin neposkytnutí pomoci dle 150 odst. 1 TZ (k judikatuře R 16/1984, viz Kap ). Osobně mám za to, že životní společenství založené faktickým soužitím tříleté nezletilé holčičky, matky nezletilé a jejího druha ve společné domácnosti staví druha matky do postavení, ve kterém se na něj vztahuje zvláštní povinnost konat, a to z jiného důvodu podle okolností a svých poměrů jak je upraveno v závěru ust. 112 TZ. Druh matky by tedy měl být odpovědný za následek způsobený neposkytnutím pomoci nezletilé. 1.2 Pokus trestných činů neposkytnutí pomoci Jednání je vůle projevená navenek a může náležet v konání (komise) nebo v opomenutí (omise). Omisivní delikty lze dělit na pravé omisivní delikty, které pachatel spáchá výlučně nesplněním příkazu nebo povinnosti, které pro něj plynou obecně a na nepravé omisivní delikty, které lze spáchat konáním i opomenutím. 19 Trestné činy neposkytnutí pomoci jsou pravé omisivní delikty. Pravý omisivní delikt lze spáchat výhradně opomenutím pachatele. Opomenutí u pravých omisivních deliktů je výlučným znakem jejich objektivní stránky. 19 Kratochvíl, V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s

13 S pravými omisivními delikty souvisí zvláštní modifikace pokusu. Pokus je možný jen u úmyslných trestných činů. 20 Zavinění všech 3 skutkových podstat trestných činů neposkytnutí pomoci náleží v úmyslu. Pokus jako obecná forma trestného činu je definován v ust. 21 odst. 1 TZ jako jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu. Pro spáchání pokusu trestného činu se z dikce zákona vyžaduje jednání, avšak pravé omisivní delikty lze spáchat výhradně opomenutím. Pokusu je imanentní nedostatek dokonání, tedy neuskutečnění všech znaků skutkové podstaty, je nutné, aby ono nekonání, které je podstatou pravých omisivních deliktů, se odehrálo před lhůtou, jejíž naplnění značí dokonání. To je ovšem zásadně vyloučeno, a sice proto, že pachatel buď může povinnost konat ještě splnit - a pak tu není ani pokus, nebo ji již zanedbal - a pak je čin dokonán 21 Pokus pravých omisivních deliktů je tedy v zásadě vyloučen. Avšak judikatura dospěla k závěru, že pokus u trestných činů neposkytnutí pomoci možný je (k judikatuře R 74/1957 a R 38/1963, viz Kap. 2.2). Pachatel se může dopustit pokusu trestného činu neposkytnutí pomoci v případech, kdy půjde o pokus na nezpůsobilém předmětu útoku, tzv. nezpůsobilý pokus. Předmět útoku byl buď již mrtev, nebo vůbec nebyl zraněný, tedy žádnou pomoc poskytnout nešlo nebo nebylo potřeba. Trestný čin tak nemůže být dokonán, neboť nejsou naplněný všechny znaky skutkové podstaty trestného činu. Pachatel však nemůže zůstat beztrestný, proto bude odpovědný za pokus takového trestného činu. Příkladem může být řidič auta, který srazí chodce. Chodec následkem srážky ihned zemře. Řidič však, aniž by se přesvědčil o stavu poškozeného, z místa nehody ujede. Tímto svým jednáním se řidič dopustil pokusu trestného činu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku dle ust. 21 odst. 1, 151 TZ. Chybí zde dokonání trestného činu neposkytnutí pomoci, neboť poškozenému již nebylo možno pomoc poskytnout. 20 Jelínek, J. a kol.: Trestní právo hmotné. 3. vydání. Praha: Leges, 2013, s Kučera, P. Trestné činy, jež nemohou být spáchány ve formě pokusu. Bulletin advokacie, rok 2008, číslo 7, s

