Drogová scéna na Pedagogické fakultě MU Brno

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA RODINNÉ VÝCHOVY A VÝCHOVY KE ZDRAVÍ Drogová scéna na Pedagogické fakultě MU Brno Diplomová práce Brno 2007 Vedoucí diplomové práce: MUDr. Petr Kachlík, Ph.D. Vypracovala: Jana Čecháková

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům... podpis

3 Děkuji MUDr. Petru Kachlíkovi, Ph.D., vedoucímu mé diplomové práce za odborné vedení, podnětné připomínky, podporu a vstřícnost.

4 ÚVOD Vymezení pojmu droga Drogová terminologie Užívání drog v historii Klasifikace drog, jejich charakter, účinky a rizika konzumace Opiáty Stimulační látky Konopné drogy Halucinogeny Těkavé látky Léky vyvolávající závislost Taneční drogy Alkohol Tabák Kofein Anabolika (steroidy) Gambling hazardní hra Problematika závislosti Stadia užívání drog vedoucí k závislosti Příčiny vzniku závislosti Varovná znamení, která signalizují možné užívání drog Prevence zneužívání drog Primární, sekundární a terciární prevence Streetwork Centra prvního kontaktu Školní preventivní program pro základní školy Vymezení opatření při výskytu drog ve školách a školských zařízeních Empirická část Cíl výzkumu Metodika Charakteristika výzkumného vzorku Stanovené hypotézy Výsledky dotazníkového šetření... 45

5 10.1 Univariační (popisná) statistika Bivariační analýza DISKUZE ZÁVĚR VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ ZÁVĚR RESUMÉ POUŽITÁ LITERATURA A INTERNETOVÉ ZDROJE SEZNAM PŘÍLOH

6 Úvod Na první pohled jsou normální a docela to s nimi jde, ale pak si uvědomíte, že všechno co sami říkají, jsou lži. Nakonec ztrácí charakter, jsou nedůvěryhodní, ale hlavně ničí lidské vztahy, které je obklopují. Žijí podle divných pravidel nekradou od přátel, jen od cizích. Ale tak je to jen zpočátku, později už nemají žádné zábrany. (partner osoby závislé na heroinu) Drogy, drogy, drogy kolikrát jsme tohle slovo již slyšeli a kolikrát v budoucnu ještě uslyšíme. Přestože na téma drogy bylo napsáno nespočetné množství prací a proveden nejeden výzkum, rozhodla jsem se na tento problém globálního charakteru zaměřit také já ve své diplomové práci. Jako studentka oboru rodinné výchovy a výchovy ke zdraví jsem měla možnost, nejen si vyslechnout přednášky řady odborníků, ale také navštívit centra pro lidi s drogovým problémem. Informace, které jsem získala, a především má osobní zkušenost po návštěvě specializovaných center mě utvrdily v názoru, že drogy byly, jsou a budou velice závažným problémem naší civilizované společnosti. Je třeba si uvědomit, že s rostoucí spotřebou psychotropních látek přibývá následků souvisejících s jejich užíváním. Dopady zneužívání drog se týkají celé naší společnosti v oblasti sociální, ekonomické, ale zejména v oblasti zdravotní. Množství lidí nakažených nenávratným onemocněním HIV/AIDS nebo nebezpečnou hepatitidou typu B se každým rokem zvyšuje. Cílem mé diplomové práce bylo zjistit, nakolik jsou v kontaktu s drogami studenti vysokých škol a jaké jsou jejich názory na drogovou problematiku. Vybrala jsem si studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, tedy budoucí učitele, kteří by měli v protidrogovém charakteru vychovávat další generace. Diplomová práce je rozdělena na dvě části, teoretickou a praktickou. V úvodu teoretické části jsem se pokusila nastínit základní drogovou terminologii a zneužívání některých drog z historického hlediska. Dále jsem se zaměřila na jednotlivé skupiny drog s jejich účinky a riziky spojenými s konzumací a popsala problematiku zneužívání drog. V závěru teoretické části jsem uvedla možnosti prevence závislosti. V části praktické jsem vyhodnotila výzkum, který byl proveden v roce 2006 v rámci řešení výzkumného záměru Škola a zdraví pro 21. století a grantového projektu PdF 6

7 MU v Brně zaměřeného na protidrogovou primární prevenci. Výzkumu se zúčastnilo devět fakult MU. V této diplomové práci jsou zpracovány pouze výsledky pedagogické fakulty. 7

8 1. Vymezení pojmu droga Jak uvádí Zábranský (2003, str. 14), Pojem droga se historicky vyvíjel. Původně toto slovo, pocházející z francouzštiny, znamenalo sušinu nebo jinak konzervované orgány rostlin, živočichů, sloužící jako léčiva. V dnešní době se u různých autorů setkáváme s řadou definic tohoto pojmu. Podle Presla (1995) je drogou každá látka, ať už přírodní nebo syntetická, která splňuje dva základní požadavky: 1) má tzv. psychotropní účinek, tj. ovlivňuje naše prožívání okolní reality, mění naše vnitřní naladění zkrátka působí na naší psychiku. 2) může vyvolat závislost, má tedy tzv. potenciál závislosti. Ten je u různých drog různě vyjádřen, může být větší či menší, ale přítomen je vždy. Jestliže se podíváme na své okolí prostřednictvím těchto dvou kritérií, vidíme, že jsme drogami různého typu obklopeni na každém kroku. Jdeme-li do obchodu s potravinami, je zde nabídka velkého množství látek, které ovlivňují naši psychiku a jsou schopné vyvolat závislost. Jedná se o drogy naší společnosti tolerované (alkohol, káva, tabák, nebo dokonce i čaj). Konzumace těchto legálních drog je považována za běžnou věc, úplná abstinence od jakékoli psychotropní látky (např. striktní a trvalé odmítání čaje, kávy, alkoholu nebo tabákových výrobků) je v naší společnosti spíše výjimkou. Z této skutečnosti vyplývá i společenské pojetí pojmu droga. V dnešní době jsou jako drogy označovány téměř výlučně látky, které splňují stejně jako výše uvedené produkty základní definici, ale jsou v naší společnosti zákonem zapovězeny. Presl (1995) 8

9 2. Drogová terminologie Abúzus je zneužívání drog, tedy nejčastěji nadměrná konzumace, nebo jejich užívání za nepřijatelné situace, např. v dětském a mladistvém věku, ženami v průběhu těhotenství, dospělými osobami při práci apod. Jedná se o takové užívání drog, které nepříznivě ovlivňuje fyzický a duševní vývoj člověka. Nožina (1997) Akutní intoxikace je přechodný stav po užití látky vedoucí k poruchám na úrovní vědomí, poznávání, vnímaní, emotivity nebo chování, nebo jiných psychofyziologických funkcí a reakcí. Tuto diagnózu používáme jen tam, kde se intoxikace vyskytuje bez dalších vážnějších nebo trvalejších problémů, vyvolaných požíváním látky. Heller (1996, str. 20) Bad trip je slangový výraz pro negativní zážitek po užití drogy. Mohou se při něm v různé míře objevit následujících příznaky: pocit ztráty kontroly, poruchy vnímání vlastního těla, prostoru a času, deprese, úzkost, bizarní a děsivé halucinace, strach ze šílenství, smrti nebo katastrofy, zoufalství a sebevražedné myšlenky. Ze somatických symptomů jsou typické např.: pocení, bušení srdce, zvracení, poruchy citlivosti, brnění. Reakce typu bad trip se často spojují především s konzumací halucinogenů, mohou být ale také způsobeny užitím amfetaminů a jiných stimulancií. Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti (2003, [online]) 1 Craving (bažení) je silná touha nebo pocit puzení užívat látku. Nešpor (2000) Dealer je označení pro obchodníka s drogami Delirium tremens je šílenství z nedostatku alkoholu, na které je tělo zvyklé. Vyskytuje se u několikaletých nadužívačů" alkoholu. Projevem tohoto psychického onemocnění jsou halucinace zrakové a tělové (hmyz, malá zvířátka, která se po něm vrhají, místo tapet vidí pavučiny s pavouky; nemocný je odhání). Během deliria je zvýšená hranice sugestibility (ovlivnitelnost slovem). Strach střídá euforii. Objevuje se třes celého těla a zrychlený tep. Člověk je dezorientován místem a časem. Delirium tremens vzniká náhle, někdy v souvislosti s epileptickým záchvatem (u 1/3). Trvá 9

