II. ČÍTANKA S LITERÁRNÍMI VÝKLADY 1. JAK SI LIDÉ VYKLÁDALI SVĚT

Transkript

1 II. ČÍTANKA S LITERÁRNÍMI VÝKLADY 1. JAK SI LIDÉ VYKLÁDALI SVĚT Téma Jak lidé poznávali a vykládali svět" je spjato s dějinami literatury od jejích počátků až po současnost. Objevuje se vlastně ještě mnohem dříve, než skutečná literatura (písemnictví) vznikla, a traduje se i v listní (lidové) slovesnosti. To všechno vám v této kapitole postupně přiblížíme. Člověk všech věků, generací i zem í si klade otázku po původu, smyslu i zákonech světa, který ho obklopuje, snaží se vysvětlit jevy, kterým nerozumí, i najít sílu, jak se zejména s nástrahami a nepřízní okolního světa vypořádat, vyrovnat, jak jim čelit i rozumět. Ani současný člověk není jiný. Proto nás toto téma provází i první kapitolou naší učebnice. У průřezu vás seznámíme s tím, jak se tímto tématem zabývaly a jak ho řešily významné epochy či generace lidstva ve svém historickém vývoji i významní autoři. Porovnáme nejen různé věky", ale také různé zem ě či zeměpisné oblasti Z ANTICKÉ MYTOLOGIE jako první navštívíme" antickou literaturu. Proč právě antickou? Protože antické Řecko a Řím můžeme považovat za kolébku evropské literatury, protože právě sem saha j í je jí kořeny. из? Připomeňte si, co víte o antice z dějepisu. Nejprve nahlédneme do literatury antického Řecka. Řecké umělecké památky jsou přijímány jako vzor klasické krásy, společně s památkami římskými (antika - od středo- 25

2 latinského anticus, antiquus = starobylý). Vrchol antického umění spadň do období od 8. sto l. p f. n. I. až do 5. sto l. n. I. Antické památky působí především svými lidskými rozměry i lidskými, tématy. Řecká architektura se proslavila svými chrámy, divadly, stoami (tj. krytými sloupovými síněmi), lázněmi, paláci i dalšími typy staveb. Často Užívaným prvkem byly sloupy; podle nich také můžeme rozlišit tři výrazné an tické slo h y - d órský, ión ský a korin tský. Všechny tyto slohy přejali později Ř ím ané. К nejvýznamnějším starým řeckým stavbám patřínapř. Arternidin chrám v Efesu, Diův chrám v Akragantu na Sicílii či Parthenon na athénské Akropoli, divadlo v Epidau.ru aj. Nejčasnějšími tématy řeckého sochařství se staly postavy řecké mytologie a sportu. Původně strnulý postoj se v archaickém období uvolnil a oživil se i výraz obličeje. Svého vrcholu dosahuje řecké sochařství v tvorbě sochařů Polykleita, Myróna (sochy atletů), Feidia a dalších. Lýsippos svou sochou Apoxymena stanovil nový kánon dokonalého lidského těla. Řecké malířství neznáme ze skutečných výtvorů - zachovalo se nám pouze zprostředkovaně - prostřednictvím umění římského. Svého vrcholu dosahuje an tick á řecká literatu ra především v období8. - S. sto l. př. п. I., a to p o e z ií ep ickou (zejm. dva rozsáhlé ep osy - Ilias a O dyssea - připisované slepému básníku H om érovi) a poezií lyrickou (např. básnířka S apfá, dvorský básník A n akreón aj.). Do období stol. př. п. I. spadá především tvorba slavných antických tra g éd ií (např. A isch y los, S ofoklés, E m ip id és) a k o m e d ií (A ristofan és) i p ro z a ick ý ch děl (H érodotos - otec" historie, filozof P latón a A ristotelés). V těchto antických řeckých dílech se odráží především mytologický názor na svět. Sami se o tom můžete přesvědčit v našich ukázkách. První bude autentická ukázka z H om érovy O dyssey, druhá je převyprávěním tématu o potopě z řecké mytologie českým spisovatelem E duardem P etiškou.. Ještě dříve, než vás zaujmou