10. LEKCE POZNEJME ÚMLUVU O PRÁVECH DÍTĚTE

Transkript

1 10. LEKCE POZNEJME ÚMLUVU O PRÁVECH DÍTĚTE Úvod Podle článku 42 úmluvy o právech dítěte jsou jednotlivé státy povinny vhodným způsobem seznámit veřejnost se zásadami v ní obsaženými, a to jak dospělé, tak děti. Je evidentní, že poznání těchto zásad, umožní žákům chápat sami sebe jako nositele práv. Je nepochybné, že respektování lidských práv vychází ze situace ve společnosti a škole a ze způsobu, jakým je zde s dětmi jednáno zda jsou vytvořeny podmínky pro jejich rozvoj a přípravu na úspěšný přechod do dospělosti. Žákům, jakožto nositelům práv, by mělo být umožněno, aby se seznámili se svými právy a detailně je poznali, aby mohli vyžadovat jejich plnění, bránit svá práva a kriticky posuzovat takové každodenní situace, které jsou v protikladu k lidské důstojnosti, bez závislosti na věku, sociální situaci či jakýchkoli jiných podmínkách. Cíle - Umožnit žákům seznámit se s textem úmluvy. - Podpořit porozumění zásadám, které obsahuje. - Rozvíjet schopnosti žáků hodnotit každodenní situace v souvislosti s hodnotami obsaženými v úmluvě a jejími zásadami. Materiály - Zkrácená verze Úmluvy o právech dítěte Dokument A - Dokumenty B, C, D a E. Prameny - Vlastní práce. - Cvičení Škála našich práv je upraveno z knihy: Bastien, M y otros (1995): Découvrons la Convention des droits de l enfant. Éditions Labor, Bruxelles. Časová dotace O době, potřebné k realizaci jednotlivých cvičení, rozhoduje učitel podle svého uvážení v závislosti na charakteristikách svých žáků, pro které jsou tato cvičení určena.

2 Cvičení 1. Škála našich práv dokument A Třída se rozdělí na malé skupiny, učitel rozdá všem žákům dokument A. Úkol, který mají žáci splnit je následující: Žáci si ve skupině přečtou text úmluvy (dokument A). Každý z žáků si individuálně zvolí šest práv, která považuje za nejdůležitější pro svůj osobní rozvoj. Těchto šest vybraných práv (= článků úmluvy) si vystřihne. Zbytek textu uloží do složky a schová. ( I práva, která si nezvolil jsou důležitá.) Zvolená práva (= články úmluvy) seřadí sestupně podle důležitosti (vznikne škála práv). Vystřižené články připevní pomocí špendlíků na list papíru, tak aby tvořily škálu, kterou lze modifikovat. První článek na listu je ten, kterému žák přikládá největší důležitost, následují články v předem zvoleném pořadí až k nejméně důležitému, šestému. Když jsou tyto úkoly splněny, žáci vytvoří pomocí židlí dva kruhy (vnější a vnitřní) tak, aby vždy seděli dva žáci čelem k sobě jeden z vnějšího kruhu a jeden z vnitřního. Tyto dvojice žáků pak mají vykonat následující úkol: Žák, který sedí ve vnitřním kruhu, vysvětlí svému spolužákovi (z vnějšího kruhu), jaký článek úmluvy si zvolil na první místo svého seznamu a proč. Žák z vnějšího kruhu jej má pouze vyslechnout nekritizuje, nekomentuje, může se pouze ptát na věci, které mu nejsou jasné. Poté se role otočí a žák z vnějšího kruhu vysvětlí svou volbu žákovi z vnitřního kruhu. Když všichni domluví, učitel požádá žáky, kteří sedí ve vnějším kruhu, aby se posunuli o jedno místo doprava. Žáci, kteří sedí ve vnitřním kruhu zůstávají na svých místech. Poté se postup opakuje, tentokrát u druhého výstřižku na seznamu nejprve svou volbu vysvětlí žák z vnitřního okruhu, poté žák z vnějšího. Stejným způsobem se postupuje u všech dalších výstřižků zvolených práv. Po skončení cvičení analyzuje učitel se žáky jeho průběh: Byla dodržována pravidla? Byla pro vás komunikace snadná? Změnili by jste nyní vaši škálu? atd. Učitel také třídě sdělí své dojmy z průběhu cvičení v souvislosti s postojem a chováním třídy, přijetím pravidel, dodržováním časových limitů, výslednými závěry, úrovní motivace Pokud budou žáci chtít, mohou vypracovat definitivní podoby svých seznamů = škál a vytvořit nástěnky, které mohou obsahovat i další materiály o tématu. Tyto nástěnky se pak vyvěsí ve třídě. 2. Pracujme s textem úmluvy - dokument B, C a D Články úmluvy mohou být klasifikovány různými způsoby. První klasifikace spočívá v dělení článků úmluvy do pěti kategorií podle práv, kterých se týkají: Základní práva (články: 2, 3, 6, 7, 8, 15, 28 a 30). Právo na osobní rozvoj (články: 22, 23, 24, 25, 26 a 27). Právo na ochranu proti zneužívání a využívání (články: 4, 5, 9, 10 a 11) Právo dětí ve složité situaci na ochranu ze strany společnosti (články: 20, 21, 22, 23, 25 a 30).

