Putování po archivech (nejen) za rodovou historií

Transkript

1 Putování po archivech (nejen) za rodovou historií Čísla popisná 1. část Ždírecké grunty podle berní ruly O ždíreckou minulost se v 80. letech minulého století v rámci tehdejších možností (nebyly například digitální fotoaparáty, veliký pomocník, který šetří čas a díky kterému je možné si zápisy v klidu a beze spěchu přečíst doma, a dále jsou už dnes některé archiválie přístupné na internetu) zajímali Jan Mísař a Josef Bílek. Podnikli proto několik cest do archivů, a to do Zámrsku a do Brna a o jejich poznatcích pak vycházely články ve Ždíreckém zpravodaji. Článek o berní rule nazvaný Naše obec v polovině XVII. století:... Poněvadž domovní čísla byla prvně přidělována až v roce 1770, nedá se zjistit a identifikovat jednotlivé statky (pozn.: hospodářství uvedená v berní rule ) na nynější čísla popisná. O tom zase příště. Jan Mísař, Ždírecký zpravodaj, červen 1980 Článek o Tereziánském katastru nazvaný Naše obec v polovině XVIII. století:... Další údaje o naší obci se nacházejí v archivu v Brně, kde jsou uloženy pod čísly 204, 224 až 228 tzv. gruntovní knihy a purkrechtní registra, jakož i jiné důležité listiny o majetku bývalého velkostatku Polná od roku 1701 až do roku Toto však vyžaduje bedlivého prostudování a zabere mnoho času. Jan Mísař, Ždírecký zpravodaj, září 1980 Článek Osídlení obce Ždírec před 200 lety: Když nám státní archiv v Zámrsku sdělil, že archivní písemnosti z bývalého panství polensko-přibyslavského a žďárského se nacházejí v Oblastním státním archivu v Brně, požádali jsme zde ředitele tohoto archivu s. Dr. Ladislava Doubka, aby nám připravil tzv. gruntovní a jiné knihy. Dne byly nám předloženy k prostudování 4 svazky. Z předložených čtyř objemných svazků týkaly se naší obce jenom dva, a to ještě jen částečně. Svazek pod č.j. 414 z roku 1781 se však týkal jen naší obce. Zde bylo uvedeno podle čísel popisných osídlení naší obce jednotlivými majiteli (nebo nájemci), které je tam takto popsáno, ač někde již je inkoust značně vybledlý a písmo málo čitelné. Psáno je mnohde zkomoleně - česko-německy.... Pozemkové knihy z tehdejší doby (z roku asi 1770 a pozdější), ze kterých by se dalo vyčíst i rozloučení původních pěti či šesti zemědělských usedlostí, se nacházejí zatím neznámo kde. Častým stěhováním těchto knih z archivu se možná i ztratily nebo jsou uloženy zatím na neznámém nám místě. Více se nedalo z nám předložených knih, a co by naše občany mohlo zajímat vyčíst, i tak jsme však vděčni pracovníkům Oblastnímu archivu v Brně za jejich velkou ochotu a pomoc. Jan Mísař, Josef Bílek, Ždírecký zpravodaj, únor 1984 Z jejich článků je zřejmé, že je zajímalo jaká čísla popisná byla v roce 1770 přiřazená gruntům uvedeným v berní rule. Bohužel se jim to nepodařilo. První pozemkovou knihu, která sledovala změny majitelů na jednotlivých gruntech a chalupách Purkrechtní kniha Sobiňova, Ždírce, Střížova, Nové Vsi, Bílku a Ranska ( ) (pozn.: ofotografování všech zápisů, které se týkají Ždírce, zabere asi 70 snímků) neměli při své návštěvě archivu v Brně pravděpodobně k dispozici a navíc tato kniha zaznamenává majitele přibližně až od roku Chybějící údaje o majitelích mezi rokem 1654, kdy byla sepsána berní rula a mezi rokem 1701, kdy se začala vést purkrechtní kniha, se ale dají zjistit z revizitace berní ruly z roku 1675, dále z poddanských fasí (fase = daňové přiznání) z roku 1719 a z očité vizitace z roku Pomoci však mohou i matriky. Protože je dnes pátrání o něco snažší je tedy možné splnit přání pana Mísaře a pana Bílka, doplnit historii ždíreckých stavení až k berní rule a přiřadit k nim čísla popisná.

