Suburbanizace. hrozba fungování (malých) měst

Transkript

1

2 Vladimíra Šilhánková a kol. Suburbanizace hrozba fungování (malých) měst Tato publikace vznikla na základě výsledků výzkumu pro Ministerstvo pro místní rozvoj v rámci výzkumného projektu WB Suburbanizace hrozba fungování malých měst Civitas per Populi Hradec Králové 2007

3 Autorský kolektiv: doc. Ing. arch. Vladimíra Šilhánková, Ph.D. Prof. Ing. arch. Jan Koutný, CSc. RNDr. Zita Kučerová doc. Ing. Ilona Obršálová, CSc. doc. Ing. Liběna Tetřevová, Ph.D. Ing. Miroslav Pavlas Ing. Monika Stiborková Ing. Táňa Karlíková Ing. Martin Maštálka Ing. Petra Pokludová Recenzenti: Prof. Ing. arch. Miroslav Baše Mgr. Tomáš Gremlica Grafická úprava obálky: Ing. arch. Ludvík Křenek doc. Ing. arch. Vladimíra Šilhánková, Ph.D. a kol., 2007 ISBN

4 Obsah 1. Úvod... 7 Hypotéza Migrace jako základ suburbanizace Definice a typy migrace Emigrace, imigrace Vnitřní a zahraniční migrace Hrubá a čistá migrace Další typy migrace Vývoj a současný stav vnitrostátní migrace v ČR Teoretické souvislosti suburbanizace Migrace, urbanizace, suburbanizace Suburbanizace v kontextu sociogeografické regionalizace ČR Historické souvislosti suburbanizace "Poslání" moderního urbanismu Zneměštění města Socialistická panelová sídliště první formy suburbií Post-socialistické období Cesta do města - první kroky k obratu Suburbanizace a veřejná správa suburbanizace v plánovacích dokumentech Strategické plánování a jeho dokumenty se vztahem k suburbanizaci Strategické dokumenty na globální úrovni - Agenda Strategické dokumenty na úrovni EU Strategické dokumenty na státní úrovni Strategické dokumenty na krajské úrovni Strategické dokumenty na lokální úrovni Dokumenty územně plánovací Na úrovni Evropské unie Na úrovni České republiky Finanční ekonomické plánování Oblast ekonomická - daňové určení a prostorové aspekty veřejných financí v ČR Fiskální federalismus Daňové určení a municipální rozpočty Daně a daňové určení v České republice Vlastní municipální daně v zemích EU... 79

5 8 Územní dopady suburbanizace Územní souvislosti suburbanizace Základní charakteristika Urbanistické souvislosti suburbanizace Využití území a jeho intenzita Funkční struktura (uspořádání) Provozní struktura (uspořádání) Prostorová struktura (uspořádání) Koncepce rozvoje Možnosti hodnocení územních dopadů suburbanizace Strategické indikátory Indikátory ze sady Společných evropských indikátorů ECI Oblast enviromentální Ekologické a krajinné dopady suburbanizace Hodnocení vlivu suburbanizace na kvalitu životního prostředí Východiska hodnocení kvality životního prostředí Formulace problému Přístupy k řešení Projevy rezidenční suburbanizace v sociální oblasti Bydlení vyšší a vyšší střední třídy Sociální prostředí Případová studie - Hradec Králové Třebechovice pod Orebem Migrace jako základ suburbanizace Migrace v Královéhradeckém kraji Saldo vnitřní a zahraniční migrace obyvatelstva v Královéhradeckém kraji Migrační proudy mezi Královéhradeckým krajem a ostatními kraji ČR Migrační procesy na území Královéhradeckého kraje Objem vnitřní migrace Vnitřní stěhování podle důvodů Meziokresní migrace Charakteristika okresu Hradec Králové Migrační procesy okresu Hradec Králové Meziokresní stěhování podle důvodů Širší vztahy ve strategických dokumentech Strategie rozvoje kraje Vazba na Strategii rozvoje České republiky

6 13 Širší vztahy v územně plánovací rovině Územní plán velkého územního celku Hradecko-pardubické sídení regionální aglomerace Územní prognóza jádrového území Hradecko-pardubické aglomerace Východiska případových studií Územní analýzy Ekonomická analýza Případová studie Hradec Králové Varianty vývoje počtu obyvatel města Hradec Králové Strategie rozvoje města a její dokumenty Celková vize Vize oblasti Urbanismus a bydlení Globální cíl oblasti Opatření oblasti Ukazatele oblasti - Globální ukazatele Územní rozvoj a jeho dokumenty - Územní plán města Hradec Králové Návrh organizace a využití území Funkce bydlení v územním plánu města Hradce Králové Hodnocení územních dopadů plošného růstu města Ekonomická analýza rozvoje města Modelace vývoje situace v Hradci Králové Ilustrace důsledků možných navrhovaných změn Vývoj počtu zaměstnanců na vybraném území Vývoj výdajů na jednoho zaměstnance Případová studie Třebechovice pod Orebem Vývoj počtu obyvatel Strategické dokumenty Územně plánovací dokumenty Hodnocení územních dopadů plošného růstu města Ekonomické aspekty Vývoj počtu zaměstnanců na vybraném území Vývoj výdajů na jednoho zaměstnance Srovnání vývoje velkého a malého města Vliv vzdálenosti na cenu dopravy a bydlení Náklady na dopravu Náklady na bydlení Shrnutí Ekonomická analýza srovnání Závěr

7 Literatura Seznam obrázků Seznam tabulek Seznam grafů

8 1. Úvod Naše města obklíčily zvláštní zóny není pro ně jiné pojmenování než zóna - zóny velkých rozcapených jednopodlažních továrních hal, zóny supermarketů a podivných sídlišť, hrajících si na vilky, ale ve skutečnosti zcela anonymních, zóny ohromných skladovacích ploch a parkovišť a mezi tím vším step a step. Není to ani pole, ani louka, les, vesnice či město. Je to jakési postmoderní nic. 1 Václav Havel Se suburbanizací se v globálním měřítku setkáváme v období po 2. světové válce zejména v USA, kde s rozvojem automobilismu bylo umožněno v masovém měřítku realizovat to, co dnes nazýváme americký sen tj. vlastní bydlení v rodinném domě na venkově. Paradoxem přitom je, že vzniklé prostorové struktury nebyly ani vesnicí, ani městem. Byly pouhopouhou suburbií noclehárnou stejných typových domů, kam a odkud se nebylo a není možno dostat jinak než automobilem. V posledním desetiletí se změnily procesy, které fungují v rámci uspořádání naší sídelní struktury, ne tedy v rámci jednotlivých sídel, ale vztahy a vazby mezi jednotlivými sídly. Do roku 1989, kdy fungovalo centrální plánování, se sídelní soustava rozvíjela na základě určených normativů centrálního plánování. Po této změně se teprve mohla města začít rozvíjet přirozeným způsobem a objevil se fenomén, který byl centrálním plánováním potlačován fenomén suburbanizace. Suburbanizace - vystěhovávání obyvatel a funkcí z jádrových území měst - byla již v té době rozvinuta v západní Evropě a na severoamerickém kontinentu, a to zejména v oblasti hledání kvalitního bydlení jinde, než jádrových územích městských aglomerací. Důvody suburbanizace mohou být různé, v zásadě může jít např. o útěk z nevyhovujícího prostředí kompaktního města s jeho sociálními problémy (kriminalita, drogy) nebo o dostatečnou ekonomickou sílu a sociální trendy obyvatel, kteří hledají jiné prostředí, plní si své sny apod. 1 Havel, V.: To, co je důležité, nelze spočítat, Lidové noviny

9 Lokální zvláštností u nás je, že do roku 1989 nejdostupnější typ bydlení na panelových sídlištích nesplňoval prostorová, funkční ani estetická kritéria pro bydlení nově se formující vyšší třídy a reformující se třídy střední. Ti, kdo nově získali finanční prostředky, začali mít tendenci se vystěhovávat z území panelových sídlišť a hledat vyšší kvalitu bydlení zejm. v nově zakládaných lokalitách předměstské a příměstské rodinné zástavby zprvu pouze Prahy dnes však v podstatě již každého našeho velkého města. Suburbanizace s sebou ale přinesla celou řadu problémů, jejichž studiu se věnuje tato práce. Řada orgánů veřejné správy a zejména místní samosprávy malých sídel si není vědomo, že suburganizace by mohla být negativním jevem. A vůbec již si neuvědomují, že i tento typ rozvoje může být nebezpečný nejen pro jádrová sídla aglomerací tj. velká města, ale že tento fenomén může ohrožovat fungování i malých sídel v jejich zázemí a tím v konečném důsledku i fungování celé sídelní soustavy. Problematika suburbanizace se v posledním desetiletí v České republice dostává do popředí zájmu celé řady teoretických prací 2 3, a to zejména v pojetí demografickém, případně socio-geografickém. Suburbanizace je chápána zejména jako změna v rozmístění obyvatelstva a změna v prostorové struktuře příměstských území, a dále jako na změna způsobu života "suburbanizujících" se obyvatel. 4 Méně prací se již věnuje problematice prostorových dopadů suburbanizace, pokud se již takové práce vyskytují soustřeďují se zejména na problematiku studia lokalizace a využití objektů. 5 Jen malá pozornost je pak ve výzkumu věnována celkovým prostorovým dopadům suburbanizace do systému osídlení a jeho obslužnosti a prakticky absentují studie, které by se věnovaly roli místní event. regionální samosprávy v usměrňování tohoto procesu. Hypotéza Vycházeli jsme tedy z hypotézy, že suburbanizace je v současnosti považována za negativní jev zejména u odborné veřejnosti a zejména z hlediska jejích dopadů na jádrová města, odkud směřuje odliv obyvatel. Z naší znalosti praxe veřejné správy lze konstatovat, že malými městy 6 je tento proces obecně vítán a všeobecně podporován, přičemž rozvoj těchto sídel je ponejvíce realizován skrze otvírání nových ploch greenfields, k zástavbě. Veřejná správa malých 2 Ouředníček, M.: Suburbanizace v kontextu urbanizačního procesu, 3 Sýkora, L. (ed.): Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky, Ústav pro ekopolitiku Ouředníček, M.: Suburbanizace v kontextu urbanizačního procesu, 5 Ouředníček, M.: Suburbanizace v kontextu urbanizačního procesu, 6 Malým městem chápeme sídlo o velikosti cca obyvatel. 8

10 měst si většinou není vědoma, že suburbanizace s sebou přináší řadu negativ a rizik v řadě oblastí územní, environmentální, sociální i ekonomické. Dlouhodobý neřízený odliv zdrojů (zejména finančních) z jádrových měst při zachování požadavků na zajišťování centrálních funkcí těchto měst (základní školství, kulturní, sociální a zdravotnická zařízení, funkční systémy MHD apod.) povedou nejen k nenapravitelným ztrátám v oblasti územní (ztráta nezastavěné krajiny) či environmentálním, ale i k narůstání konfliktu mezi jádrovými městy aglomerací a obcemi v jejich zázemí (kam současné migrační proudy směřují). Při neřešení tohoto potenciálního konfliktu dojde ke střetu, kdy se velká města budou dožadovat změn v určení zdrojů místních rozpočtů (např. zdanění v místě pracovní činnosti a nikoli v místě bydliště) tak, aby mohla nadále zajišťovat požadavky na ně kladené. Logicky navazující změny ale budou rizikové pro fungování malých sídel v jejich zázemí, které nebudou v nově vzniklé situaci schopny zajistit svoje fungování (např. údržba a opravy komunikací a technické infrastruktury obsluhující rozsáhlé lokality nové bytové výstavby apod.). 9

11 10

12 2 Migrace jako základ suburbanizace Definice a typy migrace Jedna z tradičních definic migrace říká, že migrace je prostorové přemisťování osob přes libovolné hranice (zpravidla administrativní), spojené se změnou místa bydliště na dobu kratší či delší, příp. natrvalo 8. Jde tedy o geografickou nebo územní mobilitu. Vymezení migrace je v jednotlivých zemích různé. V České republice je migrace definována jako změna trvalého pobytu přes hranice určité administrativní jednotky, zpravidla obce. Pro migraci se běžně používá termín stěhování. Při hodnocení migrace je třeba tento proces posuzovat v širším kontextu celkové územní (prostorové) mobility obyvatelstva. Jednotlivé formy této mobility jsou rozlišovány podle návratnosti ve vztahu k výchozímu místu, za které je v našich podmínkách považováno místo trvalého bydliště. Na jedné straně je možné tedy vydělit migraci obyvatelstva chápanou jako jednorázové, relativně nevratné, přemístění, na straně druhé skupinu tzv. návratných pohybů, jež jsou charakterizovány dočasností přemístění, neboť po určité době dochází k návratu do výchozího místa např. dojížďka obyvatelstva za prací, za službami, za rekreací, ale také tzv. přechodná či dočasná migrace 9.Z pohledu suburbanizace je třeba zmínit některé typy migrací: Emigrace, imigrace Podle směru migračního pohybu lze pak rozlišit emigraci a imigraci. Emigrací se rozumí přestěhování ať již dobrovolné či nucené do jiného místa, trvale nebo dočasně. Pro tento pojem se též používá termín vystěhovalectví. Pokud se emigrant vrátí do země, ze které se vystěhoval, pak jde o reemigraci. Přistěhování do země se pak nazývá imigrací. 7 Zpracováno s využitím Lukešová, H.: Analýza migrace obyvatelstva královéhradeckého kraje (diplomová práce), Univerzita Pardubice Kalibová K., Pavlík Z., Vodáková A., Demografie (nejen) pro demografy, Sociologické nakladatelství (SLON), Praha 1993, str Čermák Z., Transformační procesy a migrační vývoj v České republice In Geografická organizace společnosti a transformační procesy v ČR, DemoArt Praha: 2001, str

13 2.1.2 Vnitřní a zahraniční migrace Odděleně se v našem kontextu sleduje migrace vnitřní (vnitrostátní) a zahraniční (mezinárodní). Vnitřní migrace se uskutečňuje v rámci jednoho území mezi jednotlivými jednotkami. Tedy místo vystěhování a místo přistěhování leží uvnitř hranic státu. Demografická statistika ČR pokládá za vnitřní stěhování změnu trvalého bydliště z obce do obce v ČR nebo v Praze z jednoho obvodu do jiného Hrubá a čistá migrace Hrubá migrace či objem migrace je úhrn přistěhovalých (hrubá imigrace) a vystěhovalých (hrubá emigrace) z určité územní jednotky za určité období, zpravidla za kalendářní rok. Čistá migrace jinak také migrační saldo je rozdíl mezi počtem přistěhovalých a vystěhovalých. Čistá migrace může mít kladnou či zápornou hodnotu. Pokud je počet přistěhovalých vyšší než počet vystěhovalých jedná se o čistou imigraci, což znamená kladné migrační saldo nebo též migrační přírůstek. Čistá emigrace nastává v opačném případě, migrační saldo je záporné a dochází k migračnímu úbytku Další typy migrace Mezi další typy migrace, které mají nebo mohou mít vztah k předmětu našeho zkoumání jsou kyvadlová migrace, která představuje pravidelně se opakující denní nebo týdenní územní pohyby mezi místem trvalého bydliště a místem pracoviště či školy a tzv. suburbánní migrace, která představuje situaci, kdy vnitroměstské dojíždění nebo docházka je nahrazena náročným dojížděním za hranice města, a to pro separování jedná u důležitých urbánních funkcí bydlení. Suburbánní migrace znamená rovněž znehodnocení původní komplexity města. 2.2 Vývoj a současný stav vnitrostátní migrace v ČR Vývoj migrace v České republice je v současnosti nedílně spjat s obecnějšími rysy vývoje na globální úrovni. 10 Jedná se o obecnější zákonitosti působící na migrační procesy, které souvisí s přeměnou industriální společnosti na společnost postindustriální. Vedle těchto obecných globálních trendů má na charakter migrací v České republice vliv také řada specifických faktorů spojených s minulým migračním vývojem na našem území. 10 Čermák Z.: Migrace a suburbanizační procesy v České republice In Demografie, 2005, roč. 47, č. 3, str

14 Jedním z těchto specifických faktorů je historický vývoj na našem území po 2. světové válce. Nejvýznamnější vliv na migraci v tomto období měl nucený poválečný odsun německého obyvatelstva v pohraničních oblastech a následné znovuosídlování. Tato situace byla historicky ojedinělá. Z českého vnitrozemí byly migrací znovuosídlovány rozsáhlé téměř vylidněné pohraniční oblasti. Odchod asi tří milionů Němců, kteří tvořili nedílnou a rozhodující součást osídlení těchto území vyvolal migrační proudy z vnitrozemí Čech a z východních oblastí státu. Do pohraničí se vrátilo nebo nově přistěhovalo 1,1 milionů lidí. Rychlá obměna obyvatel narušila kontinuitu historického vývoje a poznamenala tyto oblasti specifickou ekonomickou strukturou a sociálním složením. 11 Šlo o jednu z největších migračních vln v tehdejší Evropě. Podle odhadu v letech nejméně třetina obyvatel dnešní České republiky změnila obec bydliště. Ještě v roce 1951 změnilo obec bydliště uvnitř hranic ČR 503,4 tisíc osob, tj. více než 5 % obyvatel během jediného roku. 12 Po velkých poválečných přesunech obyvatelstva na území republiky došlo brzy k uklidnění, postupně se snížilo vysoké mezikrajské a meziokresní stěhování a migrace se soustřeďovala na kratší vzdálenosti uvnitř okresů. 13 Druhým faktorem, který ještě rozsáhleji ovlivnil charakter migrační mobility byla změna politického a ekonomického systému po roce Tržní ekonomické vztahy a individuální svoboda rozhodování, které přirozeným způsobem vyjadřovaly migrační atraktivitu územních celků, byly postupně nahrazovány administrativními nástroji centrálně plánovacího systému, kdy se z centra rozhodovalo o rozmísťování pracovních příležitostí a nové bytové výstavbě. Především v 50. letech 20. století se přímé řízení projevovalo prostřednictvím pracovních umístěnek absolventům škol či nuceného vystěhování některých politicky závadných obyvatel z Prahy apod. Od 60. let 20. století se pak využívaly nepřímé metody, zejména centrálně plánovaná lokalizace nové bytové výstavby. Toto řízení v podstatě předurčovalo charakter migrace a vedlo k potlačení její regionální selektivní funkce, což se projevilo ve snižování celkové migrační mobility obyvatelstva ale i v uzavírání migračních procesů do rámce relativně malých územních celků, převážně okresů. Vznikaly oblasti s umělou migrační atraktivitou, zejména Ostravsko, Mostecko s Sokolovsko. Migrační příliv do těchto oblastí byl značný, udržely si však pouze část nových obyvatel, protože i zpětný migrační pohyb byl silný. Počátkem 60. let 20. století ztrácely migrací část svého obyvatelstva zpočátku jen menší obce do 2 tisíc 11 Čermák Z.: Transformační procesy a migrační vývoj v České republice In Geografická organizace společnosti a transformační procesy v ČR, Univerzita Karlova, Praha 2001, str Čermák Z.: Migrace a suburbanizační procesy v České republice In Demografie, 2005, roč. 47, č. 3, str Dějiny obyvatelstva českých zemí, MF Dnes Praha 1998, str

15 obyvatel, později i větší. Tím, že ke koncentraci obyvatelstva docházelo především v rámci okresů, zpomalil se růst velkých měst. 14 Vnitřní stěhování se v období po roce 1970 dále zklidnilo na úrovni kolem 2,4 % stěhujících se obyvatel, častěji než dříve na menší vzdálenost. Migrace byla jednoznačně provázána s bytovou výstavbou. Ustoupily někdejší převažující motivy migrace za zaměstnáním, za slučováním rodiny migrace mířila tam, kde byly k dispozici byty, tj. do preferovaných průmyslových oblastí se soustředěnou bytovou výstavbou. Významným trendem byl přesun obyvatelstva z venkova do měst. Relativně největší migrační přírůstky přitom zaznamenávala města menší a střední velikosti. Migrace z venkova urychlila stárnutí vesnického obyvatelstva, často způsobila i absolutní vylidňování venkovských sídel. Značně k tomu přispěla středisková soustava osídlení, podle níž v malých obcích nebyla povolována individuální bytová výstavba. 15 V devadesátých letech tedy na migraci v České republice působila jednak potřeba odstranit předchozí socialistické deformace a zároveň vývojové trendy vyspělých zemí. Po roce 1989 byla migrace ovlivněna především dvěma základními trendy. Na jedné straně došlo k výraznému poklesu migrační mobility, a to zejména mezi roky Na straně druhé se objevují postupné změny migrační bilance tzn. že odliv obyvatel z malých venkovských obcí, který byl charakteristický v předešlém období, je nyní vyvažován opačným pohybem stěhováním obyvatelstva z větších obcí např. starších lidí natrvalo do venkovských chalup. V celkovém statistickém souhrnu se oba pohyby početně ruší. Zároveň zůstává z předchozího období zachována relativní migrační uzavřenost na úrovni okresů. Snižování migrační mobility, k němuž dochází převážně v první polovině devadesátých let, bezprostředně souvisí se situací na trhu s byty. Bytová výstavba poklesla a deformované právní vztahy v oblasti bydlení omezily možnost přestěhování. V 90. letech 20. století bylo vnitřní stěhování ovlivněno dalším specifickým jevem, a to rozdělením Československa v roce Slovensko se stalo pro ČR zahraniční zemí a Slováci, kteří žijí a migrují na území ČR se stali cizinci a tudíž se zahrnují do zahraniční migrace. 14 Hampl M a kol.: Geografická organizace společnosti a transformační procesy v ČR, Univerzita Karlova, Praha 2001, str Aleš M.: Vnitřní migrace v České republice v letech in Demografie, 2001, roč. 43, č. 3 14

16 3 Teoretické souvislosti suburbanizace Při pohledu na teoretické souvislosti suburbanizace jsme vycházeli z aplikace koncepce teorie stádií 16. Za nejobecnější rozdíly u těchto stádií je oprávněné označovat rozdíly v úrovni a kvalitativní formě vývojové dynamiky společnosti i její geografické organizace. Jestliže obvyklé označení stádií pre-indistriální, industriální a post-industriální je odvozeno jen víceméně z významových posunů podle ekonomických sektorů, pak pro integrální vývojové rozlišení je vhodnější označení statická dynamická organická společnost (systém). 17 Statický systém odpovídá období preindustriální společnosti, kde lze ze sociálně-ekonomického pohledu zdůrazňovat dominantní úlohu primérního sektoru (zejména zemědělství), omezenou sociální mobilitu a dominantnost nedemokratických (totalitních) forem politické organizace. Z hlediska vnější organizace společnosti je pak charakteristická omezená úloha měst, slabá prostorová mobilita obyvatelstva a výrazná determinovanost rozložení obyvatelstva i navazujících aktivit přírodními podmínkami. Dynamický systém odpovídá fázi industriální společnosti, kdy ve společnosti dochází zejména k rozvoji sekudérního sektoru průmyslu a procesům industrializace, je zde značná socioprofesní mobilita, dochází k demokratizaci politického systému. Ve změnách vnější organizace má rozhodující úlohu extenzivní fáze urbanizačního procesu (růst města a počtu městského obyvatelstva). Hlavní důsledky extenzivních procesů koncentrace se projevily v přeměně rozmístění jevů a speciálně pak v přeměně rozmístění samotného obyvatelstva. Odpovídající procesy měly tudíž relativně nevratný charakter - v prvé řadě dominantně jednosměrně orientovanou migraci obyvatelstva. V podstatě jednostranně uskutečňovaný hierarchický rozvoj středisek vedl zákonitě k jednostrannému prohlubování diferenciace regionálních systémů, k vytváření hierarchie nerovnocenností konkurenčního typu. Současně ovšem tento vývoj vedl i k polarizaci regionů a podmínil novou kvalitu jejich integrace. Ta byla založena v zásadě na kooperaci (dělbě funkcí) mezi regionálními 16 Hampl, M., Gardavský, V, Kühnl, K: Regionální struktura a vývoj systému osídlení ČSR,: Univerzita Karlova, Praha 1987, Hamp, M. a kol.: Geografická organizace společnosti a transformační procesy v České republice, Praha: Univerzita Karlova, 1996, Hampl, M.: Geografická organizace společnosti v České republice: Transformační procesy a jejich obecný kontext, Univerzita Karlova, Praha Hampl, M.: Geografická organizace společnosti v České republice: Transformační procesy a jejich obecný kontext, Univerzita Karlova, Praha

17 středisky a jejich zázemím, na kooperaci, která však vyplývala z nerovnocennosti středisek a zázemí, vyspělých oblastí a oblastí zaostalých. Současnou prostorovou organizaci, která je zároveň prostředím pro suburbanizaci nazýváme jako organický systém. Možnosti zvyšování územní koncentrace obyvatelstva a dalších aktivit, popsané v předchozím systému nebyly totiž nevyčerpatelné. Jako brzdící faktory extenzivního koncentračního procesu se postupně projevila územně technická omezení, ekologické problémy i sociální reakce na územní rozdíly v životní úrovni. To vše podmínilo nahrazování extenzivních forem koncentrace formami intenzifikačními. Funkce intenzifikačních koncentračních procesů je ovšem obecně stejná jako funkce procesů extenzivních rozšiřování integrovaných systémů a prohlubování vnitřní dělby práce, avšak způsob realizace těchto změn je jiný. V podstatě jde o transformaci koncentrace obyvatelstva a některých aktivit na koncentraci jejich kontaktů, jde tedy vlastně o prohlubování heterogenity sociálně-geografických systémů. V oblasti společenského vývoje se organický systém v podstatě promítá do podoby postindustriální společnosti, kdy dochází k přenosu těžiště rozvoje (růstu) na terciální (služby) a zejména kvarterní (věda a výzkum) sektor, všeobecný a vícesměrně orientovaný růst sociální mobility, zvyšující se úloha informačních kontaktů, aktivity subjektů a růstu propojenosti systému. Znamená to tedy, že lidé pro své aktivity nemusí být koncentrováni ve městě, ale mohou se volně rozprostírat v prostoru. Mohou se tedy volně vystěhovávat z jádrových území měst: Tento systém je tedy v podstatě základem suburbanizačních procesů, které jsou zkoumány v této knize. Obr. 3.1 Vývoj prostorové struktury sociálně geografického systému Hampl, M., Gardavský, V, Kühnl, K: Regionální struktura a vývoj systému osídlení ČSR, Praha: Univerzita Karlova,

18 Důležité je v této souvislosti zmínit i obecnější pojetí koncentračního procesu tj. koncentrace obyvatelstva do měst, který je příčinou zvyšování územní nerovnoměrnosti v rozmístění obyvatelstva a je proto oprávněně ztotožňován s růstem města a růstem územní koncentrace obyvatelstva. Jak již Hampl, Gardavský a Kühnl v roce 1987 upozorňují, v některých posledních fázích může docházet k některým významnějším odlišnostem mezi oběma procesy. Obecně je tedy koncentrační proces ztotožňován s procesem urbanizace. 19 V nejširším výkladu je urbanizace chápána jako soustřeďování hospodářského a kulturního života do velkých měst na úkor venkova 20 nebo taky jako podíl obyvatel žijícíchve městech 21. Poněkud přesněji definuje urbanizaci urbanistická teorie, která v ní vidí mnohostranný sociálně-ekonomický proces vyznačující se stěhováním obyvatelstva do měst, růstem měst, změnami funkčního využití území sídel, koncentrací, intenzifikací a diferenciací městských druhů činností (funkcí) nebo výroby v širokém smyslu slova, vznikem nových forem a prostorových struktur osídlení a rozšířením městského způsobu života se specifickou strukturou styků, kulturou, systémem hodnotových orientací atd. 22 Je to tedy proces, ve kterém dochází k relativnímu i absolutnímu růstu měst. Vlastní proces urbanizace je historicky úzce spojen s procesy industrializace a demografické revoluce, s vědeckotechnickým rozvojem a ekonomickou úrovní státu či oblasti. Urbanizace je provázena význačnými sociálními změnami, které souvisejí s přechodem od společnosti tradiční ke společnosti moderní. Spolu s koncentrací obyvatelstva do měst dochází i ke koncentraci výroby, služeb, funkcí apod. a ke strukturálním změnám ve výrobních procesech. Urbanizace přináší i rozsáhlé sociální změny a pronikání městského způsobu života do celého osídleného prostoru. Proces urbanizace má několik fází; nejprve příliv obyvatelstva do všech městských center, poté zejména do největších měst. Po nasycení nastává suburbanizace, někdy až deurbanizace (snižování počtu obyvatelstva na administrativním území městských sídel. Velká města sice existovala již ve starověku, ale urbanizace ve velkém měřítku se objevila až od začátku průmyslové revoluce (konec 18. století). V počátečních fázích byla industrializace hnací silou urbanizace, avšak v současných rozvojových zemích je příliv obyvatelstva do měst dán především relativním přelidněním zemědělských oblastí a ekonomické důsledky z toho plynoucí. Ve vyspělých zemích se již podíl městského obyvatelstva výrazně nezvětšuje (v některých 19 blíže viz Hampl, M., Gardavský, V, Kühnl, K.: Regionální struktura a vývoj systému osídlení ČSR, Univerzita Karlova, Praha Slovník cizích slov, Praha: Levné knihy KMa, Zásady a pravidla územního plánování: Názvosloví. VÚVA, Brno

19 zemích dosáhl i přes 80% - např. Belgie 97,3%, Lucembursko 92,4%, Spojené království 89,2%, německo 88,5% nebo Dánsko 85,5%). 23 Dále se podíváme na proces urbanizace a procesy s ním spojené v jejich užším vymezení. Z pohledu urbanistické teorie rozlišujeme několik typů prostorového vyjádření urbanizace. Jednak jsou to samotné urbanizační procesy, které můžeme rozdělit na proces přímé a nepřímé urbanizace. Přímá urbanizace je chápána jako stěhování venkovského obyvatelstva přímo do velkých měst. Tento typ urbanizace je dnes charakteristický zejména pro země třetího světa (Afrika, Jižní Amerika, Jihovýchodní Asie), kde kromě hlavního města metropole obvykle neexistuje nebo není dostatečně rozvinutá struktura menších měst regionálního významu a existuje tu pouze venkovské osídlení. Obr. 3.2 Schéma přímé urbanizace Nepřímá urbanizace pak představuje extenzivní proces růstu městského obyvatelstva, v územích kde je rozvinutá hierarchická struktura osídlení. Obyvatelstvo se nejčastěji stěhuje z venkova do nejbližšího města regionálního centra a teprve v následující generaci / generacích pokračuje urbanizace z malého města do města většího metropole. 23 Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích, nakladatelství Diderot, Praha,

20 Obr. 3.3 Schéma nepřímé urbanizace Tento proces lze historicky vysledovat např. právě v Česku. Česká republika má dnes míru urbanizace 74,6%, což znamená, že na vesnici žije pouze čtvrtina obyvatel. 24 Obr. 3.4 Podíl městského obyvatelstva v okresech ČR 25 V Česku ovšem počet obyvatel žijících ve městech už 15 let stagnuje. Tato skutečnost je způsobena tím, že se v urbanizačním procesu začaly uplatňovat Koutný, J.: Urbanistické aspekty suburbanizace (prezentace) in odborné kolokvium Suburbanizace hrozba fungování malých měst, Univerzita Pardubice

21 vývojově mladší typy zejm. suburbanizace a deurbanizace a teprve v posledním období i zpětný urbanizační proces zvaný reurbanizace. Suburbanizace je tedy obecně chápána jako proces rozšiřování předměstí, prostorová změna osídlení charakteristická hromadným stěhováním obyvatel z centrálních částí městských aglomerací a konurbací na jejich okraje a za administrativní hranice městských celků se zachováním úzkých funkčních vztahů nově osídlených území se sídelními jádry. 26 Suburbanizace je fáze urbanizačního procesu, kdy stagnuje nebo ubývá počet obyvatel jádrového města a roste počet obyvatel v obcích příměstské zóny. Proces suburbanizace je kontinuální změna sociálního a fyzického prostředí z venkovského na předměstské. 27 V tzv. suburbání zóně přitom kromě funkce bydlení vzniká celá řada dalších aktivit, můžeme zde najít vystěhované funkce maloobchodu zejména velkoplošná maloobchodní zařízení (supermarkety, hypermarkety), zařízení pro sportu a volnočasová zařízení (multikina, squashová a tenisová centra), ale i objekty administrativního charakteru. Suburbanizace je v současnost považována za závažný problém, kterému se věnuje celá řada autorů i výzkumných kolektivů. 28 Obr. 3.5 Schéma suburbanizace 26 Pásková, M., Zelenka, J.: Výkladový slovník cestovního ruchu. MMR, Praha Koutný, J.: Urbanistické aspekty suburbanizace (prezentace) in odborné kolokvium Suburbanizace hrozba fungování malých měst, Univerzita Pardubice Např. Sýkora, L.(ed.): Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky, Ústav pro ekopolitiku, Praha 2002, Hnilička, P.: Sídelní kaše. Otázky k suburbánní výstavbě rodinných domů, Brno: ERA, 2005 aj. 20

22 Jedním z projevů suburbanizace je urban sprawl (do češtiny někdy nešťastně překládaný jako sídelní kaše ). Jde o vytváření nové výstavby mimo existující kompaktní zastavěná území, v oblastech vlivu rozvoje metropolitních měst, v pásech okolo hlavních dopravních tahů nebo na křižovatkách hlavních dopravních tahů. Často je tento nový rozvoj na úkor aktivit, investic a relokací ze zastavěného území metropolitních měst. Obchodní, logistická a jiná komerční zařízení vznikají na komunikačních křižovatkách a podél dálničních a hlavních silničních tahů. Při urban sprawlu se zvyšuje závislost na osobní automobilové dopravě. Urban sprawl přitom vyvolává řadu negativních důsledků, jakými jsou např.: v okolí větších i menších měst a mimo zastavěná území obcí se rozkládají čistě obytná území - kolonie rodinných domků - bez návaznosti na jakoukoliv občanskou vybavenost; v zastavěných územích a centrech měst se nedostává veřejných prostředků a soukromého kapitálu na obnovu existující výstavby či existující nevyužité infrastruktury (příčinou tohoto nedostatku může být i neochota a/nebo neschopnost reinvestovat do existujících částí sídel); městská sídliště se stávají ghetty se zvýšenou kriminalitou a s amortizovaným a poloprázdným bytovým fondem. 29 Urban sprawl se vyznačuje neúnosně vysokými nároky na zábor půd i náklady na budování dopravní a technické infrastruktury. V porovnání s kompaktní zástavbou jsou takto lokalizované objekty, komplexy a zařízení příčinou mnohem vyšších spotřeb energií a vody i jejich ztrát v rozvodných sítích. Mnohonásobně roste potřeba mobility značné části obyvatelstva nových obytných zón na okrajích měst či za jejich administrativními hranicemi v suburbánních oblastech. Každodenní dojíždění za prací, do škol, za službami, nákupy a kulturou vyžaduje překonávání stále větších vzdáleností. Tyto lokality nemohou být dostatečně obslouženy veřejnou dopravou a lidé zde bydlící či pracující jsou striktně závislí na používání individuální automobilové dopravy. Pravidelné nerekreační využívání alternativních způsobů přepravy (chůze, cyklistika) je zde nereálné. Komerční objekty umístěné ve "volné" krajině indukují růst přepravních výkonů osobní i nákladní silniční dopravy. Radikálně se zvyšují výdaje na modernizaci a údržbu silniční infrastruktury, což je důsledek po vytvoření rozsáhlých sítí místních silnic, které byly výhodnými investicemi pro silné stavební lobby. Zodpovědnost za jejich údržbu a opravy pak ale přechází na veřejnou správu, která ale nespolurozhodovala při koncepci jejich zakládání. Problematickým trendem je rovněž propojování existujících sídel o kontinuálních prostorových útvarů. Cenové relace i charakter rozptýlené rezidenční zástavby v suburbánních zónách dokumentují sociální segregaci. 29 Koutný, J.: Urbanistické aspekty suburbanizace (prezentace) in odborné kolokvium Suburbanizace hrozba fungování malých měst, Univerzita Pardubice

23 Rozvoj příměstských oblastí celkově koresponduje s úpadkem vnitřních částí měst. Klesá celková rozloha částečně přirozených ekosystémů, biocenter a biokoridorů i půd vhodných pro zachování udržitelného stupně zemědělského, lesnického a rekreačního využívání krajiny. Stále více je tak narušována schopnost původně vyváženého přírodního prostředí poskytovat tzv. komplexní ekologický servis. 30 Jiným projevem vystěhovávání obyvatel z měst je proces tzv. deurbanizace (někdy též desurbanizace nebo dezurbanizace). Deurbanizací označujeme postupné snižování počtu stálých obyvatel měst. Původně bytové domy v centrálních kompaktně zastavěných zónách velkoměst jsou rekonstruovány na kancelářské objekty či zcela nahrazovány novými budovami využívanými k čistě komerčním účelům. Část populace v produktivním věku se z těchto zón a z panelových sídlišť stěhuje do obcí v suburbánním zázemí. Značný počet lidí v postproduktivním věku využívá ke stálému bydlení své rekreační objekty na venkově. 31 Teorie deurbanizace má svůj základ již na konci 19. století, kdy P.A. Kropotkin navrhoval rozptýlení průmyslu do venkovských osad. Konkrétní urbanistický tvar dostaly představy v projektech B. Tauta a jím vedené skupiny těsně po 1. světové válce a v některých projektech sovětské architektonické avantgardy, jako bylo např. Zelené město u Moskvy, nebo lineární sídelní soustavy v soutěži na Magnitogorsk. Také Broadacre City F.L. Wrighta patří mezi koncepce, vedoucí k představě jakéhosi anti-města. V praxi má ale deurbanizace především podobu samovolného procesu u velkoměstských prostorů. Podstatný vliv na tyto přesuny má automobilizace umožňující dostupnost bydlišť mimo intenzivně urbanizované území a tím nevhodné zřeďování osídlení. 32 Posledním prostorově vyjádřitelným typem urbanizačního procesu je reurbanizace zjednodušeně návrat obyvatel do měst. Je to proces, při kterém dochází k opětovnému osídlování centrálních zón měst a metropolitních regionů. Opuštěné administrativní a komerční budovy i historické industriální stavby (bývalé objekty továren, dílen, mlýnů a jiných technických zařízení) jsou restaurovány a rekonstruovány ke zcela novému funkčnímu využití. Současný trend bydlení a práce v tzv. "lofts" propagují buď příslušníci vrstev s velmi vysokými příjmy (historické objekty s luxusními velkoplošnými byty nestandardními plochou, polohou, prostorovým uspořádáním i vybaveností, velkými ateliéry a podobnými prostory) nebo příslušníci středních příjmových Hrůza, J.: Slovník soudobého urbanismu, Odeon, Praha

24 tříd preferující komunitní styl života (historické objekty s menšími byty, kulturními centry, kluby, ateliéry a galeriemi). 33 Z výše popsaného - tedy jak teorie stádií, tak zejména z popisu fází urbanizačního procesu vyplývá, že suburbanizace je jednou, a to nikoli konečnou etapou tohoto procesu. Při sledování jejích dopadů do prostorové struktury nejen příměstské krajiny, ale i samotných jádrových (metropolitních) měst ovšem může dojít ke změnám a negativním dopadům, které budou v budoucnosti jen těžko odstranitelné nebo budou neodstranitelné zcela. Z tohoto důvodu je tedy třeba se problematikou probíhajícího procesu suburbanizace zabývat, studovat jej a hledat nástroje a mechanizmy vedoucí nikoli k zastavení tohoto přirozeného procesu, ale nástroje a mechanizmy, které nám umožní předejít nebo alespoň zmírnit neodstranitelné dopady této vývojové etapy urbanizačního procesu. 3.1 Migrace, urbanizace, suburbanizace 34 Do poloviny 60. let 20. století byly nejdůležitějšími migračními cíli v České republice především uhelné pánve a další oblasti tzv. socialistické industrializace (nejvyšší migrační zisky vykazovalo v tomto období Ostravsko). Relativně významně se uplatňovala i pražská aglomerace, i když migrační zisky neodpovídaly její přirozené atraktivitě. V dalším vývoji se pánevní oblasti postupně přeměňovaly v emigrační jednotky. Jinou migračně ztrátovou oblastí bylo západní a jižní pohraničí, a také takzvané vnitrozemské pohraničí (hranice bývalého Středočeského kraje). Ke změně migrační bilance došlo však v polovině sedmdesátých let u řady jihočeských okresů, které byly dříve dlouhodobě ztrátové. Příčiny této proměny u nejslaběji osídlené oblasti ČR je třeba spatřovat v příznivých ekologických podmínkách na jedné straně a ve všeobecném potlačení významu ekonomických podmíněností migrace na straně druhé. Od konce šedesátých let dochází k postupnému prosazování atraktivity Prahy, které vrcholí v druhé polovině osmdesátých let nejvyššími migračními zisky hlavního města v poválečném období. 35 V současnosti k rozsáhlejším ztrátovým územím nadále patří především pohraniční zóny i vnitřní periférie podél zemských hranic Čech a Moravy. Základní vývojové trendy migrace úzce souvisejí s obecnými vývojovými pravidelnostmi sídleních systémů. V extenzivní fázi urbanizace, jejímž hlavním rysem byl absolutní i relativní růst městského obyvatelstva, vyvolaný potřebou Zpracováno s využitím Lukešová, H.: Analýza migrace obyvatelstva královéhradeckého kraje (diplomová práce), Univerzita Pardubice Hampl M a kol.: Geografická organizace společnosti a transformační procesy v ČR, Univerzita Karlova, Praha

25 fyzické koncentrace pracovních sil do rozvíjejících se středisek, byla územní mobilita obyvatelstva reprezentována především jednosměrně orientovanou migrací z venkova do měst. Hlavní migrační proudy směřovaly zejména do nejvýznačnějších středisek. V současné době dochází k ukončování statické koncentrace obyvatelstva a nastupuje vztahová koncentrace s mobilitou obyvatelstva mezi centry a s rozvojem dalších forem územní mobility. Zatímco v předchozím období měla migrace převážně funkci koncentrační a selektivní, pak se dnes stále více prosazuje její funkce vztahově integrační. Tyto změny jsou patrné z protisměrnosti migračních proudů a snižování podílu saldové složky na migračním obratu 36. Přechod od extenzivní do intenzivní fáze vývoje sídelních systémů se projevuje rozvojem nových tendencí a forem v systému osídlení. Jedná se v prvé řadě o proces suburbanizace, pro který je typické prostorové rozšiřování urbanizovaných území. V suburbánním zázemí velkých měst dochází k populačnímu růstu, směřují sem migrační proudy jak z území ležících mimo aglomeraci, tak především proudy z centrálních zón těchto urbánních celků. Suburbanizaci nelze ovšem zjednodušeně chápat pouze jako změnu v rozmístění obyvatelstva. Vedle obytné funkce dochází v dalších fázích k decentralizaci i některých komerčních aktivit. V širším pojetí je suburbanizace součástí celospolečenských změn spojených například s novými vzorci chování 37. Nové vzorce chování jsou pak umožněné Novou společensko-hospodářskou situací která dovoluje realizovat procesy a představy, převzaté z bohatých zemí. Společenská atmosféra podporuje určité vzory chování (celebrit), které následuje určitá bohatší část populace. Celý proces je usnadněn změněnou hierarchií hodnot. Za jiných okolností by byly předmětné vzory chování považovány na neudržitelné. O udržitelnosti rozvoje se sice hovoří, ale manipulací a tržními prostředky je možné i neudržitelné prohlásit za vzorové. Současné suburbanizační procesy byly v ČR akcelerovány v devadesátých letech. Migrační přírůstky do začátku devadesátých let zaznamenávala především města a výjimečně i jiné oblasti, pokud i v nich probíhala intenzivní výstavba panelákových sídlišť. Malé obce migrací obyvatelstvo ztrácely. Tento migrační trend se po roce 1990 změnil. Malé obce začaly migrační obyvatele získávat, v nevelkých městech naopak převládl počet vystěhovalých nad počtem přistěhovalých. Suburbanizace se v ČR projevuje utvářením rozsáhlého migračně ziskového území ve středočeském prostoru, na které se napojuje oblast Plzeňska. Jedná se 36 Hampl M a kol.: Geografická organizace společnosti a transformační procesy v ČR, Univerzita Karlova, Praha Čermák Z.: Migrace a suburbanizační procesy v České republice in Demografie, 2005, roč. 47, č. 3, 24