3 Práva související se základními svobodami (články: 12, 13, 14, 17, 18, 19, 20 a 21) Před začátkem tohoto cvičení, by měl učitel třídě vysvětlit, že práva, která úmluva obsahuje, jsou součástí lidských práv, a že mnoho zásad, které se v ní objevují, obsahují i jiné dokumenty, jako např. Listina základních práv a svobod. Také je vhodné, aby se žáci seznámili s důležitými momenty ve vývoji lidských práv, především těmi, které se týkají práv dětí (dokument B) Cvičení se skládá ze tří samostatných částí: 1. V první části si mají žáci přečíst zkrácený text úmluvy (Dokument A) a klasifikovat její jednotlivé články, podle druhů práv, která jsou v nich stanoveny. (Dokument C) 2. Poté jim učitel rozdá dokument D, a žáci vyplní do prázdných polí, které články přísluší jednotlivým textům. Žáci spolupracují na splnění úkolu v malých skupinách. 3. Žáci mají samostatně vyhledat informace o obsazích každého typu práv (právo na účast, přežití, osobní rozvoj a ochranu.) 3. Objevujeme a analyzujeme práva v každodenním životě Cvičení je zaměřeno na to, aby žáci dokázali odhalit, že práva dětí mají úzký vztah k reálným situacím v jejich životě, a že jsou zaměřena na podporu jejich rozvoje. Žáci se mají individuálně zamyslet nad právy, která zapsali do svého seznamu práv = škály a ke každému z nich přiřadit reálnou situaci, kterou zažili oni sami nebo někdo z jejich vrstevníků tak, aby bylo znát porušování nebo dodržování těchto práv. Dále mají pracovat s dokumentem E přiřadit každé situaci v něm obsažené příslušný článek úmluvy. Na konci cvičení žáci jednotlivě vysvětlí, jaké články zvolili a proč a jak by měly děje jednotlivých příběhů pokračovat, aby byla práva dodržena. Hodnocení Učitelé sami rozhodnou o kriteriích hodnocení, jak individuálního, tak hodnocení skupin, tak jak uznají za vhodné.

