Ústav českého jazyka Český jazyk a literatura. Odchylky od stylových norem odborné komunikace (na vzorku vysokoškolských seminárních prací)

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav českého jazyka Český jazyk a literatura Martin Doleček Odchylky od stylových norem odborné komunikace (na vzorku vysokoškolských seminárních prací) Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Michal Křístek, M.Phil., Ph.D

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.. Podpis autora práce 2

3 Poděkování: Rád bych poděkoval vedoucímu bakalářské práce PhDr. Michalu Křístkovi, M.Phil., Ph.D. za čas, který mi věnoval, a za shovívavý přístup a užitečné rady během společných konzultací. 3

4 OBSAH Úvod 1. Zařazení stylistického rozboru do stylové oblasti odborného funkčního stylu Obecné vymezení odborného stylu Stylové normy odborného textu Kompozice Spisovnost odborného vyjadřování Větná stavba Morfologická stránka Slovní zásoba Specifika analyzovaného textového materiálu Typologie odchylek od stylových norem odborné komunikace v analyzovaném materiálu První skupina odchylek: formulační nepřesnosti Deskripce materiálu bez vyvození vlastních závěrů Tvrzení nedoložená na příkladech Nejednoznačná tvrzení Druhá skupina odchylek: práce se zdroji Chybějící zdroj uváděných tvrzení Věcně nepřesné odkazy a citace Technicky nepřesné odkazy a citace Užití nerelevantní příručky Třetí skupina odchylek: kompozice Chybějící nebo nepřehledné rozdělení rozboru Polytematičnost odstavců nebo kapitol Čtvrtá skupina odchylek: věcné nepřesnosti Závěry vyvozené na základě odhadů Špatně nebo nedostatečně klasifikované jevy Špatně klasifikované chyby z primárního textu Pátá skupina odchylek: chybné užívání jazykovědných termínů Šestá skupina odchylek: odchylky od norem spisovného jazyka (gramatika, pravopis, interpunkce).26 4

5 2.7 Sedmá skupina odchylek: typografie Četnost zastoupení jednotlivých odchylek od stylových norem odborné komunikace v analyzovaném materiálu Četnost zastoupení jednotlivých skupin odchylek Četnost zastoupení jednotlivých podskupin odchylek Formulační nepřesnosti Práce se zdroji Věcné nepřesnosti Chybné užívání jazykovědných termínů Kompozice Odchylky od norem spisovného jazyka (gramatika, pravopis, interpunkce) Typografie Četnost zastoupení odchylek od stylových norem odborné komunikace, jež v analyzovaném textovém materiálu zůstávaly i v opravených verzích Srovnání dvou verzí mého vlastního stylistického rozboru Závěry Bibliografie Přílohy 7.1 Přiložené CD Příloha č. 1: Doporučený postup rozboru Příloha č. 2: Hodnocení podzimní semestr Příloha č. 3: Hodnocení jarní semestr Příloha č. 4: Stylistický rozbor první verze (hodnocena F) Příloha č. 5: Stylistický rozbor druhá verze (hodnocena C) Příloha č. 6: Přehled odchylek v rozebíraných seminárních pracích 5

6 ÚVOD V rámci studia bohemistiky na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně absolvují studenti povinný kurz Současný český jazyk stylistika, během nějž mají získat nejen teoretické, ale zejména praktické dovednosti z oblasti stylistiky. Nakolik si tyto dovednosti studenti osvojili, prokáží při své závěrečné seminární práci, kdy mají za úkol napsat stylistický rozbor jimi vybraného textu. V těchto seminárních pracích se opakovaně vyskytují chyby, které jsou v rozporu se stylovými normami odborné komunikace. Mnoho z chyb se vyskytuje i přesto, že jsou před nimi studenti varováni jak během výuky, tak v doporučeném postupu rozboru, který mají k dispozici v informacích o předmětu (viz příloha 1). Předmětem mé bakalářské práce jsou stylové odchylky od norem odborného textu ve výše zmíněných stylistických rozborech. Hlavní cíl práce je analýza těchto odchylek, následné zpracování jejich typologie a uvedení četnosti jejich zastoupení ve frekvenčním přehledu. Podnět k napsání odborné práce na toto téma vzešel jednak z mého osobního zájmu a pak také z podnětných diskuzí s vedoucím mé práce. Pokud je mi známo, nebyla zatím napsána žádná odborná práce, jež by se zabývala odchylkami od norem odborného textu u tohoto konkrétního textového materiálu. Věřím proto, že předkládaná práce se svým konkrétním zaměřením na chyby ve studentských pracích může stát užitečným příspěvkem při budoucím psaní stylistických rozborů v semináři stylistiky. Analýza je provedena na vzorku 70 stylistických rozborů, které byly napsány v průběhu akademického roku 2009/2010. Přestože je analyzovaný textový materiál tvořen 70 stylistickými rozbory, jedná se o práce 56 autorů. To znamená, že první verze rozboru byla v některých případech hodnocena stupněm F, následně byla opravena a znovu odevzdána k dalšímu hodnocení. I v opravených pracích zůstaly většinou nějaké chyby zachovány. Na základě takových případů je utvořena typologie a frekvenční přehled chyb, které se objevovaly v opravených rozborech nejčastěji, a u nichž lze tedy říct, že byly nejodolnější. O motivaci toho, proč byly některé chyby opraveny a jiné zůstaly zachovány, lze jen spekulovat. Z tohoto důvodu zapojuji srovnání obou verzí svého rozboru, u nichž motivaci k opravám znám. Popisuji zde 6

7 nejen to, jaké změny byly ve druhé verzi oproti první provedeny, ale také proč, a v čem jsem se při druhém pokusu poučil. Kvůli přehlednosti a snazšímu odkazování na jednotlivé příklady odchylek je všech 70 stylistických rozborů očíslováno a zařazeno do složek s odpovídajícím číslem. Každá ze složek obsahuje snímky chyb, jež se v příslušném rozboru vyskytovaly (viz příloha 6). Při hledání odchylek od stylových norem odborného textu jsem zaměřil pozornost v první řadě na chyby, které vedly ke snížení výsledné známky (kritéria hodnocení v příloze 1). Identifikace takových chyb měla specifický charakter. Nelze očekávat, že by postupovala například jako u prohřešků proti pravopisné normě spisovné češtiny, kde označení chyby v textu znamená její přesné lokalizování. Zde bylo nutné chybu hledat v celých větách a odstavcích je to tedy otázka širšího kontextu. Při určování typologie chyb jsem vycházel ze stylových norem odborné komunikace, které jsou podrobněji vymezeny v části 1.2. Ačkoli tato práce zpracovává všechny rozbory, které byly v rámci vybraného kurzu napsány během celého jednoho akademického roku, nelze pochopitelně tvrdit, že závěry, k nimž jsem dospěl, jsou univerzálně platné pro všechny další, například v budoucnu napsané stylistické rozbory. Domnívám se však, že výpovědní hodnota informací zjištěných v předkládané práci je dostatečně reprezentativní pro utvoření představy o tom, jaké odchylky od norem odborné komunikace a v jakém počtu se v těchto stylistických rozborech vyskytují. 1. Zařazení stylistického rozboru do stylové oblasti odborného funkčního stylu Aby bylo možné co nejpřesněji charakterizovat rozebíraný textový materiál, je vhodné nejprve obecně vymezit odborný styl, k němuž stylistický rozbor (ve formě seminární práce) náleží. V následujícím teoretickém vymezení odborného funkčního stylu vycházím především z knihy Současná stylistika (Čechová, Krčmová, Minářová 2008). 1.1 Obecné vymezení odborného stylu 7