10 přibližně 2 5 dní a zakončení je prudké (spánkem) nebo se projevy zmírňují pomalu. Mlčoch ( , [online]) 2 Detoxifikace je proces, kdy se tělo člověka zbavuje jedovatých látek a překonává případné obtíže po vysazení drogy. Nešpor (2001) Flashback je stav jako po požití drogy, s níž má osoba zkušenost, přestože tato droga požita nebyla. S flashbacky se můžeme setkat především u pervitinu, halucinogenů a drog z konopí. Nešpor (2001) Misúzus označuje zejména nevhodnou aplikaci léků. Není podstatné, jestli je lék získán na lékařský předpis nebo ilegální cestou. Nožina (1997) Narkomanie označuje chorobnou touhu po užití omamujících látek (narkotik). Při konzumaci vzniká chorobná závislost na nich s následnými tělesnými a duševními poruchami. Termín se používá v souvislosti s látkami vyvolávajícími stavy typicky narkotické (např. morfin). Nožina (1997) Narkotika jsou látky tlumící bolest, uspávající, uklidňující (označení také pro látky využívané k provádění narkózy) Nožina (1997) Okénko označuje stavy, kdy si piják nevzpomíná na určité období opilosti. Odvykací strav (abstinenční syndrom) je tvořen kombinací příznaků, které se objevují při úplném nebo částečném vysazení látky, která byla opakovaně, zpravidla dlouhodobě užívána. Pramenní z narušení homeostázy, na kterém se podílí vysazení pravidelných dávek drogy, předchozí předávkování a vyčerpaní rezerv organizmu. Začátek a průběh odvykacího stavu jsou časově omezeny a závisí na typu látky a dávce užívané bezprostředně před abstinencí. Heller (1996, str. 21) Průchozí drogy jsou psychotropní látky, které zvyšují riziko problémů působených jinými drogami. Řadíme mezi ně alkohol, tabák a marihuanu. Neznamená to, že každý kdo užíval průchozí drogy, se stane později závislý na jiné droze. Setkání s průchozí drogou především v mladém věku, ale toto riziko zvyšuje. Heller (1996) 10

11 Předávkování je otrava psychotropní látkou. Předávkování nastává, když je aplikována silnější droga, než dotyčný předpokládal. Někdy je předávkování i záměrné. Předávkování může nastat i tehdy, jestliže se někomu změnila odolnost vůči droze, nebo když došlo ke kombinaci s jinou drogou. Nešpor (2001, str. 150) Tolerance označuje stav, kdy si tělo zvykne na drogu natolik, že je člověk nucen brát stále větší dávky k dosažení stejného účinku. Ganeri (2001) Toxikomanie je pojem, který dříve označoval závislost na drogách Toxikoman je označení osoby závislé na drogách Toxická psychóza ( stíha ) je psychotická porucha, která je vyvolána zneužíváním psychotropních látek. Vyskytuje se typicky po psychostimulanciích a halucinogenech. Obraz toxické psychózy je velmi podobný schizofrenii. Při závažnějším průběhu toxické psychózy může být člověk nebezpečný nejen sobě, ale také ostatním. Toxická psychóza odeznívá spontánně, bez medikace, je ovšem potřeba psychoterapeutické nebo poradenské podpory. Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti (2003, [online]) 2 Úzus je užití či užívání drogy ve shodě s oprávněnými zájmy jednotlivce a společnosti. Užívání drog v omezeném, kontrolovaném množství, které nepoškozuje zdraví, nepůsobí rušivě na chování člověka, neohrožuje mezilidské vztahy a ekonomické poměry jednotlivce a jeho rodiny, u dětí a mladistvých nenarušuje proces dospívání. Nožina (1997, str. 14) 11

12 3. Užívání drog v historii Užívání drog není v naší společnosti ničím novým, jedná se o běžnou součást lidského chování už mnoho tisíc let. První drogou byl s největší pravděpodobností alkohol dá se totiž snadno vyrobit z ovoce pomocí kvasinek, jejichž přirozený výskyt je téměř ve všech částech světa. Existují tři tisíce let staré záznamy o nálevnách alkoholických nápojů ve starém Babylónu, pěstování a výroba vína byly běžné ve všech částech římské říše. Z produkce alkoholických nápojů se postupně stalo vzkvétající průmyslové odvětví a jejich konzumace je kromě islámských států rozšířená po celém světě. Iversen (2006, str. 18) Alkohol se v minulosti podobně jako jiné drogy často využíval také v medicíně jako anestetikum a součást léků včetně tzv. gripe water, oslazeného zředěného roztoku alkoholu, který se podával neklidným dětem trpícím kolikou. Iversen (2006) Tabák je v dnešním západním světě druhou nejčastější formou rekreačního užívání drog. Tabáková rostlina pochází ze Severní Ameriky, kde pokuřování jejich listů bylo běžnou součástí zvyků mnoha indiánských kmenů. Kouření bylo považováno jako důležitá součást kmenových ceremonií (např. dýmka míru). Indiáni věřili také v léčivé vlastnosti tabáku. Iversen (2006) Po přivezení tabákové rostliny Kryštofem Kolumbem do Evropy, její obliba velmi rychle stoupla. Tabákové společnosti paradoxně zpočátku vyzdvihovaly zdravotní výhody kouření cigaret. Teprve v padesátých letech se jeho rizika jasně ukázala, a to díky průkopnické práci Richarda Dolla a Richarda Peta z Oxfordu. Iversen (2006, str. 19) Další drogou s poměrně dlouhou historií je konopí seté, jehož listy se v Indii a arabském světě kouřily po tisíce let. V hindském náboženství hraje psychoaktivní konopí významnou rituální úlohu a v islámských zemích, kde je zakázaný alkohol, ho do jisté míry nahrazuje, protože není explicitně zmíněno v Koránu. Užívání konopných drog bylo v západním světě skoro neznámé až do druhé poloviny 20. století, ale během hnutí beatniků a hippies v 50. a 60. letech rychle získávalo na popularitě. Iversen (2006, str. 20) Kromě omamných účinků má konopí údajně i některé pozitivní účinky na lidské zdraví a například v Indii se dlouho využívalo jako lék. Téměř sto let (od poloviny 19. století do poloviny minulého století) ho využívala také západní medicína. Na začátku 12