14 1.3 Potřebná pomoc Pojem potřebná pomoc je uveden ve všech třech skutkových podstatách trestných činů neposkytnutí pomoci a dá se říci, že se jedná o stěžejní pojem těchto trestných činů. Judikatura soudu se výkladem tohoto pojmu opakovaně zabývala (k judikatuře viz Kap. 2.3 Potřebná pomoc). Potřebná pomoc je taková pomoc, která je potřebná k odvrácení nebo snížení nebezpečí smrti ohroženého. Potřebná pomoc spočívá i ve snížení nebezpečí vzniku další újmy na zdraví ohrožené osoby, kterou by taková osoba neutrpěla v důsledku neposkytnutí pomoci, nebo pomoc směřuje alespoň ke zmírnění bolesti či jiných nesnází v důsledku utrpěného zranění. 22 Potřebnou pomocí se rozumí zejména první pomoc, kterou jsou schopni poskytnout vesměs všichni, kdo jsou na dosah ohroženého. 23 Na každého, kdo je v dosahu ohrožené osoby, se vztahuje povinnost poskytnout potřebnou pomoc, pokud má možnost tuto pomoc poskytnout. 24 Potřebná pomoc nemusí spolehlivě vést k záchraně ohroženého. Postačí, když ten, kdo poskytuje pomoc, k záchraně ohroženého vynaloží veškeré úsilí, využije veškeré své možnosti, schopnosti a znalosti a použije veškeré dosažitelné prostředky. Zda se skutečně jednalo o potřebnou pomoc, vždy záleží na posouzení povahy konkrétního případu, především na možnostech toho, kdo pomoc poskytoval či měl poskytnout. Pachatel, který neposkytl pomoc, nebude zbaven trestní odpovědnosti za trestný čin neposkytnutí pomoci, i kdyby prokázal, že pomoc, kterou by byl schopen poskytnout, by stejně pro nedostatek lékařských vědomostí pachatele nevedla k záchraně ohroženého, ani by nezlepšila zdravotní stav ohroženého. 25 Zákon při úpravě trestných činů neposkytnutí pomoci vychází z morálního pravidla, kdy nelze zůstat nevšímavý k utrpení jiného. Proto je potřeba využít všechny možnosti ke zmírnění útrap poškozeného, přestože jej již nelze zachránit R 9/1967 (viz Kap ) 23 Jelínek, J. a kol.: Trestní právo hmotné. 3. vydání. Praha: Leges, 2013, s R 37/1963 (viz Kap ) 25 R 112/1952 (viz Kap ) 26 Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. 140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s

15 Povinnost poskytnout potřebnou pomoc může být splněna i pouhým přivoláním odborné pomoci. 27 Přivolat odbornou pomoc postačí, když jsou pro záchranu ohroženého potřeba speciální znalosti, schopnosti či vybavení. V této souvislosti je potřeba zmínit, že pachatelem trestného činu neposkytnutí pomoci podle ust. 150 odst. 1 TZ a ust. 151 TZ se stane pouze ten, kdo neposkytl potřebnou pomoc, ač tak mohl učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného. Nelze totiž po nikom spravedlivě požadovat, aby pro záchranu jiného nasazoval vlastní život nebo zdraví. Toto však neplatí pro osoby, které jsou podle povahy svého zaměstnání povinny pomoc poskytnout, jak je upraveno v ust. 150 odst. 2 TZ. Při poskytování pomoci je potřeba mít na zřetel, že neodborným zásahem nebo neopatrnou manipulací s tělem ohroženého by mohl být způsoben těžší následek nebo dokonce smrt poškozeného. V takovém případě je potřeba dát přednost přivolání odborné pomoci před snahou samostatně bez potřebných znalostí, schopností a vybavení pomoc poskytnout. 28 Osoba, která poskytla poškozenému nevhodnou neodbornou pomoc, jejímž následkem došlo ke způsobení těžší újmy na zdraví nebo dokonce ke smrti poškozeného a k takovému těžšímu následku by nedošlo, kdyby zůstal poškozený bez potřebné pomoci, bude trestně odpovědná za příslušný poruchový trestný čin proti životu a zdraví spáchaný z nedbalosti. Pokud pomoc ohroženému je již poskytována jinou osobou, není zpravidla další pomoc potřebná. Jiná situace však nastane, jestliže může být poskytnuta pomoc účinnější nebo je vhodné a účelné, aby byla pomoc poskytnuta součinností více osob. Avšak pro spáchání trestného činu neposkytnutí pomoci není rozhodné, zda pomoc mohl poskytnout někdo jiný. 29 V případě, že pomoc je již poskytována kvalifikovaným zdravotnickým personálem, nemusí již být další pomoci potřeba. Osoba, která odejde z místa, se tak nedopouští trestného činu neposkytnutí pomoci (k judikatuře R 37/1969, viz Kap ). 27 R 4/1969 (viz Kap ) 28 R 37/1963 (viz Kap ) 29 Novotný, O., Vokoun, R., Šámal, P. a kol. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s

