UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE. Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE 2. LÉKAŘSKÁ FAKULTA Ústav ošetřovatelství Veronika Panská Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy bakalářská práce Praha 2014

2 Autor práce: Veronika Panská Vedoucí práce: PhDr. RNDr. Daniel Jirkovský, Ph.D., MBA Oponent práce: PhDr. Jana Haluzíková, Ph.D. Datum obhajoby: 2014

3 Bibliografický záznam PANSKÁ, Veronika. Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy. Praha: Univerzita Karlova, 2. lékařská fakulta, Ústav ošetřovatelství, s. Vedoucí bakalářské práce PhDr. RNDr. Daniel Jirkovský, Ph.D., MBA. Abstrakt Jedná se o historicko deskriptivní bakalářskou práci, ve které je stručně popsána historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. V práci je zdokumentován vznik Kongregace v 17. století ve Francii, příchod prvních sester do Čech a jejich první roky působení v naší vlasti. Podrobněji je zmapován vznik a vývoj pražské Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a prvního mateřince Kongregace v Čechách, který byl v minulosti nedílnou součástí nemocnice. Stejnou měrou se práce věnuje i klášteru v Praze 6 Řepích, který Kongregace založila a postupně v něm provozovala sirotčinec, věznici pro ženy a ústav pro oligofreniky. Barvitě je vylíčena činnost Kongregace během druhé světové války a její osud po komunistickém převratu v roce Pro úplnost je v textu věnováno několik stran historii po roce 1989 a současné činnosti sester na území České republiky. Na konci práce je popsáno fungování ošetřovatelské školy vedené Kongregací v letech Pro lepší kontext předchází této kapitole popis historie vzdělávání ošetřovatelek v Čechách od 19. do poloviny 20. století.

4 Abstract It is a historically descriptive bachelor thesis, which briefly describes the history of the Congregation of the Sisters of Mercy of St. Charles Borromeo. The paper documents the establishment of the Congregation in the 17th century in France, the arrival of the first nuns to the Czech lands and first years of their work in our country. Elaborately is described the origin and development of the Hospital of Sisters of Mercy of St. Charles Borromeo and of the first motherhouse of the Congregation in Bohemia which was once an integral part of the hospital. Equally thoroughly pay thesis attention to the monastery in Praha 6 - Řepy, which was also founded by the Congregation and where used to be an orphanage, a prison for women and an institute for oligofrenics. Vividly portrayed are the activities of the Congregation during the Second World War and its destiny after the communist takeover in For completeness is also mentioned history after the 1989 and current activities of nuns in the Czech Republic. At the end of the paper is described the functioning of the nursing school run by the Congregation during the time period from 1939 to1952. For better context is this chapter preceded by a description of the history of nursing education in the Czech from the 19th to mid-20th century. Klíčová slova Historie, Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, Ošetřovatelská škola, Charitativní a ošetřovatelská péče Keywords History, Congregation of Sister of Mercy of St. Boromeo, Nursing school, Charitable and nursing care

5

6

7 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně pod vedením PhDr. RNDr. Daniela Jirkovského, Ph.D., MBA uvedla všechny použité literární a odborné zdroje a dodržovala zásady vědecké etiky. Dále prohlašuji, že stejná práce nebyla použita k získání jiného nebo stejného akademického titulu. V Praze Veronika Panská

8 Poděkování Děkuji svému vedoucímu práce, PhDr. RNDr. Danielu Jirkovskému, Ph.D., MBA, za trpělivost, kterou projevil při jejím vedení Dále bych chtěla vyjádřit svou hlubokou vděčnost, S. M. Marii Fidelis, za její ochotu a rady, které mi poskytla při práci s materiály v kongregačním archivu. V neposlední řadě chci poděkovat svým rodičům a přátelům, kteří při mě stáli a podporovali mě během celé doby studia.

9 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy OBSAH SEZNAM ZKRATEK...10 ÚVOD STRUČNÉ DĚJINY KONGREGACE MILOSRDNÝCH SESTER SV. KARLA BOROMEJSKÉHO POČÁTKY KONGREGACE Sv. Karel Boromejský VZNIK ČESKÉ VĚTVE KONGREGACE ZAŘÍZENÍ NA ÚZEMÍ PRAHY V MINULOSTI SPRAVOVANÁ KONGREGACÍ MILOSRDNÝCH SESTER SV. KARLA BOROMEJSKÉHO PRVNÍ PŮSOBIŠTĚ SESTER DŮM SV. NOTBURGY ZÍSKÁNÍ VLASTNÍHO MATEŘINCE STAVBA NEMOCNICE BOROMEJKY V ŘEPÍCH Sirotčinec Věznice Ústav pro oligofreniky Osudy řepského kláštera po komunistickém převratu NEMOCNICE V PRVNÍ POLOVINĚ 20. STOLETÍ NOVODOBÁ HISTORIE KONGREGACE ČINNOST KONGREGACE BĚHEM 2. SVĚTOVÉ VÁLKY NÁSTUP KOMUNISMU ČINNOST KONGREGACE OD 60. LET PO SAMETOVOU REVOLUCI OSUDY KONGREGACE PO ROCE Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského včera a dnes Novodobá historie kláštera v Řepích Nepomucenum komunita boromejek v papežské české koleji v Římě ORGANIZAČNÍ STRUKTURA ROLE KONGREGACE PŘI VZDĚLÁVÁNÍ OŠETŘOVATELEK V ČECHÁCH STRUČNÝ PŘEHLED VZDĚLÁVÁNÍ OŠETŘOVATELEK V ČECHÁCH OD 19. DO POLOVINY 20. STOLETÍ Počátky vyučování ošetřovatelství v českých zemích První česká ošetřovatelská škola Změny ve vzdělávání ošetřovatelek od konce 19. do poloviny 20. století Ošetřovatelské školy...38 Česká škola pro ošetřování nemocných...38 Řádové školy Specializační vzdělávání OŠETŘOVATELSKÁ ŠKOLA PŘI NEMOCNICI MILOSRDNÝCH SESTER SV. KARLA BOROMEJSKÉHO V PRAZE Založení školy Školní rok 1939/ Školní rok 1940/ Školní roky 1941/1942 a 1942/ Školní rok 1943/ Školní rok 1944/ Školní rok 1945/1946, 1946/1947, 1947/ Boromejky a studium na Vyšší ošetřovatelské škole Školní rok 1948/ Školní rok 1949/ Rok 1950 a zestátnění ošetřovatelské školy...49 ZÁVĚR...50 REFERENČNÍ SEZNAM...52 SEZNAM PŘÍLOH...56 PŘÍLOHY

10 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy SEZNAM ZKRATEK č. číslo čl. článek KAN Kongregační archiv v domě sv. Notburgy KMSKB Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského MNV místní národní výbor MS milosrdné sestry nevl. nevlastní obr. obrázek S. M. sestra milosrdná NMSKB Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského roč. ročník s. strana sv. svatý/světová StB Státní bezpečnost tj. to jest ÚNV ústřední národní výbor tab. tabulka tzv. Takzvaný vl. vlastní VŠSZ Vyšší škola sociálně zdravotní vyd. vydání 10

11 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy ÚVOD Ti, kdož se řídí Kristovým učením, žijí v pokoře, míru, soucítí s trpícími a vždy nabídnou pomoc bližnímu svému. Je tedy nasnadě, že právě řádové a charitativní ošetřovatelství, spojené s šířením křesťanství, stálo na počátku organizované péče o chudé a nemocné. Ta byla potřebným poskytována v charitativních domech a špitálech, které byly, již od raného středověku, zakládány při klášterech jednotlivých řádů. Odborná literatura se vždy věnuje historii ošetřovatelství jako celku, kde nezbývá prostor pro pohled do zákulisí charitativních organizací, které po dlouhá staletí nezištně poskytují pomoc všem, kdo o ni žádají. Jedním z těchto společenství, jehož hlavním posláním je starost o ty nejpotřebnější, je i Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Cílem této práce je stručně popsat historii Kongregace a charitativní činnost, kterou v minulosti vyvíjela na území Prahy a v přilehlém okolí. Práce je členěna do čtyř kapitol. První je věnována založení Kongregace roku 1652 ve Francii a okolnostem vzniku české větve v 19. století. V této kapitole dochází také k seznámení s hlavním patronem Kongregace, sv. Karlem Boromejským. Druhá kapitola pojednává o prvních a nejvýznamnějších působištích sester na území Prahy a v jejím blízkém okolí. Věnuje se období od příchodu prvních sester do Čech, v roce 1837, po éru první republiky. Popisuje činnost sester v Klárově ústavu pro nevidomé, stavbu a fungování nemocnice pod Petřínem, a založení kláštera v Řepích, ve kterém dlel léta sirotčinec, později nahrazen ženskou věznicí. Ve třetí kapitole je rozpracována novodobá historie Kongregace, kde jsou vylíčeny osudy sester za Protektorátu Čechy a Morava, po komunistickém převratu, v době reálného socialismu, a od roku 1989 až do současnosti. Čtvrtá a poslední kapitola stojí jakoby stranou, s historií Kongregace je však neodmyslitelně spjata. Obsahuje podrobně popsanou historii ošetřovatelské školy, která vznikla roku 1939 a pod záštitou Kongregace fungovala po více než deset let. Pro lepší kontext předchází historii školy podkapitola věnující se vzdělávání ošetřovatelek v Čechách od devatenáctého do poloviny 20. století. 11

12 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy Pro zpracování této práce sloužily jako základní prameny nepublikované kroniky nacházející se v kongregačním archivu v domě sv. Notburgy, ve Šporkově ulici na Malé Straně. Skrze velké množství archiválií mě provedla S. M. Marie Fidelis, která má v současné době archiv na starost, a pomohla mi vybrat spolehlivé a relevantní zdroje informací. Kromě kronik a historických článků jsem využila velké množství odborné literatury zabývající se dějinami a zvyklostmi řeholních řádů a kongregací na území Čech a Moravy. K popisu činnosti Kongregace v současnosti, jsem nejvíce využila internetové zdroje a výroční zprávy jednotlivých zařízení, neboť žádná tištěná publikace s touto tématikou není k dispozici. Zdroje jsou z drtivé většiny v českém jazyce, cizojazyčné publikace mají spíše jen doplňující charakter. Důvod, proč jsem si za předmět svého zkoumání zvolila Kongregaci Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, je prostý. Od narození je mým domovem obec Řepy, v Praze 6, kde se nachází i Domov sv. Karla Boromejského. Společně s rodiči jsem odmala pravidelně navštěvovala benefiční koncerty pořádané na podporu Domova. V roce 2012 jsem zde, v rámci studia na 2. LF UK, vykonala část letní ošetřovatelské praxe, a rok na to nastoupila na částečný úvazek na místo ošetřovatelky, kde jsem měla možnost pracovat po dobu šesti měsíců po boku civilních zaměstnanců, řeholnic i odsouzených žen. Tímto způsobem jsem se blíže seznámila s Kongregací Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a zatoužila dozvědět se o ní více. Pro sepsání historicko deskriptivní práce jsem se rozhodla na základě dlouholetého zájmu o historii. Jsem přesvědčena, že studium dějin dokáže nejlépe odhalit pravou podstatu lidského konání a smýšlení, přičemž jen díky poznání a schopnosti vnímat věci v kontextu, je možné poučit se z chyb a zdokonalit se. Historie může být velkým zdrojem inspirace, neboť minulé úspěchy vždy povzbudí k další akci. Stejně jako je při práci s pacienty důležitá praktická zkušenost, jsou důležité i zkušenosti, které nám přináší studium historie, v tomto případě, historie řádového ošetřovatelství. 12

13 Bakalářská práce 1 Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy STRUČNÉ DĚJINY KONGREGACE MILOSRDNÝCH SESTER SV. KARLA BOROMEJSKÉHO 1.1 Počátky Kongregace Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského byla založena roku 1652, na severovýchodě Francie v lotrinském městě Nancy. Jedná se o třetí nejstarší ženskou kongregaci vůbec. (Jirásko, 1991) Zakladatelem byl Emmanuel Chauvenel, který tak učinil na přání svého zesnulého syna, mladého advokáta Josefa Chauvenela, který se během svého života věnoval obhajování nemocných nakažených morem, jichž se společnost stranila a zavrhovala je. Sám se stal jedním z nich a ve svých 31 letech, v roce 1651, zákeřné chorobě podlehl. Dokud měl možnost, usilovně hledal a podporoval spolupracovnice, které by byly ochotny věnovat veškerou svou energii starosti o chudé a nemocné. (Foltýn, 2005) Prvních pět z nich se pustilo do práce hned po 18. červnu 1652, kdy bylo společenství založeno. Sesterstvo bylo zasvěceno Svaté rodině Nazaretské a jeho členky nesly označení Služebnice Svaté rodiny Ježíše, Marie a Josefa, během času se však vžil přívlastek sv. Karla Boromejského, neboť sochy tohoto světce lemovaly průčelí areálu, který sestry obývaly. Vzhledem k tomu, že charitativní činnost byla jejich hlavním posláním, byly označovány za Milosrdné sestry. 21. května 1663 byla Kongregace oficiálně schválena státem i církví, prostřednictvím biskupa André du Saussyeho, čímž se stala součástí diecéze v Toul. (Hrudníková, 1997) Sv. Karel Boromejský Karel Boromejský se narodil 2. října 1538 do bohaté šlechtické rodiny Boromeů sídlící na hradě Arona u Lago Maggiore v Itálii. Vzhledem k tomu, že byl druhorozeným synem, byla mu předurčena duchovní dráha. Jeho strýc a tehdejší papež, Pius IV., jmenoval mladého Karla již ve věku 22 let kardinálem a pověřil ho správou biskupství v Miláně navzdory tomu, že mladík ještě ani neměl kněžské svěcení. V roce 1563 byl vysvěcen na kněze a stal se biskupem, o rok později již držel titul arcibiskupa milánského. Byl vědom špatného stavu kléru i morálního úpadku světského 13

14 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy obyvatelstva ve své diecézi a rozhodl se zjednat nápravu. Zavedl takzvané nedělní školy, kde byla civilním obyvatelům přednášena náboženská výchova. Pro duchovní otevřel semináře, kde se měli vzdělávat, a požadoval, aby byly veřejné bohoslužby vedeny důstojně. Sám šel svým poddaným příkladem, zřekl se aristokratického způsobu života a vedl ctnostný život, v němž se zaměřoval na péči o věřící, chudé a trpící. Zemřel 13. listopadu 1584 v Miláně, ve věku 46 let. V liturgickém kalendáři je svátek sv. Karla Boromejského stanoven na den 4. listopadu. (Attwater, 1993) Jméno tohoto světce nese Kongregace ve svém názvu, není to však tím, že by jí založil. Jak již bylo zmíněno výše, jeho sochy lemovaly první dům, v němž sestry bydlely, lidé jim tedy začali přezdívat Milosrdné od svatého Karla. Společně se Svatou Rodinou, Ježíše, Marie a Josefa, je hlavním patronem Kongregace. Pro sestry svatý Karel symbolizuje asketismus, pokoru a nutnost vykonávání služby potřebným. (Dachovský, 2009) 1.2 Vznik české větve Kongregace Otcem myšlenky, doufající v příchod sester Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského do Čech, byl prof. Alois Petr Klár, který chtěl založit v Praze ústav pro slepé a doufal, že mu s jeho vedením pomohou právě sestry Kongregace sv. Karla. Pan Klár se však příchodu sester nedočkal, neboť 25. března 1833 zemřel. V jeho úsilí však vytrval jeho syn, Pavel Alois Klár, kterému se díky svým kontaktům ve Francii podařilo vyjednat určité podmínky spolupráce. Roku 1834 se vydaly dvě mladé dívky z Českých Budějovic do Nancy, aby zde vstoupily do noviciátu. (Dějiny naší drahé Kongregace) Mateřský dům v Nancy neměl zájem v tak odlehlých končinách zřídit filiálku, navrhl však alternativní řešení, které spočívalo v založení samostatného mateřince v Čechách. Jeho vznik byl podmíněn ochotou vstupu nějakých mladých českých dívek do noviciátu v Nancy. Nalezením těchto děvčat byl pověřen páter Heřman Dichtl, kněz z Českých Budějovic, známý pana Klára. Důstojný pán byl ve svém hledání úspěšný a už 9. června 1934 se s Terezií Waltrovou a Františkou Fickerovou vydal na cestu. Již 21. června, na svátek svaté Aloisie, dorazili všichni tři do mateřského domu v Nancy. Dívky byly okamžitě uvedeny před matku představenou a zapojeny do chodu mateřince. Terezie měla pomáhat sestře v refektáři a Františce byla přidělena služba u nemocných a zraněných. Páter Dichtl se následně odebral zpět do vlasti a během krátké doby našel 14

15 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy další dvě dívky, které projevily zájem o vstup do Kongregace. Zhruba rok po příjezdu prvních českých dívek do Nancy, dorazily společně na téže místo Terezie Preinfalková a Jana Němcová. (Kronika KMSKB, český překlad, 1. díl) Aby se dívky mohly navrátit zpět do rodné vlasti, musely nejdříve vykonat svatou profesi.1 Roku 1837 končil noviciát Marie Adalberty Waltrové a Marie Aloisie Fickerové. I přestože doba noviciátu pro Hypolitu Preinfalkovou ani Eufemii Němcovou ještě neskončila, všechny čtyři sestry složily svaté sliby společně. V případě sestry Hypolity a sestry Eufemie se jednalo o sliby s církevní dispensí. 18. září 1837 sestry skládaly svaté sliby, čemuž byl přítomen i Pavel Alois Klár, který si pro dívky přijel do Nancy i s rodinou. Společně s nimi měla zpět do Čech odcestovat sestra Marie Ursula Hoirson a sestra Marie Terezie Helvigová, dosavadní představená nemocnice v Trevíru. Po cestě v Českých Budějovicích se k nim přidal Heřman Dichtl, který se sestrou Marií Terezií rozmlouval o jejím novém působišti a problémech, které by mohly vyvstat. Největším problémem se sestře Helvigové zdála být skutečnost, že ředitelkou ústavu měla být žena světského původu, které měly řeholnice přímo podléhat, což odporovalo církevním regulím. Do Prahy dorazila celá výprava na svátek sv. Václava, 28. září (Dějiny naší drahé Kongregace; Kronika KMSKB, český překlad, 1. díl ) 1 15 V současnosti skládají sestry 4 svaté sliby. Jedná se o slib milosrdenství, chudoby, čistoty a poslušnosti. Současné znění se až na formality neliší od verze z roku 1717.

