Metodika pro analýzu dopadů havárií s účastí nebezpečné látky na životní prostředí H&V index

Transkript

1 Metodika pro analýzu dopadů havárií s účastí nebezpečné látky na životní prostředí - 1 -

2 OBSAH: POUŽITÉ ZKRATKY... 4 FILOZOFIE METODIKY... 5 SEZNAM POTŘEBNÝCH DAT A JEJICH DOSTUPNOST... 9 DEFINICE ZÁKLADNÍCH POJMŮ METODIKA H&V INDEX STANOVENÍ INDEXŮ NEBEZPEČNOSTI LÁTKY Index toxické nebezpečnosti látky Index toxické nebezpečnosti pro biotickou složku prostředí Index toxické nebezpečnosti látky pro půdní prostředí Index toxické nebezpečnosti látky pro vodní prostředí Index nebezpečí hořlavosti látky s dopadem na biotickou složku prostředí STANOVENÍ INDEXŮ ZRANITELNOSTI ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Stanovení zranitelnosti vodního prostředí Povrchové vody Podzemní vody Stanovení zranitelnosti půdního prostředí Stanovení zranitelnosti biotických složek prostředí Hodnocení indexu zranitelnosti území...35 SYNTÉZA INDEXŮ NEBEZPEČNOSTI A ZRANITELNOSTI PROSTŘEDÍ STANOVENÍ KATEGORIÍ ZÁVAŽNOSTI HAVÁRIE NA ŽP Stanovení kategorie závažnosti havárie únikem toxické látky pro povrchových vod Stanovení kategorie závažnosti havárie únikem toxické látky pro půdního prostředí Stanovení kategorie závažnosti havárie únikem toxické látky pro podzemních vod Stanovení kategorie závažnosti havárie únikem toxické látky pro biotickou složku prostředí Stanovení kategorie závažnosti havárie únikem hořlavých látek pro biotickou složku prostředí...39 ZÁVĚR LITERATURA

3 SEZNAM TABULEK A VÝVOJOVÝCH DIAGRAMŮ: Vývojový diagram č. 0. 1: Stanovení přijatelnosti závažné havárie...7 Vývojový diagram č. 0. 2: Průběh hodnocení dopadů havárií na ŽP...8 Tabulka č. 1. 1: Interakce Látka - prostředí...15 Vývojový diagram č. 1. 1: Průběh hodnocení nebezpečí toxicity...16 Vývojový diagram č. 1. 2: Průběh hodnocení látek toxických pro biotickou složku prostředí...17 Tabulka č. 1. 2: Hodnocení toxicity LC 50 inhalačně pro krysy za 4 hodiny [3]...18 Tabulka č. 1. 3: Posouzení fyzikálních vlastností látky [3]...18 Tabulka č. 1. 4: Stanovení indexu toxické nebezpečnosti látky pro biotickou složku prostředí [3]...18 Vývojový diagram č. 1. 3: Průběh hodnocení toxické nebezpečnosti látky pro půdní prostředí...19 Tabulka č. 1. 5: Posouzení toxicity látky pro půdu...20 Tabulka č. 1. 6: Posouzení fyzikálních vlastností látky B Tabulka č. 1. 7: Stanovení indexů toxické nebezpečnosti látky pro půdní prostředí (A + B 1 )...20 Tabulka č. 1. 8: Alternativní posouzení toxicity nebezpečné látky pro půdu a biotu...21 Tabulka č. 1. 9: Posouzení fyzikálních vlastností látky pro zjištění přirážky k indexu T S B Tabulka č : Stanovení indexů toxické nebezpečnosti látky pro půdní prostředí (A + B 2 )...21 Vývojový diagram č. 1. 4: Průběh hodnocení toxické nebezpečnosti látky pro vodní prostředí...22 Tabulka č : Posouzení toxicity látky pro vodní prostředí...22 Tabulka č : Posouzení fyzikálních vlastností látky...22 Tabulka č : Stanovení indexu toxické nebezpečnosti látky pro vodní prostředí...23 Tabulka č : Posouzení fyzikálně-chemických vlastností látky...24 Vývojový diagram č Vývojový diagram č. 2. 1: Schématické znázornění analyzovaných složek ŽP...26 Vývojový diagram č. 2. 2: Grafické znázornění průběhu hodnocení zranitelnosti povrchových vod...28 Tabulka č. 2. 1: Hodnocení horninového prostředí kolektoru a rizika znečištění [5]...29 Tabulka č. 2. 2: Charakteristika pokryvu [5]...29 Tabulka č. 2. 3: Stupeň ochrany [5]...30 Tabulka č. 2. 4: Vodohospodářský význam kolektoru (dle hydrogeologických map) [5]...30 Vývojový diagram č. 2. 3: Grafické znázornění průběhu hodnocení zranitelnosti podzemních vod...31 Tabulka č. 2. 5: Stanovení indexu zranitelnosti půdního prostředí [6]...32 Tabulka č. 2. 6: Hodnocení zranitelnosti půdního prostředí u nezemědělských půd...33 Vývojový diagram č. 2. 4: Grafické znázornění průběhu hodnocení zranitelnosti půdního prostředí...33 Tabulka č. 2. 7: Hodnotící tabulka biotických složek prostředí...34 Vývojový diagram č. 2. 5: Grafické znázornění hodnocení zranitelnosti biotické složky prostředí...34 Tabulka č. 3. 1: Stanovení kategorie závažnosti havárie únikem toxické látky pro povrchových vod...37 Tabulka č. 3. 2: Stanovení kategorie závažnosti havárie únikem toxické látky pro půdního prostředí...38 Tabulka č. 3. 3: Stanovení kategorie závažnosti havárie únikem toxické látky pro podzemních vod...38 Tabulka č. 3. 4: Stanovení kategorie závažnosti únikem toxické látky pro biotickou složku prostředí...39 Tabulka č. 3. 5: Stanovení kategorie závažnosti havárie účinkem hořlavé látky pro biotickou složku prostředí

4 Použité zkratky BPEJ Bonitační půdně ekologická jednotka ČOV Čistírna odpadních vod ETA Analýza stromem událostí (Event Tree Analysis) FTA Analýza stromem poruch (Fault Tree Analysis) F R Index nebezpečí hořlavosti látky GIS Geografické informační systémy H&V Nebezpečnost a zranitelnosti (Hazard & Vulnerability) HG Hydrogeologie HPJ Hlavní půdní jednotka (součásti kódu BPEJ) CHOPAV Chráněná oblast přirozené akumulace vod I B Index zranitelnosti biotické složky prostředí I FR Index dopadů hořlavosti látky na biotickou složku prostředí I S Index zranitelnosti půdního prostředí I SW Index zranitelnosti povrchových vod I TS Index toxicity látky pro půdní prostředí I TB Index toxicity látky pro biotickou složku prostředí I TSW Index toxicity látky pro povrchové vody I TUW Index toxicity látky pro podzemní vody I UW Index zranitelnosti podzemních vod IC 50 Inhibiční koncentrace, u které je inhibováno 50 % testovaných organismů (řas) EC 50 Statisticky odvozená koncentrace, u které je očekáván 50 % úhyn organismů LC 50 Letální koncentrace při níž zahyne 50 % organismů LD 50 Letální dávka při níž zahyne 50 % organismů PHO Pásmo hygienické ochrany (v budoucnosti ochranná pásma) RMP EPA GUIDE Metodika Risk management program Guidance for Offsite Consequence Analysis Environmental Protection Agency T B Index toxické nebezpečnosti látky pro biotickou složku prostředí T S Index toxické nebezpečnosti látky pro půdní prostředí T W Index toxické nebezpečnosti látky pro vodní prostředí ÚSES Územní systém ekologické stability VH Vodohospodářský VKP Významný krajinný prvek ZH Závažná havárie ZCHÚ Zvláště chráněné území přírody ZPF Zemědělský půdní fond ŽP Životní prostředí - 4 -

