Vznikne "arabské NATO"? ČT 24 str :00 Události, komentáře

Transkript

1 Vznikne "arabské NATO"? ČT 24 str :00 Události, komentáře Americký prezident Trump se v době neklidné vnitropolitické situace vydává na první zahraniční cestu. Navštíví spojenecké země na Blízkém východě i v Evropě, absolvuje jednání s lídry arabských zemí, Izraele nebo Evropské unie. První zemí, kterou Trump v roli prezidenta navštíví, bude Saúdská Arábie, která patří k nejbližším spojencům v muslimském světě. Podle představitelů Bílého domu má v plánu přesvědčit lídry zemí tohoto regionu na víkendovém summitu v Rijádu, aby zformovali jakousi vojenskou alianci podobnou NATO, která by měla za cíl boj proti teroristickým organizacím, včetně Islámského státu, což, zdůrazněme, je jedním ze stěžejních bodů zahraniční politiky Donalda Trumpa. No a naším hostem je teď Lukáš Dyčka, bezpečnostní analytik z Univerzity obrany. Hezký večer. Hezký večer. Je potřeba nějak ještě kvalitativně měnit tu už existující koalici, která zahrnuje možná pro někoho bizarní shodu nebo bizarní soubor zemí, jako je USA, Izrael, Saúdská Arábie, popřípadě Arabské emiráty? To přece už je do jisté míry funkční aliance. Má být ještě a může být ještě užší? Ještě užší. Záleží na tom, v jakém smyslu. Donald Trump, pokud vím, bude chtít zapojení Severoatlantické aliance do bojů, stejně tak bude více tlačit na zapojení arabských států do bojů proti Islámskému státu. Otázka je, který z těchhle formátů je přijatelnější. Je pravda, jak jste naznačil, že současná koalice je funkční, což také svědčí o tom, že Islámský stát je porážen. Ale on Islámský stát tak jako tak je spíše jenom jakousi epizodou v bezpečnostní dynamice na Blízkém východě. On odejde, bude zničen, ale zůstane spousta jiných opozičních organizací, nestátních aktérů a vynoří se určitě další teroristické organizace a kvůli nim je nezbytně nutně určitě potřeba, aby arabské státy byly schopny nějakým způsobem kooperovat. Každopádně já bych neviděl ten vznik toho, co nazýváte "arabským NATO" jako hlavní příčinu nebo hlavní důsledek boje s terorismem. Ty příčiny jsou samozřejmě někde jinde. Navíc je tady možná pro někoho nepříjemná ozvěna, echo, půlstoletí staré jménem CENTO, neboli Bagdádský pakt, což byla prozápadní aliance několika států tohoto regionu provázaná se Západem. Do jaké míry to propojení s NATO, o kterém jste mluvil, a o kterém mluví Donald Trump, může být vlastně kontraproduktivní, protože... Úplně vypadlý signál. Tak odpovědí je, že je úplně vypadlý signál. Tak si počkáme, až se signál obnoví, ale není to žádný problém, protože s námi tady ve studiu je Bronislav Ostřanský, arabista a islamolog a stejná otázka vlastně na něj. Bagdádský pakt, 50. léta a jakési, jakési ódium, jakési vlastně negativní publicita toho, že tady je západní vojenská aliance napojená na bezpečnostní strukturu zemí arabského světa.