16 1.4 Souběh trestných činů neposkytnutí pomoci s jinými trestnými činy Pro otázky souběhu trestných činů je důležité nejprve vymezit pojem skutek a jednota skutku. Skutkem je událost ve vnějším světě záležející v jednání člověka. Jednota skutku je pojmem významným pro určení souběhu jednočinného nebo vícečinného. Jednota skutku je určena následkem významným z hlediska trestního práva. Jedním skutkem jsou všechny projevy vůle pachatele navenek, které jsou příčinou následku významného z hlediska trestního práva, pokud jsou zahrnuty zaviněním (k judikatuře R 8/1985, viz Kap ). Souběh je případ, kdy pachatel spáchal jedním nebo více skutky dva nebo více trestných činů předtím, než byl pro některý z těchto trestných činů vyhlášen odsuzující rozsudek soudu prvního stupně nebo doručen trestní příkaz za předpokladu, že tento rozsudek nebo trestní příkaz nabyde právní moci. Podle toho, zda bylo naplněno více skutkových podstat různých trestných činů, rozlišujeme souběh stejnorodý a souběh nestejnorodý. Podle množství skutků rozlišujeme souběh jednočinný a souběh vícečinný, kdy jednotlivá dělení lze kombinovat. Pro potřebu této práce budeme vycházet z jednočinného nestejnorodého souběhu, případně ze souběhu vícečinného nestejnorodého, avšak s tím, že k jednání dělící jednotlivé skutky došlo neprodleně po sobě. Když je jediným skutkem naplněna skutková podstata více trestných činů jedná se o jednočinný nestejnorodý souběh. Ten však může být pro některé trestné činy vzájemně vyloučen z důvodu: a) speciality, b) subsidiarity, c) faktické konzumpce, d) pokračování v trestném činu, trestný čin hromadný, trestný čin trvající, e) trestný čin opilství dle 360 TZ. Jednočinný souběh z důvodu speciality, subsidiarity a faktické konzumpce je vyloučen v důsledku povahy konkurujících si skutkových podstat Kratochvíl, V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s

17 a) vyloučení jednočinného souběhu u trestných činů neposkytnutí pomoci z důvodu speciality Trestné činy neposkytnutí pomoci jsou, jak již bylo výše uvedeno, 3 samostatné skutkové podstaty upraveny v ust. 150 odst. 1 TZ, 150 odst. 2 TZ a 151 TZ. Ustanovení 151 TZ o trestném činu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku je speciální ve vztahu k oběma skutkovým podstatám neposkytnutí pomoci uvedených v ust. 150 TZ. Ustanovení 150 odst. 2 TZ je speciální ve vztahu k 150 odst. 1 TZ. Z důvodu speciality je jednočinný souběh těchto trestných činů navzájem vyloučen. 31 V poměru speciality jsou ty trestné činy, které jsou určeny k ochraně totožných zájmů. Speciální ustanovení nad to dopadá na určitý druh útoku proti totožnému objektu tak, aby byla zdůrazněna speciální povaha takového útoku a aby byl zdůrazněn zvýšený stupeň nebezpečnosti útoku pro společnost. Speciální ustanovení má proto přednost. b) vyloučení jednočinného i vícečinného souběhu u trestných činů neposkytnutí pomoci z důvodu subsidiarity Poměr subsidiarity mezi jednotlivými skutkovými podstatami trestných činů je důvodem vyloučení jednočinného souběhu, může však být i důvodem pro vyloučení souběhu vícečinného. Ustanovení, která jsou v poměru subsidiarity, slouží k ochraně stejných zájmů. Subsidiární ustanovení poskytují doplnění právní ochrany zájmu, který je již chráněn ustanovením primárním. Ustanovení subsidiární, zpravidla mírnější, se použije, nelze-li použít ustanovení primární. Všechny tři skutkové podstaty trestných činů neposkytnutí pomoci jsou trestné činy ohrožovací. Ohrožovací trestné činy jsou v poměru subsidiarity k trestným činům poruchovým. V zásadě je tak jejich souběh vyloučen. Jelikož ust. 150 a 151 TZ o neposkytnutí pomoci jsou subsidiární k ustanovením trestního zákoníku o úmyslných poruchových trestných činech proti životu a zdraví, je vyloučen souběh těchto trestných činů Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. 140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s R 18/2011 (viz Kap ) 15