5 Filozofie metodiky Při haváriích s nebezpečnými látkami je ohroženo vedle zdraví lidí a majetku, také životní prostředí. V praxi většinou nedochází pouze k haváriím s dopadem na zdraví a život obyvatel, ale především k haváriím s dopadem na životní prostředí (viz Události se zásahy jednotek PO v letech ) [1]. V současné době neexistuje žádná jednotná metodika pro takováto hodnocení, proto byl vypracován tento návrh indexové metody k hodnocení environmentálních dopadů závažných havárií. Události se zásahy jednotek PO (v letech ) 2% 10% S dopadem na ŽP (požár, práce na vodě, olejové havárie, úniky látek) Dopravní nehody 33% Čerpání vody Technologické pomoci 32% Technické pomoci Jiné technické zásahy 3% 3% 17% Plané poplachy Metodikou lze hodnotit závažnost havárií pro životního prostředí pro účely zákona č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií, ve znění pozdějších předpisů. Rovněž jí lze použít pro hodnocení a prioritizaci rizik v územích do velikosti okresu, pro větší územní celky by hodnocení vyžadovalo využití GIS. Hodnocení dopadů havárií s účastí nebezpečné látky na ŽP nelze provést samostatně bez znalosti výstupů analýzy rizik vzniku závažné havárie. Prvním krokem je stanovení kriterií přijatelnosti závažné havárie (závažnosti a pravděpodobnosti). Tato kritéria musí být stanovena před samotnou analýzou rizik a vznikají na základě společenského konsensu, zákona nebo je podnik stanoví na základě svých vnitřních standardů a priorit. Dalším krokem je analýza rizik vzniku závažné havárie, ze které mimo jiné vyplyne možnost ohrožení složek ŽP. V případě, že složky ŽP nejsou závažnou havárii ohroženy, nehodnotí se. V opačném případě se stanoví v části analýzy rizik pravděpodobnost úniku nebezpečné látky do ŽP. Kvantitativním zhodnocením scénářů lze stanovit množství uniklé látky. Pro vlastní hodnocení dopadů havárií s účastí nebezpečné látky na ŽP jsou z části analýzy rizik využívány výsledky, ze kterých vyplývá možnost ohrožení složek ŽP, množství látky uniklé do prostředí a pravděpodobnosti úniku nebezpečné látky do ŽP(viz Vývojový diagram č. 0. 1). V případě, že analýza rizik dosud nebyla provedena a tudíž neexistují scénáře a vyjádření jejich pravděpodobnosti, použije se deterministický - 5 -

6 přístup a předpokládá se, že dojde k úniku veškeré nebezpečné látky přítomné v zařízení. Při vlastním posuzování dopadů havárií s účastí nebezpečné látky na ŽP vzniká odděleně index nebezpečnosti látky pro složky ŽP a index zranitelnosti území vůči potenciální havárii s účastí nebezpečné látky. Index nebezpečnosti látky pro ŽP je kombinací (eko)toxických vlastností látky, fyzikálně-chemických vlastností látky a možností šíření látky. Index zranitelnosti území je stanoven odděleně pro složky prostředí: povrchové a podzemní vody, půdní prostředí, biotickou složku krajiny. Zahrnuje v sobě charakteristiky těchto složek ŽP (např. propustnost půdy, propustnost hydrogeologického podloží, využití půdy, využívání podzemní a povrchové vody, zvláště chráněná území přírody, ochranná pásma atd.). Vzájemným propojením indexů (zranitelnosti prostředí a nebezpečnosti látky pro ŽP) jsou získány dílčí indexy (syntézou), které informují o nebezpečnosti konkrétní látky na hodnocenou lokalitu. V dalším kroku je přistoupeno k určení závažnosti potenciální havárie. Závažnost je stanovena kombinací množství uniklé látky do složky ŽP a dílčích indexů (viz Vývojový diagram č. 0. 2). Odděleně jsou odhadovány závažnosti účinků toxických látek v povrchových vodách, půdním prostředí, podzemních vodách a v biotické složce prostředí, dále pak je odhadnuta závažnost vlivu látek toxických a výbušných na biotickou složku prostředí. Pro zjištění a sestavení těchto indexů byla vybrána následující kritéria: 1. Multikriteriální hodnocení V úvahu jsou brány různé vlastnosti látek a různé složky ŽP, např. povrchová voda, podzemní voda, půda, živé organismy 2. Dosažitelnost dat Hodnocené vlastnosti musí být pokud možno lehce dosažitelné, například z bezpečnostních listů, informací o ŽP dostupných na úřadech atd. Z tohoto důvodu byly voleny např. R-věty, vodohospodářské mapy, BPEJ atd. 3. Využití existujících metod analýzy rizik Tam, kde to bylo možné, byly adaptovány již existující a používané metody jako IAEA TECDOC 727, Dow s F&EI, Dow s CEI atd. 4. Jednoduchost výstupu Výstup by neměl být složitý, avšak měl by přitom reflektovat komplexní pohled na jednotlivé hodnocené složky. Z tohoto důvodu byla celá metoda navržena jako indexová, přičemž výsledný index vzniká kombinací dílčích indexů, zahrnujících jednotlivé složky ŽP a vlastnosti látky

7 Vývojový diagram č. 0. 1: Stanovení přijatelnosti závažné havárie Start Analýza rizik Scénář vzniku ZH Metody (FTA, ETA...) Metody(Dow FaEI, RMP EPA Guide, Dow CEI...) Hodnocení dopadů na: Pravděpodobnost Oblast metodiky Lidské zdraví Majetek Životní prostředí Viz. Vývojový diagram 0.2 Nebezpečnost látky Zranitelnost prostředí Syntéza indexů H&V Množství potenciálně unik lé látk y Celková syntéza Stanovení k ritérií přijatelnosti Přijatelnost Konec - 7 -

8 Vývojový diagram č. 0. 2: Průběh hodnocení dopadů havárií na ŽP Start R-věty Bezpečnostní listy Vlastnosti látky Viz. Vývojový diagram Je látka nebezpečná? Ne Konec Ano Možnost úniku do životního prostředí Stanovení indexů nebezpečnosti látky Viz. Vývojový diagram Stanovení indexů zranitlnosti prostředí Informace o životním prostředí Syntéza T W I TSW I SW I TUW I UW T S I TS I S T B I TB I B F R I FR Stanovení závažnosti M nožství uniklé látky Kritéria přijatelnosti Matice přijatelnosti Konec T W Index toxické nebezpečnosti látky pro vodní prostředí, T B Index toxické nebezpečnosti látky pro biotickou složku prostředí, T S Index toxické nebezpečnosti látky pro půdní prostředí, F R Index nebezpečí hořlavosti látky, I TUW Index toxicity látky pro podzemní vody, I TSW Index toxicity látky pro povrchové vody, I TB Index toxicity látky pro biotickou složku prostředí, I TS Index toxicity látky pro půdní prostředí, I FR Index dopadů hořlavosti látky na biotickou složku prostředí, I SW Index zranitelnosti povrchových vod, I UW Index zranitelnosti podzemních vod, I B Index zranitelnosti biotické složky prostředí, I S Index zranitelnosti půdního prostředí - 8 -

