IX. Námitky proti přirozenému plánování rodičovství

Transkript

1 IX. Námitky proti přirozenému plánování rodičovství IX/1. Přirozené plánování rodičovství je nespolehlivé Jde o námitku nejčastější, ale také nejméně odůvodněnou. Přežívá z doby, kdy se doporučovala kalendářní metoda. Svědčí o podivuhodné neznalosti, jestliže autoři popularizující literatury v pojednání o antikoncepci jen jakoby mimochodem poznamenávají, že účinnost metody neplodných dnů se dá zlepšit měřením bazální teploty. Zcela jim uniká podstatný rozdíl mezi spolehlivostí postupů založených na pozorování známek ovulace a způsobů využívajících pouhé znalosti délky dřívějších menstruačních cyklů. Statistické údaje o spolehlivosti se pak uvedou pro obě skupiny společně pod označením neplodné dny a matení čtenářů je završeno. Známý odborník pro statistické hodnocení spolehlivosti způsobů regulace početí Christopher Tietze rozdělil všechny antikoncepční metody do čtyř skupin: nejspolehlivější, velmi spolehlivé, málo spolehlivé a nejméně spolehlivé. Do skupiny nejspolehlivějších metod zařadil jen dvě: hormonální antikoncepci a přirozené metody opírající se o měření bazální teploty (7). Úplnou jistotu, že nedojde k početí, poskytuje jen úplná zdrženlivost. Tu ovšem nemůžeme běžně doporučovat. A každý jiný způsob zábrany početí přináší určité, i když třeba nepatrné riziko selhání. Spolehlivost jednotlivých metod regulace porodnosti se porovnává pomocí těhotenského indexu (Pearlův index). Tento index udává, u kolika žen dojde k nezamýšlenému početí, jestliže určitou metodu praktikuje 100 žen po dobu jednoho roku. Spolehlivost všech způsobů regulace početí závisí nejen na metodě samotné, ale také na jejích uživatelích. Rozlišuje se proto spolehlivost metody a spolehlivost užívání. Spolehlivost metody bere v úvahu jen otěhotnění, ke kterým došlo přes dodržení správného postupu. Spolehlivost užívání zahrnuje všechna nezamýšlená otěhotnění, ke kterým došlo během praktikování metody včetně těch, která byla způsobena nesprávným použitím metody (u přirozených metod například při pohlavním styku v plodném období). Spolehlivost metody, popisované v této knize, je vynikající těhotenský index činí 0 až 1. Jestliže tedy 100 žen bude tuto metodu správně používat po dobu jednoho roku, lze očekávat nanejvýš jedno neplánované početí (21). Spolehlivost užívání symptotermální metody je rovněž vysoká. Rötzer publikoval dvě studie s vynikající spolehlivostí užívání 0,7 a 0,8 nechtěných početí na 100 let užívání (28, 29). Döring a Socher uvádějí těhotenský index 1,6 (4). V Evropské multicentrické studii o spolehlivosti užívání symptotermální metody, jejíž první výsledky byly shrnuty za léta 1989 až 1992, činil těhotenský index 2,5. Přitom ve skupině žen starších 40 let nedošlo ani k jednomu selhání (10). Barbato a Bertolotti (1) v prospektivní studii zjistili spolehlivost užívání 3,6 (spolehlivost metody dosáhla 0,4). V probíhající německé studii, jejíž předběžné výsledky publikovala P. Frank-Herrmannováse spoluautory v roce 1991 (19), činil těhotenský index pro spolehlivost užívání 2,3. Vysokou spolehlivost symptotermální metody uvádějí i další autoři (16, 20, 31). Je tedy zřejmé, že spolehlivost symptotermální metody je srovnatelná se spolehlivostí hormonální antikoncepce (od které se ovšem liší svou úplnou zdravotní neškodností) a lepší než spolehlivost ostatních metod umělé antikoncepce. 59