18 Skutková podstata trestného činu neposkytnutí pomoci dle ust. 150 odst. 1 TZ je subsidiární k poruchovým trestným činům proti životu a zdraví uvedených v ust. 140 až 148 TZ. Jedná se o vztah subsidiarity ohrožovacího trestného činu k trestnému činu poruchovému, tzv. zákonem předpokládaná konzumpce, 33 což vylučuje jednočinný souběh těchto trestných činů. Obdobně může být vyloučen i jejich vícečinný souběh. Ovšem pro posouzení otázky souběhu musíme rozlišovat, zda subjektivní stránka poruchového trestného činu náleží v úmyslném nebo nedbalostním zavinění. Jestliže se pachatel dopustí úmyslného poruchového trestného činu proti životu a zdraví s tím, že těžší následek je způsobený nedbalostí a bylo možné jej odvrátit poskytnutím pomoci, nelze pachatele uznat vinným trestným činem neposkytnutí pomoci. 34 Pachatel však bude odpovídat za úmyslný trestný čin včetně těžšího následku způsobeného z nedbalosti. Souběh s trestným činem neposkytnutí pomoci je zde vyloučen, neboť neposkytnutí pomoci je u úmyslných poruchových trestných činů proti životu a zdraví již obsažen a zvlášť se pachateli trestný čin neposkytnutí pomoci nepřičítá. Je zřejmé, že pokud pachatel úmyslně ublíží na zdraví jinému, nelze po takovém pachateli spravedlivě požadovat, aby poškozenému poskytl pomoc, neboť by tím byl nucen jednat fakticky proti svému záměru. 35 Pachatel nebude z důvodu subsidiarity trestně odpovědný za trestný čin neposkytnutí pomoci, přestože se tohoto trestného činu ve vícečinném souběhu reálně dopustil. 36 Pachatel bude odpovídat pouze za úmyslný poruchový trestný čin. Nejvyšší soud ve svém stanovisku k věci konstatoval, že pachatel úmyslného ublížení na zdraví se smrtelným následkem podle 222 odst. 1, 2 tr. zák. ( 145 odst. 1, 3 TZ) nemůže být vedle toho uznán vinným trestným činem neposkytnutí pomoci podle 207 odst. 1 tr. zák. ( 150 odst. 1 TZ) proto, že po úmyslném způsobení 33 Novotný, O., Vokoun, R., Šámal, P. a kol. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s Novotný, O., Vokoun, R., Šámal, P. a kol. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s R 18/2011 (viz Kap ) 36 Kratochvíl, V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s

19 těžké újmy na zdraví, které pak vedlo k smrti poškozeného, k níž se vztahuje jeho nedbalost, neposkytl poškozenému potřebnou pomoc, aby tento těžší následek odvrátil. Souběh uvedených trestných činů je za těchto okolností vyloučen. 37 Jiná je situace u nedbalostních poruchových trestných činů, kdy může jít o situaci vícečinného souběhu, protože způsobení újmy na zdraví z nedbalosti a následné odejití z místa činu jsou dva samostatné skutky, a je tedy možný vícečinný souběh skutku spočívajícího ve způsobení nedbalostního poruchového trestného činu a druhého skutku, ve kterém je spatřován trestný čin neposkytnutí pomoci. Typickým případem, kdy je souběh trestného činu neposkytnutí pomoci s poruchovým trestným činem možný, je způsobení dopravní nehody, při které došlo k újmě na zdraví z nedbalosti, a následné odjetí z místa bez poskytnutí pomoci. Toto jednání pachatele bude posouzeno jako dva samostatné skutky, kdy o každém z těchto skutků musí být rozhodnuto samostatným výrokem. Nedochází zde k zákonné konzumpci trestných činů a pachatel bude trestně odpovědný za příslušný poruchový trestný čin spáchaný ve vícečinném souběhu s trestným činem neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku dle ust. 151 TZ. 38 V případě, kdy dojde při dopravní nehodě k usmrcení z nedbalosti, poškozený na místě zemře a řidič, který nehodu zavinil, bez toho, aby zjistil stav poškozeného, z místa nehody ujede, bude odpovědný za poruchový trestný čin spáchaný ve vícečinném souběhu s pokusem trestného činu neposkytnutí pomoci. 39 O pokus trestného činu neposkytnutí pomoci půjde z toho důvodu, že poškozený již byl mrtev a pomoc nebylo možno poskytnout. Výše uvedené situace se týkají pouze řidiče, který dopravní nehodu zavinil. Řidič dopravního prostředku, který nehodu nezavinil, může být případně odpovědný pouze za trestný čin neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku dle ust. 151 TZ. 37 R 21/ Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. 140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s Novotný, O., Vokoun, R., Šámal, P. a kol. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s