16 Bakalářská práce 2 Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy ZAŘÍZENÍ NA ÚZEMÍ PRAHY V MINULOSTI SPRAVOVANÁ KONGREGACÍ MILOSRDNÝCH SESTER SV. KARLA BOROMEJSKÉHO 2.1 První působiště sester V den příchodu řeholnic do jejich nového působiště byly vřele přivítány slepými svěřenci ústavu a zároveň jeho ředitelkou, Rozinou Klárovou. Po uvítací hostině s paní Klárovou se sestry odebraly do prostor, které jim měly být k dispozici. Sestra Eufemie byla pověřena přípravou večeře pro všechny obyvatele ústavu, pročež chtěla použít zbytků z hostiny. Zjistila však, že paní Klárová, pobouřená chladným přijetím, které se jí od řeholnic dostalo, nechala všechno odnést. Sestry obětovaly veškeré své úspory, které v té době činily tři zlaté, a nakoupily k jídlu chléb a máslo. Brzy bylo jasné, že za podmínek, které byly Klárově ústavu nastaveny, zde nebudou moci zůstat. Oporou se jim stal páter Dichtl, který je, kromě toho že fungoval jako jejich zpovědník, v těžkých chvílích odrazoval od návratu do Nancy a povzbuzoval je v jejich bohulibé činnosti. (Kronika KMSKB, český překlad, 1. díl) Mladá kongregace si získala na jedné straně hodně nepřátel, na straně druhé však mnohem více přátel. Do druhé skupiny se řadili vysocí církevní hodnostáři, jako tehdejší arcibiskup pražský, Ondřej Alois Ankvič, nebo jeho pomocník, světící biskup, Ondřej Tippmann. Spoustu přívrženců našlo společenství také mezi příslušníky vysoké šlechty. Mezi ty se řadili sourozenci Lobkowiczovi, kněžna Thurn-Taxis, hraběnka Viléma z Auersperku, hraběnka Kilmansegová a spousta dalších. Bez pomoci výše jmenovaných a jiných, by Kongregace dlouho nepřežila, na jejich milodarech byla doslova závislá. (Kronika KMSKB, český překlad, 1. díl) Sestry se usilovně snažily najít místo, kde by mohl vzniknout jejich nový mateřinec. Nastoupily na tolik působišť, kolik jen jejich počet dovoloval, dokonce přijaly i první čekatelky. Úplné opuštění Klárova ústavu však dosud nebylo možné, vzhledem k nevyrovnaným účtům s panem Klárem, který poskytl finance na vzdělání prvních sester. Jejich věřitel rozhodně nebyl potěšen tím, že by se řeholnice vyplatily a mohly tak jeho ústav trvale opustit. Přes nesčetné upomínání mu trvalo velmi dlouho, než zhotovil vyúčtování. Kongregace splatila 15. května 1841 celou částku, která činila 4160 franků (1464 rakouských zlatých). Sestry však ústav definitivně opustily až v roce 1950, kdy události vyvrcholily vzpourou chovanců, kteří se odmítali podřídit řádu, disciplíně a kázni, které po nich sestry požadovaly, přičemž jedna z řeholnic byla 16

17 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy poraněna. Klíče od ústavu byly předány 23. června 1950, čímž se završila doba třináctiletého působení sester v Klárově ústavu pro nevidomé. (Kronika KMSKB, český překlad, 1. díl) 2.2 Dům sv. Notburgy Velké příležitosti se sestrám dostalo díky Spolku šlechtičen, který roku 1813 založil vychovávací ústav pro osiřelé dívky manželského původu. Původně se nacházel na Hradčanech, jeho novým sídlem se však měl stát Dům sv. Notburgy, po baronu Bretfeldovi, kam byla vychovatelna roku 1836 přesunuta. Sestry převzaly správu zařízení již 2. listopadu 1839 a to hlavně zásluhou kněžny Isabely Thurn-Taxis. Tím se celková situace, ve které se sestry nacházely, výrazně zlepšila. Roční nájemné činilo 300 zlatých, přičemž splácení bylo stanoveno na jednotlivá pololetí. Sestry doufaly, že peníze přijdou společně s chovankami, po roce fungování však neměly jedinou svěřenkyni. Svízelnou finanční situaci vyřešil až dar 150 zlatých od císaře z Vídně. Po počátečních neúspěších se sestrám začalo velmi dařit, mnoho lidí jim však jejich úspěchy závidělo. Šířily se pomluvy, že se řeholnice o děti nestarají a nedávají jim najíst. Celou situaci se rozhodla osobně prošetřit kněžna Thurn-Taxis, která shledala, že se skutečně jedná pouze o pomluvy zlých jazyků. (Kronika KMSKB, český překlad, 1. díl) Po následující desetiletí zde byl provozován sirotčinec a škola. Spolek šlechtičen se rozhodl, že předá Kongregaci všechny statky vázané na provoz sirotčince. A tak byl, 2. listopadu 1939, majetek úředně převeden na Kongregaci, která tím nabyla vlastnictví dvou domů a tří zahrad. Darovací smlouva byla vzhledem k pohnuté politické situaci vyhotovena již 20. března 1939, neboť o čtyři dny dříve byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. (Kronika KMSKB, český překlad, 9. díl) Za éry komunismu byl majetek zestátněn. Navrácen byl Kongregaci na základě zákona č. 298/1990, k jeho faktickému předání však došlo až 13. července Po rozsáhlých rekonstrukcích byl v Domě sv. Notburgy zřízen mateřinec, kde společně s částí komunity sester sídlí zároveň také současná generální rada. (Dům sv. Notburgy Generální dům Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, 2012, online) 2.3 Získání vlastního mateřince Již v prvních měsících po svém příchodu si sestry uvědomily potřebu založení vlastního mateřince pro výchovu svého dorostu v řádové sestry. Po několika 17

18 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy neúspěšných pokusech bylo jasné, že v hustě obydlených částech města nebude možné kvůli protestům veřejnosti zřídit nemocnici, která měla být neoddělitelnou součástí mateřince, proto se sestry jaly hledat vhodné objekty v méně zalidněných oblastech. Zrak jim padl na dva letní domky po baronu Bretfeldovi, které se nacházely nedaleko od tehdejšího Vlašského špitálu, a po dlouhé době se na ně konečně usmálo štěstí. Oba domy i se zahradami jim byly odprodány za částku zlatých, kterou sestry získaly od dobrodinců z vyšších společenských kruhů, za jejichž sehnání vděčily zejména baronce Thysebaertové. Klíče od domů číslo 336 a 337 jim byly předány 29 října Nejnutnější opravy byly hotovy již na začátku roku 1843 a sestry se nastěhovaly do zrekonstruované budovy 28. ledna Tím, kdo posvětil nový mateřinec, nemohl být nikdo jiný, než páter Heřman Dichtl. 2. února se v provizorní kapli, umístěné v rohovém pokojíku, konala první mše svatá. Další finanční dary byly vázány právě na výstavbu nové kaple, která měla vzniknout na místě bývalé konírny. Byla dokončena a posvěcena ještě na začátku listopadu roku (Dějiny naší drahé Kongregace; Kronika KMSKB, český překlad, 1. díl) 2.4 Stavba nemocnice Hned poté, co začaly sestry v novém mateřinci fungovat, se jim na prahu domu objevila první pacientka - stará, nemocná vdova po mrtvici. Toho času měly sestry k dispozici pouze 6 lůžek v jedné z přízemních místností. Vzhledem k tomu, že o vstup do řádu i o ošetřování nemocných u boromejek projevovalo zájem stále větší množství lidí, nebylo jiné možnosti než mateřinec i s nemocnicí rozšířit. Sourozenci Lobkowiczovi radili sestrám, aby vše vyřešily koupí budovy Vlašského špitálu. Vzhledem k jeho vysoké ceně a dezolátnímu stavu celého objektu však Kongregace od jeho koupě ustoupila. (Kronika KMSKB, český překlad, 1. díl ) Sestrám přišla více než vhod nabídka od pana stavitele Gudera, který navrhl dvouposchoďovou čtvercovou budovu s vnitřním dvorem. Základ tvořil menší z domků, které Kongregace vlastnila, dům č. p Na přelomu dubna a května 1851 se začalo stavět. Hlavními patrony se stal kníže František Jiří Lobkowicz a jeho sestra, kněžna Helena Lobkowiczová. Nemocnice se pro knížete Lobkowicze stala životním posláním. Nejen, že jí z velké části financoval, ale sám se přímo podílel na její stavbě vymýtil stavbě překážející stromy, vykopal pařezy, naštípal je a uskladnil do zásoby na zimu, sám naložil a odvezl tisíce koleček. Sestry se mnohokrát o jejich dobrodince strachovaly, když pracoval ve výšce na lešení. Pracovní oděv knížete Lobkowicze u 18

19 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy sebe dodnes Kongregace přechovává s uctivou vzpomínkou a láskou. (Kronika KMSKB, český překlad, 1. díl) Přesně o tři roky později proběhlo slavnostní svěcení domu. V letech vypukla epidemie a Všeobecná fakultní nemocnice nedokázala všechny nemocné pojmout, sestry tedy byly požádány, aby převzaly určitou část churavých do své péče. Tato spolupráce byla potvrzena smlouvou a nemocnice pod Petřínem se oficiálně stala jakýmsi pobočníkem Všeobecné nemocnice, kam kromě jejich pacientů byli přijímáni nemocní z Hradčan a Malé Strany. Do nové, tehdy ještě nevysvěcené budovy, bylo 1. května přijalo na 80 pacientů. Vzhledem k nízkým nákladům a vysoké úrovni péče, byla kongregační nemocnice brzy naplněna dalším přívalem nemocných. Na konci roku 1855 už budova nedokázala pojmout tak velké množství lidí, které do ní proudilo, bylo tedy přistoupeno k dalším přístavbám. Kongregaci byla poskytnuta bezúročná půjčka a nic tedy nebránilo tomu zapořít další práce, které měly vést k rozšíření a zvelebení prostor nemocnice. Veškeré úpravy byly dokončeny 30. dubna Sám císař Ferdinand se přijel podívat s císařovnou matkou, Karolínou Augustou, na nový mateřinec, který částečně finančně podpořil. (Kronika KMSKB, český překlad, 1. díl) K dalším rozsáhlým úpravám se přistoupilo až v 90. letech 19. století. Mateřinec s nemocnicí tak získali novou kuchyni, refektář, velké provzdušněné pokoje a celkově prostředí doznalo mnoha změn za účelem zlepšení hygienického zázemí. Těžce nemocní pacienti, dlouhodobě upoutaní na lůžko, byli přeneseni do nového křídla budovy, aby jim mohla být poskytnuta ta nejlepší péče a měli krásný výhled do zahrady. (Ulrich, 1933) 2.5 Boromejky v Řepích Sirotčinec Roku 1855 převzaly sestry péči o sirotky v nově zřízeném nalezinci v Praze na Hradčanech. Ten byl umístěn v budově Černínského paláce na Loretánském náměstí. V místnostech, kde kdysi bydlelo služebnictvo, a v bývalé konírně, našlo své útočiště 113 hochů a 17 dívek, o které se staralo 5 sester. Podmínky byly naprosto nevyhovující, proto se tehdejší generální představená, ctihodná matka Eufemie rozhodla požádat císaře Ferdinanda Dobrotivého o pomoc, který jim vyšel vstříc propůjčením prázdného letního zámečku v Buštěhradu. Bylo však nad míru jasné, že je do budoucna třeba 19

20 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy zajistit dům na venkově, kde by byl dostatek prostoru a možnost vlastního hospodaření byl za 56 tisíc zlatých zakoupen v Řepích u Prahy Taicmanův dvůr. S přestavbou se začalo na jaře roku Již v červenci roku 1860 byl jeden trakt hotov, nic tedy nebránilo tomu, aby se do něj děti se sestrami nastěhovaly dorazilo pěšky do svého nového domova 188 sirotků. O rok později byl ústav pro nalezence úplně dokončen. (Hálek, 1912; Kučera, 1990; Schlosser, 1983) Děti se změny prostředí vůbec nezalekly a v Řepích velmi rychle zdomácněly. Snahou bylo vychovat z nich muže a ženy, kteří se o sebe dovedou v budoucím životě postarat, kromě materiálního zajištění se jim tedy dostalo i patřičné výuky. Chlapce vyučoval najatý učitel, o výuku dívek se staraly sestry samy. V domě bylo zřízeno několik dílen pro výuku řemesel. Hoši se u zkušených mistrů učili krejčovství, truhlářství a obuvnictví, dále byli dle svých schopností přiřazování na pomoc zahradníkovi, mlynáři nebo strojníkovi. Dívky se měly naučit všem domácím a ručním pracím, v budoucnu se tedy mohly uplatnit ve službě. Během let vzrostl počet svěřenců ze 188 na 400. (Hálek, 1912; Kučera, 1990; Schlosser, 1983) Fungování tohoto ústavu bohužel nemělo dlouhého trvání. V klášteře se rozšířila infekční oční choroba, tzv. Egyptská nemoc2, a přes veškeré snahy tomu zabránit se rozmohla ve velkou epidemii. Nakažení svěřenci se společně s některými sestrami léčili v Nemocnici Milosrdných sester pod Petřínem, po uzdravení se zpět do Řep už nemohly vrátit. Zlí jazykové počali o ústavu šířit pomluvy, očerňovali sestry a všemi silami se snažili o uzavření nalezince. Během čtyř let klesl počet sirotků na 46 a příjmy přestávaly stačit na provoz domova. Posledních 25 nalezenců bylo přestěhováno do domku v Karlíně, který byl Kongregací zakoupen. (Hálek, 1912; Kučera, 1990; Schlosser, 1983) Věznice Po odchodu sirotků hledala Kongregace způsob, jak budovu využít, nabídla ji státu k libovolnému užívání za roční nájemné 3000 zlatých, později byla nucena snížit své požadavky na 2000 zlatých. V té době se sestry na pražských Hradčanech staraly o skupinu trestanek. Generální představená, Eufemie Němcová, upozornila státní zastupitelství na prázdnou budovu a společně se službami sester ji nabídla k užívání. Po 2 20 trachom

21 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy podepsání smlouvy3 a nutných úpravách,4 kterými musela budova projít, se mohly vězeňkyně přesunout z Hradčan do Řep. Zahrada byla obehnána vysokou zdí, okna zamřížována a schodiště oddělena mřížovými dveřmi. (Kronika KMSKB, český překlad, 3. díl.; Kučera, 1990; Schlosser, 1983) Ačkoli byly veškeré úpravy dokončeny až roku 1866, prvních 300 trestanek5 do Řep přišlo již ve dnech Ženy byly zaměstnány v dílnách, na poli, u hospodářství i v zahradě. K objektu byla přistavěna velká prádelna a mandlovna, které sloužily jak věznici, tak nemocnici pod Petřínem. V trestnici působilo průměrně kolem 22 sester a trestanek. Na chod věznice přispíval stát částkou 35 krejcarů za den na osobu.6 Příjem Kongregace od vlády tak činil ročně zhruba zlatých, zbytek si vydělal ústav hospodařením a jinými pracemi, které chovanky zastaly. Peníze byly určeny na režijní výdaje, investice do nových budov, plat civilních zaměstnanců, dobročinné akce a výplatu trestanek, která jim byla vydána po splnění trestu a propuštění z věznice.7 (Hájek, 2006, Kučera, 1990; Schlosser, 1983) Zpočátku se sestry od svěřenek dočkaly jen hrubostí, naschválů a velkého odporu. Během času však odsouzené ženy přišly na to, že sestry nejsou jejich nepřátelé a začaly s nimi lépe vycházet. Kromě práce byla do převýchovy zařazena také náboženská výuka a snaha probudit v ženách jejich jemnocit. V resocializaci prvotrestanek byly sestry mnohem úspěšnější než u žen, které byly před příchodem do Řep již dříve trestané. Za celou historii se stalo jen párkrát, že by se prvotrestanka do věznice vrátila zpět, naproti tomu u druhé skupiny se jednalo o jev celkem běžný. V Řepích si odpykávaly své tresty ženy odsouzené na dobu od 1 roku do doživotí. Jednalo se zejména o kriminálnice, které spáchaly krádež, žhářství, vraždu nebo jiné zločiny. Sestry dozorkyně musely uplatnit všechny své schopnosti, důvtip, sílu vůle a nesmlouvavost, jindy zase dobrotu, trpělivost a shovívavost, aby rozličné povahy dokázaly zvládat. Původně byly plné ideálů a doufaly v to, že se jim podaří všechny odszouené ženy převychovat v platné členy společnosti, brzy však zjistily, že ze svých vysokých cílů budou muset slevit. Pro sestry se jednalo o velkou zkoušku odhodlání a 3 Výše nájemného bylo stanoveno na 2000 zlatých ročně a smlouva, která byla podepsána , měla platnost 25 let. Během času byla postupně prodloužena na celkovou délku 83 let. 4 Úpravy stály 3429 zlatých, přičemž Kongregace zaplatila 1429 zlatých, zbytek doplatil stát. 5 Trestanka, káranka termíny dříve používané pro odsouzené ženy 6 60 krejcarů = 1 zlatý 7 Vězeňkyně pracovaly za 5 krejcarů na den. 21