8 Texty odborného stylu jsou podle M. Krčmové charakteristické pečlivou přípravou nejen po obsahové, ale i po kompoziční a stylizační stránce a směřují evidentně ke spisovnosti a jsou na ní založeny (Krčmová 2008, s. 211). V Encyklopedickém slovníku češtiny M. Jelínek uvádí, že odborný styl je funkčním stylem s nejvyhraněnější funkcí informační. Slouží k přesnému, systematizovanému a obyčejně i explicitnímu zprostředkování informací, analýz a teoretických úvah v oblasti vědy, techniky a vůbec odborné praxe (Jelínek 2002, s ). Jako další důležitou vlastnost odborného textu uvádí Krčmová fakt, že je v něm přesně vymezen cíl sdělení a ve výkladu dominují fakta a logická argumentace (Krčmová 2008, s. 211). Pro odborný styl je příznačná monologická forma projevu naopak výskyt dialogu je přítomen jen u některých žánrů. Jak však zmiňuje Krčmová (Krčmová 2008, s. 211), u tohoto typu textů je možné mluvit o tzv. skrytém dialogu, jímž je odborný projev vzhledem k příjemci. Takový dialog se projevuje ve dvou základních rovinách. Z hlediska vyjádření jde o užití inkluzivního plurálu (podívejme se nyní, mějme na paměti, tím se dostáváme ad.). V tematické oblasti je skrytý dialog uskutečňován prostřednictvím odhadu vstupní informace, ze které vychází další výklad. Krčmová dále uvádí, že pro zřetelnost a srozumitelnost odborného textu je podstatná jeho situační nezakotvenost. Je důležité, aby poznatky, jichž autor dosáhne, zůstaly dobře pochopitelné i roky po napsání. Vnímání projevů odborného funkčního stylu by nemělo být negativně ovlivněno okolnostmi spjatými s dobou vzniku. Ta se sice v textu odráží zejména pokud jde o úroveň jazyka a momentální stav poznání odborný text má však tendenci směřovat k nadčasovosti. Ovšem nadčasovost ani situační nezakotvenost neznamenají, že komunikát nebude reflektovat osobnost toho, komu je určen. Z osobnosti adresáta naopak vychází přístup k danému tématu tedy jeho pojetí a způsob vysvětlení. Situační nezakotvenost nelze zaměňovat ani s mimočasovostí. Vzhledem k tomu, že odborný text navazuje na dřívější práce a vychází tak do velké míry z tradic spjatých s oborem, je možné jej zařadit nejenom obsahem, ale také formou (Krčmová 2008, s. 211). Tu ovlivňuje například i příslušnost k povaze národního odborného stylu. Následující rozdělení vychází z publikace Jadwigy Šanderové Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách (Šanderová 2005, s ). 8

9 Francouzský styl: je elegantní, s vybroušeným jazykem, jenž je blízký uměleckému vyjadřování (zajímavé metafory, nečekaná slovní spojení atd.). Až přehnaná estetičnost textu se projevuje v jeho nejednoznačnosti. Texty také nebývají jasně strukturované. Jde o styl příznačný pro analýzy, kritiky a práce, jež srovnávají významná umělecká díla. Německý styl: v mnoha ohledech je pravým opakem stylu francouzského. Po jazykové stránce je značně střídmý až strohý, výrazy neplýtvá. Vyskytují se v něm dlouhé a komplikované větné konstrukce, v nichž však každé slovo má svůj přesný význam. Tyto texty velkou měrou reflektují obtížnost práce, kterou musel autor vykonat, než dospěl ke svým závěrům. Anglosaský styl: na prvním místě zde leží srozumitelnost textu a jednoznačnost předkládaných informací. Tomu odpovídá i struktura práce. Problematika je zpracována přehledně za použití logických argumentů a výklad je strukturován tak, aby se v něm čtenář dobře orientoval. Oproti dlouhým souvětím v německém stylu jsou zde charakteristické krátké věty. K povaze odborného stylu dodává Krčmová poznámku, že dříve bývalo v odborném projevu běžné upozaďování osobnosti autora. K tomu se užívaly neosobní konstrukce či autorský plurál. Dnes se však ve vědecké komunikaci stále více prosazuje anglosaský svět a s tím se rozšiřuje i použití anglosaského stylu odborného textu. To znamená, že do jazyka těchto prací se více promítá osobnost autora, který tak textu může vtisknout svůj originální rukopis (Krčmová 2008, s ). 1.2 Stylová norma odborných textů Jedním z dílčích cílů mé bakalářské práce je vytvořit u zkoumaného textového materiálu typologii odchylek od stylových norem odborného textu. Po obecné charakteristice odborného stylu je proto třeba věnovat se těmto stylovým normám a patřičně je vymezit. Následující teoretický vhled je uváděn s ohledem na fakt, že textový materiál, jenž je předmětem této práce, je primárně psaný a tematicky jednotný v tom smyslu, že se ve všech případech jedná o stylistický rozbor. 9

10 Na základě norem uvedených v této kapitole byly určeny druhy chyb a založena jejich typologie. Úvodem ke stylovým normám odborného textu Krčmová uvádí, že nutnými vlastnostmi kvalitního odborného vyjadřování jsou přesnost, věcnost, soustavnost, jednoznačnost, jasnost a zřetelnost předávané informace. Projev proto bývá explicitní, tj. sdělovaný obsah vyjadřuje výslovně. Z věcného hlediska je sdělení úplné (Krčmová 2008, s. 212). Přehled norem v této části je prezentován podle publikace Současná stylistika (Čechová, Krčmová, Minářová 2008), konkrétně na základě kapitoly M. Krčmové Stylová norma odborných textů (Krčmová 2008, s ) Kompozice Jasnosti, zřetelnosti a přehlednosti se dosahuje již textovou výstavbou. Pro psané odborné projevy je typická velmi promyšlená kompozice. Text je především rozpracováván v horizontální linii. Název je popisný a v textu (kromě zcela krátkého) je zřetelně patrné rozdělení na úvod, který slouží k probuzení zájmu a má obecnější charakter, vlastní stať, která je řešením zvolené problematiky a je dále vnitřně členěna, a konečně závěr, který shrnuje výsledky práce a pregnantně formuluje nové poznatky, k nimž celý text směřoval. Horizontální členění odborného textu je dále propracováno ve stavbě kapitol, které jsou přísně monotematické, nezbytná je i monotematičnost odstavce. Začátky kapitol, někdy i odstavců bývají ostré, tj. jednotlivé úseky na sebe navazují myšlenkově, nikoli však pomocí konektorů. Naopak je pomocí textových orientátorů propracována koheznost celku a výrazné je i napojení na jiné odborné komunikáty s podobnou tematikou pomocí aluze, parafráze, citace, a také seznamů literatury předmětu. Základním slohovým postupem odborného textu je postup výkladový a úvahový, dále se uplatňuje odborný popis jako modifikace postupu popisného. Slohové postupy se v odborném textu mísí minimálně. Nápadné je vertikální členění odborného textu. Vedle vlastního výkladu tvořícího základní text je tu obvykle další pásmo textu doplňujícího poznámkový aparát, odkazy na odbornou literaturu, které spojují daný projev jednoznačně s jinými pracemi oboru, citace a parafráze. Také resumé a abstrakt, které jsme připomněli výše, jsou určitým prostředkem hierarchizace 10

11 sdělení. Psaný projev je podle závažnosti informace členěn velikostí a typem písma na sdělení podstatné a vedlejší. Horizontální a vertikální členění textu je někdy velmi složité, proto se v něm uplatňují i další prostředky umožňující orientaci. Je to například užití mezititulků i u kratších textů nebo marginálie Spisovnost odborného vyjadřování Volba výrazových prostředků bývá z hlediska stylového a emocionálního neutrální a tomu odpovídá i skutečnost, že je založena na jazyce spisovném. K přísné spisovnosti směřuje text psaný Větná stavba Volba výrazových prostředků v rámci spisovného jazyka plně odpovídá obecným cílům odborného sdělování, které jsme připomínali výše. Je to patrné především ve větné stavbě. Často se mluví o tom, že odborné projevy mají složitou větnou stavbu, že jsou v nich dlouhé věty a souvětí, a že jsou tedy syntakticky složité. Takové tvrzení nemusí vždy odpovídat pravdě; syntaktická stavba odborných textů je odrazem složitosti hierarchie myšlenek a vztahů, které texty vyjadřují, proto se častěji mohou objevit delší věty a složitá souvětí. Hierarchizaci textu napomáhá také jeho rozvržení do oddílů, kapitol a subkapitol. Orientaci v textu napomáhá i grafika, např. užití interpunkčních znamének: čárka, středník, pomlčka, systém závorek (i systém velikosti a typu písma), který informaci zpřehledňuje. V psaném projevu je věta průměrně delší, zatímco větný celek kratší, tj. souvětí tvoří méně vět. Vzhledem k tomu, že s délkou věty často roste i její nasycení informací, sevřenost, úspornost a ekonomičnost vyjádření, odpovídá tento stav větší pojmovosti psaných odborných textů. V těchto textech je více složených vět (podřadných souvětí) a vedlejších vět přívlastkových, nepřibývá však vět příčinných, neboť tento vztah se vyjadřuje i lexikálně. Celkové vyjadřovací tendence směřují k ekonomičnosti vyjádření, bez redundantních informací, ale zejména balastu slov. Tomu slouží prostředky syntaktické kondenzace vedoucí v psaném projevu k emulaci informace do jednoduchých vět pomocí konstrukcí infinitivních nebo využitím dějových substantiv a adjektiv. 11