2 Navíc ovšem manželé mohou spolehlivost symptotermální metody významně ovlivnit a rozdíl mezi spolehlivostí metody a spolehlivostí užívání téměř odstranit pečlivým dodržováním pravidel. Nejčastější příčinou neplánovaných početí během používání symptotermální metody totiž bylo vědomé riskování otěhotnění a nedodržení abstinence na začátku nebo na konci plodného období. K otěhotnění docházelo také v těch případech, kdy partneři v plodném období místo dodržení abstinence používali umělou antikoncepci (kondom, přerušovaný styk apod.). Spolehlivost těchto prostředků je totiž menší než spolehlivost symptotermální metody. Ojedinělá neplánovaná početí, k nimž došlo vlivem chyby metody, nastala vždy v období předovulačním (a to nejdříve 5. den cyklu). Ve sledovaných případech se nikdy nezjistilo selhání metody v poovulačním neplodném období. Symptotermální metoda patří mezi nejspolehlivější způsoby řízení početí. Manželé, kteří s jejím používáním začínají, by však měli svá hodnocení záznamů konzultovat se zkušeným instruktorem, například v poradně pro přirozené plánování rodičovství. IX/2. V cyklu ženy může dojít k druhé ovulaci Někteří autoři prohlašovali, že během menstruačního cyklu může někdy dojít mimo dobu obvyklé ovulace ještě k další ovulaci, k tzv. superovulaci. Dokazuje se to ojedinělými případy, kdy ženy tvrdily, že otěhotněly ze styku, k němuž došlo několik dní před očekávanou menstruací. Objevily se i úvahy o možnosti provokované ovulace vlivem silného sexuálního vzrušení. Žádný důkaz, že by došlo k otěhotnění v době trvání vlivu žlutého tělíska, však předložen nebyl. Teorii o možnosti superovulace vyvrátil mimo jiné i úspěch hormonální antikoncepce používané od padesátých let. Jestliže se tabletami dosáhne vysoké hladiny hormonů podobných progesteronu, nedochází k ovulaci. Přitom je to právě progesteron, který v normálním cyklu zabezpečuje neplodnost poovulačního období. Brání totiž tomu, aby během téhož menstruačního cyklu došlo k druhé ovulaci. Moderní laboratorní metody umožnily sériové vyšetřování hladin hormonů v průběhu menstruačního cyklu. Získané výsledky naprosto nenasvědčují tomu, že by u člověka mohlo docházet k provokované ovulaci, jak ji známe u některých živočišných druhů. Také rozbory důvodů ojedinělých neúspěchů metod přirozeného plánování rodičovství vždy prokázaly jinou příčinu selhání než superovulaci. V době mimo plodná období nejenže v rodidlech ženy není přítomno zralé vajíčko, ale chybí i další podmínky pro otěhotnění. Hlenová zátka děložního hrdla není prostupná pro spermie a děložní sliznice není připravena k uhnízdění oplodněného vajíčka. IX/3. Používání přirozených metod zvyšuje riziko vzniku vrozených vad Před léty byla vyslovena hypotéza, že příčinou vývojových vad vzniklých během nitroděložního vývoje by mohlo být oplodnění přezrálých zárodečných buněk při pohlavním styku uskutečněném na rozhraní plodného a neplodného období. 60

3 V šedesátých letech měla být tato domněnka podepřena pokusy na zvířatech. Výsledky byly nejednoznačné a neumožnily vyslovit závěry platné pro humánní medicínu. Společnou chybou experimentálních prací bylo vytváření podmínek, ke kterým v přírodě za běžných okolností nedochází. Studie, které měly prokázat častější výskyt potratů a poškození dětí počatých v termínu vzdálenějším od ovulace, zaujaly spíše etiky než lékaře. Práce, které zveřejnili Guerrero (1968) a Jongboet (1971) a které pro zdůvodnění svých názorů v knize Ethik der Manipulation použil B. Häring, neobstály před vědeckou kritikou (26). Úvahy o riziku oplodnění přezrálého vajíčka při používání přirozených metod plánovaného rodičovství prokazují nedostatek znalostí fyziologie lidské reprodukce. Ženské zárodečné buňky vznikají již během nitroděložního života, vajíčka jsou tedy stejně stará jako sama žena. Zůstávají však nezralými až do té doby, než jedno z nich vlivem hypofyzárního luteinizačního hormonu dozraje a nastane ovulace. Poovulační životnost vajíčka nepřekračuje 12 hodin. I kdybychom připustili, že by tato doba snad mohla být teoreticky o něco málo delší, pohlavní abstinence požadovaná při používání symptotermální metody takové rizikové období značně překračuje. Při každém pohlavním styku obsahuje ejakulát spermie nedozrálé, normální, staré i všelijak abnormální. Avšak hlen děložního hrdla umožní prostup do dělohy jen nepoškozeným spermiím. Také Mezinárodní federace pro plánované rodičovství, která přirozeným metodám rozhodně nenadržuje, zastává názor, že při používání přirozených metod není potřeba se obávat zvýšeného rizika narození zdravotně poškozených dětí (18). Jednoznačnou odpověď na úvahy o možném výskytu vrozených vad při používání přirozených metod poskytla studie skupiny expertů Světové zdravotnické organizace. V pěti zemích tří kontinentů se zjišťovala přijatelnost a spolehlivost přirozeného plánování rodičovství. Spolehlivě se prokázalo, že počet vrozených vad u dětí počatých při selhání některé z přirozených metod není vyšší než jejich výskyt v celkové populaci (38). IX/4. Přirozené plánování rodičovství je vlastně nepřirozené Někteří lidé tvrdí, že přirozené metody regulace početí vyžadují něco nepřirozeného, když se má při jejich používání zachovávat pohlavní zdrženlivost v době koncepčního optima, kdy žena údajně nejvíce touží po styku. Výsledky statistických šetření o tom, kdy jsou ženy sexuálně nejvzrušivější a nesnadněji při pohlavním styku dosahují vyvrcholení, se značně různí. Hart zjistil, že jen 6 % žen udávalo největší vzrušivost v době ovulace, 59 % v období před menstruací a 34 % žádný rozdíl vzrušivosti v průběhu cyklu nepozorovalo (11). Kritickému zhodnocení výsledků studií o kolísání touhy po pohlavním styku (libida) v závislosti na ženském reprodukčním cyklu věnoval značnou pozornost prof. Döring. V nedávno zveřejněné studii (6) porovnal výsledky deseti statistických šetření a zjistil, že ženy nejčastěji udávají největší vzrušivost ve dnech krátce po menstruaci. Druhý vrchol libida spadá do období předmenstruačního a teprve třetí leží uprostřed cyklu. Nic tedy nepotvrzuje představu, že by období největší plodnosti bylo spojeno s největší touhou po pohlavním styku. Libido a pohotovost k pohlavnímu styku závisí spíše na duševním rozpoložení než na hormonální situaci (9, 15). Na vrchol libida rozhodně nelze usuzovat podle krevní koncentrace pohlavních 61

