PRAKTICKÉ CVIČENÍ č. 1

Transkript

1 PRAKTICKÉ CVIČENÍ č. 1 Název cvičení: ŽIVOČIŠNÉ TKÁNĚ Teoretický úvod: Tkáň je soubor morfologicky podobných buněk, které plní určitou funkci. Buňky tvořící tkáň mohou být stejného typu, existují však tkáně, které jsou tvořeny buňkami tvarově i funkčně rozdílnými. V tom případě je jeden typ buněk typem základním a je nositelem specializované funkce tkáně. Ostatní buňky tuto funkci podporují. Tkáně jsou základními stavebními složkami živočišného těla. Jejich studiem se zabývá histologie, studiem tkáně, která je patologicky změněná, pak histopatologie. Rozeznávají se čtyři základní typy tkání: epitolová, pojivová, svalová a nervová tkáň. STRUKTURA TKÁNÍ 1. EPITELOVÁ TKÁŇ Epitelová tkáň se skládá hlavně z buněk, mezibuněčná hmota je zjistitelná jen pod elektronovým mikroskopem. Buňky jednotlivých druhů epitelů se mohou výrazně lišit co do tvaru a velikosti, všechny ale obsahují hodně cytoplasmy, jádro svým tvarem odpovídá tvaru celé buňky. Část buňky ústící do volného prostoru se nazývá distální (apikální) část, na opačné straně buňky se nalézá část proximální (bazální). Apikální část vykazuje značnou různorodost vzhledem k funkci epitelu. Bazální částí buňky epitelu nasedají na bazální membránu, která jim poskytuje oporu a zprostředkovává výživu. Epitelová tkáň nemá vlastní cévní zásobení (výjimku tvoří epitel stria vascularis vnitřního ucha), buňky jsou vyživované difúzí. Obecně mají velmi dobrou regenerační schopnost a dobře se hojí. Obr. č. 1: Epitelové tkáně a. jednovrstevný dlaždicový epitel b. jednovrstevný kubický epitel c. jednovrstevný válcový (cylindrický) epitel d. cylindrický řasinkový epitel e. vícevrstevný kubický epitel f. vícevrstevný dlaždicový (nerohovějící) epitel g. 2. vícevrstevný POJIVOVÁ dlaždicový TKÁŇ (rohovějící) epitel h. tzv. přechodný epitel - stěna prázdného dutého orgánu i. tzv. přechodný epitel - stěna plného dutého orgánu

2 Pojiva jsou tkáně složené z buněk, z nichž některé produkují mezibuněčnou hmotu. Mezibuněčné hmoty je v pojivových tkáních značné množství. Tato hmota má dvě složky: vláknitou a beztvarou (amorfní). V těle plní pojiva velmi rozmanité funkce. Mezi základní funkce patří funkce spojovací (pojící - pojiva), oporné a metabolické. Rozeznáváme tři druhy pojivových tkání: vazivo, chrupavku a kost. (Správněji: vazivovou, chrupavčitou a kostní tkáň. Termín "kost" je vyhrazen pro označení orgánu. V běžném použití se tyto nomenklatorické rozdíly ale stírají.) Chrupavčitá tkáň Chrupavka (chrupavčitá tkáň) je složená z chrupavčitých buněk (chondrocytů), mezibuněčné beztvaré hmoty a vláken (kolagenních a elastických). Chrupavky jsou bezcévné a nemají inervaci. Povrch chrupavek kryje vazivový obal (perichondrium). Převládá-li v chrupavce základní beztvará hmota, jde o: 1. Hyalinní (kloubní, sklovitou) chrupavku ve které kromě buněk a základní beztvaré hmoty jsou velmi tenká kolagenní vlákna, která jsou při běžném histologickém barvení "maskována" (zakryta) základní hmotou. Buňky hyalinní chrupavky tvoří kulovité ostrůvky nebo se řadí do štíhlých sloupců. Sklovitá chrupavka je porcelánově bílá, velmi tvrdá a křehká. Tento typ chrupavky kryje kloubní povrchy kostí a tvoří chrupavky stěny dýchacích trubic. V těle jde o nejrozšířenější typ chrupavky. 2. V elastické chrupavce převládají hojná a dobře viditelná elastická vlákna. Čerstvá chrupavka je žlutavé barvy a je pružná a ohebná. Tvoří podklad ušního boltce a hrtanové příklopky. 3. Vazivová chrupavka obsahuje kromě menšího množství chrupavčitých buněk hlavně velmi silná kolagenní vlákna. Beztvaré základní hmoty je poměrně málo. Vazivová chrupavka je matně bílá a velmi odolná na tlak a tah. Vyskytuje se v nitrokloubních a v meziobratlových destičkách. Obr. č. 2 Hyalinní chrupavka schematický nákres