22 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy vůle, neboť leckdy musely mít pocit, že se jejich snažení rovná házení hrachu na zeď. (Feixová, 1948) Svědomitá práce, cílená převýchova a v neposlední řadě i zdravá poloha ústavu způsobily, že řepská trestnice zaujala přední místo mezi ústavy podobného typu v celém Rakousko-uherském mocnářství, za což se jí dostalo státního uznání od samotného císaře a roku 1870 uznání od ministerstva spravedlnosti.(kučera, 1990) Život ve věznici plynul v poklidu, událost, která po dlouhé době rozvířila vody běžného dění v řepském klášteře, bylo svolání tábora lidu, který se konal Mnozí z účastníků přišli jen ze zvědavosti, jiní se doslechli, že bude rozebrán inventář klášterního velkostatku a chtěli se obohatit. Na shromáždění pronesl dvouhodinovou štvavou řeč poslanec Jiří Stříbrný, kde se nenávistně vyslovil proti římsko-katolické církvi, proti řádovým sestrám a proti existenci trestnice vůbec. Shromáždění účastníci se rozhodli věznici dobýt a ubohé, nevinné, mučené trestanky osvobodit, ty je skrze otevřená okna povzbuzovaly a radily, jak se mají do věznice dostat. Situaci se podařilo uklidnit až zásahem přivolané policie a vojska. Ještě několik týdnů po tomto incidentu byla atmosféra v ústavu značně napjatá.(kučera, 1990; Schlosser, 1983) Za druhé světové války došlo k velkým změnám ve složení vězeňkyň. Vězněné ženy německé, slovenské a maďarské národnosti byly z důvodu státoprávních změn odvezeny z Řep. Jejich místo zaujaly vyšetřovanky z pankrácké věznice, se kterými přijely i jejich dozorkyně. Tyto ženy byly od běžných vězeňkyň odděleny a často byly odváženy k výslechům na Pankrác. Sestry, ač byly stále přítomny, měly velmi omezenou působnost, a nad osudem výše zmíněných žen, jen pramalou pravomoc. Všech 27 cikánek, které byly do trestnice svezeny z věznice v Chroustovicích, bylo v říjnu 1943 posláno do Osvětimi, nevrátila se jediná z nich. Během dobývání letiště v Ruzyni byla budova věznice poškozena, nedošlo však k žádným ztrátám na životech. (Feixová, 1948; Kučera, 1990; Schlosser, 1983 ) S koncem druhé světové války byly vyšetřovanky propuštěny. Německé dozorkyně se pokusily uprchnout s ustupující německou armádou, byly však pochytány a předány do vazby v pankrácké věznici. V letech byla věznice přímo přeplněna. Ve vazbě bylo téměř 600 žen převážně určených k repatriaci. (Schlosser, 1983) Vzhledem ke změněné politické situaci bylo jasné, že sestry nebudou moci věznici dále provozovat. Trestnice byla z nařízení ministerstva spravedlnosti v listopadu 1948 uzavřena a odsouzené ženy převezeny do jiných vězeňských ústavů, kde měly být 22

23 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy pod dozorem uniformovaných dozorkyň a mohly tak být převychovávány v socialistickém duchu. (Schlosser, 1983) Ústav pro oligofreniky I přes to, že osud věznice v Řepích byl zpečetěn, nepodléhaly sestry zoufalství a snažily se najít cestu, jak by mohly objekt využít. Kongregace se obrátila na Českou katolickou charitu s prosbou o vynalezení nové činnosti pro sestry. 1. ledna 1949 byl, po nutných úpravách, na místě bývalé řepské věznice zřízen ústav pro oligofreniky a slabomyslné. Ani ten však neměl dlouhého trvání a již 31. října téhož roku byl zrušen. (Kronika KMSKB, český překlad, 10. díl.) Osudy řepského kláštera po komunistickém převratu Po zrušení ústavu pro sluchově a mentálně postižené sloužil objekt nějakou dobu jako výcvikové středisko Sboru nápravné výchovy pro vězeňské dozorce. Během krátké chvíle byla krásná klasicistní budova i s kostelem naprosto zdevastována vzácné fresky přemalovány, vybavení ztraceno a zničeno. (Kučera, 1990) O nic lépe si nepočínal ani Výzkumný ústav zemědělské techniky, který byl do bývalého kláštera roku 1955 nastěhován, poté co ho Sbor nápravné výchovy opustil. Z kostela udělal garáž pro traktory, pročež se musely v jeho západní zdi vybourat dvoje velká vrata. (Kučera, 1990 ) 2.6 Nemocnice v první polovině 20. století O tomto období nejlépe vypovídá Výroční zpráva o činnosti nemocnice, kterou vypracoval primář MUDr. Karel Ulrich roku V rámci přestaveb v letech byla celá nemocnice rozšířena do podoby, ve které se nacházela ve 30. letech.8 Jednalo se o dvoupatrovou budovu s koridorovým systémem, jejíž celková kapacita byl 260 lůžek, a jejíž součástí byl nemocniční kostel sv. Karla přístupný jak pro veřejnost, tak pro pacienty dvěma chóry z obou pater nemocnice. (Ulrich, 1933) Do roku 1907 nebyli pacienti roztříděni dle druhu onemocnění, nýbrž dle pohlaví. Ženám bylo k dispozici první patro, mužům patro druhé. V tomto roce však 8 23 Nepočítáme-li nákup 87 arů zahrady zakoupených od Strahovského kláštera.

24 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy bylo přikročeno k rozdělení na oddělení interní a chirurgické. V rámci interního oddělení byla dále zřízena sekce pro pacienty s otevřenou tuberkulózou, která byla umístěna do nejnovějšího křídla zbudovaného roku Okna zde byla opatřena ventilací, podlaha natřená lakem, pro nemocné byly připraveny nové omyvatelné postele a samostatné toalety. Elektrické osvětlení bylo zavedeno roku 1909 a o 3 roky později byla zbudována v celém objektu kanalizace. V těchto letech také docházelo k postupné výměně dřevěných postelí za nové, kovové. Tento proces se však z důvodu vypuknutí první světové války roku 1914 pozastavil. (Ulrich, 1933) Tehdejší generální představení, matka Elekta, informovala sestry oběžníkem, datovaným k 3. srpnu 1914, mimo jiné i o tom, že ty s ošetřovatelskou praxí budou ve větším počtu přihlášeny ke službě u rakouského Červeného kříže. Dále se sestry věnovaly ošetřování vojáků ve více než šedesáti lazaretech, jen v Praze ošetřily přes dva tisíce raněných. (Kronika KMSKB, český překlad, 7. díl.) Po ukončení války a ustálení poměrů se mohlo přistoupit k dalším modernizacím. V roce 1921 byl na operační sál opatřen nový elektrický sterilizační přístroj, sterilní stolky a moderní chirurgické vybavení. Zvláštní část zahrady, jež těsně přiléhala k sekci, kde leželi pacienti léčící se s tuberkulózou, byla vybavena přenosnými lehátky. Postupem času byla všechna okna vybavena za nová, opatřená ventilací, a společně s dveřmi nalakována na bílo. Veškeré chodby a schodiště byly opatřeny olejovým nátěrem do výše 170 cm. V letech 1925 a 1926 byla původní operační síň, zřízená r. 1908, přeměněna na dva nové, oddělené operační sály, které byly přístupné pouze z chodby. Každý z nich byl opatřen velkým, nově vybouraným oknem. Jeden určen k převazům a septickým operacím, druhý k výkonům aseptickým, který byl oproti prvně jmenovanému navíc opatřen předsíňkou. Během dvou následujících let byl aseptický sál plně dovybaven, byl pořízen nový operační stůl a v předsíni namontován autokláv ke sterilizaci obvazového materiálu a vody. Dále došlo k zakoupení elektrického přístroje s příslušenstvím k provádění faradizace, galvanizace, kaustiky, endoskopie a vibrační masáže, a zařízení k ozařování horským sluncem. Ve sklepeních se zřídila elektrická chladírna k výrobě ledu. Konec 20. a počátek 30. let byl charakteristický další velkou vlnou modernizace. Byl pořízen výtah sloužící k transportu nemocných i s lůžky. Roku 1931 bylo dokončeno zavedení ústředního topení pro celý dům. Hygienické podmínky se výrazně zlepšily po vybudování 6 moderních koupelen s terrazovou podlahovou a kachličkovaným obložením po stěnách. Dále byla v sálech pro nemocné instalována umyvadla s teplou vodou a celkem 17 splachovacích toalet. Nemocnice disponovala 2 velkými parními kotli, díky kterým měla dostatek teplé 24

25 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy vody. Ke zrekonstruované kuchyni byla přistavěna nová místnost sloužící pro vydávání pokrmů opatřená vytápěným stolem a ohřívárnou jídel. Roku 1933 byl zakoupen rentgen a došlo k dalším renovacím spočívajícím hlavně v rozdělení 4 velkých místností sloužících pacientům na 8 menších, přístupných pouze z chodby. Během let se také měnilo spektrum pacientů, ubývalo nemocných s rakovinou a tuberkulózou a přibývalo lidí po úrazech a plánovaných operacích. (Ulrich, 1933; Kronika KMSKB, český překlad, 8. díl.) V prvním roce protektorátu vznikla při nemocnici ošetřovatelská škola, která zde fungovala ku prospěchu všech po více než jedno desetiletí. 25

26 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy 3 NOVODOBÁ HISTORIE KONGREGACE 3.1 Činnost Kongregace během 2. světové války Po odtržení Sudet v roce 1938 byl znemožněn kontakt s filiálkami, které se nacházely na tomto území. Kromě toho, že sestry nemohly komunikovat se svým mateřincem v Praze, musely čelit mnoha dalším problémům. Řeholnice české národnosti dostaly na mnoha místech výpověď a dvě filiálky nacházející se ve Frýdlantu a Kostomlatech byly úplně uzavřeny. Na místech, kde působily české sestry ve funkci ošetřovatelek, byly nahrazeny ošetřovatelkami německého původu. (Schildbergerová, 2005) Během války se sestry zapojily do boje tím, podporovaly rodiny uvězněných, pomáhaly jim vyhnout se vězení a skrývaly ve svých domech partyzány. Posílaly balíčky s jídlem do věznic a koncentračních táborů, popřípadě stejným způsobem podporovaly partyzánské hnutí. Již v roce 1940 generální představená novoročním oběžníkem mimo jiné vyzývala sestry k tomu, aby neustávaly ve své práci a právě v této pohnuté době poskytovaly veškerou možnou pomoc, neboť právě to by mělo být hlavní náplní řeholního života.(schildbergerová, 2005) Německá správa žádala po všech zaměstnancích protektorátu prohlášení loajality k Říši. Všechny sestry pracující ve školách, nemocnicích a dalších ústavech musely toto prohlášení také podepsat. Později přišel Kongregaci oběžník, ve kterém bylo požadováno, aby výše zmíněné prohlášení podepsaly všechny její členky. Stejný požadavek platil pro prohlášení o původu. (Kronika KMSKB, český překlad, 9. díl) V září 1942 byly z nařízení ministerstva školství zrušeny všechny církevní školy, což se dotklo i několika ústavů patřících Kongregaci. Konkrétně mluvíme o 7 školách obecných, 4 měšťanských, 2 obchodních a 1 škole pro ženská povolání. Školy v Sudetech potkal stejný osud již v roce Sestry, jejichž pracovní náplní byla dříve výuka žactva, byly zapojeny v nemocnicích či charitních ústavech. (Kronika KMSKB, český překlad, 9. díl) Velkým strašákem pro veškeré obyvatelstvo celého protektorátu, byl útvar tajné policie, Gestapo. Ani sestry sv. Karla nebyly ušetřeny výslechů. Tehdejší generální představená, Klementina Zaunmüleroá, byla s generální vikářkou, Silvestrinovou Šímovou, často volána do Pečkova paláce k výslechům za účelem zjištění, zda se české řeholnice k sestrám německého původu nechovají neuctivě, či je jinak nešikanují. Matka představená vždy stála za svými sestrami, za což byla hrubě napadána se slovy, 26

27 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy že Ona sice je Němka, ale cítí česky. Často se obě ženy dokázaly vrátit zpět do mateřince jen díky boží prozřetelnosti. (Kronika KMSKB, český překlad, 9. díl) Ke konci války sestry poskytovaly pomoc raněným jak v nemocnicích, tak na stanicích první pomoci. Do rukou se jim dostávaly zbídačené lidské trosky přicházející z koncentračních táborů. Do tábora v Terezíně sestry dorazily dokonce o 3 dny dříve než osvobozenecká armáda, přičemž kromě toho, že některé vězně transportovaly do nemocnic, pracovaly samy určitou dobu na místě, přímo v táboře. (Schildbergerová, 2005) Ani nemocnice v Praze nebyla útrap války ušetřena. Během osvobozovacích bojů byla střecha zasažena zápalným granátem a vypukl požár. Díky včasnému zásahu sester a dalších zaměstnanců byl uhašen a budovu výrazněji nepoškodil. Poplašné zprávy z rádia nabádající k zastavení palby na nemocnici však velice zneklidnily Boromejky ve filiálkách. (Kronika KMSKB, český překlad, 9. díl) Vytoužený konec války však neukončil všechny problémy Kongregace, naopak vytvořil nějaké nové. Všichni Němci, i kněží a řeholní sestry, měli být internováni. Tomu se nevyhnuly ani Boromejky, neboť v jejich řadách se v Čechách nacházely řeholnice jak českého tak německého původu. 11. května 1945 musely všechny německé sestry opustit svá zaměstnání i mateřinec. 10. srpna 1945 byly převezeny do Vídně, kde je přijala německá větev Kongregace. Na konci druhé světové války Kongregace čítala 1236 sester a 15 kandidátek, během let jich bylo odsunuto celkem 332. (Schildbergerová, 2005) Mezi odsunutými řeholnicemi byla i generální představená pro rok 1945, Klementina Zaunmüllerová, která hned 1. května 1945 odevzdala vedení Kongregace do rukou české vikářky, aby tím předešla problémům, které by Kongregaci mohly vzniknout z toho důvodu, že ona sama byla Němka. Většina lékařů, Nemocnice Milosrdných sester v Praze pod Petřínem, utvořila revoluční výbor, který vystupoval proti Kongregaci a prohlašoval ji za přisluhovatelku nacistického režimu. Ačkoli představenou nemocnice nikdy nebyla Němka, byla prohlášena za konfiskát. Přes všechny snahy byla na nemocnici již 5. května uvalena národní správa. Kongregace, která ztratila právo rozhodování ve všech záležitostech, ztratila i vlastnická práva. Zemský národní výbor, který se chtěl celé záležitosti co nejrychleji a nejjednodušeji zbavit doporučil sestrám, aby přenechaly nemocnici lékařům a odebraly se do ústraní některého jiného domu mimo Prahu. Kongregace si však hájila své stanovisko a požadovala zrušení nespravedlivé, protizákonně uvalené, národní správy. Po vleklých sporech bylo 20. listopadu 1945 Zemským národním výborem rozhodnuto o zrušení 27

28 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy národní správy k Podobné akce, u nichž byla snaha nezákonně se obohatit o církevní majetek, probíhaly v rámci celé republiky. (Kronika KMSKB, český překlad, 9. díl; Schildbergerová, 2005) Z důvodu nedostatku českých sester muselo být mnoho filiálek uzavřeno. V polovině čtyřicátých let jich bylo 33 u nemocnic, dále 12 starobinců, 11 mateřských škol, 1 obchodní škola, 1 ošetřovatelská škola, 1 škola pro ženská povolání, 10 sirotčinců, ženská věznice, ústav slepců a hudební škola v Praze. (Schildbergerová, 2005) 3.2 Nástup komunismu Již od roku 1945 se sestry začaly střetávat s novým společenským trendem nenávistí vůči církvím a křesťanství obecně. Po rezignaci vlády, 25. února 1948, se chopily moci akční výbory národní fronty. Již 26. února si dal předseda akčního výboru Nemocnice Milosrdných sester v Praze, MUDr. Jaroslav Lhotka, zavolat generální představenou Kongregace, aby jí sdělil, že si výbor žádá okamžité odstranění představené nemocnice, S. M. Chrysotomy Tyralíkové, z její funkce. Za účelem předejití nepříjemnostem dostala sestra Tyralíková dovolenou a odjela za matkou představenou do Pelhřimova. V dubnu téhož roku byl parlamentem schválen nový školský zákon, který nastolil cestu jednotného školství. Školy byly zestátněny a napříště mohli vykonávat pedagogickou činnost pouze civilní osoby. Tyto změny se samozřejmě dotkly také veškerých ústavů vedených Kongregací. Stejný osud potkal 1. ledna 1949 i všechny nemocnice s tím rozdílem, že v nich mohly být řeholnice i nadále zaměstnány. V případě Kongregace se konkrétně jednalo o nemocnici v Praze pod Petřínem, v Mělníce-Podolí a Albrechticích.9 K propouštění sester ze služby u nemocných došlo o 3 roky později. (Kronika KMSKB, český překlad, 10. díl; Schildbergerová, 2005) V případě nemocnice Pod Petřínem byli všichni lékaři svolání na ředitelství Ústavu národního zdraví, kde jim ředitel, Dr. Kopřiva, sdělil, že na přání lékařského kolektivu budou řeholní sestry zproštěny služby v nemocnici, s platností od dnešního večera. Ještě téhož večera nastoupily do služby civilní zaměstnanci. Vrchní sestry musely předat inventář a klíče, stejně se odevzdávala i kuchyně a další prostory patřící k nemocnici. Církevní referentka určila 44 mladých sester k práci pro továrnu v Trutnově, ostatní sestry byly rozvezeny do charitních domů po celé republice. Když 9 28 Tyto nemocnice byly přímo ve vlastnictví Kongregace, mnoho sester pracovalo v dalších desítkách nemocnic, které Kongregace nevlastnila.