2 Purkrechtní a pozemkové knihy Purkrecht = zákupní právo a dědičný pacht (= časově vymezený pronájem zemědělské půdy) Grund = půda, pozemek V purkrechtních nebo pozemkových knihách (německy Grundbuch) se vedly zápisy o změnách ve vlastnictví gruntů a o vyplácení ročních podílů např. rodičům, sourozencům, nebo jejich dětem anebo těm, kterým předchozí majitel nestačil doplatit. Zápisy v pozemkových knihách byly vedeny podle jednotlivých usedlostí (každé bylo vyhrazeno několik listů), nebo chronologicky. Pozemkové knihy týkající se Ždírce jsou uloženy ve fondu F188 v Moravském zemském archivu v Brně pod těmito inventárními čísly: Purkrechtní kniha Sobiňova, Ždírce, Střížova, Nové Vsi, Bílku a Ranska Pozemková kniha Ždírce (Zdiretzer Grundbuch) Pozemková kniha Ždírce sv. I. (Zdiretzer Grundbuch) Pozemková kniha Ždírce sv. II. (Zdiretzer Grundbuch) Kniha listin Ždírce sv. I. - II. (Zdiretzer Urkundenbuch) Kniha listin Ždírce sv. III. (Zdiretzer Urkundenbuch) Údaje o vlastnících jednotlivých stavení jsem především hledala v purkrechtní knize vedené v letech a v pozemkové knize z let Některé údaje pak byly doplněny z Robotního seznamu (1777), z Josefského katastru (1785) anebo z matrik Hospodářství zapsaná v berní rule a jejich čísla popisná Jen pro připomenutí: v roce 1654, kdy vznikala berní rula, bylo ve Ždírci šest rolníků a jeden chalupník. (Přitom celkový počet osedlých byl patnáct, což znamená, že naše obec měla v té době asi 15 domů a v nich kromě sedláků také osm bezzemků, čili nádeníků.) Na největším ždíreckém gruntě hospodařil v roce 1654 Jiřík Rychtář. Při revizitaci berní ruly v roce 1675 je zde zaznamenán zřejmě jeho syn Jan, který je zapsán jako Jan na Rychtě. Z těchto údajů je zřejmé, že zde v 17. století byla ždírecká rychta, což potvrzuje i zápis z purkrechtní knihy, která tento grunt uvádí jako první pod názvem Rychta s majitelem Janem Rychtářem. obr. 1

3 V roce 1702 došlo ke změně majitele: Leta 1702 dne 3. Marty ujal túž rychtu od Jana otce svého Tomáš syn vlastní. Po smrti Tomáše se v roce 1715 gruntu ujal Jakub na rychtě. Majitelé tohoto hospodářství neměli po dlouhá léta žádné stálé příjmení. Pojmenování "Rychtář" a "Na rychtě" bylo spíše označení vykonávaného úřadu a místa odkud dotyčný pocházel. Jako stálé příjmení se to ale v tomto případě neujalo. Taktéž Janův syn Tomáš neměl své příjmení. V matrice, nebo v podkladech pro Tereziánský katastr z roku 1716, je zapisován jako Ždírecký, patrně podle toho, že jeho dědeček Jiří Rychtář byl v matrice zapisován jako Jiřík rychtář ždírecký. Avšak ani příjmení Ždírecký nezůstalo zachováno. obr. 2 Zápis o svatbě Tomáše Ždíreckého, syna Jana Ždíreckého ze Ždírce, z roku 1701 obr. 3 Zápis o svatbě Lukáše, syna Jiříka rychtáře ždíreckého, z roku 1673 Poddanská fase uvádí v roce 1719 jako současného majitele Jakuba Škarýda a v roce 1736 očitá vizitace tereziánského katastru Jakuba Stukhejla. Ale podle purkrechtní knihy zde Jakub na rychtě hospodařil až do roku 1761 a ke změně majitele nedošlo. Jakub na rychtě, Jakub Škarýd a Jakub Stukhejl jsou zřejmě stále táž osoba zapisovaná pod různými jmény. V roce 1761 se gruntu ujal po otci Jakubovi svým Matěj Stukhejl. Při číslování v roce 1770 dostal tento grunt přidělené číslo popisné 26. V roce 1772 zhandloval svůj grunt s Matějem Stukhejlem Václav Stehno z čp. 19. Václav Stehno je jako majitel tohoto hospodářství uveden také v Robotním seznamu z roku 1777 a v Josefském katastru z roku Po Václavu Stehnovi převzal hospodářství v roce 1802 jeho syn Jan František Stehno. Po svém otci převzala grunt dcera Anna, která se v roce 1833 provdala za nádeníka Josefa Smejkala z Peršíkova. Ten je také jako majitel uveden ve Stabilním katastru z roku V roce 1841 se novým majitelem stal Jan Novotný z čp. 18.