20 Souběh z důvodu subsidiarity je zásadně vždy vyloučen pro trestný čin neposkytnutí pomoci dle ust. 150 odst. 2 TZ s kterýmkoliv z poruchových trestných činů proti životu a zdraví uvedených v ust. 140 až 148 TZ spáchaných opomenutím. V těchto případech je vyloučen jednočinný souběh také pro poruchové trestné činy spáchané z nedbalosti. Pachatel (lékař, zdravotník, jiná osoba, která je podle povahy svého zaměstnání povinna takovou pomoc poskytnout) bude trestně odpovědný z důvodu vyloučení souběhu pouze za jeden trestný čin spáchaný opomenutím, a to podle toho, zda došlo či nedošlo ke způsobení následku. Zde se také jedná o případy, tzn. zákonné konzumpce skutkových podstat trestných činů. Trestně odpovědný za ohrožovací trestný čin neposkytnutí pomoci dle ust. 150 odst. 2 TZ bude pachatel v případě, kdy jeho opomenutím nedošlo ke způsobení následku. Pokud však pachatel pomoc neposkytnul a v důsledku jeho opomenutí byl způsoben následek ve formě poruchy zájmu chráněného trestním zákoníkem, bude připadat jeho trestní odpovědnost za příslušný poruchový trestný čin, neboť došlo k porušení zvláštní povinnosti konat (viz Kap. 1.1 Obecná a zvláštní povinnost konat). 1.5 Zánik trestní odpovědnosti u trestných činů neposkytnutí pomoci Trestné činy neposkytnutí pomoci vzhledem k povaze svého objektu nepatří mezi trestné činy, jejichž trestnost by mohla být vyloučena souhlasem poškozeného, případně žádostí poškozeného, aby pomoc nebyla poskytnuta. Poskytnout pomoc je proto nutné i proti vůli ohroženého. Ohrožený může odmítat pomoc, protože je v šoku a proto neví, co činí. 40 Povinností zachránce je přesto pomoc ohroženému poskytnout a to minimálně přivoláním záchranné služby 41 nebo informováním orgánů policie ČR. 42 Odlišná je však situace u lékařských zákroků, kdy pacient má právo odmítnout lékařskou pomoc, kde je to ale již otázka informovaného souhlasu či negativního reverzu B 2/82-8 (viz Kap ) 41 Dle zákona č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě 42 Dle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky 43 Novotný, O., Vokoun, R., Šámal, P. a kol. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s

21 Trestní odpovědnosti za trestné činy neposkytnutí pomoci zaniká účinnou lítostí dle 33 TZ. Účinná lítost je obecný důvod zániku trestní odpovědnosti pachatele. Jde o případ, kdy čin byl v době svého spáchání trestný, ale jeho trestnost dodatečně zanikla. 44 Institut účinné lítosti lze aplikovat pouze u trestných činů taxativně vyjmenovaných v ust. 33 TZ, 45 kde jsou uvedeny mimo jiné trestné čin neposkytnutí pomoci dle 150 TZ a neposkytnutí pomoci řidičem dopravného prostředku dle 151 TZ. Trestní odpovědnost dle ust. 33 TZ zaniká účinnou lítostí, jestliže pachatel dobrovolně škodlivému následku trestného činu zamezil nebo jej napravil, nebo učinil o trestném činu oznámení v době, kdy škodlivému následku trestného činu mohlo být ještě zabráněno; oznámení je nutno učinit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, voják může místo toho učinit oznámení nadřízenému. 46 Podmínkou účinné lítosti je dokonání trestného činu a dobrovolnost aktivního činění pachatele. 47 Po vzniku poruchy je oznámení o trestném činu z hlediska 33 již neúčinné Jelínek, J. a kol.: Trestní právo hmotné. 3. vydání. Praha: Leges, 2013, s Jelínek, J. a kol.: Trestní právo hmotné. 3. vydání. Praha: Leges, 2013, s Ust. 33 TZ 47 Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s

22 1.6 Trestné činy neposkytnutí pomoci podle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník účinná právní úprava V současné době účinný zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, chrání život a zdraví člověka jako nejdůležitější společenské hodnoty, což je pojímání odlišné od zákona č. 86/1950 Sb., trestní zákon, a od zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon. 49 Trestné činy proti životu a zdraví jsou proto v nyní platné právní úpravě systematicky zařazeny hned do první hlavy zvláštní části trestního zákoníku, jak to odpovídá postoji současné společnosti. Zařazení také zohledňuje ustanovení článku 6 Listiny základních práv a svobod. 50 Přes výše uvedené převzal trestní zákoník z minulého trestního zákona osvědčenou právní úpravu trestných činů neposkytnutí pomoci. S tím rozdílem, že nyní jsou již trestné činy neposkytnutí pomoci zařazeny po vzoru zahraničních úprav 51 systematicky správně mezi trestné činy ohrožující život a zdraví. Oproti předchozí úpravě v trestním zákonu došlo také ke zpřísnění trestních sazeb. Ustanovení trestných činů neposkytnutí pomoci upravené v 150 odst. 1 TZ, 150 odst. 2 TZ a trestného činu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku upraveného v 151 TZ nebyla od nabytí účinnosti trestního zákoníku k novelizována. Předmětné tři skutkové podstaty trestných činů neposkytnutí pomoci a neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku upravené v 150 odst. 1 TZ, 150 odst. 2 TZ a 151 TZ se liší především v subjektu jednotlivých trestných činů. U každé skutkové podstaty může být pachatelem někdo jiný. Jednání ve formě nekonání se u jednotlivých skutkových podstat neliší a vždy náleží v úmyslném neposkytnutí potřebné pomoci (k potřebné pomoci viz Kap. 1.3 Potřebná pomoc). 49 Kuchta, J. a kol. Kurs trestního práva Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s /1993 Sb., Listina základních práv a svobod Čl. 6 odst. 1: Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením. 51 Novotný, O., Vokoun, R., Šámal, P. a kol. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s