26 o rozsáhlé zázemí Prahy a omezenější zázemí Plzně. Druhé rozsáhlejší migračně atraktivní území se zformovalo v zázemí brněnské aglomerace a ve středomoravském prostoru. V České republice se tak zformoval prostorový vzorec, v němž dominují migračně atraktivní oblasti v širší působnosti center Prahy, Brna a Plzně, přičemž tato samotná jádra jsou migračně ztrátová 38. K migrační ztrátě Prahy, ale i dalších českých a moravských velkoměst např. přispívá ta skutečnost, že pro nedostatek disponibilních bytů mnozí rodiče přestěhováním na venkov uvolňují dosavadní byty rodinám svých dětí. Ty totiž nemají naději získat jiným způsobem byt ve velkoměstě v němž pracují. Ke stěhování z Prahy je vede i zvyšování nákladů na bydlení. Decentralizační trendy suburbanizačních a desurbanizačních procesů jsou pak v současné době konfrontovány s reurbanizací, tedy procesem s určitými prvky selektivní koncentrace, procesem, který je spojován s rehabilitací center urbanizovaných prostorů, především pak s revitalizací středů velkých měst. Současné změny v osídlení ve vyspělých zemích úzce souvisejí s vývojem v ostatních sférách sociálně ekonomického systému. Značný vliv má hlavně celosvětový proces ekonomické restrukturalizace spojený s deindustrializací, což se odráží například v úpadku starých průmyslových aglomerací. Díky novým technologiím výrazně roste mobilita kapitálu a výrobní kapacity se z tradičních průmyslových oblastí přemisťují do nových míst s levnou pracovní silou a s možností investovat na zelené louce. Zároveň globalizace výrobních i obslužných procesů, vytváření nadnárodních společností spolu se změnami organizačních struktur vedou vedle dekoncentrace výroby k centralizaci kontrolních a rozhodovacích procesů do světových či regionálních metropolí. Atraktivní pracovní místa v bankovnictví, pojišťovnictví v poradenských službách apod. se soustřeďují do center velkých měst a stávají se impulsem jejich dalšího rozvoje. 39 Neméně důležitým faktorem jsou i změny ve způsobu života, v hodnotové orientaci a chování lidí. Migrační ztráty urbanizovaných prostorů byly v 70. letech mimo jiné zapříčiněny rozšířením názorů, které preferují venkovský způsob života a návrat k přírodě. Mohou zde výrazně působit ekologické problémy, které právě ve velkých městech jsou nejvíce zřetelné. Přitom ale ve skutečnosti suburbanizace vůbec nesměřuje k realizaci venkovského způsobu života. Tato hesla se užívají v reklamních letácích lákajících zájemce na primitivní parcelační schémata v různých, i nepřesvědčivých lokalitách. Nabízené stavby se většinou těmto hodnotovým 38 Hampl M. a kol.: Regionální vývoj: specifika české transformace, evropská integrace a obecná teorie, Univerzita Karlova, Praha Čermák Z., Transformační procesy a migrační vývoj v České republice In Geografická organizace společnosti a transformační procesy v ČR, Univerzita Karlova, Praha

27 orientacím ani v nejmenším nepřibližují. Naproti tomu především v 80. letech se objevují názory, které rehabilitují městský způsob života a vedou k upřednostňování bydlení v klasickém kompaktním městě. K pochopení změn, které probíhají v osídlení, přispívá i demografický vývoj. Snižování plodnosti, a tím zmenšování rodin se značným nárůstem dvou a jednočetných domácností, může vést hlavně u mladších generací k opouštění rodinných domů v suburbánních zónách a migraci zpět do měst. Také zvyšování podílu starého obyvatelstva v populaci ovlivňuje migrační bilanci urbanizovaných prostorů, neboť emigrace starých lidí z velkoměstského prostředí je rozšířeným jevem Hampl M a kol.: Geografická organizace společnosti a transformační procesy v ČR, Univerzita Karlova, Praha

28 4 Suburbanizace v kontextu sociogeografické regionalizace ČR Z Hamplem provedené hlubší analýzy vývojových změn v rámci industriálního resp. modernizačního stádia sociogeografické organizace společnosti vyplývá, že k vyvrcholení těchto změn došlo v případě České republiky teprve v nedávném období, v období, kdy došlo k principiálnímu zvratu v orientaci vývoje naší společnosti. Ukončení formování geografické organizace industriálního typu lze tudíž považovat za výchozí stav jak pro úzce chápanou post-totalitní transformaci, tak pro nástup široce chápané prost-industriální trajektorie. Jak Hampl dále uvádí s nástupem post-industriální éry je sice klasická forma růstu měst utlumena, dochází však ke kvalitativní proměně rozvoje zvláště největších center tj. k růstu významu a střediskové působnosti velkých měst díky koncentraci řídících funkcí. Zatímco v industriální etapě dominoval koncentrační proces, a tudíž relativně jednostranná orientace pohybů, je v době post-industriální charakteristický rozvoj oboustranných pohybů (např. mezi jádrem a zázemím), zásadně se zvyšuje význam informačních kontaktů atd. Koncentrace jevů se tudíž proměňuje na koncentraci vztahů, migrace obyvatelstva ztrácejí funkci koncentračního mechanizmu a nabývají funkci procesu propojovacího resp. integračního. 41 V praxi to potom přináší změny jak v prostorové organizaci společnosti, z nichž pro naše další zkoumání budou významné zejména procesy vystěhování se obyvatelstva z jádrových měst do jejich zázemí, vznik volných, nevyužitých nebo podvyužitých ploch v jádrovém území brownfieds 42 při zachování resp. zvyšujících se nárocích obyvatelstva na obslužné funkce poskytované jádrovým městem (a to zejména ze strany obyvatelstva, které se z jádrového města vystěhovalo, avšak zachovalo si k němu vztahy a vazby pracovní a obslužné). Z hlediska fungování a správy těchto sídel (zejména v oblasti ekonomické) pak vzniká výše zmiňovaná disproporce snižujících se příjmů těchto měst a rostoucích nároků na výdaje z veřejných rozpočtů zajišťujících kvalitu života (kulturní, společenské, vzdělávací a další typy institucí). Studium podkladů a analýza dostupných dat a informací v podmínkách České republiky ukázala, že dobře dostupná data jsou zejm. u velkých měst, kde jsou i 41 HAMPL, M.: Geografická organizace společnosti v České republice: Transformační procesy a jejich obecný kontext, Univerzita Karlova, Praha blíže k problematice brownfields např. in Šilhánková, V. a kol.: Rekonverze a revitalizace vojenských brownfields, Univerzita Pardubice

29 výrazné suburbanizační tendence. Podrobněji je již delší dobu mapována problematika suburbanizace Prahy (viz. např. práce Luďka Sýkory a Ústavu pro ekopolitiku) a částečně i Brna 43. My jsme vyšli z hypotézy, že případy Praha a Brno jsou natolik výjimečné lokality z hlediska atraktivity pro nově příchozí obyvatelstvo, že procesy, které jsou sledovány a popisovány v těchto lokalitách nejsou zcela přenosné na města jako Hradec Králové, Pardubice, Liberec, Olomouc. Přitom právě tento typ měst zažívá v současné době doslova suburbanizační boom, který ovšem dosud nebyl ani popsán, ani nijak podrobněji řešen. Tato stotisícová města v současnosti ale prožívají odliv trvale bydlícího obyvatelstva spojený nejen se suburbanizačními tendencemi v jejich zázemí, ale také z hlediska rozvoje metropolizace a růstem atraktivity zejm. Prahy. V této souvislosti bychom se chtěli v krátkosti zmínit o důvodech, které nás vedly k níže uvedenému výběru referenčního vzorku měst pro sledování problematiky suburbanizace. Suburbanizaci chápeme zejména jako projev současného stupně urbanizace tj. koncentrace obyvatelstva do měst resp. v této fázi jejího vývoje jako koncentraci lidských činností a jevů do městských areálů spojenou s částečnou dekoncentrací vlastního jádrového městského území. Při výběru typu sídel, pro která by měl být náš další výzkum určen jsme se opřeli o Hamplovu sociogeografickou regionalizaci České republiky. Budeme se tedy věnovat tzv. třetí kategorii středisek tj. střediskům v pořadí Dle posledních dostupné regionalizace zpracované k roku 2001 (tj. regionalizace, která již zahrnuje transformační změny 90. let) se jedná o následující sídla: 5. Olomouc 6. České Budějovice 7. Zlín 8. Hradec Králové 9. Ústí nad Labem 10. Pardubice 11. Liberec 12. Karlovy Vary. 44 Pro úplnost uvádíme změny v počtu obyvatel jak vlastních měst mezoregionálních center 2. řádu, tak jejich mikroregionů 1. stupně 45, neboť právě tam se dle našeho názoru u tohoto typu sídel suburbanizace realizuje. 43 např. Mulíček, O.: Prostorové suburbanizační změny v JZ sektoru velkého Brna. Acta Facultatis Studiorum Humanitatis et Naturae Universitatis Prešoviensis XXXII - Folia Geographica č. 3, 1999, s Hampl, M.: Geografická organizace společnosti v České republice: Transformační procesy a jejich obecný kontext, Univerzita Karlova, Praha

30 Počet obyvatel města 46 Počet obyvatel mikroregionu 1. stupně Olomouc 102,8 102,6 184,9 196,4 6. České Budějovice 97,2 97,3 212,9 231,5 7. Zlín 83,1 80,8 188,7 189,9 8. Hradec Králové 99,9 97,2 162,6 162,9 9. Ústí nad Labem 98,2 95,4 119,3 120,4 10. Pardubice 94,4 90,7 139,6 137,8 11. Liberec 101,2 99,1 130,2 134,3 12. Karlovy Vary 56,0 53,4 117,9 115,9 Tab. 4.1 Změny v počtu obyvatel jádrových měst a jejich mikroregionů 1. stupně mezi lety 1991 a 2001 Pro bližší zkoumání případovou studii, jsme pak zvolili město Hradec Králové a jeho zázemí, protože se nejvíce blíží průměrné hodnotě počtu obyvatel tohoto řádu mezoregionálních středisek. Předpokládáme proto, že procesy a postupy zde popsané budou aplikovatelné i u ostatních mezoregionálních středisek tohoto řádu. (Rozsah této práce nám ale bohužel nedává možnost tuto hypotézu ověřit.) 45 blíže k vymezování regionů Šilhánková, V.: Teoretický úvod k problematice mikroregionů in Pápol, T., Pavlas, M. (ed.) Problémy mikroregionů při tvorbě společných projektů, Civitas per populi, Hradec králové 2006 (zpracováné na základě Hampl, M., Gardavský, V, Kühnl, K: Regionální struktura a vývoj systému osídlení ČSR, Praha: Univerzita Karlova, 1987) 46 a vyvoj_obyvatelstva_ve_mestech_v_letech_1961_2001_ 47 převzato z Hampl, M.: Geografická organizace společnosti v České republice: Transformační procesy a jejich obecný kontext, Univerzita Karlova, Praha Mikroregiony 1. stupně lze v podstatě přirovnat spádovým územím středisek osídlení obvodního významu. V České republice lze takto označit cca 151 středisek. V mikroregionech 1. stupně je obvykle již zcela vyvinutá základní občanská vybavenost jako jsou základní (event. i mateřská) škola, základní zdravotnická zařízení tj. ordinace dětského a praktického lékaře a stomatologa, základní administrativa, a to nejen v samostatné působnosti obcí, ale i nejnižší úroveň přenesené působnosti administrativy státní (centry mikroregionů 1. stupně jsou v současném administrativním členění obvykle obce s pověřenou působností tzv. obce III. stupně ) in tamtéž 29

31 30

32 5 Historické souvislosti suburbanizace 5.1 "Poslání" moderního urbanismu Cílem urbanistické tvorby konce 19. a počátku 20. století byla snaha řešit nově vzniklé problémy měst jako reakce stav města v období průmyslové revoluce. Průmyslové město této doby je charakterizované jako město přelidněné, sužované dopravními kongescemi, město se špatnou kvalitou obytného a hygienického prostředí zejména pro dělníky atd. Stěhování velkého množství dělníků za prací do města přineslo růst měst a růst počtu jeho obyvatel. Reakcí na stále zhoršující se fungování měst a podmínky života v něm pak bylo objevení územního plánování, prostorové i plošné regulace, limitů využití území a všech jeho dalších atributů. 49 Otcové moderního územního plánování jako Partik Geddes, Ebenezer Howard a později Le Corbusier viděli řešení těchto problémů v návratu zeleně do měst např. návrhy zcela nových satelitních měst (nejprve v zázemí Londýna) tzv. zahradních měst 50, v maximálním snižování hustoty zastavění a v oddělení jednotlivých funkcí města (zejména průmyslu a bydlení). Zásady územního plánování tedy byly založeny na odstraňování těch nejhorších disproporcí ve fungování města. Všeobecně se např. předpokládalo, že řada problémů je způsobena nejen růstem počtu obyvatel měst, ale jejich koncentrací resp. jeho hustotou na hektar (resp. km 2 ). Např. Ebenezer Howard ve své teorii zahradního města počítal s průměrnou hustotou nového osídlení 80 ob./ha 51, která již charakter města obecně nenavozuje, ale jak správně poznamenává Hnilička, nešlo Howardovi až tak o snížení hustoty osídlení, ale o doplnění toho, čeho se industriálním městům, které měl možnost pozorovat, nedostávalo nejvíce, a to městské zeleně 52 resp. vnímáno šířeji - nedostatek kvalitních veřejných městských prostorů. Howardova teorie je plná termínů jako hlavní třída, boulevard či městský park. Hnilička sice poznamenává, že Howardova teorie nepodporuje urbanitu, je ale třeba si uvědomit, že v kontextu dynamického industriálního města konce 19. století by bylo naše vnímání urbanity naprosto nepochopitelné. Dnes tak široce diskutované a obávané snižování intenzity zastavění a 49 Maier, K. (ed.): Urbanistická čítanka 1., vybrané texty urbanistické literatury XX. Století, Česká komora architektů Praha Howard, E.: Gartenstädte von morgen, Berlin Hnilička, P.: Sídelní kaše. Otázky k suburbánní výstavbě rodinných domků, ERA Brno Hnilička, P.: Sídelní kaše. Otázky k suburbánní výstavbě rodinných domků, ERA Brno

33 koncentrace hustoty obyvatel 53, které v této době v souladu se zásadami územního plánování probíhalo, bylo vnímáno veskrze pozitivně. Obr. 5.1 Howardovo schéma Zahradního města budoucnosti 54 Územní plánování 2. poloviny 19. a 1. poloviny 20. století totiž v teorii i praxi dbalo o to nejpodstatnější co činí město městem, a to není, jak se domnívá Hnilička hustota obyvatelstva, ale! fungující systém veřejných městských prostorů. Ukázkou mohou být Sittem citované (ale i kritizované) zásady Svazu německých architektonických a inženýrských spolků v Berlíně z roku 1874, které zní: 1. Projektování růstu měst ve své podstatě spočívá především v určení základních tras všech dopravních sítí: ulic, koňských a parních pouličních drah i plavebních kanálů, které musí být řešeny soustavě a proto v dostatečném rozsahu. 2. Základem sítě ulic jsou především hlavní třídy, přičemž je nutné co nejvíce přihlížet k již existujícím cestám a k těm směrům, které jsou určeny místními podmínkami. Rozdělení nižšího řádu se provádí podle místních potřeb nebo může být ponecháno na vůli soukromníků. 55 Sitteho kritika ovšem nesměřuje k problémům hustoty zastavění, ale právě do oblasti ztráty kvality veřejného prostoru. Sitte doslova říká: Je zřejmé, že parcelační plán nové městské části nelze z uměleckých hledisek řešit bez výchozí představy o tom, co má nová čtvrť obsahovat a jaké veřejné budovy a 53 Horská, P., Maur, E., Musil, J.: Zrod velkoměsta. Urbanizace českých zemí a Evropa, Paseka Litomyšl Sitte, C.: Stavba měst podle uměleckých zásad, ABF Praha

34 náměstí je v ní možné předpokládat. 56 S nezbytností existence městské ulice spojuje Sitte i kvalitu bydlení, když říká: v moderním domovním bloku mají místnosti do dvora výhled do těsného, prašného, tmavého a často páchnoucího dvora, plného stojatého vzduchu, takže se ani nedají otevírat okna. Jsou to bezútěšná vězení, která odradí všechny nájemníky a vedou k poptávce po bytech s okny do ulice. I přes tuto kritiku je ale třeba konstatovat, že územní plánování té doby veřejný městský prostor považuje za základní stavební kámen tvorby města, jak dokládají nejen výše zmiňované zásady Svazu německých architektonických a inženýrských spolků, ale i soudobé stavební řády, které se pečlivě věnovaly regulacím šířky hlavních i postranních ulic 57 a v neposlední řadě samozřejmě v té době zpracovávané územně plánovací dokumentace, kterých byla celá dlouhá řada a z nichž jmenujme např. regulační plán Dejvic architekta A. Engela, Regulační plán Olomouce od C. Sitteho, Návrh na rozšíření královského zemského města Brna od L. Förstera či Regulační plán města Hradce Králové od J. Gočára. Obr. 5.2 Regulační plán města Olomouce 56 Sitte, C.: Stavba měst podle uměleckých zásad, ABF Praha Zákon z č. 40 z.z. - Pražský stavební řád 33

35 Suburbanizace hrozba fungování (malých) měst Obr. 5.3 Návrh na rozšíření královského zemského města Brna L. Förster 1860 Na příkladu Gočárova působení v Hradci Králové můžeme dokumentovat, jak významnou složkou regulace v té době byly právě veřejné prostory, neboť Gočár přinesl zcela novou kvalitu do tvorby veřejných prostorů nové části centra Hradce Králové. Regulační plán města z let rozvíjí město radiálně okružním systémem, dbá o umístění veřejných budov do podnože starého města a na nábřeží, zohledňuje půdorysnou stopu pevnosti, která je v plánu rovněž patrná a zajišťuje dálkové průhledy po radiálách na historickou siluetu města. Význam Gočárova přínosu pro rozvoj systému veřejných prostorů je zejména v jeho soustředění se nejen na základní regulaci, ale také na kultivaci parteru nově vznikajících nebo i existujících ulic a náměstí. Vrcholem jeho díla v této oblasti jsou především výstavba Ulrichova náměstí a přestavba a úprava náměstí Masarykova Šilhánková, V.: Podkladová studie pro tvorbu generelu veřejných prostorů v Hradci Králové, VUT v Brně

36 Obr. 5.4 Regulační plán města Hradce Králové, Josefa Gočár, Z výše uvedeného plyne, že docházelo-li v této době k cílenému snižování hustoty zastavění neznamenalo to nutně zánik města resp. městské struktury, nebo ještě jinak k poklesu urbanity. 5.2 Zneměštění města 60 Následné funkcionalistické hnutí se pustilo s plnou vervou do kritiky tradičních veřejných prostorů ulic a náměstí. V oblasti tvorby nového veřejného prostoru pak najdeme jedny z prvních impulsů u Le Corbusiera 61, který chápe ulici jako starou plochu nikoho. Na základě zásad Athénské charty se v socialistických zemích v poválečném období rozrostla na funkcionalistické teoretické bázi založená kritika tradiční stavby měst. Příkladem může být teoretická práce Karla Honzíka, který říká:... je samozřejmé, že nové čtvrtě, postavené v současné nebo budoucí době, budou mít ve své skladbě i výrazu nové formy, jež se mohou značně odlišovat od forem dochovaných čtvrtí Hradec Králové 1881 / 1981, Proměny architektury a rozvoj města, Městský národní výbor v Hradci Králové Šilhánková, V.: Člověk, stavby a veřejný prostor z pohledu urbanisty in ŠAFRÁNKOVÁ, J. (ed.) Člověk stavby a jejich vzájemné působení, ČVUT Praha Maier, K. (ed.) Urbanistická čítanka 1., vybrané texty urbanistické literatury XX. Století, Česká komora architektů Praha Honzík, K. Co je životní sloh, Československý spisovatel Praha

37 Výše uvedené přístupy urbanismu (ve své době zcela logické a oprávněné) vyústily v postuláty světového kongresu CIAM v roce 1933 známými jako Athénské charta. Aténská charta vyjadřuje zásady funkcionalistického pojetí města a byly zde definovány základní funkce města: bydlení, práce (rozuměj průmysl), rekreace a doprava. Takto definované funkce města se staly základem funkcionalistického pojetí města a v duchu Aténské charty byly koncipovány monofunkční zóny, převážně obytné s vybavenostními centry a zóny výrobní 63, tak jak to i přes dílčí kritiku a dílčí změny můžeme dodnes vidět v naší současné územě plánovací praxi. Ukázkovým příkladem jsou např. funkční regulativy doporučované Ústavem územníh o rozvoje tj. vlastně hlavním metodickým pracovištěm pro oblast územního plánování, kde u vzorové legendy územního plánu stále můžeme najít tradiční dělení funkčních ploch na bydlení, občanskou vybavenost, výrobu, technickou vybavenost, dopravu a tzv. urbanizovanou zeleň Socialistická panelová sídliště první formy suburbií I když panelová sídliště v bývalých socialistických zemích nejsou jako forma suburbanizace dosud popisována, můžeme zde nalézt první aplikaci právě těch funkcionalistických teoretických principů, které k suburbanizaci v evropském kontextu vedou. Jsou to ony dva výše zmiňované fenomény snižování hustoty zastavění a ztráta tradičního veřejného městského prostoru. Socialistická města rostla do krajiny důsledně dělená do MONOfunkčních zón. Nestavěly se ani ulice ani náměstí, dokonce ani parky ne. Místo toho se uprostřed volně rozmístěných panelových domů budovala nákupní střediska, segregované komunikace a bezbřehá sídlištní zeleň. A ačkoli měla panelová sídliště té doby normativní okrskové hustoty velmi vysoké, např. v Česku ob./ha 65, o jejich městském charakteru lze hovořit jen stěží. Nově budované soubory nebyly městem, a to ani u nás, ani ve zpřáteleném socialistické zahraničí, ale ani kdekoli jinde. 63 Koutný, J.: Koncepce moderního urbanismu, UUR Brno Přinosilová, M. a kol.: Příklady regulativů v územně plánovací dokumentaci, UUR Brno Urbanistické ukazatele pro Komplexní bytovou výstavbu, Ministerstvo výstavby a techniky ČSR, 70. léta 20. stol. 36

38 Obr. 5.5 Obytný soubor Marles-Les Grandes Terres u Paříže 66 S kritikou monofunkčních souborů rozrůstajících se do krajiny se můžeme setkat např. u Leona Kriera který říká, že místo aby byla povzbuzována organická integrace všech funkcí města, politika zón prosazuje jejich mechanické odtržení funkční rozdrobenost města vyúsťuje ve zničení celé krajiny a ve zrušení samotné ideje města a venkova vynucený pohyb předměstských mas představuje hrozbu jak pro město, tak i pro venkov. 67 V České republice se fungováním městského způsobu života v panelových sídlištích zabýval sociolog Jiří Musil již v 80. letech 20. století. Musil se opíral o výsledky rozsáhlého sociologického šetření v obytných souborech tj. na panelových sídlištích. Musil se věnuje zejména sociologickým resp. psychologickým dopadům působení prostředí panelových sídlišť tj. funkcionalisty založených urbánních forem. Výrazným rysem formujícím vzhled sídlišť je opakované používání týchž objektů stavěných průmyslovými technologiemi a na základě typových podkladů.... Jednotlivé budovy se umisťují volně do zeleně, vztahy mezi domy a komunikacemi se uvolnily. To vedlo k zániku ulice, která byla v evropských městech po staletí tradičním veřejným prostorem, na který byli lidé zvyklí. 68 Musil opírá svou studii o výpovědi respondentů a dochází ke značně kritickým závěrům vůči této formě předměstské zástavby, kterou prezentuje přímými citacemi: Vnímala jsem rozdílnost oproti prostředí městečka s náměstím, kde jsem dřív bydlela, jednotvárnost sídliště, scházelo mi citové pouto... nebo dále Sídliště není ani město ani venkov Koutný, J.: Soudobá města a osídlení, nepublikované presentace, výukový materiál, FA VUT Brno Krier, L.: Architektura volba nebo osud, Academia Praha Musil, J. a kol.: Lidé a sídliště, Nakladatelství Svoboda Praha Musil, J. a kol.: Lidé a sídliště, Nakladatelství Svoboda Praha

39 5.4 Post-socialistické období I když stav měst v České republice nebyl po roce 1989 hodnocen kladně, namísto zlepšení návratu k tradičním formám města a městského způsobu života, který byl obecně očekáván, došlo sice k zásadním změnám v jejich fungování, označit tyto změny jako veskrze pozitivní by bylo ale bohužel mylné. Hlavním kladem tohoto období byl návrat k péči o staré veřejné prostory v centrech našich měst úpravy hlavních náměstí a vytvoření pěších zón. 70 V podstatě, ale šlo jen o jakési kosmetické úpravy, jež nezměnily nic na skutečnosti, že veřejné prostory zmizely nejen z reálného prostředí nové výstavby předměstí ale i z územně plánovacích dokumentací, kde většinou zůstávají jen jako bílé zbytkové plochy, de facto jako plochy bez funkčního využití, plochy bez jakéhokoli významu, a to nejen v nově otevíraných lokalitách, ale i v tradičních prostorech center měst. (Na této skutečnosti nic nemění ani fakt, že v legendě územních a regulačních plánů jsou tyto bílé plochy jako veřejné prostory pojmenovány, protože tomuto pojmenování neodpovídá žádná regulace a žádné limity.) Tímto způsobem je v Územním plámu města Brna z roku 1994 zobrazeno např. i náměstí Svobody nebo v olomouckém územním plánu z roku 1999 Horní i Dolní náměstí. 71 Nově otevírané lokality, které dále perimetrálně rozšiřují města o další a další předměstí, až na výjimky chápou veřejný prostor jako cosi, co se nedá v realitním chápání sub-urbánního sub-urbanismu zpeněžit a tudíž je potřeba, aby to bylo co nejvíce potlačeno, zmenšeno, zrušeno. Návrhy jednosměrných obslužných komunikací v nových lokalitách pro bydlení bez chodníků a pouze s výhybnami, jsou bohužel spíše pravidlem, než výjimkou. Přitom např. Krier dává odpověď jak tento moderní syndrom můžeme změnit a zvládnout, a to skrze urbanizaci předměstí Šilhánková, V.: Veřejné prostory v územně plánovacím procesu, Vysoké učení technické Brno Šilhánková, V.: Veřejné prostory v územně plánovacím procesu, Vysoké učení technické Brno Krier, L.: Architektura volba nebo osud, Academia Praha

40 Obr. 5.6 Kolonie nových rodinných domů Cesta do města - první kroky k obratu Urbanizace současného předměstí znamená tedy vytvoření města tam, kde dnes zeje pouze zástavba. Znamená vytvoření kvality kontaktů a vztahů, vybavení aktivitami a tvorbu prostředí pro tyto aktivity, vztahy a kontakty. Takto chápaná urbanizace předměstí v podstatě odpovídá představě trvale udržitelného města, které je definováno jako soubor malých hustě osídlených čtvrtí, z nichž každá má mnohoúčelové jádro, které je snadno dosažitelné pěšky nebo dojížděním z méně hustě osídlených obytných částí. 74 Pro to, abychom mohli vytvořit trvale udržitelné město nebo zjednodušeně řečeno pro to, abychom vůbec mohli znovu začít tvořit město, musí nastat radikální odklon od plánování pěstovaných na počátku 20. století. 75 Vedle toho je nutno znovu prosadit urbanismus jako tvořivou disciplínu, která musí opět zaujmout své postavení, namísto dnešních kritérií ziskovosti zástavby, jako jediného kritéria pro nově zřizované shluky (fragmenty) zástavby. 73 nabídkový realitní materiál na 74 Hájek, P. (ed.): Agenda 21 pro udržitelnou výstavbu, CIB Report Publication 237, ČVUT Praha Hájek, P. (ed.): Agenda 21 pro udržitelnou výstavbu, CIB Report Publication 237, ČVUT Praha

41 40

42 6 Suburbanizace a veřejná správa suburbanizace v plánovacích dokumentech Úkoly veřejné správy při ovlivňování procesu suburbanizace musíme hledat zejména v plánovacích procesech a dokumentech, které jsou na všech úrovních veřejné správy pořizovány a které jsou základem řízení rozvoje a fungování území. Jedná se o procesy na všech úrovních od globální až po lokální, ve všech typech plánování tj. v plánování strategickém, územním i ekonomickém finančním. 6.1 Strategické plánování a jeho dokumenty se vztahem k suburbanizaci Strategické plánování lze obecně charakterizovat jako nástroj sloužící k rozvoji jakékoliv organizace (např. instituce, podniku nebo města), který se prostřednictvím analýz a konkrétních kroků snaží systematicky propracovat ke změnám k lepšímu. V tomto ohledu hovoříme o strategickém plánování obecně jako o nástroji pro rozvoj jakékoliv organizace. Specifickým oborem je potom využití strategického plánování ve veřejném sektoru. Ve strategických dokumentech veřejného sektoru se přístup k řešení problematiky suburbanizace dá nejčastěji vysledovat v dokumentech a těch jeho částech, které se zabývají udržitelným rozvojem. Pojem trvale udržitelný rozvoj je definován jako takový rozvoj, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby. 76 Jinak řečeno, je to takový rozvoj při němž bude současná generace uspokojovat své potřeby tak, aby neomezila možnosti příštích generací uspokojovat jejich potřeby. Tento pojem je také uveden v české legislativě jako: takový rozvoj společnosti, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů 77. Z tohoto úhlu pohledu je tedy možno nahlížet na suburbanizaci jako na proces, který (je-li ponechán samovolnému vývoji) může se dostat do rozporu s principy udržitelného rozvoje (života) a tudíž může omezit nebo dokonce ohrozit život budoucích generací Zákon č. 17/1992 Sb (Zákon o životním prostředí) 6 41

43 Z pohledu strategického plánování ve veřejném sektoru je tedy třeba zkoumat následující strategické dokumenty : Na globální úrovni Agenda 21 Na úrovni ČR Strategie udržitelného rozvoje České republiky Na krajské úrovni krajská strategie udržitelného rozvoje Na lokální úrovni Místní Agenda Strategické dokumenty na globální úrovni - Agenda 21 Agenda 21 vytváří první celosvětový pracovní dokument pro aplikaci trvale udržitelného rozvoje v praxi. Jde o komplexní plán, který rozebírá širokou definici trvale udržitelného rozvoje ve všech oblastech lidské činnosti a popisuje možná řešení existujících globálních problémů, které jsou důsledkem trvale neudržitelných praktik lidské společnosti. 78 Agenda znamená návod nebo také souhrn věcí, které je třeba realizovat, aby bylo dosaženo cíle. Znamená program pro 21. století, který nám ukazuje cestu k udržitelnému rozvoji na naší planetě. Agenda 21 vznikla jako výsledek tzv. Summitu země, který se konal v roce 1992 v Rio de Janeiru. Agenda 21 se zabývá naléhavými problémy dneška a zaměřuje se na úkoly 21. století. K tomu aby byla realizace Agendy 21 úspěšná je důležitá zodpovědnost vlád. Aby se dosáhlo tohoto cíle má význam vytváření národních strategií, plánů politik a postupů, ale také mezinárodní spolupráce. 79 Klíčovou roli vytváří Organizace spojených národů a mezinárodní, regionální a subregionální organizace. Je také zapotřebí účasti co nejširší veřejnosti, nevládních organizací a dalších skupin. Základními principy Agendy 21 jsou : společenská spolupráce na všech úrovních; mezisektorová spolupráce (úřad - firma, občan - úřad, NNO - firma); odstraňování sociálních problémů a třecích ploch mezi občany; veřejné řešení situací a zapojení veřejnosti; spolupodílení se na rozhodování o kvalitě života. 80 Z pohledu suburbanizace je významná část věnovaná integrovanému přístupuk plánování a hospodaření s územními zdroji, jejímž cílem je usnadnit rozdělování území pro využívání, které přináší největší udržitelné přínosy, a podporovat přechod k udržitelnému a integrovanému hospodaření s územními zdroji: a) přezkoumat a vytvořit politiku na podporu nejlepšího možného využití území a udržitelného hospodaření s územními zdroji;

44 b) zdokonalit a posílit systémy plánování, řízení a vyhodnocování území a územních zdrojů; c) posílit instituce a koordinační mechanizmy pro území a územní zdroje; d) vytvořit mechanizmy pro usnadnění aktivní účasti všech zainteresovaných, především komunit a lidí na místní úrovni, na rozhodování o územním využití a hospodaření Strategické dokumenty na úrovni EU Na úrovni Evropské unie jsou jednotlivé cíle a k nim alokované finanční prostředky na jejich podporu vyhlašovány v rámci jednotlivých programovacích období. Tyto střednědobé cíle (např. pro období let a nově pro období ) vycházejí z dlouhodobých strategií. Obecné cíle regionální politiky do roku 2006 byly definovány jako: a) snaha snížení rozdílů v životní úrovni obyvatel jednotlivých regionů a zajištění relativně vyváženého ekonomického a sociálního vývoje tak, aby z něho měl prospěch co největší počet obyvatel EU; b) předcházení novým regionálním problémům, které mohou být způsobeny strukturálními změnami v evropském, případně světovém hospodářství Cíle regionální a strukturální politiky EU pro období Cíle regionální politiky byly v programovacím období definovány jako: Cíl 1 Podpora rozvoje a strukturálních změn zaostávajících regionů Obecně byl Cíl 1 orientován na: zvýšení konkurenceschopnosti regionů; udržení a vytváření nových pracovních příležitostí; rozvoj infrastruktury; podporu malého a středního podnikání, zvláště pokud se očekává zvýšení nezaměstnanosti. Cíl 2 Podpora hospodářské a sociální konverze regionů, které čelí strukturálním obtížím Cíl 2 sledoval především: pomoc ekonomické diversifikaci v regionu; pomoc životnímu prostředí v regionu; pomoc drobnému a střednímu podnikání v regionu; zlepšení přístupu k novým technologiím; pomoc v propojení venkovských oblastí s nejbližšími městy infrastrukturou. 43

45 Cíl 3 Podpora přizpůsobování a modernizace politik a systémů vzdělávání, rekvalifikací a zaměstnanosti Podporoval aktivity v těchto oblastech: podpora aktivních strategií na trhu pracovních sil vedoucích ke snížení nezaměstnanosti; podpora přístupu k pracovnímu trhu, speciálně je kladen důraz na osoby ohrožené sociální izolací; zvyšování pracovních příležitostí prostřednictvím vzdělávacích programů a celoživotního vzdělávání; podpora opatření, která umožňují včasné rozpoznání sociálních a hospodářských změn a nutných opatření, kterých je třeba k přizpůsobení se těmto změnám; podpora rovných příležitostí pro muže a ženy. Z výše uvedených cílů pro období je ale bohužel patrné, že se zde výrazné vazby na vyšší dlouhodobé strategické cíle nenalézají. Zdá se, jako by se tato strategická úroveň se problematikou udržitelného rozvoje a tudíž ani problematikou ovlivňování procesů suburbanizace, nezabývala a z vyšší úrovně vize pro uspořádání evropského kontinentu se nepřenesla. Otázky spojené s problematikou suburbanizace můžeme v programovacím období ale nalézt v iniciativách Společenství, které existovaly následovně: INTERREG - nadnárodní, přeshraniční a meziregionální spolupráce zaměřená na podporu harmonického vývoje a na podporu prostorového plánování v Evropě (financována z fondu ERDF); URBAN - ekonomická a sociální konverze měst a městských oblastí postižených krizí s cílem podpořit trvale udržitelný rozvoj měst (financována z fondu ERDF); LEADER+- podpora místních iniciativ, zaměřených na rozvoj venkova (financována z fondu EAGGF- podpůrné sekce); EQUAL - mezinárodní spolupráce na podporu boje se všemi formami diskriminace a nerovností na trhu práce (financována z fondu ESF) Strategie udržitelného rozvoje Evropské unie 81 Evropská rada v Göteborgu (2001) přijala první strategii EU pro udržitelný rozvoj. Ta byla v roce 2002 Evropskou radou v Barceloně s ohledem na Světový summit o udržitelném rozvoji v Johannesburgu (2002) rozšířena o vnější rozměr. Na základě těchto skutečností a na základě dokončení přezkumu strategie EU pro udržitelný rozvoj, který Komise zahájila v roce Evropská

46 rada přijala náročnou a komplexní obnovenou strategii udržitelného rozvoje pro rozšířenou EU, která vychází ze strategie přijaté v roce 2001, v červnu Tento dokument obsahuje jedinou, soudržnou strategii toho, jak se bude EU účinněji řídit svým dlouhodobým závazkem za účelem splnění cílů udržitelného rozvoje. Potvrzuje potřebu globální solidarity a uznává význam posílení naší spolupráce s partnery mimo EU, včetně rychle se rozvíjejících zemí, jež budou mít na globální udržitelný rozvoj značný vliv. Hlavním úkolem strategie je postupně změnit naše současné neudržitelné modely spotřeby a výroby a neintegrovaný přístup k tvorbě politik. Mezi hlavními úkoly strategie byly definovány: změna klimatu a čistá energie; udržitelná doprava; udržitelná spotřeba a výroba; ochrana a řízení přírodních zdrojů; veřejné zdraví; sociální začlenění, demografie a migrace; celosvětová chudoba a problémy udržitelného rozvoje. Z pohledu suburbanizace se problematiky jejích negativních dopadů může z výše uvedených hlavních cílů dotýkat cíl: Ochrana a řízení přírodních zdrojů a v rámci něho obecný cíl: Zlepšení řízení přírodních zdrojů a zabránění jejich nadměrnému využívání s oceněním hodnoty schopností ekosystémů s opatřením: do roku 2010 zastavit proces ztráty biologické rozmanitosti a přispět k výraznému snížení ztráty biologické rozmanitosti v celosvětovém měřítku. I když i zde je vazba na dopady suburbanizace spíše volná Cíle regionální a strukturální politiky EU pro období Pro nové programovací období Evropské unie pro roky byla zvolena tzv. Nová architektura politiky soudržnosti EU s následujícími cíli: 1. Konvergence: podpora růstu a tvorby pracovních míst v nejméně rozvinutých členských zemích a oblastech; 2. Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost: tvorba regionálních programů pro regiony a orgány regionálním správy podporující ekonomické změny v průmyslových, městských a venkovských oblastech; 3. Evropská územní spolupráce: podpora harmonického a vyváženého rozvoje na území Unie

47 V rámci těchto strategických cílů by se podpora měla zaměřit zejména na: Cíl Konvergence Podpora bude zaměřena na: modernizace a diverzifikace ekonomické struktury členských států a regionů; rozšíření a zlepšení základní infrastruktury;ochrana životního prostředí ; zlepšení kvality a schopnosti institucí trhu práce, vzdělávacích systémů a sociálních a ošetřovatelských služeb; zvýšení investic do lidského kapitálu; adaptace veřejné správy, posílení administrativní kapacity národních a regionálních správ. Cíl Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost Oblasti intervence: inovace a ekonomika založená na znalostech; životní prostředí a předcházení rizikům; dostupnost a služby základního ekonomického významu (komunikační sítě) tj. posilování prvků Lisabonské a Göteborgské strategie. Cíl Evropská územní spolupráce Hlavní priority: podpora rozvoje vědy a výzkumu a informační společnosti; životní prostředí a předcházení rizikům; řízení vodních zdrojů. Nové strategické cíle na úrovni Evropské unie se více než v předešlém programovacím období přibližují k naplňování dlouhodobé strategie vyjádřené v Göteborgské strategii. Vedle ní je třeba ještě zmínit strategii Lisabonskou, neboť v roce 2000 si Evropská unie na summitu v Lisabonu vytyčila plán stát se do roku 2010 nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější na znalostech založenou světovou ekonomikou. Evropská komise této agendě věnuje velké množství úsilí a času. Lisabonský plán je proto možné srovnávat s největšími projekty Unie. Odhodlání stát se nejkonkurenceschopnější světovou ekonomikou je především politickou výzvou, za kterou je nutné vidět konkrétní cíle, priority a zájmy. Komise definovala své priority na centrální úrovni ve třech oblastech (pilířích strategie). V dnešní době se tedy často mluví o ekonomickém, sociálním a ekologickém pilíři strategie. Tzv. nová metoda otevřené koordinace je zásadním nástrojem, který Komise používá pro dosahování cílů v rámci jednotlivých pilířů. Tato metoda je ve své podstatě velmi volnou formou spolupráce, ve které se nejprve vytyčují obecná vodítka (guidelines). V případech, kde je to vhodné a možné (například zaměstnanost) se stanovují kvantitativní a kvalitativní ukazatele, podle kterých se hodnotí a srovnává pokrok. Obecná vodítka se pak převádějí do národních a regionálních 46

48 politik. Tato volná metoda spolupráce může dobře fungovat pouze v případě, že jsou dobře stanoveny cíle a priority a že členské státy mají dostatečnou motivaci provádět doporučované kroky. 83 Provázání tří základních pilířů ekonomického, environmentálního a sociálního tj. pilířů na nichž je založena teorie i praxe udržitelného rozvoje se tak dostává i do praxe na úrovni implementačních dokumentů Evropské unie. Všemi cíli prochází jako červená nit péče o životní prostředí a nám nezbývá v této souvislosti než doporučit, aby se problematika péče resp., ochrany krajiny, a to ať již té přírodní kulturní, tak i krajiny urbánní městské, před suburbanizací stala integrální součástí naplňování výše uvedených cílů a strategií. V roce 2004 bylo za široké účasti veřejnosti zahájeno hodnocení plnění (resp. neplnění) Strategie udržitelného rozvoje EU (strategických cílů Göteborgské a Lisabonské strategie). Dne předložila Evropská komise Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu k Hodnocení strategie udržitelného rozvoje EU v roce 2005: Výchozí rekapitulace a budoucí směry vývoje 84. Dne pak Evropská komise předložila Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o přezkumu strategie udržitelného rozvoje Akční platforma 85. Cílem těchto aktivit bylo vytvořit podklady pro rozpracování Strategie udržitelného rozvoje EU do podoby konkrétních opatření, jejichž realizace v příštích letech zajistí prosazování udržitelného rozvoje v praxi. Dne pak byla Radou Evropské unie schválena Revidovaná Strategie udržitelného rozvoje EU. 86 Dále je třeba zmínit 6. environmentální akční program EU, a zejména následující jeho strategické cíle: přispět k vysoké úrovni kvality života a sociálního blahobytu občanů zajištěním životního prostředí, ve kterém stupeň znečištění nemá škodlivé účinky na zdraví člověka a na životní prostředí, a podporou udržitelného rozvoje měst a efektivnější využívání zdrojů a lepší nakládání se zdroji a s odpady, které přinese udržitelnější výrobní a spotřební vzorce. Tím by mělo dojít k přerušení vazeb mezi mírou hospodářského růstu na jedné straně a využíváním přírodních zdrojů a tvorbou odpadů na straně druhé. Účelem je reálně zajistit, aby spotřeba obnovitelných a neobnovitelných zdrojů nepřesahovala míru únosnosti životního prostředí The 2005 Review of the EU Sustainable Development Strategy: Initial Stocktaking and Future Orientations 85 On the review of the Sustainable Development Strategy A platform for action 86 Review of the EU Sustainable Development Strategy (EU SDS) Renewed Strategy 47

49 Dále zmiňme alespoň dvě z tematických strategií EU, a to Tematickou strategie pro městské životní prostředí, ve které Evropská komise vymezila 4 okruhy problémů: územní plánování; městský management; městská doprava a ekologický způsob výstavby. Hlavními principy, ze kterých dokument vychází jsou udržitelný rozvoj a Místní Agenda 21. Ambicí strategie je pomoci místním samosprávám aplikovat integrovaný management urbánního prostředí a plány udržitelné dopravy, propagovat a distribuovat příklady dobré praxe a zajistit možnosti poskytování finančních prostředků z podpůrných fondů EU. Závěry Rady Evropské unie k této tematické strategii byly přijaty Druhou ze strategií je Tematická strategie pro ochranu půdy, jejímž cílem je zajištění skutečně účinné ochrany půdy a její dlouhodobě udržitelné využívání. Strategii tvoří 4 klíčové pilíře: 1) rámcové právní předpisy, jejichž hlavním cílem je ochrana a udržitelné využívání půdy; 2) integrace ochrany půdy do tvorby a realizace politik členských států a společenství; 3) zaplnění mezery ve znalostech v určitých oblastech ochrany půdy prostřednictvím výzkumu podporovaného výzkumnými programy Společenství i jednotlivých členských států; 4) zvyšování povědomí veřejnosti o nutnosti chránit půdu. Dne Evropská komise zároveň předložila návrh Směrnice Evropského parlamentu a Rady o zřízení rámce pro ochranu půdy a o změně Směrnice 2004/35/ES (dokument KOM/2006/232/FINAL) Strategické dokumenty na státní úrovni Základem pro tvorbu programových a strategických plánovacích dokumentů na úrovni České republiky je bezesporu Zákon č. 248/2000 Sb. (Zákon o podpoře regionálního rozvoje) 87, který obecně upravuje problematiku regionálního plánování a definuje jednotlivé dokumenty regionálního rozvoje. Na tento zákon pak navazuje celá řada dokumentů jako je Strategie regionálního rozvoje ČR, Národní rozvojový plán a od něj odvozené sektorové a regionální operační programy. Jedná se o dokumenty, které jsou cyklicky aktualizovány a obnovovány v souladu s programovacími obdobími Evropské unie Strategie regionálního rozvoje ČR Aktuálně platný střednědobý plánovací dokument byl schválen v roce 2003 s návrhovým obdobím do roku Jeho globální strategické cíle byly definovány následovně: 87 Zákon č. 248/2000 Sb. (Zákon o podpoře regionálního rozvoje) 48