9 Seznam potřebných dat a jejich dostupnost Údaje k nebezpečným látkám R-věty Údaje o (eko)toxicitě LD 50 pro krysu orální, LC 50 pro vodní organismy (ryby) Základní fyzikální vlastnosti látky Skupenství, rozpustnost, tenze par při 20 C, způsob zkapalnění Bezpečnostní listy Bezpečnostní listy, databáze Bezpečnostní listy, databáze Údaje o ŽP Povrchové vody Přítomnost kategorií povrchových vod (vodní toky, významné vodní toky, hraniční a příhraniční vodní toky, vodárenské nádrže, ostatní stojaté vody) Přítomnost prvků šíření kontaminace (dešťová kanalizace, kanalizace ústící do ČOV, kolektory, tunely apod.) Hydrogeologické prostředí Charakteristika horninového prostředí kolektoru Charakteristika pokryvu Vohohospodářský význam kolektoru Základní VH mapa ČR 1 : ; Mapa zranitelnosti povrchových vod 1 : ; vyhláška č. 137/1999 Sb.; vyhláška č. 470/2001 Sb. Mapové podklady kanalizačních sítí, kolektorů a tunelů Okresní úřád*, referát ŽP Správy kanalizací Hydrogeologická mapa ze souboru geologických a ekologických Český geologický ústav; účelových map přírodních zdrojů; data podnikové studie ze sanačních prací, starých ekologických zátěží apod. Stupeň ochrany podzemních vod (PHO, OP, Okresní úřad*, referát ŽP a Územní plány, údaje VH orgánu CHOPAV) územního plánování Přítomnost meliorací Katastrální úřad, pozemkový úřad Půdní prostředí Kód hlavní půdní jednotky (půdní typ) Mapa BPEJ 1: Katastrální úřad, pozemkový Půdní druh (zrnitost půd) Mapa BPEJ 1: úřad Biotické složky prostředí Lokality ZCHÚ, ÚSES Územní plány, mapa VKP Okresní úřád*, referát ŽP Interpretační příručka k Přírodní a prioritní stanoviště Katalog biotopů ČR progranům Natura 2000 a Smaragd, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Praha Lesy, sady, vinice, chmelnice, zemědělská Okresní úřad*, referát územního Územní plány půda plánování *Zánikem okresních úřadů přejdou tyto zdroje informací pod Krajské úřady nebo pod pověřené úřady obcí

10 Definice základních pojmů Bezpečnostní list Bezpečnostní list je souhrn identifikačních údajů o výrobci nebo dovozci, o nebezpečné látce nebo přípravku a údajů potřebných pro ochranu zdraví člověka nebo životního prostředí. Biotické složky prostředí (biota) Soubor rostlinstva (vegetace) a živočišstva (fauny) na určitém územním celku. Biotop Stanoviště abiotické podmínky prostředí spolu s biotickými podmínkami (organismy). Přírodní a prioritní stanoviště Zvláště chráněná území evropského významu začleněná do soustav Natura 2000 a Emerald (česky Smaragd). V České republice je identifikováno 58 typů přírodních stanovišť programu Natura 2000 (z toho 18 tzv. prioritních stanovišť) a 45 typů přírodních stanovišť programu Smaragd. Podle předběžných odhadů by chráněná území začleněná do soustavy Natura 2000 měla zaujímat asi 15 % rozlohy ČR. Dešťová kanalizace Zařízení odvádějící dešťové vody. Skládá se ze stokové sítě, dešťových retenčních nádrží a často ústí přímo do vodoteče. EC 50 Statisticky odvozená koncentrace, u které je očekáváno, že způsobí určitý toxikologický efekt u 50 % testované populace během definované doby expozice. Ekotoxicita Jedovatost pro životní prostředí, schopnost látky vyvolat otravy v životním prostředí. Ekosystém Soustava všech jedinců na určité ploše ve vztahu k jejich abiotickému prostředí. Jsou navzájem v takovém vztahu, že mají jasně definovány potravní úrovně, fungují mezi nimi potravní řetězce, toky látek a informací. Chráněná oblast přirozené akumulace vod = CHOPAV Oblasti, které pro své přírodní podmínky tvoří významnou přirozenou akumulaci vod. Vyhlašuje je vláda nařízením za CHOPAV (viz 28, odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb. [11]). IC 50 Inhibiční koncentrace, která oslabí 50 % testované populace. Kanalizace ústící do ČOV Zařízení odvádějící průmyslové a komunální splaškové odpadní vody. Skládá se ze stokové sítě, odlehčovacích komor a ústí do ČOV. V ČOV dochází k biologickému a chemickému čištění odpadní vody. Po vyčištění je voda vypouštěna do vodoteče

11 Kolektor Takové geologické těleso, které se svou hrubší pórovitostí, a tedy i vyšší propustností liší od bezprostředně přilehlého horninového prostředí do té míry, že se jím daleko snadněji pohybují podzemní vody. LC 50 Střední letální koncentrace látky, která způsobí smrt u 50 % testované populace. LD 50 Střední letální dávka látky vztažená na kg tělesné hmotnosti, která způsobí smrt u 50 % testované populace. Meliorační kanál Uměle vytvořený vodní tok s funkcí odvodňovací nebo závlahovou. Meliorační kanály mohou být v některých úsecích zakryté nebo vedené nad úrovní terénu (akvadukty). Mokřad Rovinaté území s hladinou vody kolísající v úrovni zemského povrchu. Hospodářsky nevyužívané území s významnou flórou a faunou, mnohé druhy jsou označeny za vzácné a chráněné. Odvodňovací příkop Obdoba říčního koryta (přirozeného nebo umělého), kterým je příležitostně odváděna povrchová voda (např. během tání sněhu a vysokých srážek). Ochranná pásma vodních zdrojů (též pásma hygienické ochrany PHO) Ochranná pásma stanovuje vodohospodářský úřad k ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti zdrojů podzemních nebo povrchových vod využívaných nebo využitelných pro zásobování pitnou vodou s průměrným odběrem více než m 3 za rok. Vyžadují-li to závažné okolnosti, může vodoprávní úřad stanovit ochranná pásma i pro vodní zdroje s nižší kapacitou (viz 30, odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb. [11]). Ostatní stojatá voda Vodní plochy bez vodohospodářského významu (mimo sedimentačních polí a odkališť). Pinka Nálevkovitá prohlubeň terénu v hornických oblastech, vzniklá nejčastěji povrchovým dobýváním nebo propadnutím a zavalením starých hornických děl. V důsledku poklesu dochází k zaplavení pinky podzemní vodu. Území tak získává vysokou ekologickou hodnotu. Podzemní vody Podzemními vodami jsou vody přirozeně se vyskytující pod zemským povrchem v pásmu nasycení v přímém styku s horninami; za podzemní vody se považují též vody protékající drenážními systémy (meliorace) a vody ve studních [11]. Povrchové vody Povrchovými vodami jsou vody přirozeně se vyskytující na zemském povrchu; tento charakter neztrácejí, protékají-li přechodně zakrytými úseky, přirozenými dutinami pod zemským povrchem nebo v nadzemních vedeních [11]

