NP, CHKO & BR Šumava. rok vyhlášení: CHKO 1963, NP rozloha: CHKO 994 km 2, NP 690 km 2. sídlo správy: Vimperk

Transkript

1 rok vyhlášení: CHKO 1963, NP 1991 rozloha: CHKO 994 km 2, NP 690 km 2 sídlo správy: Vimperk oficiální web: Jiří Kálal,

2 Geologie a geomorfologie jednotvárná série moldanubika (svorové ruly, pararuly až migmatity) 2 žuly (granitová řada) 3 ortoruly, granulity a velmi pokročilé migmatity v moldanubiku a proterozoiku 4 tmavé granodiority, syenity 5 pestrá série moldanubika (svorové ruly, pararuly až migmatity s vložkami vápenců,erlanů,kvarcitů,grafitů a amfibolitů) 6 kvartérní sedimenty

3 Geologie a geomorfologie Jádrové pohoří Českého masívu, tvořené starými (prvohorními) krystalickými horninami moldanubika, především pararulami, migmatity a svory. V pestré sérii vložky vzácnějších hornin (vápence, erlany, kvarcity, grafitické břidlice, amfibolity). Nejvyšší polohy Šumavy jsou tvořeny žulami a granodiority moldanubického plutonu. V minulosti dosti významná těžba zlata v povodí Otavy a Blanice. Velká ložiska humolitů.

4 Černé jezero s Jezerní stěnou v pozadí. NP, CHKO & BR Šumava Geologie a geomorfologie V období tektonického klidu mezi variským vrásněním v prvohorách a saxonským vrásněním ve třetihorách se vytvořily rozsáhlé zarovnané povrchy, rozlámané a vertikálně rozčleněné během saxonských pohybů ve třetihorách. Pozůstatkem starých zarovnaných povrchů jsou Šumavské pláně rozsáhlá náhorní rovina (holorovina - etchplain) s nadmořskou výškou kolem 1000 m. Na Šumavě se vyskytují četné tvary periglaciální a glaciální modelace, z nich nejvýznamnější jsou kary osmi šumavských jezer. Nejvyšším vrcholem Šumavy je Grosser Arber (Velký Javor, 1456 m), na české straně Plechý (1378 m).

5 Vodstvo Většina Šumavy patří k úmoří Severního moře, povodí Vltavy, která zde pramení, a Otavy. Stará říční údolí šumavského směru (horní Vltava, horní Křemelná) jsou typicky široká, plochá, vyplněná sedimenty v nichž řeka volně meandruje. Na druhou stranu, intenzivní zpětnou erozí v důsledku třetihorního zdvihu vytvořila řada menších toků hluboká údolí s balvanitým řečištěm (Vydra, dolní Křemelná, Losenice). Malá část území (asi 96 km 2 ) je odvodňovaná potoky tekoucími na jih k Dunaji, patří k úmoří Černého moře. Významným šumavským fenoménem jsou ledovcová jezera hrazená morénami: Černé, Čertovo, Laka, Prášilské, Plešné; další tři jsou na bavorské straně Šumavy. Největší a nejhlubší z nich je Černé jezero (18 ha, 40 m).

6 Vodstvo V rašeliništích, místně zvaných slatě, se vyskytují rašelinná jezírka různé velikosti; největší z nich je na Chalupské slati (1,3 ha). Přehradní nádrž Lipno je největší vodní plochou v ČR (4 870 ha). U Horní Plané leží velký rybník Olšina (112 ha).

7 Klima Vzhledem k velké rozloze je oblast klimaticky různorodá. Velká část patří do oblasti chladné, s průměrnými ročními teplotami klesajícími k 3,5 C a ročními srážkami až mm ve vrcholových polohách. Ještě chladnější jsou inverzní údolí (např. Kvildský potok pod Jezerní slatí) s ročními teplotami kolem 2 C.

