Vážení smluvní partneři,

Transkript

1 Motto Tělesný stav a životní návyky lidí kopírují přírodu země, kde žijí. Hippokrates Vážení smluvní partneři, dovolte mi, abych Vám poděkoval za spolupráci na anketě spokojenosti se službami naší Krajské pobočky, do které se zapojilo 358 smluvních partnerů. Výsledky jsou následující: Jak byste ohodnotili přístup pracovníků VZP ČR v rámci Zlínského kraje? Poskytuje Vám naše územní pracoviště služby, které očekáváte? Jste spokojení s obsahem měsíčníku VZP INFO Zlínského kraje pro SSZ? VZP INFO 1/6

2 Máte zájem o zasílání VZP INFO v elektronické podobě? Co byste navrhovali změnit (zlepšit) v oblasti služeb klientům VZP ČR? Společným jmenovatelem všech doručených odpovědí bylo: méně byrokracie, jednodušší elektronická komunikace, přehlednější vyúčtování. Závěrem bych chtěl podotknout: Něco se změnit dá, něco nezměníme, to co můžeme, měníme. MUDr. Tomáš Melichar ředitel KP VZP ČR pro Zlínský kraj tomas.melichar@vzp.cz Prodloužení přechodného období u tiskopisu č. 36 vyúčtování cest lékaře nebo jiného zdravotnického pracovníka v návštěvní službě V INFO 04/2010 jsme Vás informovali o prodloužení přechodného období u tiskopisu č. 36 Vyúčtování cest lékaře nebo jiného zdravotnického pracovníka v návštěvní službě. Protože tento tiskopis je předmětem šetření Úřadu pro ochranu osobních údajů, prodlužuje se přechodné období pro platnost původní verze tiskopisu VZP 36/1999 i nové verze tiskopisu VZP 36/2009 do 31. prosince Hana Šnajdárková hana.snajdarkova@vzp.cz Zdravotní pojišťovna MÉDIA se sloučí se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou. Rozhodla o tom na svém mimořádném zasedání dne správní rada ZP MÉDIA. Hlavním důvodem k tomuto kroku byl nedostatečný počet klientů. Všeobecná zdravotní pojišťovna se o tomto záměru dozvěděla následující den. Pojišťovna MÉDIA splnila svou zákonnou povinnost tím, že sloučení s VZP oznámila ministerstvu zdravotnictví, které ho musí schválit. Podle stanoviska ministerstva zdravotnictví jde o proces, který zákon předvídá, a sloučení se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou vyplývá z jejího zvláštního postavení. MÉDIA, která získala licenci v únoru 2009, je devátou zdravotní pojišťovnou na tuzemském trhu. VZP je s více než 6,2 milionu klientů největší zdravotní pojišťovnou v Česku, existuje od roku Sloučení se může stát pro VZP přínosem; získává desítky tisíc klientů v době, kdy probíhá mezi pojišťovnami boj o klienty, někdy i za přispění velmi kontroverzních marketingových aktivit. Dochází tak k dalšímu posílení pozice VZP na trhu a znamená to, že pojišťovna představuje skutečnou záruku pro klienty i poskytovatele zdravotní péče. Že to stávající trh uznává, vyplývá z rozhodnutí ZP MÉDIA sloučit se právě s VZP. Jde o jasný důkaz toho, že Všeobecná zdravotní pojišťovna je solidní a stabilní institucí, a pro pojištěnce to znamená, že budou mít zajištěnou veškerou potřebnou péči. VZP INFO 2/6

3 Poskytování příspěvků z fondu prevence v roce 2011 Program Zdravá rodina Příspěvek 1x ročně dětem ve věku do 14 let včetně (tj dní) pojištěným u VZP ČR. o 500 Kč/rok jednorázově buď na jakékoli očkování nehrazené z veřejného zdravotního pojištění (vyjma očkování, které je zařazené do tzv. voucher systému) nebo na FOA (pevné fixní ortodontické aparátky nehrazené z veřejného zdravotního pojištění) o zahájení programu , doklady o úhradě od Program Zdravý život Kreditní program pro členy Klubu pevného zdraví, kdy člen sbírá v průběhu roku body za absolvování prohlídek (preventivní péče, screeningových vyšetření) a činností podporující zdravý životní styl za účelem získání finančního příspěvku na vybraná očkování a na pohybovou nebo rehabilitační aktivitu. o až Kč v závislosti na počtu bodů a částce na předloženém dokladu o aktivitě Program Bezlepková dieta ve věku do 19 let včetně (tj dní) vztahuje se na: bezlepkovou dietu při onemocnění dg. celiakie; o příspěvek se žádá vždy jen první měsíc po skončení čtvrtletí; tj. v dubnu 2011/ červenci 