29 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy byly odváženy sestry z nemocnice pryč, zástup lidu zastoupil Vlašskou ulici. Dav musel být rozehnán příslušníky StB, až poté byla autům uvolněna cesta. Takto násilně byla přerušena služba sester boromejek v nemocnici Pod Petřínem. Nemocnice byla z původního názvu Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského přejmenována na Okresní ústav národního zdraví Praha 1 nemocnice Pod Petřínem. Během následujících 40 let bylo v areálu provedeno mnoho nešetrných stavebních úprav a mnohé části se v době, kdy se nemocnice dostala zpět do rukou Kongregace, nacházely v havarijním stavu. (Kronika KMSKB, český překlad, 10. díl; Schildbergerová, 2005) K likvidaci filiálek došlo roku 1950 ve dvou etapách, kdy se jednalo jak o domy přímo ve vlastnictví Kongregace, tak o budovy pronajaté, popřípadě propůjčené za účelem vykonávání dobročinné služby. Do konce 50. let bylo celkem zabaveno 42 domů, které vlastnila přímo Kongregace a čtyři, jež po domluvě s majitelem spravovala a obývala. Celkem bylo zrušeno 64 filiálek. (Schildbergerová, 2005) Staré a nemocné sestry byly převezeny do domu ve Vidnavě, který poslední léta sloužil jen jako skladiště a pro účel trvalého obývání byl naprosto nevhodný. K sestrám Boromejkám během času přibyly řeholnice i z jiných společenství. (Schildbergerová, 2005) Další událostí roku 1950 bylo vydání formulářů od Státního úřadu, kde musely sestry uvést kromě běžných údajů svůj třídní původ a řeholní zařazení, tedy zdali se jednalo o novicku, sestru profesku, nebo matku představenou. V té době měla Kongregace celkem 58 novicek, které však kvůli výše uvedeným dokumentům vykonaly svaté sliby s dispenzí, před dokončením noviciátu. V dotaznících tedy byly uvedeny jen sestry se sliby. (Schildbergerová, 2005) Rok 1951 se nesl v duchu narůstajícího počtu rozvázaných pracovních poměrů a šikany. Vše vyvrcholilo roku 1952 rozehnáním mateřince a zatčením generální představené, Bohumily Langrové. Jednalo se o vykonstruovaný proces Mádr a spol., jehož výsledkem bylo první uvěznění sestry v rámci Kongregace. Následovalo několik dalších procesů, v nichž bylo odsouzeno a zavřeno celkem 22 řeholnic. Kromě těchto procesů docházelo k dalším internacím sester podílejících se na vedení Kongregace. Spousta řeholnic byla nasazena do továren, kde krom těžké práce byly nuceny neustále se stěhovat z jednoho internátu do druhého, přičemž vždy se jednalo o prostory naprosto nevyhovující lidským potřebám. Jakmile si sestry místo trochu zrekonstruovaly a zvelebily, byly hnány do jiného, opět zcela neobyvatelného objektu. Jedinou útěchou 29

30 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy jim byly tajné návštěvy z vedení Kongregace a kněze, u kteréhož si za dramatických okolností obnovovaly sliby.10 (Schildbergerová, 2005) V následujících letech přicházely další a další výpovědi z nemocnic, sehnat novou práci bylo velmi těžké. Když už se sestrám povedlo obstarat si nové místo, většinou se jednalo o takové, o které nikdo nestál. To že pracovali na samotách, u infekčních nemocných a celkově na pozicích, které byly o mnoho nižší než jejich kvalifikace, bylo bráno za naprosto samozřejmé. V roce 1953 musely opustit nemocnici v Prčicích, roku 1955 nemocnici ve Vyškově a o rok později místa v Písku, Strakonicích, Českých Budějovicích a Jindřichově Hradci. Jedny z posledních sester, které se rozloučily se svou službou nemocným, odešly roku 1957 z Berouna a pražských Vinohrad. Po roce 1957 ještě v 10 nemocnicích a několika dalších ústavech sloužilo pár příslušnic Kongregace sv. Karla. Do roku 1961 byly všechny nuceny opustit tato zařízení a činnost v nich jim byla zakázána až do Sametové revoluce. V nemocnicích mohly pracovat jen ty, které vstoupily do řádu jako laické sestry, nenosily řeholní roucho a ke Kongregaci se celkově vůbec nehlásily. (Schildbergerová, 2005) 3.3 Činnost Kongregace od 60. let po Sametovou revoluci Po dlouhé řadě let, v roce 1968, bylo na krátkou dobu opět možné přijímat čekatelky, i když nutno podotknout, že tato činnost nebyla nikdy oficiálně zakázána. O dva roky později bylo v rámci normalizace přijímání řeholního dorostu opět zakázáno. Důležitou osobou v tomto období se stala Vojtěcha Hausmandová, generální představená od roku 1970, která se rozhodla pro přijímání a výchovu řeholnic v utajení. Na její popud bylo v Praze a Brně zakoupeno několik domů, které byly hlášeny na jiné, zásadně civilní osoby, což je mělo chránit před prozrazením. V domech pospolu žily čekatelky, které byly uváděny do řeholního života, sestry profesky a některé ze starších sester, které měly komunitu na povel. Ženy chodily civilně oblečené a pracovaly v přilehlých nemocnicích.(schildbergerová, 2005) I během let osmdesátých byl na sestry vyvíjen značný nátlak, ale jak se blížil revoluční rok, začínaly pociťovat změnu nálady ve společnosti a jisté uvolnění. Přestože byly stále do určité míry sledovány, jejich činnost již nebyla tak tvrdě potírána. Sekretariát pro věci církevní vydal roku 1988 předpis, nabývající účinnosti 1. září téhož roku, kterým bylo umožněno přijímat do řad řeholnic nové členky. Do konce roku V ubikacích bydlely řeholnice s referentkou, která na ně dohlížela. Občas se tedy stalo, že se páter musel schovávat pod stolem, nebo byly sestry nuceny přestřihnout drát odsposlouchávacího zařízení. 30

31 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy přibylo Boromejkám legálně 11 nových sester. (Kronika KMSKB, český překlad, 18. díl) 3.4 Osudy Kongregace po roce 1989 Rok 1989 byl velkým milníkem dějin pro celý svět. Události, které nastaly po pádu Železné opony, beze sporu velkou měrou ovlivnily i další osudy Kongregace sv. Karla. Mohlo dojít ke zveřejnění jmen tajně přijatých sester a k obnovení činnosti celého společenství. Řeholnice musely bojovat o svůj majetek v restitucích a hledat nové možnosti svého působení ve společnosti - členská základna oproti původním počtům z poloviny dvacátého století zcela logicky značně prořídla a zestárla. Pro Boromejky nastal čas objevování nové identity. Po navrácení nemocnice pod Petřínem do vlastnictví Kongregace došlo k přesunu mateřince zpět do Prahy. Ten byl zřízen v Domě sv. Notburgy, v bývalém Šporkově paláci, který sestry obývaly již od roku 1839, a o sto let později byl předán do přímého vlastnictví Kongregace. Po rozsáhlé rekonstrukci byl nový mateřinec 13. září 1996 posvěcen. (Dům sv. Notburgy - Generální dům Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, 2012, online) Jedním z dalších domů, který Boromejky v současnosti obývají je dům Povýšení sv. Kříže, tzv. Křížovka, v Praze na Úvoze. Ten začala Kongregace spravovat roku 1865, kdy zde zřídila soukromou dívčí školu s právem veřenosti.11 Postupně k tomuto ústavu přibyla roku 1921 škola měšťanská a o 16 let později soukromá odborná škola pro ženská povolání. Dnes tento dům slouží jako ubytovna pro zaměstnance nemocnice a společně s nimi jednu jeho část obývá malá komunita sester. (Řeholní Dům Povýšení sv. Kříže - tzv. Křížovka, 2012, online) Při spodním okraji Strahovských zahrad se nalézá Dům Nazaret s kaplí zasvěcenou Svaté Rodině. Ten byl sestrami v minulosti zakoupen společně se zahradami za účelem rozšíření pozemků okolo nemocnice. V současné době v něm žije menší skupina řeholnic. (Nazaret - Komunita boromejek v Praze Pod Petřínem, 2012, online) Další objekt, který byl Kongregaci vrácen v roce 1992, je Dům sv. Antonína v Moravských Budějovicích. Zde byl zřízen domov pro seniory, ve kterém se sestry společně s civilními zaměstnanci starají o 80 postarších spoluobčanů. (Dům sv. Antonína, 2012, online) 11 Tzn., že jí mohly navštěvovat i civilní žákyně. 31

32 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy Další řeholnice se nachází v mnoha dalších ústavech po celé České republice. V Ostravě-Pustkovci sestry pracují v domácím hospici a v pastoraci farnosti. Ve FrýdkuMístku se podílejí na duchovní péči o pacienty v léčebně pro dlouhodobě nemocné. V Prachaticích jsou zapojeny do péče o pacienty v terminálním stadiu, v Hospici sv. Jana Nepomuka Nemanna, v tzv. Neumanneu. (Komunita sester v Ostravě Pustkovci, 2012, online; Místek, 2012, online; Neumanneum, 2012, online) Pro věkem pokročilé a nemocné členky Kongregace, které vyžadují nepřetržitou ošetřovatelskou péči, slouží charitní domov v Městě Albrechticích. Zde o nemohoucí sestry pečují jejich mladší kolegyně společně s civilními zaměstnanci.(charitní domov Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Městě Albrechticích, 2012, online) Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského včera a dnes Záhy po listopadovém převratu se sestry začaly navracet na svá původní působiště. Mezi první pracoviště, kam vedla jejich cesta, logicky patřila i nemocnice Pod Petřínem. První sestra Boromejka, PharmDr. S. M. Edith Machová, nastoupila v lékárně. Záhy ji následovaly další dvě, které přijaly místo na interním lůžkovém oddělení. Brzy začala probíhat jednání o navrácení nemocnice původnímu vlastníkovi, tj. Kongregaci. V únoru 1992 se podařilo dohodnout s Všeobecnou fakultní nemocnicí,12 která uznala vlastnická práva Boromejek na celý areál nemocnice Pod Petřínem. Oficiálně byla nemocnice Kongregaci navrácena 1. října Pojednou se z Fakultní nemocnice Pod Petřínem stala opět Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Areál však byl v dezolátním stavu a bylo nutno vynaložit velké množství finančních prostředků na jeho rekonstrukci. Nebýt četných dotací a sponzorských darů, jen těžko by šlo uvést nemocnici znovu do provozu, ve kterém by mohla být poskytována péče na náležité úrovni.(nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, 2012, online) V současné době je v nemocnici poskytována zdravotní péče na lůžkovém oddělení interním, chirurgickém, anesteziologicko-resuscitačním, rehabilitačním, detoxikačním13 a na oddělení následné a paliativní péče. Zároveň se v nemocnici nachází řada ambulancí, lékárna a oddělení klinické biochemie. K dispozici je 12 Od 50. let byla nemocnice odnoží Všeobecné fakultní nemocnice a probíhala v ní výuka studentů medicíny. 13 Pro mladistvé toxikomany závislé na psychotropních látkách. 32

33 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy samozřejmě i nemocniční kaplan, který poskytuje pacientům komplexní spirituální péči. (Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, 2012, online) Novodobá historie kláštera v Řepích Již v roce 1990 se na sestry obrátila Vězeňská služba s žádostí, zda by nenavázaly na tradici spolupráce při zaměstnání a resocializaci odsouzených žen s lehčími tresty. Kongregace se rozhodla, že požádá o vrácení řepského kláštera, aby v něm mohla vybudovat útočiště pro chudé a nemocné, a zároveň vyhovět prosbě Vězeňské služby. Restituce trvala déle jak dva roky, k rekonstrukci tedy bylo přistoupeno až roku Značně zchátralá budova musela projít řadou rozsáhlých úprav, jednou z nich byla přístavba třetího patra. V září roku 1996 byla část hotova a tak mohl být zahájen provoz na třílůžkových pokojích. O rok později, v červenci 1997, byla dokončena rekonstrukce celého domu. (Domov sv. Karla Boromejského, 2012, online) Budova je rozdělena na čtyři části. Na východ a na jih jsou obrácena okna pokojů určená pacientům. Pokoje na východní straně jsou třílůžkové, druhé zmíněné jsou dvoulůžkové, s vlastním sociálním zařízením. V západním křídle budovy je umístěn kostel a nad ním klauzura. V severní části se v přízemí nachází kuchyně a nad ní Oddělení výkonu trestu pro ženy, které je součástí Vazební věznice v Ruzyni. V rámci poskytovaných služeb jsou nabízeny zdravotní pobyty na lůžkách následné a dlouhodobé péče, sociální pobyty pro seniory a denní stacionář. (Domov sv. Karla Boromejského, 2012, online) V Domě sv. Karla Boromejského se snoubí čtyři světy, což je symbolicky vyobrazeno i v samotném znaku Domova. Pod jednou střechou se nachází svět starých a nemocných lidí, svět řeholních sester, svět civilních zaměstnanců a svět odsouzených žen. Odsouzené ženy společně se sestrami a civilními zaměstnanci pracují na různých pozicích, nejvíce jsou zastoupeny na pomocných úsecích provozu: v kuchyni, v prádelně, na zahradě, v úklidu. Dále jsou zapojeny do všech činností, které jsou dopřávány pacientům, včetně nejrozmanitějších kulturních a společenských událostí a bohatého duchovního života. Kontakt s potřebnými, přátelský přístup zbylého personálu a celkově klidné prostředí má na klientky14 pozitivní vliv a pomáhá jim udržovat sociální kontakty a osvojit si dobré návyky. Pro vybrané ženy je dvakrát ročně pořádán sanitářský kurz sv. Zdislavy, který je akreditován Ministerstvem zdravotnictví, a po jehož absolvování mohou být klientky, vybavené odbornými teoretickými i praktickými 14 Klientka = termín, kterým jsou odsouzené ženy v Řepích označovány. 33

34 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy znalostmi, zařazeny do provozu na lůžkovém oddělení jako sanitářky. Zvýšení kvalifikace pomohlo již mnoha ženám po propuštění z výkonu trestu najít vhodné zaměstnání, kde mohly uplatnit nabyté zkušenosti. (Domov sv. Karla Boromejského, Zpráva o hospodaření za rok 2012) Nepomucenum komunita boromejek v papežské české koleji v Římě Historie vzniku papežské koleje v Římě, je spjata se 4. listopadem 1884, dnem sv. Karla Boromejského. V té době se nazývala Bohemicum a o její založení se zasloužil hlavně papež Lev XIII. a hrabě Schönborn, pozdější arcibiskup pražský. (Pontificium collegium Nepomucenum pro Cechoslovachia,1929) Jednalo se o kolej pro mladé Čechy i Němce, kteří se po maturitě rozhodli studovat teologii a připravit se na kněžské povolání. Tak je tomu i dnes, avšak kolej se nachází již v jiných prostorách. Základní kámen nové budovy, která byla zasvěcena Janu Nepomuckému, byl položen 31. května 1928, o rok později již byla kolej v provozu. O založení tzv. Nepomucena se zasloužil především papež Pius XI., který jeho stavbu i z části financoval. Styky s vlastí byly přerušeny událostmi 2. světové války a k jejich plné obnově došlo až po roku (Parma, 2011) Boromejky se zapojily do fungování Nepomucena již v prvním roce jeho existence. První 3 sestry do koleje dorazily v březnu 1929, aby převzaly správu kuchyně, zásobování a prádelny. V případě potřeby sloužily také jako ošetřovatelky nemocných studentů. V roce 1978 musela být jejich činnost v této instituci z politických důvodů zastavena. O 22 let později, v roce 2000, se však do Nepomucena opět vrátily, aby zde zajistily zázemí pro studenty a kněží. V současnosti se spolu s civilními zaměstnanci starají o chod koleje. (Nepomucenum - Komunita boromejek v papežské české koleji v Římě, 2012, online) 3.5 Organizační struktura Česká Kongregace, se sídlem v Praze, je jednou ze sedmi větví Federace. Mezi 7 generalátů se řadí: Francie, dva generaláty v Polsku, dva v Německu, jeden v Rakousku a jeden v České republice. Některé ze zahraničních generalátů působí v misiích v Mexiku, Egyptě, Zambii, Palestině, Rumunsku a na Sibiři. (Hrudníková, 1997) 34