8 Vegetace a flóra Dobře vyvinutá je zejména lesní vegetace montánního stupně. Prakticky chybí subalpínský stupeň, byť některé reliktní vysokohorské a severské druhy našly refugia na extrémních azonálních stanovištích a v antropogenním bezlesí (rašeliniště, skály). Unikátní je vegetace rašelinišť a jezer ledovcového původu. Patrné je alpské ovlivnění. Lesy - Šumava a přilehlá pohoří tvoří největší lesní komplex ve střední Evropě; - fragmenty porostů pralesovité struktury (Boubín, Stožec, Trojmezná); - největší rozsah mají horské smrčiny (Piceion excelsae) a kyselé horské bučiny (Calamagrosio villosae-fagetum).

9 Vegetace a flóra Rašeliniště Šumava je hlavní oblastí výskytu rašelinišť v ČR. Vedle obvyklých rašeliništních druhů z čeledí Cyperaceae a Ericaceae se vyskytují glaciální relikty jako bříza trpasličí (Betula nana), ostřice chudokvětá (Carex pauciflora), ostřice vrchovištní (C. paupercula), vyhynul zde všivec žezlovitý (Pedicularis sceptrum-carolinum). Vedle kleče se na vrchovištích vyskytuje borovice rašelinná (Pinus pseudopumilio), kříženec kleče a blatky.

10 Vegetace a flóra Rašeliniště - lokalitou zásadního významu je Mrtvý luh u Volar v údolí horní Vltavy (350 ha); - vedle vrchovišť a blatkových borů s Pinus x pseudopumilio se tu vyskytují tůně s Nuphar pumila, křoviny Spiraea salicifolia, společenstva tekoucích vod s Myriophyllum alterniflorum, společenstva vysokých ostřic a rákosin včetně teplomilných s druhy Carex buekii a Pseudolysimachion longifolium, eutrofní pcháčové louky i bezkolencové louky s Dianthus superbus, Polemonium caeruleum aj. Dvě ze tří lokalit v ČR zde má Dactylorhiza traunsteineri.

11 Vegetace a flóra Jezera Cryptogramma crispa Isoëtes lacustris Na dnech šumavských jezer jsou jediné české lokality vodních plavuní šídlatek: v Černém jezeře roste šídlatka jezerní (Isoëtes lacustris), v Plešném š. ostnovýtrusná (I. echinospora). Salix appendiculata Skalní stěny karů Na nelesních stanovištích karů Černého a Čertova jezera reliktní vegetace subalpínských trávníků sv. Juncion trifidi s Juncus trifidus, Agrostis rupestris nebo Cryptogramma crispa. - nad Černým a Plešným jezerem křoviny kleče (Pinus mugo) a vrby velkolisté (Salix appendiculata) alpský prvek, jinak jen Novohradské hory.

12 Vegetace a flóra Louky a pastviny Nelesní společenstva vytvořená člověkem původně hostila řadu významných horských druhů, po odsunu německého obyvatelstva však podléhají sukcesi a konkurenčně slabé druhy ustupují a vymírají. K význačným druhům patří hořec šumavský (Gentiana pannonica), koprníček bezobalný (Ligusticum mutellina) nebo prha arnika (Arnica montana). Vyhynul hořeček mnohotvarý pravý (Gentianella praecox ssp. praecox), u nás rostoucí pouze zde.

13 pevník brázditý NP, CHKO & BR Šumava Vegetace a flóra Mykoflóra lesy: dobrá a dobře prozkoumaná, zásadní lokalitou je NPR Boubínský prales: Amylocystis lapponica (modralka laponská), Laurilia sulcata (pevník brázditý) boreální druhy s jedinou lokalitou u nás, na padlých kmenech smrků; modralka laponská Phellinus ferrugineofuscus (ohňovec rezavohnědý) jinak jen Žofín, Ph. pouzarii jinak Žofín a Mionší; Rhodotus palmatus (hlívovec ostnovýtrusný) suťové lesy s jilmem horským.