4 DOKUMENT A ÚMLUVA O PRÁVECH DÍTĚTE: NEOFICIÁLNÍ RESUMÉ JEDNOTLIVÝCH USTANOVENÍ PREAMBULE Preambule obsahuje základní zásady OSN a přesná ustanovení vyňatá z různých smluv a prohlášení, která se vztahují k lidským právům; znovu potvrzuje nutnost zprostředkovat dětem speciální péči vzhledem k jejich zranitelnosti; podtrhuje význam a zodpovědnost rodiny v péči o děti a jejich ochraně; potřebu právní ochrany dětí po narození i před ním; důležitost respektování kulturních hodnot prostředí, ve kterém dítě vyrůstá a klíčovou roli mezinárodní spolupráce k tomu, aby se práva dětí stala realitou ČÁST I Článek 1: Pro účely této úmluvy se dítětem rozumí každá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve. Článek 2: Všechna práva mají být aplikována na všechny děti bez rozdílu a bez vyjímek a je povinností státu, aby přijal opatření nutná k ochraně dětí proti jakékoliv formě diskriminace. Článek 3: Zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí. Státy se zavazují zajistit dítěti takovou ochranu a péči, jaká je nezbytná pro jeho blaho, přičemž berou ohled na práva a povinnosti jeho rodičů, zákonných zástupců nebo jiných jednotlivců právně za něho odpovědných. Článek 4: Je povinností státu přijmout taková opatření, aby byla dodržována a prováděna všechna práva dítěte uznaná v této úmluvě. Článek 5: Státy se zavazují respektovat odpovědnost, práva a povinnosti rodičů nebo, v odpovídajících případech a v souladu s místním obyčejem, členů širší rodiny nebo obce, zákonných zástupců nebo jiných osob právně odpovědných za dítě, které směřují k zabezpečení jeho orientace a usměrňování při výkonu práv podle úmluvy v souladu s jeho rozvíjejícími se schopnostmi. Článek 6: Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají, že každé dítě má přirozené právo na život, a zavazují se zabezpezpečovat v nejvyšší možné míře zachování života a rozvoj dítěte Článek 7: Každé dítě je registrováno ihned po narození a má od narození právo na jméno, právo na státní příslušnost, a pokud to je možné, právo znát své rodiče a právo na jejich péči. Článek 8: Je povinností státu respektovat právo dítěte na zachování jeho totožnosti, včetně státní příslušnosti, jména a rodinných svazků v souladu se zákonem a s vyloučením nezákonných zásahů. Článek 9: Státy zajistí, aby dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, ledaže příslušné úřady určí, že takové oddělení je potřebné v zájmu dítěte. Státy uznávají právo dítěte odděleného od jednoho nebo obou rodičů udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu se zájmy dítěte. Pokud byla rodina rozdělena rozhodnutím státu je povinnen poskytnout rodičům, dítěti, nebo případně jinému členu rodiny nezbytné informace o místě pobytu nepřítomného (nepřítomných) člena (členů) rodiny, ledaže by poskytnutí takové informace odporovalo zájmu dítěte.