4 hormonů. Odstraní-li se z léčebných důvodů oba vaječníky, hormonální poměry se podstatně změní. Avšak schopnost uspokojivě prožívat pohlavní styk to téměř neovlivní. U člověka neslouží pohlavní život jen k udržení lidského rodu, ale také k upevnění vzájemné vazby mezi manžely. Nepřekvapuje proto, že žena je v zásadě trvale připravena na příznivé prožívání milostného setkání. Harmonické partnerství je pro pohlavní soulad významnější než hormonální hladiny. Některé ženy jsou jistě sexuálně dráždivější uprostřed menstruačního cyklu, při praktikování periodické zdrženlivosti se nepochybně uplatňuje také fenomén zakázaného ovoce. Panuje-li však mezi manžely soulad a dodržují-li zásady správného postupu při intimním styku, dostaví se u ženy normální odezva i při styku mimo vrchol libida. Dosáhnout pohlavního vyvrcholení a plného uspokojení z pohlavního styku, to je složitější záležitost než jen otázka doby pohlavního styku. Přechodné zachovávání zdrženlivosti ostatně u obou manželů vede k větší touze po pohlavním spojení a pohlavní styk se pro ně stává přitažlivějším. Uskutečněné studie prokazují, že uživatelé přirozených metod plánování rodičovství se v celkové frekvenci pohlavních styků neliší od ostatní populace (24). Žena, která praktikuje metody přirozeného plánování rodičovství a je o nich dostatečně poučena, je při pohlavním styku v neplodném období zbavena strachu z nežádoucího otěhotnění. Může tedy bez nejistoty a napětí plněji prožívat milostnou hru i pohlavní styk. Dochází u ní snadněji k rozvinutí žádoucích erotických a sexuálních reakcí. Protože pohlavní styk není rušen antikoncepčním opatřením ani násilně přerušen před vyvrcholením, všechny přirozené pochody pohlavního spojení probíhají snadněji a intenzivněji. Ukazuje se, že používání přirozených metod regulace početí má pozitivní vliv na vzájemné partnerské vztahy, včetně oblasti sexuální (17). Na potíže se zachováním pohlavní zdrženlivosti si stěžují spíše muži než ženy. Můžeme je ujistit, že pohlavní zdrženlivost neškodí zdraví a někdy se naopak stává užitečným cvičením v sebeovládání. Přirozené metody plánovaného rodičovství nejsou jen pro lidi s nízkou sexuální aktivitou. Vždyť se jimi nezřídka řídí i manželé, u kterých podle záznamů dochází v neplodném období k pohlavnímu styku i denně a u kterých tedy nelze předpokládat nedostatečný zájem o pohlavní život. Ve studii připravené ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací odpovědělo 84 procent žen a 67procent mužů, že jsou při používání přirozené metody k zábraně početí s častosti pohlavních styků spokojeni (39). IX/5. Metody přirozeného plánování rodičovství jsou příliš složité Na obtížnost a složitost metod přirozeného plánování rodičovství poukazují převážně ti, kteří o nich uvažují jen teoreticky a sami je nepraktikují. Názor, že symptotermální metoda je pouze pro vzdělané, je mylný. I prosté ženy dovedou správně měřit a zaznamenávat teplotu a dobře rozpoznávat plodná a neplodná období. Metody přirozeného plánování rodičovství jsou ostatně s úspěchem používány i v rozvojových zemích. Předpokladem úspěchu je především dostatečné poučení, dobrá vůle, vytrvalost a soustavnost. Ze začátku je ovšem velmi prospěšné poradit se s někým, kdo již má s používáním metody dostatečné zkušenosti. 62

5 Po krátké době se vytvoří návyk a ženy považují denní měření teploty a sledování dalších známek ovulace za takovou samozřejmost, jako jsou jiné každodenní úkony, které s sebou přináší civilizace a požaduje moderní hygiena. 63