12 Příhraniční a hraniční vodní tok Touto kategorií rozumíme ty vodní toky, které odtékají na území sousedního státu nebo jsou v blízkosti státní hranice (dotýkají se jich svým inundačním územím). Hrozí tak potenciální nebezpečí přenosu kontaminantu mimo území našeho státu a konflikt mezinárodního charakteru. Půdní druh Skupina půd určená texturou půdy (především zrnitostí). Vzhledem k obsahu jílnatých částic pod 0,01 mm se rozlišují půdy lehké (písčité do 10 %, hlinitopísčité %), střední (písčitohlinité %, hlinité %) a těžké (jílovitohlinité %, jílovité % a jíl nad 70 %). Půdní druh podstatně ovlivňuje průběh půdotvorných pochodů, vodní a vzdušný režim v půdách, povahu chemických a biologických vlastností atd. Půdní edafon Soubor všech organismů žijících v půdě. Půdní prostředí Nejsvrchnější porézní vrstva zvětralé pevné zemské kůry. Skládá se z minerálních součástí různé velikosti a z organické hmoty v různém stupni rozkladu nebo syntézy. Je oživena mikroorganismy a různými druhy živočichů (půdní edafon např. žížala, larvy hmyzu, houby, řasy, bakterie), póry jsou vyplněny vodou (půdní voda) či vzduchem (půdní vzduch) v různém poměru. Půdní typ Skupina půd charakterizovaná obdobnými morfologickými a analytickými znaky, která se vyvíjela pod vlivem určitého souboru půdotvorných činitelů. Půdy jednoto typu prošly stejným hlavním půdotvorným pochodem a vyznačují se jistou kombinací půdních horizontů, která je pro příslušný typ konstantní. Rašeliniště Místo vzniku, výskytu či těžby rašeliny. Ekosystém se značnou produkcí rostlinné biomasy, avšak s jejím nedostatečným rozkladem v důsledku nadměrného zamokření a nepříznivých podmínek pro dekompozitory. Hlavními producenty rostlinné hmoty jsou mechy, rašeliníky a vyšší rostliny snášející vlhké stanoviště chudé na živiny Odumřelé části rostlin se vrší a ve spodních vrstvách za nepřístupu vzduchu se mění v rašelinu. R-věta Standardní věta označující specifickou rizikovost. Seznam R-vět a jejich klasifikace jsou dány NV č. 258/2001 Sb [2]. Sedimentační pole, odkaliště Kalová usazovací nádrž sloužící k oddělení kalu od vody, např. po hydraulickém transportu elektrárenského popílku apod. Toxicita Jedovatost, schopnost látky vyvolat otravy. Územní systém ekologické stability = ÚSES ÚSES je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které napomáhají udržet přírodní rovnováhu. Základními prvky

13 ÚSES jsou biocentra a biokoridory. Podle rozsahu území se rozlišují místní, regionální a nadregionální územní systémy ekologické stability. Vodárenská nádrž Vodní nádrže vodohospodářského významu (zásoba pitné či užitkové vody apod.). Jejich seznam je uveden ve vyhlášce MŽP č. 137/1999 Sb. [8], kterou se stanoví seznam vodárenských nádrží a zásady pro stanovení a změny ochranných pásem vodních zdrojů. Významný vodní tok Seznam významných vodních toků je dán v příloze č. 1 vyhlášky MŽP č. 470/2001 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků. Vodní tok Jedná se o povrchové vody tekoucí vlastním spádem v korytě trvale nebo po převažující část roku, a to včetně vod v nich uměle vzdutých. Jejich součástí jsou i vody ve slepých ramenech a v úsecích přechodně tekoucích přirozenými dutinami pod zemským povrchem nebo zakrytými úseky [11]. Jedná se o vodní toky mimo hraniční a příhraniční. Znečištění se může šířit na velkou vzdálenost a velmi rychle. Zatopená těžební jáma Těžební jáma (důsledek dobývací činnosti) zatopená podzemní vodou. Může se stát vyhledávaným biotopem pro řadu chráněných organismů. Zvláště chráněná území přírody = ZCHÚ Území chráněna dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (ve znění pozdějších předpisů) [10]. Tento zákon rozlišuje několik kategorií: národní park, chráněná krajinná oblast, národní přírodní rezervace, národní přírodní památka, přírodní rezervace, přírodní památka. Zvodeň Hydraulicky jednotná akumulace podzemní vody v hornině (kolektoru), tj. těleso, které tvoří gravitační voda v zóně nasycení. Životní prostředí Životním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie

14 Metodika 1 Stanovení indexů nebezpečnosti látky Index nebezpečnosti látky vychází z předpokladu, že některé skupiny látek se v životním prostředí chovají podobně. Tento index rozděluje látky zejména podle cílů, které mohou být v ŽP ohroženy. Na základě fyzikálně-chemických vlastností, informacích o (eko)toxicitě jsou látky rozděleny do kategorií, které respektují jejich chování v prostředí a jejich nebezpečné vlastnosti. Cílem této části metodiky je určit index nebezpečnosti látky na základě posouzení jejich vlastností. Samostatně se stanovují indexy toxické nebezpečnosti látek a index nebezpečnosti hořlavých látek. Pro výpočet indexů jsou používány následující informace: Standardní věty označující specifickou rizikovost (R-věty) Standardní věty označující specifickou rizikovost (R-věty) jsou stanoveny nařízením vlády č. 258/2001 Sb. [2], kterým se stanoví postup hodnocení nebezpečnosti chemických látek a chemických přípravků, způsob jejich klasifikace a označování a vydává Seznam dosud klasifikovaných nebezpečných chemických látek. Data shromážděná z bezpečnostních listů Povinnost zpracovat bezpečnostní list má dle zákona č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů výrobce a dovozce nebezpečné látky a přípravku uváděných na trh ve znění pozdějších předpisů [9]. Tento je podle výše uvedeného zákona povinen poskytnout bezpečnostní list jiné právnické osobě a fyzické osobě oprávněné k podnikání nejpozději při prvním předání nebezpečné látky a přípravku. Bezpečnostní list obsahuje identifikační údaje o výrobci a dovozci, o nebezpečné látce nebo přípravku, o zkoušení nebezpečné látky nebo přípravku na zvířatech a údaje potřebné pro ochranu zdraví člověka a životního prostředí. (Eko)toxikologická kritéria, která jsou níže posuzována, vyplývají z nařízení vlády č. 258/2001 Sb. [2]. Obecný postup pro stanovení indexů nebezpečnosti Obecně existují dva typy indexů nebezpečnosti látky, které jsou rozděleny zejména podle cíle, který mohou v ŽP ovlivnit. Jedná se o: index toxické nebezpečnosti látky o s dopadem na vodní prostředí o s dopadem na půdní prostředí o s dopadem na biotickou složku prostředí index nebezpečí hořlavosti látky o s dopadem na biotickou složku prostředí

15 Vztah látky a životního prostředí je znázorněn následující tabulkou. Tabulka č. 1. 1: Interakce Látka - prostředí Nebezpečí Složka ŽP Toxicita Požár Povrchová voda x Půdní prostředí x Podzemní voda x Biotická složka prostředí x x x - interakce 1.1. Index toxické nebezpečnosti látky Toxické látky mohou mít dopad na všechny složky prostředí (povrchová a podzemní voda, půdní prostředí a biotická složka prostředí). Prvním krokem je zjištění, má-li látka (eko)toxické vlastnosti. Hodnotícím kritériem pro posouzení jsou R-věty. R-věty v sobě zahrnují údaje u míře toxicity látky, schopnosti (bio)akumulace, perzistence, toxicitu pro životní prostředí apod. Skupina 1. V této skupině jsou posuzovány látky vysoce toxické a látky s dlouhodobými nepříznivými účinky v ŽP, látky toxické, látky s nebezpečím kumulativních účinků, látky toxické či škodlivé pro životní prostředí, látky poškozující reprodukční schopnost, plod v těle matky apod. Tyto vlastnosti jsou charakterizovány větami: R 23, R 24, R 25, R 26, R 27, R 28, R 33, R 39, R 48, R 50, R 51, R 52, R 53, R 54, R 55, R 56, R 57, R 58, R 60, R 61, R 62, R 63, R 64, R 65. Látky s karcinogenními vlastnostmi nejsou touto metodikou posuzovány (nespadají přímo pod SEVESO II), v budoucnosti však lze očekávat změnu, jak naznačuje návrh SEVESA III. Skupina 2 Látky netoxické. Látky skupiny 2 se v této části dále neposuzují. Látky skupiny 1 jsou dále analyzovány. Podle cíle (biotické prostředí, půda, voda), na který mohou mít toxické látky dopad, jsou odděleně vypočteny indexy pro látky toxické pro biotické prostředí T B, látky toxické pro půdní prostředí T S a látky toxické pro vodní prostředí T W (viz Vývojový diagram č. 1. 1)