12 1.2.4 Morfologická stránka Morfologickou stránku zejména psaného odborného komunikátu charakterizuje především jeho spisovnost. V rámci spisovného jazyka pak najdeme některá specifika ve frekvenci jednotlivých slovních druhý a jejich kategorií. Např. vyšší podíl deiktických zájmen (posilující koheznost textu) nebo vysokou četnost prézentu, která souvisí s nadčasovostí obsahu sdělení a jeho obecností, větší repertoár spojek Slovní zásoba Nejcharakterističtější rysy odborného vyjadřování se tradičně nacházejí v oblasti slovní zásoby. Zde se vytvořila specifická vrstva lexikálních jednotek termínů, odborných názvů (většinou substantivních pojmenování, méně sloves a jiných slovních druhů). Ty tvoří odbornou stylovou vrstvu. Termínem se z hlediska lexikologie rozumí takové pojmenování, které je v rámci disciplíny jednoznačným pojmenováním pojmu. Jde o pojmenování nocionální, neexpresivní, mající funkci nominální a kognitivní. Termín je v rámci oboru ustálený a je buď definován, nebo fixován konvencí, jeho význam je tedy ostřeji ohraničený než u jiných vrstev slovní zásoby a bývá přesně identifikovatelný nezávisle na kontextu. Ze stylistického hlediska je důležité zapojení termínu do textu a jeho působení na stylovou charakteristiku. Termíny patří k výrazům se stálou stylovou hodnotou, to znamená, že příznak příslušnost k odbornému vyjadřování je u nich patrný i mimo vlastní text. Užití termínu spoluvytváří odborný styl, ovšem až v kontaktu s jinými složkami sdělení. Užívání terminologie není jediným prvkem lexika odborné komunikační sféry. Je jím i zvýšený podíl slov přejatých. Důležitým rysem odborného vyjadřování je tendence k nominalizaci, tj. k relativně vyššímu podílu substantiv a celých nominálních frází (substantivum s rozvíjejícími větnými členy). Nominalizaci přispívá multiverbizační tendence odborného vyjadřování místo konkrétnějšího slovesa se objevují spojení slovesa neplnovýznamového nebo s obecnějším významem a substantiva. Naopak repertoár slovesných tvarů je chudší a i variabilita sloves je menší. Psané a mluvené projevy se přitom ve slovní zásobě ne zcela shodují, vliv na slovní zásobu však má i tematika. 12

13 Jak je vidět z uvedených údajů, vykazuje slovní zásoba odborné sféry jistou stereotypnost a index opakování slov (tj. poměr mezi počtem slov a počtem různých lexémů) je vyšší než u textů jiných stylů. Menší rozmanitost tu souvisí se zúžením pozornosti při sdělování na vybraný okruh jevů a s tím, že u pojmenování je omezena synonymie a není možnost volby pojmenování přímého a nepřímého (jako např. v krásné literatuře). Pojmovost a konkrétnost odborného sdělování je konečně posilována i užíváním konkrétních údajů (v závislosti na charakteru textu jsou to např. vlastní jména, data, značky fyzikální či chemické, matematické symboly atd.). Celkově je stylová norma odborných textů poměrně jednotná, cíli předání věcné informace jsou podřízeny všechny úrovně textové výstavby od kompozice až po lexikum. Dokonce i vnějšková stránka komunikátů se tomuto cíli podřizuje. Zákonitosti jsou natolik ustáleny, že mohou být i parodovány atd. Styl odborných projevů se postupně stal vedle stylu uměleckého významným i pro rozvoj jazyka spisovného, neboť jeho vyjadřovací potřeby jsou impulsem pro rozvíjení inventáře spisovných prostředků. 1.3 Specifika analyzovaného textového materiálu Jak již bylo uvedeno výše, analyzovaným textovým materiálem jsou seminární práce. Mezi odbornými texty zaujímají specifické místo a kromě obecných nároků na povahu odborného textu mají i své osobité rysy. Zde je namístě připomenout, že existuje podstatný rozdíl mezi odbornými projevy teoretického rázu a těmi, které jsou zaměřeny na praktické pojetí oboru, což nezanedbatelnou měrou ovlivňuje jazykový styl. V tomto ohledu Krčmová rozlišuje dva základní přístupy: Styl vědeckých/teoretických textů a styl prakticky odborných textů (Krčmová 2008, s. 223). Z hlediska tohoto dělení mají seminární práce blíže ke druhému z výše zmíněných typů. Text náležející ke stylu prakticky odborných textů je psán s ohledem na poučeného čtenáře, který se orientuje v problematice oboru. Takový text nemusí sdělovat novinky týkající se teoretické oblasti oboru, ale má spíše praktický ráz. Právě toto praktické zaměření se odráží ve stylizaci celého textu. Není tedy potřeba natolik přesného vyjadřování jako v případě textů vědeckých se zaměřením na teorii (Krčmová 2008, s. 223). 13

14 Následující charakteristika vychází z českého, upraveného vydání Akademické příručky (Meško, Katuščák, Findra a kolektiv 2006). Seminární práce bývají zejména psané (mohou mít však i multimediální a interaktivní charakter). Jsou součástí jak středoškolského, tak i vysokoškolského studia a věnují se problému vytčenému ve vyučování. Studenti na seminárních pracích ukazují, jakým způsobem se s danou problematikou vyrovnali, a prezentují, k jakým výsledkům dospěli. Témata seminárních prací jsou zadávána vyučujícími. Jejich zpracování pomáhá studentům osvojit si probíranou látku a zdokonalit se v psaní odborného textu. Seminární práce může mít povahu např. projektu, měření, experimentu a mnohých dalších forem (Meško, Katuščák, Bednarič 2006, s. 202). V našem případě šlo o vypracování stylistického rozboru textu podle předem vymezených kritérií, jejichž přesné znění je uvedeno v příloze 1. 14

15 2. Typologie odchylek od stylových norem odborné komunikace v analyzovaném materiálu Pro dosažení co největší relevance při zařazení nalezených chyb byly z vlastností příznačných pro odborné vyjadřování vybrány ty, jejichž nedodržování bylo možné jednoznačně podložit. Nelze zároveň tvrdit, že stylové normy odborné komunikace byly porušovány na všech úrovních. Z tohoto důvodu tedy následující typologie vychází jen z těch odchylek od norem odborné komunikace (dále jen odchylek), které byly při analýze rozborů skutečně zaznamenány. Je však vhodné upozornit, že v potaz byly téměř bezvýhradně brány jen chyby označené vyučujícím při opravování. Označení těchto odchylek bylo posuzováno vzhledem k hlavnímu cíli rozboru, jímž je pokusit se na základě podrobné analýzy textu zařadit rozebíraný text do některé ze stylových oblastí, a tedy k některému funkčnímu stylu a toto rozhodnutí zdůvodnit (viz příloha 1). Skupiny odchylek uvedené v této typologii byly vyčleněny částečně na základě požadavků vytčených v doporučeném postupu rozboru (viz příloha 1) a zčásti vycházejí z kapitoly o stylových normách odborného textu v knize Současná stylistika (Krčmová 2008, s ). U zmiňované kapitoly byla do jisté míry respektována i její struktura, což se odráží ve faktu, že v uváděné typologii dochází k jistým přechodům mezi některými skupinami či podskupinami. Konkrétně jde o skupinu věcné nepřesnosti, jež se částečně překrývá se skupinou chybné užívání termínů a s podskupinou věcně nepřesné odkazy a citace. Bylo by samozřejmě možné vyčlenit méně skupin a poslední dvě zmíněné kategorie zahrnout do skupiny věcné nepřesnosti. Rozdělení na skupiny, které je použito v mnou vytčené typologii, ovšem zohledňuje to, že v příslušné kapitole o stylových normách je jak uvádění odkazů a citací, tak i užívání termínů vztaženo ke konkrétním rovinám textu. Užívání termínů je věnován prostor v oddílu Slovní zásoba (Krčmová 2008, s ), odkazy a citace jsou zmiňovány v oddílu Kompozice (Krčmová 2008, s ). Skupina odchylek věcné nepřesnosti je oproti tomu založena na úvodní pasáži o stylových normách odborného stylu, která obsahuje pouze zobecněné informace týkající se vlastností podstatných pro kvalitní odborné vyjadřování (Krčmová 2008, s. 212). 2.1 První skupina odchylek: formulační nepřesnosti 15