13 nového tisíciletí sílí kampaně pro znovuzavedení aktivních látek z konopí do západní medicíny, ale jeho rekreační užívání je stále ve většině zemí zakázáno. Iverson (2006) Žvýkání listů koky (kokainovníku pravého) bylo pro peruánské indiány posvátným symbolem. V roce 1860 byl izolován z kokových listů čistý kokain, který začal být využíván mj. jako první účinné lokální anestetikum, vhodné pro náročné operace oka a zubařské zákroky. V dalších desetiletích byl kokain využíván při léčbě mnoha onemocněních a jeho zastáncem byl například i Sigmund Freud. Tvrdilo se, že tato látka je užitečná při terapii různých nervových potíží a začala se také užívat rekreačně. Další medicínské využití kokainu bylo dokonce k léčbě závislosti na opiu, která se v té době začala uznávat jako diagnóza. Iverson (2006) Opium je dalším příkladem starobylého léku, který sloužil i jako droga. Mák, z něhož se opium získává, byl pěstován již v dobách starých Sumerů. Opium bylo lékaři předepisováno jako tišící prostředek proti celé řadě obtíží od nespavosti až po menstruační bolesti. V důsledku rozvoje vědy se opium a později i jeho hlavní účinná látka morfin staly základem pro mnoho léků. Nožina (1997) Jednou z nejstarších čistě syntetických drog je Amfetamin. Původně se vyráběl a pod názvem benzedrin a prodával se jako dekongestant (prostředek pro uvolnění ucpaného nosu) a našel uplatnění i při léčbě astmatu a obezity, protože potlačuje pocit hladu. Má však velmi silné stimulační účinky a vyvolává celonoční bdění, které jeho medicínské aplikace omezuje. Právě kvůli stimulačnímu efektu přitom během druhé světové války začaly amfetamin využívat armádní kruhy pilotům a dalším vojákům na delších misích totiž tato látka pomáhala udržet se v bdělosti. Iverson (2006, str. 102) Další stimulační drogou zneužívanou v armádě byl pervitin. Používali ho mimo jiné za druhé světové války japonští sebevražední piloti kamikadze a také němečtí parašutisté. Tato droga byla syntetizována v Japonsku v roce Na Západ se dostala až v roce Nožina (1997, str. 29) Také extáze, syntetický produkt derivovaný z amfetaminu, který vyvolává zvýšenou citlivost a vnímavost byl využívána v lékařství. Extáze byla původně vyráběna v USA, kde byla používaná jako lék v psychiatrii. Koncem 80. let byla její výroba zastavena. Nožina (1997) Halucinogenní drogy byly ve světě rozšířeny převážně v 70. a 80. letech a jejich zneužívání bylo spjato především s alternativní kulturou. V oblasti lékařství byly s halucinogeny prováděny experimenty při studiu psychóz (např. schizofrenie). Halucinogenní látky můžeme najít například v různých druzích kaktusů známých jako 13

14 peyotes. Indiáni v severním Mexiku využívali halucinogenní účinky těchto rostlin během náboženských rituálů. Také některé halucinogenní houby byly v minulosti využívány Indiány ke kultovním účelům. Nožina (1997) Během 20. století se užívání drog i léků neobyčejně rozmohlo. Užívání drog se v chudších vrstvách šířilo jako reakce na neutěšenou sociální situaci, jinde naopak bylo známkou blahobytu. Výroba a prodej léků i ilegálních drog se celosvětově staly důležitým odvětvím a mají značný ekonomický dopad. Iversen (2006, str ) 14

15 4. Klasifikace drog, jejich charakter, účinky a rizika konzumace Existuje celá řada systémů rozdělení drog. Společensky nejužívanějším způsobem je dělení na drogy legální a nelegální. Legální drogy jsou psychotropní látky v naší společnosti tolerované. V jejich legalizaci sehrál významnou úlohu kulturní a společenský úzus, historický vývoj, během něhož se tyto drogy staly tolerovanou součástí našeho životního stylu, naší tradice. Nožina (1997, str. 9) Mluvíme zde především o alkoholu, tabáku, ale také o kávě či čaji. Jako nelegální jsou označovány látky, které splňují stejně jako výše uvedené základní definici, ale jsou v naší společnosti zákonem zakázány, resp. jejich výroba a distribuce. (např. marihuana, kokain, extáze ) Jedním z hlavních rizik užívání drog je ztráta kontroly nad jejich konzumací a s tím související postupný vznik závislosti. Právě míra rizika vzniku závislosti je považována za jedno z dalších kritérií dělení drog na tzv. měkké (drogy s akceptovatelným rizikem) a tvrdé (drogy s neakceptovatelným rizikem). Mezi drogy lehké se řadí například tabákové výrobky všeho druhu, káva, produkty konopí (marihuana, hašiš) a alkohol. Ty druhy omamných látek, u kterých je riziko vzniku závislosti jednoznačně vysoké, jsou řazeny mezi drogy tvrdé. Do této skupiny patří např. heroin, kokain a pervitin. Presl (1995) Kromě poměrně častého dělení na drogy legální, nelegální nebo tvrdé a měkké lze užít také klasifikaci: Zábranský (2003) podle vzniku na látky přírodní, polysyntetické a syntetické tj. poloumělé a umělé podle stupně působení a chemického složení na látky tlumivé, stimulancia a halucinogeny podle stupně společenské nebezpečnosti podle závažnosti společenských následků 4.1 Opiáty Jedná se o látky s tlumivým účinkem. Název této skupiny drog je odvozen od opia získaného z nezralých makovic opiového máku. Naříznutím nezralých makovic 15

16 vytéká šťáva, která na vzduchu zasychá v hnědou beztvarou hmotu - surové opium. Opium obsahuje celou řádu alkaloidů, mezi základní patří morfin a kodein. Oba byly postupně ze surového opia chemickou cestou izolovány a z obou připraveny ještě účinnější deriváty z morfinu heroin a z kodeinu např. braun. Presl (1995) Heroin (slangově: herák, hero, háčko, hošík ) je polysyntetický derivát morfinu. Na černém trhu se vyskytuje jako čistý heroin bílé barvy (podobá se mouce) a heroin s příměsemi, zbarven do hněda. Nejčastěji je heroin do těla aplikován injekčně (přednost je dávána aplikaci do kůže nebo svalu psychoaktivní účinek látky se tak dostavuje rychleji). Možné je také zneužívání šňupáním, kouřením nebo inhalací. Nožina (1997) Jak uvádí Shapiro (2006), heroin podobně jako sedativa tlumí činnost nervového systému, zpomaluje dýchání, srdeční frekvenci a tlumí kašlací reflex. Heroin účinkuje nejrychleji ze všech opiátů, po injekční aplikaci se dostane do mozku za patnáct až třicet sekund (pří kouření okolo sedmi sekund). Po užití přichází intenzivní pocit štěstí, který trvá několik minut. Poté následuje období blaženého klidu, trvající až jednu hodinu. Heroin místo aby rušil vnímaní bolesti, činí ji snesitelnější vyřazením emočních reakcí. Po vyšších dávkách převažuje útlum a toxikoman bývá ospalý. Při první aplikaci heroinu, po injekčním podání, se může dostavit nevolnost až zvracení. Při předávkování drogou se člověk dostává do stavu netečnosti, ten může přerůst až v kóma. Klesá teplota těla, jsou zúžené zorničky, je zpomalené dýchání a tep. Zpomalení dechu má někdy za následek nedostatek kyslíku v krvi, v této fázi se zorničky prudce rozšiřují a následuje smrt udušením. Nožina (1997) Heroin je vysoce návykovou drogou, vyvolává jak fyzickou tak psychickou závislost. Opakované užívání zpravidla vede po dvou až třech týdnech k toleranci, k dosažení účinku je tedy nezbytné neustálé zvyšovat dávku. Přestože toxikoman dávky neustále zvyšuje, nakonec užívá drogu už jen pro to aby se cítil normálně a předešel příznakům z odnětí. Převážná většina uživatelů uvádí, že už nikdy nedosáhli stejně blažených pocitů jako při prvních zkušenostech s drogou. Po vysazení drogy se objevuji bolesti, třes, pocení, zimnice, kýchání a svalové křeče. Shapiro (2006) Braun je specifická česká droga vyráběná v domácích laboratořích z léčiv obsahujících kodein. Výsledným produktem je látka hnědé barvy, která se aplikuje nitrožilně. Ve vztahu ke vzniku závislosti má braun poněkud nižší potenciál než heroin. 16