23 Rozdíl dále nalezneme v předmětu útoku, kdy pro spáchání trestných činu neposkytnutí pomoci podle ust. 150 odst. 1 a 150 odst. 2 TZ se vyžaduje, aby osoba, které se má poskytnout potřená pomoc, byla v nebezpečí smrti nebo jevila známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění. Zatímco pro spáchání trestného činu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku dle ust. 151 TZ postačí, jestliže osoba při nehodě utrpěla újmu na zdraví. 52 Krom výše uvedeného je mezi jednotlivými skutkovými podstatami rozdíl v případech, kdy odpadá povinnost poskytnout pomoc. Pachatelem trestného činu neposkytnutí pomoci dle ust. 150 odst. 1 TZ a trestného činu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku dle ust. 151 TZ se nestane ten, kdo neposkytl potřebnou pomoc, protože tak nemohl učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného. 53 Naopak osoba, která je podle povahy svého zaměstnání povinna pomoc poskytnout se nemůže takto vyvinit ze spáchání trestného činu neposkytnutí pomoci dle ust. 150 odst. 2 TZ. 54 Trestný čin neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku dle ust. 151 TZ se navíc liší od trestných činů neposkytnutí pomoci uvedených v ust. 150 TZ původem nebezpečí. Původ nebezpečí trestného činu dle ust. 151 TZ je v dopravní nehodě Trestný čin neposkytnutí pomoci podle 150 odst. 1 trestního zákoníku Pachatelem trestného činu neposkytnutí pomoci dle ust. 150 odst. 1 TZ se může stát vesměs každý. Každá fyzická osoba má s ohledem na okolnosti povinnost poskytnout potřebnou pomoc ohrožené osobě Novotný, O., Vokoun, R., Šámal, P. a kol. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s Jelínek, J. a kol.: Trestní právo hmotné. 3. vydání. Praha: Leges, 2013, s Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. 140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. 140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s

24 Naplnění skutkové podstaty trestného činu neposkytnutí pomoci dle ust. 150 odst. 1 TZ závisí na tom, zda ohrožená osoba, které má být poskytnuta pomoc je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění. Pokud by se porucha zdraví nebo onemocnění jevilo pouze jako méně významné, přestože by ve skutečnosti šlo o vážnou poruchu zdraví nebo jiné vážně onemocněné, nedošlo by k naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu. Rozhodující je, jak se porucha zdraví nebo jiného onemocnění jevilo. 56 Původ nebezpečí smrti stejně tak původ vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění je nerozhodující. Povinnost poskytnout potřebnou pomoc je stanovena, i když si ohrožená osoba svůj stav sama přivodila. Ten, kdo by poskytnutím potřebné pomoci, přivodil nebezpečí pro sebe nebo jiného, nemá povinnost takovou pomoc poskytnout. Povaha a rozsah tohoto nebezpečí není v zákoně stanovena. Tímto nebezpečím však zajisté není nebezpečí trestního stíhání. 57 Zda je nebo není osoba povinna pomoc poskytnout z důvodu nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude vždy záležet na posouzení konkrétních okolností, a to jednak posouzení nebezpečí hrozící ohroženému tak i nebezpečí hrozící zachránci. Povinnost poskytnout pomoc nemá bezpochyby osoba, která by se poskytnutím pomoci sama vystavila nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví. Po nikom nelze spravedlivě požadovat, aby pro záchranu jiného nasazoval vlastní život. To však neplatí pro osoby, které jsou povinny poskytnout pomoc z povahy svého zaměstnání, na které se však uplatní ust. 150 odst. 2 TZ. S výše uvedeným nebezpečím pro sebe nebo jiného souvisí pojem potřebná pomoc (k potřebné pomoci viz Kap Potřebná pomoc), kdy potřebná pomoc může spočívat i v pouhém přivolání záchranné služby. Povinnost poskytnout potřebnou pomoc je díky tomu splněna jiným bezpečným způsobem. 56 Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. 140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s R 9/1967 (viz Kap ) 22