2 No jistě. Ta negativní reminiscence se může vynořovat a pro řadu muslimských států to může být problém, respektive může to vyvolávat určitý odpor části obyvatelstva, protože protiamerické nálady, ty jsou poměrně silné napříč tímto regionem. Ovšem tady bych si dovolil ještě jednu technickou poznámku, protože ta reminiscence, ona se nabízí, ale nikdy nebude úplná, protože v tom paktu dávno minulém, který jste zmínil, tam vedle sebe stály dva státy, Irák a Írán, což je dnes jen velmi těžko představitelné, že by tyto dva státy táhly za jeden provaz. Naopak, úvahy, které se točí kolem, řekněme, plánů na založení "arabské obdoby NATO", často zmiňují jeden bod, že jestli to k něčemu povede s největší pravděpodobností, tak to bude jen další prohloubení, řekněme, sunnitsko-šíitské animozity, protože v současné době si těžko můžeme představit, že by se Írán zapojil do podobného typu spolupráce. Tak pokud pan Dyčka, který se s námi před chvílí rozloučil slovy "úplně vypadl signál", už teď má nějaký signál, tak poprosím o odpověď na tu otázku, tedy je vlastně záhodné, aby se vojensko-politické a strategické aliance zemí Blízkého východu nějak formálněji propojovaly s bezpečnostní architekturou Západu? Já si nemyslím a naštěstí už vás lépe slyším, že, že je to úplně rozumné. Já z toho vidím docela velkou hrozbu pro samotnou Evropskou unii. Představme si Evropskou unii, která má na jedné straně Rusko, které nějakým způsobem je schopno se integrovat se svým blízkým zahraničím, máme fungující Africkou unii dokonce s vojenským přesahem a z ničeho nic se nám začíná objevovat poměrně silná a výrazná arabská spolupráce nebo, řekněme, muslimská spolupráce na Blízkém východě. Když se na to podíváte optikou Evropské unie, která naopak prožívá velké dezintegrační snahy, tak já to vidím jako velikou hrozbu. Takže je to jakýsi impuls pro nás samotné, abychom se, za prvé, zamysleli, to za prvé. A na druhé straně, nemyslím si, že jakákoliv velká úzká spolupráce mezi Blízkým východem a Evropou může dlouhodobě fungovat, protože zájmy těch států a třeba taky vztah k Izraeli jsou poměrně úhelným a dramatickým kamenem, které nás výrazně odlišují. Ta paralela, která občas bývá zmiňována, k třicetileté válce. Zdůrazněme tedy, že je to myšleno jako třicetiletá válka, která teď se bude odehrávat nikoliv v Evropě, ale na Blízkém východě a bude to válka mezi sunnity a šíity. Jsme vlastně už v té fázi, že se tady tvoří, a teď se vás neptám jako člověka, který by měl být odborníkem na islám, ale spíše jako člověka, který je odborníkem na geopolitiku, na bezpečnostní aspekty světové politiky. Jsme vlastně už v té fázi? Je tady aliance, dejme tomu, Teherán - Bagdád - Damašek - Bejrút, proti které stojí aliance Saúdská Arábie nebo Rijád - Káhira - popřípadě státy Zálivu? Postupně se to tímto směrem opravdu pohybuje. Co je zvláštní, že přes tu úpěnlivou a velice silnou snahu Saúdské Arábie posílit vliv sunnitů naopak posiluje Írán. A ať už je to právě blízkým navázáním Bagdádu nebo svými aktivitami v Ománu, svými aktivitami v Jemenu a v dalších zemích, to znamená čím dál tím více se to blíží právě tomu, co jste popsal jako třicetiletá válka, nicméně i tak je potřeba mít na paměti, že sunnitů je 20, možná s demografickým vývojem brzy 30 procent ze všech, ze všech muslimů, respektive šíitů. Sunnitů je zhruba těch 70 procent. To znamená ti šíité v současné době nemají šanci. Určitě budou v jakési defenzivě. Pane Ostřanský. Ta třicetiletá válka, paralela. Jistě ta paralela dává v mnohém smysl. To znamená, že se bude jednat nebo že začíná konflikt, který je spletitý, dlouhodobý, kde náboženské řekněme antagonismy hrají dílčí roli. Ale jestli mohu ještě navázat na to, co říkal před chvílí pan Dyčka. Tady bych chtěl připomenout, že zatím se hovoří pouze o