50 1. Dosažení regionální ekonomické a institucionální úrovně umožňující, aby vstup České republiky do Evropské unie proběhl bez větších otřesů a ekonomické, sociální a kulturní povznesení regionů České republiky na úroveň srovnatelnou s vyspělými regiony Evropy při respektování principu udržitelného rozvoje. 2. Zavedení a stabilizace funkčního regionálního uspořádání České republiky. 3. Vytvoření mechanizmů aktivace vnitřních zdrojů regionů, mechanizmů rozpoznávání nebezpečných regionálních disparit a nástrojů vytvářejících podmínky pro jejich eliminaci, resp. zmírňování. Z těchto tří cílů pak byly sejmuty problémové okruhy : Problémový okruh 1 : Národohospodářské aspekty a vnější vztahy; Problémový okruh 2 : Ekonomický potenciál; Problémový okruh 3 : Lidský potenciál; Problémový okruh 4 : Technická vybavenost a obsluha území; Problémový okruh 5 : Životní prostředí; Problémový okruh 6 : Cestovní ruch Národní rozvojový plán pro léta Navazujícím a z pohledu vlastního střednědobého a krátkodobého plánování stěžejním dokumentem strategického rozvoje území ČR je jednoznačně Národní rozvojový plán. Tento dokument se zpracovává pro programovací období shodné s programovacím obdobím EU tj. první dokument byl zpracován pro zkrácené programové období a schválen ve vládě ČR 16. prosince Globální cíl Národního rozvojového plánu a k němu vedoucí strategie se soustřeďovaly na dosažení následujících specifických cílů: vytvoření podmínek pro růst ekonomiky posilováním vnitřních faktorů; zvýšení kvalifikační úrovně, konkurenceschopnosti a mobility pracovní síly při současném vyrovnávání dopadů růstu ekonomiky na znevýhodněné skupiny obyvatel; přiblížení se standardům EU v oblasti životního prostředí; vyvážený rozvoj regionů. Cíle byly v souladu s problémovými okruhy Strategie regionálního rozvoje rozděleny do šesti prioritních os: 1. Posílení konkurenceschopnosti průmyslu a podnikatelských služeb; 2. Rozvoj dopravní infrastruktury;

51 3. Rozvoj lidských zdrojů; 4. Ochrana a zkvalitňování životního prostředí; 5. Rozvoj venkova a multifunkčního zemědělství; 6. Rozvoj cestovního ruchu. Z výše uvedených dokumentů a jejich cílů a prioritních os se problematice, která by mohla souviset s praktickou aplikací principů udržitelného rozvoje (do jehož rámce jsme si zařadili i řešení problematiky suburbanizace) věnuje zejména část 4. tj. Ochrana a zkvalitňování životního prostředí. Podrobněji se této problematice pak věnuje již jen Priorita 4 Společného regionálního operačního programu - Zlepšování životního prostředí v obcích a regionech, která měla jako podprogram řešení problematiky regenerace upadajících historických jader měst a regenerace území měst postižených útlumem hospodářských nebo společenských aktivit. Otázkou samozřejmě zůstává, do jaké míry kvalita navázaná na suburbanizaci je zlepšováním životního resp. obytného prostředí. Domníváme se, že tato vazba je více než sporná a naopak suburbanizace může být jedním ze zdrojů úpadků jádrových území a měst, která nezažívají vlastní vnitřní růst. Ve výše uvedené prioritě tudíž teoreticky může jít o regeneraci upadajících historických jader a regeneraci měst postižených úpadkem hospodářských nebo společenských aktivit způsobených mj. i rozvojem suburbanizace. Vzhledem ke stagnujícímu resp. klesajícímu počtu obyvatel námi řešených stotisícových měst může právě suburbanizace vést k úpadku jejich tradičních prostorů, což je pak v přímém rozporu s výše citovanou prioritou Společného regionálního operačního programu, který naopak se snaží území regenerovat. Zde tedy můžeme najít jednu z mála opor pro řešení problematiky suburbanizace jako negativního jevu ve strategických dokumentech Národní rozvojový plán pro léta Aktuálně se nacházíme na přelomu dvou programovacích období, a tudíž vznikají nové strategické dokumenty pro nové programovací období let Strategie nového Národního rozvojového plánu pro léta rozpracovává globální cíl politiky hospodářské a sociální soudržnosti: Evropa musí obnovit základ své konkurenceschopnosti, zvýšit svůj růstový potenciál a svoji produktivitu a posílit sociální soudržnost, a přitom klást hlavní důraz na znalosti, inovaci a optimalizaci lidského kapitálu. Při nastavení strategie politiky soudržnosti v ČR se vychází z následujících zásad: nasměrování intervencí do oblastí s vysokým růstovým potenciálem, definovaných věcně i územně;

52 zaměření podpory do hnacích sil růstu a zaměstnanosti s výrazným multiplikačním efektem; podpora aplikace komplexního přístupu k územní soudržnosti. Globálním cílem Národního rozvojového plánu pro léta je přeměna socioekonomického prostředí České republiky v souladu s principy udržitelného rozvoje tak, aby Česká republika byla přitažlivým místem pro realizaci investic, práci a život obyvatel. Prostřednictvím trvalého posilování konkurenceschopnosti bude dosahováno udržitelného růstu, jehož tempo bude vyšší než průměrný růst EU 25. ČR bude usilovat o růst zaměstnanosti a o vyvážený a harmonický rozvoj regionů, který povede ke zvyšování úrovně kvality života obyvatelstva. Systém strategických cílů bude prosazován prostřednictvím následujících prioritních os (PO): Posilování konkurenceschopnosti české ekonomiky; Rozvoj moderní a konkurenceschopné společnosti; Životní prostředí a dostupnost; Vyvážený a harmonický rozvoj území České republiky. Z hlediska tématu suburbanizace budou zajímavé poslední dvě prioritní osy vč. jejich dílčích cílů, a to: PO Životní prostředí a dostupnost: Ochrana a zlepšení kvality životního prostředí; Zlepšení dostupnosti dopravy, informačních a komunikačních technologií. PO Vyvážený a harmonický rozvoj území České republiky: Vyvážený rozvoj regionů; Rozvoj městských oblastí; Rozvoj venkovských oblastí; Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost Praha; Evropská územní spolupráce. Z výše uvedeného stručného shrnutí hlavních rozvojových os je patrné, že nový Národní rozvojový plán se více než jeho předchůdce blíží k cílům a prioritám na evropské úrovni, nicméně problematika udržitelného rozvoje a s ní svázaná problematika ochrany krajiny i jádrových měst v městských aglomeracích před dopady suburbanizace je stále spíše volná. 51

53 Strategie udržitelného rozvoje České republiky 90 Specifickým strategickým dokumentem přímo věnovaným problematice udržitelného rozvoje je Strategie udržitelného rozvoje České republiky. Tento dokument schválený vládou ČR 8. prosince 2004 se přímo odkazuje na celoevropské hnutí udržitelného rozvoje vyjádřené tzv. Lisabonským procesem a závěry předchozího summitu v Goteborgu z roku Tato strategie je zamýšlena jako dlouhodobý rámec i pro politické rozhodování v kontextu mezinárodních závazků. Je koncipována s časovým horizontem roku 2014, některé její cíle ale sahají až k roku Strategické a dílčí cíle a nástroje Strategie udržitelného rozvoje jsou rozděleny do šesti základních pilířů: Ekonomický pilíř; Environmentální pilíř; Sociální pilíř; Věda, výzkum a vzdělávání; Mezinárodní kontext; Správa věcí veřejných. Z hlediska problematiky suburbanizace se podívejme alespoň na některé z těchto pilířů podrobněji: Environmentální pilíř Hlavní výzvou environmentálního pilíře udržitelného rozvoje České republiky je zajištění dostatečné kvality složek životního prostředí, ekosystémů a jejich vzájemných vztahů, minimalizace střetů zájmů mezi ochranou životního prostředí a ekonomickým rozvojem a přispívání k řešení globálních environmentálních problémů (zejména ochrana klimatu a ochrana biodiverzity) V oblasti péče o urbanizovaná území co nejvíce omezit zejména znečištění ovzduší a hlukovou zátěž i s akcentem na kvalitu vnitřního prostředí budov; k tomu by mělo přispět i usměrňování dopravy. V oblasti územního plánování regulovat nepřiměřený růst městských aglomerací (urban sprawl) a při tvorbě územních plánů obcí dbát na větší podíl městské zeleně a vytvářet klidové zóny; oblasti územního plánování při pořizování územních plánů, a to jak na úrovni krajů a obcí, tak při zpracování Politiky územního rozvoje ČR, dbát na přednostní využívání stávajících příp. opuštěných, již dříve 90 Strategie udržitelného rozvoje ČR, zvláštní příloha časopisu Urbanismus a územní plánování 2/

54 využívaných ploch (brownfields) a vymezovat Územní systém ekologické stability. Správa věcí veřejných Hlavní výzvou udržitelného rozvoje České republiky v oblasti správy věcí veřejných je: posílení postavení regionů a obcí; optimalizace systému veřejné správy; zvýšení vnitřní a vnější bezpečnosti. Z pohledu strategie udržitelného rozvoje se problematika suburbanizace dotýká zejména pilíře enviromentálního, který pracuje se zdroji, takže je kvalita složek životního systému minimalizace střetů mezi zájmy ochrany životního prostředí a ekonomickým rozvojem. Vnímáme-li suburbanizaci jako závislou navázanou na ekonomický růst určitých skupin obyvatel, pak potom můžeme jednoznačně nalézt střet mezi envitonmentálním a ekonomickým přístupem k udržitelnosti. Co se týče úrovně státu, máme relativně novou strategii udržitelného rozvoje, která tedy kromě tří standardních pilířů převzatých z agendy 21, rozšiřuje oblast udržitelnosti o vědu, výzkum, mezinárodní kontext a správu věcí veřejných. Nedá se bohužel najít žádná výrazná pozitivní korelace mezi Strategií udržitelného rozvoje ČR a Národním rozvojovým plánem Strategické dokumenty na krajské úrovni Úlohou krajské úrovně je koncepční a výkonná činnost samosprávných orgánů krajů v oblasti regionálního rozvoje. Orgány kraje tvoří základní stavební jednotku tvorby a realizace regionálního rozvoje v ČR, koordinují rozvoj svého územního obvodu, spolupracují s ústředními správními úřady státní správy a koordinují zájmy obcí ve věcech regionálního rozvoje nadobecního významu. Rozvoj na úrovni kraje vychází z platné právní úpravy, především ze zákona o krajích Zákon č. 129/2000 Sb. o krajích (krajské zřízení) 91 a zákona o podpoře regionálního rozvoje Zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje 92. Tyto zákony ukládají krajům pečovat o všestranný rozvoj svého území a především v rámci své samostatné působnosti zajišťovat komplexní rozvoj území. Zastupitelstvo kraje ve své samostatné působnosti schvaluje program rozvoje územního obvodu kraje, zajišťuje jeho realizaci a kontroluje jeho plnění. Zákon o podpoře regionálního rozvoje pak shrnuje vhodnou strukturu programu rozvoje územního obvodu kraje a podrobně definuje oblasti, na které by podpora regionálního rozvoje měla být zaměřena. 91 Zákon č. 129/2000 Sb. o krajích (krajské zřízení) 92 Zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje 53

55 Program rozvoje kraje Program rozvoje kraje (PRK) je základním střednědobým programovým dokumentem k podpoře regionálního rozvoje na úrovni kraje s důrazem na sociálně ekonomickou sféru. Lze jej charakterizovat jako program cílených opatření, příp. intervencí, přijatý pro stimulaci ekonomického a sociálního rozvoje kraje. Program rozvoje kraje je koncipován jako komplexní sociálně ekonomický rozvojový program územního obvodu kraje zahrnující směry a úkoly rozvoje finanční povahy adekvátní předpokládaným dostupným finančním zdrojům i úkoly rozvoje nefinanční povahy, jako jsou politiky, nástroje, organizační úkoly, politická podpora, doporučení pro ústřední správní orgány k podpoře kraje apod. 93 Program rozvoje územního obvodu kraje obsahuje zejména: a) analýzu hospodářského a sociálního rozvoje územního obvodu kraje, charakteristiku slabých a silných stránek jeho jednotlivých částí a hlavní směry rozvoje; b) vymezení regionů, jejichž rozvoj je třeba podporovat s ohledem na vyvážený rozvoj kraje, spolu s uvedením oblastí, na něž má být podpora zaměřena včetně navrhovaných opatření; c) úkoly a priority v rozmístění a rozvoji občanské vybavenosti, infrastruktury, životního prostředí, sociální politiky, vzdělávání a dalších odvětví v jeho samostatné působnosti Strategický plán udržitelného rozvoje na regionální (krajské) úrovni 95 Na úvod je třeba konstatovat, že koncepčně a metodologicky představuje strategické plánování udržitelného rozvoje na regionální resp. krajské úrovni největší problém. Přitom právě interpretace celostátních dokumentů podle krajských podmínek může být posunutím řešení problematiky suburbanizace kupředu nebo naopak se může stát, že budou opakována pouze jednoduchá klišé. Strategických plánů udržitelného rozvoje regionů je ve světě dosud zpracováno mnohem méně oproti místním nebo národním Zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, 9 95 Hřebík, Š., Třebický, V., Gremlica, T.: Manuál plánování a vyhodnocování udržitelného rozvoje na regionální úrovni, EnviConsult s.r.o., MMR ČR Praha Government Office for the North West: Action for Sustainability: Towards a Regional Sustainability Action Plan for the North West of England, 1999 in Hřebík, Š., Třebický, V., Gremlica, T.: Manuál plánování a vyhodnocování udržitelného rozvoje na regionální úrovni, EnviConsult s.r.o., MMR ČR Praha

56 Krajské (regionální) strategie udržitelného rozvoje musí být pro zajištění úspěšnosti plně kompatibilní směrem nahoru, tedy ke strategiím národním, v rámci krajských kompetencí musí být nezbytně samy celostní, ale na druhé straně dovedeny až do zcela praktické realizační podoby. Větší počet lidských zdrojů bohužel ne zcela kompenzuje malou možnost politické dohody, která bývá ve větším celku vzhledem k politické rivalitě významných funkcí vskutku obtížná. Největším úskalím je však těsný vztah oběma směry, ke státu i k obcím současně, který se jen obtížně překlenuje zejména sociologickými metodami a různými formami participace v procesu přípravy a dolaďování dokumentu. Na rozdíl od standardních regionálních koncepčních materiálů je smyslem strategického plánu udržitelného rozvoje stanovit komplexní rámec dlouhodobého rozvoje regionu, který je v souladu s principy konceptu udržitelného rozvoje. Cílem je tedy zpracovat průřezový a zastřešující regionální dokument, od kterého budou odvozeny již úzce zaměřené dílčí (sektorové) koncepční materiály a akční plány (programy). Jak bylo naznačeno výše tvorba rozvojových dokumentů v duchu konceptu udržitelného rozvoje není na krajské / regionální úrovni dosud rozvinutá. Strategie rozvoje kraje a Programy rozvoje kraje si zpracovávají všechny kraje v České republice povinně ze zákona, jejich vazba na principy udržitelného rozvoje je však více než volná. Obvyklá témata těchto dokumentů se soustřeďují na ekonomický rozvoj kraje (podnikání, rozvoj cestovního ruchu, event. rozvoj zemědělství a podporu rozvoje podnikání ve venkovských oblastech) zájem o ochranu a tvorbu krajiny ale v zásadě nespojují s problematikou suburbanizace ani s problematikou udržitelného rozvoje (života). V České republice se k pořízení Strategie udržitelného rozvoje na krajské úrovni dosud odhodlali pouze dva kraje, a to kraj Ústecký a kraj Liberecký Strategické dokumenty na lokální úrovni Pravomoci a povinnosti obce / města v oblasti rozvoje jsou vymezeny poměrně obecně v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích (o obecním zřízení), jež vyhrazují zastupitelstvu schvalovat program rozvoje obce (zákon o obcích, 84, odst. 2) a podle jednotlivých rozvojových témat pak v celé řadě specializovaných zákonných norem. 97 Způsob pořízení, rozsah a obsah strategických dokumentů na lokální úrovni není dále nijak zákonem upraven. Lokální strategické 97 Vozáb, J., Zeman, M., Mazurek, L. Jourová, V. Příručka člena zastupitele obce, VCVS ČR, Praha:

57 dokumenty proto někde nevznikají vůbec, jinde se soustředí jen na ekonomický rozvoj. 98 Z hlediska pozitivních dopadů na suburbanizační procesy resp. na udržitelný rozvoj (život) je jednoznačně nejvhodnějším nástrojem uplatnění strategického plánování na lokální úrovni přístup tzv. Místní (Lokální) Agendy 21. Agenda 21 popisuje ve své třetí části sílící vliv důležitých organizací a 28. kapitola Agendy 21 pojednává o činnosti místních správ. V této kapitole je řečen názor, že velké množství problémů a řešení obsažených v Agendě 21 má své kořeny na úrovni místních aktivit. Proto se stává účast a spolupráce místních úřadů hlavním faktorem úspěšnosti realizace cílů udržitelného rozvoj. Místní úřady jsou nejblíže lidem svou úrovní správy a tím hrají důležitou roli ve výchově veřejnosti a pomáhají tak dosáhnout udržitelného rozvoj. Všechny místní úřady by se měly snažit mluvit s občany, místními organizacemi a soukromými podniky a přijmout lokální Agendu Název lokální Agendy 21 by se dal vysvětlit asi takto: Lokální odkaz na vlastní místo působení, bydliště, Agenda to, co se má udělat, 21 odkazuje do 21. století, vyzývá k uvažování v delším časovém horizontu. Lokální Agenda 21 je strategický a akční plán rozvoje určitého místa (na úrovni obcí, okresů, regionů), který obsahuje principy udržitelného rozvoje, s nimiž souhlasily národní vlády na Konference v Riu. Je to proces vedoucí k zajištění dobré a udržitelné kvality života a životního prostředí v určitém území. 100 Lokální Agenda 21 není zákon ani vládní nařízení ani není povinná. 101 Jedná se o možnost využít dosud získaných znalostí a informací k dosažení udržitelného rozvoje v místním i celosvětovém měřítku. Místní plány rozvoje by měly být diskutovány společně s veřejností a do jejich vytváření a uskutečňování by se měly zapojit všechny složky místní komunity. Agenda 21 i Lokální Agenda 21 uznává, že místní úřady správy obcí mají rozhodující vliv v udržitelnosti rozvoje, protože: zastupují místní společenství a pracují v jeho zájmu; 98 blíže ke strategickému plánování např. in Šilhánková V.: Význam vazby mezi územním a strategickým plánem pro rozvoj našich měst a regionů. Konference Aktuální otázky rozvoje regionů, Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní, Svoboda nad Úpou, , Perlín, R. Strategický plán mikroregionu. Metodická příručka pro zájemce o strategické plánování ve venkovských mikroregionech a obcích. Praha, 2000 aj. 99 Silbernáglová, H.: Stanovení strategických priorit municipalit a jejich dopady na udržitelný rozvoj (diplomová práce), Univerzita Pardubice Reitschmiedová, A.: Práce s veřejností a místní agenda 21. MŽP ČEÚ, Praha

58 mají významnou úlohu při plánování; realizují, pověřují a ovlivňují mnoho služeb, na kterých závisí kvalita místního životního prostředí; spravují nebo vlastní velkou část nemovitostí, pozemků a přírodního prostředí; mohou z velké části ovlivňovat místní obyvatele a návštěvníky pomocí osvěty, poradenství, informací a příkladů; mohou podněcovat a vytvářet partnerství, příznivě ovlivňovat spoluprácí s ostatními organizacemi a institucemi; mají velké přímé vlivy jako významní spotřebitelé, nakupující a zaměstnavatelé. 102 Lokální Agendy 21 obsahují tři základní problémové okruhy: 1. Sociálně ekonomický okruh (např. boj proti obecné chudobě, změna vzorců spotřeby, péče o lidské zdraví). 2. Zachování a šetrné využívání regionálních zdrojů rozvoje (např. ochrana přírody, krajiny a biologické rozmanitosti, obnova venkova, ochrana ovzduší, vod a půdy, zajištění systému odpadového hospodářství a odpovědné nakládání s nebezpečnými odpady, šetrné nakládání s neobnovitelnými zdroji). 3. Posilování úlohy všech skupin obyvatel (např. zapojení žen, dětí a mládeže a jejich organizací do rozhodování o rozvoji regionu). 103 V podmínkách plánování rozvoje obcí v České republice není problematika implementace principů udržitelného rozvoje dosud tak rozvinuta, jak by vzhledem k závažnosti této problematiky asi mělo být. Obce a města, které se této problematice věnují a mají zpracované své strategické dokumenty v souladu s Místní Agendou 21 se obvykle sdružují v Národní síti zdravých měst nebo v rámci dalších iniciativ orientovaných na udržitelný rozvoj event. orientovaných environmentálně. V České republice v současné době existuje cca 40 strategických dokumentů na lokální úrovni zpracovaných v duchu Místní Agendy , což je vzhledem k více než obcí v České republice více než zoufale málo. Z Českých měst, která takovouto strategii mají jmenujme namátkou Kladno, Vsetín, Třebíč Reitschmiedová, A.: Práce s veřejností a místní agenda 21. MŽP ČEÚ, Praha

59 Obr. 6.1 Členové Národní sítě zdravých měst místa, kde je implementována místní agenda 21 Ačkoliv jsme neprováděli samostatnou analýzu strategických dokumentů jednotlivých měst, z předchozího zkoumání a rozborů těchto dokumentů 106 vyplývá, že samostatně není problematika suburbanizace jako hrozba fungování měst a obcí řešena prakticky v žádném z nich. Naše města a obce tudíž nemohou této hrozbě prakticky čelit, protože si dosud ani neuvědomují, že tato hrozba existuje. 6.2 Dokumenty územně plánovací Na úrovni Evropské unie Evropské perspektivy územního rozvoje Na úrovni Evropské unie existuje koordinovaná územní politika, která vychází z dlouhodobého strategického dokumentu s názvem Evropské perspektivy územního rozvoje (European Spatial Development Perspective - ESDP). 107 Dokument byl zpracováván Evropskou komisí od r a v r přijat ministry států EU odpovědnými za územní plánování jako dohoda o společných cílech a koncepcích budoucího rozvoje území EU seminární práce studentů 4. ročníku FES UPce v rámci předmětu Regionální rozvoj na téma Rozbor strategického rozvojového dokumentu obce, města, mikroregionu nebo kraje v letech

60 Záměrem Evropských perspektiv územního rozvoje je působit ve směru k dosažení vyváženého a trvale udržitelného rozvoje území EU. Vychází z kombinace tří vzájemně provázaných cílů, a to: 1. ekonomická a sociální soudržnost, 2. zachování a spravování přírodních zdrojů a kulturního dědictví, 3. vyváženější soutěživost evropského území. Obr. 6.2 Trojúhelník cílů dle ESDP 108 K problematice suburbanizace lze z tohoto dokumentu vztáhnout následující dílčí cíle: 2.1. Polycentrický a vyvážený územní rozvoj Obr. 6.3 Polycentrický a vyvážený územní rozvoj schéma dle ESDP Evropské perspektivy územního rozvoje in Evropské perspektivy územního rozvoje in 59

61 2.2. Dynamická, atraktivní a konkurence-schopná města a urbanizované regiony 12. Podpora účinných metod omezování nekontrolovaného rozšiřování měst, omezování tlaků na nadměrné osidlování, zvláště v pobřežních regionech Rozvoj vycházející z místních tradic, rozmanité a produktivní venkovské oblasti 2.4. Partnerství mezi městem a venkovem 21. Integrace venkovské krajiny v okolí velkých měst do strategií územního rozvoje městských regionů s cílem dosáhnout efektivnějšího plánování využití území a se zvláštním zřetelem ke kvalitě života v příměstském pásmu Na úrovni České republiky Územně plánovací legislativa V souladu s principy Zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) 111 se posouvá chápání role územního plánování, když definuje za stěžejní cíl územního plánování zajišťování udržitelného rozvoje území, spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území, který uspokojuje potřeby současné generace aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích a dále územnímu plánování ukládá zajišťovat udržitelný rozvoj území soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území s cílem dosažení obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území. Územní plánování ve veřejném zájmu bude chránit přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví, a s ohledem na ně určuje podmínky pro hospodárné využívání zastavěného území a zajišťuje ochranu nezastavěného území a nezastavitelných pozemků. Nástroji územního plánování jsou dle 26: a) územně plánovací podklady, a to: 1. územně analytické podklady; 2. územní studie. b) politika územního rozvoje, která bude určovat ve stanoveném období požadavky na konkretizaci úkolů územního plánování v republikových, mezinárodních, nadregionálních a přeshraničních souvislostech, zejména s ohledem na udržitelný rozvoj území, a určuje strategii a základní podmínky pro naplňování těchto úkolů. Politika územního rozvoje bude 110 Evropské perspektivy územního rozvoje in Zákon č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) in 60

62 s ohledem na možnosti území koordinovat tvorbu a aktualizaci zásad územního rozvoje, tvorbu koncepcí schvalovaných ministerstvy a jinými ústředními správními úřady a záměry na změny v území republikového významu a stanoví úkoly zajišťující tuto koordinaci. c) územně plánovací dokumentace, a to: 1. zásady územního rozvoje, které stanoví zejména základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje, vymezí plochy nebo koridory nadmístního významu a stanoví požadavky na jejich využití, zejména plochy nebo koridory pro veřejně prospěšné stavby, veřejně prospěšná opatření a územní rezervy, stanoví kriteria pro rozhodování o možných variantách nebo alternativách změn v jejich využití. Součástí zásad územního rozvoje je i vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území. V tomto vyhodnocení se popíší a vyhodnotí zjištěné a předpokládané závažné vlivy zásad územního rozvoje na životní prostředí a přijatelné alternativy naplňující cíle zásad územního rozvoje; 2. územní plán stanoví zejména základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání (urbanistická koncepce) a koncepci veřejné infrastruktury; vymezuje zastavěné území, plochy případně koridory, zastavitelné plochy a plochy přestavby a stanovuje podmínky pro využití těchto ploch, vymezuje plochy pro veřejně prospěšné stavby, veřejně prospěšná opatření a plochy územních rezerv; 3. regulační plán stanoví zejména podrobné podmínky pro využití pozemků, pro jejich prostorové uspořádání, pro ochranu hodnot a charakteru území a pro vytváření příznivého životního prostředí. Regulační plán vždy stanoví podmínky pro vymezení a využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb veřejné infrastruktury a vymezí veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšná opatření. d) územní rozhodnutí, e) územní opatření, f) rozhodnutí o směně pozemků, g) předkupní právo, h) náhrada za změnu v území. 61

63 Politika územního rozvoje České republiky V návaznosti na výše popsanou právní úpravu byla vypracována a vládou ČR schválena Politika územního rozvoje České republiky 112. Tímto dokumentem jako červená nit prochází formulace směřující k vytvoření systému územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území. V návrhu republikových priorit územního plánování je např. následující požadavek v par. (16) Vytvářet předpoklady pro udržitelný rozvoj území, spočívající ve vyváženém vztahu územních podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel v území nebo následný par. (19) Ve veřejném zájmu chránit a rozvíjet přírodní, civilizační a kulturní hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Zachovat ráz jedinečné urbanistické struktury území, struktury osídlení a jedinečné kulturní krajiny, které jsou výrazem identity území, jeho historie a tradice.. Jako jednoznačný odkaz směřující ke snižování suburbanizace by pak mohl být vykládán par. (22) Stanovit podmínky pro hospodárné využívání zastavěného území a zajistit ochranu nezastavěného území. Vytvářet předpoklady především pro nové využívání opuštěných areálů a ploch (tzv. brownfields průmyslového, zemědělského, vojenského a jiného původu) a z pohledu spíše sociální pak i par. (29) Předcházet při změnách nebo vytváření urbánního prostředí prostorově-sociální segregaci s negativními vlivy na sociální soudržnost obyvatel. Vzhledem ke skutečnosti, že nová právní úprava teprve vešla v platnost od nedají se zhodnotit její dopady na skutečné řízení územního rozvoje a event. pozitivní dopady ve vztahu k procesům suburbanizace. Rovněž tak v současnosti nelze uvést příklady konkrétní implementace těchto zásad na žádné z plánovacích úrovní. Současná územně plánovací praxe Jak bylo řečeno výše, naše současná územně plánicí praxe se zatím stále spíše opírá o dokumenty a přístupy, které byly zakotveny v předchozí právních dokumentech, jejichž základem byl Zákon č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu. I tento zákon měl již ve svém 1. paragrafu zakotvenu nadčasovou zásadu, že územní plánování vytváří předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území, zejména se zřetelem na péči o životní prostředí a ochranu jeho hlavních složek - půdy, vody a ovzduší. Omezená existence konkrétních postupů, jak tohoto stavu dosahovat ale vedla pouze k dílčím úspěchům 112 Politika územního rozvoje České republiky dostupné z 62

64 v oblasti ochrany nezastavěných částí krajiny. Jedním z nejvýznamnějších nástrojů v této oblasti bezesporu jsou územní systémy ekologické stability. Územní systémy ekologické stability - ÚSES Metodika ÚSES se nezabývala a nezabývá vypracováním komplexního krajinného plánu, řeší problém zachování a obnovu ekologicky stabilizujících prvků krajiny ve formě biocenter, biokoridorů a interakčních prvků. Vznikla jako výsledek snahy o obnovení ekologické rovnováhy především zemědělské krajiny, silně poznamenané způsoby socialistické zemědělské velkovýroby. Metodika ÚSES je ve své podstatě velice blízká nizozemské metodice EECONET (European Ecological Network - evropská ekologická sít). Podobně jako ona vymezuje v krajině ekologicky hodnotná a významná území, která by měla být z důvodů zabezpečení lepší výměny genetických informací propojena systémem biokoridorů (resp. ekologických koridorů) do sítě, která bude z hlediska ekologie stabilizovat krajinný systém. Zatímco v padesátých a šedesátých letech se do systému a metod krajinného, resp. územního plánování promítá v první řadě snaha o maximalizaci industriálního a velkovýrobního zemědělského rozvoje, v průběhu let osmdesátých dochází k podstatným změnám. Pod tlakem důsledků narušování ekologické rovnováhy krajiny a růstu disproporcí mezi využíváním krajiny a jejím potenciálem, se stále více prosazují názory na nutnost vypracovávání ekologických a krajinných plánů a jejich respektování v praxi. Direktivní způsob plánování a prosazování hospodářských cílů komunistické vlády za každou cenu, neumožnily plné respektování vypracovaných krajinně-ekologických podkladů (Vodní dílo Gabčíkovo-Nagymarosz, soustava vodných děl Nové Mlýny a pod.) 113 Územní systém ekologické stability (ÚSES) je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodně blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Je to síť skladebných částí, které jsou v krajině na základě prostorových a funkčních kritérií účelně rozmístěny. V žádném případě to není z metodického hlediska kostra ekologické stability, neboť rozmístění jeho segmentů se řídí přírodními, krajině ekologickými zákonitostmi. Rozhodujícím kritériem pro vymezení ÚSES je biogeografická pestrost krajiny. Stávající ÚSES je tvořen ekologicky významnými segmenty krajiny jako částmi ekologické kostry. Jednotlivé skladebné části ÚSES jsou biocentra, biokoridory a interakční prvky. Součástí ÚSES jsou i ochranná opatření biocenter a biokoridorů, pokud jsou plošného charakteru. Základ ÚSES tvoří především biocentra a biokoridory. 113 Salašová, A.: Ekologie krajiny a krajinné plánování, nepublikovaný materiál, MLZU Brno 63

65 Biocentra a biokoridory, které vytvářejí prostorový základ ÚSES mají za úkol uchování přirozeného genofondu krajiny. Tento úkol však neznamená konzervaci společenstev, ale podporování jejich přirozeného vývoje. Zejména u nově realizovaných biocenter a biokoridorů jde o podporu a umožnění co nejpřirozenějšího vývoje společenstva, vznikajícího v daných trvalých ekologických podmínkách. Je tedy důležité vymezovat a zakládat biocentra i na výsypkách, haldách a skládkách odpadů, neboť i v těchto trvale změněných podmínkách je nutné dát přírodnímu vývoji společenstev šanci. ÚSES rozlišujeme na: místní (lokální); regionální; nadregionální. Z hlediska posuzování územních systémů ekologické stability se provádí zejména: vyhodnocování zpracovaných ÚSES pro posuzování vlivů na životní prostředí (proces EIA) a pro rekultivační a revitalizační plány a projekty a pro biologická hodnocení; zpracování generelu, plánu a projektu ÚSES na místní a okresní úrovni; je důležité brát v potaz i již existující, ovšem neúplné plány, projekty a generely dopracování chybějících nebo přepracování neodpovídajících částí lokálních ÚSES; vypracování jednotného systému biogeografické regionalizace území s využitím bonitně půdně ekologických jednotek (BPEJ) a jednotek lesnické typologie; biogeografická analýza území včetně začlenění nižších jednotek; ekologická analýza aktuálního stavu krajiny (stanovení stupňů ekologické stability); modelování enviromentálních vlivů v GIS (analýza reprezentativnosti systému, modely hydrických a trofických poměrů, modely antropického ovlivnění); návrhy ÚSES (biocentra, biokoridory, významné krajinné prvky, interakční prvky); návrhy opatření v ekologicky významných segmentech krajiny (EVSK). 114 Život se z centra města postupně přesouvá na jeho periferii. Zatímco města stagnují a rozlézají se do krajiny a vesnice v blízkosti měst rostou, vzdálený venkov se vyklidňuje. S tímto trendem se setkáváme v celé Evropě. Tímto nám,

66 vzniká jev který nazýváme vnitřní periferie" typická jsou třeba některá území Vysočiny. Venkov si může vybrat ze dvou cest: buď půjde cestou obnovy, nebo rozvoje. Za rozvoj většinou pokládáme to, že vesnice se stále více bude podobat městu. Obnova pak znamená, že venkov naváže na své staré tradice. Krajina je dnes považována za něco hrozně levného, něco co je vlastně zadarmo, ale naše závislost na ní se bude v budoucnosti stále zvyšovat. Kvalita každodenního života závisí také na tom, abychom mohli relaxovat v pěkném přírodním prostředí. Dostupnost každodenní rekreace, zejména v přírodním prostředí, je klíčovou otázkou kvality života v aglomeraci. Jde přitom o relativně levná řešení, která jsou především v kompetenci územního plánování a pozemkové politiky. Volná krajina by neměla být rozkouskována, zaplocena, rozprodána anebo obklíčena rychlostními komunikacemi. Při tomto reálném procesu je proto vodné vytvořit systém pěších a cyklistických cest, propojit zeleň do systémů, které budou mít více funkcí než ÚSES. 115 Pro člověka je důležitější, mít kam chodit každé odpoledne na procházku s dětmi, manželkou, nebo jen se psem, než jednou do roka strávit pár týdnů na dovolené v cizině. I proto by nás mělo vše, co souvisí s krajinou, v tomto případě její znehodnocovaní suburbanizací zajímat. 116 Když si shrneme údaje, které máme z již provedených a dostupných výzkumů, docházíme k závěru, že krajina a suburbanizace nejsou příliš kompatibilní pojmy. Krajina je naším kulturním dědictvím, tedy projevem naší osobité kultury, stejně tak, jako je tomu v každé jiné zemi. V současné době se odborníci zamýšlejí nad důsledky suburbanizace, a zatím v teoretické rovině se snaží jim předejít. Hlavní krajinné a ekologické důsledky suburbanizace jsou - zhoršující se kvalita životního prostředí, hlučnost a produkce emisí z často vznikajících dopravních kolapsů, narušení krajinného rázu, snížení zemědělského a lesnického půdního fondu atd. Dřívější středoevropské kontrastní rozdělení krajiny na sídla, pole a lesy je smazáváno. Budovy pronikají do polí i lesů. Vznikají tak neuspořádané amorfní plochy, které nejsou ani sídly, ani přírodou a jež ztratily nejen ducha, ale i původní užitnou hodnotu. Funkční regulace využití území Vedle nástrojů, které bránili nezastavěné a nezastavitelné části území jako jsou např. výše uvedené územní systémy ekologické stability, ale stále existují plánovací postupy, které vychází k principů funkcionalistického územního plánování směřující k prostorové diferenciaci funkcí a tím i k monofunkčnosti 115 Markvart, J., Suburbanizace, pěší pohyb a krajina příklad města Brna, Urbanismus a územní rozvoj 5/ Cílek, V.: O krajině, jabloni a stříbrném smrku, Týdeník Český rozhlas, Praha

67 jednotlivých lokalit. Příkladem nám může být všeobecně známý regulativ čistě obytného území, který byl řadu let doporučován metodikami územního plánování 117. I když vnitřní charakteristiky jednotlivých funkčních typů jistou míru prmíšení funkcí umožňují, přesto zůstává územně plánovací praxe výrazně monofunkční zejména pak v oblasti ploch pro bydlení, kde je snaha po dosažení maximální čistoty této funkce. Vnitřní charakteristika ploch pro bydlení, potom dle doporučené metodiky vypadá následovně: Čisté bydlení - území je určeno převážně pro bydlení. V tomto území je přípustné umisťovat: - obytné domy, - kulturní, církevní, sportovní, sociální a zdravotnická zařízení a zařízení školství, - zařízení maloobchodu a veřejného stravování - sloužící pro obsluhu tohoto území, - nerušící zařízení drobné výroby a služeb - sloužící pro obsluhu tohoto území, - garáže pro bydlící v tomto území. Tento regulativ v mnoha místních modifikacích v podstatě vylučoval jakoukoli jinou funkci z rozvojových lokalit pro bydlení a směřoval tak k neutěšenému stavu (nejen územnímu, ale i sociálnímu) suburbánních lokalit. Podívejme se pro příklad na jeho využití v definici této plochy v Územním plánu města Hradce Králové: ČISTÉ OBYTNÉ PLOCHY NÍZKOPODLAŽNÍ Území kvalitní obytné nízkopodlažní zástavby s vysokým podílem zeleně, tvořící převážně souvislé obytné celky se základním občanským vybavením pro základní potřeby obyvatel. A) Stavby, zařízení a využití území dominantní: - stavby pro bydlení nízkopodlažní (převážně rodinné domy) B) Stavby, zařízení a využití území doplňkové: - zařízení administrativní (jednotlivé kanceláře) - zařízení drobné řemeslné výroby a služeb bez vlivu na okolí - stavby a zařízení pro prodej do 500 m2 prodejní plochy - stavby a zařízení pro školství místního významu - zařízení zdravotnická (jednotlivé ordinace, lékárny) - stavby pro sociální účely - zařízení kulturní - zařízení sportovní a relaxační v objektech - sportovní a dětská hřiště - stavby a zařízení pro církevní účely 117 Přinosilová, M. a kol.: Příklady regulativů v územně plánovací dokumentaci, UUR Brno

68 - okrasné a užitkové zahradní kultury - komunikace pěší a cyklistické, místní komunikace motorové - garáže samostatné na pozemcích rodinných domů - odstavné a parkovací plochy pro automobily, motocykly a kola - stavby a zařízení MHD - drobná architektura a vodní prvky - drobné zahradní stavby, bazény - stavby a zařízení pro krátkodobé odkládání separovaného TKO C) Stavby, zařízení a využití území související: - účelové komunikace - stavby a zařízení technického vybavení - liniové a plošné sadovnické porosty D) Stavby, zařízení a využití území výjimečně přípustné: - stavby drobné řemeslné výroby a služeb bez vlivu na okolí - bytové domy nízkopodlažní - stavby pro dočasné ubytování - stavby pro drobný prodej (stánky) - stavby a zařízení veřejného stravování - zařízení pro veterinární péči E) Stavby, zařízení a využití území nepřípustné: Veškeré stavby, zařízení a využití území mimo uvedené v bodech A, B, C, D. 118 Jiným příkladem může být obdobný regulativ v Územním plánu Lipníku nad Bečvou: PLOCHY MĚSTSKÉHO BYDLENÍ NÍZKOPODLAŽNÍ Území kvalitní obytné nízkopodlažní zástavby s vysokým podílem zeleně, tvořící převážně souvislé obytné celky se základním občanským vybavením pro základní potřeby obyvatel. Plochy městského bydlení nízkopodlažní (BN) stanoví stávající a navržené plochy pro bydlení, kde podíl hrubé podlažní plochy trvalého bydlení činí minimálně 80 %. Ve zbylé části podlažní plochy jsou přípustné takové funkce, které bydlení doplňují (stavby a zařízení občanského vybavení místního významu, zařízení technického vybavení), které nemají na bydlení rušivý vliv. 118 Vyhláška města Hradec Králové č. 1/2000 o závazných částech Územního plánu města Hradec Králové 67

69 Funkční využití: Přípustné: - stavby pro bydlení nízkopodlažní do 3NP (převážně rodinné domy) - bytové domy nízkopodlažní - zařízení pro maloobchod a služby pro obyvatele území - veřejná zeleň - drobná architektura a vodní prvky - stavby a zařízení pro krátkodobé odkládání separovaného TKO - dětské hřiště Podmíněně přípustné: - stavby veřejného stravování (bufety, jídelny, občerstvení) - objekty kulturní, osvětové - objekty pro školství a výchovu - sociální a zdravotnická zařízení - zahradnictví - provozovny služeb, obchodu a drobné výroby (do zastavěné plochy 450 m 2 ), které neovlivní pohodu prostředí a nevyžadují stanovení ochranného pásma - drobné stavby pro skladování plodin - komunikace pro pěší, cyklistické stezky - obslužné komunikace v rámci obsluhy území v rámci funkční plochy - zahradní altány a chaty - sportovní a tělovýchovná zařízení (sauny, dětská hřiště, hřiště) - liniové a plošné sadovnické porosty, okrasné a užitkové zahradní kultury - liniové a plošné keřové a stromové porosty pro ekologickou stabilizaci krajiny - garáže integrované do objektů - ubytovací a stravovací zařízení v soukromí - bytové domy s max. šesti byty v jednom objektu - jedna drobná stavba pro chov hospodářských zvířat pro vlastní potřebu, plochy max. do 20 m 2 - jedna stavba pro podnikání, plochy max. do 50 m 2 Nepřípustné: - -autoopravny a motoopravny - -lakovny - -strojně kovoobráběcí provozy - -stavby pro výrobu a skladování - -stavby pro velkoobchod a supermarkety - -autokempinky a tábořiště - -hromadné nebo jednotlivé garáže, které mají řešit problém garážování jiné plochy či lokality 68

70 - -ostatní stavby a druhy činností vyžadující vyhlášení hygienického ochranného pásma nebo jinak negativně narušující pohodu obytného prostředí. 119 Z výše uvedeného vyplývá, že změna plánovacích přístupů zakotvený v novém zákoně o územním plánování a přiklonění se k principům udržitelného územního plánování, které by mohlo vést k omezení negativních vlivů suburbanizace, je nezbytné. V současnosti jde zejména o to, aby tyto zásady byly převedeny do praktických aplikací a nezůstali pouze bezobsažnými deklaracemi v úvodních kapitolách územně plánovacích dokumentů. 6.3 Finanční ekonomické plánování 120 Ekonomickému (finančnímu) plánování není v odborné literatuře zabývající se plánováním města věnována odpovídající pozornost. Finanční (ekonomické) plánování přímo souvisí s dalšími nástroji plánování města (územní, strategické), přestože se na něj v literatuře, v teoretických výčtech a bohužel často i v praktických činnostech zapomíná. Finanční plánování je prvkem, který vnáší do řízení organizace (např. instituce, podniku nebo města) orientaci na finanční cíl, dále pak omezuje finanční riziko. U soukromých subjektů se jeho operabilním finančním cílem stává nejčastěji zisk, u veřejnoprávních subjektů (mezi které řadíme město) je jeho cílem efektivní hospodaření s disponibilními finančními prostředky a veřejný prospěch. Nejobecněji se finančním plánováním rozumí proces posuzování celkových efektů finančního a investičního rozhodování, jehož výsledkem je finanční plán. 121 Finanční plán obsahuje : 1. kvantifikování finančních cílů v zájmu zhodnocení kapitálu; 2. formulaci finanční politiky, která odpovídá dosažené finanční situaci, prognóze prostředí a strategii; 3. navržení vývoje financí v souladu s finančními cíli. Při finančním plánování se rozlišuje časový horizont: 1. krátkodobé finanční plánování (do 1 roku); 2. střednědobé finanční plánování (2 5 let). 119 Vyhláška města Lipníku nad Bečvou o závazných částech Územního plánu města Lipníku nad Bečvou, charakteristika finančního plánování převzata z Šilhánková, V. a kol.: Koncepce bytové politiky pro malá a středně velká města, Civitas per Populi, Hradec Králové Kubálek, T.: Modely finanční analýzy a finanční strategie a jejich realizace na počítači. Autoreferát disertace k získání vědecké hodnosti kandidáta ekonomických věd. Vysoká škola ekonomická, Praha