2011/ říjnu 2011/ lednu 2012 do ). o Kč/rok čerpá se čtvrtletně (900 Kč 1x za čtvrtletí) Pilotní projekt VZP ČR: Vyhledávání potenciálních lékových interakcí v preskripci lékařů Díky pokroku v medicíně mohou nyní lékaři předepisovat mnohem více prospěšných léků než dříve. Někdy však může dojít při podání více léků k lékové interakci s nežádoucími účinky. Může tak vzniknout žaludeční vřed, porucha srdečního rytmu, poškození jater či ledvin, apod. Reakce každého pacienta na nesprávné spolupodání dvou léků může být jiná. Co organismus jednoho ani nezaznamená, může u druhého vést až k hospitalizaci. Lékaři obecně o interakcích vědí a snaží se jejich nebezpečí minimalizovat. Problém však je v obrovském množství lékových informací, které by lékaři měli mít stále na mysli. Již při používání pouhých šesti léků jedním lékařem vzniká patnáct možných dvojic léků. A v rámci každé odbornosti jsou používány léků desítky. Proto se VZP ČR rozhodla lékařům a svým klientům pomoci. Vznikl pilotní projekt vyhledávání potenciálních lékových interakcí, který probíhal ve dvou krajích: Královéhradeckém a Středočeském. Jedním z jeho cílů je připravit proces celoplošné a trvalé identifikace lékových interakcí. Vyhledávány byly důležité lékové interakce především u těchto skupin léků: Warfarin, který je užíván k léčbě trombóz a k prevenci plicní embolie; Kardiovaskulární léčiva, tedy léky na srdeční nemoci, na vysoký tlak a na snižování cholesterolu; Nesteroidní antiflogistika (NSA), léky na bolest a záněty kloubů. Během jednoho roku byl předepsán alespoň jeden významně interagující lék u 14,8 % pacientů léčených kardiaky (léky na srdce), u 14,2 % pacientů léčených warfarinem, u 8,8 % pacientů léčených statiny (léky na snižování cholesterolu), u 4,6 % léčených nesteroidními antiflogistiky (léky na bolest a záněty kloubů), atd. To ovšem neznamená, že ve všech takových případech udělali lékaři chybu. Léky, které spolu interagují, mohou pro pacienta znamenat jedinou možnost léčby vážného onemocnění. Pak lze riziko poškození pacienta omezit např. snížením dávky jednoho z léků, prováděním určitých laboratorních vyšetření nebo EKG. V některých případech je možno podat jiný lék, např. jiné antibiotikum, jiný lék na snižování cholesterolu, jiný lék na krevní tlak, apod. Bc. Martina Stavjaňová martina.stavjanova@vzp.cz VZP INFO 3/6

4 Judikáty z oblasti zdravotnictví 30 Cdo 3322/2008 ( ) Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně AB proti žalované Nemocnici XY, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Praze o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. března 2008 se ve výroku ve věci samé, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ,- Kč, a dále ve výrocích o náhradě nákladů řízení, zrušuje, a věc se v uvedeném rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení; ve zbývající části se dovolání žalobkyně odmítá. Odůvodnění: Krajský soud v Praze rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ,- Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích podle 13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen "o.z."). K odvolání žalované Vrchní soud v Praze výrokem ve věci samé změnil rozsudek soudu prvního stupně potud, že byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ,- Kč; co do přisouzené částky ve výši ,- Kč rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutečnosti, že žalobkyně spatřuje neoprávněný zásah do svých osobnostních práv v tom, že ji žalovaná počátkem roku 2006, kdy se hodlala podrobit kosmetické operaci v rámci předoperačního vyšetření, sdělila, že je HIV pozitivní a následně zhruba po měsíci se ukázalo, že se jednalo o omyl, který vznikl záměnou vzorků krve v laboratoři. Protože vzhledem k charakteru neoprávněného zásahu považuje omluvu za nepostačující, požadovala přiznání náhrady nemajetkové újmy v penězích. Uvedl, že základní otázka v tomto sporu vzhledem k námitkám uplatněným v odvolání žalované, spočívá v tom, v jaké dílčí složce byla předmětnou informací