14 Vegetace a flóra Mykoflóra slatě: Myriosclerotinia caricis-ampullaceae (hlízenka vodní) parazit na Carex rostrata, u nás jen na Šumavě; Suillus flavidus (klouzek žlutavý), Sarcoleotia turficola (čihovitka blatní), Russula helodes (holubinka rašelinná) lemy rašelinišť, ještě na Třeboňsku a Rejvízu. hlízenka vodní podmáčené smrčiny: Russula consobrina (holubinka smutná). Boletus gabretae (hřib šumavský) mykorhizní, u Horské Kvildy. hřib šumavský

15 Fauna Dobře vyvinutá společenstva jehličnatých a smíšených horských lesů pralesního charakteru, výjimečně bohatá je fauna rašelinišť. Řada glaciálních reliktů, patrné je alpské ovlivnění. bezobratlí měkkýši: celkově chudo (hercynské silikátové kyselo), bohaté pralesní fauny (na Boubíně 35 druhů) Vertigo ronnebyensis - glaciální relikt vrkoč nordický (Vertigo ronnebyensis) boreální acidotolerantní lesní druh, jediná lokalita v ČR; - ovlivnění Alpami: srstnatka bezzubá (Petasina edentula) jediná lokalita v ČR v nivě potoka Debrník; řasnatka tmavá (Macrogastra badia); Petasina edentula

16 Fauna měkkýši: - karpatské druhy jako relikty klimatického optima: řasnatka nadmutá (Macrogastra tumida) Karpaty, Jeseníky, Šumava, vřetenatka nadmutá (Vestia turgida), skelnička karpatská (Vitrea transsylvanica) nejblíž u České Třebové; - Blanice nejbohatší populace perlorodky říční (Margaritifera margaritifera) v ČR odchov p. Hruška; - bohaté šnečí fauny vázány na mladé suťové lesy na ruinách zaniklých obcí.

17 Fauna bezobratlí Pardosa hyperborea Erebia euryale pavouci: na rašeliništích glaciálně reliktní skálovky Gnaphosa microps (severský druh) a Gnaphosa badia (alpský druh) obě u nás pouze zde. Stejně tak severský slíďák Pardosa hyperborea Šumava nejjižnější výspou v Evropě. Rašeliništní slíďák Arctosa alpigena lamperti mimo Šumavu pouze Krkonoše a Jizerky. V sutích slíďák Acantholycosa norvegica. denní motýli: rašeliništní druhy okáč stříbrooký (Coenonympha hero) na suchopýru, perleťovec severní (Boloria aquilonaris) na klikvě, perleťovec mokřadní (Proclossiana eunomia) na rdesnu hadím kořeni, v ČR pouze zde, žluťásek borůvkový (Colias palaeno) na vlochyni a modrásek stříbroskvrnný (Vaciniina optilete) na vlochyni. Jmenované druhy zde dosud tvoří silné populace. Dalším významným mokřadním druhem je hnědásek rozrazilový (Melitaea diamina) na kozlíku, zřejmě hlavně Valeriana dioica. Na pasekách a v lemech horských lesů okáč rudopásný (Erebia euryale).

18 Oreonebria castanea NP, CHKO & BR Šumava Fauna bezobratlí ostatní: specifická společenstva rašelinišť: střevlík Menetriesův (Carabus menetriesi), střevlíček Agonum ericeti, šídlo rašelinné (Aeshna subarctica), lesklice severská (Somatochlora arctica). V karech subendemický střevlík Oreonebria castanea sumavica, v ledovcových jezerech reliktní severská klešťanka Glaenocorisa propinqua. šídlo rašelinné V pralesích roháček Ceruchus chrysomelinus nebo střevlík Carabus irregularis.