16 Jak je uvedeno v předchozí kapitole, nutnými vlastnostmi kvalitního odborného vyjadřování jsou přesnost, věcnost, soustavnost, jednoznačnost, jasnost a zřetelnost předávané informace. Projev proto bývá explicitní, tj. sdělovaný obsah vyjadřuje výslovně. Z věcného hlediska je sdělení úplné (Krčmová 2008, s. 212). S ohledem na tyto vlastnosti byla první skupina odchylek pojmenována formulační nepřesnosti. Do této skupiny mohou spadat poměrně různorodé typy chyb. Je proto dále vnitřně rozčleněna na tři podskupiny, jež specifičtějším způsobem zachycují podstatu zkoumaných odchylek. Každá odchylka je vždy v úvodu vysvětlena a následně doložena na vybraných příkladech Deskripce materiálu bez vyvození vlastních závěrů Odchylky této podskupiny mapují případy, kdy při prováděné analýze nebyla sdělovaná informace úplná a kdy se autor omezoval na pouhý popis jevu, aniž by například dále vysvětloval, proč tento popis uvádí nebo co ze zmíněné deskripce plyne. Typickou ukázkou této chyby je příklad z rozboru číslo 3. V bodu osnovy věnovanému analýze textu autorka uvádí u hláskoslovné roviny pouze následující větu: V této rovině jsem nenašla žádné odchylky od platných norem. Ačkoli je tato informace podstatná, bez dalšího vysvětlení, co z tohoto faktu vyplývá, není zřejmé, proč autorka chyby na hláskoslovné rovině hledala a o čem to, co uvádí, svědčí. Užití spisovného jazyka v psaném projevu je totiž příznakovým rysem některých funkčních stylů stejně tak jako například užívání termínů nebo chemických značek, a proto je podstatné neomezovat se jen na popis a uvést také širší souvislosti. Další příklad můžeme najít v rozboru číslo 7. Pasáž věnovaná slovní zásobě je ukončena větou: V textu je možné najít dokonce jeden anglický termín užívaný pro obzvláště tvrdé sádry stone, od kterého je odvozen český ekvivalent kamenné sádry. Opět tak můžeme vidět, že prováděná analýza se omezuje na pouhou deskripci, aniž by byl zmíněn podstatný fakt, že užívání termínů patří mezi nejcharakterističtější rysy odborného vyjadřování (Krčmová 2008, s. 218). Ve zkoumaném materiálu je ovšem možné najít ještě banálnější formulace, jež postrádají vysvětlení. Například v rozboru číslo 32, v oddílu věnovanému syntaktické analýze: Větná stavba textu není nijak složitá. Střídají se souvětí s jednoduchými větami. Bez shrnutí či závěru je informační hodnota takového tvrzení téměř nulová. Následuje sice věta, z výběru 16

17 vět a jejich uspořádání je patrná autorova snaha o srozumitelnost, ta je však nekonkrétní (není zřejmé jaké věty a jak uspořádané) a předchozí myšlenku nevysvětluje, ani nerozvádí Tvrzení nedoložená na příkladech Do této podskupiny odchylek patří veškeré případy, kdy tvrzení týkající se nějaké skutečnosti nebyla v rozboru podložena fakty. Jak už je uvedeno v oddílu 2.1, sdělení má být v odborném textu úplné. Uvádění příkladů pro doložení svých tvrzení je tedy důležitým rysem odborné komunikace a je také jedním z požadavků, jež jsou uvedeny v Doporučeném postup rozboru tvrzení nedoložená konkrétními příklady z rozebíraného textu jsou důvodem pro snížení výsledné známky (viz příloha 1). Vhodným dokladem této odchylky je ukázka z rozboru číslo 9, kdy autorka pojednává o funkčních dichotomiích soukromosti a veřejnosti: Jelikož se jedná o publikovanou knihu, zcela jistě bude text veřejný. Svědčí o tom i zvolený způsob vyjadřování. Dále už však neuvádí příklady z primárního textu, podle kterých by bylo možné utvořit si konkrétnější představu o zmíněném způsobu vyjadřování. Není proto zřejmé, které jazykové prvky má autorka rozboru na mysli. Ještě výraznější případ, kdy doklad z primárního textu chybí, se nachází v rozboru s číslem 17. Jsou zde vyjmenovány výrazové prostředky, kterých si autorka všímá: Autor se snaží navázat s publikem kontakt, využívá k tomu řečnickou otázku, imperativ a první a druhou osobu plurálu. Pisatelka rozboru však zůstává pouze u obecného označení a konkrétní příklad už neuvádí Nejednoznačné tvrzení Mezi další nezbytné vlastnosti odborné komunikace patří jednoznačnost vyjádření, která se výrazně podílí na srozumitelnosti předávané informace. Dalším podtypem formulačních nepřesností je proto kategorie nazvaná nejednoznačné tvrzení. Jako vhodnou ukázku této odchylky lze uvést následující větu z rozboru číslo 8: Mohlo by se zdát, že prvky s kontextovou stylovou hodnotou, metafory, budeme v tomto typu textů hledat jen těžko. Takové užití vsuvky ve větě může ve čtenáři budit dojem, že prvky s kontextovou stylovou hodnotou jsou výhradně metafory. 17

18 V tomtéž rozboru se vyskytuje i následující věta: Za prvky se stálou stylovou hodnotou lze považovat i víceslovné lexémy I zde se nachází stejný problém jako v předcházejícím případě. Zdá se, jako by autorka slučovala všechny víceslovné lexémy s prvky se stálou stylovou hodnotou. Další ukázkou této odchylky je například následující věta: Zkoumaný text je psán hovorovým jazykem. Ukázka pochází z rozboru číslo 15. Výpovědní hodnota věty je vztažena k celému článku, jímž se autorka zabývala. O tomto textu však nelze tvrdit, že by celý beze zbytku obsahoval hovorové lexikum. Uvedená věta má tedy sporný význam a je poněkud zavádějící. 2.2 Druhá skupina odchylek: práce se zdroji V doporučeném postupu rozboru, z nějž studenti vycházejí (viz příloha 1), je uvedeno toto upozornění: podobně jako v jiných odborných disciplínách, je i při práci na tomto typu rozboru nutno dodržovat metodologické, etické i formální požadavky kladené na odbornou komunikaci. Mezi zásadní etické požadavky patří mimo jiné pečlivé dodržování citační normy. Akademická příručka k tomuto uvádí následující: Osvojení těchto standardů by mělo být samozřejmostí v přípravě prací vytvářených v průběhu profesní přípravy, jakou jsou práce seminární, diplomové nebo kvalifikační. Absolvent střední a samozřejmě vyšší odborné a vysoké školy musí zvládat práci se sekundární literaturou a s prameny bez nedostatků. Platí to i o poznatcích, zručnostech a návycích týkajících se vytváření seznamu bibliografických odkazů a techniky citování (Katuščák 2006, s. 215). Na rozdíl od předchozí skupiny, jejíž charakteristika je založena na poměrně obecných zásadách, bylo v tomto případě možné vycházet přímo z konkrétních vlastností, které se vztahují k práci se zdroji. Na základě těchto vlastností bylo vyčleněno šest dílčích podskupin této skupiny Chybějící zdroj uváděných tvrzení Jak píše Krčmová v Současné stylistice, odkazy na odbornou literaturu spojují daný projev jednoznačně s jinými pracemi oboru (Krčmová 2008, s. 213). Důležitost užívání 18

19 odkazů na odbornou literaturu je zmiňována i v informacích o předmětu: ( ) každý výskyt kteréhokoliv z následujících jevů bude znamenat hodnocení snížené o jeden stupeň: chybějící nebo nepřesně citovaný zdroj některé z uváděných charakteristik nebo tvrzení (pokud to není přímo deklarováno jako vlastní formulace autorů); chybějící odkazy na použité zdroje přímo v textu rozboru ( ) (viz příloha 1). V analyzovaných rozborech docházelo nejednou k situaci, kdy pisatel bez uvedení zdroje podával informaci, u níž bylo zřejmé, že není jejím autorem (například teoretické informace týkající se vybraného funkčního stylu či stylová charakteristika analyzovaného lexika). Anebo autorem naopak byl, ale v daném případě by bylo vhodnější, kdyby sdělované informace čerpal z relevantní sekundární literatury. Jeden z příkladů této odchylky se vyskytuje v následující větě z rozboru číslo 64: Oslovení ty vole dříve bylo jednou z nejrozšířenějších nadávek, ale dnes funguje jako přátelské oslovení bez nepřátelského podtextu, někdy také jako výraz údivu. Zde není patrné, odkud autorka čerpá uváděné informace o zmiňovaném výrazu. Podobný nedostatek lze najít také v úryvku z rozboru číslo 15: Sám autor článku text označuje za fejeton. Tuto tezi podporuje jak méně obvyklé publicisticko-umělecké zaměření, tak formální i tematický charakter textu: jde o krátký článek pod čarou, vtipně zpracovává zajímavé aktuální společenské nebo kulturní téma a ukazuje všední, běžné záležitosti v nových souvislostech. Na závěr přináší silnou pointu. Autor je subjektivní a vychází z osobních zkušeností a zážitků. V tomto případě jde o popis formální i tematické charakteristiky fejetonu, u něhož pisatelka neuvedla zdroj, jenž byl použit ke srovnání s rozebíraným komunikátem. U věty, na užití slova není patrná žádná příznakovost, což je typické pro lexikum odborného funkčního stylu, jde o informace odborného charakteru, u nichž je potřeba doložit zdroj, z něhož byly čerpány. Ukázka se nachází v rozboru číslo Věcně nepřesné odkazy a citace Projevy odchylek řazených v této podskupině jsou případy, kdy byl odkaz na použitý zdroj uveden, ale autorství bylo připsáno nesprávnému autorovi. Ve stylistickém rozboru s číslem 19 se nachází zcela charakteristický příklad: Morfologická stránka odborných textů je podle Současné stylistiky charakterizována především spisovností, specifické je pro ni frekventované užití některých slovních druhů, 19