vlastní literární ukázky, můžete si přečíst několik slov E duarda P etišk y o antické mytologii. Ale mnohem dřív, než pověsti a báje ožily na jevišti, vyprávěli si je lidé u ohnišť a na pastvinách. O slavnostních hostinách je zpívali slepí pěvci dávno předtím, než byly napsány. Část se nám jich dochovala v díle největšího řeckého básníka Homéra. Homér složil dlouhou báseň o Odysseově bloudění, Odysseu, a báseň o trojské válce, Iliadu. V těch dávných dobách si lidé nedovedli mnoho věcí vysvětlit a to, čemu nerozuměli, pokládali za dílo nějaké tajemné bytosti. Všude, kde člověk narazil na něco nevysvětlitelného, vymýšlel si tajemné síly, záhadné bytosti, obludy, víly nebo bohy. Ale ty obludy se podobaly zvířatům, která člověk dobře znal. A víly, nymfy a bohové měli docela lidské vlastnosti. 1 bohové se zlobili, smáli se, rádi dobře jedli a pili, měli děti a zápasili spolu. Každý bůh něčemu vládl. Tak obětovali Řekové vždy určitému bohu, podle toho, jakou pomoc si chtěli vyprosit. Když toužili nahlédnout do budoucnosti, obětovali Apollónovi, bohu věštby. O bohatou úrodu prosili bohyni rolnictví Démétér. 26

3 Podle staré báje sídlili bohové na vrcholku hory Olympu a bylo jich mnoho. Povězme si aspoň o nejdůležitějších. Staří Římané měli podobné bohy a jejich jména vám budou možná leckdy známější než jména řeckých bohů. Řekneme si je proto také. S některými jmény jste se už setkali, s jinými se setkáte. Nejmocnějším bohem byl Zeus (2.p - Dia). Byl pánem nebes i země, ovládal bouře, hromy a blesky. Od Dia pocházelo štěstí i neštěstí, sláva i bohatství. Římané měli také nejvyššího boha a říkali mu Jupiter. Manželkou. Diovou byla bohyně Héra. Byla nejmocnější bohyní, královnou v sídle bohů na hoře Olympu. I římský Jupiter měl manželku. Římané jí říkali Jurto. Dcerou Diovou byla Pallas Athéna, bohyně moudrosti a ochránkyně chytrých a statečných mužů. Řekové jí zasvětili sovu. Římané měli podobnou bohyni a říkali jí Minerva. Synem Diovým byl Héřaistos, bůh ohně a kovářské práce. Měl prý své kovářské dílny pod kouřícími sopkami. Byl to nehezký chromý bůh, ale velký umělec. Římané mu říkali Vulkanus. Apollem byl bohem světla, věštby a básnického umění. Proto byl vůdcem devíti Múz, bohyň, které ochraňovaly jednotlivá umění. Římané ho nazývali Apollo. Artemis, bohyně lovu, byla jeho sestra. U Římanů Diana. Krvavý bůh války se jmenoval Árés. U Římanů Mars. Krásná bohyně Afrodita, u Římanů Venus, česky se jí říká Venuše, byla také dcerou Diovou. Byla bohyní krásy a lásky a její syn se jmenoval Erós (u Římanů Amor). Hermes (u Římanů Merkur) byl poslem bohů. Dovedl rychle plnit Diovy rozkazy, neboť měl okřídlené opánky, které ho donesly, kam jen chtěl. Ochraňoval obchodníky a poutníky. Veselý bůh vína se jmenoval. Dionýsos nebo Bakchos (u Římanů Bakchus). Hestia byla bohyní domácího krbu a ohně. Římané jí říkali Vesta. Bohyně rolnictví a dárkyně zemědělských plodin se jmenovala Démétér. U Římanů Ceres. Poseidon vládl mořským vodám a svým trojzubcem je dovedl rozbouřit i uklidňovat. Byl Diovým bratrem. Římané mu říkali Neptunus. V říši mrtvých, v podsvětí, panoval bůh Hádes (u Římanů Pluto). Také Hádes byl Diovým bratrem. Jeho manželka se jmenovala Persefona (u Římanů Proserpina). Ale to nejsou všichni řečtí bohové. Vyjmenovali jsme si jenom hlavní bohy. Kromě nich věřili staří Řekové v mnoho jiných, nižších bohů. К nim patřil i Aiolos, vládce a strážce větrů, i Éós (u Římanů Aurora), bohyně jitřních červánků. Bohyně pomsty Erinye (u Římanů Furiae, česky čteme 27