3 pokusu o určité vojenské spolupráce, ano, a těch pokusů, jak sjednotit Araby, ať již pod hlavičkou nějakého sjednocování nebo společných iniciativ a organizací, bylo mnoho a v reálu to pokaždé narazilo na různé vnitřní spory. To znamená aby se ty zmíněné státy skutečně semkly a výrazně spolupracovaly, tak k tomu je třeba buď výrazný společný nepřítel, nebo výrazné společné zájmy. A není teď a není teď výrazný společný nepřítel? No, víte, Islámský, takzvaný Islámský stát je společný nepřítel všech zmíněných států, jenomže tady je taky třeba říci B, že, řekněme, v pořadí důležitosti a priorit ten Islámský stát, který již skomírá, ano, a je brzký nebo brzy se očekává jeho zánik v této podobě, teď nehovořím o dalších... Myslíme v podobě kvazistátů. Ano, ano, přesně. Já teď nehovořím o dalších metastázách, které se mohou vynořit a je vysoce pravděpodobné, že se vynoří, protože ty myšlenky se objeví v jiné podobě. Ale chci říct, že... Že už to není tak jednoznačné pojítko, negativní pojítko. Ano, ano. To znamená... Ale pokud jde ještě o tu zmíněnou třicetiletou válku. Tady ta paralela jistě dává smysl, ale nemělo by nás to zavést k představě, že v současnosti my v této fázi opravdu nejsme. Existuje sunnitsko-šíitská válka, sunnitsko-šíitský konflikt. Tady je třeba říci, že na řadě míst, konkrétně třeba v Jemenu i jinde, probíhají různá, v různé míře konflikty, které obnášejí sektářské násilí. Mimochodem nenávist a vraždění šíitů jakožto nejvyostřenější sektářské násilí bylo poznávacím znamením nebo je poznávacím znamením takzvaného Islámského státu a jednou z příčin, proč se takzvaný Islámský stát rozešel ve zlém s Al-Káidou. Takže ty spory a násilí mezi sunnity a šíity jsou zcela nepopiratelné, ale já bych si netroufal říci, že můžeme hovořit o sunnitsko-šíitské válce. Tak daleko ještě nejsme. Tak pojďme mluvit o Donaldu Trumpovi. Pane Dyčko, jsme schopni nebo jste schopen zformulovat alespoň obrys nějaké zahraničně-politické doktríny Donalda Trumpa pro oblast Blízkého východu nebo té oblasti dotyku Blízkého východu s Evropou? Já asi nejsem. Pochybuji, že je toho schopen zatím ještě Donald Trump. Ona se totiž ta politika vyvíjí a bude reagovat na to, jaké postoje on zaujme teď na té návštěvě na Blízkém východě a za pár dní také v Evropě. Nicméně jeden z pilířů Donalda Trumpa a jeho politiky je určitě vztah k Izraeli, který je relativně silný a určitě pevnější, než byl vztah předchozího prezidenta Obamy. To je jeden, jeden z těch vztahů. A další kámen, úhelný kámen toho, co Donald Trump určitě bude chtít dokázat, je právě posílení, řekněme, té sunnitské aliance, toho, co nazýváme tím "arabským nebo muslimským NATO". A nějakým vztahem, způsobem propojit Izrael, který může poskytovat třeba právě zpravodajské informace právě s těmito sunnitskými státy a zaměřit je proti společnému nepříteli a to je Írán a to je Islámský stát. To znamená tímhletím směrem. To bych řekl, že je docela novátorská myšlenka. Pokud by se povedla, tak je určitě průlomová. Už teďka jde vidět, že arabské státy proti Izraeli, což byl dlouhodobě jejich nepřítel, jsou mnohem méně zaměřeny a stále více se dívají směrem právě k Íránu. Takže Donald Trump v tom určitě bude chtít pokračovat. A co se týče styků s Evropou, já myslím, že jsou to docela odlišné otázky

