ANATOMIE. název anatomie je odvozen z řeckého ezávat, pitvat i označen. ení morfologie morfé = tvar

Transkript

1 ÚVOD DO ANATOMIE

2 ANATOMIE věda o tvaru a stavbě lidského tělat název anatomie je odvozen z řeckého slova anatemnein = rozřez ezávat, pitvat Místo anatomie se užíváu i označen ení morfologie morfé = tvar

3 Znalost stavby lidského těla t zajímala člověka užu od pradávna. Příčinou P byly nábon boženství,, víra v v posmrtný život (starý Egypt) nebo v dobách pozdější ších touha po poznání.

4

5 Aby si zajistili nesmrtelnost, trávili Egypťan ané celá léta přípravou p pravou hrobek naplněných ných obětinami. Hrobky byly bránou do posmrtného života.

6 SMRT věčný život začíná cestou z hrobu do podsvětí. Ka neboli životní síla opouští tělo jako první.. Po pohřbu je následuje ba,, duše. Bůh B HOR se sokolí hlavou provádí ba branou z plamenů a kober do soudní síně.

7 POSLEDNÍ SOUD Bůh h ANUP s šakalí hlavou váží srdce zemřel elého. Proti němu n leží na vahách peříčko, zastupující maat neboli věčv ěčnou pravdu. Bůh h USIR a další bohové přihlížejí jako soudci. Je-li srdce přílip liš těžké nebo přílip liš lehké, pozře e je nestvůra a odsoudí tak mrtvého k věčv ěčnému zatracení.

8 VĚČNOST Jestliže e je srdce stejně těžké jako peříčko, spojí se znovu okřídlen dlené ba s ka a vytvoří ach (ducha), který se objeví v USIROVĚ říši. Ach se můžm ůže e nyní vrátit do světa živých a užívat u jeho radostí.. Neskutečný život znázorn zorněný ný na stěnách hrobky je nyní navěky jeho životem.

9

10

11

12 Rovněž Číňané přikládali péči p i o vlastní zdraví veliký význam. VěcnV cná a racionáln lně chápan paná anatomie lidského těla t byla střídav davě přijímána i odmítan taná. První pitvy byly prováděny na počátku 1.tisícilet ciletí n.l. na mrtvolách zločinc inců.

13 Tradiční čínské lékařství čerpalo z obrovského množstv ství empirických poznatků z oblasti bylinkářstv ství a znalosti účinků podráždění obzvláš áště citlivých bodů na lidském těle.

14

15 ROZDĚLEN LENÍ Anatomie mikroskopická studuje strukturu lidského těla t pomocí mikroskopické techniky

16

17 ROZDĚLEN LENÍ Anatomie makroskopická studuje stavbu těla prostým okem nebo při p i malém zvětšen ení (např.. lupou)

18 Anatomie makroskopická Anatomie soustavná (systematická) popisuje jednotlivé orgánov nové soustavy (systémy) Zakladatel soustavné anatomie Andreas Vesalius ( ) 1564)

19 Anatomie topografická (regionáln lní) studuje složen ení jednotlivých tělnt lních krajin a vzájemn jemné vztahy orgánů a útvarů v nich uložených.

20

21 Transversální řez tělem; šipka žaludek (NMR)

22

23

24

25 Anatomie klinická (užit itá) je zaměř ěřená na bezprostředn ední využit ití anatomických poznatků v klinické praxi např.. anatomie radiologická Kyčeln elní kloub

26 Ischemická choroba dolních končetin

27 Kolenní kloub

28 Sagitáln lní řez pravým hlezenním m kloubem

29 Anatomie plastická popisuje zevní tvary lidského těla t a jeho proporce v klidu i za pohybu. Je orientována na na potřeby uměleckých oborů.