17 Jinak však důsledky i účinky jsou obdobné jako u heroinu a opioidů obecně. Kalina (2003) Metadon patří mezi syntetické opioidy. Díky velmi pomalému nástupu účinku, doprovázenému jen malým pocitem euforie, má nižší potenciál závislosti než heroin. Metadon se vyrábí především legálně pro medicínské účely využívá se k substituční léčbě závislých na opioidech. Kalina (2003) 4.2 Stimulační látky Stimulační drogy jsou látky s převažujícím budivým efektem na centrální nervový systém. Tyto látky zvyšují psychomotorické tempo a bdělost především urychlením myšlení. Zahánějí spánek, odstraňují únavu, vyvolávají velmi příjemný pocit síly (duševní i tělesné) a energie. Snižují také chuť k jídlu. K nejčastěji zneužívaným látkám z této skupiny patří synteticky vyrobený pervitin (metamfetamin), amfetamin, efedrin a přírodní látka kokain. Kalina (2003) Pervitin (slangově: perník, péčko, piko, peří ) se vyskytuje ve formě bílé krystalické látky, vyráběné z efedrinu. Aplikuje se buď šňupáním, inhalováním (vdechováním výparu uvolňujících se zahříváním látky) nebo nejčastěji nitrožilně (rozpuštěním krystalů ve vodě a vpichem do žíly). Shapiro (2005) Účinek nastupuje bezprostředně po vykouření nebo vstřiknutí drogy do žíly. Uživatel zažívá intenzivní myšlenkový trysk, který trvá jen několik minut a bývá popisován jako velmi příjemný. Šňupání nebo perorální užití způsobuje euforii příjemný, ale ne tak intenzivní pocit. Shapiro (2005) K typickým známkám intoxikace patří zrychlený tep, dech, rozšířené zornice, bledost, pocení, člověk je neklidný, objevují se halucinace. Po odeznívání účinku (tzv. dojezd) se dostavuje pocit deprese, únavy, ospalosti. Nešpor (1994) Při časté intoxikaci nebo užití velmi vysoké dávky se rozvíjí toxická psychóza tzv. stíha 1 V důsledku dlouhodobého užívání se dostavuje celková sešlost z podvýživy, bolesti u srdce, bolesti kloubů, široké nereagující zorničky, krvácení v plících, játrech a slezině. Nitrožilní aplikace drogy zvyšuje riziko náhlé otravy, 1 Viz. definice v kapitole 2. 17

18 zanesení infekce do těla, přenos žloutenky a AIDS. Kalina (2003) Při předávkování může dojít k akutnímu selhání srdce s možností úmrtí. U starších uživatelů někdy dávka pervitinu vyvolá infarkt myokardů. VZP (str. 14) Podle Kaliny (2003) je riziko vzniku závislosti velké, i když trochu nižší než u kokainu. Není sice přítomná fyzická závislost, ale rychle vzniká návyk psychický a vzrůstá tolerance k užívané látce. Uživatel pervitinu může mít delší dobu nesprávný dojem kontroly nad konzumovanými dávkami drogy. Kokain (slangově: sníh, koks, cukr, crack ) se získává z listů keře koky, pocházejícího z jihoamerických And. Tato látka je od samého počátku považována za drogu vyšších vrstev a od počátku minulého století rovněž za drogu prostitutek. Nejčastějším způsobem zneužívání je šňupání, možná je i nitrožilní aplikace injekcí. Postupem času se objevila také kuřácká verze drogy známa jako crack. Crack je označení vysoce koncentrovaného kokainu smíchaného s jedlou sodou a vodou. Nešpor (1997) Jak uvádí Kalina (2003), účinky se dostaví za několik vteřin a trvají poměrně krátce, již po 30 minutách ustupují. Pocity při prvním užití drogy mohou být i nepříjemné (objevuje se srdeční slabost, třes rukou, mrazení) až teprve opakované užívání vede k euforii. Kokain celkově povzbuzuje nervový systém a zvýšené sebevědomí. Intoxikovaný je veselý, družný, má příjemné halucinace, touhu po pohybu a zvýšeném výkonu. Dostavuje se pocit euforie, zdůrazňováno je hlavně zvyšování sexuálního pudu spolu se snížením skutečné potence u mužů a nymfomanickému chování u žen. Podle Nešpora (1994) patří k viditelným příznakům užití kokainu rozšířené zornice, výtok z nosu, pocení, bledost, později chraplavý hlas, kašel, zácpa, ztráta váhy. S užíváním stoupá riziko vzniku srdečních a mozkových příhod. Šňupání vede často k nenávratnému poškození nosní sliznice (postižení či ztráta čichu je pravidlem). Vyskytují se toxické psychózy (typické jsou pocity a vidění hmyzu lezoucího po těle). Při akutní otravě se objevují křeče, slábne krevní oběh, stoupá teplota a otrávený nakonec kolabuje a umírá v důsledku ochrnutí dýchacího centra. Kalina (2003) Kokain stejně jako pervitin nevyvolává somatickou závislost, o to mocnější je ale závislost psychická. Někteří autoři uvádějí závislost na kokainu za vůbec nejsilnější. 18