20 jejich kategorií, například deiktická zájmena, vysoká četnost prézentu a širší výskyt různých spojek (Čechová 2008: 218). Autorkou uvedené parafráze není však zde zmíněná Marie Čechová, ale Marie Krčmová (Krčmová 2008, s. 218). Uváděná odchylka se v této konkrétní podobě vyskytovala opakovaně; spatřit ji lze i v dalším rozboru (42), kde je M. Čechová uváděna jako jediná autorka zmiňované publikace: Rozbor daného textu vytvořím na základě teoretického materiálu zpracovaného v publikaci Současná stylistika (Čechová: 2008) v konfrontaci s konkrétním materiálem. Podle normy ČSN ISO 690 měly být uvedeny všechny tři autorky zmiňované publikace. Jak ukazuje jiný příklad z rozboru číslo 19, chybné uvádění autora citace se objevovalo i u dalších publikací: Podle Encyklopedického slovníku češtiny existuje horizontální členění ve všech typech textů, propracovaný je však pouze u textů připravených, zejména u těch obsahově závažných (Karlík, 2002: 102). P. Karlík je jedním z editorů celé knihy, nikoli však autorem zmiňované pasáže. Zde jde o úryvek slovníkového hesla Členění textu horizontální, jež napsala Marie Krčmová (Krčmová 2002, s. 102). V analyzovaných textech se tato odchylka projevovala i opačným způsobem, než jak je patrné na předchozích příkladech. Ukázka se opět týká publikace Současná stylistika. V rozboru pod číslem 38 obsahuje odkaz na bibliografickou citaci jména všech tří autorek knihy: Publicistické zprávy přinášejí v první části textu většinou nová fakta, za nimiž pak následují zpřesňující údaje (Čechová, Krčmová, Minářová, 2008, s. 264). V tomto případě jde ale o odkaz na vybranou kapitolu. Zmíněna by tedy měla být pouze Minářová, jež je autorkou příslušné kapitoly (Minářová, 2008, s. 264) Technicky nepřesné odkazy a citace Kromě případů, kdy bylo v citaci chybně uvedeno autorství, docházelo i k tomu, že bibliografický údaj vykazoval technické nedostatky, případně zcela chyběl. V rozboru číslo 49 nesplňuje odkaz na internetový zdroj příslušné požadavky. Zásadám správného citování elektronických zdrojů se věnuje ČSN ISO 690-2, na jejímž základě by uváděný zdroj měl být citován podle následujícího modelu: Primární odpovědnost. Název díla [Druh média]. Údaje o verzi/vydání. Místo vydání: Producent, Datum publikace, Datum aktualizace [Datum citace]. Přístup ke zdroji. 20

21 Tyto položky jsou povinné, stejně tak jako dodržování kurzívního řezu písmu u názvu díla a používání závorek. Oproti tomu zmiňovaný odkaz uvádí pouze název dokumentu a URL. Dodrženy nejsou ani formální náležitosti citace elektronických zdrojů jako např. dvojtečka za slovy dostupné z či kurzívní řez u názvu citovaného dokumentu. Chybějící odkazy na použité zdroje přímo v textu rozboru jsou v Doporučeném postupu rozboru uváděny jako závažná chyba, jejíž výskyt znamená snížení známky o jeden stupeň (viz příloha 1). To se netýká jen sekundární literatury, ale i primárních textů, jež byly předmětem stylistických rozborů: rozebíraný text je při odevzdávání samozřejmě nutno k rozboru přiložit, musí být označen podle platných norem ČSN ISO 690, resp. ČSN ISO (viz příloha 1). K tomuto případu došlo v rozboru číslo 40, kdy u primárního textu nebyl citován zdroj. Původ textu nebyl doložen ani nijak jinak Užití nerelevantní příručky Jedním z důvodů pro snížení známky je podle Doporučeného postupu rozboru (viz přílohu) také využití irelevantních zdrojů (pokud jejich využití nebude explicitně zdůvodněno). To se týká jak zdrojů tematicky nesouvisejících, tak i těch, jež jsou dobou svého vzniku pro použití v rozboru nevhodné. Ukázky obou případů lze najít v rozboru číslo 26. Autorka použila Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost vydaný v roce S jeho pomocí analyzovala text, který vyšel roku Vzhledem k faktu, že jazyk se neustále vyvíjí a mění, bylo by vhodnější použít takové vydání uváděné příručky, jež je blízké době vydání zkoumaného textu. V tomto případě tedy 1. vydání z roku 1978, jež mohl mít autor primárního textu alespoň teoreticky k dispozici. Dále je v tomto rozboru v seznamu sekundární literatury uvedena kniha Stará čeština pro nefilology. Tato publikace tematicky nijak nesouvisí s rozebíraným textem a její použití není explicitně vysvětleno. 2.3 Třetí skupina odchylek: kompozice 21

22 V Současné stylistice Krčmová uvádí, že pro psané odborné projevy je typická velmi promyšlená kompozice. Text je především rozpracován v horizontální linii (Krčmová 2008, s. 212). O Horizontálním členění textu se Krčmová podrobněji zmiňuje v Encyklopedickém slovníku češtiny, kde píše, že jde o lineární uspořádání textu, při němž se sdělení po tematické a i výrazové (především jazykové) stránce rozčleňuje na počáteční, střední a závěrečnou část. Patří k němu také rámcové složky textu (titulek, podtitulek, v mluvených projevech například oslovení nebo pozdrav, někdy též dedikace, motto; na konci závěr ) (Krčmová 2002, s. 102). Krčmová dále doplňuje, že horizontální členění textu se vyskytuje u všech typů textů, ale jen u textů připravených, kam řadí například vědecké práce, je propracované. Jak kapitoly, tak i odstavce musí být monotematické a nemusí na sebe vzájemně navazovat (Krčmová 2002, s. 102) Chybějící nebo nepřehledné rozdělení rozboru V rozboru číslo 7 nejsou jeho dílčí části graficky označeny. Text je rozdělen pouze do odstavců, nenachází se v něm žádné rozdělení na kapitoly či na jiné tematické oddíly. Jde pouze o holý text bez titulků nebo mezititulků. Další projev této odchylky se nachází v rozboru s číslem 40. Zde autorka sice jednotlivé pasáže textu označila, ale způsob, jakým je následně řadila, je nepřehledný a matoucí. 1. bod osnovy je úvod, v němž je popsáno, jaký text je rozebírán a z jakého zdroje, poté následuje vstupní odhad informace, k jakému funkčnímu stylu text patří. Dále je uvedena struktura prováděné analýzy. Jako druhý bod osnovy je zařazen celý rozebíraný text. Následující samostatná strana (a zároveň také další bod osnovy) obsahuje seznam zkratek použitých v textu. Samotný rozbor textu je až čtvrtým bodem osnovy. Takovýto postup neodpovídá logickému řazení informací. Úvod a samotný rozbor textu by měly být dvě části téhož celku, a naopak plné znění primárního textu či doplňující informace (použité zkratky) by měly být uvedeny mimo hlavní část práce Polytematičnost odstavců nebo kapitol Jak je již zmíněno v kapitole 2.3, kapitoly i odstavce musí být přísně monotematické (Krčmová 2002, s. 102). 22