30

31

32

33

34 Anatomie antropologická studuje anatomické struktury a znaky na vzorcích ch populace a u lidských plemen

35

36

37

38 Anatomie porovnávac vací zabývá se studiem rozdílů a shod ve stavbě, vymezováním m typů apod. Pierre Belon r.1555 provedl srovnání kostry ptačí s lidskou a ukázal, že e lze stanovit kosti sobě odpovídaj dající

39 FYZIOLOGIE Sesterský obor anatomie Zabývá se studiem funkcí (činností) lidského tělat Stavba tělových t částí je s jejich funkcí nerozlučně spjata

40 Základy mikroskopické anatomie člověka 1. Buňka (cellula( cellula) 2. Tkáně - výstelka (epitel) - pojivo - tkáň svalová - tkáň nervová - tekutiny tělnt lní 3. Orgány

41 BUŇKA Základní stavební a funkční jednotka živočichů i rostlin J.E.Purkyn Purkyně Buňky stejného tvaru a funkce tvoří tkáně

42

43 V roce 1665 poprvé Robert Hooke použil název n cellula buňka, komůrka, když popsal pevné schránky stavebních elementů korku. Tento název n se rozší šířil i na označen ení živého obsahu rostlinných a živočišných tkání.

44 Buňka je schopna základních životních projevů,, tj. metabolismu, dělení,, pohybu, dráždivosti divosti a růstu.

45 Za základnz kladní stavební jednotku považujeme buňku také proto, že je to nejmenší částice živé hmoty, kterou dovedeme za umělých podmínek udržet na živu, že e existují jak rostlinné,, tak živočišné organismy jednobuněč ěčné,, a konečně proto, že e i mnohobuněč ěčné organismy se vyvíjej její z jediné buňky (oplozeného vajíčka).

46 TKÁNĚ Soubor buněk, které mají jednu hlavní funkci 1. Tkáň krycí (výstelka) 2. Tkáň pojivová 3. Tkáň svalová 4. Tkáň nervová

47 Tkáň krycí (výstelka) Tkáň,, která je složen ená z buněk, těsnt sně k sobě přiřazených, která buď kryje volný povrch (tkáně krycí) ) nebo vystýlá dutiny (tkáň výstelková). Epitel je bezcévn vná tkáň,, výživa probíhá difúzí z vaziva, mám velké regenerační vlastnosti Epitely můžm ůžeme dělit d buď z hlediska jejich tvaru nebo jejich funkce

48

49

50 POJIVO Pojiva se skládaj dají z buněk k a z mezibuněč ěčné hmoty, která má složku vláknitou (vlákna = fibrily; proteinové povahy; 3 druhy kolagenní,, elastická a retikulárn rní) ) a amorfní (protein- polysacharidový komplex)

51 Podle typu a zastoupení jednotlivých vazivových buněk k a charakteru mezibuněč ěčné hmoty rozeznáváme tři t hlavní typy pojiv: 1. Tkáň vazivová 2. Tkáň chrupavčit itá 3. Tkáň kostní

52 Tkáň vazivová Tkáň vazivová, vazivo, se skládá z buněk k a hmoty mezibuněč ěčné a ta se dále diferencuje na složku vláknitou (vlákna kolagenní, elastická nebo retikulárn rní) ) a na základní hmotu amorfní

53 Podle poměru zastoupení různých druhů buněk k a složen ení mezibuněč ěčné hmoty rozlišujeme tyto druhy vaziva: 1. Vazivo mesenchymová (embryonáln lní tkáň) 2. Vazivo rosolovité (pupečník) 3. Vazivo kolagenní řídké (vmezeřen ené) ) a tuhé (fascie, šlachy, vazy) 4. Vazivo elastické (někter které vazy pátep teře) e) 5. Vazivo retikulárn rní (mízn zní uzliny, slezina, kostní dřeň) 6. Vazivo tukové (tukové lalůč ůčky)

54 Tkáň chrupavčit itá Chrupavka (chondros( chondros) ) je tužší než vazivo. Je tkání odolnou proti tlaku. Je složena z buněk k a mezibuněč ěčné hmoty. Podle jejich poměru a kvality rozlišujeme tři i druhy chrupavky.

55

56 Tkáň chrupavčit itá je obvykle bezcévn vná. Výživa probíhá jednak prolínáním m z kosti, na nížn je přirostlp irostlá,, jednak z cévnatc vnaté vazivové blanky (perichondrium), která kryje chrupavku. Regenerační schopnost chrupavky je velmi malá.. Chrupavka jednou zničen ená se zpravidla neobnoví.

57