19 4.3 Konopné drogy - cannabinoidy Jedná se o přírodní látky pocházející z indického konopí. Tato rostlina, se díky své pěstitelské nenáročnosti rozšířila prakticky po celém světě. Pěstuje se i evropských podmínkách včetně České Republiky. Jsou zneužívány tři formy drog vyrobených z konopí: marihuana (slangově: tráva, maruška, zelí, ganja, brko ), hašiš (slangově: čokoláda, haš, černý afghán ) a hašišový olej. Jako marihuana jsou označovány sušené a jinak upravené listy a květenství samčí rostliny konopí. Hašiš je označení pro konopnou pryskyřici, obvykle obsahující malý obsah květenství a drobných nečistot. Hašišový olej se na černém trhu v ČR téměř nevyskytuje, vzniká destilací konopných listů a pro intoxikaci stačí i malé množství. Kalina (2003) Drogy z konopí jsou užívány nejčastěji kouřením v dýmce nebo ubalené v cigaretovém papíru tzv. joint. Je také možné z cigarety či doutníků vysypat tabák a nahradit ho marihuanou výsledku se říká špek. Marihuanu je možné také přidávat do nápojů nebo jídla (většinou bramboráků nebo cukroví). Shapiro (2005) Po konzumaci drogy se účinek obvykle objevuje během několika desítek sekund až minut. Celková doba účinku po vykouření drogy se pohybuje od 3 6 hodin. Při perorálním užití nastupuje účinek pomaleji a později, ale trvá déle. Mezi typické příznaky užití drogy patří jemný pocit chladu, sucho v ústech, hlad, překrvení spojivek (zarudlé oči s otoky víček), rozšířené zorničky. Látky mění především kvalitu psychické činnosti. Nejžádanějším účinkem, který je hlavním důvodem ke konzumaci těchto drog, je pocit euforie a příjemné nálady, která může přejít do nezadržitelného a dlouhého smíchu. Typická pro konopnou intoxikaci je deformace ve vnímání času, (čas se zdá být delší, i velmi krátký okamžik se může zdát jako by uběhly celé hodiny). Rovněž se objevují deformace ve vnímání prostoru, sluchové, hmatové a nejčastěji zrakové iluze. Kalina (2003) Při dlouhodobém a nadměrném užívání konopných drog může dojít k zánětům dýchacích cest, k zhoršení krátkodobé paměti a schopnosti soustředění. Dochází ke snížení obranyschopnosti organizmu a může dojít k poruchám plodnosti u mužů, u žen k nepravidelnému menstruačnímu cyklu a poškození plodu u těhotných žen. Další rizika spočívají v úrazech či dopravních nehodách pod vlivem drogy a v zúžení zájmů, sociální a kulturní perspektivy. Nešpor (1997) 19

20 Dosud nebyl popsán případ předávkování s následkem smrti. Nebyl zjištěn vzestup tolerance, který by vedl ke vzrůstajícím potřebným dávkám ani odvykací příznaky při užívání těchto drog. Konopné drogy nevyvolávají somatickou závislost, psychická závislost se dostavuje asi u 8-10 % dlouhodobých uživatelů. Kalina (2003, str. 176) 4.4 Halucinogeny Do této skupiny patří přírodní i syntetické látky, jejichž základním efektem při požití je změna vnímání okolního světa i vnitřních prožitků. Vnímání je porušeno do různé hloubky a intenzita změny může vyvolat obraz toxické halucinogenní psychózy závažného stavu srovnatelného s těžkými duševními onemocněními. Jedná se v naprosté většině o látky s nevyzpytatelným účinkem. (Presl, 1995, s. 39) Jak uvádí Kalina (2003) obecně lze halucinogenní drogy rozdělit do tří základních skupin: 1) přírodní halucinogenní drogy drogy rostlinného původu a z hub (obsažené např. v lilkovitých rostlinách (durman), kaktusech, muchomůrce červené nebo lysohlávce) 2) přírodní halucinogenní drogy živočišného původu (např. bufetenin z ropuší kůže) 3) polysyntetické a syntetické (např. PCP andělský prach a LSD ) LSD (slangově: trip, papír, vitamín A, kyselina ) se na našem současném černém trhu objevuje téměř výhradně ve formě tzv. tripů (malých papírových čtverečků napuštěných jeho roztokem), krystalů, či tablet. Přípravky se užívají perorálně, jejich postupným rozpouštěním v ústech pod jazykem. (Kalina, 2003) Lysohlávky (slangově: houbičky, houby, lysina ) se běžně vyskytují na velké části území ČR. Obsahují přírodní halucinogen psilocybin. Množství aktivní látky v houbě lze těžko odhadnout, což s sebou přináší velké riziko spojené s předávkováním. Plodnice se užívají perorálně (čaje, odvary, pokrmy). VZP Účinky obou výše uvedených látek si jsou vzájemně velmi podobné, objevují se 20

21 až po určité době půlhodině či hodině a trvají čtyři až osm hodin. Charakteristickým znakem je výskyt iluzí a halucinací. Je zvýšena citlivost k prostorovému vnímání a vnímání barev. Objevují se pocity mírné euforie, dobré nálady, někdy ale také pocity nepohody, úzkosti i deprese. Po užití vysokých dávek mohou nastat výraznější poruchy myšlení, zvýšená vztahovačnost až paranoidita, doprovázenou poruchami paměti, úsudku a pozornosti. Kalina (2003) Halucinogeny, ale také např. pervitin a marihuana, mohou vyvolat tzv. flashback 2. Nejpozději přibližně po roce až dvou abstinence se flashbacky přestávají objevovat. Nešpor (1997) Vyšší dávky mohou navodit intenzivní halucinogenní stav bez možnosti ovlivnění vůli, což osoby se silnou potřebou kontroly a sebekontroly mohou vnímat velmi negativně. Tímto mechanizmem může dojít k výskytu tzv. bad tripu (špatné zkušenosti) 3. VZP (s. 18). Jak uvádí Kalina (2003), lysohlávky ani LSD nevyvolávají závislost tak jak ji známe u jiných skupin drog nevyskytuje se u nich tzv. syndrom odnětí drogy. Při zneužívání výše uvedených halucinogenů nebyl dosud popsán případ předávkování s následkem smrti. Po užití vysoké dávky lysohlávek se však vyskytuje riziko nenávratného poškozením jater a ledvin. 4.5 Těkavé látky Mezi těkavé látky patří některá rozpouštědla, ředidla a lepidla, ale taky plynné látky např. éter a rajský plyn. Jednotlivé těkavé látky se od sebe liší chemickým složením, způsobem účinku a klinickým obrazem. Společným znakem po užití je ovlivnění centrální nervové soustavy, které se projevuje euforií, většinou s útlumem, mohou se objevit zrakové a sluchové halucinace Kalina (2003, s. 193) V současné době je nejrozšířenějším zástupcem této skupiny drog toluen (slangově. téčko, techo, vulkán ). Toluen je běžně volně prodejný v drogeriích a je poměrně levný. Je možné ho inhalovat přímo z láhve, ale častější je aplikace vdechováním výparů toluenu z napuštěné tkaniny. Účinná dávka je u toluenu několik mililitrů. Účinek je poměrně krátkodobý, dostavuje během několika minut a odezní již 2 viz. definice v kapitole 2. 3 viz. definice v kapitole 2. 21