4 28 Furije) byly obrazem zlého svědomí a nymfy obývající lesy a vody se podobají našim starým slovanským rusalkám a divoženkám. Jak si staří Řekové své bohy a hrdiny přestavovali, to nám ukazují sochy, a hlavně obrazy na starověkých vázách. Obrazy nám ovšem neukazují jenom bohy a hrdiny, ale také bájná zvířata. Taková zvířata pochopitelně nikdy nežila. Všelijací draci a obludy, o kterých se kdysi vyprávělo a zpívalo na hostinách a na jevišti, jsou vlastně nejrůznější pohromy, které postihovaly tehdejší lidi. Obluda soptící oheň byla možná krutá sopka, netvor usmrcující lidi byl možná mor, strašlivý vodní had mohla být povodeň. To, co bylo nevysvětlitelné, jak už jsm e řekli, pokládal starověký člověk za dílo tajemné bytosti. Některé báje vyjadřovaly dávné lidské sny a touhy. Odedávna toužil člověk vznést se do vzduchu, podobat se ptákům. V báji se mu to podařilo. Osedlal okřídleného koně, Pegasa, a vznesl se, Nebo si připjal s Ikarem křídla. Dnes říkáme o člověku, který má bujnou fantazii, že létá na Pegasu. Pegas se stal obrazem pro básnický rozlet. Mnoho úsloví z řeckého bájesloví užíváme v řeči podnes. Úslovím jako Achillova pata, klubko Ariadnino, Prokrustovo lože, silný jako Herkules, a nevím ani kterým ještě, nyní už jistě porozumíte. Řecké báje a starověcí řečtí hrdinové doprovázeli nejen moje mládí, ale i mládí našich otců, dědečků, pradědečků. Hluboko dozpátku do lidských dějin sahá jejich sláva. Řečtí hrdinové zažili neuvěřitelná dobrodružství, ale nebyli slavní proto, že slavní chtěli být. Byli slavní proto, že jejich činy pomáhaly ostatním lidem. Za dávných dob bylo hrdinstvím zabít dravou šelmu a nemusil to být drak. Lidé si o hrdinech vyprávěli a к pravdě přidávali, co si vymyslili. Posílali ve svých vyprávěních hrdiny i proti tajemným silám, kterým nerozuměli, kterých se báli a které si představovali jako ukrutné bytosti. Vzpomínáte si, že Prométheus nebo Hérakles bojovali i s bohy? Prométheus lstí a Hérakles silou. Hrdinové starého Řecka dodávali lidem odvahu i naději. Staré pověsti jim říkaly: chtějte vědět, jako chtěj vědět váš oblíbený hrdina, cvičte se jako on, buďte stateční, spravedliví a zvítězíte i v nejtěžších zkouškách. Starověké řecké báje a pověsti ukazovaly a podnes ukazují, jak se dostat na cestu hrdinů. Je to cíl hodný lidského života. A cesta hrdinů nemá konce. Eduard Pedška, Staré řecké báje a pověsti M Y T U ; (z řec. m ýthos = vyprávění) neboli!>aje je epický útvar, do něhož lidé dávných dob vtělili své představy o vzniku světa a jeho povaze, o životě bohů, o přírodních jevech a jejich příčinách, o člověku, jeho vzniku, právech a povinnostech, o jeho životě pozemském i posmrtném. Svou pod

5 statou je mýtus výkladem světa, jeho dění a zákonitostí. Je to výklad nerozumový, obrazný a fantastický, obsahující už ale i zárodky budoucích věd, hlavně etiky, filozofie, práva, a vyznačující se tím, že usiluje o výklad obecně platný, závazný, který má být pro každého příslušníka národního nebo kmenového společenství vodítkem, jak si svět vykládat a jak také jednat. Původně to bylo vyprávění tradované jen ústně. M Y T O L O G IE (B Á JE S L O V Í) je soustava takovýchto vyprávění a příběhů určité etnické skupiny, národa (např. bájesloví řecké, hebrejské, germánské apod.). H O M É R : O D Y S S E A (8. stol, př. n. 1.) Eposy Ilias a Odyssea jsou nejrozsáhlejším souborem řeckého bájesloví (mytologie). Ilias je odrazem skutečných událostí. Vypráví o bojích Reků proti maloasijskému městu Tróji, jem už se také říkalo ílion, nelíčí však průběh celého válečného střetnutí, omezuje se jen na závěr boje. Na události vylíčené v íliadě navazuje Odyssea, vypravující o bloudění jednoho z účastníků trojské války, ithackého krále Odyssea. Po mnoha útrapách na moři, kdy Odysseus postupně ztrácí všechno své mužstvo, se přece jen dostává na rodnou Ithaku, kde mezitím dotěrní nápadníci usilovali o jeho ženu Pénelopu. S pom ocí syna Télemacha pobil Odysseus vetřelce a teprve potom směl užívat zaslouženého míru. Lidský děj - příhody krále Odyssea - se zde prolíná s řeckou mytologií v jednom světě. Následující ukázka zachycuje jednu z Odysscových zastávek na cestě domů. Neříkals, žes к nám přišel, když dříve ses trmácel mořem?" Na to jí odpovídaje zas důvtipný Odysseus pravil: Vylíčit zevrubně všechno je, královno, nesmírně těžké, přece však povím ti to, co zvídáš a nač se mě tážeš." A Odysseus vyprávěl,-jak mu Zeus uprostřed moře rozbil bleskem koráb, jak všichni jeho druhové zahynuli a jak jen on se zachytil lodního kýlu a po devět dní se zmítal na mořských vlnách, až se dostal na ostrov Ógygii к nymfě Kalypso. Nezamlčel ani to, že si Kalypso přála, aby se stal jejím chotěm. A když ho konečně od sebe propustila, plavil se Odysseus sedmnáct dní na svém důkladném voru, a už by byl dosáhl pevniny, kdyby si ho byl nepovšiml rozhněvaný Poseidon. Ten ho málem zničil uprostřed ječícího moře. Když se Odysseus přece jen dostal na pevninu, zahrabal se opodál břehu v listí a spal po celou noc až skoro do druhého dne do večera. Pak teprve ho probudil křik dívek a Odysseus se seznámil s Nausikou. Vykládal poutavě a projevil tolik rozvahy a moudrosti, že si rázem získal královy sympatie. Netrvalo dlouho, a Alkinoos vyjevil s hlubokým povzdechem své vroucí přání: Kéž by jen, Otče ty Die, i Athéno, kéž by, ó Foibe, takový muž jak ty, muž stejného smýšlení se mnou, za ženu vzal si mou dceru, mým zetěm zval se a tady zůstával s námi! Já dům bych ti dal a majetek navíc, kdybys byl svolný tu zůstat. Však nechceš-li, nesmí tě nikdo 29

6 (Obrázek dle výběru Jaroslava Švába к Odyssei) z Fajáků zdržovat zde - Zeus Otec ať nikdy to nedá! Výpravu do tvé vlasti já stanovím, abys to věděl, na zítřek. Ty budeš ležet, jsa zdolán hlubokým spánkem, oni pak po klidném moři tě povezou, až by ses dostal do své vlasti a komu a kamkoli ještě si přeješ, byť by to o mnoho dál než na samu Euboiu bylo, jež prý nejdále leží, jak tvrdí krajané moji. Dospěli jednou i tam a rychlostí dosáhli cíle bez trudu ještě týž den a opět se vrátili domů. Poznáš to v srdci i sám, ač koráby moje i plavci veslem vířiti moře jsou znalejší nad všechny lidi!" Odysseus se z toho slibu velmi radoval. Ale poněvadž bylo už pozdě, s nemenší radostí uvítal vyzvání, aby si šel lehnout, že lůžko je připraveno. Odysseus si tedy lehl a usnul hlubokým spánkem. Přeložil a průvodní text napsal Rudolf Měrtlik E P O S (z řec. epos = slovo, řeč, pověst) je rozměrná epická veršovaná skladba volné kompozice s pomalým tokem děje a zálibou v epizodách (tzv. epická 30