3 Obr. č. 3 Elastická chrupavka schematický nákres Obr. č. 4 Vazivová chrupavka schematický nákres

4 Vazivová tkáň Vazivo (vazivová tkáň) tvoří vazivové buňky (např. fibrocyty, tukové buňky aj.), kolagenní, elastická a retikulární vlákna a mezibuněčná beztvará hmota. Beztvará hmota je v podstatě koloidní roztok,který vyplňuje prostory mezi buňkami a vlákny. Obr. č. 5 Tukové vazivo Kostní tkáň Kostní tkáň je specializovaná, pevná pojivová tkáň. Jako všechna pojiva, skládá se z kostních buněk (osteocytů), mezibuněčné hmoty (beztvaré) a kolagenních vláken. Obr. č. 6 Havrsovy systémy kostní tkáně

5 3. SVALOVÁ TKÁŇ Podle stavby, inervace a funkčních vlastností rozlišujeme: hladkou svalovou tkáň (útrobní), příčně pruhovanou kosterní tkáň a příčně pruhovanou srdeční tkáň. Hladká svalová tkáň se skládá z podlouhlých, vřetenovitých buněk vzájemně spojených jemným vazivem. Buňky hladké svaloviny obsahují ve své cytoplazmě myofibrily, jejichž kontrakcí se zkracuje i celá buňka. Svalovina tohoto typu tvoří nejčastěji stěny dutých orgánů (proto orgánová svalovina) nebo svalovou vrstvu cévní stěny. Vlákna příčně pruhované svalové tkáně jsou až několik centimetrů dlouhé válce s tupými konci. Na povrchu vláken je membrána, která svojí stavbou v podstatě odpovídá buněčné cytoplazmatické membráně. Uvnitř, v cytoplazmě vláken leží myofibrily a jádra, kterých je větší množství. Myofibrily v hladké a srdeční svalovině i v kosterním svalu, jsou tenká vlákénka složená ze dvou typů bílkovin, které při prohlížení ve světelném mikroskopu podmiňují svou různou světelnou lomivostí střídání světlejších a tmavších úseků, tzv. příčné pruhování. Srdeční svalovina tvoří střední vrstvu srdeční stěny. Je sice typem příčně pruhované svalové tkáně, ale tkáně složené z buněk. (Vlákna srdeční svaloviny jsou tvořena buňkami. Stojí tak na rozhraní typické buněčné organizace a vláknité struktury kosterní svaloviny.) Obr. č. 7 Schematické nákresy druhů svalové tkáně hladká svalová tkáň příčně pruhovaná svalová tkáň hladká svalová tkáň srdeční svalová tkáň Určete o jaký typ svalové tkáně se jedná

6 4. NERVOVÁ TKÁŇ Základní stavební a funkční jednotkou nervové tkáně je neuron. Neurony se obvykle vzájemně kontaktují (dotýkají se) a vytvářejí složité řetězce (sítě). Mohou být spojené s výkonnými orgány (svaly) nebo spojovat přijímače (receptory, smysly, čidla) s centrálním nervovým systémem. Neuron se skládá z vlastního těla nervové buňky a z jejich výběžků - výchlipek těla neuronu. Výběžky jsou dvojího druhu - axony a dendrity. Obr. č. 8 Schéma neuronu Obr. č.9 Neuron

7 Úkol č. 1: Pozorování buněk epitelu ústní dutiny nebo z povrchu jazyka Pomůcky: mikroskop, preparační sada, buňky krycího epitelu, podložní a krycí sklo, indikační roztoky (př. methylénová modř), malá lžíce nebo dřevěná špachtle Postup: 1. Okrajem lžičky nebo špachtle seškrábněte epitel ze sliznice tváře nebo jazyka a přeneste na podložní sklo s kapkou indikačního činidla. 2. Zhotovte preparát a zakreslete buňky. 3. Všímejte si zbarvení buěčných částí ( v případě methylenové modři budou jádra sytě modrá, cytoplazme světlejší. 4. Do závěru zhodnoťte, o jaký typ epitelu se jedná a jaké má vlastnosti. Úkol č. 2: Pozorování trvalých preparátů živočišných tkání Pomůcky: mikroskop, trvalé preparáty Postup: Mikroskopujte, zakreslete a popište následující preparáty 1. příklady chrupavek dle dodání 2. příklady vaziva dle dodání 3. kostní tkáň 4. typy svalové tkáně 5. neuron Úkol č. 3: Doplňte do textu chybějící infromace Pojiva jsou tkáně, které se kromě buněk skládají ještě ze., jíž může být takové množství, že určuje tkáně. Histiocyty jsou. buňky, vykonávající.. pohyb a mající schopnost.. cizí částečky. Chrupavka je téměř bez., a proto se řezné rány chrupavkou.. Hladké svalstvo je řízeno.., a proto pracuje nezávisle na... Ústrojnou pružnou látkou kostí je.. Během života v kostní tkáni přibývá. A kosti se stávají tvrdými, ale křehkými. Srdeční svalstvo je typem svalstva.., řízeného však.. a tedy pracujícího nezávisle na naší vůli. Povrch kosti kryje na kloubních plochách.., na ostatních plochách... Dutiny a trámčinu kostí vyplňuje., která je.. tkání, neboť v ní vznikají. Axony jsou součástí. buňky a jejich úkolem je...