23 Odchylku od této vlastnosti odborného textu lze najít v rozboru číslo 14, kde má osmý bod osnovy toto znění: Působení slohotvorných činitelů, projevy funkční dichotomie a užité slohové postupy. Tato kapitola tedy obsahuje různá témata. Tato odchylka se objevila i v rozboru číslo 15. V tomto případě byla v jedné kapitole sloučena analýza syntaktické a lexikální roviny textu. Tyto roviny spolu v uvedeném rozboru už nijak blíže nesouvisely. 2.4 Čtvrtá skupina odchylek: věcné nepřesnosti Podle Krčmové jsou zásadními vlastnostmi odborné komunikace přesnost, věcnost a zřetelnost předávané informace. Je také podstatné, aby z věcného hlediska bylo sdělení úplné (Krčmová 2008, s. 212). To je zdůrazňováno i v Doporučeném postupu rozboru (viz přílohu), kde je uvedeno, že nežádoucí je uvádění věcně nesprávných skutečností, uvádění skutečností třeba i věcně správných, ale irelevantních vzhledem ke stylistickému rozboru zvoleného textu (pokud jejich uvedení nebude explicitně zdůvodněno), nebo naopak vynechání skutečností relevantních. Na základě těchto požadavků byly zavedeny tři podtypy odchylek, v nichž se objevovaly věcné nepřesnosti Závěry vyvozené na základě odhadů Do této kategorie odchylek byly zařazeny případy, kdy tvrzení v rozborech nebylo prezentováno s jistotou nebo bylo zdůvodňováno na základě vlastní domněnky. Například v rozboru číslo 11 je napsána tato věta: Náročnost a abstraktnost probíraného tématu i propracovaná kompozice poukazují na text předem připravený a pravděpodobně i psaný. Zde jde především o informaci, že text je pravděpodobně i psaný. Takový závěr by měl být výsledkem prováděné analýzy a neměl by být prezentován jako nejisté tvrzení. Zkoumaný text, jenž je předmětem výše zmíněného tvrzení, je vnitřně členěn graficky (nadpis, dělení na odstavce) a doplněn ilustrací, k níž je připojen vysvětlující popisek. Podle Encyklopedického slovníku češtiny jde o charakteristické projevy vertikálního členění textu v psaném odborném stylu (Křístek 2002, s. 102). Kromě toho je z citace k primárnímu textu 23

24 zřejmé, že jde o teoretickou publikaci. Domnívám se tedy, že v tomto případě bylo možné určit, že text je psaný, bezproblémově. Případy, kdy byl nějaký jev zdůvodňován jen osobním předpokladem, vhodně ilustruje následující ukázka z rozboru číslo 33: Dalším příkladem pro toto tvrzení je i výše zmíněné spojení lidé zlí. Autor vyjadřuje postavením shodného přívlastku až za jméno svůj emocionální postoj. V textu je zdůrazněna subjektivní složka, která nám dává námět k přemýšlení. Pisatelka zde hovoří o motivacích autora primárního textu, jež nemůže znát. Věcně je tedy její tvrzení nesprávné Špatně nebo nedostatečně klasifikované jevy Do této podskupiny odchylek jsou zařazeny případy, kdy u analyzovaného jevu nebyly uvedeny všechny potřebné informace, pomocí nichž by bylo možné dosáhnout některého z dílčích cílů rozboru například nesprávně uvedená stylová charakteristika některého z výrazových prostředků (viz přílohu Doporučený postup rozboru). Příkladem může být úryvek, v němž autor provádí lexikální analýzu. Uvádí zde mimo jiné tento prvek s kontextovou stylovou hodnotou: prolézt s odřenýma ušima. Jeho charakteristiku popisuje takto: Daný lexém se nenachází v žádné normativní příručce, je však možno jej nalézt ve Slovníku české frazeologie a idiomatiky. Výrazy slovesné. R-Ž, kde je jeho význam objasněn takto: žák student zkoušku n. soubor zkoušek na konci roku umožňujících postup dál ap. V textu je použit přeneseně a z tohoto důvodu je zařazen mezi prvky s kontextovou stylovou hodnotou. Mezi tyto prvky je daný lexém zařazen správně, kontextová stylová hodnota se však projevuje různými prostředky. V tomto případě jde konkrétně o metaforu, což v rozboru uvedeno není. Ukázka pochází z rozboru s číslem 31. Podobný projev nedostatečně klasifikovaného jevu lze spatřit také v rozboru 66. Zde se píše: otrávit ztratit dobrou náladu, podle SSČ (s. 255) hovorový expresivní výraz. Opět jde o slovo, jež je zařazeno k prvkům s kontextovou stylovou hodnotou, a stejně jako tomu bylo v předcházejícím případě, autorka rozboru neuvedla, o jaký konkrétní typ kontextové stylové hodnoty se jedná, tedy že jde o metaforu. Zde je ovšem namístě podotknout, že pokud pro některé prvky s kontextovou stylovou hodnotou platí, že ve slovníku je uvedena jejich stylová hodnota, pak je to zároveň znak toho, že tato stylová hodnota je už alespoň částečně ustálená. 24

25 2.4.3 Špatně klasifikované chyby z primárního textu Do této podskupiny patří případy, kdy si pisatel rozboru všímá nějaké odchylky v primárním textu. Odchylka v textu ale buďto není, anebo pokud je, tak je nesprávně klasifikována. Tato odchylka se nalézá například rozboru číslo 7. Poslední chybou ( ) je chybně užitá čárka před spojkou čili v úvodním odstavci textu. Tato chyba se zde vyskytuje dvakrát. Zmiňovaný úvodní odstavec však obsahuje spojku čili pouze jednou; není obsažena ani dále v textu. 2.5 Pátá skupina odchylek: chybné užívání jazykovědných termínů V Současné stylistice Krčmová uvádí, že nejcharakterističtější rysy odborného vyjadřování se tradičně nacházejí v oblasti slovní zásoby. Zde se vytvořila specifická vrstva lexikálních jednotek termínů a odborných názvů. Ty tvoří odbornou stylovou vrstvu (Krčmová 2008, s. 218). Jako termín je podle Krčmové z hlediska lexikologie možné chápat takové pojmenování, které je v rámci disciplíny jednoznačným pojmenováním pojmu. Ze stylistického hlediska je důležité zapojení termínu do textu a jeho působení na stylovou charakteristiku (Krčmová 2008, s. 218). Z tohoto důvodu je proto v analyzovaných rozborech věnována pozornost užívání termínů. Chybné užití termínu se vyskytuje hned v prvním rozboru. Autorka se zmiňuje o skutečnosti, že v první větě komunikátu je gramatická chyba chybí čárky. Špatně uvedená interpunkce však není chyba gramatická, ale pravopisná. V rozboru číslo 44 je uvedena věta, v níž se vyskytuje nesprávně užitý termín: Charakteristické znaky lexikologické roviny a slovotvorných prostředků odborného textu jsem převzala ze SoučSt 2008, s Podle kontextu měl být správně použit termín lexikální. Případů, kdy byl namísto správného termínu (tak jako v předešlé ukázce) použit termín zvukově blízký, je víc. Dokazuje to kupříkladu rozbor číslo 56. Jedna z jeho kapitol nese tento název: Vliv slovotvorných činitelů a projevy funkčních dichotomií. Podle kontextu je ale zřejmé, že jde o činitele slohotvorné, nikoli slovotvorné. 25

26 2.6 Šestá skupina odchylek: odchylky od norem spisovného jazyka (gramatika, pravopis, interpunkce) Krčmová v Současné stylistice uvádí, že texty odborného stylu směřují evidentně ke spisovnosti a jsou na ní také založeny (Krčmová 2008, s. 211). A jak píše dále, odborný psaný text směřuje k přísné spisovnosti (Krčmová 2008, s. 215). Ačkoli se pravopisné chyby v rozborech vyskytovaly, v drtivé většině případů to bylo pouze okrajově na zhoršení známky se většinou vůbec nepodílely, protože ke snížení hodnocení docházelo až při trojím výskytu těchto odchylek (viz příloha 1). Jedinou výjimkou je rozbor 23. Autorka v celém rozboru mechanicky píše stylystické namísto stylistické. Dále dvakrát chybí čárka v souvětí (u vět v poměru důsledkovém). Jedním z příkladů je věta: jsou nespisovná a tudíž příznaková vůči zbytku textu Jedenkrát autorka uvádí nadbytečnou tečku: Funkcí odborného stylu je formulování přesného, jasného a relativně úplného sdělení s dominující pojmovou složkou. (Současná stylistika, s. 208). 2.7 Sedmá skupina odchylek: typografie Zásady úpravy písemností zpracovávaných textovými editory v současné době definuje česká technická norma ČSN V rozboru s číslem 70 se v odkazech na citaci opakovaně vyskytuje případ, kdy za interpunkčním znaménkem (konkrétně za čárkou) nenásleduje mezera: (Čechová,2008). Podle výše uvedené normy náleží za každé interpunkční znaménko mezera. 26