16 Vývojový diagram č. 1. 1: Průběh hodnocení nebezpečí toxicity Index toxické nebezpečnosti Prvotní posouzení rizika toxicity Skupina 1 Skupina 2 Látka není toxická Podrobnější posouzení Látky toxické pro biotu Látky toxické pro půdní prostředí Látky toxické pro vodu Posouzení (eko)toxicity, vlastnosti látky Posouzení (eko)toxicity, vlastnosti látky Posouzení (eko)toxicity, vlastnosti látky Látka toxická pro biotickou složku prostředí Látka toxická pro půdní prostředí Látka toxická pro vodní prostředí T B = 1-5 T S = 1-5 T W =

17 1.1.1 Index toxické nebezpečnosti pro biotickou složku prostředí Index toxické nebezpečnosti pro biotickou složku prostředí T B se stanoví posouzením (eko)toxických a fyzikálních vlastností látky [3]. Při definování indexů toxické nebezpečnosti vycházíme z předpokladu, že celková nebezpečnost je dána kombinací (eko)toxických účinků a pohyblivosti látky v prostředí. V prvním kroku je posouzena (eko)toxicita látky. (Eko)toxicitu lze stanovit posouzením orální, dermální či inhalační toxicity pro organismy (krysa, králík apod.). Nejčastěji uváděnou charakteristikou je koncentrace LC 50 pro krysy inhalační za 4 hodiny. Alternativou může být využití koncentrace LC 50 pro králíka či krysu dermálně nebo LC 50 pro krysu orálně. Následně jsou posouzeny fyzikální vlastnosti látky (skupenství, těkavost apod.). Syntézou posouzení (eko)toxicity látky a fyzikálních vlastností látky je získán index toxické nebezpečnosti látky pro biotickou složku prostředí T B. Tento index nabývá hodnot 1 5. Vývojový diagram č. 1. 2: Průběh hodnocení látek toxických pro biotickou složku prostředí Posouzení toxicity Má látka inhalační toxicitu? Ne Posouzení toxicity dermální, orální viz. Tabulk a č. 1.8 Ano Posouzení toxicity inhalační viz. Tabulk a č. 1.2 Posouzení fyzikálních vlastností viz. Tabulk a č. 1.3 Syntéza viz. Tabulk a č. 1.4 Stanovení indexu T B

18 Tabulka č. 1. 2: Hodnocení toxicity LC 50 inhalačně pro krysy za 4 hodiny [3] LC 50 pro krysu za 4 hod. inhalačně v ppm Kód toxicity 0,01-0,1 8 0, Následně jsou posouzeny fyzikální vlastnosti látky (viz Tabulka č. 1. 3). Tabulka č. 1. 3: Posouzení fyzikálních vlastností látky [3] Fyzikální vlastnosti Kód fyz. vlastností Plyn zkapalněný chladem s bodem varu < 245 K 4 Plyn zkapalněný tlakem s bodem varu < 265 K 4 Plyn zkapalněný chladem s bodem varu > 245 K 3 Plyn zkapalněný tlakem s bodem varu > 265 K 3 Kapalina, tlak par při 20 C 0,3-1 bar 3 Kapalina, tlak par při 20 C 0,05-0,3 bar 2 Kapalina, tlak par při 20 C < 0,05 bar 1 Syntézou kódu toxicity a kódu fyzikálních vlastností látky je vypočten index toxické nebezpečnosti pro biotickou složku prostředí (T B ). Hodnocení T B je dáno v následující tabulce (viz Tabulka č. 1. 4). Tabulka č. 1. 4: Stanovení indexu toxické nebezpečnosti látky pro biotickou složku prostředí [3] Součet kódů Třída toxicity T B 10 Extrémně vysoká 5 9 Velmi vysoká 4 8 Vysoká 3 7 Střední 2 6 Nízká 1 V případě, že není známá koncentrace LC 50 inhalační pro krysy jsou posuzovány toxikologické charakteristiky LC 50 dermální a orální (viz Tabulka č. 1. 8). V případě, je-li udáno více hodnot pro toxicitu, volíme konzervativní přístup a pro výpočet nebezpečnosti uvažujeme tu nejhorší

19 1.1.2 Index toxické nebezpečnosti látky pro půdní prostředí Hodnocení indexů toxicity pro půdní prostředí je složitější. Jednoznačně je stanovena toxicita pro půdní organismy jen tehdy, je-li určena větou R-56 Toxicita pro půdní organismy. (Eko)toxické charakteristiky LD 50 nejsou pro půdní edafon stanovovány. Má-li látka větu R-56, je jí přidělen index T S = 5. Další možností je přistoupit k hodnocení s použitím (eko)toxikologických charakteristik pro vodní organismy v kombinaci s fyzikálními vlastnostmi látky, které udávají její mobilitu (viz Tabulka č. 1. 5, Tabulka č. 1. 6, Tabulka č. 1. 7). Zde je předpokladem, že je-li látka toxická pro vodní prostředí, nejinak tomu bude i v prostředí půdním. K dispozici jsou toxikologické charakteristiky: EC 50 (48 hodin,dafnie), LC 50 (96 hodin, ryba), IC 50 (72 hodin, řasy). Jsou-li k dispozici data EC 50 (48 hodin,dafnie), použijeme tuto charakteristiku, v opačném případě použijeme data o LC 50 (96 hodin, ryba). Nejsou-li k dispozici ani tato data, lze použít IC 50 (72 hodin, řasy) (viz Tabulka č. 1. 5). Alternativou může rovněž být hodnocení toxikologických charakteristik (LD 50 inhalační, orální a dermální pro krysu) v kombinací se skupenstvím nebo rozpustností látky, která udává míru mobility nebezpečné látky v půdě (viz Tabulka č. 1. 8; Tabulka č. 1. 9; Tabulka č ). Vývojový diagram č. 1. 3: Průběh hodnocení toxické nebezpečnosti látky pro půdní prostředí Posouzení toxicity pro půdní prostředí Přítomnost R 56 Ne Má látka toxicitu pro vodní organismy? Ne Posouzení ekotoxicity orální, dermální a inhalační viz. Tabulk a č. 1.8 Ano Ano Posouzení fyzikálních vlastností viz. Tabulk a č. 1.9 T S = 5 Posouzení ekotoxicity pro vodní organismy viz. Tabulk a č. 1.5 Posouzení fyzikálních vlastností viz. Tabulk a č. 1.6 Syntéza viz. Tabulka č T S = 1-5 Syntéza viz. Tabulk a č. 1.7 T S =