71 Obce mají v současném systému financování malé možnosti přímého ovlivnění svých příjmů. Systém financování samospráv se v ČR také velmi často podstatným způsobem mění, což obcím středně- a dlouhodobé finanční plánování znesnadňuje. 122 K nástrojům operativního řízení, jímž se plán uskutečňuje, patří rozpočty. 123 Zásadní funkcí rozpočtu obce / města jako nástroje krátkodobého finančního plánování je poskytnout finanční plán, kterým se budou řídit fiskální operace obce na příští rok. Proces finančního plánování obsahuje: Projekci finanční situace na začátku a na konci příštího fiskálního roku. Výdaje na činnosti jednotlivých organizačních jednotek v běžném a předcházejícím fiskálním roce tak, aby bylo možné s nimi porovnat navrhované výdaje v příštím fiskálním roce. Odhad rozpočtových příjmů, který obsahuje seznam všech zdrojů rozpočtových příjmů, a to opět v běžném a v příštím roce včetně faktorů, které mohou skutečnou výši příjmů vzhledem k odhadu změnit. Budoucí očekávané události, které si vyžádají změny v činnostech tak, aby byla zajištěna finanční stabilita a solventnost obce. Informace o investičních výdajích a případně o způsobu jejich financování. Informace o výši dluhu a dluhové služby, resp. potvrzení toho, že dluhová služba se v budoucnu nevymkne kontrole. 124 V České republice jsou rozpočty sestavovány pouze na jeden kalendářní rok a zatím chybí prvek dlouhodobějšího rozpočtového plánování. Ve vyspělých evropských zemích se sestavují i střednědobé finanční plány rozpočtové výhledy, na dobu 3-5 let. Toto je v některých zemích dokonce uzákoněno, někde sestavují rozpočtové výhledy jen velká města. 125 Úkoly veřejné správy při ovlivňování procesu suburbanizace musíme hledat zejména v plánovacích procesech a dokumentech, které na všech úrovních veřejné správy pořizovány a které jsou základem řízení rozvoje a fungování území. Jedná se o procesy na všech úrovních od globální až po lokální, ve všech typech plánování tj. v plánování strategickém, územním i ekonomickém finančním. 122 Program rozvoje města Říčany. DHV CR, spol. s r.o., Pavlas, M.: Význam vazby strategického a územního plánování pro rozvoj města (na příkladu města Jihlavy), (diplomová práce). Univerzita Pardubice, Pardubice: Blíže viz Blíže viz 70

72 7 Oblast ekonomická - daňové určení a prostorové aspekty veřejných financí v ČR V souvislosti s posilující se tendencí decentralizace a s ní nutně spojenou rostoucí mírou soběstačnosti municipalit je třeba zaměřit pozornost na příjmy municipálních (obecních či místních) rozpočtů, zejména na jejich klíčovou složku, kterou tvoří příjmy daňové. Co se týká municipálních příjmů obecně, je třeba v jejich případě respektovat následující požadavky musí se jednat o příjmy 126 : 1) dostatečně výnosné, posilující ekonomickou soběstačnost obcí; 2) předem plánovatelné v rámci procesu sestavování obecního rozpočtu; 3) administrativně nepříliš náročné, spojené s minimálními náklady na jejich správu a výběr; 4) závislé na aktivitě obce, tj. příjmy, které může obec ovlivnit svou aktivitou; 5) co nejrovnoměrněji územně rozložené, kdy je nutné respektovat nejenom zásadu spravedlnosti, efektivnosti, ale současně i potřebu zajišťovat jednotný standard veřejných statků v rámci národního hospodářství jako celku.; 6) pro žádný segment (velikosti) sídel nesmí být diskriminační (např. pro malé obce s velkým správním územím). 7.1 Fiskální federalismus Otázkami optimálního rozložení příjmů, rozdělením odpovědnosti za zabezpečování a financování veřejných statků a optimalizací vztahů v rozpočtové soustavě se zabývá teorie fiskálního federalismu. 127 V rámci rozpočtové soustavy, chápané jako soustavy peněžních fondů na centrální úrovni i decentralizovaně, je třeba zajistit vertikální i horizontální spravedlnost, efektivnost, spolupráci a partnerství. Je nutno respektovat optimální rozložení veřejných příjmů, zejména příjmů daňových, a to s určitou mírou decentralizace a současně zajistit i optimální rozložení odpovědnosti, pravomocí, autonomie při zohlednění preferencí a zájmů všech zainteresovaných jednotek. Uvedené předpoklady přitom bude, podle našeho 126 Upraveno dle Peková, J.: Finance územní samosprávy. Victoria Publishing, Praha Peková, J.: Veřejné finance úvod do problematiky, Aspi, Praha

73 názoru, nejlépe splňovat kombinovaný (vertikální) model fiskálního federalismu, případně doplněný o prvky horizontálního modelu. Kombinovaný vertikální model fiskálního federalismu přitom představuje jeden ze tří typů (vedle centralizovaného a decentralizovaného) vertikálního modelu fiskálního federalismu. Kombinovaný model tvoří kombinace prvků centralizovaného modelu, založeného na nízké míře finanční soběstačnosti nižších vládních úrovní a decentralizovaného modelu, založeného na úplné finanční soběstačnosti nižších vládních úrovní, bez existence přerozdělovacích procesů uvnitř rozpočtové soustavy. Vertikální model fiskálního federalismu je přitom založen na finančních vztazích mezi rozpočty na jednotlivých vládních úrovních ve vertikální linii na rozdíl od horizontálního modelu fiskálního federalismu, který je založen na finančních vztazích mezi rozpočty na jednotlivých vládních úrovních v linii horizontální. Významnou otázkou v této oblasti je, jaké veřejné statky mají být zabezpečovány a financovány centrálně státem a jaké decentralizovaně (regionálně či lokálně), tj. kraji a obcemi. Při hledání odpovědi na tuto otázku je třeba vzít do úvahy následující skutečnosti: kritérium prospěchu, tzn. kdo má prospěch z veřejných statků, zda obyvatelé celé země, regionu či obce; rozhodující jsou přání a preference občanů, jež veřejné statky financují, lépe jsou přitom schopny poznat přání a preference občanů a reagovat tak rychleji a efektivněji na jejich potřeby nižší vládní úrovně; užitek veřejných statků je prostorově omezen, i když jsou tyto statky dostupné všem; výši transakčních nákladů, spojených se správou a výběrem daní, jako významného zdroje financování veřejných statků; daňové určení platné v dané zemi, které vymezuje, do jakého typu či typů rozpočtů bude plynout daňový výnos určité daně, rozlišit je přitom nutno daně svěřené, výlučné, jejichž celý výnos plyne do určitého typu rozpočtu a daně sdílené, hovoří se o podílu na státních daních, kdy je daňový výnos zákonem předem rozdělen na rozpočty jednotlivých vládních úrovní; daňovou konkurenci, jejíž podstata spočívá v tom, že každá fiskální jednotka se snaží udržet ve své daňové kompetenci nejenom stávající ekonomické subjekty, ale snaží se získat i další ekonomické subjekty, a to cestou snižování daňových sazeb mnohdy i pod úroveň potřebnou k zajištění potřebných veřejných statků; rozsah daňové pravomoci jednotlivých vládních úrovní, tj. samostatnost jednotlivých vládních úrovní při správě a výběru daní např. při stanovení daňové základny a daňových sazeb a jejich rozdílnou daňovou kapacitu. 72

74 Stát přitom zajišťuje národní veřejné statky (např. národní obranu, státní policii, justici). Regiony - vyšší stupně územní samosprávy - (v ČR kraje) zabezpečují některé národní veřejné statky (např. vzdělání, opravu a údržbu některých komunikací) a v samosprávné působnosti regionální veřejné statky (např. hasičské sbory). Obce zabezpečují v přenesené působnosti některé národní veřejné statky, z nichž mají užitek občané celého státu (např. základní vzdělání). V samosprávné působnosti pak obce zabezpečují lokální veřejné statky, jejichž užitek je místně omezen. Může se jednat jak o čisté veřejné statky (např. veřejné osvětlení, místní komunikace, městská policie), tak smíšené veřejné statky (např. městská hromadná doprava). 7.2 Daňové určení a municipální rozpočty Zdrojem příjmů municipálních rozpočtů by obecně měly být daně se stabilním výnosem, tomuto předpokladu odpovídají nejvíce daně majetkové. Vhodné jsou rovněž takové daně, u kterých je předmět zdanění spjat s daným místem a není možné ho přemístit, vhodným příkladem jsou daně z nemovitostí. Dále by se mělo jednat o daně, jejichž výnos mohou obecní orgány ovlivnit, tj. daně, jež jsou závislé na míře aktivity občanů obce. Takovéto daně by měly být výlučným příjmem municipálních rozpočtů. V případě svěřených daní, jež jsou výlučným příjmem municipálních rozpočtů, má zpravidla obec i určitou daňovou pravomoc, spravuje a vybírá tyto daně či alespoň rozhoduje o výši sazby daně. Výhodou je přitom posilující se odpovědnost obcí, na druhé straně nevýhodou může být možný nárůst daňového zatížení obyvatel. V případě daní s mobilním základem, pak následně může docházet k migraci občanů či přesunu firem do obcí s nižším daňovým zatížením, což v těchto obcích vyvolá zvýšený požadavek na technickou i sociální infrastrukturu a vede k nutnému růstu veřejných výdajů a současně i daňového zatížení. Typem svěřených daní jsou i vlastní municipální daně, které jsou plně v daňové pravomoci municipalit, případně u nich může být centrálně stanovena maximální možná daňová sazba či pásmo daňové sazby. Při konstrukci těchto daní je přitom nutno respektovat všeobecné daňové zásady jako daňovou spravedlnost, schopnost platit daň, daňovou efektivnost a výnosnost, administrativní nenáročnost či daňový prospěch. Na druhé straně výlučným příjmem municipálních rozpočtů by neměly být daně spotřební, neboť spotřeba není přímo vázána na místo, kde občan bydlí a využívá veřejné statky. Vhodné nejsou ani daně související s využíváním nerovnoměrně rozložených zdrojů, např. přírodních zdrojů, neboť takovýto typ daní je nespravedlivý z pohledu obcí či regionů, které těmito zdroji nedisponují. Lze se rovněž setkat s názorem, že nevhodné jsou progresivní daně, zejména progresivní důchodové daně, které nevyhovují požadavku stability a dlouhodobě 73

75 nejsou ani příjmem spolehlivým 128, navíc mohou způsobovat nežádoucí migraci obyvatel a přesun kapitálu do oblastní s menším daňovým zatížením 129. Uvedené daně by tak spolu s dalšími druhy daní mohly tvořit součást sdílených daní. Sdílené daně přitom obce, ale i regiony, získávají buď v závislosti na tom, kde byla daň vybrána anebo na základě určitého přerozdělovacího vzorce, jež zohledňuje zpravidla počet obyvatel obce či regionu. Oba způsoby stanovení podílu na dani mají své nevýhody. První způsob sice respektuje zásadu původu daně, na druhé straně však může vést ke vzniku výrazných rozdílů mezi obcemi a regiony. Druhý z uvedených způsobů pak nerespektuje ani rozdíly v daňovém potenciálu, ani rozdílný rozsah, a tím i nákladovost, zabezpečování požadovaného množství a kvality veřejných statků mezi obcemi (a regiony). Problém rozdílného rozsahu zabezpečování veřejných statků má přitom své řešení. Jednou z možností je uplatnění velikostního koeficientu obce, který bude na principu progrese zohledňovat náročnost zajišťovaní požadovaných veřejných statků. Sdílené daně jako součást daňového výnosu obecních rozpočtů jsou spojeny s následujícími výhodami 130 : jedná se o stabilní daňový příjem; dochází ke snížení nerovnosti v daňových příjmech mezi obcemi; dochází k posílení pravomoci municipalit v rozhodování; centralizace správy a výběru daní umožňuje snižovat administrativní náklady zdanění. Na druhé straně uplatnění sdílených daní je spojeno i s určitými nevýhodami, jedná se především o skutečnost, že 131 : roste závislost municipalit na rozhodnutí státu o velikosti příslušného podílu daně; se projevuje snaha centra pozitivně ovlivňovat daňový výnos pouze u těch daní, které jsou jejím výlučným příjmem, či na jejichž výnosu má rozhodující podíl; obce nejsou příliš motivovány k tvorbě vlastních rozpočtových příjmů; dochází k oslabování odpovědnosti obcí za výši svých výdajů, neboť je odděleno rozhodování o příjmech a výdajích obce. 128 Musgrave, R. A.; Musgraveová, P. B.: Veřejné finance v teorii a praxi. Management Press, Praha Peková, J.: Finance územní samosprávy. Victoria Publishing, Praha Peková, J.: Veřejné finance úvod do problematiky. Aspi, Praha Peková, J.: Veřejné finance úvod do problematiky. Aspi, Praha

76 7.3 Daně a daňové určení v České republice Daň z nemovitostí rozpočty obcí 100,00 % z nemovitostí na území obce Daň z přidané hodnoty Daň z příjmů právnických osob placená obcemi nebo kraji Daň z příjmů právnických osob bez daně placené obcemi nebo kraji rozpočty obcí rozpočty krajů státní rozpočet 70,49 % rozpočty obcí 20,59 % podle počtu obyvatel přepočteného koeficientem 8,92 % každý kraj stanoveným procentem 100,00 % daně placené obcemi rozpočty krajů 100,00 % daně placené kraji rozpočty obcí rozpočty krajů státní rozpočet 70,49 % 20,59 % podle počtu obyvatel přepočteného koeficientem 8,92 % každý kraj stanoveným procentem rozpočty obcí 20,59 % podle počtu obyvatel přepočteného koeficientem Daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků rozpočty obcí rozpočty krajů státní rozpočet 68,99 % 1,50 % podle počtu zaměstnanců 8,92 % každý kraj stanoveným procentem rozpočty obcí 20,59 % podle počtu obyvatel přepočteného koeficientem 75

77 Daň z příjmů fyzických osob vybíraná srážkou Daň z příjmů fyzických osob (s výjimkou daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků a daně z příjmů fyzických osob vybírané srážkou) rozdělení 40 % daňového výnosu rozdělení zbývajících 60 % daňového výnosu rozpočty krajů státní rozpočet 70,49 % rozpočty obcí státní rozpočet 10,00 % rozpočty obcí rozpočty krajů státní rozpočet 70,49 % 8,92 % každý kraj stanoveným procentem 30,00 % podle trvalého bydliště fyzické osoby 20,59 % podle počtu obyvatel přepočteného koeficientem 8,92 % každý kraj stanoveným procentem Tab.7.1 Rozpočtové určení daní v ČR platné od roku Poznámka 1: Je-li podíl příslušné daně směřující do obecního rozpočtu stanoven podle počtu obyvatel přepočteného koeficientem, podílí se každá obec na uvedené procentní části celostátního hrubého výnosu daně stanoveným procentem, které zveřejní Ministerstvo financí v dohodě s Českým statistickým úřadem vyhláškou, vydanou každoročně s účinností od 1. září běžného roku, a to ve výši odpovídající poměru násobku počtu obyvatel obce podle bilance počtu obyvatel České republiky k 1. lednu běžného roku a koeficientu velikostní kategorie obce k součtu těchto násobků všech obcí v České republice. Koeficienty velikostních kategorií obcí jsou uvedeny v příloze Zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní; ve znění pozdějších předpisů (viz následující tabulka). 132 Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní; ve znění pozdějších předpisů 76

78 Obce s počtem obyvatel od - do Koeficienty velikostní kategorie obcí do 100 obyvatel 0, obyvatel 0, obyvatel 0, obyvatel 0, obyvatel 0, obyvatel 0, obyvatel 0, obyvatel 0, obyvatel 0, obyvatel 0, obyvatel 0, obyvatel 1, a výše obyvatel 1,6715 Hlavní město Praha 2,7611 Tab. 7.2 Koeficienty velikostní kategorie obce 133 Poznámka 2: Je-li podíl příslušné daně směřující do obecního rozpočtu stanoven podle počtu zaměstnanců, podílí se každá obec na procentní části celostátního hrubého výnosu daně stanoveným procentem, které stanoví Ministerstvo financí vyhláškou, vydanou každoročně s účinností od 1. září běžného roku, a to ve výši odpovídající poměru počtu zaměstnanců v obci k součtu zaměstnanců v jednotlivých obcích České republiky, a to k 1. prosinci bezprostředně předcházejícího kalendářního roku. Poznámka 3: Každý kraj se na procentní části celostátního hrubého výnosu příslušné daně podílí procentem stanoveným v příloze k Zákonu č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní; ve znění pozdějších předpisů (viz následující tabulka). 133 Příloha č. 2 Zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní; ve znění pozdějších předpisů 77

79 Kraj Procento Hlavní město Praha 3, Středočeský 13, Jihočeský 8, Plzeňský 7, Karlovarský 3, Ústecký 8, Liberecký 4, Královéhradecký 6, Pardubický 5, Vysočina 7, Jihomoravský 9, Olomoucký 6, Zlínský 5, Moravskoslezský 9, ČR celkem 100, Tab. 7.3 Procentní části celostátního hrubého výnosu jednotlivých krajů 134 Rozpočtové určení daní je v České republice upraveno Zákonem č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní); ve znění pozdějších předpisů. Tab. 7.1 Rozpočtové určení daní v ČR platné od roku 2005 uvádí rozpočtové určení daní v ČR platné od roku Jak je z Tab. 7.1 Rozpočtové určení daní v ČR platné od roku 2005 patrné, daňové příjmy obcí, zejména příjmy ze sdílených daní se v důsledku systému rozpočtového určení platného v naší zemi podobají spíše neúčelovým dotacím, přerozdělovaným z centra, neboť tyto příjmy obce prakticky svou aktivitou nemohou ovlivnit. Jedná se o příjmy, které jsou v podstatě stanoveny výhradně na základě počtu obyvatel, přičemž je zohledňován velikostní koeficient obce. V úvahu přitom nejsou brány žádné regionální diference. 134 Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní; ve znění pozdějších předpisů 78

80 Působení obcí je tak omezeno na snahu o navýšení počtu obyvatel do vyšší velikostní kategorie obce, což je velice náročné a mnohdy i prakticky nemožné. Aktivně přispět k navýšení daňového výnosu mohou obce pouze v případě malé části daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, která je přidělována podle počtu zaměstnanců v obci a dále pak v případě daně z příjmů fyzických osob z podnikání. Svůj vliv mohou obce také uplatnit v případě daně z nemovitostí jako daně svěřené, u které stanovují koeficient, upravující sazbu daně z nemovitostí. 7.4 Vlastní municipální daně v zemích EU Vlastní municipální daň je pro účely mezinárodního srovnání definována jako daň, u které je příslušná územně správní jednotka správcem daně i příjemcem daně a má zároveň možnost ovlivnit základní i výslednou sazbu daně. V současné době nejsou tyto podmínky stoprocentně aplikovány v žádné zemi Evropské unie, a tak za vlastní municipální daně bývají považovány i daně, u kterých mají nižší územně samosprávné jednotky možnost uvalit přirážky k dani (např. Belgie, Itálie či Portugalsko) nebo určit výslednou sazbu příslušného typu daně v určitém zákonem stanoveném rozsahu, a to na základě pravidelného vyjednávání (např. Dánsko, Německo, Francie či Španělsko) anebo na základě dlouhodobě stanovené hodnoty (např. Lucembursko, Švédsko či Finsko). V rámci zemí Evropské unie sice nenajdeme unifikovaný model místní daňové autonomie, vysledovat však lze určité společné tendence. Specifickou skupinu zemí tvoří Skandinávské země, kde vlastní daňové příjmy tvoří významný příjem obecních rozpočtů Švédsko (54 %), Finsko (42 %), Dánsko (45 %). Vysoký stupeň decentralizace těchto zemí je historickým fenoménem a je tradičně zajištěn ústavami jednotlivých zemí. Významný podíl vlastních daňových příjmů lze rovněž vysledovat ve dvou frankofonních zemích, a to v Belgii (44 %) a Francii (52 %). V Belgii je tento stav výsledkem poměrně nedávných federalistických procesů, které přispěly k posílení míry nezávislosti územních samospráv. Stejně tak ve Francii se jedná o výsledek rozsáhlých decentralizačních reforem 80. a 90. let minulého století. Charakteristickou skupinou jsou i tzv. Středomořské státy, kde od poloviny 80. let minulého století probíhají intenzivní procesy regionalizace. Vlastní daňové příjmy zde tvoří přibližně třetinu obecních rozpočtů Itálie (28 %), Španělsko (32 %), Portugalsko (32 %), Řecko (30 %). 79

81 Naopak do skupiny zemí s nízkou finanční soběstačností územních samospráv lze řadit země, u kterých se tradičně projevují silné centralizační tendence, jedná se o Rakousko (17 % vlastních daňových příjmů), Velkou Británii (13 %) či Nizozemí (7 %). 135 Úroveň (množství, struktura a kvalita) poskytování veřejných statků obcemi, závisí výrazným způsobem na finančních možnostech každé obce, která je ovlivněna především daňovým systémem uplatňovaným v dané zemi, dále daňovým určením, významnou roli zde však hrají i ekonomická, sociální, geopolitická či demografická specifika. Na jedné straně se zde projevují silné decentralistické tendence, doprovázené snahou představitelů nižších územně správních jednotek o změnu daňového určení, navýšení jejich daňových pravomocí, jež by vedlo k většímu respektování všech diferencí. Diskutuje se rovněž možnost zavedení místních daní, které v současné době nejsou v České republice součástí soustavy obecních příjmů. Na druhé straně je faktem, že je třeba zajistit vyvážený standard veřejných statků všem obyvatelům země, je třeba zabránit neuvážené daňové konkurenci, jež by v důsledku možné migrace obyvatel a přesunu kapitálu způsobila negativní finanční dopady pro společnost jako celek. 135 Trhlínová, Z.: Finanční autonomie obcí Zkušenosti financování obcí v zemích Evropské unie. Obecní finance, 1/

82 8 Územní dopady suburbanizace 8.1 Územní souvislosti suburbanizace Základní charakteristika Z hlediska urbanismu a územního plánování představuje suburbanizace fázi urbanizačního procesu při které se město dostává do situace, kdy pro investory nejsou možnosti efektivního rozvoje na vlastním území města ekonomicky zajímavé 136 a expanduje proto s lokací aktivit (především bydlení) do suburbánní oblasti se všemi dopady územními, provozními a enviromentálními. K celkové urbanistické a územní charakteristice suburbanizace nutno zdůraznit (vedle charakteristiky uvedené v úvodní kapitole) ještě následující skutečnosti: suburbanizace je charakteristickým rysem současného stadia urbanizačního procesu; suburbanizaci můžeme chápat jako přenášení městských funkcí, aktivit (průmysl, služby, vybavení, bydlení, apod.) a obyvatelstva z jádrového města do přilehlých okrajových oblastí; prostorová expanze měst do okolní přírodní a venkovské krajiny v souvislosti se suburbanizací může nabývat rozmanitých forem. Je zapotřebí zdůraznit, že neplánovaná suburbanizace z hlediska dlouhodobého časového horizontu nevyužívá efektivně potenciál území a navíc vytváří vyvolané náklady na dopravní a technickou infrastrukturu a další vybavení území. Suburbanizace (charakterizovaná již v úvodní kapitole) bývá zpravidla spojována s rozvojem nízkopodlažní zástavby, a to v územích nacházejících se mimo kompaktní město. V suburbánním pásu je dosahováno vysokých relativních přírůstků obyvatel imigrací, zatímco centrum a starší čtvrtě populačně stagnují popřípadě obyvatelstvo zde začíná postupně ubývat. Suburbanizace je často spojována se stěhováním obyvatel s vyšším sociálním statusem z centrálních částí města na předměstí a tím zvyšující se negativní sociální polarizací jádra a zázemí. 136 Suburbánní výstavba je ekonomicky výhodná především z hlediska okamžitého investičního efektu, bez přihlédnutí k dlouhodobému ekonomickému efektu. 81

83 Vedle nové výstavby a imigrace obyvatelstva je pro suburbanizaci rovněž charakteristická transformace existující venkovské zástavby a změna způsobu života. Tento proces byl do určité míry ovlivněn v minulosti územním plánováním - v reakci na nezdravé prostředí vnitřních měst 2. poloviny 19. století byla preferována rozvolněná zástavba ve zdravém prostředí mimo města, která ve vyhovující dopravní dostupnosti umožňovala využívat městské výhody (pracovní příležitosti, služby, kulturu apod.). V komunistických zemích byla počínající suburbanizace zbrzděna centrálně plánovaným hospodářstvím a spontánní výstavba rodinných domků na předměstích byla z velké části nahrazena budováním sídlišť panelových domů. Výstavba rodinných domů na venkově (zejména ve střediskových obcích) byla nedostatečná z pohledu poptávky, a to ať šlo o výstavbu realizovanou organizovaně (např. projekty Drupos) nebo svépomocí. Proto teprve po roce 1989 se projevují ve větší míře suburbanizační faktory rozvoje našich měst. V užším slova smyslu tento úkol v sobě zahrnuje důležité složky, a to jednak tvorbu veřejných prostorů a jejich systému, jako základní osnovy života města, tak zásad optimálního využití a provozu a intenzity využití území včetně Hniličkou 137 zmiňované potřeby větší koncentrace lidí a jejich kontaktů vyjádřených např. hustotou obyvatel na hektar. Třetí, velice významnou složkou je otázka obrazu sídla, který je adicí suburbánních souborů měněn někdy )ne-li většinou) nevhodně, na úkor existující identity, formace atp. Dalším významným faktorem pak je i vyváženost koncepce zástavby a volné krajiny Urbanistické souvislosti suburbanizace Třebaže suburbanizace je záležitostí především velkých měst (u nás jsou to Praha a Brno), suburbanizační faktorů mají dopad na proměny menších sídel a měst v atrakčním okruhu velkých měst a jejich aglomerací. Tyto proměny dokládají následující přehledy Hnilička, P.: Sídelní kaše. Otázky k suburbánní výstavbě rodinných domů, Brno: ERA, Národní rozvojový plán, MMR

84 Tab. 8.1 Vývoj sídelní struktury České republiky ve vybraných letech 139 Tab. 8.2 Struktura přírůstku (úbytku) obyvatelstva měst v období Za období můžeme v uvedených přehledech sledovat celkový pokles městského obyvatelstva asi o 0,8% (cca obyv.) a stejný nárůst venkovského obyvatelstva (0,8%). Zatímco obyvatelstvo měst velikostních skupin od 3000 ob. do ob. vzrostlo nebo zůstalo stejné, ve městech nad 139 Přinosilová, M. a kol.: Příklady regulativů v územně plánovací dokumentaci, UUR Brno Přinosilová, M. a kol.: Příklady regulativů v územně plánovací dokumentaci, UUR Brno Tato statistika ale udává změny počtu obyvatel migrací mezi sídly. Je třeba podotknout, že mnoho suburbanizačních pohybů se odehrává uvnitř městských katastrů. 83

85 ob. počet obyvatel poklesl. Tato přibližná statistika je upřesněna následnou detailnější tabulkou, ve které je přírůstek nebo úbytek obyvatel vyjádřen absolutně (v tis. obyv.) a rozdělen podle toho, zda se jedná o přirozený úbytek obyvatel, přírůstek či úbytek způsobený stěhováním nebo změny v důsledku územních změn a úprav. V důsledku stěhování je největší úbytek měst obyv. (16,5 tis. obyv.). Největší nárůst obyvatel ve sledovaném období je u měst velikostní kategorie od do obyv. (15,5 tis. obyv.). Z hlediska urbanismu a územního plánování je důležité poznat a ovlivnit hlavní faktory a mechanismy, omezující nebo zpomalující tempo suburbanizace včetně jejích negativních důsledků narušujících území a jeho potenciál. Jedním z nejvýznamnějších společných jmenovatelů většiny faktorů je ekonomická efektivnost provozu v delším časovém horizontu. V dlouhodobém časovém horizontu představují tak provozní náklady (především cest za prací, vybavením a rekreací) zdaleka nejvyšší položku nákladů na vybavení oproti jeho investičním a provozním nákladům. Tuto skutečnost dokladujeme poznatky při řešení úkolů VÚVA Brno z osmdesátých let minulého století 142, publikované v roce Pokud budeme posuzovat působení suburbanizace z hlediska provozních nákladů v území můžeme dekomponovat celý systém na následující faktory rozvoje území: využití území a jeho intenzita; funkční struktura; provozní struktura; prostorová struktura (uspořádání). Komplexní působení jednotlivých faktorů pak ovlivňuje volbu konkrétního způsobu a formy koncepce rozvoje města Využití území a jeho intenzita Území představuje jedinečný fenomén a zdroj, umožňující realizaci potřeb společnosti v prostoru a čase. Je to zdroj omezený a nenahraditelný. Intenzita využití území je velmi citlivý faktor, který na jedné straně umožňuje efektivní využití potenciálu území, ale může také, při nadměrné nebo neúměrné 142 Urbanistická hodnota pozemku určená polohovými vlastnostmi, zpracováno pro VÚVA, Brno, 1982; Kritéria hodnocení sídelního útvaru, zpracováno pro VÚVA, Brno, ; Problematika urbanistického provozu sídelního útvaru Pardubice, zpracováno pro VÚVA, 2 dílčí úkoly, Brno, Stanovení nákladů vyvolaných polohou území v sídelním útvaru, Ekonomie urbanistické skladby sídelního útvaru, str , 45 48, Výzkumný ústav výstavby a architektury, Brno,

86 exploataci území a jeho potenciálu, vyvolat narušení nebo devastaci přírodního prostředí. Rozsah dopravních a inženýrských sítí a náročnost provozu je přímo úměrná velikosti území, je proto důležité stanovení optimálního stupně využití území, jako základního indikátoru ovlivňujícího celkovou efektivitu fungování území. Následující tabulka dokládá růst zastavěné plochy sídel u nás v průběhu 20. století 144. Rok Počet obyvatel území ČR Výměra zast. plochy celkem (ha) Výměra zast. plochy na obyvatele Podíl zastavěné plochy na celkové výměře(%) ,6996 0, ,9651 1, , ,2292 1, ,2658 1,6498 Tab. 8.3 Proměny výměry zastavěné plochy na obyvatele 145 Od roku 1930 klesl počet obyvatelstva žijícího na území ČR o 400 tisíc, přesto se však zdvojnásobila celková zastavěná plocha na území naší republiky. Procentuelní podíl zastavěné plochy k celkové výměře našeho území vzrostl rovněž skoro dvojnásobně. Využití území je charakterizováno indexem zastavění 146 a indexem podlažní plochy 147. Ověřené indexy využití území mohou být velmi účinným nástrojem efektivního rozvoje území. 144 Říha, M.: Anarchie urbanismu v české krajině, 2001, článek Index zastavění pozemku (IZP) udává přípustný počet m 2 zastavěné plochy na celkový počet m 2 pozemku. 147 Index podlažních ploch (IPP) udává přípustný počet m 2 podlažní plochy na celkový počet m 2 pozemku. 85

87 Příklad směrných hodnot indexů využití území je uveden v následující tabulce: stavební plocha IZP IPP bydlení (okrajové polohy) 0,2 0,4 všeobecné bydlení 0,4 1,0-1,2 smíšené plochy 0,6 1,0-1,2 centrální oblast 0,6 2,0 plochy jádra 1,0 3,0 Tab. 8.4 Směrných hodnot indexů využití území 148 Při tvorbě územního plánu města Brna byly doporučeny následující hodnoty indexů využití území: stavební území IZP IPP ISO malé obytné skupiny 0,2 0,4 plochy čistého bydlení 0,4 1,2 plochy všeobecnéhobydlení 0,4 1,2 smíšené plochy 0,6 1,2 stávající bytová zástavba 0,4-0,6 2,0 jádrové plochy 1,0 3,0 plochy pro výrobu a ostatní zvl.plochy 0,8 3,0 10,0 chatové osady a osady rekr. domků 0,2 0,2 Tab. 8.5 Doporučené hodnoty indexů využití území Funkční struktura (uspořádání) Funkční uspořádání (funkční struktura) je další složkou skladby území, která může v pozitivním nebo negativním smyslu ovlivnit fungování a provoz města. Byla to právě prostorová segregace jednotlivých funkčních složek vybavení města v 1. polovině 20. století, která vytvořila nové provozní toky města tak, že začaly dosahovat kritické kumulace ohrožující životní prostředí a hrozící dopravním kolapsem vůbec. Snaha o definování funkcí ve městě byla průvodním znakem hledání principů nového uspořádání měst na počátku industriální éry. Tyto teoretické snahy vyvrcholily v Athénské chartě (1933) kdy byly definovány základní urbanistické funkce: Základními klíči urbanismu jsou čtyři funkce: bydlení, práce, rekreace (v době volna), doprava (článek Přinosilová, M. a kol.: Příklady regulativů v územně plánovací dokumentaci, UUR Brno Územní plán města Brna, textová část,

88 Charty). V jednom z dalších článků se říká Koloběh denních funkcí - bydlení, práce a rekreace - bude urbanismem řízen k docílení největší možné úspory času, přičemž bydlení bude těžištěm urbanistického zájmu a východiskem všech opatřen. (článek 79 Charty). Jasněji snad podstata a potřeba funkční skladby nelze vyjádřit. Třebaže později byly principy Athénské charty kritizovány (pro nejednoznačný výklad formulace Plány určí strukturu každého ze sektorů, náležejících těmto čtyřem základním funkcím, a jejich polohu ve městě ), samotná podstata Athénské charty má stále svůj význam. Dnešní pojetí funkcí města vychází z členění Athénské charty a členíme je na: bydlení, občanskou vybavenost, výrobu, rekreaci, dopravu a technickou infrastrukturu. Město již ale dnes nechápeme jako striktně a puristicky oddělené funkční zóny, ale snažíme se o promíšení funkcí tak, abychom dosáhli pestrého koloritu městského prostředí vstřícného svou obytností obyvateli a návštěvníkovi, tento fenomén pak nazýváme urbanita. Třebaže tento požadavek se zdá v příkrém rozporu s Athénskou chartou, musíme si uvědomit, že řada daností z meziválečného období se změnila. Principiálně se totiž otupila naléhavost striktního požadavku na oddělení bydlení a pracoviště. V druhé polovině 20. století vznikla jednak řada výrobních technologií, které se chovají šetrněji k životnímu prostředí a nárokům na dopravu (nákladovou), jednak v důsledku vyšší výkonnosti výrobních technologií se snižuje zaměstnanost v sekundéru a narůstá v terciéru a kvartéru. Tyto skutečnosti umožňují větší prolnutí funkcí mezi sebou i při zachování potřebné diferenciace funkčních složek při jejich situování Provozní struktura (uspořádání) Úkolem provozu města je zajištění, jak optimálního spojení mezi jednotlivými provozními celky města, tak vlastní obsluha jednotlivých aktivit městského vybavení. Provoz vyjadřuje sídelní dělbu práce, která popisuje vztah mezi aktivitami vybavení. Provoz je charakterizován dopravní zátěží a je vyjádřen dopravními vztahy. Sídelní provoz charakterizuje dopravu a osob, nákladů, zásobování vodou, likvidaci odpadních vod a odpadů, přenos energií a informací. Mezi prvky urbanistické struktury rozeznáváme: vztahy vnitřní - (podle intenzity): intenzívní městské vztahy, městské vztahy, intenzívní příměstské vztahy, vztahy vnější - vztah prvků k okolí, resp. vztahy mezi okolními prvky navzájem: intenzívní regionální vztahy, ostatní regionální vztahy; zvláštní charakter mají tranzitní vztahy. 87

89 Hlavní provozní vztahy ve městě jsou: bydliště pracoviště: hybnost cca 0,9 (při 45% - 50% ekonomicky aktivního obyvatelstva), projeví se nárůst procentuelního podílu terciéru a kvartéru; bydliště rekreace: hlavně denní a víkendová; část v tzv. volném území ; u menších měst a venkovských sídel hrozí nebezpečí devastace v období prázdnin; bydliště vybavení: hlavně vztah bydliště centrum, pravidelnost vazeb; rozvoj souvisí s růstem životní úrovně, délkou pracovní doby, rozvojem automobilizace a změnami životního stylu; pracoviště - rekreace a rekreace - vybavenost: mají v čisté formě relativně malý význam. Principy dopravního uspořádání by měly vycházet z funkční organizace, provozních kritérií a dopravního členění území města (sídelního celku) na jednotlivé dopravní zóny (funkčně zpravidla smíšeného charakteru) tak, aby byl optimalizován celkový objem přepravní práce Prostorová struktura (uspořádání) Vlastní prostorové uspořádání města a jeho formy prošly za dlouhá tisíciletí existence měst dlouhým vývoje. Nebudeme popisovat nepřeberné množství forem uspořádání prvků města, chceme zdůraznit především hlavní specifika tohoto problému. Prostorové uspořádání vyčleňuje v principu volné a zastavěné prostory a vytváří jejich konkrétní systémy. Zastavěné prostory obsahují jednotlivá zařízení rozdílných funkčních aktivit (objekty a plochy). Zde se projevují nejrůznější způsoby forem a členění, velikosti a agregace, monofunčnost a polyfunkčnost apod. Na druhé straně jsou to volná a veřejná prostranství (na rozdíl od principiálně vyhrazených objektů a funkčních ploch v zastavěném území). Tyto volné prostory tvoří, jak provozní páteř města, tak vytvářejí základní prostor pro aktivity obyvatel. Jsou tedy měřítkem atraktivity a obytnosti městského prostředí. Vzhledem k tomu, že městská struktura, zejména ve své osnově, vykazuje v čase značnou setrvačnost způsobenou především ekonomickou náročností případných funkčních, prostorových a provozních proměn, jež z tohoto aspektu - efektivity prostorové struktury města naléhavý požadavek variability a flexibility prostorové struktury, umožňující vyšší pružnost při funkčních, prostorových a provozních změnách. 88

90 8.1.7 Koncepce rozvoje Celkový efekt zhodnocení uvedených faktorů (kvalitativně odlišných) dává podklady pro objektivní stanovení koncepce rozvoje města v konkrétních podmínkách a souvislostech. Takto stanovená koncepce rozvoje dává i objektivní závěry pro eliminování negativních důsledků suburbanizačních tendencí v rozvoji města. Tyto závěry jsou definovány v základních charakteristikách urbanistického rozvoje města: směr rozvoje; restrukturalizace (reorganizace), adice (perimetrální, radiální), regionální využití příměstských sídel (satelity); způsob rozvoje; výstavba, přestavba, revitalizace, humanizace, reorganizace; dynamika rozvoje; stagnace, trvale udržitelný růst, překotný růst. 8.2 Možnosti hodnocení územních dopadů suburbanizace Pokud chceme z hlediska územního suburbanizaci usměrňovat, nebo ji alespoň sledovat potřebujeme vytvořit nástroje pro průběžné vyhodnocování toho, co má být dosaženo a porovnávání skutečných výsledků s našimi záměry a s plánem. V praxi se pro průběžné vyhodnocování územních dopadů procesu suburbanizace dají využít tzv. věcné indikátory tj. indikátory, které popisují změny fyzického stavu lokality resp. města. Tyto indikátory jsou zaměřeny na popis naplňování stanovených věcných cílů. Věcné indikátory podle úrovně jejich zařazení do struktury strategických rozvojových dokumentů města dále členíme na: a) strategické indikátory / ukazatele globálního cíle indikátory, které hodnotí změny v širším kontextu rozvoje města a v delším časovém období (např. po 2 nebo 5-ti letech); b) specifické indikátory / ukazatele specifického cíle nebo opatření indikátory sledující dílčí pokroky v některých vybraných ukazatelích. Při monitorování procesu suburbanizace (vzhledem k tempu probíhajících změn) je výhodnější používat indikátory strategického charakteru Strategické indikátory Pro oblast suburbanizace je možné nalézt některé stávající vhodné indikátory / ukazatele, např. ze sady Společných evropských indikátorů ECI 150 nebo indikátory našich existujících strategických dokumentů. 150 blíže in 89

91 Ukazatel Zdroje dat Index plošného růstu města Index plošného růstu města I pr = zastavěná plocha města v daném roce x (v ha) / zastavěné ploše města v roce 2000 (v ha) Tab. 8.6 Vzorový strategický indikátor 151 Územní plán města Hradec Králové 2000 (hranice současně zastavěného území města), územní resp. kolaudační rozhodnutí vydaná pro výstavbu mimo současně zastavěné území města dle územního plánu (Magistrát města Hradec Králové, odbor hlavního architekta, odbor stavební) Cílem tohoto indikátoru je sledovat, zda město využívá ke svému rozvoji již jednou urbanizovaných ploch brownfields nebo zda pro svůj rozvoj zabírá dosud neurbanizované plochy greenfieds. V souladu se strategií rekonverzí a revitalizaci všech typů urbánních brownfields potom je, aby index plošného růstu města byl co nejnižší Indikátory ze sady Společných evropských indikátorů ECI Pro porovnatelnost údajů z různých municipalit v různých zemích iniciovala Evropská komise vytvoření Společných evropských indikátorů udržitelného rozvoje na místní úrovni (European Common Indicators). Iniciativa je založena na společném souboru integrovaných indikátorů, kde jednotlivé indikátory odrážejí vzájemné působení mezi hledisky ekonomickými, společenskými a environmentálními. Využití jednotné sady ukazatelů zároveň umožňuje, jako první, sběr srovnatelných informací o dosaženém pokroku směrem k udržitelnosti rozvoje na místní úrovni v rámci celé Evropy, za podmínky, že se iniciativy sledování zúčastní velký počet místních úřadů. K iniciativě se již připojilo přes 150 evropských měst. V České republice indikátory ke konci roku 2006 sledovalo 15 měst a jeden mikroregion. Byla navržena následující sada indikátorů: A1 Spokojenost občanů s životem v obci všeobecná spokojenost občanů s různými rysy života v obci; A2 Místní příspěvek ke globální změně klimatu emise CO2 (vyjádřené jako ekologická stopa); A3 Místní doprava a přeprava osob denní přepravní vzdálenosti a způsoby přepravy; 151 indikátor Strategického plánu města Hradec Králové vytvořený pro tento dokument V. Šilhánkovou 90

92 A4 A5 B6 B7 B8 B9 B10 Dostupnost veřejných prostranství a místních služeb dosažitelnost nejbližší veřejné zelené plochy pro místních obyvatele a dosažitelnost základních služeb; Kvalita vnějšího ovzduší počet dnů s dobrou a zdravotně nezávadnou kvalitou ovzduší; Cestování dětí do a ze školy způsoby dopravy, které děti používají k cestování mezi domovem a školou; Udržitelný management obce a místních podniků podíl státních i soukromých organizací, které přijaly a využívají environmentální a sociální způsoby řízení (EMS a EMAS); Hluková zátěž podíl obyvatel vystavených škodlivým hladinám hluku; Udržitelné využívání půdy (land-use) udržitelný rozvoj, obnova a ochrana ploch a půdy v rámci obce/města; Udržitelné výrobky podíl certifikovaných ekologicky šetrných výrobků a produktů ekologického zemědělství na celkové spotřebě. 152 Pro sledování suburbanizačních procesů a tendencí se dá využít hned několik z těchto indikátorů. Asi nejlépe vypovídající je indikátor B9 Udržitelné využívání území. Vhodně jej pak doplňují indikátory A4 - Dostupnost veřejných prostranství a místních služeb, A3 - Místní doprava a přeprava osob, B6 - Cestování dětí do a ze školy a případně i A1 - Spokojenost občanů s životem v obci Indikátor B9 - Udržitelné využívání území Pro oblast suburbanizace se z existující sady deseti společných indikátorů dá nejlépe využít indikátor B.9 "Udržitelné využívání území" 153. Tento indikátor se týká trvale udržitelného rozvoje, obnovy a ochrany území a lokalit ve městech a obcích. Expanze měst vede k rozšiřování příměstských oblastí na úkor neurbanizovaných ploch a zejm. oblastí krajinné zeleně. V mnoha evropských městech vedla společensko-ekonomická transformace minulého století k opouštění využitých a kontaminovaných území. Udržitelné využívání území znamená efektivní užívání území ve městě prostřednictvím cíleného rozvoje města, s minimalizací záboru u dosud neurbanizovaných ploch 152 Technická zpráva "K profilu trvalé místní udržitelnosti: Společné evropské indikátory", Pracovní skupina pro měření, sledování a hodnocení udržitelnosti rozvoje na místní úrovni, Expertní skupina pro městské prostředí, Evropská společenství, Metodické listy Společných evropských indikátorů udržitelného rozvoje (ECI) dostupné na (s vlastními úpravami a doplňky) 91