dotčena osobnost žalobkyně a zda jsou splněný předpoklady pro přiznání náhrady nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení 13 odst. 2 o.z. Připomněl, že soud prvního stupně vycházel z toho, že se žalovaná dopustila "zjevného opomenutí", které lze označit jako non lege artis tím, že při vyšetření krve byly zaměněny vzorky, ačkoliv záměna vzorků v laboratoři žalované a na to následující informace, že žalobkyně je HIV pozitivní, bylo aktivní jednání, a to takové, které bylo způsobilé v osobnostní sféře žalobkyně vyvolat újmu nemateriálního charakteru. Pokud jde o právní posouzení věci z hlediska ustanovení 11 o.z., odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, dovodil, že předmětnou informací došlo k neoprávněnému zásahu do práva žalobkyně na zdraví, které zahrnuje nejen zdraví fyzické, ale i psychické. Závažnost informace byla totiž podle názoru odvolacího soudu objektivně způsobilá přivodit újmu na osobnosti žalobkyně, konkrétně narušit její psychiku. Svědčí o tom zejména to, že uvažovala i o sebevraždě. Tím, že žalovaná poskytla žalobkyni shora uvedenou informaci, došlo podle názoru odvolacího soudu současně k neoprávněnému zásahu do práva žalobkyně na soukromí, rovněž chráněného ustanovením 11 o.z., jako jedné ze složek osobnosti žalobkyně, jak již dovodil soud prvního stupně. Součástí práva na soukromí, je i rodinný život, který zahrnuje zejména právo fyzické osoby vytvářet, udržovat a rozvíjet vzájemné vztahy a v jejich rámci naplňovat vlastní osobnost. Předmětná informace byla i podle názoru odvolacího soudu objektivně způsobilá narušit vzájemné vztahy mezi žalobkyní a V. R., jejím druhem, s nímž žalobkyně jako družka již dlouhodobě žije ve společné domácnosti, jak vyplynulo i z výpovědi svědka V. R. Jako osoby sobě navzájem blízké ve smyslu ustanovení 116 o.z., které vymezuje okruh blízkých osob, a mezi něž nepochybně náleží i druh, mají totiž rovněž právo na vytváření a rozvíjení vzájemných vztahů a tím i na plné naplňování vlastní osobnosti. Naproti tomu odvolací soud nepřejal závěr soud prvního stupně, že došlo i k zásahu do cti a důstojnosti žalobkyně, "protože jde o chorobu šířenou mimo jiné pohlavním stykem". K tomu dovolací soud uvedl, že pohlavní styk je normální součástí života fyzické osoby a nelze proto bez dalšího v dané věci dovozovat zásah do práva na čest a důstojnost jen z toho, že jde o chorobu šířenou mimo jiné pohlavním stykem. Odvolací soud dovodil, že neoprávněnost zásahu do práva žalobkyně na zdraví, jako základní hodnoty lidské osobnosti chráněné čl. 6 a 7 Listiny základních práv a svobod a ustanovením 11 o.z., již sama o sobě zakládá důvod pro přiznání náhrady nemajetkové újmy v penězích ve smyslu ustanovení 13 odst. 2 o.z. Újma, která žalobkyni vznikla, není totiž natolik běžnou újmou, takže morální zadostiučinění by i v případě jeho uplatnění, bylo i podle názoru odvolacího soudu nedostačující. Zbývalo tedy posoudit výši náhrady nemajetkové újmy, jejímž smyslem není reparace ani sankce v pravém slova smyslu, ani náhrada škody, ale pouze zmírnění následků vzniklé nemajetkové újmy, takže i výše této náhrady musí být s odkazem na ustanovení 13 odst. 1 o.z. přiměřená. Odvolací soud shledal důvody odchýlit se v otázce rozsahu náhrady nemajetkové újmy v penězích ( 13 odst. 2 a 3 o.z.) od částky Kč přiznané žalobkyni soudem prvního stupně. Dospěl k závěru, že vzhledem k závažnosti újmy a všem okolnostem, které v řízení vyplynuly, je přiměřená náhrada nemajetkové újmy ve výši Kč. Přihlédl zejména k tomu, že se žalovaná žalobkyni omluvila a poskytla jí tak morální zadostiučinění. Vzal v úvahu též, na rozdíl od soudu prvního stupně, že v řízení nebyl prokázán neoprávněný zásah do práva na čest a důstojnost žalobkyně. Dále na rozdíl od soudu prvního stupně přihlédl i k délce trvání nepříznivých následků na osobnost žalobkyně, která se pohybovala v řádu jen několika dnů (cca tři týdny), takže újma na osobnosti žalobkyně způsobená shora uvedeným jednáním žalované nebyla dlouhodobá, a současně i k tomu, VZP INFO 4/6