20 Tabulka č. 1. 5: Posouzení toxicity látky pro půdu EC 50 (48 hodin, dafnie)< 0,1 mg/l Kód toxicity A Extrémně toxické LC 50 (96 hodin, ryby)< 0,1 mg/l 5 Silně toxické Toxické Středně toxické Málo toxické Toxicita pro vodní organismy IC 50 (72 hodin, řasy)< 0,1 mg/l EC 50 (48 hodin, dafnie) = 0,1-1 mg/l LC 50 (96 hodin, ryby) = 0,1-1 mg/l IC 50 (72 hodin, řasy) = 0,1-1 mg/l EC 50 (48 hodin, dafnie) = 1-10 mg/l LC 50 (96 hodin, ryby) = 1-10 mg/l IC 50 (72 hodin, řasy) = 1-10 mg/l EC 50 (48 hodin, dafnie) = mg/l LC 50 (96 hodin, ryby) = mg/l IC 50 (72 hodin, řasy) = mg/l EC 50 (48 hodin, dafnie) >100 mg/l LC 50 (96 hodin, ryby) > 100 mg/l IC 50 (72 hodin, řasy) > 100 mg/l Tabulka č. 1. 6: Posouzení fyzikálních vlastností látky B 1 Fyzikální vlastnosti Kód B 1 Kapalina 2 Tenze par > 0,3 bar, při 20 C 0 Ostatní 1 Tabulka č. 1. 7: Stanovení indexů toxické nebezpečnosti látky pro půdní prostředí (A + B 1 ) Součet kódů A + B 1 Třída toxicity T S 6 Extrémně vysoká 5 5 Velmi vysoká 4 4 Vysoká 3 3 Střední 2 < 3 Nízká

21 Tabulka č. 1. 8: Alternativní posouzení toxicity nebezpečné látky pro půdu a biotu Toxicita látky LD 50 orální, potkan LD 50 dermální, potkan LD 50 inhalační, potkan (aerosol) LD 50 inhalační, potkan (plyn, pára) LD 50 orální, potkan LD 50 dermální, potkan LD 50 inhalační, potkan (aerosol) LD 50 inhalační, potkan (plyn, pára) LD 50 orální, potkan LD 50 dermální, potkan LD 50 inhalační, potkan (aerosol) LD 50 inhalační, potkan (plyn, pára) <25 mg/kg < 50 mg/kg < 0,5 mg/l < 1 mg/l mg/kg mg/kg 0,5-1 mg/l 1-2 mg/l mg/kg mg/kg 1-5 mg/l 2-20 mg/l Míra toxicity Vysoce toxická látka Toxická látka Středně toxická látka Index pro biotu A LD 50 orální, potkan LD 50 dermální, potkan LD 50 inhalační, potkan (aerosol) LD 50 inhalační, potkan (plyn, pára) > mg/kg > mg/kg > 5 mg/l > 20 mg/l Nízká toxicita 1 Při alternativním posouzení toxické nebezpečnosti látky pro půdní prostředí jsou zohledňovány také fyzikální vlastnosti látky, například to, že plyny a lehce těkavé látky do půdy hůře pronikají. Posouzení fyzikálních vlastnosti je provedeno dle Tabulka č Výsledný index toxické nebezpečnosti látky pro půdní prostředí je proveden na základě syntézy (viz Tabulka č ). Tabulka č. 1. 9: Posouzení fyzikálních vlastností látky pro zjištění přirážky k indexu T S B 2 Fyzikální vlastnosti Přirážka k indexu B 2 Kapalina 2 Tenze par > 0,3 bar, při 20 C 0 Ostatní 1 Tabulka č : Stanovení indexů toxické nebezpečnosti látky pro půdní prostředí (A + B 2 ) Součet kódů A + B 2 Třída toxicity T S > 5 Extrémně vysoká 5 5 Velmi vysoká 4 4 Vysoká 3 2 Střední 2 < 3 Nízká

22 1.1.3 Index toxické nebezpečnosti látky pro vodní prostředí Index toxické nebezpečnosti látky pro vodní prostředí je stanovován na základě (eko)toxicity látky pro vodní organismy. Stanovuje se letální koncentrace LC 50 pro vodní organismy za 96 hodin. Syntézou těchto hodnot je získán index toxické nebezpečnosti látky pro vodní prostředí T W. Tento index opět nabývá hodnot 1 5. Vývojový diagram č. 1. 4: Průběh hodnocení toxické nebezpečnosti látky pro vodní prostředí Posouzení toxicity Posouzení toxicity pro vodní organismy viz. Tabulka 1.11 Posouzení fyzikálních vlastností látky viz. Tabulka 1.12 Syntéza viz. Tabulka 1.13 Stanovení indexu T W Tabulka č : Posouzení toxicity látky pro vodní prostředí Toxicita LC 50 pro vodní organismy (ryby) za 96 hodin Kód toxicity A Extrémně toxické < 0,1 mg/l 5 Silně toxické 0,1-1 mg/l 4 Toxické 1-10 mg/l 3 Středně toxické mg/l 2 Málo toxické > 100 mg/l 1 Tabulka č : Posouzení fyzikálních vlastností látky Fyzikální vlastnosti Kód B Rozpustnost (> 100 mg/l) 2 Kapalina 2 Tenze par > 0,3 bar, při 20 C 0 Ostatní

23 Tabulka č : Stanovení indexu toxické nebezpečnosti látky pro vodní prostředí Součet kódů A + B Třída toxicity TW > 5 Extrémně vysoká 5 5 Velmi vysoká 4 4 Vysoká 3 3 Střední 2 < 3 Nízká

24 1.2. Index nebezpečí hořlavosti látky s dopadem na biotickou složku prostředí Hořlavé látky mohou mít dopad na biotickou složku prostředí. Látky jsou nejprve rozděleny do 2. skupin na základě R-vět. Tyto skupiny předběžně informují je-li látka hořlavá. Skupina 1 Látky vysoce a extremně hořlavé, látky samovznětlivé na vzduchu, látky hořlavé, látky, které při používání můžou vytvářet hořlavé nebo výbušné směsí par se vzduchem, látky, které se používáním můžou stát vysoce hořlavými a látky, které při styku s vodou uvolňují extrémně hořlavé plyny. Látky této skupiny jsou charakterizovány větami R 10, R 11, R 12, R 15, R 17, R 18, R 19, R 30. Skupina 2 Ostatní látky. Je-li látka zařazena do skupiny 2., dále se již nehodnotí, neboť u ní nehrozí nebezpečí požáru. Posouzení fyzikálních vlastností: Hodnotícím kritériem jsou fyzikální vlastnosti látky jako skupenství látky, parciální tlak par při 20 C, způsob zkapalnění [3]. Výsledný index nabývá hodnot 1 5 a je odstupňován na základě předpokládaného dosahu účinku požáru, přičemž rozhodující je schopnost vypařování látky po úniku. Bod vzplanutí a bod vznícení látky není přímo součástí hodnocení fyzikálně-chemických vlastností látky. Je však zakomponován v R- větách. Rozdíly ve spalných teplech jsou v těchto případech zanedbány. Tabulka č : Posouzení fyzikálně-chemických vlastností látky Fyzikální vlastnosti látky Hořlavý plyn zkapalněný tlakem 5 Hořlavá kapalina, tlak par > =0,3 bar při 20 C 4 Hořlavý plyn pod tlakem 3 Hořlavý plyn zkapalněný chladem 2 Hořlavá kapalina, tlak par < 0,3 bar při 20 C 1 F R

25 Vývojový diagram č Index nebezpečí hořlavosti Prvotní posouzení rizika hořlavosti Skupina 1 Skupina 2 Látka není hořlavá Podrobnější posouzení Fyzikálně-chemické vlastnosti (skupenství, způsob zkapalnění...) F R =