93 - zemědělské a nedotčené půdy (zelené louky) a zvyšováním podílu rozvinutých oblastí území pomocí obnovy a rekonverze. Tento indikátor hodnotí území z hlediska jejich rozdělení do následujících hlavních ukazatelů: a) Současně zastavěné území (U): procentuální podíl uměle vytvořených / urbanizovaných / zastavěných ploch z celkové rozlohy obce (správního území) v % (výměra v ha); b) Opuštěná (ladem ležící) a kontaminovaná území brownfields území určené k přestavbě (B): celková půdorysná výměra zanedbaných ploch) v % (výměra v ha); c) Současně nezastavěné území (N): procentuální podíl neurbanizovaných / nezastavěných ploch z celkové rozlohy obce (správního území) v % (výměra v ha); d) Nový rozvoj - území zastavitelné určené platným územním plánem (Z): kvóta na zástavbu dosud neurbanizovaných / nezastavěných ploch (zelené louky) v % (výměra v ha). Pro praktické zpracování tohoto indikátoru je nejlépe využít dat územního plánu obce / města, kdy za počáteční stav rok 0 je stanoven rok zpracování resp. schválení územního plánu a v předem stanovených dvou nebo čtyřletých intervalech jsou sledovány na základě vydaných územních (resp. kolaudačních) rozhodnutí a přijatých změn územního plánu změny v poměru jednotlivých typů území. Cílem v duchu trvale udržitelného rozvoje je zachování co největšího podílu současně nezastavěného území města a co největší opětovné využití přestavbových ploch brownfields (a tím i snižování jejich podílu v urbánní struktuře města). 92

94 Plocha v ha Počáteční stav Současn Rozdíl Poznámka rok 0 = rok ý stav poč. stavu k výpočtu zpracování územního plánu v roce x v roce 0 a stavu v roce x (v %) 1. Současně zastavěné U0 = Ux = Ux = U0 + ÚR území (U) 1.1 Z toho území určené B0 = Bx = Bx = B0 ÚR + k přestavbě brownfields (B) nově vzniklé brownfields 2. Současně nezastavěné území (N) 2.1 Z toho území zastavitelné určené platným územním plánem (Z) Celkem rozloha správního území města N0 = Nx = Nx = N0 - ÚR + případné rekultivace brownfields Z0 = Zx = Zx = Z0 ÚR + změny územního plánu 0 䦋 Tab. 8.7 Tabulka pro konstrukci podílu ploch dle indikátoru B9 (ÚR- územní rozhodnutí) Indikátor A4 - Dostupnost veřejných prostranství a místních služeb 154 Dále pro analýzu fungování sídla resp. pro měření územních dopadů suburbanizace můžeme využít indikátor Dostupnost veřejné zeleně a místních služeb. Tento indikátor definuje dostupnost jako bydlení v okruhu 300 metrů nebo 15 minut pěší chůze od veřejných prostranství nebo jiných služeb. Tento indikátor vychází z poznání, že přístup občanů k veřejným prostranstvím a základním službám je nezbytný pro kvalitu života a životaschopnost místní ekonomiky trvale udržitelné komunity. Základní služby v blízkosti bydliště také významně snižují potřebu cestovat. Nesplněné základní požadavky na zásobování potravinami a poskytování základní zdravotní péče vede k neuspokojování sociálních potřeb. Nedostatek obchodů s čerstvým ovocem a

95 zeleninou v určité části města je znakem společenského vyřazení (například v Británii) a také ohrožuje zdraví. Vyřazení představuje také chybějící hromadná doprava pro ty, kteří jsou na ní závislí. Veřejná prostranství jsou definována jako: veřejné parky, zahrady či otevřená prostranství, které slouží pouze chodcům nebo cyklistům, vyjma zelených dopravních ostrůvků nebo dělících pásů a hřbitovů (kromě případů, kdy místní samospráva připustí jejich rekreační funkci, případně přírodní, historický nebo kulturní význam; nezastřešená sportovní zařízení, bezplatně přístupná veřejnosti; soukromá prostranství (zemědělské plochy, soukromé parky), bezplatně přístupná veřejnosti. Základní služby jsou definovány jako: primární zdravotnické služby veřejnosti (praktičtí lékaři, dětští lékaři, zubaři, nemocnice a polikliniky, lékařské služby první pomoci); linky hromadné dopravy s minimální frekvencí alespoň po část pracovního dne (jednou za půlhodinu); veřejné školy (povinná školní docházka a mateřské školy); ochody se základními potravinami a obchody s čerstvým ovocem a zeleninou (vyhodnocujeme dostupnost k oběma typům obchodů - tzn. vzdálenost 300 mod obchodu se zeleninou a zároveň 300 m od obchodu s čerstvým pečivem) služby sběru separovaného odpadu a nádoby na separovaný odpad 94

96 Zkratka Dostupnost rok všechna veřejná prostranství HK Hradec Králové ,00% SY Svitavy ,00% VS Vsetín ,00% TB Třebíč ,00% KD Kladno ,00% Graf 8.1 Dostupnost všech veřejných prostranství - srovnání výsledků měst v ČR Indikátor A3 - Místní doprava a přeprava osob 156 Tento indikátor zjišťuje a popisuje mobilitu občanů žijících na území dané samosprávy. Mezi hlediska (a k nim se vztahující jednotky měření), které přispívají k učení obecného modelu mobility každého občana, patří: a) průměrný počet cest, které vykoná každý občan během dne, kdy cesta" znamená přemístění se z počátečního do cílového bodu (počet cest za den na osobu); b) účel cest a jejich pravidelnost během týdne, kde můžeme cesty rozdělit na systematické" a nesystematické" (% systematických cest vporovnání s % nesystematických cest); c) průměrná denní vzdálenost cesty na osobu (km na osobu); d) délka trvání cest (čas cesty v minutách); e) použité druhy dopravy pro tyto cesty a/nebo pro různé vzdálenosti každé cesty (% vtahující se k různým druhům dopravy zahrnutým do průzkumu). Model mobility občanů v městském prostředí je důležitý jak z hlediska kvality života přímých účastníků (čas věnovaný cestování, četnost dopravních komplikací, náklady atd.), tak z hlediska zátěže mobility na životní prostředí. Údaje z různých průzkumů městské mobility poukazují na vývoj v posledních letech. Existuje úzká spojitost mezi mobilitou a dalšími důležitými otázkami života v městském prostředí, mezi něž patří kvalita ovzduší a emise oxidu uhličitého, hluk, silniční bezpečnost, zastavěnost území a městská krajina. Je žádoucí dosáhnout progresivního snížení individuální dopravy a současně dosáhnout zvýšení podílu alternativních způsobů dopravy

97 Graf 8.2 Srovnání podílu měkké (ekologicky šetrné) a tvrdé dopravy měst ČR Indikátor B6 - Cestování dětí do a ze školy 158 Indikátor Cestování dětí do a ze školy se soustředí na otázku - jak bezpečná a funkční je pro malé děti místní komunita a systém hromadné dopravy z pohledu jejich rodičů? Jaký druh dopravy se používá pro dopravu dětí do školy a zpět? Jak důležité je vychovávat děti, aby přijaly udržitelný životní styl? Tento indikátor má především za cíl určit počet dětí, které chodí do školy pěšky a/nebo na kole, a u ostatních zjistit, z jakých důvodů používají hromadnou dopravu nebo soukromá auta. Tento indikátor vychází z poznání, že udržitelná společnost je dostatečně bezpečná z hlediska kriminality a bezpečnosti dopravy; rodiče musí cítit, že jejich děti se mohou bezpečně pohybovat po ulicích a používat služby hromadné dopravy (podle věku v doprovodu nebo samotné). Je to společnost, kde jsou veřejné služby (hromadná doprava, základní a střední školy) snadno dosažitelné pěšky nebo na kole. V trvale udržitelné společnosti rodiče přebírají odpovědnost za vedení dětí k trvale udržitelnému životnímu stylu, včetně toho, že je učí používat hromadnou dopravu a vedou je ke správnému chování při jízdě na kole

98 Vození dětí autem do školy nejen, že přispívá k ranní dopravní špičce a s tím souvisejícím environmentálním, společenským (včetně špatného zdravotního stavu a tělesné kondice) a ekonomickým problémům, ale také dětem předává špatné signály z hlediska vnímání životního prostředí a trvale udržitelného chování Indikátor A1 Spokojenost s místním společenstvím Tento indikátor zjišťuje úroveň spokojenosti občanů (obecně a s ohledem na různé rysy fungování obce) a může tedy vhodně doplnit subjektivní pohled obyvatel obce / města k výše uvedeným objektivním zjištěním ostatních indikátorů. Zjišťuje se zde podíl spokojených (velmi, mírně) a nespokojených (velmi, mírně) občanů s městem jako s místem, kde žijí a pracují. Kvalita života občanů je důležitou součástí udržitelné společnosti. Znamená možnost žít v takových podmínkách, které zahrnují bezpečné a cenově přijatelné bydlení, dostupnost základních služeb (školství, zdravotnictví, kultura, atd.), zajímavou a uspokojující práci, kvalitní životní prostředí (jak přírodní, tak antropogenní) a reálnou možnost účastnit se na místním plánování a rozhodování. Názor občanů na tyto otázky představuje důležité měřítko celkové spokojenosti s daným místem, takže je to důležitý indikátor místní udržitelnosti. V rámci tohoto indikátoru občané v zásadě odpovídají na tyto otázky: I. Jak jsou občané spokojeni se svou obcí, jako místem, kde žijí a pracují? II. Jak jsou občané spokojení s jednotlivými rysy fungování obce? III. Jak občané hodnotí různé rysy fungování obce, a který z těchto rysů vnímají jako nejdůležitější z hlediska kvality jejich života? V praxi existuje samozřejmě celá řada dalších indikátorů i jejich sad, které lze pro sledování suburbanizačních procesů využít, lze také konstruovat zcela nové indikátory. Bohužel sledování těchto dalších indikátorových sad je v podmínkách měst v České republice ještě méně rozšířeno než výše uvedené indikátory ECI, které v rámci iniciativy TIMUR ke konci roku 2006 sledovalo 15 měst jeden mikroregion. Přitom sledování indikátorů jednoznačně ukazuje, jak jsou suburbanizační procesy v rozporu se zásadami udržitelného života. 97

99 Obr.8.1 Partnerská města TIMUR

100 9 Oblast enviromentální 9.1 Ekologické a krajinné dopady suburbanizace Od 90. let 20. století se v České republice lidé výrazněji začínají stěhovat z měst na venkov, nebo alespoň na okraj města, ve snaze bydlet ve zdravějším prostředí. Obr. 9.1 MexicoCity - Iztapalapa 160 Města se prostorově rozrůstají do okolní přírodní a venkovské krajiny, vznikají nové příměstské zástavby a satelitní městečka. To s sebou nese mimo jiné i negativní enviromentální a ekologické důsledky. Staví se samostatné rodinné domy, ale i různé sklady nebo výrobní závody. Dnes je možnost postavení si vlastního domku mnohem realizovatelnější než dříve. Trend nadstandardního rodinného bydlení stupňuje tlak na zábor půdy původně určené k zemědělskému a lesnickému využívání. Jednoúčelové využití krajiny pouze k bydlení je nesystémovým řešením, neboť postrádá zázemí v podobě ostatní infrastruktury. Přímo úměrně s velikostí aglomerace roste spotřeba pohonných hmot, produkce emisí z dopravy a ztráty energií a vody v rozvodných sítích. S neuspořádaným

101 růstem izolovaných obytných zón vyvstává potřeba přesunout do těchto nových čtvrtí pracovní příležitosti, obchody a služby spojená s vysokými náklady. 161 Pro mnoho lidí představuje suburbie sen o životě na venkově. Lokalita se jim líbí, když není zastavěna, mají radost, že ze svého okna vidí na louku, pole nebo les. Pak dojde k situaci, že před jejich parcelou vznikne další řada domů, vysoké ploty nebo ohradní zdi. V urbanistických plánech je zapotřebí věnovat pozornost dostupnosti a prostupnosti okolní krajiny například formou pěšin a cyklostezek. V zásadě platí, že pokud plán suburbie nepočítá s výše uvedenými zásadami, je méně kvalitní a v delších časových horizontech pravděpodobně přinese obyvatelům problémy. 162 Život z centra města se tak postupně přesouvá na jeho periferii. Větší koncentraci obyvatel provází otevírání nových obchodů a jiných zařízení na okraji města. Navíc se na okrajích měst rozmohlo i vystavování obrovských hypermarketů s velikostně jim odpovídajícími parkovišti. Lidé bydlící ve městě dojíždějí na jeho periferii nakoupit do hypermarketů, a to nejčastěji každý svým osobním automobilem. Podobná situace nastává při dojíždění lidí z příměstské zástavby do centra za prací. Zhoršuje se tak kvalita životního prostředí. Často vznikají dopravní zácpy, zvyšuje se hlučnost a produkce emisí. Ke snížení těchto nežádoucích faktorů by mohla přispět kvalitní veřejná doprava. Ta však není efektivní v místech, kde je hustota obyvatel nízká. Obr. 9.2 Křižovatka v suburbánní zóně, USA Gremlica, T.: Hrozba jménem Urban Sprawl: Chaotický růst městských aglomerací ohrožuje i Českou republiku, Veřejná správa 26/ Baše, M., Cílek. V.: Krajina domova v době rozpadu města a přeměny venkova, Veřejná správa 19/

102 Také výstavba na greenfields /zelených loukách/ není příliš pozitivním jevem. Dochází k zástavbě nových pozemků, aniž by se projevila snaha řešit využití opuštěných objektů ve městě - brownfields. V městských aglomeracích se nevhodně mění podíly různých druhů využití území. Nejvýraznější konflikt je v prudkém nárůstu plochy zastavěného území (obytné, administrativní i nákupní zóny a infrastruktura) na úkor sídelní i příměstské vegetace využívané k rekreačním účelům. Obr. 9.3 MexicoCity - Neza 164 Průmyslové, obchodní i obytné objekty a zejména městské komunikace a parkovací plochy nejsou odděleny dostatečně širokými patrovými clonami zeleně, které kromě estetického významu mají funkci prachového filtru a protihlukové bariéry. Odpřírodnění urbánního prostředí má negativní vliv na zdravotní stav obyvatelstva a je v přímém rozporu s principy udržitelného rozvoje. 165 Způsobů, jak můžeme vnímat krajinu, je velmi mnoho. Co si člověk pod pojmem "krajina" představí určitě z velké části záleží na tom, kde a jak vyrůstal, ale také na druhu jeho vzdělání. Pro každého může to samé slovo znamenat něco trochu jiného a různé profese mohou mít ke krajině odlišný vztah. Samotný pojem krajina je u nás v současné době nejčastěji synonymem veškeré kulturní krajiny. Celkový vzhled krajiny, její potenciál, možnosti a způsoby ve využívání a další vlastnosti jsou výsledkem dlouhodobého vývoje přírodních složek a antropogenních vlivů. Uspořádání složek v krajině, prvků a vazeb mezi nimi je označováno jako krajinná struktura Gremlica, T.: Hrozba jménem Urban Sprawl: Chaotický růst městských aglomerací ohrožuje i Českou republiku, Veřejná správa 26/

103 Horizontální struktura krajiny, její prostorová struktura, je neustále narušována v důsledku přírodních i antropogenních vlivů a tím se zvyšuje její heterogenita. Přesto se krajina v každém časovém okamžiku nachází ve stavu dynamické rovnováhy. Tento vysoce heterogenní systém můžeme podle procesní závislosti na základních charakteristikách prostředí a na lidské populaci zjednodušeně rozčlenit dle Löwa 166 do tří základních systémových vrstev (subsystémů): primární krajinný subsystém je tvořen prostorově funkčními danostmi, které se řídí ryze přírodními zákonitostmi a vztahy (tzn. bez vlivu člověka); sekundární krajinný subsystém je prostorově funkčním vyjádřením, člověkem vytvářených využívajících systémů. Projev tohoto subsystému vytváří v krajině nejvýraznější vrstvu, tzv. sekundární krajinnou strukturu; terciární krajinný subsystém je prostorově funkčním vyjádřením lidských představ o vnímané realitě. Řídí se ryze psychologickými a sociologickými zákonitostmi (jako je např. obytnost krajiny, její vzhled, citové vazby na krajinu, rekreace v krajině apod.). Tento subsystém v krajině vytváří často skrytou, zato ale vždy reálně existující terciární krajinnou strukturu. Současnost nám přináší celou řadu změn, které jsou mimo jiné výrazem formování nových parametrů a kritérií ve využívání krajiny. Z pohledu dnešního vývoje krajinné struktury České republiky prochází dynamickou transformací zejména oblast krajinného typu kterou označujeme jako příměstskou krajinu ta vlastně tvoří zónu přechodu mezi městem a volnou krajinou. Tuto oblast významně zasahují především projevy suburbanizace, kde původně zemědělská funkce způsobu využití území je nahrazována jinými funkcemi, zejména vlivem komerčních projektů. V širším pojetí lze transformaci příměstské krajiny chápat jako proměny periferní urbánní krajiny a suburbánní zóny, kde kromě výstavby velkých nákupních center je to dále zakládání nových industriálních a skladovacích zón, a pak také nová výstavba rodinných a bytových domů v satelitních lokalitách (suburbanizace nerezidenčních i rezidenčních funkcí). V kontextu soudobého vývoje v České republice suburbanizace přidává ke stávající prostorové struktuře města další prstenec jeho urbanistické struktury Löw, J., Míchal, I.: Krajinný ráz, Lesnická práce, Létal, A., Smolová, I., Szczyrba, Z.: Transformace příměstské krajiny, Urbanismus a územní rozvoj 4/

104 Obr. 9.4 Suburbanizace v České republice - Brno Česká 168 Obr. 9.5 Suburbanizace v České republice - Brno Útěchov 169 V současnosti krajinu nejvíc ohrožuje to, čemu dnes říkáme suburbanizace. Města se prostorově rozrůstají do okolní přírodní a venkovské krajiny, vznikají nové příměstské zástavby a satelitní městečka. Rostoucí tlak na další zábor půd při rozvoji městských aglomerací spojený s výstavbou nových průmyslových komplexů i nákupních nebo obchodních zón a související uměle vyvolanou potřebou nové silniční infrastruktury snižují celkovou rozlohu půd vhodných pro zachování zemědělského, lesnického a rekreačního využívání krajiny. Zbývající zemědělská půda je obhospodařována v nevhodně velkých celcích neoddělených výraznými plochami stálé zeleně m=5&maptype=base&centerx= &centery= #centerx= @cente ry= @typ=ophoto@zoom=13@viztype=none@vizids=none pe=ophoto&centerx= &centery= #centerx= @centery= @typ=ophoto@zoom=15@vizType=none@vizIds=none 103

105 Suburbanizace hrozba fungování (malých) měst Obr. 9.6 Suburbanizace v České republice - Praha Nebušice Obr. 9.7 Počínající suburbanizace v České republice - Praha Zbuzany Obr. 9.8 Návaznost zemědělské půdy na projev suburbanizace /USA/170 Obr. 9.9 Návaznost zemědělské půdy na projev suburbanizace /USA/171 Ve volné krajině ekonomicky vyspělých států pokračuje devastace částečně přirozených ekosystémů. Chybí v ní ucelená funkční síť územních systémů

106 ekologické stability, jejichž biocentra vzájemně propojená biokoridory by vytvořila podmínky pro optimální rozvoj rostlinných a živočišných společenstev. Současný model využívání krajiny je jednoznačně orientován na potřeby terciárního sektoru (obchod a služby, včetně dopravy). 172 U nás se satelitní městečka svobodně rozplizují do krajiny. Vzniká něco, co není městem, ale zároveň není ani přírodou. Krajinu v okolí velkých měst navíc stále víc protínají betonové tepny /rychlostní komunikace/, po kterých se sice můžeme přesunovat, ale v krajině, zejména dálnice, fungují jako neprostupné zdi. Krajina je svázaná sítí různých komunikací, které se sice stavějí pro momentální užitek, a rozhodně ne pro krásu a tím krajina degraduje a vytrácejí se z ní přírodní i estetické hodnoty. 173 Vlivem obohacení o nové obchodně - komerční prvky a nové obytné zóny dochází tedy k rozsáhlé antropogenní přeměně příměstské krajiny, kde nezanedbatelný vliv tvoří dopravní krajinotvorné pochody. Morfologicky a sociálně ekonomicky se česká periferní urbánní i suburbánní venkovská krajina transformuje po vzoru mnoha západoevropských zemí, avšak s tou výjimkou, že krajinotvorné pochody které v ní probíhají mají větší dynamiku vývoje v čase. Patrné je to zejména u krajinné implantace obchodněkomerčních prvků. Tento strukturní prvek krajiny velmi výrazně ovlivňuje soudobý charakter jejího využívání, a to především v periferní urbánní poloze. Teprve tato geografická poloha v návaznosti na vhodné dopravní napojení v území dovoluje investorům plně využít předností, jaké spotřebitelům nabízí nové velkoplošné obchodní stavby. Počítá se přitom s vysokou mobilitou klientů, a tak prioritně jsou v území řešeny otázky dostatku ploch pro parkoviště a nové komunikace. V souvislosti s transformací ekonomického prostředí České republiky přinesla uplynulá 90. léta 20. století také poměrně rozsáhlou transformaci tradiční průmyslové funkce krajiny. Kromě změny krajinných průmyslových struktur ve vnitřních městech řady našich sídel, tak i na jejich periférii, se v posledních letech stále častěji začínají v periferní urbánní krajině prosazovat nové průmyslové zóny. Jedním z preventivních opatření proti neřízené suburbanizaci je vymezení zeleného pásu. Zelený pás, tak jak byl vymezován v anglickém urbanismu, byl chápán jako široký pás, tvořený zejména zemědělskou půdou. V západní Evropě uznávají, že široký zelený pás je příliš silným lákadlem pro investory, kteří z něho ukusují z obou stran. Daleko účinnější je vymezení sítě zelených koridorů, které umožní průchodnost krajiny a rozčlení ji zelenými 172 Gremlica, T.: Hrozba jménem Urban Sprawl: Chaotický růst městských aglomerací ohrožuje i Českou republiku, Veřejná správa 26/ Cílek, V.: O krajině, jabloni a stříbrném smrku, Týdeník Český rozhlas, Praha

107 cenzurami. Izolační efekt úzkého zeleného pruhu, tvořeného stromy a křovinami, je často účinnější, než izolační efekt pole, které je půl roku bez vegetace a je obděláváno prašnou a hlučnou mechanizací. Tato zelená struktura (Green structure) by měla být fixována a v dalším využívání území v podstatě nedotknutelná. V tomto ohledu je nutno podotknout, že naše pojetí Územních systémů ekologické stability (ÚSES), zejména místních systémů ekologické stability, je z evropského hlediska velmi moderní a účinné. ÚSES by měl být ovšem propojen se systémem pěších cest, každodenní rekreace a v neposlední řadě i s celkovým konceptem estetického působení krajiny Hodnocení vlivu suburbanizace na kvalitu životního prostředí Východiska hodnocení kvality životního prostředí Suburbanizace je jevem, který zasahuje do stále významněji do mnoha oblastí života obyvatel velkých i malých měst. Řešení dopadů procesu suburbanizace na kvalitu životního prostředí musí předcházet podrobná klasifikace příčin a jejich analýza. Z hlediska ekonoma lze znečištění životního prostředí chápat jako efekt negativní externality. Ve vztahu ke zkoumanému problému mají význam ty externí efekty, které vznikají při zátěži zejména dopravními aktivitami v území a jejichž důsledky musí nést někdo jiný než původce (obyvatelstvo v podobě např. poškození zdraví a nutných nákladů na léčení, zemědělské podniky a lesní hospodářství v podobě újmy na produkci atd., dále zábory půd, změny v ekosystému a další). U životního prostředí je nezbytné přistupovat k hodnocení nikoliv jen ryze utilitářsky a antropocentricky, ale je třeba posuzovat i neužitné hodnoty, které poskytuje tento statek. Komplexita hodnocení musí představovat vyjádření ceny užitné i ceny neužitné. 175 V posledních letech se v literatuře objevuje řada prací, jejichž cílem je monetární vyjádření právě neužitné hodnoty. To je velmi důležité zejména v případech výběru variant pro rozhodování o zásazích do krajiny v podobě stavebních činností, v tomto případě vzniku sídel v blízkosti velkých měst Markvart, J.: Subrubanizace, pěší pohyb a krajina. Příklad města Brna, Urbanismus a územní rozvoj 5/ Seják, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. Grada Publishing, Praha 1999, Ekonomické hodnocení projektů a politiky v oblasti životního prostředí. VŠE v Praze, blíže viz Seják, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. Grada Publishing, Praha 1999, Adamičko R.: Netržní hodnocení vlivu stavby v CHKO (diplomová práce), FES Univerzita Pardubice 2005, Callan, S.J.,Thomas, J.M.: Environmental Economics and Management. Irwin, Chicago, 1996, Behrens-Egge, M.: Möglichkeiten und Grenzen der monetären Bewertungen in 106

108 Volby využití environmentálních statků musí být doprovázeny určitou formou hodnocení. V zásadě se techniky užívané pro hodnocení v ekonomických termínech dají rozlišit na dvě kategorie: na ty, u kterých lze nalézt křivku škod nebo posuzovat přes různé kategorie nákladů a ty, u kterých je nutné hledat náhradní řešení. Důležitá je tedy snaha o vyjádření nejen užitné hodnoty statku, ale i neužitné (existenční, opční hodnoty apod.). Přehledně lze základní užívané metody uspořádat takto: Graf 9.1 Metody hodnocení škod na životním prostředí Problematika funkce škod je v literatuře popisována velmi rozsáhle, znamená vyjádření funkčního vztahu mezi dávkou škodliviny a odpovědí na straně určité složky životního prostředí (vztah mezi imisí SO 2 a např. zemědělskou produkcí, zdravím obyvatelstva apod.). Mezi přímými metodami se uvádí politické referendum, je to metoda méně užívaná a zpravidla se od ní žádá potvrzení nebo otestování určitého rozhodnutí, které má dopad na životní prostředí. Vytváří se hypotetický trh a modeluje se ocenění veřejného statku. der Umweltpolitik. Zeitschrift für Umweltpolitik 1, 1991, Garrod G.- Willis K.: Economic Valuation of the Environment. Cheltenham: Edward Elgar 1999, 107

109 Daleko častěji se využívá metoda kontingentního hodnocení (CVM), která je ve výzkumu oblíbená. Technika je vyjádřením ochoty platit (WTP- willingness to pay) za zlepšení určitého veřejného statku nebo naopak ochoty přijímat kompenzace za např. setrvání v znečištěném životním prostředí (WTA - willingness to accept). Z nepřímých metod se využívá substituce nákladů (např. vzniknou-li zdravotní problémy je zástupným řešením vynaložit náklady na čističku vzduchu nebo se přestěhovat apod., vychází se z chování dotčených osob). Další nepřímou metodou je metoda cestovních nákladů, která vychází z vyčíslení nákladů, které lidé vynaloží k dosažení určité lokality. Časté jsou její aplikace pro hodnocení kvality rekreačního prostředí. Metoda hedonické ceny je známá z případů oceňování nemovitostí. Cena se chápe jako funkce mnoha proměnných, z nichž jednou je kvalita určité složky životního prostředí. V zahraničí tyto studie pokrývají značně široký okruh problémů; jsou uváděny výsledky netržního oceňování přírodních lokalit, zdrojů a přírodních výtvorů, rekreačních oblastí, zdraví obyvatel, lesů atd. Výsledky jsou uznávány i pro případy soudních jednání. V České republice se s technikami nemonetárního oceňování prakticky začalo po roce V současné době je popsáno cca 15 studií, které oceňovaly těmito technikami oblasti: přírodní statky jako vodu, vzduch, vápenec jako přírodní zdroj, krajinu, zdraví, rizika vlivu odpadů, vlivy dopravy apod. Užitými metodami byly především kontingentní metoda a metoda cestovních nákladů Formulace problému Analýzy změn, ke kterým dochází na životním prostředí v souvislosti se suburbanizací by měly vést k identifikaci těch, kteří tímto procesem získávají a těch, kteří ztrácejí při nerovnoměrném dopadu vlivů a umožnit případné kompenzace. Je nutné definovat: co bude analyzováno (změny v kvalitě životního prostředí vlivem suburbanizačních procesů); kdo bude zkoumán (velké a malé město); jaké ukazatele budou zvoleny; kdo zátěž ponese a kdo z suburbanizačních procesů bude profitovat a jaké jsou možné kompenzace. 108

110 9.2.3 Přístupy k řešení Správní jednotky nemohou přesně kopírovat prostorový rozsah problémů spojených se životním prostředím. Jestliže jsou náklady na péči o životní prostředí nebo užitky z opatření na ochranu životního prostředí přelévány nejen na skupiny obyvatel správního celku za to odpovědného, ale i na další oblasti, hovoříme o negativních resp. pozitivních prostorových efektech (tzv.spillovers). Je známo, že opatření na ochranu životního prostředí v jednom regionu mají často pozitivní vlivy i v jiných oblastech a naopak např. emise v jednom regionu způsobují škody i ve vzdálených oblastech. Roste proto požadavek na prostorovou ekvivalenci, stejně jako v jiných oblastech (např.doprava, kultura apod.). Ten, kdo využívá opatření na ochranu životního prostředí by se měl také podílet na nákladech. Tomu odpovídá princip fiskální ekvivalence z hlediska veřejných statků. Podle tohoto principu by skupina ekonomických původců zátěže životního prostředí měla odpovídat skupině nositelů nákladů (financujících opatření). V literatuře 177 jsou diskutovány přístupy spillover a cluster. Není-li shoda na opatřeních mezi původcem a nositelem nákladů, pak vznikají prostorové externí efekty (spillovers), které musí být internalizovány do nákladů původce. Pro určení účinků zátěže životního prostředí může být užitečný druhý přístup, cluster. Rozumí se jím shluk efektivních institucionálních, politických, právních apod. kapacit k řešení komplexnějšího problému životního prostředí, jako např. emise skleníkových plynů, emise způsobující fotochemický smog apod. Dosavadní možnosti hodnocení poskytované environmentální statistikou nejsou vyhovující pro náročnější rozhodovací problémy. Environmentální indikátory 178 znamenají významné metodické rozšíření oproti statistice životního prostředí. V posledních letech jsou v souvislosti s potřebou monitorovat pokrok v udržitelném rozvoji tyto indikátory rozpracovány do různé podoby mnoha výzkumnými pracovišti. Možné přístupy k řešení jsou ilustrovány na příkladu jednoho z vlivů suburbanizace zvýšení hustoty silniční dopravy (osobní i nákladní). Jako první krok je nutné provést inventarizační analýzu vlivů na životní prostředí a klasifikovat vlivy do skupin podle účinků (vzniklých problémů). Analýzy je dále nutné zpracovat do monetárního (tržní a netržní metody hodnocení) a nemonetárního hodnocení. Nejprve byly identifikovány nejvýznamnější důsledky urbanizace a sledovány jejich příčiny. 177 Schaltegger S. et al.: Innovatives Management staatlicher Umweltpolitik. Basel: Birkhäuser

111 Mezi nejvýznamnější důsledky z hlediska životního prostředí se řadí: změny v potřebách zdrojů (materiálové a nemateriálové vstupy voda, palivo, elektrická energie, ale i např. informační potřeby, změny v tocích a zásobách); stanoviště (hustota zástavby, rostoucí zábory ZPF a ubývání prostoru v krajin, ztráty hodnoty rekreačního území, změny ekosystému apod.); zátěž území v důsledků toků škodlivin do území (změny vyvolané osídlením, dopravou atd.). Pro hledání řešení v oblasti vlivu dopravní činnosti na životní prostředí je možné vycházet z následujících přístupů. Přístup znázorněný na následujících dvou obrázcích ukazuje na rozdíl v pojetí analýz vztažených buď na důsledky působení jednotlivých škodlivin nebo na výsledný problém. Volba druhé možnosti usnadní rozhodování (průhlednější vazba na preference obyvatel a ochotu platit, dále eliminace problémového vztahu mezi emisemi a imisemi). Výsledkem budou podklady pro různé internalizační strategie, které musí být environmentálně účinné a alokačně efektivní. A poškozený, B původce znečištění Graf 9.2 Analýza rozdělení na základě jednotlivých škodlivin Schaltegger S., Kubat R., Hilber C., Vaterlaus S.: Innovatives Management staatlicher Umweltpolitik. Basel: Birkhäuser 1996, s

112 A poškozený, B původce znečištění Graf 9.3 Analýza rozdělení podle ukazatelů vzniklé škody (orientace na problém) 180 Závěry předchozích studií oceňování životního prostředí a vstupní analýzy problematiky důsledků suburbanizace opravňují k dalšímu rozvoji zvoleného postupu. Cílem je připravit obecně akceptovatelnou metodiku pro rozhodování o výběru nejpřijatelnější varianty řešení a snížení negativních vlivů suburbanizace. Současná praxe má jen velmi omezené možnosti jak kvantifikovat v rozhodovací analýze dopad antropogenních vlivů v území. Při ekonomických hodnoceních zůstává řada vlivů zpravidla stranou nebo se omezují jen na verbální posouzení té části poškozování nebo škod na životním prostředí, které nelze ocenit monetárně. Životní prostředí je obecně statek veřejný, neprochází trhem a není možné použít tržní cenu pro oceňování. Stále více se ukazuje, že s ohledem na trvalou udržitelnost je nutné hledat cesty, jak zahrnovat do cost-benefit analýz i životní prostředí a vyjadřovat vzácnost tohoto zdroje. K hodnocení škod na životním prostředí je důležité adresně označit ztráty pro veřejnost (které si toho ani nemusí být vědoma) a skupin, které v daném systému svobodně profitují tím, že škody zdánlivě legitimně způsobují. Posunutím chystaných hodnocení chystaných hodnocení čelí iniciátoři středu s politickou sférou. Jejím argumentem pak je vysoká zaměstnanost v rezortu a 180 Schaltegger S., Kubat R., Hilber C., Vaterlaus S.: Innovatives Management staatlicher Umweltpolitik. Basel: Birkhäuser 1996, s

113 právo lidí se svobodně rozhodovat. Udržitelnost je pak v daném případě spíš na obtíž. Pro výběr řešení nelze postupovat pouze podle ryze ekonomických kritérií a je nutné doplnit analýzy o další mimoekonomická kritéria. V daném případě půjde o klasifikace ukazatelů, jejich agregace a vyjadřování hodnotově, pomocí tržních a netržních metod hodnocení důsledků. 112

114 Suburbanizace hrozba fungování (malých) měst 10 Projevy rezidenční suburbanizace v sociální oblasti Suburbanizace je proces komplexní, podmíněný a doprovázený různými jevy, procesy a znaky. Tato kapitola se zabývá pouze částí těchto projevů rezidenční suburbanizace, a to dopady v oblasti sociální, zejména ve vazbě na sociální segregaci. Suburbanizace je součástí procesu vývoje měst a mezi její znaky patří prostorová i sociální segregace. Tento vztah prostorové a sociální segregace je oboustranný, stejně jako vztah fyzické a sociální struktury města. Je většinou chápaná se svými negativními projevy. Negativní projevy suburbanizace jsou hodnoceny jako nežádoucí, vedoucí k sociální segregaci. Tento proces ve srovnání s rozvinutými státy není v naší zemi dosud tak rozsáhlý a nemá tudíž dosud tak negativní dopady. Suburbanizační procesy jsou odlišné mezi jednotlivými typy suburbií v intenzitě i v dopadech. Obecně nedochází k tak silné sociální segregaci, ovšem její znaky jsou identifikovány a nelze je opomíjet. Obr Prostorové dopady suburbanizace v jádrovém území Hradeckopardubické aglomerace V České republice se možnosti a podmínky pro rozvoj suburbanizace vytvořily zejména ve 2. pol. 90. let 20. století. V této době již poptávková strana v našich podmínkách byla posílena dostupností hypoték a vyššími reálnými příjmy, vyšší koupěschopností obyvatel. Otevřela se tak možnost realizovat si vlastní dům v přírodě za městem i pro střední příjmové třídy. Nabídková strana byla 113

115 připravena a dokázala na zvýšenou poptávku reagovat. Stavební parcely byly a jsou k dispozici, začaly se nabízet i lacinější pozemky, rozšířila se tak jejich dostupnost 181. Aktivitu začaly projevovat vlastníci nemovitostí, developeři i obce, respektive jejich vedení Bydlení vyšší a vyšší střední třídy Společenský vývoj vede ke změnám sociokulturních norem, ke změnám hodnocení životních preferencí a zvyklostí v souvislosti se společenskou transformací. Postupně se mění též nároky na kvalitu bydlení. Pro vyšší střední třídy je jedním z atributů nového kvalitního bydlení dobrá adresa. 182 Pod tímto pojmem se rozumí několik faktorů, jedním z nich je atraktivita sociálního prostředí. Postupně se zvyšují nároky na vybavenost sídla, preferované jsou obce s mateřskou školou, základní školou, s obchody, území s nižší mírou nezaměstnanosti, aj. Dalším prvkem dobré adresy je dobrá dopravní dostupnost sídla, dostupnost veřejnou dopravou. Mezi další preference patří ekologicky příznivé prostředí. (Ovšem to, co v současné době lze hodnotit z hledisky ekologického pojetí pozitivně při náležité ochraně, péči a plánovaném rozvoji nemusí být zachováno.) Vedle dobré adresy své místo ve vnímání kvalitního bydlení zaujímá též pěkný dům. Představa vlastního domu začíná být postupně obohacována o kvalitu objektu, se začínají zvyšovat nároky na architektonické řešení domu, na stavebně technické provedení. V současnosti lze zaznamenat další posun ve vývoji preferencí bydlení, zejména v preferencích nejvyšších sociálních vrstev. Satelitní městečka jsou bohatými obyvateli opouštěna a ti směřují například do kvalitních původních vilových čtvrtí měst či rodinných sídel v atraktivních lokalitách města Sociální prostředí Suburbanizace je z hlediska sociálních dopadů výrazně selektivní proces, který se týká pouze určité skupiny obyvatel a vede k posílení sociální segregace, která je též zesilována urbanistickým, prostorovým řešením sídla. Domy jsou poskládány vedle sebe, za sebou bez řešení dalších vazeb a zejména potřeb obyvatel. Obyvatelé suburbií tyto své potřeba většinou realizují mimo svá bydliště. Potřeby nových obyvatel můžeme chápat velmi široce, jsou to potřeby realizace běžných služeb občanské vybavenosti až po možnosti trávení volného času, dostupnosti veřejných prostranství atd. Tyto možnosti nová suburbia nenabízejí. Většinou jsou nové lokality čistě monofunkční, určené pouze pro bydlení. Při plánování suburbií je tak velmi často opomíjen sociální aspekt sídla, 181 Ouředníček, M.: Suburbanizace Prahy, Přírodověcká fakulta Univerzity Karlovy, Praha in Ouředníček, M.: Nová sociálně prostorová struktura v zázemí Prahy, Přírodověcká fakulta Univerzity Karlovy, Praha in 114

116 Suburbanizace hrozba fungování (malých) měst neboť plánování suburbií se většinou zabývá pouze lokalizací nového městečka. Míru sociální segregace lze odvodit dle typu rezidenční suburbanizace. Nejnižší riziko sociální segregace vyvolává zástavba v intravilánu obce či individuální výstavba na okraji zastavěného území. Vyšší míru segregace již vyvolává kolonie rodinných domků přilehlá k zastavěnému území, samostatně stojící kolonie rodinných domků. Nejvyšší míru selektivního procesu poté lze očekávat v suburbiích typu uzavřená komunita či samostatně stojící rodinný dům.183 V souvislosti s typickými sociálními znaky suburbanizace lze popsat s určitou mírou zjednodušení typický profil novousedlíka. Sociální strukturu charakterizujeme pomocí ukazatelů sociální a socidemografická struktury obyvatelstva. Profil novousedlíků v sobě odráží některé znaky suburbanizace, a to zejména důvody, vedoucí ke stěhování z měst do zázemí. Suburbanizace je provázena zřetelnými důvody vystěhování: environmentálními a bytovými184. Profil migrantů do suburbií je odlišný například od profilu migrantů, stěhujících se z měst do zázemí například z důvodu ekonomických (klasickým projevem je stěhování do rekreačních objektů a chat v zázemí města). Věková struktura novousedlíků je charakteristická silnější mladší a střední věkovou kategorií, z hlediska rodinného stavu zakládající rodiny. Vzdělání dosáhli novousedlíci převážně střední a vyšší. Jedná se o vyšší a střední vyšší příjmové vrstvy. V sociální stratifikaci díky tomu dosahují vyšší a střední sociální statut. Nejvyšší sociální vrstvy obyvatelstva mají preference bydlení posunuty mimo nová suburbia. Obr Obytné prostředí suburbií 183 Sýkora, L. (ed.): Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky, Ústav pro ekopolitiku, o.p.s., Praha Ouředníček, M.: Nová sociálně prostorová struktura v zázemí Prahy, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, Praha in 115

117 Sociální prostředí vytváří sociální struktura jedinců i sociální chování skupiny. Chování skupiny popisuje názory, postoje mezi skupinami a jednotlivci a je samozřejmě ovlivněno prostředím. Lze vycházet z faktu, že v procesu suburbanizace se určitá sociální skupina stěhuje do určitého prostředí. Sociální skupina, stěhující se do suburbií má tak podobné projevy chování v prostoru, podobné znaky. Sociální chování lze velmi zjednodušeně popsat takto: muž nebo i žena dojíždí do zaměstnání do města, případně žena je na mateřské dovolené nebo v domácnosti. Dítě navštěvuje mateřskou nebo základní školu. Rodiče ho vozí s sebou do města. Většinou rodina nakupuje ve městě. Volnočasové aktivity realizuje také ve městě (kultura, zájmy, ). Tento profil ovšem souvisí s možnostmi v suurbiích a odlišuje se v závislosti na typu suburbia a vybavenosti sídla. Občanská vybavenost začíná být preferována i v místě bydliště. Sociální prostředí spoluvytváří též míra komunitního života, která je suburbiích velmi nízká, spíše nulová. Lze hovořit mnohdy o absenci komunitního života. Místní komunity, založené na sousedských vztazích se vytváří velmi těžko, zájmové komunity fungují spíše ve městech, případně u starousedlíků. V suburbiích tak dochází ke ztrátě sociální soudržnosti a významu občanské společnosti a obecně ztrátě zájmu o věci společné. Chybí předpoklady a vhodné podmínky pro vznik místních komunit. (V USA byly provedeny dvě studie, sledující smysl komunity v různých typech zástavby. Větší vazby vykazovala obec s veřejným prostorem v centru, s pěším spojením do města. Naopak předměstí s rozvolněnou zástavbou nevykazovala snahu a podmínky pro komunitní život.) Rozvoj komunitního života lze podpořit vhodnými podmínkami, které jsou mnohdy v suburbích velmi potlačeny. Jedním ze základních předpokladů rozvoje sociálních vazeb je vytvoření veřejného prostoru. Čistě monofunkční bytová výstavba tak nevytváří podmínky pro vznik a rozvoj komunitního života. Oblasti se smíšenými funkcemi mají větší smysl pro komunitu. Noví usedlíci jsou starousedlíky převážně negativně vnímáni. Původní obyvatelé obce (místní části) pociťují rozdílný sociální statut ve srovnání s novými občany. V předchozí socialistické éře byl sociální statut obyvatel obcí za městem nízký, což kontrastuje se současnou situací a stavem v suburbiích. Projevují se rozdílné vzorce chování, novousedlíci přinášejí městské projevy životního stylu. Noví občané využívají původní obecní majetek, užívají dětská hřiště v obci, lavičky, atd. Vedle ztráty sociálních vazeb a snížení kvality sociálního prostředí suburbanizace přináší další negativní projevy. Jedním ze záporných prvků v rozvoji suburbií je finanční zatížení obce, spočívající ve vyšších nákladech na výstavbu komunikací, inženýrských sítí, chodníků, aj. Objevují se tak kontrastní 116