7 šíře), podávající jazykem bohatým na ustálená epiteta a figury a s vypravěčským odstupem téma války nebo hrdinských činů. První eposy vznikaly už v pradávných dobách lidské civilizace a vycházely z mytologie starověkých národů. To jsou eposy hrdinské, herojské či bohatýrské. E D U A R D P E T IŠ K A : STA RÉ Ř E C K É B Á JE A P O V Ě S T I Staré řecké báje a pověsti vám přiblížíme i v převyprávění českého autora Eduarda Petišky. Jedním z příběhů je i příběh o potopě, s jehož obměnou se v naší učebnici ještě několikrát setkáte. Povšimněte si, že převyprávěné příběhy m ají i m ravní náboj a jsou aktuální i pro dnešního člověka. Potopa К vládci bohů, Diovi, se donesla pověst o tom, jak jsou lidé zkažení a jak se neštítí ani zločinů. Řekl si, že sestoupí na zem. Chtěl se přesvědčit na vlastní oči, zda lidé opravdu loupí a vraždí a uctívají lež místo pravdy a posmívají se bohům. S lítostí a rozhořčením poznával všude, kam se na své pouti dostal, že lidé jsou ještě horší, než vyprávěly pověsti. Jeden druhému kradl a přitom mu lhal do očí, hostitelé přepadali své hosty ve spánku a pobíjeli je, děti se těšily na smrt svých rodičů a s touhou očekávaly dědictví, ženy vařily jedy svým mužům a bratr napínal luk proti bratrovi. Diovi bylo lépe, když procházel skalnatými, liduprázdnými končinami než v městech a vesnicích mezi lidmi. Jednoho večera došel Zeus к paláci arkadského krále, který se jmenoval Lykáón. Lidé poznali, že se blíží bůh, a začali se modlit. Král Lykáón se však lidem posmíval. Uvidíme, myslil si Lykáón, je-li ten pocestný bohem. Vyzkouším ho. Měl v paláci jako rukojmí muže z kmene Molossů. Jednoho z nich zabil a dal ho uvařit. Až se pocestný nasytí lidského masa a upadne do hlubokého spánku, chtěl Lykáón zavraždit i jeho. Služebníci předložili Diovi mísy s kouřícím pokrmem. Zeus poznal, jakou neblahou hostinu mu král uchystal, a zahořel hněvem. Seslal na palác zločinného krále Lykáóna blesk a ohlušující hrom se rozlehl po celém království. Odevšad vyšlehly plameny a lačně polykaly králův majetek. Lykáón sám vyrazil ve smrtelných úzkostech z hořícího domu a prchal před Diovým hněvem. Otvíral ústa, ale oněměl děsem. Když se mu konečně vrátil hlas a chtěl křičet, vydralo se mu z úst vytí. Padl na všechny čtyři a cítil, jak mu nohy a ruce a celé tělo obrůstá srstí, jak se mu protahuje obličej. Z Lykáóna se stal vlk, věčně toužící po krvi. Od těch dob obchází stáda pasoucí se na loukách a oči mu divoce jiskří jako dříve, dokud ještě byl králem. Zeus se vrátil na nebesa a svolal sněm bohů. Bohové spěchali po Mléčné dráze do mramorové síně, kde na trůně seděl Zeus, rozhněvaný a 31

8 zamyšlený. Sotva se shromáždili, zahřměl hlas vládce bohů. Vyprávěl jim o tom, co na zemi spatřil a zažil. Jeden palác jsem už rozdrtil bleskem," řekl, ale je třeba potrestat všechny lidi. Chtěl jsem sežehnout zemi ohněm svých blesků, obávám se však, že by od takového obrovského požáru chytilo ovzduší i širá nebesa. Vždyť všichni známe věštbu, že přijde doba, kdy země, moře i nebesa vzplanou a svět zajde v plamenech. Proto sešlu na zem potopu a omyji tvář země od špatností a nehodného lidského pokolení." A Zeus dá uzavřít do jeskyň severák s větry rozhánějícími mraky a vypustí jižní vítr. Jižní vítr zamává mokrými křídly a vzlétne, na čele mu sedí hustá mlha a z šedivých vousů mu stéká déšť. Pravicí tiskne a trhá temná mračna a vypouští vodní přívaly. Bůh vod Poseidon pomáhá svému bratru Diovi. Svolá bohy všech řek a poručí jim, aby dali proudům vystoupit z břehů, aby strhávali hráze a poslali vlny do lidských příbytků. Tu vystoupí řeky z řečišť a zatopí vesnice i města, přikryjí obilí, keře i stromy a hladina stoupá nad střechy domů a brzy zmizí pod vodou i špičky věží. Lidé se snaží