19 Fauna obratlovci obojživelníci: vedle běžných druhů mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), v J Čechách jinak vzácný. plazi: běžné druhy. ptáci: nejlépe vyvinutá společenstva horských lesů u nás: jediná dosud životaschopná populace tetřeva hlušce (Tetrao urogallus), dál datlík tříprstý (Picoides tridactylus), strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), jeřábek lesní (Bonasa bonasia), sýc rousný (Aegolius funereus), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) nebo kos horský (Turdus torquatus); probíhá reintrodukce vyhynulého puštíka bělavého (Strix uralensis). Na rašeliništích a vlhkých loukách se vyskytují silné populace tetřívka obecného (Tetrao tetrix), hýla rudého (Carpodacus erythrinus) nebo bekasíny otavní (Gallinago gallinago). Na stěnách ledovcových karů hnízdí sokol stěhovavý (Falco peregrinus).

20 Fauna obratlovci savci: vyskytuje se poměrně silná populace rysa ostrovida (Lynx lynx), dále vzácný plch zahradní (Eliomys quercinus), vydra říční (Lutra lutra), z význačných drobných savců myšivka horská (Sicista betulina) a rejsek horský (Sorex alpinus).

21 Nejvýznamnější maloplošná ZCHÚ a území I. zóny Modravské slatě, Vltavský luh, Jezerní slať nejvýznamnější šumavská rašeliniště; NPR Boubínský prales zásadní pralesní rezervace bukosmrkového porostu s jedlí a klenem, chráněná od r. 1858; NPR Černé a Čertovo jezero největší Šumavská plesa s okolními biotopy; NPP Blanice zachovalá oblast povodí horní Blanice, jediná životaschopná populace perlorodky říční v ČR.

22 Historie lidského vlivu Šumavské předhůří bylo i přes celkem nepříznivé podmínky osídleno poměrně brzy např. Obří hrad u Popelné v nadmořské výšce 980 m se datuje do období pozdního halštatu a ranního laténu, tj. mezi století př. n. l. Pošumaví obývali i Kelti (období krátce před přelomem letopočtu). Území bylo atraktivní zejména pro rudné bohatství v sedimentech šumavských ledovcových jezer se objevují zvýšené koncentrace Pb a Cu v období 200 př. n. l. až 600 n. l. Ústup osídlení a návrat lesa mezi roky n. l. Větší odlesnění poloh do 800 m n. m. v místech ložisek zlata a železa ve 12. až 13. století. Nástup hutních aktivit a těžby zlata ve 14. století (Kašperskohorsko), jinak spíše útlum kolonizace a místy opět návrat lesa. Pronikání jednotlivých skláren na severní hranici hvozdu (a dnešní CHKO Šumava) od počátku až poloviny 16. století podle

23 Historie lidského vlivu Větší odlesnění v průběhu 18. století s kolonizací Královského hvozdu, průnik skláren do vyšších nadmořských výšek a propojování odlesněných enkláv. Téměř úplná likvidace původních lesů těžbou v 19. století (zakládání smrkových monokultur, maximální odlesnění), počátek odlivu obyvatelstva z periferních enkláv. Odliv a odsun německého i českého obyvatelstva v průběhu 20. století, sukcesní změny, zčásti návrat lesa. podle

24 zajímavé webové stránky a publikace -pěkné stránky Spolku pro popularizaci jižních Čech, webový turistický průvodce po pamětihodnostech a zajímavostech regionu, včetně Šumavy. Šumava příroda, historie, život - vše o Šumavě

25 rok vyhlášení: CHKO 1963, NP 1991 rozloha: CHKO 994 km 2, NP 690 km 2 sídlo správy: Vimperk oficiální web: Jiří Kálal, Nejrozsáhlejší středoevropská hornatina hercynského systému, s hlubokými horskými lesy na táhlých hřbetech a rozsáhlými vrchovišti v údolích. Výrazné pozůstatky činnosti pleistocénního ledovce v podobě glaciálních jezer se specifickými společenstvy rostlin a živočichů. Řada pěkných říček a potoků, prameny Vltavy. Ramsarský mokřad, Ptačí oblast.