4 Druhý grunt patřil v roce 1654 Jiříkovi Sedlákovi, který zde buďto sám, nebo jeho syn stejného jména, hospodařil ještě roku V purkrechtní knize je toto hospodářství zapsáno pod číslem 6 jako Grunt Sedláků. Jiřík Sedlák zemřel v srpnu roku 1693: obr Augusti pochováno jest mrtvé tielo: Jiřího Sedláka ze Zdircze. Stáří let obr. 5 Podle purkrechtní knihy pak připadlo hospodářství jeho synu Martinovi: Léta Páně 1695 dne 15. prosince po smrti Jiříka Sedláka ujal týž grunt syn vlastní Martin Sedlák... Majitelem je zde Martin Sedlák, který je také zapsán v roce 1719 při očité vizitaci. Po jeho smrti v roce 1727 se dalším majitelem stal jeho syn Tomáš Sedlák. Podle krucemburské matriky se roku 1756 František Rojka, syn Jana Rojky, mlynáře od Řeky, oženil s Magdalenou, dcerou Tomáše Sedláka a v roce 1765 byl tento grunt Františku Rojkovi připsán. Při číslování v roce 1770 dostal tento grunt přidělené číslo popisné 7. Podle pozemkové knihy inv.č. 416 koupil 18. července 1775 tento grunt se vším příslušenstvím od Františka Rojky Václav Janáček. V Robotním seznamu z roku 1777 je jako majitel uveden Václav Růžička, ale v pozemkové knize není zaznamenána žádná změna majitele. Je zde jen zápis o tom, že 22. ledna 1784 předstoupil před vrchnostenský úřad Pavel Janáček, soused a obyvatel ždírecký. Šlo o jakési finanční neshody mezi Pavlem Janáčkem a Václavem Růžičkou. Celý text se mi bohužel nepodařilo přečíst. Výsledkem řízení ale bylo, že grunt zcela připadl Pavlu Janáčkovi. Ten je také uveden jako majitel v roce 1785 při zhotovování Josefského katastru. Pavel Janáček zemřel v březnu roku 1804 ve věku 53 let. Další změny vlastníků v pozemkové knize z let nejsou uvedeny. Díky matrikám ale víme, že zde krátce hospodařil jeho syn Pavel Janáček. V dalších letech zde pak žili Málkovi, s jejichž dcerou se v březnu roku 1825 oženil Jan Dočekal z Údav. Na třetím ždíreckém gruntě hospodařil v roce 1654 Jan Kubka. V roce 1675 je zde zaznamenán Ondřej Kubka, pravděpodobně Janův syn. Toto hospodářství je v purkrechtní knize zapsáno pod číslem 5 jako Grunt Kubky.