22 během několika desítek minut, pokud inhalace neprobíhá dál nebo se neopakuje. Ke zvýšení účinku inhalují někteří uživatele s přetaženým pytlíkem přes hlavu, což s sebou nese větší riziko úmrtí. Kalina (2003) Jak dále uvádí Kalina (2003), při inhalaci toluenu se velmi rychle dostavuje pocit euforie, objevují se poruchy vnímání, provázené živými, barevnými halucinacemi. Dochází k útlumu, ke spánku, k poruchám vědomí. Z dalších příznaků jsou podle Nešpora (1994) typické rozšířené zornice, zarudlé oči, nepřítomný pohled, z oděvu a dechu je cítit zápach po chemikáliích, po dlouhodobějším užívání se objevuje vyrážka kolem úst a nosu. Jak uvádí Presl (1995), u toluenu na rozdíl od ostatních drog jde při čichání velice těžko odměřit přesnou dávku. Tím se velmi zvyšuje riziko nechtěného předávkování. O tomto faktu svědčí skutečnost, že převážná většina úmrtí, spojena s předávkováním drogou, není u nás zapříčiněna pervitinem či heroinem ale toluenem. Při čichání dochází k postupnému zahalování vědomí, a pokud už toxikoman není schopný zabránit dalšímu přísunu drogy (např. pod dekou nebo plastovým pytlíkem), spánek se prohlubuje do bezvědomí, komatu a dochází k zástavě dechu a oběhu. Předávkování ovšem není u toluenu jediným rizikem. U jedinců, kteří čichají delší dobu a často, je patrné celkové otupění, někdy spojené s výkyvy emotivity směrem k plačtivosti či podrážděnosti a agresivitě vůči okolí. Dochází k úplnému omezení výkonnosti a zájmů. Toluen vyvolává silnou psychickou závislost, mnoho toxikomanů inhaluje toluen prakticky denně. V důsledku toho pak nejsou schopní vykonávat zaměstnání a postupně u nich dochází k degradaci osobnosti. Somatická závislost patrná nebývá. Po vysazení drogy se nesetkáme se syndromem odnětí drogy, ale je patrný craving, díky kterému se pacienti k užívání vrací. Kalina (2003) 4.6 Léky vyvolávající závislost Léky vyvolávající závislost tvoří rozsáhlou skupinu. Řadíme zde například hypnotika a sedativa, anxiolytika a léky s opioidním účinkem jako je morfin, kodein atd. Společným účinkem léků je útlum centrální nervové soustavy, dochází k postupující ospalosti, otupělosti, k celkovému útlumu s rozmazanou blábolivou řečí. Může dojít k vyhasínání reflexů a při předávkování až k hlubokému bezvědomí 22

23 kómatu. Kalina (2003) Jak dále uvádí Kalina (2003, str. 187), Chronické užívání vede k psychické a somatické závislosti na dané návykové látce, a to i u uživatelů, kteří ji dostávají jako lék na lékařský předpis. Pokud má uživatel obvyklou dávku své drogy (svého léku), nemusí se to nijak výrazněji projevit, pokud nepřekročí svoji toleranci. Při absenci léku drogy se objevuje odvykací syndrom, který se projevuje neklidem, nespavostí, zvýšenou mrzutostí až agresivitou, zvýšením nebo znovuobjevením bolesti, člověk má průjem, třes, bolesti svalů. Při nedostatku některých léků drog může dojít ke zhoršení prostorového vidění a udržení pozornosti, v některých případech se může vyvinout až epileptický záchvat. Kalina (2003) Morfin a kodein jsou léky s protibolestivým účinkem. Morfin je užíván injekčně i perorálně, dříve byl často zneužíván lékaři i ostatním zdravotnickým personálem. Kodein se vyrábí v tabletách, zneužívá se k injekční aplikaci k navození euforie podobné euforii u heroinu. Ještě nedávno se kodein využíval k substituci při léčbě závislosti na heroinu. Kalina (2003) Hypnotika a sedativa se ve velké míře užívají k léčbě spánkových poruch. Mezi nejdéle užívané patří barbituráty. Vyskytují se v podobě tablet, ampulí, čípku, roztoků, nebo v různobarevných kapslích. Podávají se ústy, možná je také injekční aplikace. Barbituráty mají podobný účinek jako alkohol, účinek trvá obvykle tři až šest hodin. Po vpravení do těla injekci mohou vyvolat takřka okamžitý pocit ospalosti a příjemného tepla. Shapiro (2005) U těchto léku je poměrně velkým rizikem možnost předávkování může dojít k zástavě dýchání a následné smrti (pouhých deset tablet může stačit k tragickému následku). Účinky a rizika jsou výraznější se současným užitím alkoholu nebo jiných tlumivých drog. Shapiro (2005) Anxiolytika tvoří další skupinu léků, na které vzniká velmi často závislost. Jedná se o léky užívané k tlumení patologického strachu a úzkosti. Patří mezi nejčastěji předpisované léky a staly se i léky nejčastěji zneužívanými. Kalina (2003) 23

24 4.7 Taneční drogy Taneční drogy představují poměrně široké spektrum rekreačně užívaných látek. Nejužívanějším a nejznámějším zástupcem této skupiny je extáze (MDMA) Extáze ( E, éčko, Adam, Eva ) svým účinkem spadá na pomezí stimulancií a halucinogenů. Chemicky je to látka odvozená od amfetaminu. V čisté formě se jedná o bílou krystalickou látku. Na trhu bývá většinou dostupná ve formě malých tablet s vytlačeným symbolem (např. e, holubice, delfíni ), nebo ve formě kapslí. Kalina (2003) Užívá se orálně, účinky nastupují za minut a mohou trvat několik hodin. Shapiro (2005) Jak uvádí Stone (2003, str. 378, 379), Dnes extázi berou hlavně mladí lidé při nočních koncertech a tanečních zábavách, aby jim umožnila zachovat fyzickou i mentální aktivitu po celou noc. Přináší jim též pocit vzájemného sblížení, zvyšuje citlivost na sluchové a hmatové podněty, dostavuje se mírná euforická nálada, následována pocity vyrovnanosti a klidu. Popis zážitků u různých lidí je velice rozmanitý, ale obvykle se udává pocit větší intimity, senzitivity, zvýšené vychutnávání uměleckých děl i hudby, euforie, odstranění strachu a úzkosti i snížený sklon k agresivitě. Stone (2003, str. 379). MDMA může též zvýšit sexuální žádostivost, patrně jako projev zvýšené fyzické i emoční citlivosti. Stone (2003, str. 379) Kombinace drogy s hudbou a tancem dokáže v člověku navodit stav podobný transu, který snad lidé prožívají při kmenových rituálech či náboženských obřadech. Zdá se, že rozkládá vnitřní dialog a s ním i vědomí vlastního já, umožňuje splynutí hudby a pohybu a zprostředkovává radostný pocit skupinové oslavy. Saunders (1995, str. 40) Účinky MDMA odezní za pár hodin, u mnohých uživatelů ovšem přetrvává dráždivost, únava a deprese i několik dní a působí potíže při duševní i fyzické práci ve škole a zaměstnaní. Stone (2003) Rizika užití MDMA spočívají převážně v poškození mozku (zhoršení paměti, emoční otupění), psychickém poškození (deprese, psychóza) a přehřátí organizmu. Saunders (1995) Přehřátí organizmu hypertermie se může vyskytnout především při užití extáze na celonočních párty. Pravděpodobnost vzniku stoupá při nadměrné tělesné 24

25 aktivitě, vyšší teplotě okolí, vyšší dávce nebo opakovaném užití v průběhu párty, přispět může také nedostatečná konzumace tekutin s minerály. Důležitým preventivním opatřením je tedy mimo jiné průběžný příjem tekutin a iontů, odpočinek a pobyt v chladnějším prostředí. MDMA je ovšem schopna vyvolat hypertermii i sama bez okolních výše uvedených faktorů. VZP K účinkům extáze se vyvíjí tolerance, takže pravidelní uživatelé mohou být nuceni brát vyšší dávky, aby dosáhli kýženého efektu. Nevyskytuje se žádná tělesná závislost nebo abstinenční příznaky heroinového typu. Někteří uživatelé se však mohou stát psychicky závislí na užívání drogy i na celkovém zážitku z dance party. Shapiro (2006, str. 215) 4.8 Alkohol Alkohol (chemicky ethylalkohol) je droga s dlouholetou tradicí, která je součástí většiny lidských rituálů. Společnost alkohol akceptuje a mnohdy je pravdou, že člověk striktně odmítající alkohol je považován za patologického. Osoby, které pijí alkohol, můžeme rozdělit do čtyř skupin, podle toho co od alkoholu žádají: Mlčoch ( , [online]) c abstinent zásadně alkohol odmítá, často tito lidé nejsou společnosti správně pochopení. konzument jedná se o převážnou většinu lidí pijících příležitostně. Pijí alkohol pro tekutinu a chuť. piják tato skupina lidí již vyžaduje účinky alkoholu tj. především euforii. alkoholik - pije vše co mu přijde pod ruku, pije denně, alkohol je pro něj drogou. Alkohol je především droga, jejíž zrádnost spočívá hlavně v pozvolné tvorbě návyku. Tato droga je nejdříve příjemná, ale při pravidelném užívání výrazně mění naši psychiku. Nejprve člověk pije alkohol, aby se zbavil špatné nálady, úzkosti či myšlenek na problémové situace. Jenže při vytvoření závislosti se špatná nálada dostaví, jakmile abstinuje. Tím se ovšem kruh uzavírá. Uvádí se, že vznik závislosti trvá deset až patnáct let. Marhounová (1995) 25