26 2 Stanovení indexů zranitelnosti životního prostředí Stanovení indexu zranitelnosti životního prostředí je možno považovat za screeningovou metodu [4], kdy předběžně zjišťujeme složky prostředí, které mohou být havárií ohroženy. Tento index plošně posuzuje vybrané složky životního prostředí s ohledem na jejich možnou zranitelnost vůči účinkům nebezpečných látek, jejich cennost a využívání. Rovněž je zohledněna možnost bezprostřední migrace nebezpečné látky prostředím. Zranitelnost území vůči potenciální havárii se stanovuje na základě analýz dílčích složek životního prostředí. Mezi analyzované složky patří: povrchové vody; podzemní vody; půdní prostředí; biotická složka prostředí. Vývojový diagram č. 2. 1: Schématické znázornění analyzovaných složek ŽP Životní prostředí Voda Půda Biotické složky Povrchová Podzemní Stojatá Tekoucí Složkám prostředí (povrchová voda, podzemní voda, půdní prostředí a biotická složka prostřed) je přidělován index v pětistupňové škále. Hodnotící stupnice zranitelnosti: 1. Zanedbatelná zranitelnost území Území nemá významnou funkci, ani užitnou hodnotu a/nebo v něm dochází k minimálnímu šíření kontaminantu. 2. Malá zranitelnost území Území má nízkou užitnou hodnotu a funkci a/nebo může v něm docházet k přenosu nebezpečné látky do okolí

27 3. Průměrná zranitelnost území Únikem nebezpečné látky dojde k ohrožení funkce či užitné hodnoty území, tyto lze relativně rychle navrátit (řádově dny) a/nebo v něm dochází k šíření kontaminantu do širšího okolí. 4. Vysoká zranitelnost území Malé množství nebezpečné látky vyvolá snížení užitné hodnoty a funkce území na delší dobu a/nebo se může kontaminant územím rychle šířit. 5. Velmi vysoká zranitelnost území Už malá množství nebezpečné látky mohou způsobit ztrátu funkce či užitných hodnot území a zdrojů v něm a/nebo se v něm mohou škodliviny velmi rychle šířit

28 2.1. Stanovení zranitelnosti vodního prostředí Vodním prostředím se rozumí povrchové a podzemní vody. Povrchové vody jsou pro účely této metodiky rozděleny na tekoucí a stojaté. Dále jsou zde posuzovány prvky potenciální migrace, tj. kanalizace (dešťová a ústící do ČOV) a odvodňovací příkopy. Informace o vodním prostředí lze získat z následujících mapových materiálů: Základní vodohospodářská mapa ČR 1 : ; Hydrogeologická mapa ze souboru geologických a ekologických účelových map přírodních zdrojů 1 : ; Mapa zranitelnosti vod 1 : (mapy jsou sestaveny pro jednotlivé okresy ČR); Základní hydrogeologická mapa ČSSR 1 : Povrchové vody Index zranitelnosti povrchových vod je stanoven na základě přítomnosti hydrologické kategorie v dosahu účinků havárie. Jednotlivým kategoriím je přiřazován index (viz Vývojový diagram č. 2. 2), výsledným indexem zranitelnosti povrchových vod I SW je maximální zjištěná hodnota. Vývojový diagram č. 2. 2: Grafické znázornění průběhu hodnocení zranitelnosti povrchových vod Povrchové vody Tekoucí Stojaté Hraniční a příhraniční Dešťová kanalizace, příkopy 3 Ostatní vodní toky 3 Kanalizace ústící do ČOV 3 4 Vodárenské 5 Rašeliniště a mokřady Pinky a zatopené těžební jámy 3 Ostatní 2 Sedimentační pole, odkaliště 1 4 Pozn: Červená čísla ve vývojovém diagramu označují index zranitelnosti povrchových vod

29 2.1.2 Podzemní vody Podzemní vody jsou hodnoceny dle charakteristiky horninového prostředí kolektoru a rizika znečištění, vodohospodářského významu kolektoru, vodohospodářské funkce pokryvů a stupně ochrany vod [5]. Tabulka č. 2. 1: Hodnocení horninového prostředí kolektoru a rizika znečištění [5] Typ zvodnění a charakteristika horninového Bodové Riziko znečištění prostředí kolektoru ohodnocení Průlinové v nezpevněných převážně štěrkopísčitých a písčitých sedimentech, s hydraulickou spojitostí Velmi vysoké 5 s povrchovým tokem Průlinové v nezpevněných převážně štěrkopísčitých sedimentech, bez hydraulické spojitosti Vysoké 4 s povrchovým tokem Krasově puklinové až krasové Vysoké 4 Výrazně puklinové, popř. průlinově puklinové, s průlinovým oběhem v zóně zvětrávání a Střední 3 v písčitém až hlinitopísčitém kvartérním pokryvu Nepravidelné střídání průlinových převážně jemně Nízké až střední, písčitých až jílovito písčitých kolektorů a izolátorů proměnlivé 2 Nepravidelné střídání nevýrazně puklinových, příp. průlinově puklinových kolektorů ve zpevněných sedimentech, s průlinovým oběhem proměnlivého charakteru v zóně zvětrání a kvartérním pokryvu Nízké 1 Tabulka č. 2. 2: Charakteristika pokryvu [5] Charakteristika pokryvu Bodové ohodnocení Území bez pokryvu nebo s propustnou pokryvnou 5 vrstvou Prostředí s nevyhraněnou hydrogeologickou funkcí: 4 haldy, navážky, plošné deponie apod. Rozsah málo propustných pokryvných vrstev s ochranným účinkem proti postupu znečištění z 3 povrchu Rozsah málo propustných až nepropustných antropogenních navážek, složených většinou z jílů 2 Rozsah plošně souvislého stropního izolátoru s výrazným ochranným účinkem proti postupu znečištění z povrchu

30 Tabulka č. 2. 3: Stupeň ochrany [5] Stupeň ochrany Bodové ohodnocení PHO 1. stupeň 5 PHO 2. stupeň vnitřní 4 PHO 2. stupeň vnější 3 PHO 2. stupeň - bez rozlišení 3 CHOPAV 2 PHO nevyhlášeno 1 Tabulka č. 2. 4: Vodohospodářský význam kolektoru (dle hydrogeologických map) [5] Vodohospodářský význam předpoklady využití podzemní vody Bodové ohodnocení Velké soustředěné odběry regionálního významu (velké skupinové vodovody) 5 Soustředěné odběry menšího regionálního významu (menší skupinové vodovody) 4 Větší odběry pro místní zásobování (menší obce) 3 Menší odběry pro místní zásobování (jednotlivé domy) 2 Jednotlivé malé odběry pro místní (individuální) zásobování při omezené spotřebě Zranitelnost podzemních vod vůči následkům havárie lze na základě předešlých tabulek vyjádřit pětičlennou stupnicí: 1 Zanedbatelná zranitelnost součet bodů < 6 2 Malá zranitelnost součet bodů Průměrná zranitelnost součet bodů Vysoká zranitelnost součet bodů Velmi vysoká zranitelnost součet bodů >18 V případě existence meliorací je k výslednému indexu připočítávána jednička (+1)

31 Vývojový diagram č. 2. 3: Grafické znázornění průběhu hodnocení zranitelnosti podzemních vod Podzemní vody Typ zvodnění, charakteristika Vodohospodářská Vodohospodářský Stupeň horninového kolektoru funkce kolektoru význam kolektoru ochrany Součet Přítomnost meliorací + 1 I UW = 1-5 Pozn: Červená čísla ve vývojovém diagramu označují index zranitelnosti podzemních vod