spasit se plaváním, ale zalykají se bičujícím deštěm a jen málokomu se podaří dosáhnout vrcholků hor. Brzy však stoupne voda i nad vrcholky hor a spláchne lidi do hlubin nového nekonečného moře. Jiní lidé nasedli do člunů a do lodí a zápasí na vzdutých vlnách o holý život. Ztroskotávají na skalnatých mělčinách, jež před nedávnem ještě byly hřebeny nejvyšších pohoří. Zvědavé ryby plují hluboko pod hladinou v korunách stromů a prohánějí se v domech a chrámech, jejichž okna a dveře vylomily rozbouřené vlny. Jeleni, kanci a vlci zápasí marně s vlnami a lesy obývají delfíni. Země se stala jediným mořem. Leckterý pták unavený letem padl do vody, když neměl, kde by odpočinul. Koho nepohltily vlny, zemřel hlady. V krajině Fókis se zvedala nad vodní plání ještě hora Parnas. К této hoře zamířil malý člun, v kterém se plavil Deukalión, syn Prométheův, s manželkou Pyrrhou. Prométheus je včas varoval a dal jim pevný člun. Jakmile Zeus zpozoroval, že z celého lidstva zbývají jen Deukalión a Pyrrha, lidé spravedliví, poctiví a bohabojní, rozptýlil mraky a ukázal nebesům zem a oblohu zemi. Také Poseidon odložil trojzubou vidlici, kterou čeřil moře, zavolal svého syna Tritona a rozkázal mu, aby zatroubil na obrovskou lasturu. Triton uměl na ni troubit tak mocně, že naplnil troubením ovzduší celého světa. Zatroubil a vody začaly ustupovat, řeky vstoupily do svých řečišť a moře dostalo opět břehy. Deukalión s Pyrrhou přistali u hory Parnas, padli na kolena a děkovali bohům za záchranu. Pak se rozhlédli kolem sebe a viděli jen pustou zemi. Lesy měly ve větvích ještě kusy bahna a celá krajina byla tichá, bez života. Povzdechl Deukalión: 32

9 Milá Pyrrho, zbyli jsme jediní z celého lidstva. Co si počneme? Kéž bych dovedl jako můj otec Prométheus dát hlíně tvar člověka a vdechnout jí život!" Se slzami v očích se modlili Deukalión a Pyrrha na stupních polorozpadlého, mechem zarostlého chrámu bohyně Themis, matky Prométheovy. Prosili, aby jim pomohla vzkřísit na mrtvé zemi opět život. Dojatá bohyně jim poradila: Vyjděte z chrámu, zahalte hlavy a házejte za sebe kosti veliké matky." Zamyšleni vyšli z chrámu. Nedovedli pochopit, že by na nich bohyně žádala, aby rušili klid mrtvých předků. Přemýšleli dlouho. Náhle Deukalióna napadlo, že velikou matkou mínila bohyně zemi. Země je velikou matkou nás všech," řekl Deukalión, a kosti veliké matky mohou být jen kameny v hlíně." Pochyboval však, že by kameny mohly oživit zemský povrch. Přesto nasbíral s Pyrrhou kameny a házel je za sebe. Stal se zázrak. Sotva kameny za jejich zády dopadly na zem, začaly ztrácet svou tvrdost, a co v nich bylo vlhkého, stalo se masem a počalo narůstat do tvaru lidského těla. Co bylo v kamenech tvrdé a nepoddajné, změnilo se v kosti, co bylo v kameni žílou, dalo vznik žílám v lidském těle. Kameny vržené Deukaliónem braly na sebe podobu mužů, kameny hozené Pyrrhou se proměnily v ženy. Tak vznikl nový lidský rod, houževnatý v práci a odolávající útrapám a strastem. Zrodil se z kamene a jako kámen byl nepoddajný a tvrdý. P U B L IU S O V IP IU S N A S O : P R O M Ě N Y (asi 18 př. n. 1.) Proměny jsou největším Ovidiovým dílem, v němž zpracoval na 250 různých řeckých i římských mýtů a pověstí. Začíná vznikem světa, vyprávímj. o známých hrdinech Odysseovi, Ikarovi aj. a končí proměnou Caesara ve hvězdu. К nějaké proměně dochází v každém příběhu a celé dílo je proniknuto pocitem proměnlivosti a pomíjivosti světa. Daidalos a íkaros Daidalos