118 stavy v obci, kde centrum obce chátrá a na jeho okraji rostou bohaté čtvrtě. Otázka finančních náročností údržby stávajících a výstavby nových komunikací a technické infrastruktury bývá náročná. Ne vždy platí novousedlík daně v obci. Dle zprávy V.Cílka a M.Bašeho 185 při současné hustotě osídlení a průměrné délce komunikací a složení obyvatel novousedlíků a starousedlíků 50/50 spotřebují starousedlíci 30% nákladů na údržbu komunikací. Obr Vztah suburbie a krajiny Typickým projevem rezidenční suburbanizace je nízká hustota osídlení, která vede k nefunkčnosti území, nerentabilní veřejné dopravě. Dalším negativním jevem může být dopravní zatížení. Veřejná doprava není vždy zajištěna, a to zejména z důvodu nerentabilnosti spojů. Rentabilní veřejná doprava bývá uváděna až do sídel s hustou nad 100 obyv./ha. 186 Vyšší hustota osídlení by napomohla k vyšší efektivitě a funkčnosti území. Suburbanizace s sebou přináší též pozitivní dopady v oblasti sociální. Mezi tyto příznivé dopady lze zařadit: proměnu socio-demografické struktury, proměnu společenskou, kulturní, aktivitu nových občanů, ekonomickou proměnu obce (oživení drobného podnikání, živnostníci). Otázkou je, zda současné sociální prostředí uspokojuje nové obyvatele, zda je představou každého novousedlíka a zda by nevolili raději jiný způsob života: Je toto vize každého novousedlíka? Není alternativní volby? Stejné otázky lze položit i starousedlíkům. Jistě budou různě zodpovězeny v závislosti na typu suburbia. 185 Cílek, V, Baše, M.: Suburbanizace pražského okolí: dopady na sociální prostředí a krajinu, Praha, Hlinička, P.: Sídelní kaše, ERA Brno

119 Snahou je, aby k dobré adrese a pěknému domu přibylo též kvalitní sociální prostředí, navázaly se sociální vazby, noví obyvatelé se zapojili do komunitního života a vytvořila se opět jedna obec. Budování sociálních společenských vazeb je pomalý a složitý proces. Jistě však existují způsoby, jak zabránit negativním projevům suburbanizace v sociálním prostředí. Jedním z možných řešení je pomalejší nárůst počtu obyvatel. Mírný nárůst nově přistěhovalých obyvatel může snížit sociální segregaci a zabránit rozpadu komunitního života. Intenzita růstu je však většinou otázkou trhu: nabídky pozemků, zájem investorů, poptávka po bydlení atd. Intenzita bytové výstavby bývá rozdílná. Velmi vysoká je nejen v zázemí velkých měst ale i v izolovaných správních obvodech obcí (Holice, Rychnov n.k.) 187. Míra intenzity tak souvisí s lokalizací suburbií, s jejich a dostupností i rozvojem místních ekonomických aktivit. Dle zkušenosti v Rakousku a Německu je doporučováno pomalé narůstání obce (max. 2 domy za rok), což umožní postupnou asimilaci nových obyvatel. Na druhou stranu i rychlý nárůst nových obyvatel s sebou přináší též aktivní hlasy, které se pomohou prosadit při rozvoji obce. Tato aktivita tak může být pozitivní a přispět k rozvoji obce, podpoří podnikatelské prostředí. Může však na druhou stranu představovat lobby pro novousedlíky se svými zájmy a prosazení svých aktivit (nové silnice, nové osvětlení atd.). Dalším prvkem, který by napomohl eliminovat negativní projevy suburbanizace je vyšší provázanost se starou zástavbou a návaznost na stávající zástavbu. I když samostatné domy většinou navazují, není ovšem výjimkou samostatné sídlo daleko za obcí. 187 Srb, V., Müller, J.:Výstavba bytů na venkově,

120 Suburbanizace hrozba fungování (malých) měst Obr Prostředí pro hry dětí? Obr Veřejný prostor v suburbii platforma pro společenský život nebo jen točna pro auta? Jednou z dalších možností je vhodné řešení vnitřní struktury suburbia, napomáhající k rozvoji sociálních vazeb. Vhodné je vytvářet prostory a kontaktní místa pro setkávání a tím budování vazeb veřejné prostory. Veřejným prostorem může být komunikace, náměstíčko, park V nových suburbiích však tyto možnosti nacházíme velmi obtížně. Většinou jedinou možností je využít stávajících prostor původní zástavby obce. Ve většině suburbií postrádáme stmelující centrální prvek, kterým může být větší strom, kaplička, kámen či jiný výraznější prvek v prostoru. I pro rozvoj sociálního 119

121 prostředí sídla je důležité najít vyvážený vztah mezi veřejným a soukromým prostorem. Veřejný prostor býval symbolem existence komunity a ta opět výrazem společných existenčních zájmů. Pojetí suburbánní zástavby u nás s veřejným prostorem nepočítá. Je ale možné, že stoupající tlak veřejnosti nakonec k jeho znovuzavedení povede. Nejen tyto aktivity napomůžou ke zkvalitnění života v suburbiích. Také vlastní aktivita obce přispěje k vytvoření podmínek pro pozitivní přijetí novousedlíků a zároveň iniciaci jejich zájmu o život v obci. Najdou se různé techniky a způsoby zapojování občanů do života obce, jako je například účast novousedlíků v zastupitelstvu obcí, oslovení nových občanů s cílem identifikace jejich zájmů, potřeb, námětů, aktivizace žen na mateřské dovolené, atd. Problémů spojených s procesy rezidenční suburbanizace je jistě mnoho, jsou však i možnosti, jak těmto negativním procesům zabránit. Obec má možnosti usměrnit nejen svůj územní rozvoj, ale má právo i zodpovědnost za komplexní rozvoj sídla, včetně široce chápaného kvalitního životního prostředí. Nabídky developerských a realitních společností představují lákavé možnosti pro rozvoj obce, ovšem firmy ne vždy plní své cíle a sliby, spočívající například ve výstavbě společenského zařízení, opravách budov, výstavby komunikací atd. Strategické zájmy a cíle firem jsou jiné než zájmy obce, která bývá mnohdy bezmocná vůči vymáhání dluhů, v podobě nesplněních slibů. Závěr lze stanovit velmi stručně a v obecné poloze: Právě plánovaná suburbanizace včetně začlenění aspektu sociálního prostředí zabrání či omezí negativní projevy sociální segregace, doprovázejí moderní rezidenční suburbanizaci. 120

122 Případová studie - Hradec Králové Třebechovice pod Orebem Jak již bylo uvedeno v teoretické části práce pro ověření poznatků a bližší praktické zkoumání v rámci případové studie jsme zvolili město Hradec Králové a jeho zázemí, protože se nejvíce blíží průměrné hodnotě počtu obyvatel mezoregionálních středisek- center krajů. 11 Migrace jako základ suburbanizace Příčinou prostorových změn v území tj. i námi zkoumané suburbanizace je pohyb lidí v území tj. migrace. Pro bližší zkoumání suburbanizace v zázemí města Hradce Králové jsme vyšli ze širšího zkoumání migrace v Královéhradeckém kraji a zejména ze zkoumání migrace v okrese Hradec Králové. 121

123 11.1 Migrace v Královéhradeckém kraji Saldo vnitřní a zahraniční migrace obyvatelstva v Královéhradeckém kraji Česká republika Královéhradecký kraj na 1000 obyvatel 0,3 0,2 1,0 0,3 0,5 0,8 0,9 0, Česká republika Královéhradecký kraj na 1000 obyvatel 0,9 0,3-0,1-1,3-0,2 0,1 0,5 2,5 Tab Přírůstek (úbytek) stěhováním obyvatelstva Královéhradeckého kraje v letech Od roku 1990 vykazuje Královéhradecký kraj přírůstek obyvatel stěhováním. Pouze roky znamenaly pro kraj úbytek obyvatelstva způsobený migrací. Největšího úbytku -1,3 na 1000 obyvatel bylo dosaženo v roce Od roku 2003 je počet přistěhovalých opět větší než počet vystěhovalých. V roce 2004 se do kraje přistěhovalo o 290 osob více než se jich z kraje vystěhovalo. Na kladném migračním saldu se však podíleli pouze přistěhovalí z ciziny, saldo zahraničního stěhování bylo 713. Rok 2005 představoval největší migrační přírůstek obyvatel za posledních 16 let. Na obyvatel přibylo v kraji 2,5 osob. 188 tato kapitola je zpracována s využitím diplomové práce Lukešová, H.: Analýza migrace obyvatelstva královéhradeckého kraje (diplomová práce), Univerzita Pardubice Zdroj: ČSÚ 122

124 rok saldo vnitřního stěhování absolutní na 1000 obyv. saldo zahraničního stěhování absolutní na 1000 obyv. celkové saldo absolutní na 1000 obyv , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,53 Tab Saldo vnitřní a zahraniční migrace Královéhradeckého kraje v letech Zdroj: ČSÚ 123

125 saldo rok saldo s ČR saldo s cizinou celkové saldo Graf 11.1 Vývoj vnitřního a zahraničního migračního salda v Královéhradeckém kraji v letech Z počátku období bylo kladné migrační saldo kraje způsobeno jak mezikrajskou tak zahraniční migrací. Od roku 2000 nedokázala ani zahraniční migrace vyvážit migrační ztrátu Královéhradeckého kraje. Až v roce 2003 a 2004 právě díky migraci cizinců vykazuje kraj opět přírůstek obyvatel stěhováním. saldo rok přírůstek stěhováním celkový přírůstek Graf 11.2 Vývoj celkového a migračního přírůstku obyvatel v letech Zdroj: Lukešová, H.: Analýza migrace obyvatelstva královéhradeckého kraje (diplomová práce), Univerzita Pardubice 2006 z dat ČSÚ 124

126 Přestože je přírůstek stěhováním téměř v celém období kladný, celkový přírůstek obyvatel Královéhradeckého kraje je od roku 1994 záporný (viz. předchozí obrázek) Migrační proudy mezi Královéhradeckým krajem a ostatními kraji ČR Migrační saldo Královéhradeckého kraje se sousedními kraji se od počátku 90. let vyvíjelo odlišně. Zatímco ve vztahu ke Středočeskému kraji byl Královéhradecký kraj migračně ziskový až do roku Výjimku tvořil rok 1993, kdy se z Královéhradeckého do Středočeského kraje odstěhovalo více lidí než se přistěhovalo. Zlom však nastal v roce V tomto roce se stal Královéhradecký kraj vůči Středočeskému ztrátový a tento trend pokračuje s menšími výkyvy doposud. Nejvyšší migrační ztráty dosáhl Královéhradecký kraj v roce 2004 (viz. následující obrázek). Situace ve vztahu k Libereckému a Pardubickému kraji se na počátku 90. let vyvíjela obdobně, a to migrační ztrátou Královéhradeckého kraje. S Libereckým krajem zůstalo záporné migrační saldo až do roku Jak je vidět z následujícího grafu, od roku 1995 je migrační saldo kolísavé, dochází k jedno až dvouročnímu střídání kladných a záporných sald, která nepřesahují 100. S krajem Pardubickým měl Královéhradecký kraj od roku 1991 vždy záporné saldo. Výjimku tvořily pouze dva roky 1993 a 1999, kdy došlo k mírnému migračnímu zisku. Migrační ztráty s tímto krajem se začaly prohlubovat v roce 2000, s mírnými výkyvy se pohybují nad hranicí 100. Toto dlouhodobé záporné migrační saldo s Pardubickým krajem může být ovlivněno situací na trhu nemovitostí, zejména ve městě Hradec Králové jsou výrazně dražší byty i pozemky k bydlení. 192 Zdroj: Lukešová, H.: Analýza migrace obyvatelstva královéhradeckého kraje (diplomová práce), Univerzita Pardubice 2006 z dat ČSÚ 125

127 saldo Hl. m. Praha Středočeský kraj Liberecký kraj Pardubický kraj kraj Graf 11.3 Migrační salda Královéhradeckého kraje se sousedícími kraji a s Prahou 193 Z hlediska migračních ztrát Královéhradeckého kraje je též významná blízkost hlavního města Prahy. S Prahou má Královéhradecký kraj od roku 1999 trvale záporné saldo, a to dokonce vyšší než se sousedícím Pardubickým krajem. Důvod tohoto záporného salda je zřejmě v odchodu obyvatel za pracovními příležitostmi a vyššími výdělky do hlavního města. Postavení Prahy je však určující v migračních proudech celé České republiky. To znamená, že do Prahy míří většina migrujících obyvatel a záporná salda s Prahou mají i vzdálené moravské kraje. Salda s ostatními kraji jsou poměrně nízká se střídavými zisky a ztrátami. Zajímavý je ještě kraj Moravskoslezský, se kterým má Královéhradecký kraj od počátku 90. let kladné migrační saldo. Nejvýznamnější migrační proudy má Královéhradecký kraj s kraji sousedícími a s Prahou. Přestože kraj vykazuje přírůstky obyvatel stěhováním, tak do sousedících krajů lidé spíše odcházejí, a to nejvíce do Pardubického kraje. 193 Zdroj: Lukešová, H.: Analýza migrace obyvatelstva královéhradeckého kraje (diplomová práce), Univerzita Pardubice 2006 z dat ČSÚ 126

128 11.3 Migrační procesy na území Královéhradeckého kraje Objem vnitřní migrace Objem migrace v Královéhradeckém kraji v první polovině 90. let 20. století klesal. V roce 1997 byl nastartován nevýrazný růst, který byl přerušen pouze rokem V roce 2003 a 2004 počet migrujících osob opět klesá. Změny v objemu migrace nejsou však nijak výrazné a pohybují se okolo stěhujících se. V přepočtu na 1000 obyvatel se jedná spíše o stagnaci v objemu migrace. rok objem vnitřního stěhování na 1000 obyvatel saldo střední stav obyvatel , , , , , , , , , , , , , , Tab Vnitřní stěhování v Královéhradeckém kraji v letech Zdroj: ČSÚ 127

129 Jak je vidět z následujícího obrázku je vývoj objemu migrace v Královéhradeckém kraji za sledované období takřka shodný s vývojem v celé České republice. Jde o pokles objemu migrace do poloviny 90. let následovaný stagnací a nepatrným růstem na počátku 21. století. objem stěhování rok Objem stěhování v ČR Objem stěhování v Královéhradeckm kraji Graf 11.4 Srovnání vývoje objemu migrace v ČR a Královéhradeckém kraji v letech Vnitřní stěhování podle důvodů Období Úhrn vnitřního stěhování Důvody vnitřního stěhování v procentech změna pracoviště přiblíženi k pracovišti učení, studium zdravotní sňatek rozvod bytové důvody rodinný příslušník jiné a neznámé ,5 4,1 1,3 4,7 8,5 2,9 17,2 31,3 21, ,3 3,8 1,5 5,3 7,9 3,1 21,3 27,8 23, ,8 4,7 1,4 3,7 7,2 2,4 22,4 26,1 27, ,6 4,4 1,3 3,0 6,3 2,3 21,9 23,7 32,6 Tab Vnitřní stěhování podle důvodů v Královéhradeckém kraji v letech Zdroj: Lukešová, H.: Analýza migrace obyvatelstva královéhradeckého kraje (diplomová práce), Univerzita Pardubice 2006 z dat ČSÚ 128

130 Nejčastěji uváděnými důvody stěhování v Královéhradeckém kraji jsou jiné nebo ostatní důvody (od 21,6 do 32,6 %), což odpovídá celorepublikové statistice. Lidé většinou uvádějí na hlášení o stěhování jiné důvody, protože tuto informaci považují za zásah do soukromí a nechtějí zveřejnit pravý důvod stěhování. V první polovině sledovaného období však nejvíce stěhujících se uvádělo důvod následování rodinného příslušníka (tento důvod byl častější než zmiňované ostatní důvody ). Zhruba od roku 1999 se situace obrátila a největší podíl tvořili a tvoří jiné či nezjištěné důvody. Stejně tak jako v celé ČR došlo i v Královéhradeckém kraji v průběhu sledovaných let ke snížení podílu stěhování z pracovních důvodů (stěhování z důvodu změny pracoviště a z důvodu přiblížení se k pracovišti). Podíl tohoto stěhování je však ve všech čtyřech tříletých obdobích vyšší než celorepublikový podíl. Z 12,6 % v letech se tento podíl snížil na 9,0 % v posledním tříletí. V porovnání s předchozím obdobím se podíl snížil pouze nepatrně. podíl pracovních důvodů 14,0 12,0 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0, rok ČR Královéhradecký kraj Graf 11.5 Stěhování z pracovních důvodů v Královéhradeckém kraji a v ČR v letech Zdravotní důvody jako důvod stěhování se pohybovaly v Královéhradeckém kraji mezi 3,0 4,7 % všech důvodů, přičemž se podíl stěhování z těchto důvodů snižuje. Stěhování z těchto důvodů má stejný průběh na regionální úrovni Královéhradeckého kraje jako na území ČR, podíly jsou však nižší než celorepublikové. 196 Zdroj: Lukešová, H.: Analýza migrace obyvatelstva královéhradeckého kraje (diplomová práce), Univerzita Pardubice 2006 z dat ČSÚ 197 Zdroj: Lukešová, H.: Analýza migrace obyvatelstva královéhradeckého kraje (diplomová práce), Univerzita Pardubice 2006 z dat ČSÚ 129

131 podíl zdravotních důvodů 6,0 5,0 4,0 3,0 2,0 1,0 0, rok ČR Královéhradecký kraj Graf 11.6 Stěhování ze zdravotních důvodů v Královéhradeckém kraji a v ČR v letech Vývoj migrace z důvodu sňatku má též klesající tendenci. Souvislost s vývojem sňatečnosti je zřejmá i na úrovni kraje. Prosazuje se zde stejný model jako v celé ČR, kdy se při uzavření manželství častěji stěhují nevěsty než ženiši. V Královéhradeckém kraji je toto procento vyšší, kolem %. Stěhování z důvodu rozvodu se pohybuje od 2 do 3 % a mírně klesá. Podíl obou pohlaví na tomto druhu stěhování je vyrovnaný mírně převažují stěhující se ženy, zhruba o 5 %. Období sňatek Celkem rozvod z toho žen % žen Celkem z toho žen % žen , , , , , , , ,35 Tab Podíly stěhujících se žen na počtu stěhování z důvodu sňatku a rozvodu v Královéhradeckém kraji v letech Zdroj: Lukešová, H.: Analýza migrace obyvatelstva královéhradeckého kraje (diplomová práce), Univerzita Pardubice 2006 z dat ČSÚ 199 Zdroj: Lukešová, H.: Analýza migrace obyvatelstva královéhradeckého kraje (diplomová práce), Univerzita Pardubice 2006 z dat ČSÚ 130

132 podíl důvodů - sňatek, rozvod 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0, rok sňatky ČR rozvody ČR sňatky Královéhradecký kraj rozvody Královéhradecký kraj Graf 11.7 Stěhování z důvodu sňatku a rozvodu v Královéhradeckém kraji v letech Změna, která se projevila u stěhování z bytových důvodů v ČR se projevuje stejně v Královéhradeckém kraji až do posledního tříletí , kdy v kraji došlo k poklesu podílu bytových důvodů. podíl bytových důvodů 35,0 30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0, rok ČR Královéhradecký kraj Graf 11.8 Stěhování z bytových důvodů v Královéhradeckém kraji v letech Zdroj: Lukešová, H.: Analýza migrace obyvatelstva královéhradeckého kraje (diplomová práce), Univerzita Pardubice 2006 z dat ČSÚ 131

133 Změny v důvodech vnitřního stěhování se projevovaly v průběhu sledovaného období na regionální úrovni Královéhradeckého kraje shodně se změnami v celé České republice. Téměř u všech důvodů byly podíly na celkovém počtu stěhujících se v kraji nižší než v ČR. Výjimkou jsou pracovní důvody, ze kterých se v kraji lidé stěhovali daleko častěji než v rámci celé ČR, ve třetím tříletí dokonce téměř o polovinu více Meziokresní migrace Královéhradecký kraj je složen z pěti okresů: Hradec Králové Jičín Náchod Rychnov nad Kněžnou Trutnov okres rozloha počet obyvatel hustota zalidnění km2 % absolutní % ob./ha počet obcí Hradec Králové , ,09 182, Jičín , ,07 86, Náchod , ,53 131,95 78 Rychnov nad Kněžnou , ,43 79,17 83 Trutnov , ,88 104,43 75 Tab Základní údaje o okresech Královéhradeckého kraje Charakteristika okresu Hradec Králové Okres Hradec Králové leží ve střední části východních Čech. Na severu sousedí s okresem Jičín, Trutnov a Náchod, na východě s okresem Rychnov nad Kněžnou. Na jihu sousedí s okresem Pardubice (Pardubickým krajem) a na západě s krajem Středočeským, s okresy Nymburk a Kolín. Rozlohou 875 km 2 se na celkové ploše Královéhradeckého kraje podílí 18,2 % a je druhým nejmenším okresem v kraji (za okresem Náchod). Z hlediska počtu obyvatel je okres Hradec Králové největší, k zde žilo , tj. 29,1 % 201 Zdroj: Lukešová, H.: Analýza migrace obyvatelstva královéhradeckého kraje (diplomová práce), Univerzita Pardubice 2006 z dat ČSÚ 202 Zdroj: ČSÚ 132

134 z celkového počtu obyvatel kraje, a proto se vyznačuje i největší hustotou zalidnění. Na 1 km 2 připadá 182 obyvatel. Z ekonomického hlediska je okres průmyslovou oblastí s intenzivní zemědělskou výrobou. Průmysl je soustředěn především do krajského města, zčásti na Novobydžovsko, Chlumecko a Třebechovicko. Z průmyslových odvětví je dosud nejvýznamnější strojírenství a výroba kovů, kde v době sčítání 2001 byla zaměstnána více než čtvrtina ekonomicky aktivního obyvatelstva pracujícího v průmyslu. Do královéhradeckého okresu je soustředěna zhruba třetina všech ekonomických subjektů kraje. Charakteristickým rysem sídelní struktury královéhradeckého okresu je vysoký stupeň koncentrace obyvatel ve městech nad pět tisíc obyvatel. Ve čtyřech městech této velikostní skupiny žilo 72 % trvale bydlícího obyvatelstva okresu. Dominantní postavení v sídelní struktuře má krajské město Hradec Králové, které je největší obcí okresu i celého kraje. V okrese je 101 obcí. Na základě Zákona č. 314/2002 Sb. o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností bylo na území okresu vytvořeno šest územních obvodů pro pověřené obecní úřady Hradec Králové, Chlumec nad Cidlinou, Nechanice, Nový Bydžov, Smiřice a Třebechovice pod Orebem a dva územní obvody pro obce s rozšířenou působností: Hradec Králové a Nový Bydžov. Tyto obce jsou pověřeny výkonem vybraných funkcí státní správy Migrační procesy okresu Hradec Králové Objem migrace Královéhradeckého okresu od roku 1991 klesal až do roku Od roku 1997 došlo k růstu kromě roku 2000, kdy objem migrace mírně poklesl. V roce 2004 počet stěhování opět mírně klesl na Saldo migrace je v celém sledovaném období záporné, pouze v roce 1992 zaznamenal hradecký okres migrační zisk. Z následujícího grafu je vidět, že záporné saldo střídavě rostlo a klesalo. Největší migrační ztrátu (-337) představoval rok 2002 od té doby se ztráta zmenšuje. 133

135 saldo rok Graf 11.9 Migrační saldo okresu Hradec Králové 203 V rámci kraje probíhá v celém sledovaném období nejintenzivnější meziokresní migrace právě s okresem Hradec Králové. Výjimku tvoří okresy Náchod a Trutnov. Tyto dva okresy mají mezi sebou větší obrat migrace než s Hradeckým okresem. Z následujícího grafu je vidět, že migrační proudy probíhaly spíše ven z okresu. Dlouhodobě vykazuje Hradecký okres migrační ztrátu s okresem Rychnov nad Kněžnou. Pouze v roce 1993 a 2002 se z Rychnovského okresu do Hradeckého přistěhovalo více lidí než se z něho vystěhovalo. S okresem Náchod je situace obdobná. Od roku 2001 došlo k mírným migračním ziskům u Hradeckého okresu. V roce 2003 bylo však saldo opět záporné. Nejvyššího kladného salda (24 stěhování) dosáhl okres Hradec Králové s Náchodským okresem v roce Se zbylými dvěma okresy (Jičín a Trutnov) saldo v průběhu let kolísalo, přičemž opět převažuje spíše saldo záporné. 203 Zdroj: Lukešová, H.: Analýza migrace obyvatelstva královéhradeckého kraje (diplomová práce), Univerzita Pardubice 2006 z dat ČSÚ 134

136 saldo rok Jičín Náchod Rychnov nad Kněžnou Trutnov Graf Saldo meziokresní migrace okresu Hradec Králové v letech Ač je okres Hradec Králové poměrně značně migračně atraktivní, vykazuje okres zápornou migrační bilanci. Tato situace je podmíněna několika faktory. Jedním z důvodu je již výše zmiňované drahé bydlení. Ceny bytů, domů, stavební parcel i pronájmy jsou ve městě Hradec Králové vysoké. Dopravní dostupnost sídla je velmi dobrá, což umožňuje denní dojíždějí do zaměstnání i ze sousedních okresů. Od roku 2003 je již zaznamenáno postupné snižování absolutní hodnoty záporného migračního salda, což detekuje změny, které v kraji probíhají. Postupně se rozšiřuje trh s byty, připravují se nové pozemky pro bytovou výstavbu, rozšiřuje se bytová výstavba v celém kraji. Ze zjištěných skutečností vyplývá, že nejvíce lidí v Královéhradeckém kraji se stěhuje mezi okresem Hradec Králové a ostatními okresy. Výjimku tvoří okresy Náchod a Trutnov, mezi nimiž probíhala téměř po celé sledované období ještě intenzivnější migrace než mezi ostatními okresy a Hradeckým okresem Meziokresní stěhování podle důvodů Vývoj stěhování z pracovních důvodů byl téměř u všech okresů Královéhradeckého kraje stejný. Prosazuje se zde stejný trend jako v celém kraji i v ČR, a to pokles migrace z důvodů změny pracoviště a přiblížení se k pracovišti. 204 Zdroj: Lukešová, H.: Analýza migrace obyvatelstva královéhradeckého kraje (diplomová práce), Univerzita Pardubice 2006 z dat ČSÚ 135

137 U bytových důvodů je situace zcela opačná. Opět je však shodná s vývojem v kraji i ČR. Počet stěhování z bytových důvodů rostl, a to zejména mezi sledovaným obdobím a U okresů Hradec Králové, Jičín a Náchod poslední tříletí znamenalo mírný pokles stěhování. Nejčastěji se z bytových důvodů stěhovali obyvatelé okresů Jičín a Rychnov nad Kněžnou. procentní podíl důvodů 30,00 25,00 20,00 15,00 10,00 5,00 0, Hradec Králové Jičín Náchod Rychnov nad Trutnov Hradec Králové Jičín Náchod Rychnov nad Trutnov pracovní důvody bytové důvody Graf Vnitrookresní stěhování v Královéhradeckém kraji v letech z důvodů pracovních a bytových 205 U okresů Jičín a Rychnov nad Kněžnou měly po celé sledované období největší podíl bytové důvody a nejnižší důvody pracovní. Zcela naopak tomu bylo u okresů Náchod a Trutnov. Saldo stěhování z pracovních důvodů bylo většinou u okresů Náchod a Trutnov záporné. Opačná situace je pak v okresech Jičín a Rychnov nad Kněžnou. Lidé se stěhují nejvíce z bytových důvodů, přičemž saldo těchto okresů je převážně kladné. Oba tyto okresy zaznamenaly v průběhu několika let vstup nových investorů (např. Průmyslová zóna Kvasiny-Solnice, průmyslová zóna Jičín). Rozvoj ekonomických aktivit vyvolává oživení trhu s byty a rozvoj bydlení. Vývoj stěhování ze zdravotních důvodů je opět stejný ve všech okresech kraje. Po nárůstu ve druhém tříletí zaznamenaly tyto důvody značný pokles. Opět jde o vývoj shodný s vývojem v kraji a celorepublikovým vývojem. Stěhování z důvodu sňatku má též sestupnou tendenci. Pouze v okresech Jičín a Náchod v druhém tříletí podíl těchto důvodů rostl. Vývoj stěhování z důvodu 205 Zdroj: Lukešová, H.: Analýza migrace obyvatelstva královéhradeckého kraje (diplomová práce), Univerzita Pardubice 2006 z dat ČSÚ 136

138 sňatku má i zde souvislost s poklesem uzavíraných sňatků. Podíl stěhování z důvodu rozvodu se zmenšuje. Pouze u okresu Jičín se dá hovořit o stagnaci. Stěhování kvůli rozvodu představuje jeden z nejmenších podílů u všech okresů. Zanedbatelný je podíl stěhování z důvodů učení, studium, který za celé sledované období u žádného okresu nepřesáhl 2 %. procentní podíl důvodů 12,00 10,00 8,00 6,00 4,00 2,00 0,00 Hradec Jičín Náchod Rychnov Trutnov Hradec Jičín Náchod Rychnov Trutnov Hradec Jičín Náchod Rychnov Trutnov zdravotní důvody sňatek rozvod Graf Vnitrookresní stěhování v Královéhradeckém kraji v letech z důvodů zdravotních, sňatku a rozvodu 206 Stěhování z důvodu následování rodinného příslušníka má též klesající tendenci, výjimkou je okres Náchod, kde v posledním tříletí podíl tohoto důvodu značně vzrostl. Ve všech okresech je vysoký podíl nezjištěných důvodů, který se každoročně zvyšuje. 206 Zdroj: Lukešová, H.: Analýza migrace obyvatelstva královéhradeckého kraje (diplomová práce), Univerzita Pardubice 2006 z dat ČSÚ 137

139 40,00 35,00 30,00 25,00 20,00 15,00 10,00 5,00 0,00 Hradec Králové Jičín Náchod Rychnov nad Trutnov Hradec Králové Jičín Náchod Rychnov nad Trutnov procentní podíl důvodů rodinný příslušník jiné a neznámé Graf Vnitrookresní stěhování v Královéhradeckém kraji v letech z důvodů následování rodinného příslušníka a jiných a neznámých 207 Procesy migrace jsou úzce provázané s procesy suburbanice. Dostupná a analyzovaná data, popisují migraci za územní jednotky: okres. Data nemají dostatečnou vypovídací schopnost pro zhodnocení procesu suburbanizace. Velmi dobře lze procesy suburbanizace demonstrovat na datech, která by byla dostupná za město či obce a to ve vazbě směrovou a důvodovou migraci. Pro účely případové studie lze využít některých závěrů práce, která hodnotila urbanizační a suburbanizační procesy v zázemí města Hradec Králové 208. Účelem této analýzy bylo provést základní charakteristiku a rozbor významných sociogeografických jevů a procesů ve městě Hradec Králové a v jeho zázemí a identifikovat míru vlivu města a charakteristik městské populace v regionu. Prostorová analýza charakteristik osídlení v Hradci Králové byla jednou z prací, která zjišťovala a ověřovala míru urbanizačních a suburbanizačních procesů v regionu. Pro hodnocení sociogeografické diferenciace území a vývojové fáze urbanizačního a suburbanizačního procesu bylo použito charakteristik agregovaných z více složek, jejichž prostřednictvím lze vyjádřit stupeň procesu. 207 Zdroj: Lukešová, H.: Analýza migrace obyvatelstva královéhradeckého kraje (diplomová práce), Univerzita Pardubice 2006 z dat ČSÚ 208 Čerpáno z práce: Kučerová, Z.: Prostorová analýza charakteristik osídlení, obytné funkce a diferenciace území Hradce Králové a zázemí,

140 Jako indikátor urbanizačních a suburbanizačních procesů byly zvoleny dostupné charakteristiky, které ne přesně vystihují daný jev, avšak vzhledem k neexistenci přesnější charakteristiky, byly použity. Dynamika vývoje od roku 1980 do r byla vyjádřena v agregovaném ukazateli, který je složen z indexů vývoje v letech sčítání 1980 a 1991, vztažených ke stavu roku 2001 a indexem vývoje, vystihující vývoj v letech V této dlouhodobé časové řadě lze nejpříznivěji hodnotit populační vývoj obcí Černilov, Libčany, Librantice, Býšť, Dohalice, Blešno, Čeperka. V prostorovém uspořádání zřetelně vystupuje těsné zázemí města, pokračující severním směrem na Smiřice a Černožice a směrem západním - Libčany a Lhota pod Libčany. Méně příznivý populační vývoj proběhl v populačně slabých obcích, vzdálenějších od města východní pás Jeníkovice-Výrava. Hodnocení dynamiky vývoje je vhodné posuzovat v jednotlivých censech. Obecná a specifická hustota zalidnění byla hodnocena jednou agregovanou charakteristikou, vztaženou k roku Vystupuje logicky nejvýrazněji jádrové území Hradec Králové, Předměřice nad L., Libčany, Opatovice nad Labem, Stěžery a v silnějších střediscích osídlení Třebechovice, Smiřice, Černožice. Hospodářská struktura ekonomicky aktivních obyvatel byla vyjádřena jako agregát sestupného pořadí dle podílu ekonomicky aktivních v priméru a vzestupného pořadí dle podílu ekonomicky aktivních v terciéru a kvartéru. Nejvýraznější zastoupení představuje jádrové území Hradec Králové, Předměřice n.l., Stěžery, Opatovice n.l. Agregovaná charakteristika ekonomické aktivity a vyjížďky za prací je složená z podílu osob pracujících, ekonomicky aktivních, míry nezaměstnanosti a podílu vyjíždějících za prací. Dosahuje nejvyšších hodnot v jádrovém území regionu - Hradec Králové - Opatovice - Čeperka, Předměřice, Všestary, Stěžery, Blešno. Vzhledem k zjištěným suburbanizačním procesům, probíhajícím v území bylo pro vyjádření tohoto procesu použito agregátní charakteristiky, nesoucí v sobě charakteristiku dynamiky vývoje v posledním desetiletí, hrubou míru migračního přírůstku v r. 2001, podíl zaměstnanosti v sektoru primérním a terciérním, míru nezaměstnanosti a podíl obyvatel bez vyznání. Intenzivní suburbanizační procesy probíhají v těsném zázemí města v obcích Opatovice nad Labem, Čeperka, Stěžery, Všestary, Dolní Přím, Předměřice nad L., Býšť, Běleč nad Orlicí, Blešno, Librantice. Při sestavení agregátní charakteristiky. doplněné o charakteristiky věkové struktury, jako území s nejvýraznějšími procesy, agregovanými v tomto typu vystupuje opět těsné zázemí města - Opatovice, Čeperka, Býšť, Běleč, Černilov, Librantice, Předměřice, Lochenice, Všestary. Město Hradec Králové a jeho těsné zázemí již zaznamenává procesy suburbanizace, město překračuje své hranice a nejintenzivnějčí suburbanizační procesy probíhají v těsném zázemí města, v obcích, které ještě nevytváří územně souvislý prostor. 139

141 Suburbanizace hrozba fungování (malých) měst Obr Agregované charakteristiky suburbanizačních procesů 140

142 12 Širší vztahy ve strategických dokumentech 12.1 Strategie rozvoje kraje Strategie rozvoje Královéhradeckého kraje je jedním z významných koncepčních dokumentů, určujících hlavní směry rozvoje na léta Strategie je zpracovaná podle moderních zásad tvorby rozvojových dokumentů, vycházejících z místní Agendy 21, respektujících mezinárodně uznávané principy trvale udržitelného rozvoje, založeného na vyváženém propojení základních oblastí života ekonomické, sociální a životního prostředí. Strategie rozvoje Královéhradeckého kraje se začala připravovat v návaznosti na realizaci projektu Společného regionálního operačního programu (SROP, opatření 3.3) Evropské projektové centrum budování regionálního partnerství. Strategie stanovuje vizi pro Královéhradecký kraj jako pro místo pro kvalitní život: Královéhradecký kraj jako atraktivní, dynamický, ekonomicky silný a sociálně stabilní region s vysokou životní úrovní srovnatelnou s vyspělými regiony sjednocené Evropy a s respektováním zásad trvale udržitelného rozvoje a s úctou k tradicím. Globální cíl byl definován následovně: Vytvářet podmínky a prostředí umožňující spokojený život obyvatel v kraji a zvýšit atraktivitu regionu pro podnikání, investice a život obyvatel. Mezi strategické cíle strategie patří: Zajistit vysokou kvalitu života všem obyvatelům Královéhradeckého kraje. Posilování konkurenceschopnosti regionu a vytváření podmínek pro ekonomický rozvoj. Posílit sociální stabilitu a vzdělanostní strukturu regionu. Zvýšit atraktivitu prostředí posílit dopravní dostupnost a zlepšit kvalitu životního prostředí. Dále byly definovány prioritní osy a následující 4 prioritní oblasti, jejichž naplňování prostřednictvím rozvojových a jiných aktivit povede k dosažení globálního cíle Strategie rozvoje kraje: 209 Strategie rozvoje Královéhradeckého kraje , CEP-RRA 2006 dostupné na 141

143 Podnikání a zaměstnanost - Zvýšení celkového ekonomického potenciálu a konkurenceschopnosti kraje; Lidské zdroje - Otevřená, flexibilní, sociálně soudržná, zdravá a vzdělaná společnost; Venkov a zemědělství - Zvýšení přitažlivosti života na venkově v souladu s principy udržitelného rozvoje; Infrastruktura - Rozvoj infrastruktury a dopravní dostupnosti jako jednoho z klíčových atributu úspěšného rozvoje regionu při respektování ochrany životního prostředí. Graf 12.1 Prolnutí prioritních os s prioritními oblastmi Strategie rozvoje kraje

144 Vazba na Strategii rozvoje České republiky Strategickým dokumentem na národní úrovni je Strategie regionálního rozvoje ČR propojující odvětvová hlediska s územními aspekty vyváženého regionálního rozvoje a územní soudržnosti. Je tak základním východiskem pro tvorbu regionálních programů rozvoje. Globálním cílem Strategie regionálního rozvoje ČR je vyvážený, harmonický a udržitelný rozvoj regionu, který povede ke zvyšování úrovně kvality života obyvatelstva. Prioritními oblastmi Strategie regionálního rozvoje ČR jsou: Evropský a národohospodářský strategický rámec. Tato prioritní oblast se promítá v krajské strategii v oblasti institucionálního systému podpory rozvoje regionu, výkonné a efektivní veřejné správy v regionech a zabezpečení zdrojů financování regionální politiky. Ekonomika regionu. V souladu s touto prioritou krajská strategie stanovuje cíle, jejichž naplnění vede k vytváření podmínek pro dynamický hospodářský rozvoj regionu, zvyšování konkurenceschopnosti MSP a tvorbě pracovních míst. Lidé a osídlení. Tuto prioritu Strategie rozvoje kraje naplňuje podporu investic do lidského kapitálu, zlepšováním vzdělávacích možností, zvyšováním sociální soudržnosti a vytvářením podmínek pro rozvoj sídelní struktury a regeneraci měst. Infrastruktura. Tato prioritní oblast se v krajské Strategii odráží v podpoře vytváření podmínek pro rozvoj regionální a nadregionální dopravní dostupnosti a obslužnosti a rozvoje informačních technologií. Příroda, krajina a životní prostředí. Životní prostředí je průřezovým tématem Strategie rozvoje kraje, které je naplňováno zejména v oblasti zlepšování životního prostředí a růstu kvality života v regionech. Cestovní ruch. Tato prioritní oblast se plně promítá do krajské strategie v oblasti organizace a managementu cestovního ruchu, rozvoje základní infrastruktury, produktu a služeb cestovního ruchu. Problémová území. Strategie rozvoje kraje je zaměřená na zvyšování výkonnosti problémových území, např. oblasti postižené vysokou nezaměstnaností, periférie a venkov. Kultura. Prioritní oblast se v krajské strategii odráží v oblasti podpory rozvoje komunitního života, rozvoje kulturní (občanské) infrastruktury a zachování kulturních památek. 143

145 Stanovení prioritních oblastí Královéhradeckého kraje je tak plně v souladu s prioritami regionální rozvoje ČR. Strategické dokumenty na krajské úrovni (v tuto chvíli představované pouze Strategií rozvoje kraje pro roky ) ačkoli jsou zpracovány v duchu Místní Agendy 21 tj. v souladu s principy trvale udržitelného života, se problematice suburbanizace a hrozeb s ní spojených bohužel nevěnují. Pozitivní dopady působení těchto dokumentů na rozvoj a fungování jádrového území Královéhradeckého kraje se proto v tuto chvíli nedají očekávat. Jistě přínosné by z tohoto úhlu pohledu bylo zpracování samostatné krajské strategie udržitelného rozvoje, jak ji mají zpracovanou již i jiné kraje v České republice. 144

146 13 Širší vztahy v územně plánovací rovině 13.1 Územní plán velkého územního celku Hradeckopardubické sídení regionální aglomerace Územní plán velkého územního celku Hradecko-pardubické sídelní regionální aglomerace jako stěžejní územně plánovací dokument pochází z roku 1987 (schválen byl v roce 1988). Bohužel tento dokument, ačkoli byl několikrát aktualizován je v současnosti zastaralý a pro řízení územního rozvoje oblasti naprosto nedostačující. Jeho nahrazení novým, modernějším dokumentem je více než potřebné. Obr Schéma hlavního výkresu Územního plánu velkého územního celku Hradecko-pardubické sídelní regionální aglomerace 145

147 13.2 Územní prognóza jádrového území Hradecko-pardubické aglomerace Územní prognóza jádrového území Hradecko-pardubické aglomerace (ÚPR JÚHPA) byla zpracována v roce 2003 pražskou firmou T-plan, s.r.o. Jejím pořizovatelem byl odbor strategického rozvoje Krajského úřadu Pardubického kraje. Práci na díle koordinovala pracovní skupina složená ze zástupců Královéhradeckého kraje, Magistrátu města Hradce Králové, Pardubického kraje a Magistrátu města Pardubic. Materiál byl zpracován ve třech teoretických variantách územního rozvoje: V1 Dostředivá: Varianta V1 zdůrazňuje vytvoření provázaného celku měst Hradce Králové a Pardubic, preferované jsou rozvojové směry vstřícné, omezují se naopak směry situované mimo jádrové území aglomerace. Intenzivní rozvoj urbanizovaných ploch jádrových měst do meziprostoru je uvažován na obou stranách toku Labe, na levém břehu v případě Hradce Králové do prostoru Vysoké n.l., v případě Pardubic ve směru na Sezemice. Nežádoucímu vzájemnému prorůstání obou měst je zabráněno velkoryse koncipovaným návrhem rekreačně krajinného celku Oplatil Kunětická hora Dříteč. 210 V2 Odstředivá: Koncepce varianty V2 vychází z dosud přetrvávající urbanistické praxe relativně samostatného vývoje jádrových měst, bez významnějšího využití meziprostoru pro atraktivnější obytné, rekreační a ekonomické aktivity. Rozvoj bude orientován na území Pardubic a Hradce Králové a do rozvojových atraktivních směrů v jejich bezprostřední blízkosti. Pro meziprostor je charakteristický suburbanizační vývoj, typický vznikem fragmentů různých funkcí: příměstské bydlení, rekreace, vodohospodářské zájmy, ekonomické aktivity, spalovna odpadů a další výrobní aktivity rozšiřujícího se areálu elektrárny Opatovice. 211 V3 Menší střediska: Koncepce varianty V3 je založena na růstu zájmu obyvatelstva o bydlení ve větším kontaktu s přírodou, tj. v méně urbanizovaných prostorech. Tyto tendence jsou již zřetelné i v našich podmínkách a vyplývají jak z postupných změn v pracovním procesu (počítačové a telekomunikační technologie, informační revoluce, jiné pojetí volného času apod.), tak i s růstem zátěže prostředí v silně urbanizovaných prostorech v důsledku stále obtížněji zvládnutelných dopravních situací, problémů bezpečnosti apod. Uvedený vývoj by mohl být podpořen uplatněním decentralizovaných, recyklačních, úsporných 210 Územní prognóza jádrového území Hradecko-pardubické aglomerace, 2003, kap. 3, str. 21; T-Plan, s.r.o. 211 Územní prognóza jádrového území Hradecko-pardubické aglomerace, 2003, kap. 4, str. 28; T-Plan, s.r.o. 146