27 3. Četnost zastoupení jednotlivých odchylek od stylových norem odborné komunikace v analyzovaném materiálu Tato kapitola podává orientační frekvenční přehled zastoupení odchylek nalezených v analyzovaném materiálu. Pro doplnění uvádím hodnocení předmětu v obou semestrech. V období podzim 2009 studovalo předmět Současný český jazyk stylistika 53 studentů, z toho 97 % úspěšně (viz příloha 2). V období jaro 2010 šlo o 18 studentů, z toho bylo úspěšných 100 % (viz příloha 3). Pro oba semestry však platí, že do hodnocení se nezapočítávají ti studenti, kteří se závěrečné zkoušky nezúčastnili, tedy ti, kteří požadovaný rozbor neodevzdali. 3.1 Četnost zastoupení jednotlivých skupin odchylek Míru zastoupení zkoumaných odchylek zachycuje tabulka číslo 1. Údaj počet rozborů podává informaci o tom, v kolika rozborech (z celkového počtu sedmdesáti) se odchylky dané skupiny vyskytovaly. Údaje jsou řazeny se sestupnou tendencí od nejvyššího výskytu po nejnižší. SKUPINY ODCHYLEK množství chyb Formulační nepřesnosti 55 Práce se zdroji 37 Věcné nepřesnosti 20 Chybné užívání jazykovědných termínů 7 Kompozice 4 odchylky od norem spisovného jazyka (gramatika, pravopis, interpunkce) 1 Typografie 1 Tabulka 1 Následující graf číslo 1 přehledně znázorňuje, jaký procentní podíl na celkovém množství chyb konkrétní skupiny zaujímaly. 27

28 Skupiny odchylek 1% 1% 5% 3% Formulační nepřesnosti Práce se zdroji 16% 44% Věcné nepřesnesnosti Chybné užívání jazykovědných termínů Kompozice 30% odchylky od norem spisovného jazyka (gramatika, pravopis, interpunkce) Typografie Graf 1 Z těchto údajů vyplývá, že nejčastější skupinou odchylek vyskytujících se v rozborech byly formulační nepřesnosti. Tvoří 44 % všech nalezených odchylek a vyskytují se ve více než 78 % rozborů. Informace týkající se četnosti výskytu zbývajících skupin odchylek jsou uvedeny v příslušných oddílech následující kapitoly. 3.2 Četnost zastoupení jednotlivých podskupin odchylek od stylových norem odborné komunikace v analyzovaném materiálu Tento oddíl uvádí frekvenční přehled výskytu jednotlivých podskupin odchylek v rámci své skupiny. Kapitoly s jednotlivými podskupinami odchylek jsou řazeny podle četnosti výskytu. U každé skupiny odchylek je uvedena tabulka (ukazující míru zastoupení mezi všemi rozbory) a graf (znázorňující podíl jednotlivých podskupin v rámci celé skupiny). Z těchto údajů je dále vyvozena míra zastoupení daných odchylek ve vztahu k celkovému počtu rozborů. Pro nejvýraznější podskupinu odchylek v rámci příslušné kategorie vždy doplňuji 28

29 informace o tom, jak se nejčastěji projevovala. Případně se také pokouším nastínit, z čeho její výskyt plyne Formulační nepřesnosti Míru zastoupení jednotlivých podskupin v rámci formulačních nepřesností zachycuje tabulka číslo 2. Údaj počet rozborů podává informaci o tom, v kolika rozborech (z celkového počtu sedmdesáti) se příslušná odchylka vyskytovala. Údaje jsou řazeny se sestupnou tendencí od nejvyššího výskytu po nejnižší. Formulační nepřesnosti počet rozborů Deskripce materiálu bez vysvětlení 45 Tvrzení nedoložená na příkladech 19 Nejednoznačné tvrzení 8 Tabulka 2 Graf číslo 2 přehledně znázorňuje, jaký podíl jednotlivé podskupiny zaujímaly v rámci skupiny formulační nepřesnosti. Formulační nepřesnosti 26% 11% 63% Deskripce materiálu bez vysvětlení Tvrzení nedoložená na příkladech Nejednoznačné tvrzení Graf 2 29

30 Nejpočetnější podskupinu zde tvořila deskripce materiálu bez vysvětlení. V rámci formulačních nepřesností zaujímala dominantní pozici s 63 %. Vyskytla se v 64 % všech rozborů, a je tak celkově nejčastější chybou, jíž se studenti dopouštěli. Případy, kdy nebyla uváděná tvrzení doložena na příkladech, tvoří 26 % z chyb v této kategorii. Celkem se tato odchylka objevila v 27 % všech rozborů. Nejednoznačná tvrzení mají v této kategorii 11% zastoupení a vyskytují se ve více než desetině rozborů. Konkrétně jde o téměř 11,5 %. Jak vyplývá z výše uvedeného přehledu, nejčastějšími chybami jsou ty zařazené do podskupiny deskripce materiálu bez vysvětlení. V praxi se nejviditelněji realizovaly při analýzách lexikální roviny či při určování vlivu jednotlivých výrazových prostředků na zkoumaný komunikát. Je-li jedním z hlavních cílů těchto stylistických rozborů zařadit rozebíraný text do některé stylové oblasti, pak je například u analyzovaného lexika nutné uvádět i jeho stylovou charakteristiku a typ příznakovosti. To právě studenti často nedělali. U uváděného lexika povětšinou nechyběla jeho slovníková definice, konkrétní význam slova (tak jak figurovalo v primárním textu) ale zmíněn nebyl. Opakovaně docházelo k případům, že se studenti zabývali například dubletou některého slova, aniž by jakýkoliv jeho tvar byl příznakový pro rozebíraný text. Stejně tak byla při lexikální analýze uváděna slova, jež nebyla z hlediska stylistického rozboru relevantní. Některé z těchto výše zmíněných případů se vyskytovaly i v první verzi mého rozboru, z této pozice se tedy pokusím nastínit možné zdůvodnění výskytu těchto chyb. Osobně se domnívám, že důvod lze spatřit v nedostatečném pochopení zadání a v nejistém osvojení si pracovních postupů aplikovaných při vypracovávání stylistického rozboru. Odrazem toho může být například soustředění se pouze na jednotlivé dílčí úkoly bez schopnosti vidět je v hlubších souvislostech. Jako důležitou proto vidím praxi v psaní tohoto druhu rozborů Práce se zdroji Míru zastoupení jednotlivých podskupin odchylek pro skupinu práce se zdroji zachycuje tabulka číslo 3. Údaj počet rozborů podává informaci o tom, v kolika rozborech 30

31 (z celkového počtu sedmdesáti) se daná odchylka vyskytovala. Údaje jsou řazeny se sestupnou tendencí od nejvyššího výskytu po nejnižší. Práce se zdroji počet Chybějící zdroj uváděných tvrzení 28 Věcně nepřesné odkazy a citace 16 Užití nerelevantní příručky 5 Technicky nepřesné odkazy a citace 3 Tabulka 3 Graf číslo 3 přehledně znázorňuje, jaký podíl jednotlivé podskupiny zaujímaly v rámci skupiny práce se zdroji. Práce se zdroji 31% 9% 6% 54% Chybějící zdroj uváděných tvrzení Věcně nepřesné odkazy a citace Užití nerelevantní příručky Technicky nepřesné odkazy a citace Graf 3 Nedostatky v oblasti práce se zdroji jsou druhou nejfrekventovanější skupinou a dosahují 30% podílu na všech chybách. Obsaženy jsou v 54 % všech rozborů. V této skupině se nejčastěji vyskytovaly odchylky náležející do podskupiny chybějící zdroj uváděných tvrzení. To se týká 54 % odchylek zařazených do této oblasti, tedy více než poloviny případů. Zároveň jde o odchylku, jež byla přítomna ve 40 % všech rozborů. 31

32 Odchylky v podskupině věcně nepřesné odkazy a citace tvoří 31 % odchylek skupiny práce se zdroji a objevily se v necelých 23 % rozborů. Užití nerelevantní příručky se vyskytlo v 7 % všech rozborů. V rámci své skupiny zaujímá 9% podíl. Technicky nepřesné odkazy a citace je podskupina patřící mezi okrajové problémy a tvoří 6 % z kategorie, do níž jsou zařazeny. Mezi všemi rozbory jde jen o 4 %. Nejvíce případů odchylek patřících do podskupiny chybějící zdroj uváděných tvrzení se zpravidla vyskytovalo v pasážích, kde bylo potřeba uvést nějaká teoretická tvrzení. Například při popisování vlastností vybraných funkčních stylů či slohových útvarů. Dle vlastního názoru i na základě přímých zkušeností mohu říct, že studenti buďto čerpali z vlastních vědomostí (a pak zdroj logicky napsat nemohli), anebo prezentovali teorii podle odborných publikací, ale uvedení zdroje nepřikládali zpravidla takový význam. Vzhledem k tomu, že řádné uvádění zdrojů použité literatury bylo jedním z jasně definovaných požadavků na vypracování rozboru (viz příloha 1), domnívám se, že v takových případech je možné, že studenti tyto požadavky příliš (anebo vůbec) nečetli. Zmínil bych se také o případech věcně nepřesných odkazů a citací, tedy druhé zde nejsilněji zastoupené podskupině. Jde o chyby spočívající ve špatně uvedeném autorství. To se týká především publikací s více autory, u nichž studenti uváděli například editora či všechny autory knihy jako autora konkrétní kapitoly, u níž bylo autorství dílem jen jednoho člena kolektivu. Podle mého názoru lze odchylky tohoto druhu přičíst na vrub jisté nezkušenosti pisatelů rozborů Věcné nepřesnosti Míru zastoupení jednotlivých podskupin z hlediska věcných nepřesností zachycuje tabulka číslo 4. Údaj počet rozborů podává informaci o tom, v kolika rozborech (z celkového počtu sedmdesáti) se příslušná odchylka vyskytovala. Údaje jsou řazeny se sestupnou tendencí od nejvyššího výskytu po nejnižší. 32