35 Bakalářská práce 4 Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy ROLE KONGREGACE PŘI VZDĚLÁVÁNÍ OŠETŘOVATELEK V ČECHÁCH Kapitola pojednává o ošetřovatelské škole založené Kongregací Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, v Praze, roku 1939, a jejím fungování po dobu více než deseti let. Pro lepší kontext předchází dějinám školy podkapitola o vzdělávání ošetřovatelek na území Čech od devatenáctého do poloviny 20. století. 4.1 Stručný přehled vzdělávání ošetřovatelek v Čechách od 19. do poloviny 20. století Počátky vyučování ošetřovatelství v českých zemích První zmíňky týkající se vzdělávání opatrovníků na území Čech se vztahují k roku 1620, kdy při špitále Milosrdných bratří,v Praze na Františku, vznikla škola, kde se mniši učili ošetřovatelské péči o nemocné. (Niklíček, Štein, 1985) Důležitým zdrojem informací, nutných pro nabití znalostí důležitých pro opatrování nemocných, byly lékařské spisy a nové objevy na poli vědy. Dokonce vycházely i práce přímo věnované opatrovnictví. V roce 1770 vyšla v Praze kniha Výborné naučení pro báby a jiné při porodech pomáhající osoby, jejímž autorem byl Jindřich Jan Nepomucký Kranec. V evropské literatuře patří k nejznámějším Učebnice všeobecného opatrovnictví od Františka Christiana Krügelsteina, vydaná roku 1807, která se však do českých zemí dostala neznámo kdy a jen v omezené míře. V jednotlivých kapitolách autor poučuje čtenáře o tom, jak se má opatrovník chránit před nákazou, jak má pozorovat nemocného, jak ho krmit a podávat mu léky, jak polohovat a vykonávat rehabilitaci. (Kafková, 1992) K velkému pokroku ve zdravotnický přispěly tereziánské a josefinské reformy. Podle rozhodnutí císařovny Marie Terezie se mohly zúčastňovat přednášek na lékařských fakultách i ranhojiči a porodní báby. Václav Joachim Vrabec, lékař, který původně vzešel z řádu Milosrdných bratří a promoval na lékařské fakultě v Praze, se na stejném místě pokusil prosadit školení pro opatrovníky. Ve svých přednáškách se věnoval hlavně hygieně na pokojích, poukazoval na důležitost čistoty oděvu a pravidelnost koupání, přednášel o servírování stravy a nápojů a dále o různých odborných výkonech, mezi které patřilo například provádění klystýrů. Bohužel byly tyto 35

36 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy přednášky zakázány dvorským dekretem z , přičemž poté po určitou dobu pro ošetřovatele jiná možnost vzdělání zkrátka neexistovala. (Kafková, 1992) V letech na Vrabcův odkaz navázal lékař Antonín Holý, který na půdě lékařské fakulty přednášel o opatrování nemocných, výchově dětí a umění udržet si zdraví. Těchto přednášek se však nemohly účastnit ženy. Opatrovnictví obsahující léčebnou složku bylo prováděno jen v některých špitálech, které po většinou spravovaly církevní řády. V ostatních případech se jednalo spíše o dozírání na nemocné, než jejich ošetřování. (Kafková, 1992) O potřebě zapojení odborně vzdělaných žen do ošetřování nemocných rozhodlo období, ve kterém zuřila Krymská válka.15 Hlavními protagonisty myšlenky uplatnit ženu jako ošetřovatelku, byli Nikolaj Ivanovič Pirogov16 a Florence Nightingalová.17 Oba stáli sice na opačné straně fronty, bojovali však za stejnou myšlenku. Nasazení žen v polních lazaretech přispělo k výraznému snížení úmrtnosti vojáků na obou stranách. (Kutnohorská, 2010) První česká ošetřovatelská škola Jak již bylo zmíněno, v průběhu devatenáctého století byla společnost nucena přijmout myšlenku, že i žena se může stát profesionální ošetřovatelkou. Bylo to století ženské emancipace, která usilovala o možnost odborné kvalifikace žen a jejich uplatnění na trhu práce. V roce 1871 vznikl v Praze Ženský výrobní spolek český, jehož hlavním posláním byla výchova žen k nějaké profesi. Cílem bylo založení Obchodnickoprůmyslové školy, kde by se vyučovaly praktické předměty s tím, že výuka měla být přístupná i dívkám ze sociálně slabších poměrů a měla je připravovat na rodinný i samostatný život. Dalším krokem bylo, v součinnosti se Spolkem lékařů českých, založení ošetřovatelské školy. (Bahenská, 2007) První česká ošetřovatelská škola vznikla roku 1874, jako první svého druhu v Rakousku-Uhersku. Vyučování probíhalo nepravidelně v rozmezí tří až sedmi měsíců formou krátkých kurzů. Dbalo se jak na teoretickou, tak na praktickou přípravu frekventantek. Byla snaha o přeměnu opatrovnické činnosti v ošetřovatelskou profesi. Škola byla zavřena po sedmi letech jejího působení, ukázala však, že i lékaři mají zájem 15 Konflikt odehrávající se na Krymu v letech , při němž zemřelo přes půl milionu vojáků a více jak 150 tisíc jich bylo zraněno. 16 Světoznámý ruský chirurg, Zakladatelka profesionálního ošetřovatelství v Anglii,

37 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy o vzdělané ošetřovatelky a podpořila emancipační hnutí v Čechách. (Kutnohorská, 2010) V roce 1882, rok po zániku pražské ošetřovatelské školy, byla dle jejího vzoru založena ošetřovatelská škola ve Vídni světoznámým chirurgem, Theodorem Billrothem. Jejím patronem se stal korunní princ Rudolf a tzv. Rudolfinerhaus, jak byla škola nazývána, funguje dodnes. (Staňková, 2001) Změny ve vzdělávání ošetřovatelek od konce 19. do poloviny 20. století Na konci 19. století začalo přibývat nemocnic a ošetřovatelských škol, které při nich fungovaly, přičemž tento trend se udržel až do konce 2. světové války. Po 1. světové válce obstarávaly ošetřovatelskou péči především řeholní sestry-ošetřovatelky, i to se však začalo měnit s rozšiřujícím se vzděláním pro civilní osoby. Roku 1913 se zemská vláda vyjádřila za nutné zakládání ošetřovatelských škol a o rok později vydalo ministerstvo vnitra nařízení o ošetřování nemocných provozovaného z povolání. Tím byl uznán význam ošetřovatelství, uzákoněno zakládání ošetřovatelských škol, stanoveny podmínky jejich fungování a rámcové osnovy pro výuku. Školy byly dvouleté a mohly je navštěvovat studentky po absolvování obecné nebo jiné všeobecně vzdělávací školy. První rok měl být věnován teorii, druhý praxi. Ústav vždy sídlil při nemocnici, kde byla zajišťována praktická výuka, i z tohoto důvodu se muselo jednat o zařízení, ve kterých byly praktikovány všechny nejdůležitější obory. Studium bylo zakončeno diplomovou zkouškou, čímž absolventky získaly právo užívat titul diplomovaná ošetřovatelka. Výše uvedené nařízení opravňovalo také řeholní řády zřizovat ošetřovatelské školy. (Kutnohorská, 2010) Ošetřovatelské školy Česká škola pro ošetřování nemocných Česká zemská škola pro ošetřování nemocných vznikla při Všeobecné nemocnici v Praze Do prvního ročníku bylo přijato 15 studentek. O 2 roky později skládaly diplomové zkoušky, přičemž těm úspěšným bylo umožněno odříkat slib Florence Nightingalové a pyšnit se titulem diplomovaná sestra. Pro žákyně platila tříměsíční zkušební lhůta, která byla později prodloužena na 4 měsíce. V následujících letech se počet studentek postupně zvyšoval. Roku 1920 měla škola již 90 absolventek. 37

38 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy Československý červený kříž dostal v září školu do správy, která trvala následujících 10 let, po tu dobu nesla označení Ošetřovatelská škola ve správě Československého červeného kříže. V roce 1931 přešla škola do státní správy a začala se nazývat Česká státní ošetřovatelská škola. Na škole vyučovalo velké množství kapacit na poli medicíny, diplomované ošetřovatelky z vídeňské ošetřovatelské školy a prostor byl dán i reprezentaci sester z USA, o kterou se zasloužila zejména paní Alice Masaryková.(Kutnohorská, 2010) Řádové školy Vzhledem k tomu, že české pohraničí s převahou obývalo německy mluvící obyvatelstvo, vznikaly v těchto regionech ponejvíce německé řádové školy. V roce 1921 se v Chebu, Chomutově a Varnsdorfu nacházely roční rodinné školy sester sv. Kříže, ve Frývaldově podobnou školu spravoval řád Voršilek. Mezi nejvýznamnější ústavy podílející se na vzdělávání ošetřovatelek vedené řeholnicemi patřila Česko-německá škola sv. Františka z Assisi v Opavě. V Hradci Králové se jednalo o Ošetřovatelskou školu Šedých sester III. Řádu sv. Františka. V tomto městě dále existovala Odborná škola pro ženská povolání Chudých školských sester de Notre Dame, která intermitentně fungovala během 40. let 20 století. Zde byla do jisté míry vyučována látka všeobecně vzdělávací a předměty odborného zaměření, jako například kreslení střihů, nauka o domácím hospodářství, šití prádla a zdravověda. (Kutnohorská, 2010) Česko-německá škola sv. Františka z Assisi v Opavě Po vydání říšského nařízení č. 139 z roku 1914 se generální představené Řádu Milosrdných sester v Opavě rozhodla pro založení školy, v níž by mohly řeholnice získávat odborné ošetřovatelské vzdělání. Tyto plány jí však překazila první světová válka. Po roce 1918 však byly vyslány dvě sestry ze Slezské zemské nemocnice do Vídně, aby zde absolvovaly ošetřovatelskou školu. K vlastnímu založení školy však došlo až o sedm let později. 2. března 1925 se konaly první přijímací zkoušky a ke studiu se zapsalo celkem 45 sester, 23 českých a 22 německých. Studium bylo dvouleté a probíhalo převážně formou večerních přednášek. Vzhledem k tomu, že studentky byly zkušené ošetřovatelky s dlouholetou praxí v nemocnici, nic nebránilo tomu, aby o dva roky později, v březnu 1927, zakončily své studijní úsilí diplomovými zkouškami. (Kutnohorská, 2010) Do dalšího ročníku se přihlásilo hned 50 studentek, vzhledem k nevyhovujícím prostorům však nebylo možné ve výuce pokračovat. Představená Kongregace se 38

39 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy rozhodla na náklady Řádu vystavět a provozovat vlastní školu, která měla být přístupna pouze řeholnicím. V roce 1929 bylo přijato 39 uchazeček, přičemž výuka v nové budově začala v lednu Při výuce byl kladen důraz na názornost - sestry se účastnily pitev a již od prvního ročníku měly přístup k lůžkům nemocných, kde se učily sledovat a rozpoznávat symptomatologii jednotlivých nemocí. Během dvouletého studia absolvovaly celkem 834 hodin teoretické výuky. I tak však byla příprava ošetřovatelek považována do jisté míry za nedostatečnou, proto se musely účastnit dalších specializačních kurzů, které si vybíraly dle svého pracovního zařazení v nemocnici. (Kutnohorská, 2010) Vzhledem k tomu, že se škola nacházela v oblasti Sudet, po podepsání Mnichovské dohody bylo nutné ji přesunout. Za místo jejího nového působiště byla zvolena Olomouc. Během osvobozovacích akcí, na konci 2. světové války, byla bohužel původní budova školy zničena a po konci války již nedošlo k její obnově. (Kutnohorská, 2010) Specializační vzdělávání Z důvodu potřeby ošetřovatelského personálu s hlubšími odbornými znalostmi se začalo rozvíjet také specializační vzdělávání. Roku 1922 byla založena škola pro dětské sestry v Krči, jediná svého druhu až do roku Také porodním asistentkám se otevřely v roce 1930 specializační 10 měsíční kurzy, přičemž pro diplomované sestry se organizovaly ve formě speciálních doplňkových kurzů. (Kutnohorská, 2010) 39

40 Bakalářská práce 4.2 Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy Ošetřovatelská škola při nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze 318 Mnohé členky Kongregace působily jako ošetřovatelky v četných nemocnicích jak v Čechách, tak i na Moravě. Vzhledem ke zvyšujícím se nárokům na činnost, kterou sestry vykonávaly, snažila se i Kongregace vyhovět požadavkům doby. Sestry činné ve službě u nemocných měly mít, kromě schopností vlastních Milosrdným sestrám ošetřovatelkám, i přiměřené vzdělání a odborné vědomosti. Z tohoto důvodu sestry navštěvovaly krátkodobé kurzy pořádané pro výcvik ošetřovatelů nemocných. Po roce 1916, kdy byla založena státní dvouletá ošetřovatelská škola v Praze, nechala v ní Kongregace téměř každoročně vzdělávat několik sester, které bývávaly ke studiu přijaty jako externí žákyně. Roku 1939 diplomovaly v České státní ošetřovatelské škole poslední 4 absolventky. Dalších devět členek Kongregace MS sv. Karla Boromejského bylo v letech vzděláno v brněnské ošetřovatelské škole Milosrdných sester III. Řádu sv. Františka Založení školy Navzdory vzdělávání členek Kongregace ve výše zmíněných ústavech, byl počet odborně školených sil v nemocnicích, kde sestry sv. Karla pracovaly, nedostatečný. Z tohoto důvodu se Kongregace rozhodla zřídit, při své nemocnici v Praze, vlastní ošetřovatelskou školu za účelem vzdělávání svého řeholního dorostu. Zřízení školy bylo povoleno výnosem Zemského úřadu v Praze ze dne 5. září Bylo stanoveno, že škola bude zřízena i dále provozována na náklady Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Dále byly výnosem ministerstva sociální a zdravotní zprávy 1. září 1939 schváleny stanovy20, 28. srpna 1939 učební osnova21 a 16. listopadu 1939 podrobná učební osnova pro 1. a 2. ročník.22 Představenou školy se stala odborná učitelka a diplomovaná ošetřovatelka, S.M. Karla Klosová, která ve své funkci setrvala až do zrušení školy v roce Post 18 Kapitoly jsou vypracovány výlučně z Kroniky ošetřovatelské školy. Odstavce, které obsahují informace z jiných pramenů jsou řádně ocitovány. 19 Výnos č. 531/1 15b Výnos j. zn.: M / Výnos j. zn.: M / Výnos j. zn.: M /

41 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy ředitele přijal primář Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, MUDr. Ladislav Horešovský. V učitelském sboru působili lékaři z lékařských fakult, přičemž mnozí z nich se pyšnili akademickými tituly profesora či docenta. Techniky ošetřovatelství a některé další předměty byly vyučovány diplomovanými sestrami a odbornými učitelkami. Škola byla zřízena v 2. patře v jednom křídle kláštera pod Petřínem. Pro potřebu výuky bylo zajištěno nutné vybavení a došlo i k úpravám jednotlivých místností posluchárny, laboratoře, kabinetu, ředitelny a sborovny. Internát pro studentky se nacházel v klauzuře, neboť škola byla určena pouze řeholnicím. Svěcení školy bylo provedeno 29. října (Kronika Ošetřovatelské školy) Školní rok 1939/1940 Školní rok započal 15. října 1939 přednáškami z anatomie, které se konaly na anatomickém ústavu, hygiena a nauka o potravinách byly přednášeny v provizorní posluchárně. Mezi tím byly dokončovány technické úpravy v zázemí školy. O měsíc později zavítal do školy vrchní zdravotní inspektor, aby zjistil, zda jsou všechny žákyně, které byly zapsány do prvního ročníku, zdravotně způsobilé ke studiu a následnému vykonávání náročné ošetřovatelské profese. Zhodnotil, že všech 24 studentek je dostatečně zdatných, schopných i zdravých, a umožnil jim ve studiu pokračovat. První rok studia byl věnován převážně teorii, kde se probíraly tyto předměty: anatomie, fyziologie, bakteriologie, hygiena, patologie, nauka o potravinách, dietetika, farmakologie, rentgen a radiologie, vodoléčba a elektroléčba, masáž, technika ošetřovatelství, zdravotní služba ve válce, analýza moči, administrativa nemocnice, etika a dějiny ošetřovatelství. Mezi základní předměty také patřilo ošetřovatelství při nemocech vnitřních, infekčních, chirurgických, duševních, ošetřovatelství v gynekologii a porodnictví, dále péče o kojence a péče o dítě. Z většiny z těchto předmětů žákyně konaly zkoušky. Ty se uskutečňovaly průběžně během roku od prosince do konce června. Na přípravu a oddech jim sloužily vánoční prázdniny, které trvaly 10 dní. Kromě teoretické výuky se studentky prakticky po celý rok účastnily ranního úklidu v nemocnici na chirurgickém, interním nebo tuberkulózním oddělení. Školní rok byl ukončen 28. června Všechny studentky si při studiu vedly výborně i tomu navzdory však nejmladší z nich nedokázala první ročník dokončit - v květnu jí schvátila miliární tuberkulóza, jíž po třech týdnech podlehla. Jednalo se o 41