26 Marhounová (1995) uvádí čtyři stadia vývoje závislosti na alkoholu: 1. stadium pijan drogu užívá k potlačení nepříjemných psychických stavů nebo k dosažení dobré nálady. 2. stadium pijan alkohol dobře snáší a přechází od méně koncentrovaných nápojů ke koncentrovanějším. 3. stadium tolerance organizmu vůči množství alkoholu je stále dobrá, ale začínají se objevovat poruchy paměti okénka 4. stadium tolerance organizmu se snižuje, jen velmi malé množství stačí k opilosti. Pijan začíná s konzumací alkoholických nápojů už ráno a pije několik dnů po sobě, přičemž okénka jsou častější. Alkohol se vstřebává do krevního oběhu a začíná působit během pěti až deseti minut, účinek přetrvává v závislosti na množství alkoholu až několik hodin. Účinek alkoholu se projevuje nezřetelnou výslovnosti, často oslabením zábran, zhoršenou pohybovou souhrou, nejistou chůzí, bolestí hlavy v kocovině, někdy i slovní nebo fyzickou agresí, později se může objevit pití při nevhodných příležitostech, třes, tzv. okénka 4, snížení schopnosti pití ovládat a zastavit. Nešpor (1994) Jako největší riziko spjaté s konzumací alkoholických nápojů jsou uváděny úrazy (autonehody, pády, popáleniny) a tělesné nemoci např. poškození jater, trávicí soustavy, vysoký krevní tlak. Po dlouhodobé konzumaci alkoholických nápojů, zejména koncentrovanějších, mohou vznikat duševní nemoci např. Delirium tremens 5 nebo povahové změny. Nešpor (1994) Nadměrné množství požitého alkoholu může vést k otravě až smrti. I když opilec upadne do bezvědomí, jeho tělo dále vstřebává vypitý alkohol. Díky tomu může hladina alkoholu v krvi dosáhnout nebezpečných smrtelných hodnot. Lidé přitom obvykle pociťují nevolnost, ale jelikož alkohol utlumí dávivý reflex, mohou se alkoholem doslova utopit nebo udusit. Shapira (2005) Značným rizikem je také konzumace alkoholu v těhotenství. U takto narozených dětí hovoříme o tzv. fetálním alkoholovém syndromu (FAS). V případě opakovaného užívání alkoholických nápojů v průběhu těhotenství dochází k nenávratnému poškození plodu k růstovému zpomalení, mentální retardaci, mikrocefalii (malý mozek a lebka), deformacím vnitřních orgánů, obličeje, dítě má nižší 4 viz. definice v kapitole 2. 5 viz. definice v kapitole 2. 26

27 porodní hmotnost. Mlčoch ( , [online]) a Podle Mlčocha ( , [online]) d jsou Češi po Portugalcích a Irech třetími největšími konzumenty alkoholických nápojů na světě. V pití piva mají dokonce na celém světě prvenství. Skleničku alkoholu si občas dopřeje devadesát procent obyvatel starších patnácti let. Nejčastěji alkoholickým nápojům holdují příslušníci věkové skupiny let. Z nejrůznějších průzkumů vyplývá, že každý čtvrtý Čech neodolá vábení alkoholu minimálně dvakrát týdně a každý druhý se alespoň jednou do měsíce uvede do stavu mírné společenské nálady. V České republice se vyskytuje přibližně alkoholiků. 4.9 Tabák Tabák je rostlina, jejíž účinnou látkou je nikotin a další ne zcela známé množství organických i anorganických látek (např. kyanovodík, amoniak, methylalkohol ). Jak uvádí Shapira (2005, str. 223, 224, 227), Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) světová spotřeba cigaret stále stoupá už od začátku dvacátého století, kdy se začaly vyrábět hotové cigarety. Na celém světě dojde každoročně vlivem kouření k přibližně 4,2 milionu předčasných úmrtí. Světová zdravotnická organizace udává, že žádný jiný konzumní produkt není tak nebezpečný a nezabíjí tolik lidí. Tabák přivodí smrt více obětem než AIDS, jiné legální drogy, ilegální drogy, dopravní nehody, vraždy a sebevraždy dohromady. Tabák je užíván ve formě cigaret, doutníků nebo dýmky. Doutník je svinutý tabákový list a obsahuje nejméně přidaných látek. Dýmkový a hlavně cigaretový tabák je různě upravován a doplňován, obsahuje velké množství látek přidaných pro jiné účely. Kromě tabáků určených ke kouření se v ČR vyskytují také tabáky bezdýmé, které se dělí na šňupací (aplikují se vdechem do nosních dutin) a orální (aplikují se ústy). Honey ( , [online]) Jak uvádí Riesel (1999, str. 23), Nikotin je prudký jed, téměř jako cyankáli, k smrtelné otravě stačí 50 mg látky. To je množství obsažené v jedné cigaretě, z níž se při kouření vstřebávají pouze 2 mg. nikotinu, z doutníků ale 10 mg. Tzv. šlukováním cigaret (vdechováním kouře) se množství vstřebávaného nikotinu zvyšuje až 8krát. Nikotin je drogou, která má rozsáhlé účinky na mozkovou činnost. Přestože je tabák mírný stimulant, často se používá k úlevě od stresu a úzkosti. Někdy se také 27