5 že žalovaná poskytla žalobkyni příslušné poučení, takže ji nelze v tomto směru, na rozdíl od soudu prvního stupně, vytýkat pochybení. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání. Dovolatelka má za to, že některé z následků popsaného zásahu do jejích osobnostních práv již nemohou být nikdy odstraněny. Nepovažuje proto za postačující zadostiučinění omluvou, které bylo poskytnuto primářkou MUDr. O. Je přesvědčena, že byla ve značné míře snížena její důstojnost i její vážnost ve společnosti, došlo k zásahu do jejího života a zdraví a bylo zasaženo i její soukromí. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v předmětném případě nedošlo k zásahu proti její cti a důstojnosti. Pokud odvolací soud vycházel z toho, že žalovaná se žalobkyni omluvila a poskytla jí tak morální zadostiučinění, pak dovolatelka takovéto zadostiučinění považuje za nicotné ("směšné"). Dovolatelka poukazuje na obecná kritéria pro určení náhrady nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení 13 odst. 2 a 3 o.z. a současně na okolnosti projednávaného případu a dovozuje, že odvolacím soudem přisouzená výše relutárního zadostiučinění není odpovídající. Soudy obou stupňů podanou žalobu posuzovaly podle ustanovení 13 o.z., podle něhož má fyzická osoba právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněného zásahu do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů, a aby bylo dáno přiměřené zadostiučinění (odst. 1 tohoto ustanovení), resp. nejevilo-li by se takovéto zadostiučinění postačujícím, zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích (odst. 2). Podle ustanovení 11 o.z. má fyzická osoba právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Již zmíněné ustanovení 13 téhož zákona fyzické osobě, pokud byla dotčena v osobnostní sféře, mimo jiné umožňuje požadovat z tohoto důvodu odpovídající zadostiučinění (a to ať morální nebo případně i majetkové). Občanský zákoník právo na ochranu osobnosti fyzické osoby upravuje jako jednotné právo, jehož obsahem je v občanskoprávní oblasti zabezpečit respektování osobnosti fyzické osoby a její všestranný svobodný rozvoj. Jde o zásadní rozvedení a konkretizaci článků 7, 8, 10, 11, 13 a 14 Listiny základních práv a svobod. V rámci jednotného práva na ochranu osobnosti existující dílčí práva zabezpečují občanskoprávní ochranu jednotlivých hodnot (stránek) osobnosti fyzické osoby jako neoddělitelných součástí celkové fyzické a psychicko - morální integrity osobnosti. Soud při úvaze o přiměřenosti požadované satisfakce musí především vyjít jak z celkové povahy, tak i z jednotlivých okolností konkrétního případu (musí přihlédnout např. k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i šíři vzniklé nemajetkové újmy apod.). Jak morální zadostiučinění, tak zadostiučinění relutární sledují cíl přiměřeně, tj. s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu optimálně, a tím účinně vyvážit a zmírnit nepříznivý následek neoprávněného zásahu, tj. relativně sanovat nemajetkovou újmu vzniklou na osobnosti fyzické osoby. Ustanovení 13 odst. 2 o.z. pro přiznání relutární náhrady předpokládá značnou míru dotčení osobnosti fyzické osoby, a to za situace, kdy by se nejevilo postačujícím morální zadostiučinění podle 13 odst. 1 o.z. Podle ustanovení 13 odst. 3 o.z. výši náhrady nemajetkové újmy určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo. Je skutečností, že určení výše nároku na přisouzení náhrady nemajetkové újmy v penězích lze zjišťovat značně obtížně. Vesměs se proto uplatní postup podle ustanovení 136 o.s.