5 Článek 10: Je právem dítěte a jeho rodičů odjet z jakékoli země a vrátit se do vlasti, pokud je cílem opětné připojení k rodině nebo udržování vztahů rodičů a dětí. Článek 11: Je povinností státu učinit opatření k potírání nezákonného přemísťování dětí do zahraničí a jejich nenavracení zpět a jejich neoprávněnému zadržování v cizině, ať už jedním z rodičů, nebo třetí osobou. Článek 12: Dítě má právo svobodně vyjádřit svůj názor ke všem záležitostem, které se jej dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni. Článek 13: Každé dítě má právo na svobodu projevu; toto právo zahrnuje svobodu vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, pokud při tom respektuje práva ostatních. Článek 14: Státy uznávají právo dítěte na svobodu myšlení, svědomí a náboženství pod vedením rodičů a v souladu s platnými normami. Článek 15: Každé dítě má právo sdružovací a právo na svobodu pokojného shromažďování, pokud tím nepoškozuje práva ostatních. Článek 16: Žádné dítě nesmí být vystaveno svévolnému zasahování do svého soukromého života, rodiny, domova nebo korespondence ani nezákonným útokům na svou čest a pověst. Článek 17: Státy, které jsou členy úmluvy, uznávají důležitou funkci hromadných sdělovacích prostředků a zabezpečují dítěti přístup k informacím a materiálům z různých národních a mezinárodních zdrojů, zejména takovým, které jsou zaměřeny na rozvoj sociálního, duchovního a mravního blaha dítěte a také jeho tělesného a duševního zdraví, přičemž mají respektovat kulturu a jazykové potřeby dítěte. Povinností státu je přijmout v tomto ohledu taková opatření, aby byly děti chráněny před informacemi, které jim mohou uškodit. Článek 18: Rodiče, nebo v odpovídajících případech zákonní zástupci, mají prvotní odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte. Základním smyslem jejich péče musí přitom být zájem dítěte. Povinností státu poskytnout jim při tom potřebnou pomoc. Článek 19: Je povinností státu chránit děti před všemi formami týrání ze strany rodičů či jiných osob pověřených péčí o ně a přijmout potřebná preventivní opatření. Článek 20: Dítě dočasně nebo trvale zbavené svého rodinného prostředí nebo dítě, které ve svém vlastním zájmu nemůže být ponecháno v tomto prostředí, má právo na zvláštní ochranu a pomoc poskytovanou státem. Je povinností státu ujistit se o tom, že využívají služeb náhradní rodinné péče a nebo jsou umístěny ve vhodném zařízení. Při volbě řešení je nutno brát potřebný ohled na žádoucí kontinuitu ve výchově dítěte a na jeho etnický, náboženský, kulturní a jazykový původ. Článek 21: Státy, které uznávají a povolují systém osvojení, zabezpečí, aby se v první řadě bral do úvahy zájem dítěte a aby byly splněny všechny podmínky, které jsou k adopci nutné, stejně jako souhlas všech příslušných autorit. Článek 22: Speciální péče bude poskytována dítěti žádajícímu o přiznání postavení uprchlíka nebo které je v souladu s platným mezinárodním nebo vnitrostátním právem a postupem považováno za uprchlíka, ať už je v doprovodu svých rodičů, jiných osob, anebo bez doprovodu. Státy učiní potřebná opatření, aby dítě obdrželo potřebnou ochranu a humanitární pomoc Článek 23: Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají, že duševně nebo tělesně postižené dítě má požívat plného a řádného života v podmínkách zabezpečujících důstojnost, podporujících sebedůvěru a umožňujících aktivní účast dítěte ve společnosti. Článek 24: Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně zdravotního stavu a na využívání léčebných a rehabilitačních zařízení se speciálním důrazem na služby první pomoci, prevenci onemocnění a snižování dětské úmrtnosti. Je povinností státu přijmout potřebná opatření zaměřená na odstranění tradičních praktik, které poškozují zdraví dětí.