28 kuřáci snaží díky tabáku udržet výkonnost ve stresu a stereotypu. Nikotin zvyšuje chuť k jídlu, snižuje teplotu pokožky a vyvolává pocity povzbuzení a vzrušení. Zatímco pravidelným kuřákům činí kouření potěšení, při prvním užití nikotinu může být začátečníkům špatně a točit se jim hlava. Shapiro (2006) Podle Riesela (1999) spočívají hlavní rizika kouření ve vzniku chronického zánětu průdušek, později rakoviny průdušek a plic. Neblahý vliv má kouření také na kornatění srdečních cév, může se vyvinout angína pectoris (tzv. srdeční angína), vedoucí k infarktu srdce. U kuřáků jsou také častější nemoci zažívacího traktu. U žen, které kouří v těhotenství je velké riziko poškození plodu. Kouření působí škodlivě i na zdraví nekuřáků bezprostředně vystavených účinkům kouření. Do kuřákových úst se s "hlavním proudem" kouře z cigaret nebo doutníků dostává jen asi 30% nikotinu. Hlavní podíl nikotinu se spolu s ostatními prchavými látkami dostává do "vedlejšího proudu", tzn. přímo do vzduchu, takže lidé v okolí kuřáka, obzvlášť v malých prostorech, musí pasivně kouřit. Zaměstnavatelé v ČR jsou ze zákona povinni na žádost zaměstnance zajistit nekuřácké pracovní prostředí. Honey ( , [online]) Na tabák vzniká poměrně rychle psychosociální závislost. Ta se projevuje potřebou mít v ruce cigaretu, hrát si s ní, dívat se na vinutí kouře a podobně. Jedná se v podstatě o závislost na cigaretě jako na předmětu, bez ohledu na účinné látky. Doba vzniku psychosociální závislosti je různá. Touto závislostí kouření začíná a lze se s ní setkat u každého kuřáka. Po určité době se objevuje také závislost na nikotinu (fyzická závislost), která se v ČR vyskytuje přibližně u % kuřáků. U některých jedinců se vytvořit nemusí, podstatnou úlohu zde hraje geneticky podmíněná podoba nikotinových receptorů v mozku a další vrozené dispozice. Honey ( , [online]) 4.10 Kofein Kofein je látkou, která stimuluje centrální nervovou soustavu, působí jako diuretikum a urychluje trávení. Z více než šedesáti rostlin, které kofein obsahují, jsou nejvýznamnější pecky zelenohnědých plodů keře kávovníků, které se využívají na výrobu velice oblíbené kávy. Další významné zdroje představuje čajová rostlina, kakaové boby, ořechy kola a v Jižní Americe lístky maté. Většina těchto druhů obsahuje 28

29 ještě jednu nebo dvě další povzbuzující látky, které jsou blízce příbuzné kofeinu. Ty se vyskytují v mnoha variantách v běžných potravinách čaji, kakau, čokoládě, nealkoholických nápojích i volně prodejných lécích proti bolesti. Všechny tyto látky společně s kofeinem jsou označovány jako xantiny (kofein je z xantinů nejsilnější). Tyler (2000) Podle Iversena (2006) je káva hned po ropě nejdůležitější komoditou mezinárodního obchodu. Denní spotřeba kofeinu na osobu činí celosvětově přibližně 70 mg jedná se o množství kávy obsažené přibližně v jednom šálku kávy. Šálek čaje obsahuje asi poloviční množství kofeinu a sklenice koly kolem 50 mg. Není pochyb o tom, že kofein stimuluje mozek, zvyšuje bdělost a snižuje únavu. Zrychluje také činnost srdce a činí ho dráždivějším, takže někteří lidé po vypití kávy pociťují bušení srdce nebo poruchy srdečního rytmu. Obvykle stoupá i krevní tlak jako důsledek zrychlení srdeční činnosti a stahů svalů ve stěnách cév. Stone (2003, str. 367) Jak uvádí Tyler (2000), rozumné je užití asi do 4 běžných šálku kávy za den. Tím člověk bojuje proti ospalosti a únavě, povzbuzuje psychický i fyzický výkon. Větší dávky začínají ovlivňovat mozek a míchu, zhoršuje se koordinace a objevuje se nervozita a úzkostné stavy. I když je kofein celkem neškodný, při chronickém užívání se i na něm může vyvinout určitá forma závislosti. Mezi abstinenční příznaky patří zvýšená únava, bolesti hlavy a zhoršený psychický výkon. Někteří odborníci se domnívají, že někteří lidé pokračují přes den v pití kávy, čaje a dalších nápojů s kofeinem ani ne tak proto, aby se udrželi v bdělosti, ale aby zahnali nepříjemné příznaky abstinence podobně jako je tomu u kuřáků cigaret. Iversen (2006, str. 94) 4.11 Anabolika (steroidy) Jak uvádí Nešpor (1994 str. 25), Anabolika jsou mužské pohlavní hormony nebo látky, které jsou jim blízké účinkem. Nejčastěji se užívají v podobě tablet nebo ampulí. Neužívají se pro psychický účinek, ale kvůli nárůstu svalové hmoty. Jak uvádí Trampota (2007, [online]), po aplikaci mají sice ohromné výsledky, ale ještě mnohem větší rizika. Pro organizmus člověka představují nebezpečí v podobě zátěže kardiovaskulárního systému, mohou také velmi negativně ovlivňovat psychiku a 29

30 mají negativní vliv na pohlavní systém. U mužů může nadměrná konzumace způsobit snížení funkce varlat až sterilitu. U žen užívajících anabolika se objevují charakteristické mužské znaky jako typ postavy, zhrubnutí hlasu, růst ochlupení, vousů apod. (testosteron se v ženském těle nevyskytuje v takovém množství a proto organismus významně reaguje i na menší změny). Jak uvádí Nešpor (1994), dochází také k poškození jater, zvyšuje se riziko mrtvice, objevují se změny v osobnosti podezíravost, deprese, dokonce sklony k násilí. 30

31 5. Gambling hazardní hra Hazardní hra bývá často spojována jen s automaty, chorobný návyk se ovšem dá vytvořit i na karetní hry, sportovní sázky nebo hry v kasinech. Automaty se dělí na tzv. výherní automaty a tzv. zábavné automaty. U výherních automatů si hráč kupuje možnost výhry, jedná se tedy o hazardní hru a její provozování je zakázáno u osob mladších osmnácti let. V souvislosti s hazardní hrou se může vytvořit chorobný stav, který se nazývá patologické hráčství, ten se v mnoha směrech podobá závislosti na návykových látkách. Porucha spočívá v častém a opakovaném hraní hazardní hry. Hazardní hra začíná ovládat život postiženého na úkor práce, rodiny, sociálních a materiálních hodnot. Nešpor (1997) Podle Mühlpachra (2001), patří patologické hráčství mezi návykové a impulzivní poruchy. Častěji se vyskytuje u mužů, rizikové mohou být také některé povolání (např. v herně). Příčinou může být stresová situace, kdy člověk vidí ve hře únik před svými problémy. Gambleři mají určité společné znaky: nedokážou odolat hře čím více ztrácí, tím více hrají, kdyby nehráli, měli by nepříjemné pocity, byli by neklidní a podráždění; nutkání ke hře je spojeno s vnitřním napětím když začnou hrát, napětí se sníží; pociťují příjemné vzrušení a uspokojení čím větší hazard, větší možné výhry, tím větší je vzrušení a uspokojení; po hře mají často nepříjemné pocity, výčitky svědomí (ale příště hře stejně neodolají). Gambler má zkreslené vnímání skutečnosti. Připouští, že hodně prohrál, ale je přesvědčen, že nakonec vyhraje daleko více peněz a neustále zvyšuje sázky. Kvůli penězům je schopen lhát a dopustit se trestných činů falšování, zpronevěry, neplacení dluhů nebo loupeže. V konečné fázi většinou docházíí k přerušení rodinných svazků, objevuje se úzkost a deprese případně pokusy o sebevraždu. Melgosa (2000) Jak uvádí Mühlpachr (2001), existují tři fáze vývoje závislosti na hazardní hře: stadium výher občasné hraní, člověk se chlubí výhrami stadium prohrávaní hráč ztrácí kontrolu nad hrou, hraní skrývá před rodinou, půjčuje si peníze, je neklidný a podrážděný stadium zoufalství dochází k odcizení rodiny a přátel, hráč obviňuje druhé za své jednání, často začíná v důsledku peněžních ztrát páchat trestné činy, objevují se u něj těžké duševní stavy mnohdy přemýšlí o sebevraždě 31