25 1.6.2 Trestný čin neposkytnutí pomoci podle 150 odst. 2 trestního zákoníku Pro naplnění skutkové podstaty trestného činu neposkytnutí pomoci dle ust. 150 odst. 2 TZ je stejně jako v ust. 150 odst. 1 TZ potřeba, aby osoba, které má být poskytnuta potřebná pomoc, byla v nebezpečí smrti nebo jevila známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění. Stejně tak je nerozhodný původ tohoto stavu. Pachatelem trestného činu neposkytnutí pomoci dle ust. 150 odst. 2 TZ se může stát pouze ta fyzická osoba, která má povinnost poskytnout potřebnou pomoc podle povahy svého zaměstnání. Zaměstnání lékaře, zdravotnického záchranáře, zdravotní sestry, porodní asistenty, plavčíka, policisty, hasiče nebo člena horské služby jsou svou povahou zaměstnání, ze kterých plyne povinnost poskytnout pomoc dle ust. 150 odst. 2 TZ. Ne všechna uvedená povolání mají povinnost poskytnout potřebnou pomoc podle povahy svého zaměstnání generálně, nýbrž tuto povinnost mají pouze ve vztahu k určitému nebezpečí. Příkladem může být plavčík, který má povinnost poskytnout pomoc podle povahy svého zaměstnání pouze tonoucímu. Osoby, které odpovídají podle tohoto ustanovení, se nemohou na rozdíl od těch, kteří spadají pod ust. 150 odst. 1 TZ, vyvinit ze spáchání trestného činu neposkytnutí pomoci z důvodu nebezpečí pro sebe nebo jiného. Se zaměstnáním těchto osob je přirozeně spojena vyšší míra nebezpečí a povinnost snášet nebezpečí svého povolání. Společnost spoléhá na konání těchto osoba a počítá s tím, že tyto osoby potřebnou pomoc poskytnou. Na některé z osob, které jsou podle povahy svého zaměstnání povinny poskytnout potřebnou pomoc, se zároveň vztahuje zvláštní povinnost konat ve smyslu ust. 112 TZ (viz Kap. 1.1 Obecná a zvláštní povinnost konat). Lékař má povinnost poskytnout potřebnou pomoc podle povahy svého zaměstnání a zároveň lékař vykonávající službu má zákonnou povinnost konat. 23

26 Trestní odpovědnost za trestný čin neposkytnutí pomoci dle ust. 150 odst. 2 TZ u lékaře ve službě připadá v úvahu pouze v případě, kdy nedošlo v důsledku neposkytnutí pomoci k žádnému následku na životě nebo zdraví. Pokud však k následku došlo, bude lékař trestně odpovědný za následek podle způsobu svého zavinění. 58 Následkem omise bude porucha, čímž dojde k naplnění skutkové podstaty příslušného poruchového trestného činu proti životu a zdraví. Tyto trestné činy jsou ze své podstaty nepravými omisivními delikty a lze je spáchat konáním i opomenutím. Lékař má vždy povinnost poskytnout pomoc podle povahy svého zaměstnání. Na lékaře mimo službu se však zákonná povinnost poskytnout pomoc jako zvláštní povinnost konat nevztahuje. Proto lékař, který v době, kdy nevykonával službu, neposkytnul potřebnou pomoc, bude vždy trestně odpovědný pouze za trestný čin neposkytnutí pomoci dle ust. 150 odst. 2 TZ bez ohledu na způsobený následek. V souvislosti s trestným činem neposkytnutí pomoci dle ust. 150 odst. 2 TZ zůstává otevřena otázka, kterou judikatura soudu doposud neřešila a to, jaké by bylo právní posouzení skutku, kdy by lékař A. při výkonu služby v nemocnici neposkytl pomoc osobě v ohrožení. Ohrožená osoba nezemřela jen díky zásahu lékaře B., který namísto lékaře A. poskytl ohroženému potřebnou pomoc a zabránil tak smrtelnému následku. V úvahu připadá trestní odpovědnost lékaře A. jednak za ohrožovací trestný čin neposkytnutí pomoci dle ust. 150 odst. 2 TZ a jednak za pokus příslušného poruchového trestného činu proti životu a zdraví. Osobně se přikláním k právnímu posouzení jednání lékaře A. jako trestného činu neposkytnutí pomoci dle ust. 150 odst. 2. Tím, že nedošlo k následku ve formě poruchy, nebyl dokonán žádný z poruchových trestných činů proti životu a zdraví. Avšak skutková podstata trestného činu neposkytnutí pomoci dle ust. 150 odst. 2 TZ byla plně naplněna a tento trestný čin byl dokonán. Zároveň pro pokus jakéhokoliv trestného činu je imanentní jednání ve formě konání a úmysl ke spáchání trestného činu. Lékař A. nejednal, resp. nekonal. Připadala by tedy odpovědnost za omisivní trestný čin, kdy však pokus omisivních trestných činů je v zásadě vyloučen. Současně pokus nedbalostních trestných činů je z podstaty věci vyloučen, neboť musí jít o jednání v úmyslu spáchat trestný čin. Úmyslné zavinění by 58 R 37/1998 (viz Kap ) 24