6 Článek 25: Státy uznávají právo dítěte, které bylo svěřeno příslušnými orgány do péče, ochrany nebo léčení tělesného či duševního zdraví náhradnímu zařízení, na pravidelné hodnocení a přezkoumání zacházení s ním a všech dalších okolností spojených s jeho umístěním. Článek 26: Každé dítě má právo na výhody sociálního zabezpečení. Článek 27: Každé dítě má právo na životní úroveň nezbytnou pro jeho tělesný, duševní duchovní, mravní a sociální rozvoj. Je povinností státu přijmout potřebná opatření pro poskytování pomoci rodičům a jiným osobám, které se o dítě starají, k uskutečňování tohoto práva a v případě potřeby poskytnout materiální pomoc a čí jiné podpůrné programy. Článek 28: Každé dítě má právo na vzdělání a je povinností státu zajistit přinejmenším povinné bezplatné základní školství. Státy také zabezpečují, aby kázeň ve škole byla zajišťována způsobem slučitelným s lidskou důstojností dítěte a v souladu s touto úmluvou. Článek 29: Státy uznávají, že vzdělání má být orientováno na rozvoj osobnosti dítěte a jeho schopností s cílem připravit je na život v dospělosti, vštěpovat mu respekt k lidským právům a rozvíjet jeho úctu k národním a kulturním hodnotám jak vlastního národa, tak i národů ostatních. Článek 30: Dítěti náležejícímu k etnické náboženské nebo jazykové menšině nebo k domorodému obyvatelstvu nesmí být odpíráno právo společně s příslušníky své skupiny užívat vlastní kultury, vyznávat a praktikovat své vlastní náboženství a používat svého vlastního jazyka. Článek 31: Dítě má právo na odpočinek a volný čas, na účast ve hře a oddechové činnosti odpovídající jeho věku, jakož i na svobodnou účast v kulturním životě a umělecké činnosti. Článek 32: Je povinností státu chránit dítě před hospodářským vykořisťováním a před vykonáváním jakékoli práce, která může být pro něho nebezpečná nebo bránit jeho vzdělávání, nebo která by škodila zdraví dítěte nebo jeho tělesnému, duševnímu, duchovnímu, mravnímu nebo sociálnímu rozvoji. Dále pak stanovit nejnižší věkovou hranici nebo hranice pro vstup do zaměstnání a odpovídající úpravu pracovní doby a podmínek zaměstnání. Článek 33: Dítě má právo být chráněno před nezákonným užíváním narkotických a psychotropních látek definovaných příslušnými mezinárodními smlouvami a využíváním při jejich nezákonné výrobě a obchodování s těmito látkami. Článek 34: Státy mají povinnost chránit děti před všemi formami sexuálního vykořisťování a sexuálního zneužívání. Článek 35: Státy mají povinnost přijmout všechna nezbytná opatření k zabránění únosům dětí, prodávání dětí a obchodování s nimi za jakýmkoli účelem a v jakékoli podobě. Článek 36: Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, chrání dítě před všemi ostatními formami vykořisťování, které jakýmkoli způsobem škodí blahu dítěte. Článek 37: Žádné dítě nesmí být podrobeno mučení nebo jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Za trestné činy spáchané osobami mladšími osmnácti let nebude ukládán trest smrti a trest odnětí svobody na doživotí bez možnosti propuštění na svobodu. Dále je povinností státu, aby s každým dítětem zbaveným svobody bylo zacházeno s lidskostí a s úctou k vrozené důstojnosti lidské bytosti a způsobem, který bere ohled na potřeby daného věku. Dítě musí být umístěno odděleně od dospělých, mít možnost udržovat kontakt se svojí rodinou a mít právo okamžitého přístupu k právní nebo jiné odpovídající pomoci Článek 38: Stát má povinnost učinit všechna proveditelná opatření, aby se žádné děti, které ještě nedosáhly patnácti let, přímo neúčastnily bojových akcí a nebyly povolávány

7 do armády. Státy mají dále povinnost přijímat všechna proveditelná opatření k zabezpečení ochrany dětí postižených ozbrojeným konfliktem a péči o ně. Článek 39: Stát je povinen přijmout všechna nezbytná opatření k podpoře tělesného i duševního zotavení a sociální reintegrace dítěte, které je obětí jakékoli formy zanedbání, využívání za účelem finančního obohacování nebo zneužívání, mučení nebo jiné formy krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání anebo ozbrojeného konfliktu. Článek 40: Státy jsou povinny uznávat právo dítěte obviněného, obžalovaného nebo uznaného vinným z porušení trestního práva na takové zacházení, které rozvíjí smysl dítěte pro důstojnost a čest, které znovu posiluje úctu dítěte k lidským právům a základním svobodám jiných a bere ohled na věk dítěte, napomáhá znovuzačlenění a zapojení dítěte do prospěšného působení ve společnosti. Článek 41: Pokud v právním řádu státu nebo mezinárodním právu závazném pro stát existují ustanovení, která ve větší míře napomáhají uskutečnění práv dítěte, než ustanovení obsažená v této úmluvě, budou tato aplikována. ČÁST II a III Ustanovení obsažená ve článcích obsahují mimo jiné následující body: I. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují s využitím odpovídajících prostředků široce informovat o zásadách a ustanoveních této úmluvy jak mezi dospělými, tak mezi dětmi. II. Státy se zavazují zřídit Výbor pro práva dítěte, který se bude skládat z deseti odborníků a který bude hodnotit zprávy o opatřeních přijatých k uvedení práv uznaných v této úmluvě v život a o pokroku, jehož bylo při užívání těchto práv dosaženo do dvou let ode dne ratifikace úmluvy a poté každý pět let. III. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují zpřístupnit své zprávy široké veřejnosti ve vlastní zemi. IV. Výbor může doporučit Valnému shromáždění, aby byl z jeho pověření proveden výzkum týkající se specifických otázek, které mají vztah k právům dítěte a podle své úvahy postupuje odborným organizacím, UNICEF a jiným příslušným orgánům zprávy obsahující požadavek nebo potřebu technické rady nebo pomoci. V. S cílem podpořit efektivní aplikaci úmluvy a stimulovat mezinárodní spolupráci mají odborné organizace, UNICEF a jiné orgány Spojených národů právo být přítomny jednání o provádění těch ustanovení této úmluvy, která spadají do oblasti jejich činnosti. Výbor může vyzvat odborné organizace, UNICEF a jiné příslušné orgány podle své úvahy, aby podaly názory odborníků na provádění úmluvy v oblastech spadajících do jejich činnosti.