42 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy první úmrtí v řadách studentek, bohužel však ne o poslední. Do druhého ročníku tedy pokračovalo pouze 23 žákyň, které již během července a srpna nastoupily pod odborným dozorem vedoucích sester na praktickou službu do nemocnic. (Kronika Ošetřovatelské školy) Školní rok 1940/1941 Během tohoto školního roku nebyly přijímány nové studentky, zůstalo tedy u celkového počtu 23 žaček, nyní ošetřovatelek na zkoušku. Praktikovalo se zejména ve Všeobecné veřejné nemocnici Protektorátu Čechy a Morava na Královských Vinohradech, v Zemské porodnici na 2. České gynekologicko-porodnické klinice prof. Dr. Antonína Ostrčila v Praze 2, v Zemském ústavu pro péči o dítě v Praze 2 a na gynekologicko-porodnickém oddělení Veřejné všeobecné okresní nemocnice v Českých Budějovicích (zde se studentky střídaly po 8 týdnech). V druhém ročníku byla v rámci teorie přednášena nauka o nemocech očních, kožních, ušních nosních krčních, sociální a zdravotní péče a zdravotní zákony. Dále byl pro žákyně uspořádán krátký kurz psaní na stroji. V druhém pololetí proběhly v rámci Prahy různé exkurze. Studentky zavítaly do Zdravotního ústavu na Královských Vinohradech, do Ústavu pro slepé děti na Hradčanech, do nemocnice Milosrdných bratří, kde jim bylo umožněno obhlédnout operační sály a laboratoře, a do Ústavu pro hluchoněmé na Smíchově. Pro doplnění výuky byly studentkám promítány výukové filmy a světelné obrázky, což žačky vždy vítaly s velkým nadšením. Praxe v nemocničních zařízeních byla ukončena 18. května, přičemž termín diplomových zkoušek by stanoven na 23. června. Předsedou zkušební komise byl vrchní zdravotní rada, MUDr. František Pubal. Teoretické i praktické zkoušky se konaly téhož dne a všech 23 studentek absolvovalo na výbornou Školní roky 1941/1942 a 1942/1943 V letech 1941 i 1942 začal školní rok standardně v polovině září, v prvním případě nástupem 22 žákyň a v případě druhém 29 žákyň. Převážně se jednalo o členky Kongregace sv. Karla, přibyly k nim však i kolegyně z řad Školských sester sv. Františka z Břevnova. Předměty i organizace výuky se shodovali s těmi z let minulých. 42

43 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy V případě učitelského sboru došlo k určitým změnám, které byly vždy řádně nahlášeny na ministerstvu sociální a zdravotní správy, kde byly následně schváleny.23 Z důvodu naléhavé potřeby vzdělaných ošetřovatelek v terénu podala Kongregace žádost na ministerstvo vnitra prostřednictvím zemského úřadu, kde prosila o prominutí šestiměsíční nemocniční odborné praxe u studentek prvního ročníku a jejich připuštění k mimořádným diplomovým zkouškám již na konci školního roku 1941/1942. Všechny žákyně byly zkušené ošetřovatelky a měly za sebou léta praxe v nemocnicích. Žádost byla příznivě vyřízena a studentky byly připuštěny ke státním zkouškám, které byly stanoveny na den 30. června Všech 20 žákyň, které zkoušky konaly, obstály na výbornou. V roce 1942/1943 byl zařazen do osnov nový předmět, který se nazýval Nauka o dědičnosti a rase. Stejně jako v předchozím roce, i v tomto prvním ročníku se nacházel určitý počet sester s předchozí šesti až desetiletou nemocniční praxí, jimž byla udělena výjimka, a byly připuštěny k diplomovým zkouškám již v říjnu roku Kromě již dříve zmíněných ústavů navštívily žákyně zařízení Zemského ústavu pro péči o dítě, kojenecké oddělení v pražských Bohnicích a některá další tamní oddělení léčebny pro duševně choré Školní rok 1943/1944 Pro tento školní rok se Kongregace rozhodla přijmout ke studiu i žákyně civilní. To bylo povoleno zemským úřadem 7. června 1943, bylo tedy možno pustit se do prací, které byly nezbytné pro zřízení internátu pro civilní studentky. Byl pro něj vyzískán zahradní pavilon Ústavu sv. Notburgy, kde byly zřízeny ložnice a studovna. Školní rok začal 2. září 1943 s celkovým počtem 40 žákyň v prvním ročníku. U tohoto čísla však bohužel dlouho nezůstalo, neb dívky narozené roku 1924, byly povolány k pracovní činnosti do továren. Konečné číslo se ustálilo na 33 žákyních, z nichž 5 bylo řeholních čekatelek, ostatní byly civilního původu. Žákyně opět absolvovaly mnoho exkurzí. Jednou z nich byla návštěva internátu a nemocnice na Bulovce, kde měly možnost vidět léčbu radiem, infekční pavilon, železné plíce a mnoho dalších moderních vymožeností, které v té doby rozhodně nebyly standardem. Dále na žákyně hluboce zapůsobila návštěva ústavu nevyléčitelně chorých, takzvané Vincentinum, které se nacházelo na Břevnově. Dívky žasly nad tím, kolik bídy 23 To platí i pro léta předchozí a následující. 43

44 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy a utrpení může být soustředěno na jednom místě. K doplnění přednášek o fyzikální terapii jim bylo možno přijít do Vodoléčebného ústavu prof. Mladočovského v Praze 2, kde shlédly ukázky jednotlivých léčebných procedur. Opět bylo promítáno mnoho naučných filmů a diapozitivů hlavně z oblasti chirurgie, nemocí kožních, gynekologie a porodnictví, a péče o dítě. Diplomové zkoušky se uskutečnily netradičně již 26. dubna 1944, i přesto však všechny žákyně absolvovaly na výbornou. Celkem diplomovaly 4 Školské sestry sv. Františka a 14 členek Kongregace sv. Karla Školní rok 1944/1945 Před začátkem školního roku bylo nutné rozšířit prostory internátu. K tomuto účelu bylo využito několika místností v budově obecné a měšťanské školy v Křížovce. Školní rok započal na začátku září, kdy bylo do prvního ročníku uvítáno 34 nových studentek. Do nemocniční praxe byly žákyně uvedeny 20. listopadu. Výuka však byla v zimních i jarních měsících velmi často rušena hlášenými i skutečnými nálety. Za těchto mimořádných okolností se skvěle osvědčily studentky druhého i prvního ročníku, které obětavě pomáhaly sestrám ošetřovatelkám odvádět, případně snášet nemocné do krytů, mnohdy i několikrát denně. Mnohé z nich zůstávaly s vážně nemocnými přímo na jejich pokojích či na operačních sálech, aby jim ve chvílích úzkosti a strachu poskytly tak potřebnou oporu. Během jarních měsíců bylo nebezpečí náletů velmi často ohlašováno i několikrát za noc, dívky se i přesto snažily co nejpilněji plnit své povinnosti. Na vlastní kůži okusily, co to znamená být dobrou sestrou ošetřovatelkou. Budiž jim ke cti, že se ani jedna nezalekla a vytrvala ve svém úsilí dokončit studia. Pouze jedna mladá dívka musela kvůli strachu svých rodičů školu na čas opustit, aby se za dva roky vrátila zpět a studia úspěšně dokončila. Během května bylo dočasně přerušeno teoretické studium, neb všichni zdravotníci měli plné ruce práce s vojáky a barikádníky raněnými v posledních bojích druhé světové války. Nemocnice se plnila zuboženými lidmi z Terezína a dalších koncentračních táborů. Žákyně konaly službu na stanicích první pomoci na nádražích a nově diplomované sestry, jež nastoupily do služby Charity, se po několik týdnů staraly o nešťastníky v Terezíně, nebo jiných ústavech v Praze plnících se repatrianty. I přes vypjatou situaci byly studentky schopny během roku navštívit nejvýznamnější pražské léčebné ústavy a nebyly ochuzeny ani o promítání filmů a světelných obrázků. 44

45 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy Nařízením zemského úřadu z 22. března 1945 bylo stanoveno, že diplomové zkoušky na všech ošetřovatelských školách v Čechách se musí uskutečnit do 15. dubna. Pro školu Kongregace bylo datum stanoveno na 11. dubna To byl pro žákyně velký šok, navzdory tomu však úspěšně absolvovalo všech 35, byť s poněkud horšími známkami, než bylo obvyklé v předchozích letech. První působiště byla novým absolventkám vybrána zemským úřadem a nejzazším termínem jejich nástupu se stal 17. duben Jednalo se zejména o rodinnou a zdravotní službu katolické Charity a dále působiště ve městech Jaroměř, Ústí nad Orlicí, Chlumec nad Cidlinou, Havlíčkův Brod a Kladno. Po konci války několik studentek prvního ročníku opustilo ošetřovatelskou školu, aby se vrátily zpět ke studiu na gymnáziu. Pro tyto dívky škola sloužila jen jako záštita před nucenou pracovní povinností, při svém nástupu tedy nepočítaly s ošetřovatelstvím jako se svou profesí do budoucna. Ty, které si zvolily pomáhání potřebným za své poslání, absolvovaly měsíční prázdninovou praxi a s nadšením postoupily v září do druhého ročníku Školní rok 1945/1946, 1946/1947, 1947/1948 Všechny tyto školní roky začaly na začátku či v polovině září, přičemž do prvních ročníků vždy nastoupily více než čtyři desítky studentek. Vzhledem k tomu, že ve škole v Křížovce, kde měly žačky své ubikace, se znovu započalo s výukou, musel být internát zřízen jinde. Ložnice byly umístěny do budovy ústavu sv. Notburgy, který se nacházel v bývalém Šporkově paláci. Ostatní prostory se nadále nacházely v místnostech kandidatury. Vzhledem k tomu, že vyučování mělo během války značné nedostatky, do osnov byla nově zařazena výuka českého jazyka a literatury. Dále byly přidány hodiny zpěvu a hudební výchovy. Ve výše uvedených letech byly zkoušky vždy stanoveny na konec května. Ani jedna studentka se při zkouškách nenechala zahanbit a absolvovala úspěšně. Slavnostnímu předávání diplomů, v roce 1946, byla přítomna i manželka Prezidenta Budovatele, paní Hana Benešová. O dva roky později, 18. června 1948, se slavnostní předávání diplomů a odznaků konalo pro všechny pražské ošetřovatelské školy společně24 ve velkém sále Městské knihovny hl. m. Prahy. 24 Včetně Vyšší ošetřovatelské školy Československého Červeného Kříže 45

46 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy Boromejky a studium na Vyšší ošetřovatelské škole Školní rok 1946/1947 byl prvním rokem existence Vyšší ošetřovatelské školy v Praze. Byly sem přijímání studentky z řad řeholních i civilních za účelem získání vzdělání pro pedagogické či vedoucí posty v oblasti zdravotnictví. Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského zde v tomto roce nechala vyškolit jednu sestru a o dva roky později další dvě své členky Školní rok 1948/1949 Události února 1948 ani následující měsíce neměly na chod školy větší vliv. Žačky do prvního ročníku byly přijaty dle standardních kritérií. Dle nového školského zákona však mělo ve vzdělávání dojít k velké reorganizaci, která se nevyhnula ani ošetřovatelským školám. Ty se měly stát součástí čtyřletých Vyšších škol sociálně zdravotní, jež měly být zakončeny maturitou. (Kronika KMSKB, český překlad, 10. díl) I ošetřovatelská škola Kongregace MS sv. Karla byla začleněna do jednoho z těchto ústavů. Stala se ošetřovatelskou větví Vyšší školy sociálně zdravotní v Praze 1, Alšovo nábřeží č. 82. Ředitelkou školy se stala paní Marie Stračovská, dosavadní ředitelka Odborné školy pro ženská povolání na Alšově nábřeží. Bývalá představená školy, S.M. Karla Klosová, zůstala ve vedoucí pozici ošetřovatelské větve a i zbytek instruktorek z původní školy zůstal nezměněn. Studentky prvního ročníku ošetřovatelské školy fakticky nastoupily do třetího ročníku VŠSZ. Žákyně druhého ročníku dokončily studium dle původních osnov, do výuky jim byly však v omezené míře vmezeřeny všeobecně vzdělávací předměty jako český jazyk, ruský jazyk, politické nauky, dějepis a tělesná výchova. (Kronika KMSKB, český překlad, 10. díl) Škola a internát přestaly být nedílnou součástí Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Dům sv. Notburgy nadále sloužil škole, avšak výdaje s ní spojené měl hradit stát. Skutečnost byla však taková, že Kongregace nadále školu dotovala stát hradil náklady pouze věcné, dodatečně a většinou se nejednalo ani o celou částku. Zaměstnanci školy i internátu byli tedy dále na výplatní listině Kongregace. (Kronika ošetřovatelské školy) Novým přímým nadřízeným školy se stal Ústřední národní výbor (referát školský) a co se týče distribuce zdravotníků, ta podléhala referátu zdravotnímu. 46

47 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy Členkám druhého ročníku bylo povoleno absolvovat diplomové zkoušky, neboť neměly potřebného všeobecného vzdělání nutného ke složení zkoušky maturitní. Opět se k těmto studentkám připojilo několik žákyň z prvního ročníku, které za sebou měly dlouholetou praxi v nemocnici. Všechny studentky studium ukončily úspěšně. (Kronika ošetřovatelské školy) Školní rok 1949/1950 V tomto roce se ke studiu přihlásilo velké množství zájemkyň. Byly mezi nimi i elévky,25 přihlášené do školy již od roku 1947, které pod dozorem školených sester Kongregace dva roky pracovaly v různých nemocnicích, čímž získaly velmi dobrý vhled do praxe a v mnohém jim nahradily první dva roky studia. I ony, stejně jako jejich předchůdkyně, nastoupily rovnou do třetího ročníku VŠSZ.26 Celkově se jednalo o velmi početný ročník, a proto 62 žákyň muselo být rozděleno do dvou tříd. Osnovy zdravotnické nauky zůstaly nezměněny, znovu však přibylo mnoho předmětů všeobecně vzdělávacích. Do tohoto ročníku bylo na doškolení přijato několik řádových i civilních sester s dlouholetou praxí, které měly na konci roku vykonat s absolventkami diplomovou zkoušku. Tyto sestry docházely na zdravotnickou nauku se žákyněmi třetího ročníku VŠSZ a zároveň se žákyněmi druhého ročníku ošetřovatelské školy, se kterými dále společně absolvovaly také předměty všeobecně vzdělávací. Závěrečné zkoušky na konci školního roku ještě neměly úplný ráz maturit, oproti letům minulým se však už zkoušely i předměty zaměřené na všeobecné vzdělání. 25 Elévka = pracovnice přijatá na zkušební dobu 26 Tento systém fungoval při škole již od roku 1945, kdy si tehdejší situace vyžádaly potřebu pomocného personálu. 47

48 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy Rok 1950 a zestátnění ošetřovatelské školy Již během školního roku 1949/1950 se ukázalo, že církevní školy nemají za změněných poměrů v zemi budoucnost. Nové žákyně pro školní rok 1950/1951 sice přijímala ještě dosavadní představená ošetřovatelské větve VŠSZ, S.M. Karla Klosová, jednalo se však o jednu z posledních činností, kterou pro školu mohla vykonat. Ředitelka VŠSZ i všichni ostatní členové učitelského sboru si ošetřovatelskou větev velmi oblíbili a byli by rádi, kdyby mohla její činnost dále pokračovat pod současným vedením, dle nového školského zákona měly však vyučující členky Kongregace jedinou možnost: rozejít se se školou, nebo vystoupit z řádu, všechny zvolily odchod ze školy. Ředitelství školy sestrám oficiálně 13. září 1950 oznámilo, že dosavadní představená, instruktorky i hospodářská správkyně byly zproštěny své služby na ošetřovatelské škole při VŠSZ. Na jejich místa byly jmenovány civilní diplomované ošetřovatelky. Ředitelství bylo dále pověřeno, aby převzalo místnosti a inventář školy v Praze 3, které mělo dále bezplatně užívat.27 Celé září se neslo v duchu inventarizace prostor a vybavení, nyní již zcela zaniklé, ošetřovatelské školy Kongregace. Nakonec byl zestátněn celý Dům sv. Notburgy, nejstarší filiálka sester, ve které působily již od roku (Kronika KMSKB, český překlad, 10. díl) Žákyně čtvrtého ročníku VŠSZ byly převážně dívky katolického vyznání a jejich převýchova se příliš nedařila, některé z nich byly v rámci Prahy účelně přeloženy do jiných ošetřovatelských škol.28 Mezi žákyněmi bylo také 12 čekatelek Kongregace, které se buď musely přestěhovat do internátu, nebo ze školy odejít. Všechny se dobrovolně rozhodly ústav opustit a nastoupit do praxe v nově zřízené nemocnici ve Vyškově, jako pomocné ošetřovatelky. (Kronika KMSKB, český překlad, 10. díl) Na začátku roku 1951 přestaly žákyně VŠSZ docházet na praxi do Nemocnice pod Petřínem a na konci roku všechny studentky čtvrtého ročníku úspěšně složily maturitní zkoušku. Absolvováním ročníku 1949/1951 definitivně zanikla ošetřovatelská škola Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. (Kronika KMSKB, český překlad, 10. díl) 27 Dekret ÚNV, referát pro školství vědu a umění, , č /50 IA/40 28 Osm z nich přešlo do ošetřovatelské školy při nemocnici na Bulovce a další 4 byly přeloženy do internátu při Fakultní nemocnici na Karlově náměstí. 48