33 Věcné nepřesnosti počet rozborů Závěry vyvozené na základě odhadů 13 Špatně nebo nedostatečně klasifikované jevy 7 Špatně klasifikované chyby z primárního textu 3 Tabulka 4 Graf číslo 4 přehledně znázorňuje, jaký podíl jednotlivé podskupiny zaujímaly v rámci skupiny odchylek věcné nepřesnosti. Věcné nepřesnosti 30% 13% 57% Závěry vyvozené na základě odhadů špatně nebo nedostatečně klasifikované jevy špatně klasifikované chyby z primárního textu Graf 4 Výskyt věcných nepřesností pokrývá 16 % všech chyb a je přítomný ve více než 28 % rozborů. Ve skupině věcných nepřesností byly největší měrou (podílem 57 %) zastoupeny odchylky zařazené do podskupiny závěry vyvozené na základě odhadů. Tyto odchylky se objevily v téměř 19 % všech rozborů. Podskupina špatně nebo nedostatečně klasifikovaný jev tvoří 30 % celé skupiny. Odchylky této podskupiny jsou v 10 % rozborů. Odchylky podskupiny nazvané špatně klasifikovaná chyba z primárního textu se týkají 13 % této skupiny. Jde o výskyt v necelých 3 % rozborů. Mezi věcnými nepřesnostmi dominovaly závěry vyvozené na základě odhadů. To se nejčastěji projevovalo při vyvozování dílčích závěrů; podávané informace zpravidla nebyly dány do 33

34 logické souvztažnosti anebo převážil pisatelův vlastní úsudek. Z pozorovaných případů jsem dospěl k názoru, že tuto chybu lze zobecnit jako fakt, že studenti prezentují vlastní odhad jako logickou argumentaci respektive že vlastnímu odhadu přisuzují váhu logické argumentace Chybné užívání jazykovědných termínů Tato skupina není dále dělena. Je zde proto uvedeno jen percentuelní zastoupení celé skupiny. Chybné užívání termínů se týká 10 % rozborů a mezi ostatními odchylkami tvoří 5% podíl. Vzhledem k přítomnosti této odchylky v analyzovaném materiálu se domnívám, že v případech, jichž se to týká, si autoři daný termín neověřovali, potažmo si tedy nebyli jisti jeho správným významem. Jak už je uvedeno v kapitole věnované typologii, někdy docházelo k záměně termínu za jiný, jenž mu byl zvukově blízký. Věřím proto, že z části může jít pouze o chyby z nepozornosti Kompozice Míru zastoupení jednotlivých podskupin v oblasti kompozice zachycuje tabulka číslo 5. Údaj počet rozborů podává informaci o tom, v kolika rozborech (z celkového počtu sedmdesáti) se příslušná odchylka vyskytovala. Údaje jsou řazeny se sestupnou tendencí od nejvyššího výskytu po nejnižší. Kompozice počet rozborů Chybějící nebo nepřehledné rozdělení rozboru 2 Polytematičnost odstavců nebo kapitol 2 Tabulka 5 Graf číslo 5 přehledně znázorňuje, jaký podíl jednotlivé podskupiny zaujímaly v rámci skupiny kompozice. 34

35 Kompozice chybějící nebo nepřehledné rozdělení rozboru polytematičnost odstavců nebo kapitol Graf 5 Odchylky spadající do oblasti kompozice tvoří skupinu vyskytující se v necelých 6 % rozborů. Mezi všemi chybami mají 3% zastoupení. Chybějící nebo nepřehledné rozdělení rozboru se stejně jako polytematičnost odstavců nebo kapitol vyskytlo v necelých 3 % všech rozborů. Tyto jediné dvě podskupiny zaujímají v oblasti kompozice rovný podíl. Z uvedeného přehledu je patrné, že tyto odchylky patřili ve zkoumaném materiálu k okrajovým. Každá z podskupin je reprezentována pouhými dvěma výskyty Odchylky od norem spisovného jazyka (gramatika, pravopis, interpunkce) Tato skupina není dále dělena. Je zde proto uvedena jen četnost celé skupiny. Odchylky, jež se do této skupiny řadí, nejsou přítomné ani ve 3 % rozborů a tvoří pouhá 2 % ze všech chyb. U odchylek, jež se vztahují k normám spisovného jazyka, je dobré podotknout, že ačkoli jejich výskyt je skutečně nízký, byly do statistiky zahrnuty jen ty případy, kdy se tyto odchylky vyskytly více než dvě. Přesněji řečeno byla za každé tři chyby v oblasti spisovného jazyka snížena výsledná známka o jeden stupeň (viz příloha 1). Do výpočtů se tedy nepromítly případy, kdy se v rozboru například objevila jen jedna pravopisná chyba. Podíl 35

36 těchto nezapočítaných výskytů nebyl ani natolik vysoký, aby zásadním způsobem ovlivnil výslednou statistiku Typografie Tato skupina není dále dělena. Je zde proto uvedena jen četnost celé skupiny. Zde, stejně jako u předchozí skupiny, platí, že odchylky, jež se do této skupiny řadí, jsou přítomné v ani ne 3 % rozborů a tvoří jen 2 % ze všech chyb. Ačkoli typografické zásady nespadají přímo do problematiky odborného stylu, ale týkají se obecně úprav textu v textových editorech, bylo jejich dodržování (respektive nedodržování) součástí hodnocení rozborů. Z tohoto důvodu je také tato kategorie zařazena do celkového výčtu odchylek. 3.3 Četnost zastoupení skupin odchylek od stylových norem odborné komunikace, jež v analyzovaném textovém materiálu zůstávaly i v opravených verzích Zde se pokusím uvést přehled chyb, jež v první verzi rozboru vedly ke snížení známky a zároveň se objevily ve druhé verzi, tzn. že autorům se je nepodařilo opravit. Z tohoto důvodu není pochopitelně relevantní uvádět chyby, jež studenti udělali nově. K tomu docházelo zejména v případech, kdy bylo celkově potřeba provést rozsáhlejší úpravy. Například v rozboru číslo 8 byly odstraněny všechny chyby z jeho předchozí verze (7), v opravené verzi byly ale udělány 3 zcela nové chyby. Na tomto místě je také dobré podotknout, že byl čtyřikrát zaznamenán případ, kdy chyba v opravené verzi zůstala jen proto, že ve verzi první nebyla vyučujícím označena. To je případ opravených rozborů číslo 10, 44, 63 a 65. Je samozřejmě pochopitelné, že vyučující opravuje rozbor s úmyslem oznámkovat jej, nikoli najít v něm veškeré chyby. Pokud tedy bylo v rozboru nalezeno takové množství chyb, které dostatečně přesahovalo míru pro udělení stupně F, je možné zvažovat, že nebylo nezbytné hledat chyby další. Přítomnost těchto chyb v opravených verzích rozborů se podle mého názoru zakládá na mechanickém přístupu k opravování, kdy studenti opravovali jen 36

37 chyby označené, a to i přes značnou přítomnost chyb, která svědčí o celkově horší úrovni práce. Podle výše zmíněných kritérií byly tedy jako nejodolnější vybrány následující typy chyb. Jejich výskyt přibližuje tabulka číslo 6. Kolonka počet udává, v kolika opravených rozborech se daná odchylka nalézala. Nejodolnější chyby Počet Deskripce materiálu bez vyvození vlastních závěrů 5 Tvrzení nedoložená na příkladech 4 Chybějící zdroj uváděných tvrzení 4 Závěry vyvozené na základě odhadů 2 Chybné užívání jazykovědných termínů 1 Věcně nepřesné odkazy a citace 1 Tabulka 6 Graf číslo 6 přehledně znázorňuje, jaký podíl zaujímaly jednotlivé typy chyb. Počet Deskripce materiálu bez vyvození vlastních závěrů 12% 6% 6% 29% Tvrzení nedoložená na příkladech Chybějící zdroj uváděných tvrzení 24% 23% Závěry vyvozené na základě odhadů Chybné užívání jazykovědných termínů Věcně nepřesné odkazy a citace Graf 6 37