5 obr. 6 V roce 1699 se tohoto gruntu ujal Vít Stehno, který je jako majitel také uveden při očité vizitaci z roku V roce 1732 pak přešel na jeho syna Václava Stehna: Léta Páně 1732 dne 29. ledna ujal a koupil tento grunt Václav Stehno po otci svém Vítovi Stehnovi... Při číslování v roce 1770 dostal tento grunt přidělené číslo popisné 19. V držení rodiny Stehnů zůstal až do roku 1772, kdy jej zhandloval - vyměnil - s Matějem Stukhejlem za jeho grunt čp. 26. Po Matějovi Stukhejlovi zde pak od roku 1779 hospodařil jeho syn Josef Stukhejl. V roce 1794 proběhlo další handlování, tentokrát s chalupníkem Martinem Sedlákem z čísla popisného 14. Obě rodiny si opět své usedlosti vyměnily. Krátce po přestěhování se Martin Sedlák stal také ždíreckým rychtářem: obr. 7 Po Martinu Sedlákovi hospodařil na čp. 19 jeho syn Martin Sedlák, potom jeho syn Josef Sedlák a nakonec Josefův syn Václav Sedlák. Po jeho smrti v roce 1930 přešlo hospodářství na jeho sestru Kateřinu a jejího manžela Františka Novotného z čp. 26. U předchozích třech gruntů odpovídají změny majitelů údajům z berní ruly (1654) a z její revizitace (1675) a podkladům pro Tereziánský katastr (TK) - poddanská fase (1719) a očitá vizitace (1736) - které jména původních hospodářů z roku 1654 a 1675 také uvádějí. U následujících čtyř gruntů tomu tak ale není. Jména hospodářů z roku 1675 uvedená v podkladech pro TK neodpovídají jménům hospodářů z roku 1654 uvedeným v berní rule (viz. přehledy v příspěvku: III - NA Praha - berní rula , tereziánský katastr str. 5 a str.7. Předpokládám, že za správné mohu brát jména a změny hospodářů podle údajů uvedených v podkladech pro TK. Jako čtvrté je v berní rule uvedeno hospodářství s majitelem Martinem Hampapou a Matějem Cimplem při revizitaci roku V podkladech pro TK v roce 1654 je ale jako majitel hospodářství uveden Tomáš Martínků a v roce 1675 shodně s berní rulou Matěj Cimpl. V purkrechtní knize je hospodářství zapsáno pod číslem 4 jako Grunt Václavů.

6 obr. 8 Když v únoru roku 1674 zemřel jeho majitel - Jiřík rychtář starý, stal se podle purkrechtní knihy dnem 28. dubna 1674 jeho novým majitelem Matěj Cimpl. obr. 9 Po smrti Matěje Cimpla se gruntu ujal jeho vlastní syn Josef Cimpl. Ten je také jako majitel uveden v poddanských fasích z roku V roce 1735 ujal a koupil tento grunt Václav Cimpl. V roce 1754 postoupil grunt tento starý hospodář Václav Cimpl nemajíc syna žádnýho, zeťovi svému Václavovi Kárníkovi. Při číslování v roce 1770 dostal tento grunt přidělené číslo popisné 20. Václav Kárník pak hospodářství v roce 1778 převedl na svého syna Tomáše Kárníka. Ten zde hospodařil šestnáct let. Zemřel 20. ledna roku 1794 ve věku 41 let. Jako příčina smrti je uvedeno - zabitej od stromů. obr. 10 Hospodářství nemohlo zůstat bez hospodáře, a tak se vdova po Tomášovi ještě téhož roku znovu provdala, a to za Františka Frühbauera.