49 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy ZÁVĚR Hlavním cílem této práce bylo stručně popsat historii Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, zejména s ohledem na její působení v Praze. V textu byly uvedeny základní údaje týkající se dějin Kongregace převzaté zejména, z odborné literatury publikované na téma dějin řeholních řádů, z osmnáctidílného překladu německy psané kroniky Kongregace, která vyčerpávajícím způsobem podrobně pojednává o jejích osudech v letech 1837 až 1992, a z Kroniky ošetřovatelské školy. Vzhledem k oboru mají největší hodnotu informace popisující změny ve fungování a organizaci Nemocnice Milosrdných sester v Praze od roku 1855 do 30. let 20. století. Stejně významné je zpracování historie ošetřovatelské školy, která byla v době svého vzniku, jednou ze tří existujících ošetřovatelských škol na území Prahy, podílela se tedy velkou měrou na odborném vzdělávání zdravotníků. Během svého zhruba desetiletého působení absolvovalo tuto školu téměř 300 studentek. Za Protektorátu Čechy a Morava sestry ukázaly velkou odvahu, když pomáhaly domácímu odboji a perzekuovaným osobám. Stejná statečnost, která je hodna obdivu, byla vidět i na konci války, kdy sestry v nemocnicích společně se studentkami ošetřovatelské školy během náletů setrvávaly s pacienty a poskytovaly jim tolik potřebnou podporu. Dobrodiní, které Kongregace prostřednictvím školy a nemocnice prokazovala, bylo násilně ukončeno událostmi, které následovaly po komunistickém převratu v únoru Nemocnice byla po roce 1989 Kongregaci vrácena, zašlá sláva ošetřovatelské školy však obnovena nebyla. Neméně významná je zpráva o charitativní činnosti Kongregace, která měla počátky v roce 1837, kdy počala služba sester v Klárově ústavu pro nevidomé. S přibývajícími členkami bylo možné rozšířit činnost Kongregace, i proto převzaly sestry roku 1855 péči o sirotky a o pět let později se s nimi přestěhovaly do nově postaveného kláštera v Řepích u Prahy. Později se na tomto místě, namísto osiřelých dětí, staraly o nápravu odsouzených žen. Ženskou věznici potkal po únorovém převratu stejný osud jako nemocnici a ošetřovatelskou školu. V devadesátých letech zde byl zřízen Domov sv. Karla Boromejského, kde je od té doby poskytováno široké spektrum služeb pro seniory a dlouhodobě nemocné. 49

50 Bakalářská práce Historie Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a její působení na území Prahy Pro úplnost byl uveden výčet jednotlivých zařízení, nacházejících se v současnosti na území celé České republiky. Patří mezi ně zejména obytné prostory pro členky Kongregace a zdravotnická zařízení pro veřejnost. Pro názornost je vše výše uvedené doplněno bohatou obrazovou přílohou a několika tabulkami. Na fotografiích jsou k vidění zejména významné osobnosti spjaté s historií Kongregace, a domy, ve kterých sestry působily. Dále jsou přiložena úplná znění některých nařízení, která významně zasáhla do života Kongregace. V tabulkách jsou uvedeny počty odsouzených žen v Řepích, počet absolventek ošetřovatelské školy a soupis veškerých domů na území Prahy, které Kongregace buď vlastnila, nebo je měla jen v užívání. Domnívám se, že hlavní cíl práce, tj. zmapování činnosti Kongregace na území Prahy a stručný popis její historie, byl naplněn, a tím se snad podařilo alespoň trochu přispět k lepšímu zdokumentování historie řádového ošetřovatelství v Čechách. Míra a rozmanitost činností, které byly sestry sv. Karla schopny zastat, pro mě byla velkým překvapením. Předmětem dalšího zkoumání by mohla být například jejich působnost v dalších nemocnicích nacházejících se na území Prahy i celé České republiky. Fakt, že ještě na konci třicátých let existovaly v Praze pouze tři ošetřovatelské školy, byl pro mě taktéž novinkou. Domnívám se, že by mohlo být přínosem zdokumentování činnosti i ostatních ošetřovatelských škol církevního typu, které se u nás, zejména v první polovině 20. století, nezastupitelnou měrou podílely na vzdělávání odborníků v péči o nemocné. Dále by mohlo být zajímavé blíže se zaměřit na fungování Kongregace a dalších řeholních řádů po únorovém převratu v roce 1948, a zmapovat jejich činnost na poli zdravotnictví, která musela být až do Sametové revoluce vykonávána v převleku a s cizí identitou. Možná bychom se divili, kolik utajených řeholnic poskytovalo pomoc těm, kteří je oficiálně hanili a zavrhovali. 50

51 REFERENČNÍ SEZNAM Archivní prameny z kongregačního archivu v Domě sv. Notburgy na Praze I. - Kronika ošetřovatelské školy Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze III. 336, psaná ručně, stránky neočíslovány. - Kronika Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, díly 1, 2, 3, 7, 8, 9, 10, 18, český překlad z originálu Chronik der Barmherzige Schwestern. - Dějiny naší drahé Kongregace. Její símě, vznik a rozkvět, 121 stran psaných strojopisem. FEIXOVÁ, Aniceta. Z řepské trestnice. Kriminalistika: Revue pro kriminologii a trestní právo. 1948, roč. 3, č. 4. Pořadač VIII.A, Praha Řepy, Historie, , čl. č. 15 KUČERA, Antonín. Dějiny ženského klášter v Praze 6 Řepích. (Příloha ke kronikářskému zápisu) Praha: MNV v Praze 6 - Řepích, Pořadač VIII.A, Praha Řepy, Historie, ,, čl. č. 30 HÁLEK, Vlastimil. Kostel sv. Rodiny a c. k. trestnice pro ženské v Řepích, řízená Kongregací milosrdných sester sv. Karla Boromejského z mateřince pod Petřínem. Farní věstník úřední pro farnost Libockou. 1912, roč. 5., č. 1. Pořadač VIII.A, Praha Řepy,Historie, , čl. č. 7 SCHLOSSER, Karel. Historie ženského kláštera a ženské věznice v Řepích ( ). Praha, Pořadač VIII.A, Praha Řepy, Historie, , čl. č. 27 ULRICH, Karel. Výroční zpráva o činnosti nemocnice. Praha, Pořadač V.A, Praha NMSKB, Historie, , čl. č. 5

52 Literatura ATTWATER, Donald. Slovník svatých. 2., rev. a dopl. vyd. Překlad Jitka Matějů. Vimperk: Papyrus, 1993, 436 s. ISBN BAHENSKÁ, Marie (2007) Spolupráce nebo rivalita. VOJÁČEK, Milan (Ed.). Reflexe a sebereflexe ženy v české národní elitě 2. poloviny 19. století: Sborník příspěvků z konference uspořádané ve dnech listopadu 2006 Národním archivem ve spolupráci s Archivem hlavního města Prahy. Vyd. 1. Praha: Scriptorium, ISBN DACHOVSKÝ, Karel. Sv. Karel Boromejský. 3. vyd. Praha: Řád, 2009, 67 s. ISBN FOLTÝN, Dušan. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. 1. vyd. Libri, 2005, 878 s. ISBN HÁJEK, Jaroslav, SVOBODA, Jiří. Kniha o Řepích. Vyd. 1. Editor Dagmar Broncová. Praha: Milpo media, 2006, 239 s. Knihy o Praze. ISBN HRUDNÍKOVÁ, Mirjam. Řeholní život v českých zemích: řeholní řády a kongregace, sekulární instituty a společnosti apoštolského života v České republice. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997, 319 s. Encyklopedie. ISBN JIRÁSKO, Luděk. Církevní řády a kongregace v zemích českých. Ilustrace Petr Chotěbor. Praha: Klášter premonstrátů na Strahově, 1991, 173 s. ISBN KAFKOVÁ, Vlastimila. Z historie ošetřovatelství. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1992, 188 s. ISBN KUČERA, Antonín. Tisíc let obce Řepy ( ). Praha: MNV Praha 6 - Řepy, KUTNOHORSKÁ, Jana. Historie ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 206 s. ISBN

53 NIKLÍČEK, Ladislav a Karel ŠTEIN. Dějiny medicíny v datech a faktech. 1. vyd. Praha: Aventinum, PARMA, Tomáš. Dal Bohemicum al Nepomuceno: la cultura ceca e la formazione sacerdotale in un contesto di scontri nazionalisti e di coesistenza. 1a. Olomouc, 2011, 276 s. Kolektivní monografie. ISBN PAPEŽSKÁ KOLEJ NEPOMUCENUM V ŘÍMĚ. Pontificium Collegium Nepomucenum pro Cechoslovachia. Roma: Polyglottis vaticanis, s. SCHILDBERGEROVÁ, Assumpta (2005) Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. VLČEK, Vojtěch (Ed.). Ženské řehole za komunismu ( ): sborník příspěvků z konference pořádané Konferencí vyšších představených ženských řeholí v ČR a Českou křesťanskou akademií dne 1. října 2003 v kostele sv. Voršily v Praze. 1. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2005, s ISBN STAŇKOVÁ, Marta. České ošetřovatelství. Vyd. 1. Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, 2001, 86 s. Praktické příručky pro sestry. ISBN

54 Internetové zdroje Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského [online]. 2012, [cit ]. Dostupné z: Domov sv. Karla Boromejského [online]. 2012, [cit ]. Dostupné z: Dům sv. Notburgy - Generální dům Milosrdných sester sv. Karla Boromejského [online]. 2012, [cit ]. Dostupné z: Řeholní Dům Povýšení sv. Kříže - tzv. Křížovka [online]. 2012, [cit ]. Dostupné z: Nazaret - Komunita boromejek v Praze Pod Petřínem [online]. 2012, [cit ]. Dostupné z: Dům sv. Antonína [online]. 2012, [cit ]. Dostupné z: Místek [online]. 2012, [cit ]. Dostupné z: Neumanneum [online]. 2012, [cit ]. Dostupné z: Komunita sester v Ostravě Pustkovci [online]. 2012, [cit ]. Dostupné z: Charitní domov Kongregace Milosrdných sester sv.karla Boromejského v Městě Albrechticích [online]. 2012, [cit ]. Dostupné z: Nepomucenum Komunita boromejek v papežské české koleji v Římě [online]. 2012, [cit ]. Dostupné z:

55 SEZNAM PŘÍLOH A. Tabulky tab. 1 - Přehled počtu sester a odsouzených žen v Řepském klášteře tab. 2 - Přehled hodin teoretické výuky v ošetřovatelské škole v Opavě tab. 3 - Přehled počtu absolventek ošetřovatelské školy tab. 4 - Index domů na území Prahy B. Obrazová příloha obr. 1 - NMSKB, rok 1930 dotazník pro katastr léčebných ústavů obr. 2 - Přehled počtu trestanek v Řepích v roce 1928 obr. 3 - Spis ministerstva vnitra zrušení věznice v Řepích obr. 4 - Zproštění služby sester v ošetřovatelské škole, obr. 5 - Nancy první dům Kongregace obr. 6 - Sv. Karel Boromejský obr. 7 - Páter Heřman Dichtl obr. 8 - První generální představená, matka Terezie Helvigová obr. 9 - Knežna Helena Lobkowiczová obr Kníže František Jiří Lobkowicz obr Pracovní oděv knížete Lobkowicze obr Dům ve Vlašské ulici budova prního mateřince v Čechách obr Nemocnice MS sv. Karla Boromejského, 2. sv. válka obr NMSKB, r obr NMSKB, r obr Starý operační sál v NMSKB, r obr Nový operační sál v NMSKB, r obr Klášter v Řepích před 2. sv. válkou obr Domov v Řepích v začátcích rekonstrukčních prací obr Domov v Řepích s částečně opravenou střechou obr Domov sv. Karla Boromejského po rekonstrukci obr Domov sv. Karla Boromejského z ptačí perspektivy obr Odsouzené ženy v Domově sv. Karla obr. 24 Odsouzené ženy v Domově sv. Karla

56 obr Dům sv. Notburgy před rekonstrukcí obr Zrekonstruovaný mateřinec obr Dveře Kongregace jsou vždy dokořán obr Absolventky ošetřovatelské školy, ročník obr Absolventky ošetřovatelské školy, ročník obr Předávání diplomů absolventkám ročníku obr Paní Hana Benešová obr Studentky ošetřovatelské školy, ročník obr Průběh výuka v ošetřovatelské škole, ročník obr Slavnostní odevzdávání diplomů absolventkám pražských oš. škol obr Absolventky ročníku , setkání po 30 letech obr Škola Křížovka, historické foto obr Řeholní Dům Povýšení sv. Kříže, tzv. Křížovka, dnešní vzhled obr Logo Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského obr Logo Domova sv. Karla Boromejského v Řepích obr Logo Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského

57 PŘÍLOHY tab. 1: Počty sester a odsouzených žen v Řepích (Zdroj: Kučera, 1990) Rok Počet sester Počet trestanek 1865 Nezjištěno Nezjištěno a 5 novicek tab. 2: Přehled hodin teoretické výuky v Česko-německé ošetřovatelské škole sv. Františka z Assisi v Opavě (Zdroj: Kutnohorská, 2010, str. 86) Předmět Počet hodin v 1. ročníku Počet hodin v 2. ročníku Anatomie Fyziologie Nauka o nemocech i s praktikem (patologická anatomie a bakteriologie) Hygiena Ošetřování chorob vnitřních a infekčních Ošetřování chorob chirurgických Ošetřování chorob ženských Péče o šestinedělky Péče o kojence Péče o děti Ošetřování nemocí kožních 5 5 Ošetřování nemocí očních 10 5 Ošetřování nemocí ušních a krčních 5 5 Ošetřování nemocí duševních Ošetřovatelská technika (teorie) Podávání léků, dietetika, vodoléčba a elektroléčba, helioterapie Nemocniční administrativa Občanská nauka Sociální péče a zdravotní zákony Etika Celkem

58 tab. 3: Přehled počtu absolventek Ošetřovatelské školy (vypočteno na základě údajů převzatých z Kroniky ošetřovatelské školy) Datum konání diplomových zkoušek Počet absolventek Řeholní/Civilní / / / / / / / / / /29 Celkem: /147

59 tab. 4: Index domů na území Prahy, ve kterých Kongregace v minulosti působila, či dodnes působí. (Zdroj: Index domů převzato od S. M. Fidelis, KAN; upraveno) Název filiálky Vznik - Majetek vl./nevl. - Činnost - Ukončení PRAHA Notburga (Prag) Sirotčinec, r.1939 Internát studentek - Maj.vl.od r Zestátněno i s Ošetřovatelskou školou při Nem.Pod Petřínem Restitucí - l.etapa Sb.zákonů č.298/1990 Dům opět navrácen do vlastnictví Kongregace. Do té doby sloužila budova jako Škola pro slabozraké děti. Nutná rekonstrukce Dáno stavební povolení Převzetí oprav.domu Kolaudační rozhodnutí Založení nového mateřince a svěcení domu. PRAHA Řepy (dnes) (dříve jen ŘEPY) Nalezinec (děti nalezené bez rodičů,obec s nimi disponovala) Maj.vl Přemístění Praha Karlín, vypukla oční nemoc Ženská trestnice Maj.vl Zrušena trestnice, státní nařízení-sestry nemohou vést svěřené v socialistickém duchu Péče o oligofreniky svěřena sestrám Odsun sester do M.Albrechtic,Domov v Řepích převzalo Min.sprav.a pak Ministerstvo zemědělství do r.1990 r.1990 Činnost převzala opět KMSKB Budova čp.50 navrácena soudní cestou KMSKB Zřizovací listinou byl přejmenován Ošetřovatelský ústav na Domov sv.karla Boromejského Kardinál Mil.Vlk posvětil 1.část rekonstruované budovy Biskup Jiří Paďour se zúčastnil slavnostního otevření 2.části rekonstruované budovy a) Dokumentace b) Kronika c) Historie mimo kroniky a) Pořadač I.,II.,III.PrahaNotburga b) Kronika-díl I.,díl IX. a) Pořadač I.,II.,III.,IV.,V.,VI., VII.,VII.a,VIII., IX.,X.,XI.,XII. PRAHA-Řepy b) Kronika-díl II.,díl IX.,díl X. c) Pořadač I. Filiálky a jejich činnost skup.xxii viz seznam Pořadač XI. Praha-Řepy historie č.13