32 2.2. Stanovení zranitelnosti půdního prostředí Zranitelnost půdního prostředí je chápána nejen z pohledu bonity půdy, ale také z pohledu možnosti dalšího šíření kontaminantu prostřednictvím půdního prostředí. Posuzovanými vlastnostmi jsou kódy BPEJ (bonitačně půdně ekologická jednotka). Informace o kódech BPEJ jsou dostupné na katastrálních úřadech a okresních úřadech v mapách v měřítku 1 : a 1 : BPEJ je pětimístný číselný kód (xyy-zz). První číslo (x) popisuje klimatickou jednotku, druhé dvojčíslí (yy) je kódem HPJ (hlavní půdní jednotka), třetí dvojčíslí (zz) je kombinací skeletovitosti, svažitosti, expozice a hloubky půdy. Hodnotícím kritériem pro stanovení indexu zranitelnosti půdního prostředí je kód hlavní půdní jednotky. Tento kód je souborem parametrů půdotvorného substrátu, půdního typu, půdního druhu (zrnitosti a propustnosti půdy). Pro účely této metodiky jsou půdy rozděleny do pěti kategorií zranitelnosti podle odolnosti půd vůči antropogennímu znečištění [6]. Výsledkem je index zranitelnosti půdního prostředí I S. V případě nejedná-li se o zemědělskou půdu, tudíž nejsou známy kódy BPEJ, lze použít jako informační materiál pro stanovení indexů zranitelnosti půdního prostředí následující mapové podklady: Syntetická půdní mapa ČR 1 : ; Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí; Praha; 1991 Půdní mapa ČR ze souboru geologických a účelových map 1 : ; Český geologický ústav Praha; 1984 až dosud V tomto případě, jsou-li čerpána data z výše uvedených map, je pro stanovování indexů zranitelnosti půdního prostředí použita Tabulka č. 2. 6:. Tabulka č. 2. 5: Stanovení indexu zranitelnosti půdního prostředí [6] Kategorie půd Půdní druh Půdní typ (HPJ) I S Neodolné Lehké 21, 22, 23, 27, 30, 31, 32, 34, 36, 37, 39 5 Lehké 04, 05, 17, 24, 25, 26, 28 Silně náchylné 29, 33, 35, 38, 40 41, 48, 50, 51, 52, 55, 4 Střední 58, 62, 64, 65, 67, 68, 75, 76 Náchylné Slabě náchylné Střední Střední 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 49 01, 02, 03, 08, 09, 18, 19 Těžké Těžké 53, 56, 59, 60, 63, 66, 69, 70, 71, 72, 73, 74 54, 57, Odolné Těžké 06, 07,

33 Tabulka č. 2. 6: Hodnocení zranitelnosti půdního prostředí u nezemědělských půd Kategorie půd Půdní druh Půdní typ IS Neodolné Silně náchylné Lehké Lehké Střední Půdy na píscích a štěrkopíscích (HP, HPa, DA, RA, RAh, NP, NPk, DA (g), HP (g), DA (G) ) Hnědé půdy (HP, HPa, RA, RAh) Silně kyselé hnědé půdy (HPa, HPp) Mělké půdy (HP, HPa, HPp, RA, RAh) Půdy středozemního charakteru (ČM, ČMk, ČMd) Illimerizované půdy (IP, IP (g) ) Hnědé půdy (HP, HPa) Hnědé půdy (HP, HPa, RA, RAh) Silně kyselé hnědé půdy (HPa, HPp) Mělké půdy (HP, HPa, HPp, RA, RAh) Půdy velmi sklonitých poloh Oglejené půdy (HPg, RAg, RAhg, OG, IPg) Nivní půdy (NP, NPk, NPak, LP, DAl, RAl, NPG) Lužní půdy (LPG, LPGk) Hydromorfní půdy (LGr, RŠ, GLrš, GL, LPG, GLr, HPG, HPg) 5 4 Náchylné Slabě náchylné Odolné Střední Těžké Střední Těžké Těžké Hnědozemní půdy (HMč, HM, HMč (g), HM (g), HP, HP (g), HPi, HMi, IP, HMi(g), NP) Illimerizované půdy (IP, HMi, HMi (g), HP, HP (g), HPi, HPi (g), IP (g) Oglejené půdy (HMg, HMi, IPg, OG, HMg, HMig, IPg, HPg, RAg, RAhg) Oglejené půdy (OG, HPg) Lužní půdy (LPG, LPGk) Hydromorfní půdy (OGb, GLr, GLrš, GL, NPG) Černozemní půdy (ČM, ČMk, ČMd, ČMl, ČMlk, HM) Hnědozemní půdy (ČMi) Rendziny (RA, RAh) Oglejené půdy (OG, RAhg, HPg) Nivní půdy (NP, NPk, NPak) Lužní půdy (LP, LPk) Černozemní půdy (ČM, ČMk, ČMl, RAt) Rendziny (RA, RAh, HP) ČM černozem, HM hnědozem, IP illimerizovaná půda, OG oglejená půda, RA rendzina, HP hnědá půda, HPa hnědá půda kyselá, PZ podzolová půda, AN antropogenní půda, DA drnová půda, NV nevyvinutá půda, NP nivní půda, LP lužní půda, GL glejová půda, č černozemní, i illimerizovaná, h hnědá, p podzolová, g oglejená, G glejová, l lužní, k vycelárně karbonátová, t tmavá hlubokohumózní, d degradovaná, a kyselá, (g) slabě oglejená, (G) slabě glejová, r - zrašelinělá Vývojový diagram č. 2. 4: Grafické znázornění průběhu hodnocení zranitelnosti půdního prostředí Hodnocení zranitelnosti půdního prostředí Posouzení půdního typu dle HPJ Posouzení půdního druhu Syntéza I S =

34 2.3. Stanovení zranitelnosti biotických složek prostředí V této části je hodnocena zranitelnost biotických složek prostředí. Mezi tyto složky patří ÚSES, tvořené biocentry a biokoridory. Biocentra jsou takové lokality, které mají vhodné stanovištní podmínky pro existenci, růst, vývoj a rozmnožování organismů, v mnohých případech řazených do kategorie zvláště chráněných druhů. Biokoridory jsou významné z hlediska migrace těchto organismů. Dále pak byla do hodnocení zahrnuta zvláště chráněná území přírody. Informace o ÚSES lze získat z územních plánů daného území či na referátech přírody a krajiny při okresních úřadech. Dalším hodnotícím kritériem jsou informace o ZCHÚ [7] (Národní parky, Chráněné krajinné oblasti, Přírodní památky, Přírodní rezervace apod.), které lze získat stejným způsobem jako informace o ÚSES. Dalším hodnotícím kritériem jsou lesy, vinice, chmelnice a sady; způsob využívání ZPF. Zde rozlišujeme dvě kategorie: půdy zemědělsky obhospodařované a půdy zemědělsky neobhospodařované. V případě přítomnosti více hodnocených složek s různými indexy je výsledný index zranitelnosti biotické složky prostředí stanoven jako jejich maximum. Tabulka č. 2. 7: Hodnotící tabulka biotických složek prostředí Parametr biotických složek krajiny I B ZCHÚ, ÚSES, přírodní a prioritní stanoviště 5 Chov hospodářských zvířat 4 Lesy, sady, vinice, chmelnice 4 Zahrady 3 Obhospodařovaná zemědělská půda 2 Neobhospodařované zemědělská půda 1 Vývojový diagram č. 2. 5: Grafické znázornění hodnocení zranitelnosti biotické složky prostředí Biotická složka krajiny Zvláště chráněná území přírody, ÚSES, přírodní a prioritní stanoviště 5 Lesy, sady, vinice, chmelnice 4 Lokality s chovem hospodářských zvířat 4 Zahrady 3 Obhospodařovaná zemědělská půda 2 Neobhospodařovaná zemědělská půda 1 Pozn: Červená čísla ve vývojovém diagramu označují index zranitelnosti biotické složky krajiny