4 od Blízkého východu. Tam Donald Trump určitě bude tlačit na posilování vztahů NATO směrem k boji proti Islámskému státu. Pane Ostřanský, jak vlastně arabský svět, ale chápu, že to je strašně pružné, pružná formulace, ale já ji tedy použiju, jak arabský svět vnímá styl a obrysy, zdůrazněme obrysy, jakési zahraničně-politické doktríny Donalda Trumpa coby politika? No, já bych navázal na to, co říkal pan Dyčka. Předně v současnosti se přístup prezidenta Trumpa k Blízkému východu teprve rodí. To znamená těžko něco předjímat. A ten styl, ten styl je známý. Ano, jeho styl je známý. Jistě. Ten samotný, ten asertivní styl, ten by nemusel být až takový problém. Oni totiž muslimští lídři, kteří mají jistě dobrou paměť, si dobře uvědomují, že všechny ty silné výroky, které byly proneseny na adresu muslimů a islámu, jsou součástí politické kampaně. A tady je třeba říci, že vzhledem k tomu, že ve Spojených státech islám a muslimové vyvolává velmi silné emoce, obdobně jako v České republice, tak v případě, kdy prezident Trump ve své předvolební kampani adresoval muslimům velmi silná slova, tak mu za to jistě tleskali i lidé, kteří jej jinak, řekněme, odmítají. Ale tady toto je předvolební rétorika. To znamená, že v současnosti... Takže nic jako stopová, stopová uraženost v arabském světě za rétoriku Donalda Trumpa? No, já se, já se domnívám, že on se v současné době neměl ještě čas projevit. To znamená, že jeho první zahraniční cesta a návštěva klíčového spojence, Saúdské Arábie, ta nějakým způsobem otevře zcela novou kapitolu. To znamená já chci říct, že ten jeho styl, myslím si, že to bude vnímáno jako součást předvolební kampaně. Bude to odpuštěno. Bude-li důvod, aby bylo odpuštěno, tak bude odpuštěno. Tady je třeba říct, že předvolební nebo, řekněme, populistická rétorika protiislámská, protimuslimská, to je jedna věc, reálné kroky, to je věc zcela druhá. My se nemusíme dívat do Ameriky. Stačí český příklad. Výroky prezidenta Zemana o islámu, ano a, řekněme, jeho rétorika při četných cestách do většinově muslimských zemí, jo, to jsou zcela odlišné kapitoly. Pane Dyčko, prosím jenom stručně, že tedy pořád obtěžuji s tou zahraničně-politickou doktrínou Donalda Trumpa. Nezapomněli jsme tam na jeden bod, který možná byl trochu patrný v kampani, a to jest jakási, neříkám aliance, ale možná větší porozumění s Ruskem a využití tohoto porozumění s Ruskem ve společném boji proti zadržování islámského terorismu na Blízkém východě?

5 Zapomněli. Na druhou stranu je otázka, do jaké míry Donald Trump může vzhledem k těm útokům na jeho osobu v současné době úzký vztah s Ruskem navazovat. On se k němu možná časem vrátí, nicméně v současné době to nevidím jako základní věc, kterou bude chtít prosazovat, protože samozřejmě je potřeba stabilizovat situaci a díky těm, díky celé řadě proruských výroků a komunikaci s Ruskem v předvolební kampani je v současné době vůči Donaldu Trumpovi nakloněná poměrně výrazně. Takže teď bych čekal spíše uklidnění ve vztahu k Rusku a počkání na lepší dobu. Pane Ostřanský, na vás mám trochu jinou otázku. Centralita izraelsko-palestinského sporu, to bylo dlouho takové až dogma nebo axiom blízkovýchodní politiky a i blízkovýchodních politiků, těch arabských, kteří to říkali. Je to popřeno, vyvráceno událostmi posledních let, jak mimochodem tvrdí izraelská vláda, nebo to pořád je ústřední problém regionu? Domnívám se, že to není popřeno. Je to pouze zastíněno. Dočasně. To znamená, že dříve nebo později se to opět objeví ve světle reflektorů. Tady je třeba říci, že v současnosti jsou prostě zkrátka závažnější problémy, ale ten konflikt sám se nevyřeší, ani nezmizí. Lukáš Dyčka, Bronislav Ostřanský. Pánové, děkujeme za vaše názory pro Události, komentáře. Na shledanou. Na shledanou. Na shledanou. A my děkujeme za váš čas, který jste věnovali pořadu České televize. Události, komentáře končí. Hezký večer. Hezký víkend.