148 technologií technické infrastruktury zásobování energiemi, zásobování vodou, zpracování komunálních odpadů. 212 Varianta V3 dále v rozboru širších vztahů poukazuje na negativní vlivy možného suburbanizačního rozvoje, a to především ve vztahu k zásobování energiemi, dopravní obslužnosti. Zdůrazňuje také skutečnost, že suburbánní vývoj nejvíce zatěžuje životní prostředí. V4 - Výsledná varianta: Byla vypracována na základě připomínek k předcházejícím variantám a představuje jejich syntézu. Snaží se nastínit možný vývoj při využití všech územně-plánovacích nástrojů, zabraňujících negativním jevům variant V1-3. Umírněný růst urbanistických útvarů v jádrovém území Hradecko - pardubické aglomerace umožňuje využití rozvojového potenciálu okolních sídel a vytváření, resp. stabilizaci soustavy osídlení v širokém zázemí jádrového území aglomerace: Chlumec n. C., Hořice, Jaroměř, Týniště n. O. Holice, Dašice, Chrudim. Rozvoj se předpokládá zejména ve směru východ západ, tj. hlavní rozvojové osy republikového významu, která propojuje hl. m. Prahu přes Kolín na Hradecko-pardubickou aglomeraci a dále na Olomouc a Ostravu. Dopravními páteřemi tohoto koridoru jsou tranzitní železniční koridorová trať (Praha Česká Třebová), dálnice D11 a na ni navazující rychlostní silnice R35 a ve spojení na hl. m. Prahu též silnice I/12 a I/2 (Praha Kolín Pardubice). Druhou významnou, zejména regionální osou je směr sever jih v rozsahu od Jaroměře po Chrudim, resp. Slatiňany. Dopravní páteří tohoto koridoru je severně od Hradce Králové budoucí D11 (dnes I/33) a jižně od Hradce Králové silnice I/37. Koridor je vybaven železniční tratí regionálního významu. Tento vývoj byl v podstatě nastoupen u Lázní Bohdaneč a naznačen u Třebechovic p. O., Nechanic, Smiřic a Sezemic. Pravděpodobné je i pokračování výstavby rodinných domů v obcích po obvodě obou pólů aglomerace, kde přes spíše průměrnou hodnotu prostředí je zajímavé bezprostřední sousedství velkého města. Rozvoj bydlení bude kromě jádrových měst orientován též do většího počtu měst a obcí s kvalitním obytným (přírodním) potenciálem a příznivou dopravní polohou i mimo jádrové území. Nezbytné podmínky takového vývoje: základní sociální infrastruktura (menší města, větší obce), nadprůměrné obytné prostředí 212 Územní prognóza jádrového území Hradecko-pardubické aglomerace, 2003, kap. 5, str. 34; T-Plan, s.r.o. 147

149 (lesy, vodní plochy), poloha v koridoru regionální železniční a silniční dopravy s dobrou dostupností jádrových měst. 213 Obr Schéma sídelní struktury v širších vztazích Územní prognóza jádrového území Hradecko-pardubické aglomerace, 2003, kap. 6, str. 41; T-Plan, s.r.o. 214 Územní prognóza jádrového území Hradecko-pardubické aglomerace, 2003, výřez z mapy ÚPR JÚHPA schéma sídelní struktury v širších vztazích, T-Plan, s.r.o. 148

150 14 Východiska případových studií 14.1 Územní analýzy Metodika vyhodnocení územního plánu staví na výhodách moderních informačních technologiích, především pak geografických informačních systémů, které v posledních letech na poli informačních systémů v mnoha oblastech vytlačují dříve používané CAD systémy. Jejich výhodou je právě možnost správy informací o prvcích v území a jejich následné vyhodnocení. V Hradci Králové je projekt územního plánu zpracován velice kvalitně, což umožňuje velice efektivní práci při jeho vyhodnocení. Na druhou stranu na příkladu Třebechovic pod Orebem lze dokumentovat, že elektronické zpracování územního plánu není zárukou jeho snadné zpracovatelnosti a vyhodnocení. Zpracovatel územního plánu Třebechovic pod Orebem používá starou verzi software, která neumožňuje konverzi dat do jakéhokoliv z dnes běžně používaných datových formátů. Vzhledem k tomu, že tuto konverzi mohou provést pouze vývojová pracoviště výrobce software, popř. jiní specialisté, ukázala se obdobná analýza, jaká byla provedeny nad daty z Hradce Králové, jako časově a finančně neuskutečnitelná. Byla proto zvolena doplňková analýza dat získaných z integrovaného systému katastru nemovitostí. Vzhledem k povaze těchto dat však došlo pouze k vyhodnocení stacionárního stavu území, nikoliv vývoje území. V souvislosti s problémy v kompatibilitě dat jednotlivých měst a obcí, doufají zpracovatelé, že nový Stavební zákon, který umožňuje krajským úřadům vyžadovat do určité míry standardizovaná data, alespoň částečně výše popsaný problém odstraní Ekonomická analýza Cílem ekonomické analýzy případové studie je monitorovat vývoj vytipovaných ekonomických ukazatelů a ověřit či vyvrátit stanovenou hypotézu. Jak již bylo řečeno v teoretické části, příjmy obecních rozpočtů jsou závislé na daních a jejich rozpočtovém určení. Účelem této případové studie je ukázat na vybraném příkladu možné dopady stávajícího systému rozpočtového určení daní. Jako zkoumaná daň byla zvolena daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, která je přerozdělována obcím ze státního rozpočtu 149

151 koeficientem podle počtu obyvatel. Hlavním kritériem u této daně je počet obyvatel trvale bydlících v dané obci. Tato studie z tohoto systému vychází a snaží se zkoumat trend vývoje za současných podmínek. Dále pak na základě zjištěných faktů ilustruje možné změny a ekonomické dopady a efekty suburbanizace na malé obce (suburbs) a velké obce (centra) na modelu příkladu Hradce Králové a Třebechovic pod Orebem. Trendem poslední doby je rozvoj obytných oblastí zejména v předměstích a v bezprostřední blízkosti velkých měst (suburbanizace). Lidé se stěhují za pohodlnějším bydlením (rodinné domky, moderní bytové domy skýtající více soukromí a pohodlí než standardní panelová sídliště), zdravějším vzduchem atd. Nicméně změnou místa bydliště se zpravidla nemění jejich pracovní návyky (pracovat zůstávají ve městech), stejně tak i školní docházka dětí, stále zůstávají nároky na zajištění doprovodných služeb, kulturního a společenského vyžití atd. Všechny tyto nároky a požadavky jsou zpravidla vznášeny a očekávány od velkého města (původního bydliště a působiště ekonomické aktivity), ačkoliv dotyční obyvatelé již nejsou rezidenty tohoto centra. Díky změně jejich bydliště se však při současném způsobu přerozdělování prostředků výše přerozdělených daní sníží na straně velkého města a zvýší na straně přilehlé obce. Na území malých obcí operují developerské firmy, které v rámci výstavby nových obytných komplexů a kolonií rodinných domů vybudují i potřebnou infrastrukturu (silnice, chodníky, veřejné osvětlení, prostranství veřejné zeleně apod.), kterou poté předají obci do majetku a ke správě. Na první pohled se tento postup jeví pro menší obce jako výhodný, neboť získají majetek většinou za symbolickou cenu, avšak již si neuvědomují zátěž, jež vyplývá ze správy a udržování tohoto majetku v budoucnu. Na druhé straně u velkých měst, na které jsou stále kladeny požadavky na zajištění servisních, společenských a kulturních služeb, vznikají bílá místa. Vybudovaná infrastruktura zůstává stále stejného rozsahu, avšak rezidentů postupně ubývá a s tím ubývají také prostředky plynoucí z jejich daní (DPFO), které se přerozdělují, jak již bylo řečeno, na základě přepočteného počtu obyvatel. Tato studie by měla predikovat možný směr dlouhodobého vývoje a možné dopady suburbanizace, které ve svém důsledku mohou vytvořit past pro malé obce. 150

152 Druhým krokem bylo vytipování několik druhů výdajů z rozpočtu Hradce Králové i Třebechovic pod Orebem, souvisejících s provozem města a obce, a monitorování jejich vývoje. Pro umožnění porovnání těchto provozních výdajů byly vybrány takové výdaje, jaké se vyskytují ve všech typech obcí a měst a které musí samospráva zajišťovat. Jsou to výdaje související s pevnou infrastrukturou ve městě silnice, parky, osvětlení apod. Vybrány byly následující výdaje: výdaje na údržbu veřejného osvětlení; výdaje na odpadové hospodářství (sběr a svoz komunálního odpadu); výdaje na péči o vzhled obcí a veřejnou zeleň (veřejná zeleň); výdaje na údržbu silnic (místní komunikace). 151

153 152

154 15 Případová studie Hradec Králové Statutární město Hradec Králové se nachází v centrální části severovýchodních Čech na soutoku řek Labe a Orlice. Svou velikostí i významem patří mezi nejdůležitější města České republiky. Město je přirozeným kulturním, politickým, společenským ale i duchovním centrem regionu, ale také sídlem úřadu Královéhradeckého kraje, který je součástí NUTS 2 Severovýchod. Město je vzdáleno cca 100 km od Prahy, hlavního města České republiky, s níž má přímé železniční spojení, a zároveň se nachází na významné křižovatce státních silnic I. třídy č. 11 a č. 35, které by měly být do roku 2008 nahrazeny dálnicí D 11 a rychlostní komunikací R 35. Správní území města, ve kterém žije více než 95 tisíc obyvatel, má rozlohu 105,6 km 2 a je rozděleno na 21 katastrálních území. Hradec Králové představuje hospodářsky, sídelně a populačně nejsilnější město Královéhradeckého kraje a spolu s Pardubicemi je jedním z jádrových měst nadregionálně významné aglomerace. Ekonomika a hospodářství v Hradci Králové se vyznačuje výrazně diferencovanou odvětvovou a oborovou strukturou. Jsou zde například strojírenské (ZVU, Bühler motor apod.) a chemicko - gumárenské firmy (Fotochema, Gumokov apod.). Nezanedbatelná je také tradiční výroba hudebních nástrojů (Petrof), jemné lékařské techniky (Arrow International) a zpracovatelský průmysl. Vzhledem k existenci velmi kvalitní zemědělské půdy v západní části města je významná i výroba zemědělská, a to především rostlinná, která je částečně specializovaná na produkci zeleniny. Z hlediska struktury obyvatelstva je zhruba 61,5 % obyvatel v produktivním věku. Příznivý je poměrně vysoký počet obyvatel s ukončeným vysokoškolským (14%) a úplným středoškolským vzděláním. Míra nezaměstnanosti se ve městě v současnosti pohybuje v rozmezí 6-7%, přičemž v jeho okolí je tradičně vyšší (7-8%). Ve městě sídlí řada významných institucí (Krajský úřad, Magistrát města, ředitelství policie ČR, územní odbory některých ministerstev, apod.), finančních ústavů (ČNB, ČSOB, KB, ČS), firem a podniků. Hradec Králové je rovněž městem univerzitním. Své sídlo zde má nejen Univerzita Hradec Králové (Pedagogická fakulta, Fakulta informatiky a managementu, Fakulta humanitních studií), ale také Lékařská a Farmaceutická fakulta Univerzity Karlovy a Univerzita obrany (Fakulta vojenského zdravotnictví), přičemž zdravotnické obory jsou dále umocněny existencí fakultní nemocnice. Na vysoké školství a fakultní nemocnici je navázána řada vědecko-výzkumných pracovišť, další jsou 153

155 pak napojena na městskou hvězdárnu (pracoviště Ústavu fyziky AV, ojedinělá solární a ozónová laboratoř) nebo pracují samostatně (Sklářský ústav, Český hydrometeorologický ústav a další). Hradec Králové je také sídlem významných kulturních institucí a zařízení (Klicperovo divadlo, Filharmonie, Loutkové divadlo Drak, Galerie moderního umění, Muzeum Východních Čech, Státní vědecká knihovna apod.), sídlem biskupství královéhradecké diecéze a dalších institucí duchovních. Na levém břehu Labe se v samém centru města nachází kongresové centrum Aldis. Pro návštěvníky jsou zde široké možnosti ubytování a služeb. Historické jádro města bylo v roce 1962 prohlášeno městskou památkovou rezervací (s cca 200 chráněnými kulturními památkami) a vzhledem k tomu, že tvůrčí činnost řady významných českých architektů v období před 2. světovou válkou dala vzniknout na pravém labském břehu i modernímu Hradci Králové, který získal přívlastek "Salon republiky", byla příslušná část novodobého městského centra (s cca 70 chráněnými kulturními památkami a 1 památkou národní) v roce 1991 vyhlášena městskou památkovou zónou. Co se týče technické infrastruktury, je město Hradec Králové dobře vybaveno. Podíl obyvatel zásobovaných z veřejného vodovodu činí 95%, na kanalizační síť je napojeno 85% obyvatel. Dvě třetiny města jsou zásobovány teplem z centralizované soustavy. Město je plně elektrifikováno. Zemní plyn je v současnosti dostupný ve všech částech města. Od roku 1998 jsou všechny telefonní ústředny plně digitalizované. Kvalita životního prostředí je poměrně dobrá. Celý region je přirozeně dobře provětráván, což způsobuje nízký obsah emisí. Trend znečištění ovzduší je navíc stále klesající. Rekreační potenciál nabízí především na jihu až východě místa se rozléhající rozsáhlý masiv Novohradeckých lesů a lesy Dehetník a Ouliště. Podél vodních toků Labe a Orlice proniká zeleň z volné krajiny až do centrální oblasti. Navíc město disponuje poměrně rozsáhlými plochami veřejné zeleně (převážně parkové) doplněné uličními stromořadími. Ve městě je několik chráněných území (např. Plachta), přičemž nejvýznamnějším je přírodní park Orlice

156 15.1 Varianty vývoje počtu obyvatel města Hradec Králové Prvním krokem studie bylo ověření předpokladu suburbanizace, a to zda a v jaké míře dochází k odlivu obyvatel. Z níže uvedených propočtů a analýzy vyplývá, že tento předpoklad byl potvrzen. Obyvatelstvo v krajském městě Hradec Králové již dlouhodobě vykazuje pokles. Vývoj názorně popisuje následující tabulka: Rok Počet obyvatel Tab Vývoj počtu obyvatel Hradci Králové V případě Hradce Králové byla provedena prognóza vývoje počtu obyvatel Univerzitou Karlovou až do roku Jak je zjevné z níže uvedených dat, trend poklesu počtu obyvatel v Hradci Králové lze očekávat i v dalších letech, přičemž jeho pokles postupně začíná být stále strmější. Prognóza vývoje obyvatel v HK Tab Prognóza vývoje počtu obyvatel v Hradci Králové Následující graf spojuje data o vývoji počtu obyvatel Hradce Králové v obou uvedených tabulkách a graficky znázorňuje trendy vývoje. 155

157 Vývoj počtu obyvatel HK v letech 1991 až Počet obyvatel HK Graf 15.1 Vývoj počtu obyvatel v Hradci Králové Pro potřeby tvorby Územního plánu města Hradce Králové v roce 2000 byly namodelovány 3 varianty možného demografického vývoj a ačkoli autoři demografické prognózy považovali za reálnou pesimistickou variantu tj. rapidní pokles počtu obyvatel města, pro návrh územního plánu zvolena varianta C, tedy jakási "optimistická stagnace" Varianta C Varianta B Varianta A Graf 15.2 Varianty vývoje počtu obyvatel města Hradec Králové do roku

158 Reálná data vývoje počtu obyvatel města ale bohužel potvrzují spíše pesimistickou variantu vývoje počtu obyvatel. Graf 15.3 Vývoj počtu obyvatel města Hradec Králové v období Ze skutečného demografického vývoje města Hradce Králové i z prognóz či odhadů pokračujících trendů je patrné, že město bude nadále trvale bydlící obyvatelstvo ztrácet. Jinak je tomu ovšem při porovnání vývoje počtu obyvatel mikroregionu 1. stupně, kde je počet obyvatel stabilní. Z toho vyplývá, že samo město sice obyvatelstvo (a s ním i spojené daňové příjmy ztratí) nicméně požadavky na zajišťování společenských, vzdělávacích, kulturních či sportovních aktivit pro obyvatelstvo klesat nebudou Strategie rozvoje města a její dokumenty V Hradci Králové byl první strategický plán zpracován v roce V letech došlo k jeho aktualizaci. Z původního plánu ekonomického rozvoje byl v souladu s principy místní Agendy 21 vypracován Strategický plán rozvoje města Hradce Králové do roku 2020, schválený zastupitelstvem města v roce V letech došlo k jeho dalšímu zpřesňování, a to zejména s ohledem na možnosti jeho vyhodnocení Celková vize Hradec Králové je v roce 2020 metropolí severovýchodních Čech, dynamicky se rozvíjející a udržované město s funkčním a harmonickým 216 Strategický plán města Hradec Králové 2004, 157

159 urbanistickým řešením navazujícím na tradici města Salónu republiky, město živé a otevřené novým myšlenkám: město jednoznačně prostorově vymezené vůči okolní krajině, s vyváženým rozložením a promíšením funkcí, s polyfunkčním živým jádrem města a s možností získat přiměřené bydlení; město s vyváženým funkčním dopravním systémem šetrným k životnímu prostředí s významnou rolí veřejné dopravy, propojenou sítí cyklostezek, usměrněnou automobilovou dopravou a kvalitním železničním a dálničním napojením na okolní regiony i svět, město zdravé a čisté, s dostatkem veřejné zeleně, rozvíjející se v souladu s principy udržitelného rozvoje a respektující principy předběžné opatrnosti, se zavedeným systémem péče o životní prostředí, chránící přírodu a krajinu, respektující svou kapacitu a limity území a vytvářející dobré životní prostředí pro své občany, uznávané centrum kultury, sportu a společenského života s bohatou kulturně společenskou a sportovní nabídkou podporující rozvoj lidského potenciálu, město vstřícné k aktivitám občanů a přitažlivé pro jeho návštěvníky, vyhlášené univerzitní město, centrum školství a vzdělanosti poskytující dostatek příležitostí pro celoživotní vzdělávání, vědu a výzkum i kvalitní naplňování volného času, kongresové centrum město moderního průmyslu a podnikání, založeného na nejnovějších ekologicky šetrných technologiích s čistými provozy a využívající IT a kvalifikované síly, známé svými výrobky, s dynamickým rozvojem drobného a středního podnikání, širokou škálou provozů a služeb a nabízející diverzifikované pracovní příležitosti, bezpečné město s nízkým výskytem společensky nežádoucích jevů a s vysokou úrovní prevence, s komplexním a spravedlivým systémem zdravotní péče a sociálních služeb založeným na spolupráci zadavatelů, uživatelů a poskytovatelů, město s kvalitní, fungující a hospodárnou technickou infrastrukturou šetrnou k životnímu prostředí a nenarušující vzhled města, se zajištěnými podmínkami pro optimální rozvoj zásobování energiemi, komunikující město s vysokou kvalitou veřejné správy a aktivní občanskou společností, s otevřeným a průhledným rozhodováním, kdy rozhodnutí jsou přijímána s ohledem na dlouhodobé dopady a je zajištěna zpětná vazba v řízení města při respektování názorů občanů, město s aktivním partnerstvím mezi radnicí a různými organizacemi ve městě, ČR i zahraničí, a se zdravým sebevědomím jedinců i komunity. 158

160 Strategický plán rozvoje města Hradce Králové obsahuje 8 klíčových oblastí: 1. Urbanismus a bydlení; 2. Doprava; 3. Podnikání a zaměstnanost; 4. Infrastruktura; 5. Vzdělávání a školství; 6. Životní prostředí; 7. Sociální oblast a zdraví; 8. Kultura, volný čas, sport, cestovní ruch. Pro každou z těchto oblastí byla vypracována SWOT analýza a na jejím základě tzv. globální cíl. Ten je dále blíže specifikován sadou specifických cílů, které jsou již lépe uchopitelné, než je tomu u obecně proklamovaného globálního cíle. Aby se Strategický plán nestal pouze jakýmsi prohlášením, ale aby se mohly cíle v něm obsažené měřit a pravidelně vyhodnocovat, obsahuje také celou řadu indikátorů. Z podhledu suburbanizace je ze Strategického plánu města Hradce Králové stěžejné klíčová oblast 1 Urbanismus a bydlení. Její SWOT analýza je pak následující: Silné stránky města (S) smysluplné koncepční a prozíravé historické založení města s radiálně okružní kompozicí založený systém zeleně doprovázející vodní toky ve městě v návaznosti na lužní oblasti, s dostatečným množstvím zeleně a volných (rekreačních) ploch v urbanistické struktuře města tradice kvalitní architektury existence koncepce bytové politiky města kvalita přírodního zázemí města zájem obyvatel bydlet v Hradci Králové dostatečné množství přestavbových ploch v majetku města Slabiny města (W) nevhodné funkční a prostorové využití vnitrobloků bytových domů neřešení dopravy v klidu nízká intenzita bytové výstavby ve srovnání s průměrem ČR nepřipravenost a nedostatek lokalit pro bydlení velké množství bytů v panelových domech a neexistující systém revitalizace sídlišť neexistence bydlení se sníženým standardem 159

161 Vnější příležitosti (O) dostavba nadřazeného komunikačního systému (D11, R11, R35) smysluplné a koncepční řešení regionál-ní sídelní hradecko pardubické aglo-merace statut krajského města a postavení regionálního centra jako předpoklad pro příchod investorů v oblasti bydlení, výroby a služeb změna legislativy v oblasti bydlení (např. trh s byty) Hrozby (T) změna legislativy v oblasti bydlení (např. trh s byty) neúměrný nárůst rodinných domů v okolních obcích stávající tendence demografického po-klesu případné nedokončení nadřazeného komunikačního systému (D11, R11, R35) splavnění Labe pro nákladní lodě spalovna Opatovice Tab SWOT analýza klíčové oblasti urbanismus a bydlení Vize oblasti Urbanismus a bydlení Hradec Králové je v roce 2020 intenzivně se rozvíjející a udržované město s funkčním a harmonickým urbanistickým řešením navazujícím na tradici města Salónu republiky: pro mírně nad 100 tisíc obyvatel; jednoznačně prostorově vymezené vůči okolní krajině; s vyváženým rozložením a promíšením funkcí; s výškově regulovanou zástavbou s akcentem na historické a přírodní dominanty města; s polyfunkčním živým jádrem města respektujícím historické, architektonické a urbanistické hodnoty; s dostatečným počtem bydlících v centru města; bez sociálně segregovaných a degradovaných území; s funkčními komunitami (sousedství); spolupracující s okolními obcemi; s bytovou výstavbou splňující kritéria nízkoenergetického, environmentálního a zdravého bydlení; s možností získat přiměřené bydlení; v centrální části města upřednostňující veřejnou, pěší a cyklistickou dopravu; 217 Strategický plán rozvoje města Hradce Králové, Magistrát města Hradec Králové

162 s usměrněnou automobilovou dopravou zajišťující dobrou dopravní obslužnost města včetně rozvojových ploch, s vyřešenou dopravou v klidu v návaznosti na ostatní druhy dopravy Globální cíl oblasti Udržet a navázat na stávající postavení města v systému osídlení a na urbanistickou tradici, rozvinout ji a dosáhnout vyvážené funkční a prostorové struktury města. Podporovat ekologicky šetrné využívání stávajících nezastavěných i zastavěných ploch města pro rozvoj města, jak z hlediska počtu obyvatel, tak kvality života Opatření oblasti Opatření 1.1: Rekonverze a revitalizace brownfields Opatření 1.2: Revitalizace a rekonstrukce centra města a ochrana památek Opatření 1.3: Regenerace a humanizace předměstí a sídlišť Opatření 1.4: Příprava nových ploch pro zástavbu Opatření 1.5: Veřejné prostory (ulice, náměstí, parky atd.) Ukazatele oblasti - Globální ukazatele Tab Globální cíle oblasti 1 161

163 V klíčové oblasti 1 Urbanismus jsou mimo jiné použity Evropské indikátory udržitelného rozvoje. Tato sada indikátorů vypracovaná Komisí pro životní prostředí Evropské unie, osahuje celkem 10 ukazatelů. V Hradci Králové se od roku 2003 sleduje 6 z nich: A1 Spokojenost s místním společenstvím A3 mobilita a místní přeprava cestujících A4 Dostupnost místních veřejných prostranství a služeb A5 Kvalita místního ovzduší B6 Cesty dětí do školy a zpět B9 Udržitelné využívání půdy V klíčové oblasti Urbanismus jsou využity: A4, A1, A3 a B9 Tyto a některé další indikátory umožňují sledovat proces vývoje města a minimalizovat tak dopady slabých stránek a vnějších hrozeb pro město. Z hlediska suburbanizace se pak především jedná o hrozbu neúměrného nárůstu rodinných domů v okolních obcích Územní rozvoj a jeho dokumenty - Územní plán města Hradec Králové Počátkem roku 1997 byla vypsána veřejná urbanistická soutěž na zhodnocení rozvojových možností sídelního útvaru Hradec Králové (s návrhovým obdobím do roku 2010). Vítězný kolektiv z této soutěže, Hradecká technická kancelář s.r.o., byl pak následně pověřen zpracováním nového územního plánu města. Na svém mimořádném zasedání konaném ve dnech a schválilo Zastupitelstvo města Územní plán města Hradec Králové (nahradil územní plán z r. 1988) a vyhlášku města Hradec Králové o závazných částech tohoto územního plánu včetně seznamu veřejně prospěšných staveb, která nabyla účinnosti dne 1. března Územní plán města Hradec Králové (ÚpmHK) řeší celé správní území města (21 katastrálních území) o celkové rozloze 105,6 km 2 (tj ha). Pro své návrhové období, tedy do roku 2010, uvažuje s hlavními směry rozvoje města v jeho jihozápadním a západním sektoru, neopomíjí však potřebný úměrný rozvoj ostatních městských částí a zároveň vymezuje i územní rezervy pro další možný rozvoj města i jeho dopravní a technické infrastruktury ve výhledu t.j. po návrhovém období. Jedná se o velmi významný a potřebný dokument vytvářející předpoklady pro vyvážený rozvoj všech městských funkčních složek (bydlení, občanské vybavení - základní, celoměstské i regionálního významu, pracovní příležitosti, sport a rekreace, doprava apod.), posílení významu Hradce Králové jako regionálního centra severovýchodních Čech a jednoho z jádrových měst Hradecko-pardubické sídelní aglomerace, dořešení dopravních vazeb na nadřazenou komunikační síť - dálnici D 11 a rychlostní komunikaci R 35, 162

164 eliminaci stávajících průjezdů tranzitní automobilové dopravy, lokalizaci investičních záměrů, rozvoj městské technické infrastruktury, zlepšování kvality životního prostředí, zachování i ochranu kulturních a přírodních hodnot v území, upevňování vazeb na okolní krajinu apod. Územní plán se stal zároveň důležitým a potřebným podkladem pro tvorbu a zpracování Strategického plánu rozvoje města Hradec Králové a jedním z nezbytných předpokladů pro čerpání účelových dotací ze státních fondů i rozvojových fondů Evropské unie, směřujících do zlepšování životního prostředí, budování technické infrastruktury, vytváření pracovních příležitostí, zachování kulturního dědictví apod. V souladu s ÚpmHK jsou již řešeny některé pro město velmi potřebné konkrétní stavební akce (např. výstavba dopravního uzlu Mileta - křižovatky II. městského silničního okruhu, tř. E. Beneše, ul. Hradecké a třebešské radiály) a připravuje se podrobnější řešení dalších významných rozvojových lokalit (např. území Kuklen, oblast Temešváru) formou urbanistických soutěží a výběrových řízení. Zájem města se soustřeďuje i na další lokality potřebné pro rozvoj výrobní sféry (Severní zóna - východně Gumokovu, severovýchod Plačic), bydlení (stará Třebeš - u Terronicu, Podzámčí - jižně okrsku 06 Moravské Předměstí), občanského vybavení (lokalita Aldis), sportu a rekreace (areál v Třebši) apod. Vzhledem k tomu, že v územním plánu zároveň došlo k zafixování ploch pro terminál hromadné dopravy, nachází se v současné době příprava tohoto důležitého a potřebného dopravního zařízení ve fázi žádosti o územní rozhodnutí. V návaznosti ÚpmHK představuje město investorům nové rozvojové plochy pro výrobu (ekologická, nezatěžující okolí), bydlení (bytové domy i rodinné domy), občanskou vybavenost, sport a rekreaci a dopravu v klidu (krytá odstavná parkovací stání - garáže). 163

165 Obr Územní plán města Hradec Králové 2000 schéma hlavního výkresu Kromě stabilizovaných ploch jsou v územním plánu obsaženy rovněž plochy přestavbové, které jsou v současné době podvyužité, popř. nevyužívané a plochy určené k zástavbě, tzv. plochy návrhové. Nástin rozvoje po roce 2010, do kterého je územní plán koncipován, je řešen rezervou ploch výhledových. 164

166 Správní rozloha města (stabilizované plochy) Přestavbové plochy Přestavbové plochy* Návrhové plochy Výhledové plochy ha 161,13 ha 45,77 ha 74,01 ha 30,21 ha * Přestavbové plochy ÚpmHK zahrnují rovněž převedení masivu Novohradeckých lesů z funkční plochy lesů hospodářských do ploch lesů rekreačních. Číslo zde uvedené je bez těchto ploch. Tab Rozlohy stabilizovaných, přestavbových a návrhových ploch dle ÚpmHK 218 Počet bytů v rodinných domech 2271 Počet bytů v bytových domech 3471 m 2 prodejní plochy m 2 kancelářeské plochy ha pozemků výrobních ploch 117,67 Tab Přehled celkových bilancí nově navržených funkčních ploch dle ÚpmHK 219 Při tvorbě územního plánu města byl zohledněn význam a funkce města ve struktuře osídlení, širší územní vztahy a také podmínky rozvoje a výhledové trendy. Hradec Králové patří svojí velikostí i významem mezi nejdůležitější centra osídlení v České republice. Město leží v nejvýznamnějším prostoru České kotliny, je přirozeným spádovým střediskem severovýchodních Čech, důležitým dopravním uzlem a sídlem celostátně významných správních, kulturních, zdravotnických a dalších institucí, škol a průmyslu. Toto vše bude posíleno situováním sídla Správy vyššího územně správního celku (kraje) do města. Z hlediska struktury osídlení je Hradec Králové spolu s Pardubicemi jedním z jádrových měst sídelní aglomerace regionálního, až nadregionálního významu. 218 Územní plán města Hradec Králové 2000; spočítáno s využitím dat GIS skladu Magistrátu města Hradec Králové 219 Územní plán města Hradec Králové 2000, textová část, část A.2.9. Příloha tabulky bilancí rozvojových lokalit, str. A.2-22, Magistrát města Hradec Králové 165

167 Blízkost obou center může být pozitivním faktorem územního rozvoje aglomerace. 220 Byly potvrzeny hlavní problémové okruhy, které hierarchizovaně zobrazil již problémový výkres v dokumentaci průzkumů a rozborů. Jde zejména o geologické a hydrogeologické podmínky a radonové riziko v území, z urbanistických vazeb je to pak velmi náročný přepravní vztah mezi monofunkčními územími bydlišť a pracovišť, jenž neúměrně zatěžuje komunikační systém vnitřního města, dále kritický stav území Kuklen vyžadující okamžitou regeneraci, přirozené přírodní bariery labské a orlické nivy a Novohradeckých lesů, bariera kvalitního zemědělského půdního fondu, chybějící technická infrastruktura v okrajových čtvrtích města a trasování nového připojení města na dálnici D Všechny výše uvedené podmínky rozvoje města byly posouzeny ve druhé etapě práce na územním plánu města Hradec Králové ve čtyřech variantách rozvojových směrů. Poté byly společně zformulovány následující hlavní zásady, kterými by se měla práce na návrhu ÚP města řídit : citlivě navázat na urbanistické hodnoty historické výstavby města (radiálně okružní dopravní systém, kompozice předměstí, apod.) zkompaktnit zastavěné území města lokalizací vnitřních rozvojových ploch urbanizovat městský dopravní okruh v oblastech, kde je jednostranně zastavěn, s preferencí významných městských budov v návaznosti na urbanistické a architektonické tradice města posílit tři oblasti městských parků v neobestavěných částech městského okruhu nezastavovat přírodní říční nivy doplnit a posílit systém ekologické stability propojit masiv Novohradeckých lesů s lesními útvary Dehetník a Ouliště vytvořit podmínky pro intenzivní kultivaci stávajících městských parků a ostatních ploch zeleně posílit místní vazby mezi čtvrťovými centry a do tohoto systému včlenit i nově navrhovaná centra navrhnout komplexní regeneraci Kuklen 220 Územní plán města Hradec Králové 2000, textová část, část A.2.2. Význam a funkce ve struktuře osídlení, širší územní vztahy, str. A2-1, Magistrát města Hradec Králové Králové 221 Územní plán města Hradec Králové 2000, textová část, část A.2.3. Podmínky rozvoje výhledové trend, str. A2-2, Magistrát města Hradec Králové 166

168 zamezit srůstání samostatných obcí na obvodu města s centrálním územím zajistit pro tyto obce drobné rozvojové lokality pro přiměřený růst omezit rozsah rozvojových ploch pro nejbližší etapu na kvalitních zemědělských půdách Návrh organizace a využití území 223 Urbanistická a funkční struktura města, jako účelový, racionální faktor jeho integrity a hmotové kompozice, prezentující se v převážné míře jako duchovní nadstavba lidského konání, vychází jednak z historického vývoje, jednak z geografické polohy sídla a přírodních podmínek, formujících způsob využití území. Tedy obraz urbanistické struktury města Hradce Králové je vytvářen nejen neměnnými přírodními danostmi území, ale i věrně zrcadlí dějinné fáze hospodářského a kulturního rozmachu i úpadku. Návrh ÚPmHK vychází z těchto daností a historického vývoje, zásadně však reaguje na podmínky rozvoje města. Základním principem organizace a využití území je rozvíjení města kolem středu s jasnou stabilizovanou urbanistickou koncepcí. Na ní převažují plochy Moravského předměstí a Skladištní a průmyslové oblasti se vztahovými problémy, ale především plocha rehabilitace Kuklen. Tato plocha, jejíž rekonstrukce nezbytně váže ekonomické i stavební kapacity, je zcela logicky doplněna dvěma rozvojovými plochami na jihozápadě (Temešvár) a západě (Kukleny, Svobodné Dvory). Tato skutečnost a zablokování východního směru barierou lesa a přírodní krajiny jedinečně vymezuje logický vektor rozvoje města směrem jihozápadním do oblasti ekonomického a infrastrukturního potenciálu, představovaného dálnicí D 11 a R 35 jádrových měst, energetickým uzlem i využitelnými plochami. Ploché říční nivy s významnými přírodními kvalitami jsou akcentovány a zajišťují oddělení tří obvodových hemisfér města. Organizace území zásadně preferuje integraci městských funkcí a ploch do uzavřeného celku a záměrně izoluje obce za jeho obvodem. Toto opatření zamezuje postupnému rozšiřování města do krajiny a její devastaci, přičemž umožňuje těmto obcím nezbytný rozvoj uvnitř jejich území. Vnější systém zeleně města představuje tradiční masiv novohradeckých lesů, který je návrhem dále rozvíjen a propojen na Dehetník a dále na les Ouliště směrem severním. Na jihozápad je propojen systémem zelených koridorů s komplexem Borovinka. 222 Územní plán města Hradec Králové 2000, textová část, část A Zhodnocení, str. A2-6, Magistrát města Hradec Králové 223 Územní plán města Hradec Králové 2000, textová část 167

169 Tím vzniká jakýsi cordon sanitair, chránící město proti nadměrným větrům a prouděním vzduchu, které jsou pro Hradec typické a zároveň představuje mohutný biokoridor upevňující ekologickou stabilitu městské krajiny. Tento systém chrání, respektuje a spojuje nejcennější krajinné a přírodní fragmenty a oblasti kolem Svinar, Malšovy Lhoty, Roudničky a Borovinky, tedy devizu pro příští generaci nejcennější Funkce bydlení v územním plánu města Hradce Králové Byty v bytových domech Při úvaze o dimenzování ploch uvažovali autoři územního plánu následující předpoklady: obytné domy maximálně čtyřpodlažní; vyšší plošný standard bytů; % odstavných stání pod bytovými domy; v plochách zahrnuty výměry komunikací, hřišť, přilehlé zeleně, eventuelně vnitrobloků. Pro dimenzování ploch obytné výstavby vycházeli z průměrné náročnosti cca 140 m 2 plochy pozemku na byt. Tento ukazatel zjednodušeně předpokládá výstavbu obytných souborů do 1000 obyvatel s minimálním podílem další vybavenosti (maloobchod a služby). Pro celkově dimenzovaný počet 3816 nových bytů pak v rozvojových lokalitách vychází 53,4 ha plochy při předpokladu výhradně obytných souborů. Ve výrazně smíšených lokalitách (jako např. v centrální části Temešváru) je ovšem navržená hustota obytných ploch ovlivněna podílem ploch dalších funkcí. Po zapracování všech zohledněných připomínek ke III. etapě Úpm HK obsahuje součet všech navržených lokalit bytů v bytových domech na celkem 68,85 ha Byty v rodinných domech Při tvorbě územního plánu se předpokládaly se různé formy zástavby - řadové domy, dvojdomy i samostatné domy. Každá z forem je charakterizována odlišnými nároky na plochy parcel. 224 Územní plán města Hradec Králové 2000, textová část, část A.2.3. Podmínky rozvoje výhledové trend, str. A2-2, Magistrát města Hradec Králové 168

170 Parcely forma RD m 2 parcely podíl domů v % podíl domů se dvěma byty v % řadové domy dvojdomy samostatné domy Tab Velikost průměrné parcely při různé struktuře výstavby RD Komunikace Plochy vozovek, chodníků, veřejných parkovišť a přilehlé zeleně: 220 m 2 rodinný dům. Ostatní plochy Veřejná zeleň, hřiště, část obchodní vybavenosti: 80 m 2 na rodinný dům. Pro bilance ploch počítali autoři územního plánu s průměrnou velikostí parcely 500 m 2. Se započtením komunikací a ostatních ploch potom 750 m 2 /RD. Zároveň předpokládali dvacetiprocentní podíl rodinných domů se dvěma byty. Při celkovém počtu bilancovaných bytů v rodinných domech pak v nových rozvojových lokalitách vychází 159 ha ploch. Ve skutečném návrhu ÚPmHK je ovšem kapacita některých lokalit ovlivněna zvláštním regulativem, který předepisuje odlišnou hustotu zástavby (např. oblast Na vinicích). Po zapracování všech zohledněných připomínek ke III. etapě ÚPm HK obsahuje součet všech navržených lokalit bytů v rodinných domech na celkem 179,61 ha Hodnocení územních dopadů plošného růstu města Provedli jsme kontrolní výpočet jak intenzivní zástavba je navrhována regulována územním plánem pro městem podporované rozvojové lokality města Hradec Králové. 225 na 225 Rozvojové lokality. Plochy pro bydlení Hradec Králové (katalog), Magistrát města Hradec Králové, oddělení rozvoje města

171 Označení rozvojové plochy Rozloha v ha Počet bytů Počet ob. (2,5 ob/byt) Hustota ob./ha B1 Plačice jih RD 1, ,7 B1 Plačice východ RD 2, ,9 B2 Meteor RD ,4 B3 Pod Koutníkovou RD ,2 B4 Pálenka - RD ,5 38,2 B11 Terronic RD B12 Podzámčí - RD 4, ,9 B15 Roudnička 1, ,5 28,3 B19 Brněnská 5, ,7 Tab Navrhovaná hustota obyvatel v rozvojových lokalitách individuální rodinné výstavby v Hradci Králové 226 Průměr pro rozvojové lokality předměstské zástavby rodinnými domy v Hradci Králové je pro zástavbu rodinnými domy 34,4 ob./ha. Označení rozvojové plochy Rozloha v ha Počet bytů Počet ob. (2,5 ob/byt) B3 Pod Koutníkovou - BD 2, B9 Mor. Předměstí _ centrum BD Hustota ob./ha B10 Mandysova 0, ,5 178,5 B11 Terronic BD 2, B12 Podzámčí - BD 2, ,2 Tab Navrhovaná hustota obyvatel v rozvojových lokalitách individuální rodinné výstavby v Hradci králové Rozvojové lokality. Plochy pro bydlení Hradec Králové (katalog), Magistrát města Hradec Králové, oddělení rozvoje města Rozvojové lokality. Plochy pro bydlení Hradec Králové (katalog), Magistrát města Hradec Králové, oddělení rozvoje města

172 Naproti tomu průměrná hustota obyvatel pro rozvojové lokality městského typu tj. zejm. blokovou zástavbu bytovými domy je 164,94 ob./ha. Přitom ale, územní plán navrhuje do roku 2015 zastavět 441,6 ha nových dosud neurbanizovaných ploch. Samozřejmě ne všechny tyto plochy budou určeny pro funkci bydlení, ale vyjdeme-li z obecně uznávaných urbanistických dat, že funkce bydlení zahrnuje cca 50% zastavěné plochy měst bylo by to cca 220 ha ploch pro bytovou zástavbu, převážně předměstského charakteru. Velmi jednoduchým výpočtem pak lze dojít k závěru, že by i při takto nízké (v podstatě již mezní) intenzitě zastavění mělo do roku 2015 ve městě přibýt přes obyvatel. Srovnáme-li tato data se skutečnou demografickou situací města v uplynulém období, kdy počet obyvatel za posledních 10 let klesl z celkového počtu v roce 1993 na v roce 2003 tj. celkový úbytek činil za uplynulých 11 let 5.659, což je v průměru úbytek o 514 obyvatel za rok. Naproti tomu naplnění výše uvedených rozvojových lokalit by předpokládalo (při udržení současné hustoty zastavění) trend přesně opačný tj. přírůstek cca 500 obyvatel ročně. Při hodnocení hustoty osídlení celého správního území města, které činí 105,7 km 2 docházíme potom k následujícím závěrům: Rok Hustota osídlení (ob/ km 2 ) Počet obyvatel , , , , (dle současného tempa) , (dle demografické prognózy) , (dle současného tempa) 2015 (dle demografické prognózy) 877, Tab Hustota obyvatel v Hradci Králové ve vybraných letech Mnohem lépe ale o skutečném osídlení vypovídá hustota osídlení urbanizované části města tj. počtu o obyvatel na hektar resp. km 2 zastavěného / urbanizovaného území. Tato data se ale mnohem obtížněji získávají, neboť plocha urbanizovaného území se samozřejmě neustále mění růstem města do dosud neurbanizovaných ploch. Z tohoto důvodu bylo možno provést výpočet pouze pro aktuální stav a prognózu dalšího možného vývoje. 171

173 Rok Počet obyvatel Urbanizované území (ha) Hustota obyvatelstva (ob./ha) , ,6 27,20 (stabilizace ob., růst území) 2015 (pokles ob. dle stáv. tempa, stabilizace území) 2015 (pokles ob. dle stáv. tempa, růst území) 2015 (ob. dle prognózy, stabilizace území) 2015 (ob. dle prognózy, růst území) , ,6 25, , ,6 26,65 Tab Hustota obyvatel v urbanizovaném území města Hradec Králové Jak vyplývá z výše uvedené tabulky tato hodnota pak v roce 2004 byla pro celé urbanizované území města Hradce Králové. 31,15 ob./ ha tj ob./km 2. Dále lze provést v tomto údaji prognózu pro rok 2015 tj. pro návrhové období Územního plánu města Hradce Králové. K tomuto datu navrhuje územní plán k zástavbě dalších 441,6 ha dosud neurbanizovaných ploch. V případě jejich zástavby a zachování současného počtu obyvatel pak můžeme odhadovat optimistickou hustotu obyvatelstva města v roce 2015 na pouhých 27,2 ob./ha a v pesimistické podobě tj. při klesajícím počtu obyvatel a rostoucí urbanizované ploše dokonce pouhých 25,57 ob./ha. I při variantě počtu obyvatel dle demografické prognózy pro rok 2015 a nezastavění ani jednoho dalšího metru dosud neurbanizovaných ploch bude hustota klesat, a to na 30,53 /km 2. Pokud takto nastavené trendy promítneme do hodnocení kvality obytného prostředí vyjádřenými např. dostupností základních služeb, uvidíme, že trend bydlení ve vlastní vilce na předměstí bude nezbytně znamenat snižování kvality bydlení. 172