na vyhnanství na Krétu zanevřel zatím, zatoužil po Athénách, z nichž utekl, synovce zabiv. Prchnout mu bránilo moře, však řekl si: Zemi i vodu ať mi uzavřel Mínós, vzduch volný jest, tudy já prchnu; všecko ať v moci má Mínós, přec není on ovzduší pánem." Řekl a v umění nové se pustí důvtipem bystrým: přírodní zákony změní. Hned do řady peruti skládá, počav od nejmenší, vždy delší za krátkou klada, takže stoupaly vzhůru, jak Pánovy píšťaly stébla různou se zdvíhají délkou, když pastýř si vyrábí sýrinx. Uprostřed sváže je nití a vespod zalepí voskem, takto složené v celek je zahne v nenáhlý oblouk, ptáci jak mají svá křídla. Syn íkaros stál vedle něho, 33

10 netuše nijak, že s nebezpečenstvím si pohrává vlastním: chvílemi bavil se tím, že peří, jež létalo vzduchem, do ruky chytal, a někdy zas palcem vosk žlutavý mělnil. Touto dětskou svou hrou se do díla divného pleta, překážel otci. Ten naposled ruku když přiložil к dílu, výtvor si připjal, a vyváživ tělo své na páru křídel, zamává jimi a na zkoušku ihned se do vzduchu vznese. Vystrojí křídly i syna a dí mu: Hleď, íkare, létat střední jen cestou, by vodou sis nesmáčel křídla, níž letě, letě pak výše, by vazivo vosku ti netálo v slunci. Hezky uprostřed leť! Jen nehleď na Vozataje, ani na Velký vůz ni tam, kde je Órión s mečem, ale přímo leť za mnou!" A současně ponaučení dá mu jak létat, a neznámá křídla mu к ramenům připne. Při této práci a radách slz proudy z očí mu kanou, otcovské třesou se ruce, když naposled celuje syna, jehož víc líbati neměl. Pak zamávne křídly a vzlétne, před synem letě a o něj se boje jak samička ptačí, která poprvé vyvádí z hnízda svá písklata mladá; к letu pak vybízí syna a učí jej v umění zhoubném, svými sám mávaje křídly a na křídla synova hledě. Mnohý uzřel je rybář, jenž chytal udicí ryby, mnohý pastýř a oráč, jsa o hůl a radlici opřen, užasl podívanou a věřil, že bohové jsou to, když létají vzduchem. A minuvše Délos a Paros, po své levici mají již Samos, Júnóně svátý, Kalymnu bohatou medem, a Lebinthos po pravé straně, když vtom íkaros počal mít radost, jak odvážně létá, opustil svého vůdce a po krajích nebeských touže příliš vysoko vzlétl. Hned blízkost žhavého slunce vonný mu rozhřává vosk, jenž pera křídel mu pojil. Roztaje vosková vazba, hoch holými pažemi mává, nemaje pernatých vesel, vzduch zachytit nemůže žádný, zděšením zbledne, a otcova jména se dovolávaje, padá a utone v moři, jež íkarské po něm je zváno. Marně nešťastný otec, ne oteč již íkare" volá, íkare, íkare, kde jsi? Kde hledati mám já tě nyní?" Nadarmo syna tak volal, až na vlnách peruti spatřil. Proklel teď umění svoje a tělo do země pohřbil na malém ostrůvku v moři, jenž íkarie má jméno. Přeložil I. Bure. 34

11 lis3 OTÁZKY, ÚKOLY, CVIČENÍ, NÁMĚTY A HRY KE KAPITOLE 1.1. СЗР 1. Prohlédněte si časovou osu a červeně na ní vyznačte období vrcholu antického umění, modře období vrcholu antické řecké literatury, zeleně období, kdy vznikaly slavné antické tragédie. Na tuto osu umístěte i původní antická díla, jejichž ukázky jsou uvedeny v naší čítance. I I I I I I I 1 I I I I I I I H - l- H - H - l I f [ I I I I I I I I I I K g 3 2. Několika vlastními větami charakterizujte antiku. [Щ3 3. M ezi následujícími osobnostmi vyberte filozofy: Aristofanés, Aristotelés, Homér, Hérodotos, Platón, Sofoklés. Kür" 4. Mezi osobnostmi v úloze č. 3 vyberte básníky. K g3 5. Vlastními slovy charakterizujte mýtus (báji). KÜ3 6. Co je mytologie? (Щ3 7. Co víte o řecké, popř. římské mytologii? Kür3 8. Uspořádejte ve třídě soutěž (např. mezi třemi a více jednotlivci, třemi skupinami, třemi řadami lavic apod.), ve které ukážete, kdo zná nejvíce postav z řecké, popř. římské mytologie. Podle vylosování každý soutěžící (skupina) řekne vždy jméno jedné mytologické postavy. Pokud si nevzpomene, než napočítáte do pěti, vypadá ze hry. Poslední si zaslouží ocenění. Ißg3 9. Jak se šířily písně, vyprávění a další literární žánry, než začaly být zaznamenávány písmem? 