7 Jako páté je v berní rule uvedeno hospodářství s majitelem Havlem Uhlířem a Matějem Hampapou při revizitaci roku V podkladech pro TK z roku 1654 je ale jako majitel uveden Martin Hampapa a v roce 1675 shodně s berní rulou Matěj Hampapa. V purkrechtní knize je hospodářství zapsáno pod číslem 3 jako Grunt Staňků. Léta Páně 1684 dne 10. března ujal týž grunt od Matěje Hampapy Pavel Němec obr. 11 V roce 1715 se po nebožtíku Pavlu Němcovi ujal gruntu jeho syn Matěj Němec. Matějovo jméno jako hospodáře se také objevuje ve fasích z roku 1719 a v očité vizitaci z roku V roce 1751 se gruntu ujal Matějův syn Vojtěch Němec. Dlouho si jej však neužil, protože už v roce 1757 dobrovolně postupuje grunt švagrovi svému Martinovi Danihelovi. Při číslování v roce 1770 dostal tento grunt přidělené číslo popisné 22. V roce 1785 se hospodářství pak připisuje Josefu Danielovi. Jako šesté je v berní rule uvedeno hospodářství s majitelem Tomášem Martínkem a Matějem Vlasákem při revizitaci roku V podkladech pro TK z roku 1654 je ale jako majitel uveden Jiřík Vlasák a v roce 1675 shodně s berní rulou Matěj Vlasák (Plasák?). V purkrechtní knize je hospodářství zapsáno pod číslem 7 jako Grunt Šimonů. obr. 12 Léta 1691 ujal túž živnost Lukáš Fejtek... (Bohužel zde není uvedeno po kom ji převzal.) Poddanská fase z roku 1719 a očitá vizitace z roku 1736 zde jako majitele uvádějí Tomáše Wasserbauera. Jeho jméno je také uvedeno v purkrechtní knize, kde se píše: Tomáš Wasserbauer, Léta Páně 1714 dne 6. března ujal týž grunt od tchána svého Lukáše Fejtka za summu 47 zl. 17 krejcarů bez závdavků, načež držitel gruntu tchána a tchýni až do smrti jejich živiti,..

8 V roce 1751 (1757?) sem po svém otci nastoupil Jan Wasserbauer. Při číslování v roce 1770 dostal tento grunt přidělené číslo popisné 30. Jan Wasserbauer zemřel někdy před rokem 1777 a v Robotních seznamech, které byly ten rok pořizovány, je jako majitelka čp. 30 uvedena wittib-vdova Rosalie Wasserbauerová. Rodinné hospodářství pak převzal jejich syn Martin Wasserbauer, po něm jeho syn Josef Wasserbauer a nakonec Josefův syn Josef Wasserbauer. Po jeho smrti v roce 1887 se jeho manželka v roce 1889 znovu provdala, a to za Josefa Mísaře z Krucemburku čp Jako sedmá je v berní rule uvedena chalupa s majitelem Jiřím Vlasákem, který zde hospodařil i podle revizitace v roce V podkladech pro TK z roku 1654 je ale jako majitel uveden Havel Uhlíř a v roce 1675 shodně s berní rulou Jiří Vlasák.. V purkrechtní knize je hospodářství zapsáno pod číslem 2 jako Grunt Pátků. obr. 13 Jako první majitel tohoto hospodářství je v purkrechtní knize uveden Jan Cimpl - Léta 1695 ujal týž grunt po Mikulášovi Dobrovolným a Matějovi Vodoušovým (?) Jan Cimpl Leta 1714 ujal ten grunt od Jana Cimpla dle dobrovolnýho porovnání Matěj Sedlák... Matěje Sedláka jako majitele a hospodáře zaznamenává také poddanská fase z roku 1719 a očitá vizitace z roku Při číslování v roce 1770 dostal tento grunt přidělené číslo popisné 25. V lednu roku 1770 byl tento grunt jak podle purkrechtní knihy, tak podle pozemkové knihy inv.č. 416, připsán synovi Matěje Sedláka Jakubovi Sedlákovi. V pozemkové knize je u čísla popisného 2 tento zápis: Léta Páně 1777 dne 21. února koupil půl tohoto gruntu (čp.25) František Hendl zákupní šenkýř ždírecký od Jakuba Sedláka... Přesto je jak v Robotních seznamech z roku 1777, tak i v Josefském katastru z roku 1785 jako majitel této chalupy uváděn jen Jakub Sedlák. Další zápisy o změnách majitelů na této chalupě pozemkové knihy neobsahují. Zdroj: obr. 1, 4, 6, 8, 11, 12, 13 - Purkrechtní kniha Sobiňova, Ždírce, Střížova, Nové Vsi, Bílku a Ranska , fond F188 Velkostatek Polná-Přibyslav a Pohled, uloženo v MZA Brno; obr. 2,3,5,9 - Matrika sig. č. 702, SOA Zámrsk sbírka matrik Východočeského kraje, farní úřad Krucemburk; obr. 7,10 - Matrika sig. č. 2983, SOA Zámrsk sbírka matrik Východočeského kraje, farní úřad Krucemburk Věra Novotná