27 proto bylo předmětem dokazování. Přímý úmysl se dle mého názoru z jednání lékaře A. nedá vyvodit, protože pokud by chtěl způsobit následek na životě nebo zdraví, nejednal by omisivně. Dokazoval by se proto buď nepřímý úmysl, nebo vědomá nedbalost. Přitom hranice mezi těmito dvěma způsoby zavinění je velice tenká. Celé právní posouzení by záviselo na subjektivní stránce Trestný čin neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle 151 trestního zákoníku Pachatelem trestného činu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle ust. 151 TZ se může stát pouze řidič dopravního prostředku, který měl účast na dopravní nehodě. Dopravní prostředek je pojem širší než pojem motorové vozidlo. Proto pod pojem řidič dopravního prostředku ve smyslu ust. 151 TZ spadá každá osoba řídící jakýkoliv dopravní prostředek, i vozka s koňmi 59 nebo cyklista. 60 Ovšem, aby mohl být řidič dopravního prostředku subjektem trestného činu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku dle ust. 151 TZ, musí mít zároveň účast na dopravní nehodě. Účast na dopravní nehodě neznamená její zavinění. Pro účast na dopravní nehodě postačí, když řidič dopravního prostředku ke vzniku dopravní nehody objektivně přispěl. 61 Původem nebezpečí na rozdíl od předchozích ustanovení je dopravní nehoda. V trestním zákoníku není nikterak blíže specifikován pojem dopravní nehoda. Ustanovení 47 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (o silničním provozu), zní: Dopravní nehoda je událost v provozu na pozemních komunikacích, například havárie nebo srážka, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a při níž dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu. 59 R 30/1951 (viz Kap ) 60 R 6/1953 (viz Kap ) 61 R 37/1969 (viz Kap ) 25

28 Z této definice vycházel Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí (k judikatuře R 18/2011 viz Kap ), kde byly vyzdvihnuty hlavní znaky dopravní nehody nahodilost, nepředvídatelnost, neúmyslné zavinění způsobené nedbalostním porušení pravidel silničního provozu. Ovšem o dopravní nehodu ve smyslu ust. 151 TZ může jít i v jiných typech dopravy, např. v železniční dopravě, kde bude za řidiče dopravního prostředku považován strojvůdce lokomotivy. 62 Na rozdíl od předchozích ustanovení postačí pro spáchání trestného činu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku dle ust. 151 TZ, pokud nebyla poskytnuta potřebná pomoc osobě, která při dopravní nehodě utrpěla újmu na zdraví. Újma na zdraví musí mít původ v dopravní nehodě. Zraněná osoba nemusí být v nebezpečí smrti. Závažnost újmy nemusí dosahovat ani intenzity ublížení na zdraví. Postačí téměř jakékoliv byť lehké zranění, kdy je však potřeba, aby byla zraněné osobě poskytnuta pomoc. 63 Naproti tomu rozhodnutí B 2/82-8 vycházelo z toho, že újmou na zdraví je až zranění vyžadující lékařské ošetření. 64 Nepochybně pod újmu na zdraví nespadají pouhé nepatrné oděrky nebo modřiny. Zda jde o zranění možné charakterizovat jako újmu na zdraví a zda tak došlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku dle ust. 151 TZ, bude vždy záležet na posouzení konkrétního zranění. Stejně jako u trestného činu neposkytnutí pomoci dle ust. 150 odst. 1 TZ se osoba, které neposkytla pomoc z důvodu nebezpečí pro sebe nebo jiného, nedopustí trestného činu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku dle ust. 151 TZ. Tímto nebezpečím není nebezpečí trestního stíhání řidiče, který dopravní nehodu zavinil Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. 140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s R 4/1969 (viz Kap ) 64 B 2/82-8 (viz Kap ) 65 Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. 140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s