ř., a soud tuto výši určí podle své úvahy. I ta však podléhá hodnocení. Základem úvahy podle zmíněného ustanovení je proto zjištění takových skutečností, které soudu umožní založit úvahu na určitém kvantitativním posouzení základních souvislostí posuzovaného případu. První nezbytnou podmínkou pro eventuální přiznání peněžitého zadostiučinění podle ustanovení 13 odst. 2 o.z. je, že se přiznání žádné formy morálního zadostiučinění nejeví s ohledem na okolnosti případu postačujícím. Další podmínkou pak je zjištění, že neoprávněným zásahem došlo v příčinné souvislosti ke snížení důstojnosti fyzické osoby nebo její vážnosti ve značné míře (v této souvislosti je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury toto hledisko nedopadá jen a výlučně na případy snížení důstojnosti fyzické osoby nebo její vážnosti ve značné míře, ale vztahuje se rovnocenně např. i na kauzy, kdy je výrazně zasažena jiná ze složek ochrany osobnosti fyzické osoby). Jde o takovou újmu vzniklou na osobnosti fyzické osoby, kterou tato osoba pociťuje vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku jako závažnou. Relutární zadostiučinění plní především satisfakční funkci, i když úlohu preventivního významu zákonu odpovídajícího a spravedlivého zadostiučiní nelze vylučovat. Vlastní zásah je nutno hodnotit vždy objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo (tzv. konkrétní uplatnění objektivního kritéria), jakož i k osobě postižené fyzické osoby (tzv. diferencované uplatnění objektivního kritéria). Uplatnění konkrétního a diferencovaného objektivního hodnocení znamená, že o postižení fyzické osoby na její osobnosti ve značné míře půjde pouze tam, kde za konkrétní situace, za které k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčené fyzické osobě, lze spolehlivě dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku pociťovala jako závažnou zpravidla každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby. Z dovoláním napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze vyplývá zřetelná snaha odvolacího soudu o pojmenování a posouzení jednotlivých hledisek významných pro rozhodnutí o požadované náhradě nemajetkové újmy v penězích podle 13 odst. 2 a 3 o.z. Je třeba současně zdůraznit, že tyto jednotlivé aspekty je nutno posuzovat v jejich vzájemných souvislostech, přičemž musí jít o takové skutečnosti, které mohou mít opodstatněně pro rozhodnutí věci význam. V případě, že soud takto vyloučí z úvah o míře dotčení osobnostních práv fyzické osoby některá z hledisek pro věc jinak určujících, znehodnotí tím vlastní úvahu o VZP INFO 5/6

6 přiměřenosti přisouzené náhrady nemajetkové újmy v penězích, jak se tomu stalo i v případě napadeného rozsudku odvolacího soudu. Odvolacímu soudu je třeba přisvědčit v tom, pokud dospěl k závěru, že v souzeném případě došlo jednáním žalované k zásahu do práva žalobkyně na zdraví (zahrnující jak složku zdraví fyzického, tak i zdraví psychického), a dále do práva na soukromí (konkrétně do práva na rodinný život). Naproti tomu jako problematický se jeví závěr učiněný soudem druhého stupně v kontrastu se závěry soudu prvního stupně, představovaný konstatováním, že nedošlo k zásahu do cti a důstojnosti žalobkyně. Jistě lze sice plně souhlasit s odvolacím soudem, pokud v souvislosti s úvahou soudu prvního stupně, že předmětným jednáním žalované byla postižena i čest a důstojnost žalobkyně "protože (v případě choroby AIDS) jde o chorobu šířenou mimo jiné pohlavním stykem", správně zdůraznil, že pohlavní styk (sexuální život) je normální součástí života fyzické osoby. Již kriticky však lze nazírat na závěr této úvahy, podle které bez dalšího nelze v tomto případě dovozovat zásah do práva na čest a důstojnost jen z toho, že jde o chorobu šířenou mimo jiné pohlavním stykem. Je obecně známo, že virus HIV se přenáší především krví, některými sexuálními aktivitami (zejména nechráněným pohlavním stykem), a z matky na dítě. U nebezpečí nákazy sexuálním přenosem ji zcela vylučuje konzistentní partnerská věrnost, rizikové je naopak např. časté střídání partnerů. Na tomto místě je nezbytné připomenout, že bez ohledu na požadavek prevence (v zásadě) smrtelné nemoci AIDS lze současně říci, že předpoklad partnerské věrnosti, stejně jako odpovědnosti jednotlivce v rámci jeho sexuálních aktivit, je pro většinu populace dosud stále uznávaným (byť v praktickém životě zhusta porušovaným) morálním