174 Možnosti sledování trendů udržitelné využití území Strategický plán rozvoje města se zabývá rovněž problematikou rozvoje města do volné krajiny. Pro sledování tohoto jevu využívá jeden z indikátorů ECI Udržitelné využití území. Vzhledem k tomu, že původní metodika indikátoru, navržená Evropskou komisí pro životní prostředí, se ukázala pro použití v českých podmínkách jako nevhodná, došlo k jejímu přepracování. Za spolupráce Magistrátu města Hradec Králové, Fakulty ekonomicko-správní Univerzity Pardubice, Fakulty architektury Vysokého technického učení v Brně a Týmové iniciativy pro místní udržitelný rozvoj (TIMUR) byla metodika upravena s ohledem na tradici územního plánování v našich zemích a také na možnosti a potřeby měst a obcí České republiky. Takto upravenou metodikou se již budou řídit další města a obce sledující tento indikátor. V Hradci Králové byl v současnosti platný územní plán zpracován v roce Stav v něm obsažený byl vzat za počáteční bod časové řady pro sledování indikátoru. Vzhledem k dynamice změn územního plánu byl pro hodnocení vývoje a porovnání s rokem 2000 vybrán stav roku Bohužel data z roku 2000 nejsou v takové struktuře, aby mohla naplnit stoprocentně všechny sledované položky. Data o čtyři roky mladší již plně vyhovují zvolené metodice. Výsledky analýzy Územního plánu města Hradec Králové jsou shrnuty do následující tabulky: Z toho potenciální brownfields* Urbanizované území Z toho území určené k přestavbě Z toho území skutečně přestavěné Neurbanizované území Z toho území určené k zástavbě 3. Rozloha potenciálních brownfields* Počáteční stav v roce 2000 U 00 = B 00 = Rozloha chráněných území ve městě: 3005,0 ha U 04 = 3043,1 ha U= 38,089 ha 28,4 % 28,8 % 0,4 % 167,5 ha B 04 = 168,1 ha B= 0,577 ha 5,6 % 5,5 % 0,3 % P 00 = 0,0 ha P 04 = 6,3 ha P= 6,349 ha 0,0 % 3,8 % - % B 00 = - ha B 04 = 0,0 ha B= - ha N 00 = - % 0,0 % - % 7563,2 ha N 04 = 7525,1 ha N= -38,089 ha 71,6 % 71,2 % -0,5 % Z 00 = - ha Z 04 = 441,6 ha Z= - ha B 00 = - ha B 04 = 28,7 ha B= - ha - % 0,3 % - % C 04 = Stav v roce 2004 Rozdíl počátečního stavu (rok 2000) a stavu v roce % 5,9 % - % Z toho území skutečně S 00 = 0,00 ha S 04 = 38,1 ha S= 38,089 ha zastavěné 0,0 % 8,6 % - % 96,34 ha C= - ha 0,91 % - % Poznámka k výpočtu rozlohy ploch dle ÚP 1 B x =B 0 +ÚR 2 +nově vzniklé brownfields rozlohy ploch potenc. brownfields dle ÚP rozloha chráněných území Jednotky % z celé rozlohy Celkem správní rozloha města: 10568,2 ha vydaná územní rozhodnutí * Bod uvádí rozlohu potenciálních brownfields nacházejících ze dle ÚpmHK v přestavbovém území. Pro budoucí využití některých ploch je třeba změny územního plánu. Rozloha potenciálních brownfields je tedy zvlášť vyjádřena v bodě 3. Tab Analýza podílu rozvojových ploch Hradci Králové P x =P 0 +ÚR rozlohy ploch potenc. brownfields dle ÚP N x =N 0 -ÚR+ +rekultivace brownfields 2 1 % z celé rozlohy % z 1. % z 1.1. % z celé rozlohy % z celé rozlohy Z x =Z 0 +změny ÚP % z 2 Z x =Z 0 +ÚR % z 2.1 % z celé rozlohy územní plán města 173

175 Obr Urbanizované a neurbanizované plochy na území města Hradce Králové v roce 2004 Graf 15.4 Využití ploch na území města Hradce Králové v roce

176 Možnosti sledování trendů Index plošného růstu města Plošný růst města začíná být chápán (zejména veřejnou správou a nikoli urbanisty) jako ne právě žádoucí jev. Např. Strategický plán rozvoje města Hradce Králové zavádí jako jeden z indikátorů sledování indexu plošného růstu města. Ten vyjadřuje procentuální nárůst plošné rozlohy města ve sledovaném období. Pro léta má tento index hodnotu: R U = U 30,4km = 30,1km 2 04 = ,01 Dalším ukazatelem strategického plánu je poměr výměry nově zastavěných ploch na zelené louce k výměře nové zástavby v přestavbovém území S 38,089ha I = = = 6,0 P 6,349ha 25% 27% 29% 31% 33% 35% Urbanizované plochy Neurbanizované plochy Graf 15.5 Porovnání velikosti urbanizovaného a neurbanizovaného území města v letech 2000 a 2004 Výpočet pro léta ukázal hodnotu indexu 1,01, což je nárůst zastavěné plochy o 0,4% při výše uvedeném klesajícím počtu obyvatel města. Vzhledem k tomu, že Hradec Králové je v České republice první město, které vyhodnocení indikátoru provedlo, není v současné době možné porovnat výsledky s jinými městy. I bez tohoto porovnání však lze konstatovat, že za sledované čtyři roky se urbanizované území města rozrostlo o 1% své velikosti, přičemž bylo zastavěno 6 krát více dosud nevyužívaných ploch než ploch určených k přestavbě. 175

177 Jestliže se podíváme na rozlohu urbanizovaného území k roku 2000 a porovnáme ho s velikostí urbanizovaného území v roce 2004, zjistíme že zastavěné území statutárního města Hradce Králové se v krátkém časovém období rychle rozrůstá. Rok 2000 Rok 2004 Rok? Hradec Králové 3005 km km 2 105,6 km 2 Procentní podíl urbanizovaného území na správním 2,85 % 2,88 % 100 % V souvislosti s tím, se ptáme, kdy či spíše jak brzo - můžeme očekávat situaci plně zastavěného správního území města. Pomocným ukazatelem, který použijeme je Index plošného růstu města. Jedná se o ukazatel, který nám číselně vyjadřuje tempo růstu urbanizovaného území města. V případě Hradce Králové je jeho hodnota rovna číslu 1,0127. Zastavěnost města se za 4 roky zvýšila o 1,27 %. Ptáme se tedy, jak by to vypadalo, kdyby došlo k zastavění celého správního území města. V případě města Hradec Králové by bylo celé jeho území zastavěné kolem roku Území města bude zcela zastavěné kolem roku 2400 (přesněji v roce 2396), při zachování stejného tempa růstu jako v období a za jinak nezměněných podmínek. Město Hradec Králové jako sídlo existuje cca od 6. století n.l. tj. doba za kterou bylo zastavěno necelých 30% jeho dnešní rozlohy trvala cca let. Při současném tempu růstu města dokážeme zastavět zbývajících 70% plochy za necelých 400 let!!!! (a to při klesajícím počtu obyvatel). 176

178 Možnosti sledování trendů A4 Dostupnost místních veřejných prostranství a služeb Dostupnost místních veřejných prostranství a služeb byla prvním Společným indikátorem udržitelného rozvoje, který nechala na konci roku 2003 zpracovat královéhradecká radnice, ihned po přistoupení k iniciativě evropské Komise pro životní prostředí. V roce 2005 proběhlo druhé kolo vyhodnocení společných evropských indikátorů a tedy i Dostupnosti místních veřejných prostranství a služeb. Originální evropská metodika tohoto indikátoru zjišťuje dostupnost určitého typu služby ve vzdálenosti do 300 metrů od bydliště obyvatel města. V Hradci Králové bylo vyhodnocení indikátoru rozšířeno již v roce 2004 o metodu do 15 minut chůze. Ta bere v potaz reálné bariéry (řeky, domy, rušné silnice) a také zohledňuje rychlost chůze na různých površích (zpevněné plochy, travnaté plochy ). Modelování pomocí geografických informačních systémů (GIS) a následné výpočty proběhly pro celkem 16 typů služeb. Každý obydlený objekt ve městě tak mohl získat 0-16 bodů za přístup k jednotlivým typům veřejných prostranství a služeb. Veřejná prostranství jsou pro potřeby indikátoru vymezena následovně: veřejné parky, zahrady či otevřená prostranství, které slouží pouze chodcům nebo cyklistům, vyjma zelených dopravních ostrůvků nebo dělících pásů a hřbitovů; nezastřešená sportovní zařízení, bezplatně přístupná veřejnosti; soukromá prostranství (zemědělské plochy, soukromé parky), bezplatně přístupná veřejnosti. Základní služby jsou definovány jako: primární zdravotnické služby veřejnosti (praktický lékař, nemocnice, pohotovost, rodinné poradny či jiná veřejná centra poskytující lékařské služby, jako např. určení diagnózy či vyšetření specialisty); linky hromadné dopravy s minimální frekvencí alespoň po část pracovního dne (jednou za půlhodinu); veřejné školy (povinná školní docházka); obchody s potravinami; recyklační zařízení nebo služby pro svoz komunálního odpadu (včetně nádob na tříděný odpad). Výběr služeb pro výpočet indikátoru byl motivován snahou vystihnout co nejlépe nabídku aktivit, která může být vyžadována obyvateli města a skutečně tak postihnout kvalitu jednotlivých objektů ve městě. Při posuzování objektů je také třeba zohlednit i subjektivní vnímání lokality samotnými obyvateli touto problematikou se zabývá indikátor A1 Spokojenost občanů s místním 177

179 společenstvím. Kombinace informací z těchto dvou ukazatelů již dává představu o kvalitě území a může tak pomoci při rozhodování o koupi bytu, umístění provozovny, ale hlavně místní samosprávě k účelnému využití prostředků na aktivity, které zlepší život obyvatel města. obydlené objekty s dostupností k: počet objektů % objektů počet obyvatel % obyvatel bez dostupnosti veřejných prostranství a 18 0,18 % 56 0,06 % služeb 1-2 typům veřejných prostranství a služeb 104 1,03 % 441 0,47 % 3-4 typům veřejných prostranství a služeb 310 3,06 % ,25 % 5-6 typům veřejných prostranství a služeb 658 6,51 % ,44 % 7-8 typům veřejných prostranství a služeb ,64 % ,56 % 9-10 typům veřejných prostranství a služeb ,20 % ,33 % typům veřejných prostranství a ,71 % ,57 % služeb typům veřejných prostranství a ,54 % ,85 % služeb typům veřejných prostranství a služeb ,13 % ,48 % Tab Dostupnost obyvatel města Hradec Králové k vybraným veřejným prostranstvím a službám Výsledky indikátoru jsou dostupné v interaktivní mapové aplikaci na webu města, kde lze zjistit dostupnost jednotlivých složek jak ze šetření v roce 2005, tak i z výpočtů o dva roky starších. V následující tabulce jsou data z let 2005 i 2003 (v závorce). Je tedy možno pozorovat vývoj indikátorů v čase, ale i porovnání výsledků při použití jednotlivých metod výpočtu. 178

180 téma počet obyvatel s dostupností % obyvatel s dostupností počet obyvatel s dostupností % obyvatel s dostupností celkový počet obyvatel k (k ) a) standardní metoda objekty v okruhu 300m b) vlastní metoda objekty do 15 minut chůze 1.1 veř. prostranství rekr. a obytná > 5000m 2 (67.383) 1.2 veř. prostranství rekreační a obytná 1.3 veř. prostranství rekr., společ. a obytná 2 hřiště 3 prodejny potravin 4 zastávky MHD 5 mateřské školy 6 základní školy 7 zdravotní služby společně 8 nádoby na separovaný odpad (71.595) (85.253) (83.155) (67.673) (89.776) (43.390) (33.301) (68.186) (93.919) 69,68% (70,72%) 74,73% (75,14%) 89,08% (89,47%) 87,18% (87,27%) 70,80% (71,02%) 93,88% (94,22%) 54,03% (45,54%) 34,57% (34,95%) 72,44% (71,56%) 98,48% (98,56%) (83.728) (87.682) (90.735) (90.526) (88.213) (94.600) (70.236) (70.868) (84.602) (94.684) 87,57% (87,87%) 91,75% (92,02%) 95,03% (95,22%) 94,76% (95,00%) 91,21% (92,58%) 99,17% (99,28%) 73,65% (73,71%) 74,21% (74,37%) 88,74% (88,79%) 99,27% (99,37%) Tab Tabulka dostupností vybraných veřejných prostranství a služeb od bydliště obyvatel Hradce Králové 179

181 Z tabulky je patrné, že ve většině sledovaných ukazatelů došlo k poklesu úrovně dostupnosti jednotlivých služeb. Ta je způsobena částečně úbytkem obyvatel ve sledovaném období, a to o 1,4%. Mnohdy je to však změnou struktury služeb v území - především na sídlištích (například prodejny potravin) a také výstavbou v okrajových částech města, kde většina služeb ve sledovaném okolí dostupná není. Vzhledem k tomu, že lidé v okrajových částech města častěji k dopravě používají individuální automobilovou dopravu, dochází tímto jevem zároveň k nárůstu dopravní náročnosti, což potvrdily i průzkumy v rámci sledování indikátorů A3 Mobilita a místní přeprava cestujících a částečně i B6 Cesty dětí do školy a zpět Možnosti sledování trendů B6 Cesty dětí do školy a zpět V Hradci Králové se v září 2005 uskutečnilo dotazníkové šetření na téma Cesty dětí do školy a zpět. Zatímco podle evropské metodiky je hlavním cílem sledování tohoto indikátoru zjištění převažujícího způsobu dopravy dětí z domova do školy a zpět, v Hradci Králové byl rozšířen o otázky týkající se bezpečnosti dětí a zjištění kritických míst, které děti při své každodenní cestě do školy a ze školy musejí překonávat. Tento indikátor, který byl ve městě vyhodnocen poprvé v roce 2003, má tedy především pomoci při realizaci opatření ke zlepšení bezpečnosti dětí při jejich cestách po městě. Způsob dopravy dětí do škol byl sledován podle pěti možných způsobů: pěšky, na kole, městskou hromadnou dopravou, autem a jiným způsobem. V průzkumu byly také rozlišovány cesty dětí podle toho, zda jsou teplé měsíce a pěkné počasí, či chladné měsíce a špatné počasí. Podobně jako v roce 2003 bylo zjištěno, že více než polovina dětí (54 %) chodí do školy nejčastěji pěšky (57 % za pěkného a 51 % za chladného počasí). Na druhém místě se umístilo využívání městské hromadné dopravy - 27,5 % žáků. Autem jezdí do školy přibližně 13 % respondentů, což je navýšení oproti prvnímu průzkumu o 2 %, na úkor pěší docházky či MHD. Na kole jezdí v teplých měsících a za pěkného počasí 3,46 % respondentů a v zimních měsících za špatného počasí zcela pochopitelně necelé procento (0,66) dětí. Ostatní způsoby dopravy, jako vlakem či linkovým autobusem, využívají cca 3 % dětí. Jízdní kolo v průměru využívají jen 2 % dětí. 180

182 Obr.15.3 Dostupnost nádob na separovaný odpad v HK v roce

183 Cesty dětí do školy a zpět v Hradci Králové v teplých a chladných měsících (září 2005) 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% teplé měsíce chladné měsíce neuvedeno jinak autem MHD na kole pěšky Graf 15.4 Cesty dětí do školy a zpět v Hradci Králové v teplých a chladných měsících 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% 5,3% 6,0% není jiný způsob dopravy 17,3% 17,5% 10,4%10,9%11,6%11,9% 51,1% 51,1% 4,3% 2,6% škola je cesta autemcesta autem jezdím s jiný důvod daleko, je je rodiči, kteří autem je pohodlnější bezpečnější jezdí autem cesta do práce rychlejší Graf 15.5 Důvod dopravy dětí do školy a zpět automobilem 182

184 50% 40% 30% 20% 11,5% 14,3% 8,2% 6,8% 9,0% 10% 6,6% 42,2% ,0% ,3% 19,0% 18,2% 12,0% 0% chybí přechody chybí chybí velká chodníky cyklostezky křižovatka rušný provoz jiný důvod Graf 15.6 Důvody pocitu ohrožení dětí na jejich cestě do školy Obecně patří k důvodům pocitu nebezpečí především rušný provoz (42 % respondentů považujících svoji cestu za nebezpečnou); dále jiné důvody (18 %) jako např. chybějící semafory, závory na železničních přejezdech, nepřehledná místa při přecházení ulic apod. V neposlední řadě jde také o chybějící přechody (14 %), obávané velké křižovatky (12 %), chybějící chodníky (7 %) a nakonec chybějící cyklostezky (7 %) Možnosti sledování trendů A3 Mobilita a místní přeprava cestujících Vyhodnocení indikátoru Mobilita a místní přeprava cestujících proběhlo v letech 2003 a 2005.Šetření roku 2005 se zúčastnilo celkem 1200 respondentů v 25 lokalitách města odpovídalo na otázky zaměřené na způsob jejich dopravy do zaměstnání, za nákupy, ale i za zábavou a rekreací. Šetření proběhlo ve stejné struktuře jako v roce 2003 a tak lze porovnáním výsledků dojít k některým zajímavým zjištěním. Ze dvou měření sice ještě nelze usuzovat na všeobecné dlouhodobé trendy, nicméně i v tak krátkém období, kterým dva roky jsou, došlo k některým poměrně významným posunům. Hlavními otázkami, na které se průzkum snaží nalézt odpověď jsou: Jaká je úroveň mobility cestujících na území města? Prodlužují se vzdálenosti, které cestující urazí? Jaké druhy dopravy cestující používají ke každodennímu cestování? Pro jejich zodpovězení je třeba zjistit následující parametry cest obyvatel města: průměrný počet cest, které vykoná každý občan během dne, kdy cesta znamená přemístění se z počátečního do cílového bodu (počet cest za den na osobu); 183

185 účel cest a jejich pravidelnost během týdne, kde můžeme cesty rozdělit na systematické (do zaměstnání) a nesystematické (za nákupy, za zábavou); průměrná denní vzdálenost cesty na osobu (km na osobu); délka trvání cest (čas cesty v minutách); použité druhy dopravy pro tyto cesty a/nebo pro různé vzdálenosti každé cesty Významným ukazatelem o způsobu dopravy ve městě je podíl tzv. tvrdé (zejména individuální automobilové) dopravy k dopravě měkké (MHD, pěší, cyklisté). Současný celoevropský trend zvyšování podílu tvrdé, tj. ekologicky mnohem méně šetrné, dopravy je patrný i na výsledcích z Hradce Králové. Oproti poměru 21,73 % ku 78,27 % v roce 2003, posílila o dva roky později tvrdá doprava na 23,24 % ku 76,76 %. Většina tohoto rozdílu jde na vrub MHD a cyklistické dopravy. Výsledky tohoto průzkumu tak podpořily snahu vedení města vyřešit cyklistickou dopravu v centru města a zároveň napojit na tento páteřní systém cyklostezek nejlidnatější sídliště ve městě. Ke zlepšení podílu MHD má přispět rovněž nově zavedený systém jízdného v MHD a stavba dopravního terminálu. IAD 23,24% kolo 6,23% ostatní 3,72% pěší 35,46% MHD 31,35% Graf 15.7 Dělba přepravní práce v Hradci Králové rozdělená podle jednotlivých druhů dopravy Odpovědí na otázku účelu cest po městě je následující graf. Z jeho porovnání s rokem 2003 plyne, že za dva roky se zvýšil podíl cest za nákupy zvýšil o 2,4 %, To zcela koresponduje se zjištěním z Analýzy maloobchodní sítě 2005, kde byl zaznamenán úbytek maloobchodních jednotek na úkor velkoplošných prodejen na okraji města, pro jejichž návštěvu je třeba použít tvrdého způsobu dopravy. Na změny ve struktuře města, které vyvolávají větší dopravní náročnost, rovněž ukazuje hodnota celkového průměrného denního počtu cest na osobu a den. Zatímco v roce 2003 obyvatelé i návštěvníci v průměru uskutečnili za den 2,37 cesty, v roce 2005 to bylo již 2,55. Zároveň narostla průměrná denní 184

186 vzdálenost na 14,1 km (+1km ve srovnání s rokem 2003) a také doba strávená na cestě, a to na více než 41 minut denně (+2,23 min). do zaměstnání a do školy; 50,62% za nákupy; 32,04% za rekreací; 16,28% Graf 15.8 Rozdělení cest obyvatel města podle jejich účelu I přes celkový přesun obyvatel od měkkých forem dopravy především k individuální automobilové dopravě, zůstává Hradec Králové jedním z měst, kde se poměrně daří zamezit masivnímu nástupu tvrdé dopravy. Je to patrné především z porovnání s některými dalšími evropskými městy: 100% 75% 50% MHD, pěší, cyklisté Individuální automobilová doprava 25% 0% Oslo [N] Turku [FIN] Maribor [SLO] Barcelona [ESP] Vsetín [CZ] Hradec Králové [CZ] Graf 15.9 Porovnání využití individuální dopravy ve městě Hradec Králové s dalšími městy (údaje pro Hradec Králové jsou z roku 2005, u ostatních měst 2003) 185

187 Možnosti sledování trendů A1 Spokojenost občanů s místním společenstvím Dalším typem indikátoru je průzkum zabývající se vztahem občanů k městu, resp. jejich spokojeností s místním společenstvím. Tento průzkum byl v Hradci Králové sledován vůbec poprvé v roce Šetření bylo realizováno prostřednictvím dotazníku kvantitativní metodou s přímým osobním dotazováním. Výběrový soubor byl stanoven v rozsahu 1000 respondentů starších 18 let a výběr vzorku respondentů byl stanoven na základě kvótních znaků, jako je věk, pohlaví, vzdělání a bydliště v rámci přirozeného územního členění města. Základní a nejdůležitější otázka, na kterou respondenti odpovídali, zněla: Jak jste spokojen(a) s Vaší obcí jako místem, kde žijete a pracujete? Přes 90 % respondentů je s Hradcem Králové spokojeno, přičemž velmi spokojených je 32,7 % a velmi nespokojených pouhých 0,7 % respondentů. Jak jste spokojen(a) s Vaší obcí jako místem, kde žijete a pracujete? Spíše spokojen(a) 57,8% Spíše nespokojen(a) 8,8% Velmi nespokojen(a) 0,7% Velmi spokojen(a) 32,7% Graf Spokojenost obyvatel s městem jako místem, kde žijí a pracují? Mezi spíše nespokojené či dokonce velmi nespokojené občany patří zejména ti, kteří žijí v městské části Nový Hradec Králové a na Moravském Předměstí. Důvodem nespokojenosti s Hradcem Králové je podle průzkumu především neexistence koupaliště, hluk a nedostatečná dopravní obslužnost MHD (tato skutečnost je zajímavá především v porovnání s výsledky Dostupnosti místních veřejných prostranství a služeb, z nichž vyplynulo, že dostupnost zastávek MHD do 15 minut chůze je ve městě více než 95%). Pokud jde o spokojenost občanů s jednotlivými oblastmi života ve městě, průzkum ukázal, že více než polovina respondentů (57,8 %) je spokojena s kvalitou okolního životního prostředí, 56,9 % se základními veřejnými 186

188 službami a podobně také s možnostmi věnovat se svým zálibám a koníčkům (55,3 %). Respondenti byli nejvíce nespokojeni s možnostmi účastnit se plánování a rozhodování o věcech veřejných (23,4 %), ačkoli téměř 30 % dotazovaných o této možnosti ani neví. Z veřejných služeb jsou lidé nejvíce spokojeni s praktickými a odbornými lékaři a s nemocnicemi. Lidé jsou v Hradci Králové celkem spokojeni s vybaveností města pro sportovní a rekreační využití. Ze 74,3 % spokojených je jich nejvíce mezi mladými lidmi od 18 do 29 let, nezaměstnanými, studenty a mezi lidmi od 45 do 60 let. Nejvíce nespokojených (23,5 %) se objevilo mezi lidmi ve věku od 30 do 44 let a mezi dotazovanými s vysokoškolským vzděláním (21,1 %). Graf Celková spokojenost s obcí jako místem pro život a práci, dle místa bydliště respondentů 187

189 Graf Spokojenost s vlastním bydlením dle místa bydliště respondentů 15.4 Ekonomická analýza rozvoje města Součástí ekonomické analýzy bylo vytipování několika druhů výdajů z rozpočtu Hradce Králové, souvisejících s provozem města a monitorování jejich vývoje. Pro umožnění porovnání těchto provozních výdajů byly vybrány takové výdaje, jaké se vyskytují ve všech typech obcí a měst a které musí samospráva zajišťovat. Jsou to výdaje související s pevnou infrastrukturou ve městě silnice, parky, osvětlení apod. Vybrané výdaje tedy jsou: výdaje na údržbu veřejného osvětlení; výdaje na odpadové hospodářství (sběr a svoz komunálního odpadu); výdaje na péči o vzhled obcí a veřejnou zeleň (veřejná zeleň); výdaje na údržbu silnic (místní komunikace). Vývoj jednotlivých výdajů v letech ukazují následující grafy. Z vývoje vybraných druhů nákladů v Hradci Králové je zjevné, že všechny mají rostoucí charakter, mimo výdajů na veřejné osvětlení. Tento trend je 188

190 vysvětlitelný jednak obecnými makroekonomickými zákonitostmi (míra inflace, rostoucí ceny ropy apod.) a jednak skutečností, že vybudovaná infrastruktura musí být udržována bez ohledu na to, zda a na kolik je využívána veřejností a bez ohledu na to, jak se vyvíjí počet obyvatel města. Vývoj vybraných výdajů celkem (v tis. Kč) - Hradec Králové , , , , , , , , , , , , Veřejné osvětlení Čištění komunikací Odpadové hospodářství Veřejná zeleň Graf Vývoj celkových nákladů dle vybraných druhů v Hradci Králové (v tis. Kč) Modelace vývoje situace v Hradci Králové Cílem této kapitoly je poukázat na možný vývoj situace za předpokladu, že trend vývoje počtu obyvatel v Hradci Králové bude korespondovat s prognózou zpracovanou Univerzitou Karlovou (viz výše) a za předpokladu, že výdaje by ovlivňovala pouze inflace dle inflačního očekávání České národní banky (viz Graf 15.16). Podle této prognózy se dlouhodobý inflační cíl České národní banky pohybuje v rozmezí 2-4 %. Podle prognózy, která započítává již plánované změny zákonů o deregulacích cen a další faktory, jež mají vliv na inflaci, je očekáván pohyb aktuální inflace na úrovni horní hranice pásma, tj. 189

191 okolo 4 %. Tato hodnota roční inflace je také použita v modelu vývoje vybraných nákladů v Hradci Králové. Všechny ostatní parametry zůstávají stejné. Graf Prognóza inflace dle ČNB 228 Pro tento příklad byl vybrán výdaj na veřejnou zeleň v Hradci Králové. Při výpočtu a zachování výše uvedených předpokladů by hodnota výdajů v roce 2030 mohla dosáhnout až 145 tis. Kč ročně. Podle prognózy pak v tomto roce bude v Hradci Králové trvale k pobytu hlášeno cca 79 tis. obyvatel. Přepočtená hodnota výdaje na jednoho obyvatele by pak dosáhla hodnoty cca tis. Kč ročně. 228 zdroj 190

192 Rok Počet obyvatel HK Výdaje na veřejnou zeleň (tis. Kč) Výdaje/1 obyv. v tis. Kč , , , , , , , , , ,9 Tab Modelace vývoje obyvatel a výdaje na veřejnou zeleň do roku 2030 Pro ilustraci a názornou ukázku byl sestaven graf, který spojuje řadu ukazující vývoj počtu obyvatel s řadou představující vývoj výdajů na veřejnou zeleň. 191

193 Model vývoje výdajů na veřejnou zeleň v HK Počet obyvatel HK Výdaje na veřejnou zeleň (tis. Kč) Graf Model vývoje výdajů veřejnou zeleň v Hradci Králové Obdobný graf lze sestavit i pro ostatní typy výdajů, jež souvisí s pevnou infrastrukturou vybudovanou pro určitý počet obyvatel a kterou je nutné udržovat bez ohledu na vývoj počtu rezidentů ve městě. Jak je vidět z trendů níže uvedeného grafu, všechny výdaje mají tendenci v porovnáním s vývojem počtu obyvatel růst. 192

194 Model vývoje vybraných výdajů a vývoje obyvatel v HK Počet obyvatel HK Výdaje na čištění komunikací (tis. Kč) Výdaje na odpadové hospodářství (tis. Kč) Výdaje na veřejné osvětlení (tis. Kč) Graf Modelace vývoje ostatních vybraných výdajů v porovnáním s vývojem počtu obyvatel v HK Za současného trendu a systému dojde za relativně krátkou dobu k situaci, kdy se velká města (jež jsou a budou postižena nekontrolovanou suburbanizací a plnící funkci spádového centra) budou dostávat do finančních potíží z důvodů nižších rozpočtových příjmů (v důsledku platného rozpočtové určení daní) a budou hledat cestu k jejich opětovnému získání. Výše uvedený graf potvrzuje, že města se při neměnnosti systému budou dostávat do finanční krize a fungování města se prodraží. Výdaje, které jsme vybrali, souvisejí s pevnou infrastrukturou obce, která musí být udržována bez ohledu na vývoj počtu obyvatel. Ekonomická krize velkých měst způsobená suburbanizací bude mít následně dopad právě na malé obce, jelikož tlak na změnu systému ze strany velkých měst bude narůstat a jejich negociační síla na prosazení změny je jistě větší než negociační síla malých obcí, takže by změny nakonec mohly zapříčinit tíživou ekonomickou situaci menších obcí. Některá velká města již v dnešní době řeší obdobné případy, např. slevy v městské hromadné dopravě, kdy se snaží upřednostnit své obyvatele (např. jízdenky a slevy pro důchodce-rezidenty). Některé navrhované změny byly sice prozatím zamítnuty jako diskriminační, avšak nakonec jistě města naleznou nástroje a prostředky, jak svou situaci řešit. 193

195 Ilustrace důsledků možných navrhovaných změn Možností změn v rozpočtovém určení daní je velké množství, nicméně vždy by měly být zachovány principy uvedené v teoretické části. Jednou z těchto možností je prosadit změny související právě s ekonomickou aktivitou obyvatel. Z velké části platí, že tam, kde člověk vykonává svou ekonomickou aktivitu, také vznáší své požadavky na využívání infrastruktury (ať už je to infrastruktura dopravní, občanského vybavení nebo kulturního vyžití). Naopak na lokalitu svého bydlení mají dotyční jiné nároky (vzduch, klid, bezpečnost), a proto se stěhují do suburbií. Bylo by logické, kdyby rozpočtové určení daní mělo vazbu na místo ekonomické aktivity obyvatel a nejen na místo trvalého pobytu. Následující příklad demonstruje vývoj, kdy by příjmy obecních rozpočtů byly vázány ne na počet obyvatel, ale na počet zaměstnanců, resp. pokud by tomuto ukazateli byla přikládána vyšší důležitost. V současné době obecní rozpočty obdrží každoročně příjem z podílu na 1,5 % z celostátního hrubého výnosu daně (záloh na daň) z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků, odváděné zaměstnavatelem jako plátcem daně z příjmů, s výjimkou daně z příjmů fyzických osob vybírané srážkou podle zvláštní sazby, a to právě na základě koeficientu podílu zaměstnaných osob v obci na celkovém počtu zaměstnaných v ČR. Avšak z celkové vybrané sumy těchto daní se rozděluje pouze 1,5 %, jak je uvedeno výše, což je oproti podílu na jiných daních velmi malé procento. 229 Vzhledem k dostupnosti údajů a požadované hloubce problému byl tento příklad demonstrován následovně: Pro porovnání byl zpracován příklad, jak se vyvíjel počet zaměstnanců ve vybraném území a jaký je vývoj vybraných výdajů přepočtených na jednoho zaměstnance. Pokud se prokáže, že výdaje na jednoho zaměstnance klesají, znamenalo by v případě zvýšení váhy počtu zaměstnanců oproti počtu obyvatel (resp. místa ekonomické aktivity oproti místu trvalého pobytu), že obce s vyšším počtem zaměstnanců by obdržely vyšší příjmy oproti obcím s nižším počtem zaměstnanců. V případě, že by tato změna byla prosazena jako systémová, došlo by tak k obratu současného vývoje, kdy malé obce díky nárůstu obyvatel navyšují své rozpočtové příjmy a došlo by ke zpomalení navyšování, popřípadě ke snižování těchto příjmů. V dlouhodobém horizontu by tento trend mohl znamenat nebezpečí pro fungování těchto malých obcí tvořících suburbie velkých center. 229 Zákon č. 243/2000 Sb. rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní) v úplném znění 194

196 Vývoj počtu zaměstnanců na vybraném území Hradec Králové vykazuje za posledních 5 let nárůst počtu zaměstnanců. 230 V roce 2001 při sčítaní lidu, domů a bytů bylo zjištěno, že z celkového počtu obyvatel Hradce Králové je ekonomicky aktivních cca 52 % ( obyvatel). Z celkového počtu obyvatel je zaměstnáno cca obyvatel, což je 49 % (podíl zaměstnanců na ekonomicky aktivních obyvatelích je cca 94 %). Oproti tomuto počtu však bylo v Hradci Králové v roce 2001 celkově zaměstnáno lidí. Z toho lze usuzovat, že rozdíl mezi zaměstnanci z řad obyvatel HK a celkovým počtem zaměstnanců tvoří zaměstnanci dojíždějící za prací do Hradce Králové z jeho okolí (celkem cca lidí). V posledních 5 letech došlo k nárůstu počtu zaměstnanců o cca dva tisíce. Pokud tento trend porovnáme s vývojem počtu obyvatel (viz Graf 15.19), je zřejmé opětovné potvrzení jevu suburbanizace, a to i v oblasti ekonomické aktivity obyvatel. Počet zaměstnaných v Hradci Králové Graf Vývoj počtu zaměstnanců v Hradci Králové Ve zkoumaných letech byla meziroční míra nárůstu počtu zaměstnanců průměrně ročně cca 0,8 % oproti míře úbytku počtu obyvatel který průměrně činil 0,5 %. Míra úbytku počtu obyvatel však dle prognózy bude narůstat a trend se stane strmějším, zatímco u počtu zaměstnanců lze předpokládat, že průměrná míra nárůstu bude současný trend kopírovat. 230 Zdroj: Vyhlášky MF ČR - Podíl jednotlivých obcí na stanovených procentních částech celostátního hrubého výnosu daně z přidané hodnoty a daní z příjmů v jednotlivých letech. 195

197 Vývoj výdajů na jednoho zaměstnance V další části zvoleného teoretického příkladu bylo cílem zjistit vývoj vybraných výdajů v závislosti na počtu zaměstnanců v Hradci Králové a jejich trend ve formě meziroční změny. Vliv na ukazatel výdaj na 1 obyvatele nebo zaměstnance mají obě složky tohoto ukazatele. Jednak se jedná o absolutní sumu výdaje (pokud celkové výdaje rostou, pak roste i tento podíl) a jednak počet obyvatel či zaměstnanců. Pokud jmenovatel tohoto podílu roste, pak tento podíl klesá za předpokladu, že celková suma se nemění. Pokud se však mění obě položky zlomku, pak trend ukazatele bude závislý zejména na míře nárůstu či poklesu jednotlivých porovnávaných kritérií. Z tohoto důvodu je třeba k hodnocení trendu vývoje vybraných ukazatelů také přiřadit míru meziročního nárůstu či poklesu a z této souvislosti lze odvodit, jaký je možné očekávat dlouhodobý trend. Jako příklad byl zvolen výdaj na čištění komunikací. Tento výdaj byl vztažen k vývoji počtu obyvatel a zaměstnanců v jednotlivých letech a poté byla vypočtena meziroční změna tohoto ukazatele tak, aby mohl být trend porovnán. Následující tabulka ukazuje vypočtená kritéria a výdaje na jednoho obyvatele v Hradci Králové v letech Rok Počet obyvatel HK Počet zaměstnaných Výdaje na čištění komunikací (tis. Kč) Výdaje/ 1 zam. Výdaje/ 1 obyv ,0 401, ,2 393, ,6 443, ,8 577, ,4 499,3 Tab Vývoj výdaje na čištění komunikací v HK v závislosti na počtu obyvatel a zaměstnanců Výdaje na jednoho zaměstnance a obyvatele ilustruje následující graf. Vzhledem k nižšímu počtu zaměstnanců se křivka pohybuje ve vyšší úrovni grafu, jelikož jednotkový výdaj je logicky vyšší. 196

198 Vývoj výdajů na čištění komunikací v HK v závislosti na počtu obyvatel a počtu zaměstnanců 1 000,0 900,0 800,0 700,0 600,0 500,0 400,0 300,0 200,0 100,0 0, Výdaje/1 zam. Výdaje/1 obyv. Graf Vývoj výdaje na čištění komunikací v HK v závislosti na počtu obyvatel a zaměstnanců Výše uvedený graf však je nutné porovnat s meziroční mírou změny zkoumaného ukazatele. Tyto změny ukazuje následující tabulka. Výdaje na čištění komunikací Meziroční změna Výdaje/1 zam. Výdaje/1 obyv. 2002/2001-2,87% -1,98% 2003/ ,45% 12,73% 2004/ ,67% 30,04% 2005/ ,85% -13,48% Tab Meziroční změny ukazatelů v HK průměr 5,60% 6,83% Jak je z grafu patrné, v Hradci Králové dochází k prodražování financování města a výdaje na čištění komunikací na jednoho obyvatele rostou. Stejně tak rostou i výdaje na jednoho zaměstnance, ale pokud je porovnána míra tohoto nárůstu, pak je zjevné, že výdaje na jednoho zaměstnance rostou pomaleji než výdaje na jednoho obyvatele. 197

199 198

200 16 Případová studie Třebechovice pod Orebem Podle pověsti se na pravém břehu Dědiny, kde se dnes říká na Starém Městě, usadili lidé vedeni Třebochem. Založili tu osadu, jejíž název byl odvozen od jména zakladatele Třebechovice. Později se rozšířila i na levý břeh řeky Dědiny. V 16. století, kdy město patřilo Trčkům z Lípy, se město hospodářsky povzneslo a bohatší měšťané začali stavět nákladnější domy. Začala se rozvíjet řemesla a jednotlivým cechům byly vrchností udělovány nejrůznější výsady. Četné požáry se však podepsaly na vzmáhajícím se městě. V období pruských válek městem procházelo vojsko, které táhlo od Vysokého Mýta ke Skalici a část vojska ustupovala od Hradce Králové. Nároky na jídlo, obživu pro koně, ubytování, péče o raněné a celková situace vedly k dalšímu zbídačování obyvatelstva. V druhé polovině 19. století se uvolnily společenské poměry a v důsledku toho se zakládaly různé spolky a učené společnosti. Činností ve spolcích se obnovila vitalita národa a ta přinesla dynamický růst ekonomiky a podnikání. Tomu všemu napomohl rozvoj techniky, vzdělanosti, technologií, školství a politického života. Město se začalo nebývale rozvíjet. Až do velkého požáru roku 1855 byla naprostá většina domů ve městě dřevěná. Teprve po tomto požáru se začínají stavět domy z opuky a cihel. K prvnímu velkému rozvoji města dochází s vybudováním železnice, která započala roku Stavební protokol z roku 1880 nedostačoval rozvoji města, proto byl vypracován v roce 1895 regulační plán města. Podle tohoto plánu se umísťovaly továrny a velké dílny, prováděla se dlažba a rozšiřovaly chodníky, byl postaven most před Dědinu a další. Po ukončení 1. světové války nastává intenzivní rozvoj města. Vláda podporovala výstavbu domů s malými byly. Obec nechala postavit ve městě čtyři činžovní domy, v roce 1930 další dva a roku 1936 dům Sociální péče. Obecně prospěšné stavební družstvo vystavělo padesát rodinných domků roku 1931 čtrnáct nových družstevních domů. Na popud člena městské rady byl roku 1926 pozván Dr. tech. ing. Vladislav Zákrejes za účelem vytvoření nového upravovacího plánu. O rok později byl předložen. Plán počítal s vybudováním nové cesty. Byla určena i pásma pro 199

201 bytovou výstavbu. Počítalo se s regulací Dědiny a výstavbou fotbalového stadionu. Začleněna byla i potřeba výstavby nové kanalizace a vodovodu. 231 Třebechovice pod Orebem je dnes město s počtem obyvatel přes 5,5 tisíce obyvatel. Obec je vzdálená 13 km východně od Hradce Králové. Obr Mapa polohy Hradce Králové a Třebechovic p.o Vývoj počtu obyvatel Počet obyvatel v obci Třebechovice pod Orebem podle získaných dat rok od roku roste, přičemž lze usuzovat podle analýzy druhu migrace, že významná část obyvatel přichází z krajského města. Míru nárůstu počtu obyvatel v Třebechovicích ukazují následující tabulka a graf. Rok Třebechovice pod Orebem Tab Vývoj počtu obyvatel v Třebechovicích pod Orebem 231 Třebechovice pod Orebem. Město Třebechovice p. O., 2004, ISBN:

202 Počet obyvatel Třebechovic v letech 2000 až Řada1 Graf 16.1 Vývoj počtu obyvatel Třebechovic Trend nárůstu obyvatel v Třebechovicích je téměř každoročně shodný, pouze v roce 2003 trend zpomalil, avšak v roce 2005 byl zaznamenán prozatím nejvyšší meziroční nárůst Strategické dokumenty Strategické dokumenty typu Strategický plán rozvoje města či Program rozvoje města není na úrovni města Třebechovic zpracován. Strategický dokument tohoto charakteru je zpracován pouze pro Mikroregion Třebechovicko, avšak ani tento není veřejný Územně plánovací dokumenty Územní plán města Třebechovic pod Orebem je k nahlédnutí na Městském úřadě, Odboru stavebním, a to doslova. Neboť konkrétně platná verze mapové části tohoto dokumentu existuje pouze v jednom exempláři a k dispozici je v kanceláři Odboru stavebním, lepidlem pevně spojená s jeho stěnou. Jeho ukázkou je fotografie jeho části (obr.č.16.3). I z fotografie je patrná určitá nepřesnost v navazujících částech jednotlivých dílů. Taktéž textová část je na odboru k nahlédnutí (v listinné podobě), dále jsou poslední změny přístupné i na webových stránkách města, a to ve své naskenované podobě. Ani přes velké úsilí se nepodařilo získat digitální mapu řešeného území od pracovníků úřadu, protože tuto nemají k dispozici. Vzhledem k platnosti nového stavebního zákona č. 183/2006 Sb., který ukládá povinnost do 5-ti let převést 201

203 platnou verzi územně plánovací dokumentace do digitální podoby, obrátili jsme se na Městský úřad Třebechovice pod Orebem aby nám byla digitální data v mapové podobě poskytnuta. Bohužel formát zpracování dat, který byl poskytnut je nemožné dále použít, a to pro jeho nevhodnost k dalšímu zpracování. Obr Příklad územně-plánovací dokumentace města textová část 202

204 Obr Příklad územně-plánovací dokumentace města grafická část Hodnocení územních dopadů plošného růstu města V Třebechovicích pod Orebem bylo vzhledem k omezené datové základně možné provézt pro vybrané služby pouze orientační výpočet dle evropské metodiky indikátoru ECI A4 Dostupnost místních veřejných prostorů a služeb. Vzhledem k tomu, že nebyly k dispozici údaje o počtu osob bydlících v jednotlivých domech, jako tomu bylo v Hradci Králové, lze přesně zjistit pouze počet domů ležících v okruhu 300m od sledovaných služeb. Sledovaná služba Základní školy Zdravotnická zařízení Počet domů s dostupností % domů s dostupností Teoretický počet obyvatel s dostupností 232 Teoretické % obyvatel s dostupností ,3 % ,8 % ,2 % ,8 % % obyvatel s dostupností služby v Hradci Kr. 34,6 % 72,4 % Tab Tabulka dostupností vybraných služeb v okruhu do 300 m od bydliště obyvatel Třebechovic pod Orebem Pro teoretický počet obyvatel s dostupností byla využita průměrná obsazenost domů v Třebechovicích pod Orebem, která činí 3,2 obyvatele/dům. V centru města se sice nachází řada výcepodlažních budov, jejich vliv na výpočet je však eliminován častými komerčními prostory a také započtením veřejných budov. Stejně přesný propočet jako byl proveden v Hradci Králvoé bohužel z dostupných dat není možný. 233 Po výpočet bylo použito dat poskytnutých Krajským úřadem královhradeckého kraje a dat ČSÚ 203

205 Obr Budovy v okruhu do 300 m od zdravotnických zařízení v Třebechovicích pod Orebem Obr Budovy v okruhu do 300 m škol v Třebechovicích pod Orebem 204