10. Kde sídlili řečtí bohové? Výběrový úkol: Nakreslete nebo namalujte svou představu sídla řeckých bohů nebo alespoň jednoho z bohů (podle vlastního výběru). 1Щ3 11. Diskutujte ve třídě o tom, proč asi je řecká a římská mytologie přitažlivá i pro dnešního člověka. Pokud máte o tomto období či jeho literatuře větší znalosti, podělte se o ně se spolužáky. 35

12 1ЙеГ 12. Jména některých řeckých a římských bohů mají zvláštní skloňování. Vyskloňujte jména bohů uvedená v čítance na s. 27. Povšimněte si zejména nepravidelností ve skloňování. P ii3 13. Charakterizujte stručně vlastními slovy Odysseu, popř. i Ilias. 14. Přečtěte si ukázku z Homérovy Odyssey nebo Ovidiových Proměn a určete: a) je-li skladba veršovaná, b) jedná-li se o epos a jak to poznáte, c) je-li skladba rýmovaná, d) jsou-li ve skladbě uplatněna obrazná pojmenování a jaká, e) odpovídá-li větná stavba běžné větné stavbě češtiny, jak ji znáte z projevů běžně komunikativních, f) jsou-li v ukázce užity nějaké zajímavé nebo neobvyklé jazykové prostředky. Pokud vám nebude zcela jasná uvedená terminologie, vyhledejte si potřebné pojmy ve slovníčku pojmů na s. 313, nebo se poraďte s vyučujícím. Pokud by se vám i tak úkoly zdály obtížné, procvičte si předem potřebné pojmy společně ve třídě. Z obrazných pojmenování si osvěžte především metaforu, epiteton a personifikaci. d ř 15. Eduard Petiška patří к autorům, kteří převyprávěli celou řadu antických bájí a pověstí. Přečtěte si ukázku, kterou máte v učebnici (Potopa), a její obsah stručně převyprávějte (vlastními slovy) svým spolužákům. Samostatná práce K g3 16. Přečtěte si ukázku Potopa v převyprávění Eduarda Petišky. Maximálně pěti větami napište její obsah. Vybraní žáci přečtou před třídou. Ostatní hodnotí, zdali je obsah vystižen dobře. K g Pozorně si přečtěte ukázku Potopa v převyprávění Eduarda Petišky. Určete, zdali je děj vyprávěn chronologicky, retrospektivně, nebo je užito prolínání časových rovin. (Potřebné termíny si můžete osvěžit v literárněteoretickém úvodu nebo ve Slovníčku pojmů.) 36

13 Kg» 18. Test 1. Zaškrtněte, která(é) z následujících vět plně odpovídá(-ají) charakterizaci mýtu/báje: A) Je to jeden typ pokusu společnosti o výklad světa. B) Čerpá z minulosti národa, často pojednává o činech historických hrdinů. C) Jejím i hrdiny jsou hlavně bohové. D) Končívají vítězstvím pravdy, dobra a spravedlnosti. 2. Ovidius je A) Řek B) Říman C) Čech D) je jiné národnosti 3. Odyssea vznikla pravděpodobně A) v 8. stol. př. n. 1. B) v 6. stol. př. n. 1. C) v 1. stol. př. n. 1. D) v 5. stol. n. 1. : i í Dionýsos je A) básník B) dramatik C) filozof D) bůh 5, Formulujte jednou větou, proč je pro evropské národy důležitá antická kultura. 6, Přečtěte si pět posledních veršů z ukázky Daidalos a íkaros na s. 34. Dvěma stručnými větami formulujte obsah tohoto úryvku. 7, Ovidiovy Proměny jsou A) z 8. stol. př. n. 1. B) z 6. stol. př. n. 1. C) z 1. stol. př. n. 1. D) z stol. n. 1.