imperativem. Tato skutečnost proto do značné míry u části společnosti evokuje (a to i mnohdy bez ohledu na vlastní "zásadovost" při osobním naplňování zmíněných postulátů) v podstatě značně nepříznivé soudy vztahující se k osobám, které jsou diagnostikovány jako HIV pozitivní, neboť je u nich paušálně (a mnohdy nedůvodně) předpokládán nevázaný a neodpovědný způsob sexuálního života, včetně porušování partnerské věrnosti, případně vůbec pokleslý způsob osobního života. Tuto pro posouzení věci významnou okolnost však odvolací soud při svém rozhodování zcela zřetelně pominul a nevzal ji vůbec při vlastním zvažování výše přisuzované náhrady nemajetkové újmy v penězích na zřetel, přičemž naopak dovodil, že v řízení tak nebyl prokázán neoprávněný zásah do práva na čest a důstojnost žalobkyně. Jako zcela paušální a blíže nezdůvodněné se dovolacímu soudu jeví, pokud při stanovení výše přisouzené náhrady nemajetkové újmy v penězích odvolací soud uvedl, "že se žalovaná žalobkyni omluvila a poskytla jí tak morální zadostiučinění" resp., "že žalovaná poskytla žalobkyni příslušné poučení, takže ji nelze v tomto směru vytýkat pochybení". Je jistě skutečností, že konstrukce ustanovení 13 o.z. ve své podstatě "upřednostňuje" poskytnutí tzv. morálního zadostiučinění ve smyslu ustanovení 13 odst. 1 o.z. před případným požadavkem na zadostiučinění v penězích podle ustanovení 13 odst. 2 téhož zákona. Je proto třeba při rozhodování o uplatněném požadavku na přiznání náhrady nemajetkové újmy v penězích vždy vážit do jaké míry by se v konkrétním případě zásahu do osobnostních práv fyzické osoby nejevilo postačujícím přiznání morální satisfakce, což odvolací soud vzal fakticky správně v úvahu. Není však zřetelně patrno, jak dalece odvolací soud skutečně docenil fakt, že jak tzv. morální zadostiučinění, tak zadostiučinění relutární sledují cíl přiměřeně, s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu optimálně a účelně vyvážit a zmírnit nepříznivý následek neoprávněného zásahu, tj. nemajetkovou újmu vzniklou na osobnosti fyzické osoby. Jistě je třeba souhlasit s tím, že podle okolností konkrétního případu může být omluva prostředkem ke zmírnění následků do osobnosti fyzické osoby. Zda tomu tak ovšem bude, záleží vždy na posouzení obsahu i formy příslušné omluvy, stejně jako okolností, za nichž byla učiněna. Odvolací soud však v tomto případě zcela paušálně uvádí, že k omluvě žalované přihlédl, aniž by se jakkoliv zabýval zjištěním kvality takto užitého satisfakčního prostředku a posouzením míry jeho schopnosti zmírnit následky posuzovaného zásahu. Nepříliš jasné je pak konstatování obsažené v odůvodnění napadeného rozsudku, že (odvolací soud) vzal v úvahu " i to, že žalovaná poskytla žalobkyni příslušné poučení, takže jí nelze v tomto směru, na rozdíl od soudu prvního stupně, vytýkat pochybení." V tomto případě však zřejmě došlo k neporozumění tomu, pokud soud prvního stupně uvedl, "že žalovaná ponechala žalobkyni bez jakékoliv pomoci a rady, jakým způsobem má situaci překonat nebo se s ní alespoň vyrovnat." Z uvedeného je zřejmé, že jestliže Vrchní soud v Praze nevzal plně v úvahu relevantní hlediska při posouzení míry dotčení osobnostních práv žalobkyně dotčeným zásahem tak, jak by o něm v jejich souhrnu měla vypovídat, nemohou být hodnoceny jeho závěry při posouzení výše požadované náhrady nemajetkové újmy v penězích jako přiléhavé a tudíž správné. Protože tedy, jak již bylo vyloženo výše, dovoláním napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze nelze z uvedených důvodů pokládat ve výroku ve věci samé, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, za správné ( 243b odst. 2 o.s.ř.). Nejvyšší soud České republiky proto toto rozhodnutí v této části (včetně souvisejících výroků o nákladech řízení) zrušil a vrátil věc v tomto rozsahu uvedenému soudu k dalšímu řízení ( 243b odst. 2 a 3 o.s.ř.). Zpracováno podle ASPI. Rozsudek je v plném znění k dispozici na Mgr. Jaroslav Blatný jaroslav.blatny@vzp.cz VZP INFO 6/6