8 DOKUMENT B HISTORICKÉ MOMENTY V PRÁVECH DÍTĚTE 1923 Mezinárodní organizace Save the Children sestavila a schválila Deklaraci práv dítěte, známou jako Ženevská deklarace, sestávající se z pěti základních bodů, které obsahují základní principy ochrany dětí. Pátý sjezd Společenství Národů schvaluje Ženevskou deklaraci a navrhuje 1924 svým členům, aby se řídili jejími zásadami Nedávno vzniklá Organizace Spojených Národů, schvaluje mírně rozšířený text dohody Generální shromáždění OSN vyhlašuje 20 listopadu novou Deklaraci práv dítěte, sestávající se z deseti bodů Polská vláda navrhuje první verzi Úmluvy o právech dítěte Mezinárodní rok dítěte OSN. Evropská komise pro lidská práva OSN zkoumá polský návrh a vytváří pracovní skupinu, která jej má revidovat a představit výsledný text Různé nevládní organizace vytvářejí skupinu Ad Hoc s cílem přispět co nejvíce k práci Pracovní skupiny OSN. Nevládní organizace mají vliv na proces tvorby textu úmluvy Pracovní skupina představuje Komisi pro lidská práva definitivní podobu projektu. 20 listopadu, 30 let po přijetí deklarace z roku 1959, valné shromáždění OSN přijímá Úmluvu o právech dítěte září vstupuje úmluva v platnost.

9 DOKUMENT C Rozděl články úmluvy do následujících kategorií, podle práv, kterých se týkají: Základní práva Právo na osobní rozvoj Právo na ochranu proti zneužívání a využívání Právo dětí ve složité situaci na ochranu ze strany společnosti Práva související se základními svobodami

10 DOKUMENT D Které články úmluvy přísluší k následujícím kategoriím? úmluva O PRÁVECH DÍTĚTE KATEGORIE ČLÁNKY PRÁVO NA ÚČAST Rozumí se jím právo dětí na svobodu projevu - svobodu vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu. A všechna ostatní práva, která se týkají života dítěte ve společnosti. PRÁVO NA PŘEŽITÍ Rozumí se jím taková práva dětí jako např. právo na lékařské ošetření, na adekvátní výživu a bydlení atd. PRÁVO NA OSOBNÍ ROZVOJ Rozumí se jím taková práva, která mají souvislost s jeho osobním rozvojem adekvátní životní podmínky pro rozvoj atd. PRÁVO NA OCHRANU Taková práva, která zajišťují dítěti ochranu před využíváním, zneužíváním, týráním apod.

11 DOKUMENT E - Přiřaď ke každé ze situací příslušné právo a návrh dalšího postupu, tak aby byla dodržena práva obsažená v úmluvě - Znáš jiné situace, na kterých by byla patrná ochrana práv nebo jejich nedodržení? Pablo je čtrnáctiletý chlapec, který žije ve válčící zemi. Jednoho dne do domu, kde Pablo žije, přijde kapitán bojové jednotky a protože je Pablo vysoký, přikáže mu, že se má připojit k jeho jednotce a bojovat s nimi. Mohamed je imigrant. Ve škole si s nikým nerozumí a cítí se osamělý. O přestávkách si s ním nikdo nechce hrát. Luis je fyzicky postižený chlapec, který navštěvuje základní školu. Jeho postižení mu nedovoluje sedět v lavici, proto pro něj vedení školy koupilo stůl a židli, které mu vyhovují.