60 Název filiálky PRAHA (Prag) -Mateřinec Vlašská 36 -Nemocnice Mil.sester --sv.karla Boromejského zkr.: (NMSKB) -Kostel sv.karla Borom. -Ošetřovatelská škola Vznik - Majetek vl./nevl. - Činnost - Ukončení Mateřinec a nemocnici stavěly MSKB s pomocí rodiny Lobkoviců Sestry kupují 2 domky od barona Bretfelda Sestrám odevzdány klíče Stěhování do nového mateřince (P.Heřman Dichtl-svěcení) mše svatá v provizorní kapli (P.H.Dichtl) Definitivní stěhování z Klárova ústavu do provizorního mateřeřince Položení základního kamene Vztyčen kříž-pamětní knihu podepsal kníže arcibiskup Schwarzenberk, a M.Terezie Helvigová V průčelí umístěna socha sv.josefa, později sv.šebastiana a sv.rocha Nejsv.Svátost přenesena do sesterské oratoře,další den stěhov. sester do domu sv.josefa Výkop k rozšíření budovy kvůli nemocným položen základní kámen - r.1856 Dokončen kostel Koupě domku vedle zahrady sv.josefa Posvěcení zákl.k rozšíř.mateř dokončení Kostel obnoven a znovu vysvěcen(zvětšení oratoře a refektáře) Položen základní kámen k přístavbě (sv.antonín Paduánský) Na základě trhové smlouvy odkoupena část zahrady od premonstrátů (dobrá pitná voda) Zřízení Ošetřovatelské školy II.posch.za noviciátem Posvěcena - rok 1945 Pokus odstranění sester Zestátnění nemocnice Řed.Dr.Kopřiva zprošťuje sestry služby u nemocných Sestry vyvezeny - rok Statut Fakultní nemocnice SCB nástup do služby:s.edith, s.bartolomea, s.vincenta Navrácení nemocnice smírnou cestou Svěcení kostela sv.karla Zrušení FNP a znovuzřízení NMSKB Svěcení oltáře v kostele sv.karla Boromejského a) Dokumentace b) Kronika c) Historie mimo kroniky a) Pořadač I.,II.,III.,IV.,IVa.,V.,VI.,PrahaNMSKB b) Kronika-díl I.,díl X. Kronika P 4 Oš.šk., P 15 dějiny c) Pořadač VI.PrahaNMSKB, složka historie (Ošetřov.škola)

61 Název filiálky PRAHA Smíchov (Prag) a) Dokumentace b) Kronika Vznik - Majetek vl./nevl. - Činnost - Ukončení c) Historie mimo kroniky r.1868 Koupě sousední vinice Maxmiliánka a) Pořadač I.Praha r.1868 Koupě sousední vinice Prstenka a okolí - Smíchov Příchod sester do domku Asyl Srdce b) Kronika díl IV., Páně díl X Opatrovna a pracovna Započato se stavbou-asyl pro churavé sestry a ženy,ubytovna pro studentky a dívky Vysvěcení domu Maj.vl Činnost ukončena, sestry odvezeny do Vidnavy Žádost o navrác.budov na Smíchově MV (Min.vnitra). II.etapa restitucí Sb.zák.338/91, vráceno Prodej domu: dolní část-francouzská škola, horní část-amer.společn.vystavěla 4 činžáky na pozemku zahrady Praha Klárův ústav Ošetřování slepců Maj.nevl Potřeba Kongregace stěhování sester do provizorního mateřince a) Činnost sester, Pořadač I.Filiálky a jejich činnost-viz seznam b) Kronika-díl I. c) I.Filiálky a jejich činnost viz seznam PRAHA Karlín Opatrovna a dívčí pracovna a) A-desky viz (Prag Přivezeni nalezenci z Řep, vyléčení archiv, PrahaKarolinenthal) z oční choroby, sirotčinec, Řepy Ústavní obecná škola Maj.vl. b) Kronika díl III., Později ubytovna studentů díl X. Za 2.svět.války odbočka soc.ústavů c) Pořadač v Krči I.Filiálky a jejich Po r Patentní úřad, sestry SCB měly jen kapli, činnost-viz klauzuru a zahradu seznam Státní nařízení, sestry soustředěny do M.Albrechtic, Ukončena činnost PRAHA Křížovka,Úvoz Dívčí obecná škola Maj.vl. r Měšťanská škola r Jednoroční učební kurs r.1937 Odborná škola pro ženská povolání Zestátnění školy Nábož.Matice darovala školu státu Rozhodnutí soudem:darovací smlouva ze dne je neplatná, KMSKB (Žalobce) opět vlastníkem a) Pořadač I.,II.,III. Praha -Křížovka b) Kronika díl III.,díl IX.,díl X.

62 Název filiálky Vznik - Majetek vl./nevl. - Činnost - Ukončení PRAHA Hradčany (Prag Hradschin) Ústav slepcůvýchova,vyučování,hudební vzdělání Maj.nevl Výpověď sestrám, nástup civ.personálu PRAHA Pohořelec Opatrovna (mateřská škola) Maj.nevl Státní nařízení, odchod sester. PRAHA Boromeum Italský sirotčinec - Maj.nevl Kongregace dala výpověď PRAHA Hradčany Ženská trestnice - Maj.nevl Celý ústav se přestěhoval do Řep PRAHA Hradčany Nalezinec Nazaret Maj.nevl. r.1856 Přemístění do Buštěhradu ( Přemístění z Buštěhradu do Řep, šli pěšky) PRAHA Žižkov Opatrovna Maj.nevl Potřeba Kongregace, dala výpověď, ukončena činnost PRAHA Karlovo nám Charitas Restaurant,práce v kuchyni,prádelně Maj.nevl Potřeba KMSKB, dala výpověď, ukončena činnost PRAHA II. (Prag) Veřejná všeobecná nemocnice Maj.nevl Po výpovědi smlouvy odvolala KMSKB sestry a) Dokumentace b) Kronika c) Historie mimo kroniky a) Činnost sester, Krabice P 4, složka P-4/1,P-4/2 b) Kronika díl V.,díl X. c) Krabice P 4, složka P-4/1 a) Činnost sester, Krabice P 3, složka P-3/2 b) Kronika-díl II.,díl X. a) Činnost sester, Krabice P, složka P-3/1 c) Krabice P, složka P-3/1 a) Činnost sester,krabice P 3,složka P-3/3 b) Kronika-díl II. c) Krabice P-3/3 a) Činnost sester, Pořadač I. Filiálky a jejich činnost, skupina XXII.,viz seznam b) Kronika- díl II. c) Pořadač I.Filiálky a jejich činnost,skupina XXII., viz seznam a) Činnost sester b) Kronika-díl V. c) Pořadač I.Filiálky a jejich činnost,skupina XXII,viz seznam a) Činnost sester, Krabice P 3, složka P-3/4 a) Činnost sester b) Kronika-díl II.

63 Název filiálky Vznik - Majetek vl./nevl. - Činnost - Ukončení PRAHA Dalimilova l0 Žižkov Václav /1/ (totalitakrycí jméno) PRAHA Za Vackovem 10, Žižkov Staré Letnice (totalita krycí jméno) PRAHA Chodov Vápeníkova 200 Arona (totalita krycí jméno) PRAHA Braník Pod křížkem 5 Křížek (totalita krycí jméno) PRAHA 2 Vinohrady Na Kozačce 8 Václav /-2/ (totalitakrycí jméno) Komunita pro řeholní dorost Komunita přestěhována: Praha 2, Vinohrady, Na Kozačce 8 PRAHA 9 Kyje Dářská 44 Nové Letnice (totalita krycí jméno) PRAHA Malá Strana Malostránské nám.23 Josef (totalitakrycí jméno), zůstalo i nadále Komunita pro řeholní dorost Maj.vl Komunita zrušena, dům odprodán a) Dokumentace b) Kronika c) Historie mimo kroniky Komunita pro řeholní dorost Maj.vl Komunita zrušena, dům odprodán Pavlu Denkovi v Praze Komunita pro řeholní dorost Maj.vl Komunita zrušena, dům odprodán Komunita pro řeholní dorost Maj.vl Komunita zrušena, dům odprodán a) Pořadač I. Praha-Křížek, složka 1-3 c) Pořadač I. Praha-Křížek, složka Komunita pro řeholní dorost, (byt) Komunita zrušena Komunita pro řeholní dorost Maj.vl Komunita zrušena, Dům předán k užívání Nadaci Dobré dílo a) Pořadač I.,II.,Praha-Letnice b) Kronika P 11 a pořadač II. PrahaLetnice a) Pořadač I.PrahaJosef,složka 1-3, složka 4 vizit.zprávy b) Kronika-P 14 c) Pořadač I. Praha-Josef, složka 3

64 a) Dokumentace b) Kronika Název filiálky Vznik - Majetek vl./nevl. - Činnost - Ukončení c) Historie mimo kroniky PRAHA Malá Komunita pro řeholní dorost noviciát a) Pořadač Praha Strana Maj.nevl. v nájmu Boromeum, P 8, Vlašská 23a Noviciát přestěhován do Notburgy složka 1-3 Borromeum (to Komunita přestěhována do Křížovky, b) Kronika P 2 talita Praha-Úvoz 7 c) Pořadač Prahakrycí jméno) Borromeum, složka 3 PRAHA 2 Nové Komunita pro řeholní dorost Maj.nevl. a) Pořadač Doba Město v nájmu totality, po totalitě Salmovská Komunita zrušena viz seznam Vojtěch (totalit a krycí jméno) PRAHA Malá Komunita pro řeholní dorost později i Strana pro pracující sestry v nemocnici Maj.vl. Vlašská 42 po totalitě, trvá i nadále PRAHA Podmokly Exerciční dům (TJ) SCB vedení domácnosti Maj.nevl. r.1942 Zabrán nacisty, komunita zrušena PRAHA Vinohrady (Královské Vinohrady) PRAHAVinohrady (Královské Vinohrady) r.1876 (koupě domu-4 SCB v práci) Opatrovna a) Krabice P, 120 dětí- Maj.vl. složka P-3/ Prodej domu c) Krabice P-3/8 PRAHA Břevnov Vincentinum Ústav pro nezhojitelné nemocné Maj.nevl Přestěhováno na Velehrad do bývalé Jezuitské koleje r.1958,jaro Předání služby slovenským sestrám Vykupitelkám Fakultní nemocnice Maj.nevl Státní nařízení, výměna SCB za civilní sestry a) Činnost sester, Krabice P 3 složka P-3/7 a) Činnost sester b) Kronika-díl VI.,XI. c) Krabice P 5, složka P 5/2 a) Činnost sester b) Kronika-díl XII., c) Krabice P, složka P-5/1 + kniha Msgre Jan Nepomuk Říhánek

65 Název filiálky PRAHA, Apoštolská nunciatura Voršilská 12 PRAHA Jenišovská Václav PRAHA Strahov a) Dokumentace b) Kronika Vznik - Majetek vl./nevl. - Činnost - Ukončení c) Historie mimo kroniky Vedení domácnosti Maj.nevl. a) Činnost sester, Na příkaz Min.školství a kultury Pořadač I. Prahapřerušena činnost sester; nunciatura, složka Návrat sester, opět vedení domácnosti Pro nedostatek sester Ústředí Pořadač II. Prahakongr.odvolává sestry nunciatura, složka1-4 b) Kronika P 18, P 19 Kronika-díl VIII.,díl XII.,díl Xa. c) Pořadač I.Prahanunciatura, složka 2,3, Pečovatelská služba a vedení domácnosti a) Pořadač Arodiny pana Quida Schwanka Úmrtí Praha Jenišovská, pana Quida Schwanka Kongregace odvolává sestry P6, složka 1-3 c) Pořadač APraha Jenišovská, složka Vedení kuchyně Ukončena činnost, politická situace

66 obr. 1: NMSKB, rok 1930 dotazník pro katastr léčebných ústavů (Zdroj: ofoceno v KAN z Pořadače V.A, Praha NMSKB, Historie, )

67

68

69 obr. 2: Soupis počtu trestanek z roku 1928 (Zdroj: ofoceno v KAN z Pořadače VIII.A, Praha Řepy, Historie, , čl. č. 7)

70 obr. 3: Spis ministerstva vnitra zrušení věznice v Řepích na základě nesplnění podmínek pro provoz vězeňského zařízení, konkrétně nutnosti obstarávání služby sborem uniformované vězeňské stráže. (Zdroj: ofoceno v KAN z Pořadače VIII.A, Praha Řepy, Historie, , čl. č. 18)

71 obr. 4: Přípis z , kterým ředitelství Vyšší sociálně zdravotní školy v Praze 1 oznamuje, že dekretem ÚNV, referát pro školství vědu a umění, ze , jsou zproštěny služby v ošetřovatelské škole všechny řádové sestry sv. Karla Boromejského. (Zdroj: ofoceno z Kroniky KMSKB, český překlad, 10. díl, str )

72 obr. 5: Nancy první dům Kongregace (Zdroj: obr. 6: sv. Karel Boromejský (Zdroj:

73 obr. 7: Páter Heřman Dichtl (Zdroj: ofoceno v KAN z Chronik der Barmherzigen Schwestern vom heiligen Karl Borromäus mit dem Mtterhaus zu Prag, ) obr. 8: První generální představená, matka Terezie Helvigová (Zdroj: ofoceno v KAN z Chronik der Barmherzigen Schwestern vom heiligen Karl Borromäus mit dem Mtterhaus zu Prag, )

74 obr. 9 (vlevo) a obr. 10 (vpravo): Sourozenci Helena (vlevo) a František Jiří Lobkowiczovi (vpravo) (Zdroj: ofoceno v KAN z Chronik der Barmherzigen Schwestern vom heiligen Karl Borromäus mit dem Mtterhaus zu Prag, ) obr. 11: Pracovní oděv knížete Lobkowicze uložený ve vitríně v domě sv. Notburgy (Zdroj: vlastní foto, )

75 obr. 12: První mateřinec v Čechách - jeden z domů zakoupených ve Vlašské ulici (Zdroj: ofoceno v KAN z Chronik der Barmherzigen Schwestern vom heiligen Karl Borromäus mit dem Mtterhaus zu Prag, ) obr. 13: Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského během 2. světové války, Vlašská 336/36, Praha 1 (Zdroj: ofoceno z pořadače V.A, Praha NMSKB, Historie, )

76 obr. 14: Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v roce 1950 (Zdroj: obr. 15: Nemocnice Milosrdných sester v roce 2002 (Zdroj: )

77 obr. 16: Operační sál v roce 1950 (Zdroj: obr. 17: Operační sál v roce 2002 (Zdroj:

78 obr. 18: Klášter v Řepích, foto pořízené před válkou, později byla během náletů na letiště zničena věžička (Zdroj: ofoceno v KAN z pořadače VIII. A, Praha Řepy, Historie, ) obr. 19 (vlevo) a obr. 20 (vpravo): Domov v Řepích v začátcích rekonstrukčních prací, na obrázku vpravo je již vidět nová střech (Zdroj: ofoceno v KAN z pořadače VIII. A, Praha Řepy, Historie, )

79 obr. 21: Domov sv. Karla Boromejského po rekonstrukci, K Šancím 50/6, Praha 17 Řepy (Zdroj: obr. 22: Domov sv. Karla Boromejského z ptačí perspektivy, K Šancím 50/6, Praha 17 Řepy (Zdroj:

80 obr. 23 a obr. 24: Spolupráce s odsouzenými ženami probíhající v Domově sv. Karla Boromejského v Řepích (Zdroj:

81 obr. 25: Mateřinec před rekonstrukcí, Dům sv. Notburgy, Šporkova 321/12, Praha 1 (Zdroj: obr. 26: Mateřinec po rekonstrukci, Dům sv. Notburgy, Šporkova 321/12, Praha 1 (Zdroj:

82 obr. 27: Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského má pro každého dveře dokořán. Dům sv. Notburgy, Šporkova 321/12, Praha 1 (Zdroj:

83 obr. 28: Historicky první fotografie absolventek ošetřovatelské školy ( ) (Zdroj: ofoceno z Kroniky ošetřovatelské školy) obr. 29: Absolventky ošetřovatelské školy ( ) (Zdroj: ofoceno z Kroniky ošetřovatelské školy)

84 obr. 30: Slavnostního předávání diplomů absolventkám ročníku se účastnila i paní Hana Benešová (Zdroj: ofoceno z Kroniky ošetřovatelské školy) obr. 31: Loučení s paní Hanou Benešovou (Zdroj: ofoceno z Kroniky ošetřovatelské školy)

85 obr. 32: Student ošetřovatelské školy, ročník (Zdroj: ofoceno z Kroniky ošetřovatelské školy) obr. 33: Průběh výuky v ošetřovatelské škole. Na fotografii jsou zachyceny studentky ( ) s profesorem fyziologie MUDr. Vilémem Honsem (Zdroj: ofoceno z Kroniky ošetřovatelské školy)

86 obr. 34: Slavnostní odevzdávání diplomů absolventkám pražských ošetřovatelskách škol v hlavním sále Městské knihovny v hl. m. Praze. (Zdroj: ofoceno z Kroniky ošetřovatelské školy) obr. 35: Absolventky ročníku Setkání po 30 letech, r. 1975, před hotelem Interkontinental v Praze. (Zdroj: ofoceno z Kroniky ošetřovatelské školy)

87 obr. 36: Obecná, měšťanská a odborná škola pro ženská povolání v Praze 3 Úvoze Křížovka (Zdroj: ofoceno z Kroniky ošetřovatelské školy) obr. 37: Řeholní Dům Povýšení sv. Kříže, tzv. Křížovka a její dnešní vzhled. (Zdroj:

88 obr. 38: Logo Milosrdných sester sv. Karla Boromejského (Zdroj: obr. 39: Logo Domova sv. Karla Boromejského v Řepích. Čtyři pole odpovídají čtyřem světům, které se nacházejí za zdmi Domova. (Svět pacientů, řeholnic, civilních zaměstnanců a odsouzených žen) (Zdroj: obr. 40: Logo Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského (Zdroj: