DOPORUČENÍ K NÁVRHU NOVÉ STÁTNÍ ENERGETICKÉ KONCEPCE V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI

Transkript

1 DOPORUČENÍ K NÁVRHU NOVÉ STÁTNÍ ENERGETICKÉ KONCEPCE V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI DATUM VYPRACOVÁNÍ:

2 Zadavatel: Šance pro budovy & Sdružení EPS ČR Zpracovatel: SEVEn, Středisko pro efektivní využívání energie, o.p.s. Americká 579/17, Praha 2 Autorský kolektiv: Jaroslav Maroušek, Miroslav Honzík, Tomáš Voříšek Foto na úvodní straně ČESKÁ POZICE 2/52

3 OBSAH: Manažerský Souhrn... 5 Úvod... 6 Strategické cíle a priority... 6 Účinnost ve spotřebě energie... 7 Vyvážený mix... 8 Přebytková výkonová bilance... 8 Cílový podíl jaderné energetiky nad 50%... 8 Nejistoty budoucího vývoje... 9 Vývoj konečné spotřeby elektřiny... 9 Zavedení kompenzačního mechanismu Závěr Kapitola č. 1 Stručné úvodní hodnocení stávající role energetické efektivnosti v SEK a souvislost s dokumenty EU, českou legislativou a dosavadními zkušenostmi s úsporami Úvod Role energetické efektivnosti v SEK a evropské legislativě Dosavadní zkušenosti s prosazováním úspor energie Státní program na podporu ÚE a OZE Program PANEL resp. Nový panel Program Zelená úsporám Program OPŽP Program OPPI (Podprogram EKO ENERGIE) Závěr Kapitola č. 2 opatření SEK v oblasti energetické efektivnosti Návrhy opatření aktualizované SEK z oblasti zvyšování energetické účinnosti Zhodnocení opatření na podporu EE navrhovaných v popisu priorit SEK (str ) Elektroenergetika a teplárenství Domácnosti, služby a veřejný sektor (budovy, zařízení budov a spotřebiče) Průmysl Doprava Zhodnocení opatření na podporu EE navrhovaných v části koncepcí rozvoje významných oblastí energetiky (str ) Účinnost distribuce energie a řízení spotřeby Podpora využívání energetických auditů Kapitola č. 3 Prorovnání SEK a Prognozy konečné spotřeby zpracované nezávislou energetickou komisí v roce /52

4 3.1. Scénář dalšího vývoje energetiky dle aktualizované SEK Porovnání se scénáři připravenými pro Nezávislou energetickou komisi z r Závěr Kapitola č. 4 Návrhy dalších opatření pro SEK (v jednotlivých sektorech) Návrh dalších opatření k začlenění do SEK Synergické efekty zvyšování energetické efektivnosti pro širší zapojení obnovitelných zdrojů energie REFERENCE...41 PŘÍLOHA Datové podklady Ukazatele energetické náročnosti ČR a vybraných zemí světa Přehled scénářů vývoje konečné spotřeby energie v ČR do 2050 definované Nezávislou energetickou komisí (NEK) Ostatní statistiky /52

5 MANAŽERSKÝ SOUHRN 5/52

6 Úvod Tato práce vznikla na základě požadavku zadavatele jako odborný názor na poslední zveřejněný návrh Státní energetické koncepce (dále jen koncepce nebo zkráceně SEK ). V souladu se zadáním se těžiště připomínek věnuje oblasti nakládání s energií, takže výroba energie je komentována pouze částečně, a to hlavně v oblastech, které mohou mít své důsledky i ve spotřební části energetické bilance., Ve srovnání s předposledním návrhem zveřejněným v roce 2011 je posuzovaný návrh z července 2012 určitým krokem vpřed. Je konzistentnější, přehledný a předložené záměry jsou více realistické. Nicméně právě v námi sledované části koncepce, tedy ve vztahu ke spotřební straně energetické bilance a v souvisejícím vývoji energetické účinnosti, zůstává ještě značný potenciál pro další zkvalitnění. Tvorba energetické strategie je průběžný proces, který musí stále reagovat na vnější vývoj. Nemůže se zastavit na jednom místě. Dále uváděné komentáře a případně i pojmenované nedostatky, které jsou viditelnější při porovnání současné reality a textu SEK z určitého odstupu, by měly sloužit především jako podněty pro další zlepšení SEK v příštích verzích. Strategické cíle a priority Aktualizace Státní energetické koncepce ČR (dále SEK) je nepříliš rozsáhlý, přehledně strukturovaný materiál. Hned v úvodu vyjmenovává tři hlavní strategické cíle SEK: Bezpečnost Konkurenceschopnost Udržitelnost Dále uvádí 5 strategických priorit české energetiky: II. III. IV. I. Vyvážený mix zdrojů založený na jejich širokém portfoliu, efektivním využití všech dostupných tuzemských energetických zdrojů a udržení přebytkové výkonové bilance ES s dostatkem rezerv. Udržování dostupných strategických rezerv tuzemských forem energie. Zvyšování energetické účinnosti a dosažení úspor energie v hospodářství i v domácnostech. Rozvoj síťové infrastruktury ČR v kontextu zemí střední Evropy, posílení mezinárodní spolupráce a integrace trhů s elektřinou a plynem v regionu včetně podpory vytváření účinné a akceschopné společné energetické politiky EU Podpora výzkumu, vývoje a inovací zajišťující konkurenceschopnost české energetiky a podpora školství, s cílem nutnosti generační obměny a zlepšení kvality technické inteligence v oblasti energetiky. V. Zvýšení energetické bezpečnosti a odolnosti ČR a posílení schopnosti zajistit nezbytné dodávky energií v případech kumulace poruch, vícenásobných útoků proti kritické infrastruktuře a v případech déle trvajících krizí v zásobování palivy. Po uvedení jednotlivých priorit popisuje koncepci rozvoje významných oblastí energetiky a oblastí souvisejících, kde se kromě energetických odvětví a energetické efektivnosti věnuje také výzkumu, vývoji, inovacím a školství, energetickému strojírenství a nadnárodní úrovni energetické politiky. Předposlední část je věnována očekávanému vývoji energetiky v ČR a na závěr jsou uvedeny nástroje na prosazování SEK. 6/52

7 Zmíněné vrcholové strategické cíle rozvedené na str. 17, tj. Bezpečnost, Konkurenceschopnost a Udržitelnost, se shodují s cíli strategie EU (pokud pojem Bezpečnost chápeme jako Spolehlivost). Naplňování těchto cílů konkrétními prioritami se na první pohled liší zdánlivě málo. Při bližším pohledu však jde o rozdíly nezanedbatelné. Evropská strategie zdůrazňuje v první řadě prioritní význam zvyšování energetické účinnosti a úspor energie. Česká energetická koncepce jakoby tento význam stále nedoceňovala, respektive k němu ještě nedospěla. Prioritu Zvyšování energetické účinnosti a dosažení úspor energie v hospodářství i v domácnostech označuje jako prioritu 2, zatímco za prioritu č. 1 považuje Vyvážený mix zdrojů založený na jejich širokém portfoliu, efektivním využití všech dostupných tuzemských energetických zdrojů a udržení přebytkové výkonové bilance ES s dostatkem rezerv. Udržování dostupných strategických rezerv tuzemských forem energie. Logicky by jakékoliv priority na zdrojové straně měla předcházet strategie zvýšení efektivnosti ve spotřebě a snížení potřeb, protože jako jediná ze všech zvolených priorit dokáže efektivně plnit všechny tři strategické cíle SEK. Snížení potřeby energie zvyšuje bezpečnost a spolehlivost, zvyšuje konkurenceschopnost ekonomiky a je nejčistší cestou k udržitelnosti. Zajištění správného mixu zdrojů, stejně jako správné nastavení ostatních zdrojových priorit, samozřejmě závisí na velikosti a struktuře spotřeby, kterou zvýšení efektivnosti silně ovlivní. Pokud se neřeší vše paralelně, v jediném systému, je vždy nutné začít od spotřeby a postupovat směrem ke zdrojům, nikoliv naopak. Účinnost ve spotřebě energie Priorita Zvyšování energetické účinnosti je formálně podchycena a obsahuje hlavní požadavky vycházející zejména z platných směrnic Evropské unie, ale nejeví se jako dostatečně rozpracovaná. Nezmiňuje se např. o energetických službách, nástroji dlouhodobého snižování nákladů na energie široce uplatnitelném hlavně ve veřejné sféře. Nejvíce překvapivé ale je, že tato priorita se neopírá o 2. Národní akční plán energetické účinnosti (NAPEE II), který byl Ministerstvem průmyslu a obchodu zpracován ve vysoké podrobnosti, dociluje kumulativních úspor jen do roku 2016 ve výši 70 PJ a mohl by být zdrojem desítek efektivních opatření k naplnění této priority. Dále například není v návrzích SEK počítáno s programem typu Zelená úsporám, který během pouhých dvou let docílil snížení spotřeby energie v budovách minimálně o 5 PJ a vysoký zájem o tento program v době jeho ukončování zřetelně ukázal, že potenciál takovýchto programů ještě vyčerpán nebyl. Přitom Ministerstvo životního prostředí již oficiálně oznámilo pokračování tohoto programu. Oblast lepšího hospodaření s energií je prioritou spíš formálně, ale málo se projevuje v konkrétních opatřeních. Tak například podpora výzkumu je nepochybně přínosná aktivita důležitá pro úspěšný vývoj odvětví, ale opět se příslušná kapitola nezmiňuje o výzkumu a vývoji postupů snižujících energetickou náročnost v konečné spotřebě, kde stále ještě existuje značný potenciál úspor. Konkrétní návrhy na zvyšování energetické efektivnosti se v aktualizované SEK objevují celkem ve třech různých kapitolách. Společným nedostatkem navrhovaných opatření však je nejednotnost v popisu opatření, velmi častá absence kvantifikovatelné cílové hodnoty a případně, je li uvedena, není současně vyčíslen její dopad do projekcí spotřeby v energetické bilanci. Bližší komentáře jsou rozvedeny v jednotlivých kapitolách předkládané práce. 7/52

8 Vyvážený mix Vyvážený mix zdrojů uváděný v Prioritě 1 SEK je vynikající myšlenka přinášející hned několik efektů. Vyváženost lze chápat jako vyváženou diverzifikaci zdrojů z pohledu technicky stanovené cílové struktury zdrojů, ale také jako diverzifikaci zdrojů vygenerovanou trhem cestou vyvážení nabídky s různorodou poptávkou, kdy vyváženého mixu lze dosáhnout hlavně efektivní komunikací mezi výrobci a spotřebiteli. Pružná reakce na straně nabídky na poptávku na liberalizovaném trhu a různorodost v požadavcích pak přirozeně vede k diverzifikaci zdrojů. Diverzifikace v podobě vyváženého mixu zdrojů přispívá jak ke stabilitě dodávek energie, tak i k určité stabilitě průměrných nákladů na energie. V dlouhodobém výhledu nikdo nemůže přesně stanovit budoucí náklady toho kterého zdroje. Diverzifikované zdroje, tj. struktura zdrojů kde nepřevažuje jediný dominantní zdroj, dopady těchto nejistot a chyb v budoucích odhadech snižuje. Otázka je, jak SEK k deklarované vyváženosti zdrojů přistupuje. Tato zásada bude zřejmě uplatňována pouze ve výrobě elektřiny a podle autorů tak, že povede k přesně definované struktuře zdrojů. Chybí jasné zdůvodnění, proč právě tato struktura je oním vyváženým mixem. V této souvislosti není srozumitelný ani uváděný požadavek na efektivní využití všech dostupných tuzemských energetických zdrojů. Proč by se ve vyváženém mixu zdrojů neměly efektivně využívat také dovážené energetické zdroje? Vyvážený mix je proto vyvážený, že všechny zdroje, a to včetně zdrojů dovážených, pracují pokud možno na svém optimu, tedy efektivně. Přebytková výkonová bilance Priorita 1 Vyvážený mix zdrojů obsahuje na str. 19 a 20 také á priori požadavek udržení přebytkové výkonové bilance, který do priority vyváženého mixu podle našeho názoru nepatří. V návaznosti na vyváženost by tento požadavek mohl (ale nemusel) vyjít teprve jako výsledek analýz různých scénářů (po zahrnutí vlivu úspor a substitucí jednotlivých zdrojů). Přebytkovost nemůže být smysluplným východiskem pro stanovení vyváženého mixu, aniž by se nenarušil požadavek ekonomické efektivnosti. Udržení přebytkové bilance by mohlo být samostatnou prioritou, která může mít jediný a zcela zřejmý důvod: vysokou bezpečnost a spolehlivost zásobování. Pak by bylo na místě nejprve zdůvodnit, že soběstačnost v bilanci není z hlediska bezpečnosti dostačující. Po té by se měly hledat optimální cesty k dosažení přebytkovosti bilance a opět v první řadě nevyužívat nákladného zvyšování výroby energie, ale nejprve upřednostnit snižování spotřeby. Přebytková bilance může být pouze jedním z návazných řešení, pokud ekonomicky efektivnější řešení nejsou dostupná, nebo se vyčerpají. Cílový podíl jaderné energetiky nad 50% V kapitole A. Elektroenergetika se na str. 31 uvádí odstavec Jaderná energetika takto: Podporovat rozvoj jaderné energetiky jako jednoho z pilířů výroby elektřiny. S cílovým podílem jaderné energetiky na výrobě elektřiny nad 50% S ohledem na dlouhodobost SEK se takovéto stanovení cíle v podobě podílu jádra zdá nedostatečně doložené. Není zřejmé, proč zrovna 50%, proč ne 60, nebo 40%? Jediná odpověď vyplývající ze SEK je v podobě součtu našich plánů v Temelíně a Dukovanech. Na takové konstatování ale není třeba koncepce, není na SEK nijak závislé. Pokud má být údaj více než 50% součástí požadavků SEK, měl by být zakomponován do systému zásobování elektřinou v podobě alespoň standardního postupu 8/52

9 tvorby energetické strategie: různé scénáře spotřeby, pak návrh variant pokrytí a pořadí variant z hlediska plnění strategických cílů. Možnost, že výstavbou několika velkých centralizovaných zdrojů se na dlouho zbavíme starostí o případný nedostatek elektřiny, je velmi lákavá, ale její reálnost a smysluplnost by měla být lépe doložena. Musí být prověřena diskusí a argumentací v SEK. Mimo jiné by měla být zodpovězena otázka, zda při tak vysokém podílu jediného zdroje není ohrožen strategický cíl č. 1 Bezpečnost, vezmeme li v potaz, že z nějakého důvodu (např. havárie v EU) může dojít i k nečekanému útlumu jaderné energetiky. Nejistoty budoucího vývoje Text SEK v úvodu na str. 1 konstatuje: Jednou z nejvýznamnějších charakteristik současné etapy vývoje energetiky v globálním měřítku je vysoká míra nejistot dalšího vývoje z hlediska politického a ekonomického, rozvoje... Ano, to je realita, s níž musíme pracovat. Standardní reakce při sestavování predikcí je rozšíření scénářů budoucího vývoje tak, aby s co nejvyšší pravděpodobností toto rozpětí pokrylo předpokládatelné změny ve vývoji. SEK však uvádí jedinou variantu budoucího vývoje a potřeb ekonomiky, která v dlouhodobém výhledu má nutně velice nízkou pravděpodobnost realizace (respektive prakticky nulovou, bude li chápána jako jednočíselný konkrétní cíl, ale i v případě připuštění určitého rozptylu veličin můžeme pravděpodobnost realizace jedné varianty označit za velice nízkou) Projektovaná celková úroveň konečné spotřeby energie v SEK je v jisté relaci s výsledky práce Nezávislé komise pro posouzení energetických potřeb České republiky (tzv. Pačesovy komise) z roku Komise tehdy podrobněji rozpracovala celkem 4 scénáře označené písmeny A, C, D a E postupně od nejvyšší úrovně spotřeby po nejnižší. Jediný scénář předložený v SEK svojí celkovou úrovní potřeb energie do r kopíruje scénář D označovaný jako nižší střední. To v podstatě znamená v dlouhodobém výhledu dosáhnout jen malého přírůstku konečné spotřeby energie a takový vývoj lze považovat za jeden z pravděpodobných scénářů. Symetricky by bylo vhodné uvažovat ještě scénář s mírným poklesem spotřeby. Ale vnitřní struktura (tedy energetický mix) spotřebovávaných paliv a energie se již od scénářů Nezávislé komise odlišuje výrazněji, jak popisujeme dále. Vývoj konečné spotřeby elektřiny V kapitole Očekávaný vývoj energetiky ČR do roku 2040 je na str. 62 v podkapitole Vývoj a struktura konečné spotřeby elektřiny prezentována budoucí potřeby elektřiny, ale název kapitoly, který je zároveň nadpisem tabulky s příslušnými daty o elektřině, je poněkud zavádějící. Namísto konečné spotřeby se v tabulce uvádí pouze tzv. hrubá spotřeba elektřiny ve výši necelých 71 TWh v r a její struktura. Konečná spotřeba elektřiny, která nyní dosahuje výše zhruba 55 TWh, se v tabulce ani v textu nikde nevyskytuje, ani ji nelze žádným způsobem z předložených údajů dopočítat. Položka Velkoodběr totiž obsahuje i spotřebu elektřiny v energetických procesech. Pro srovnatelné stanovení skutečných čistých požadavků ekonomiky na energetické zdroje by bylo metodicky správné pracovat s čistou konečnou spotřebou a kapitolu rozšířit a upřesnit. V této podobě údaje o spotřebě elektřiny vyvolávají dojem vyšších požadavků, než jsou skutečné. 9/52

10 Nicméně i z hrubé spotřeby elektřiny lze jednoznačně vyčíst očekávaný trend, který do r dosahuje nárůstu ve výši 30%. Tento vysoký nárůst není v souladu se středními scénáři tzv. Pačesovy komise, které zmiňujeme výše. Odpovídá téměř přesně růstu spotřeby elektřiny ve scénáři A, který mezi scénáři Nezávislé komise reprezentoval vývoj označovaný jako Business as usual, to znamená vývoj bez jakýchkoliv omezení a maximální možný. Strategie maximálního možného růstu spotřeby je ovšem ve striktním rozporu s předpoklady SEK uvedenými v prioritě 2 Zvyšování energetické účinnosti a dosažení úspor energie v hospodářství i v domácnostech. Pokud by tato priorita měla být plněna, dojde k významným úsporám energie ve všech sférách ekonomiky a tím i k omezení nárůstu budoucího vývoje spotřeby elektřiny. Přitom jeden ze zásadních faktorů budoucího růstu spotřeby elektřiny rozvoj elektromobility je v SEK konkrétně vyčíslen a je překvapivě nízký. Do roku 2040 představuje pouze necelá 2% celkového nárůstu. Konkrétní opatření uvedená v SEK, jako např. záměna přímotopů a akumulačních topidel tepelnými čerpadly, nebo podpora trvalého přechodu na energeticky úsporné výrobky spotřebu elektřiny jednoznačně sníží, nikoliv zvýší. Bylo by vhodné v SEK alespoň částečně objasnit důvody pro zbývajících 98% nárůstu spotřeby elektřiny. Zavedení kompenzačního mechanismu V kapitole Nástroje na prosazování SEK se na str. 72 uvádí: Zavedení kompenzačního mechanismu vyrovnávacích plateb pro nové bezuhlíkové zdroje, který by umožnil stabilizovat konečné ceny elektřiny. Taková aktivita je na postupně stále více liberalizovaném a propojeném evropském energetickém trhu nejen nevhodná, ale i principiálně nemožná. Může se pouze zvrhnout v určitý typ státní dotace, která ale nebude dlouhodobě přípustná. Průmět vlivu kolísání cen trhu do regulované ceny je v EU umožněn pouze omezeně a to výhradně pro obnovitelné zdroje. Pokud se návrh zakládá na hlouběji propracované strategii, je nutné ji lépe vysvětlit, podpořit argumenty a objasnit průchodnost opatření, v opačném případě vypustit. Jinak v této podobě bude SEK vyvolávat neopodstatněné naděje, že ceny elektřiny na liberalizovaném trhu v EU můžeme našimi státními zásahy regulovat a to zatím reálné není. Závěr SEK obsahuje mnoho užitečných a pro energetický sektor smysluplných opatření a doporučení. Oblast energetické účinnosti ve spotřebě, která je pro energetický sektor ve výhledu klíčová, je v SEK zachycena jen výběrově. Z toho vyplývá další významný nedostatek: nepodložený vztah nabídky a poptávky, tedy zdrojů a spotřeby energie. Energetický sektor je typickým obslužným sektorem, který musí reagovat na poptávku a měl by být připraven i na její možné změny. Poptávka je funkcí energetické účinnosti a požadavků u konečných zákazníků. Účinnost se vyvíjí v návaznosti na vývoj parametrů dosažitelných energetických úspor, kterými se SEK příliš nezabývá a ani se je nepokouší kvantifikovat. Realitou je stále užší sepětí výroby a spotřeby energie cestou vývoje nových technologií s vyšší účinností a také technologií schopných řídit soulad mezi nabídkou a poptávkou. Proto technologie a řídicí systémy na straně spotřeby jsou do budoucna hlavním konkurentem nárůstu kapacit zdrojů energie. Z tohoto úhlu pohledu je prostor, který je těmto technologiím věnován a hlavně způsob uchopení spotřební části energetické bilance v SEK zcela nedostatečný. Budeme li logicky důslední, tento nedostatek znevěrohodňuje většinu opatření na i straně zdrojů. Jakkoli užitečná mohou být jednotlivá doporučení v kontextu funkce energetických systémů, otázka 10/52

11 bude li ten který zdroj vůbec v tomto rozsahu potřebný, může fakticky zpochybnit téměř jakékoliv opatření. Proto nezbývá, než skončit doporučením dopracovat SEK v oblasti užití energie a uvést zdrojovou část do vyváženého mixu nejen z hlediska vzájemného vztahu jednotlivých zdrojů, ale zejména z pohledu vyvážení energetických zdrojů s požadavky, které budou co nejlépe kopírovat očekávaný vývoj potřeby energie. 11/52

12 KAPITOLA č. 1 STRUČNÉ ÚVODNÍ HODNOCENÍ STÁVAJÍCÍ ROLE ENERGETICKÉ EFEKTIVNOSTI V SEK A SOUVISLOST S DOKUMENTY EU, ČESKOU LEGISLATIVOU A DOSAVADNÍMI ZKUŠENOSTMI S ÚSPORAMI 12/52

13 1.1. Úvod Vývoj české potažmo evropské energetiky v posledních letech byl zásadně ovlivňován novou legislativou EU, která sledovala cíle vzniku nového právního a funkčního rámce, v němž by se výrazněji uplatňovalo konkurenční prostředí a k životnímu prostředí šetrnější zdroje energie. Unifikace principů, dle kterých by se v jednotlivých zemích EU trhy se zejména elektřinou a zemním plynem měly organizovat, je již v běhu více než deset let a postupně začíná v ČR ovlivňovat nejen způsob řízení a využívání energetické infrastruktury a práva a povinnosti jednotlivých účastníků trhu, ale i podobu energetického mixu, jaký země pro krytí energetických potřeb využívá a i míru efektivity v celém řetězci užití (primárních) zdrojů energie. Tento trend má neustále rostoucí trajektorii a vede k postupnému vzniku jednotného energetického trhu. V ČR byla problematice zvyšování energetické efektivnosti věnována v posledním desetiletí výrazná pozornost. Na přelomu nového století byl přijat relativně průlomový zákon o hospodaření energií (zákon č. 406/2000 Sb., v platném znění, dále jen také ZHE ), který poprvé zavedl do právního rámce administrativní, organizační a potažmo i finanční nástroje na cílenou podporu energetické efektivnosti ve výrobě, přenosu a konečném užití energie (energetické audity, finanční podpory na jejich zpracování i realizaci doporučených úsporných opatření, zákonné požadavky na minimální energetickou efektivnost/účinnost při výrobě, přenosu a konečném užití energie ad.). Přímo do tohoto zákona pak navíc byl zaveden instrument povinných rozvojových energetických koncepcí na úrovni státu, regionů a hlavních (statutárních) měst. První tzv. Státní energetická koncepce ČR (dále jen SEK ) byla pověřeným orgánem Ministerstvem průmyslu a obchodu vytvořena v letech 2003 a 2004 a schválena usnesením vlády ČR č. 211 dne 10. března 2004 [L1]. V roce 2010 byla MPO předložena její aktualizace, ke které však vláda nepřijala žádné usnesení. Z tohoto důvodu iniciovalo MPO v loňském a letošním roce postupnou přípravu další přepracované verze SEK, které bylo v srpnu zasláno do vnějšího připomínkového řízení. A to s cílem předložit tento koncepční dokument poté do vlády a získat tak souhlas pro možnou přípravu navrhovaných legislativních a dalších opatření k naplnění cílů koncepce Role energetické efektivnosti v SEK a evropské legislativě Již od vzniku první SEK v roce 2004 byla maximalizace energetické efektivnosti zařazena mezi hlavní cíle, které by měly napomoci naplnit definovanou vizi maximální nezávislosti, bezpečnosti a udržitelného rozvoje. Nejvyšší (resp. velmi vysoká) priorita byla v SEK přiřazena maximalizaci energetické efektivnosti při zhodnocování energie, aby se podařilo snížit výrazný rozdíl v energetické a elektroenergetické náročnosti tvorby HDP oproti vyspělým zemím EU. Preferovat by tak do budoucna měla být taková struktura ekonomiky, takové technologie, výroby a procesy, které maximálně zhodnotí spotřebovanou energii přidanou hodnotou (HDP). Za stejně důležitou prioritu pak byla označena maximalizace efektivnosti při získávání a přeměnách energetických zdrojů; preferovány by měly být ty zdroje energie a energetické technologie, které budou s vysokou účinností získávat primární energetické zdroje, uskutečňovat jejich energetické přeměny a snižovat ztráty v dopravě. Třetí v pořadí důležitosti priorit byla maximalizace úspor tepla (cíl s vysokou prioritou), kde SEK akcentuje jeden z největších potenciálů úspor energie, dosažitelných za přijatelných nákladů. Dále byla samostatně v SEK zdůrazněna důležitost maximalizovat efektivnost spotřebičů energie a efektivnost rozvodných soustav (označeny jako priority se středně vysokou důležitostí). 13/52

14 Pro naplňování těchto cílů definovala SEK nástroje s tím, že hlavní důraz byl kladen na snižování energetické a elektroenergetické náročnosti tvorby HDP jako společného ukazatele spotřeby energie a ekonomické produktivity státu. Proklamace na poli přijetí vhodných opatření pro zlepšování energetické efektivnosti v jednotlivých oblastech byly poté spolu s dalšími cíly promítnuty do modelů či lépe scénářů budoucího vývoje, které jednak zohledňovaly možný další vývoj hospodářství sledovaného za pomoci HDP (nízký, referenční a vysoký scénář) a různé varianty vývoje energetiky modifikujících strukturu užití primárních zdrojů, různé cenové úrovně paliv a důraz na snižování emisí CO 2. Výsledkem modelování bylo sestavení celkem šesti rozvojových scénářů, které byly Ministerstvem průmyslu a obchodu v červnu 2003 předloženy k veřejné diskusi. Samotné MPO doporučilo tzv. zelený scénář, který posléze schválila i vláda ČR a doporučila jej k následování. Z výsledků veřejné diskuse posléze nicméně vznikl nový propočet Zeleného scénáře, který zohlednil některé připomínky a nové skutečnosti a byl označen jako Zelený scénář U. K jeho hlavním rysům patří v podstatě výrazný růst energetické efektivity ekonomiky při de facto obdobné spotřebě primárních zdrojů energie a mírném (10 až 20 %) nárůstu konečné spotřeby energie oproti současnosti (let 2005 až 2010). Respektuje skutečnost, že ČR se řadí co do spotřeby PEZ a elektřiny v přepočtu na obyvatele k průměru EU (viz příloha č. 1) a zaostává právě v (elektro)energetické náročnosti tvorby HDP. Z hlediska ekonomického však záměr předjímá setrvalý meziroční růst českého hospodářství v celém sledovaném období (do 2030) v intervalu o 3,2 až 3,99 %. Právě proto dochází k postupnému růstu výroby a zejména hrubé spotřeby elektřiny v tempu o 1,3 % ročně (ze 173 PJ v roce 2005 na 253 PJ v roce 2030). Zvláštní pozornost v přepočteném scénáři získaly úspory energie v konečné spotřebě, a to osamostatněním v bilanci KSE a jejich vyčíslením oproti původnímu scénáři s postupným růstem do roku 2030 až na hodnotu 63 PJ. V roce 2010 byl MPO představen návrh aktualizace SEK [L2]. Ten potvrdil důležitost energetické efektivnosti jako hlavního zdroje pokrytí dodatečných energetických potřeb vyvolaných růstem ekonomiky a životní úrovně obyvatelstva v příštích letech. V návrhu nové SEK již byly pojmenovány strategické priority nově se rodící společné energetické politiky EU, jejíž první obrysy byly schváleny Evropskou radou v březnu 2007 [L4]. Součástí závěrů prezidentského summitu byl i (v příloze I uvedený) tzv. komplexní akční plán pro energetiku pro období , jenž byl založen na sdělení Komise nazvané Energetická politika pro Evropu [L5] a který se stal základem pro přijetí série několika nových směrnic a právních dokumentů z nichž některé byly řazeny do tzv. klimaticko energetického balíčku. Ve svých závěrech k energetické efektivnosti z března 2007 Evropská rada zdůrazňuje, že je třeba zvýšit energetickou účinnost v EU a dosáhnout tak cíle úspory spotřeby energií v EU ve výši 20 % oproti výhledům na rok 2020, které uvádí (Evropská) Komise v tzv. Zelené knize o energetické účinnosti [L6]. 1 1 ) Tento cíl dle výkladu Plánu energetické účinnosti 2011 [L10] znamená uspoření 368 milionů tun ropného ekvivalentu (Mtoe) primární energie (hrubá domácí spotřeba minus neenergetické účely) do roku 2020 ve srovnání s odhadovanou spotřebou Mtoe v roce Pro srovnání, v roce 1990 činila úroveň PEZ za EU 25 celkem Mtoe. 14/52

15 V návaznosti na udělený mandát Evropská komise zvýšila úsilí pro dosažení definovaných rozvojových cílů rozšířila okruh výrobkových skupin, pro které budou definovány minimální (zpřísněné) požadavky na energetickou efektivnost pro jejich možné uvedení na trh tzv. Směrnice o ekodesignu [L12] a aktualizovala znění Směrnice o energetické náročnosti budov [L13] tak, že nové stavby na konci této dekády by měly být v EU budovány již jen s téměř nulovou spotřebou energie (tzv. nearly zero energy buildings ). První z právních aktů má přímou působnost v ČR (požadavky jsou vydávány formou nařízení EK), druhý je aktuálně v procesu transpozice do české legislativy (novela ZHE jako sněmovní tisk č. 622 byl vrácen prezidentem zpět do PSP ČR). V oblasti dopravy přijala opatření (v podobě Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009), v kterém zavázala výrobce osobních vozidel k postupnému snižování emisní náročnosti nových vozů uváděných na evropský trh co do měrných emisí CO 2 na ujetý kilometr. Navíc, přijetím Směrnice 2006/32/ES [L7] byly členské státy zavázány k přípravě Národního akčního plánu energetické účinnosti (zkráceně dále tzv. NAPEE ) s cílem podnítit využití potenciálu úpor v konečné spotřebě definicí indikativních cílů, které by měly být splněny do roku 2016 (devátý rok od platnosti Směrnice uspořit 9 % referenční konečné spotřeby energie). Tyto plány mají země EU předložit Komisi celkem tři (první v roce 2007, druhý v roce 2011 a třetí v roce 2014) a pokaždé by měl plán obsahovat zejména podrobnou analýzu a zhodnocení předchozího plánu, dosažené výsledky ve splnění nastavených cílů úspor energie a plány na případná dodatečná opatření pro jejich úspěšné naplnění. Cíle jsou velmi ambiciózní a v případě ČR to znamená zajistit a prokázat do roku 2016 prostřednictvím dodatečných opatření úsporu ve výši více než 70 PJ ročně (více viz níže). Jelikož dosavadní výsledky se ukazují jako nedostatečné a hrozí, že do roku 2020 se podaří EU ušetřit jen asi jednu polovinu vytyčeného cíle, vydala v březnu loňského roku (2011) Evropská komise sdělení směrem o ostatním zákonodárným orgánům EU nazývané jako Plán energetické efektivnosti 2011 [L10]. Tento plán přichází s návrhy dalších opatření, jak energetickou efektivnost nadále zvyšovat a stal se východiskem pro přípravu nové rámcové Směrnice o energetické účinnosti [L11], která dne byla definitivně schválena Evropským parlamentem a vydána v Úředním věstníku EU jako Směrnice č. 2012/27/EU. Směrnice vstoupí v platnost 4. prosince 2012 a mimo jiné nahrazuje původní Směrnici 2006/32/ES, která se ukazuje jako nedostatečná (navíc s příliš krátkým horizontem). Prostřednictvím této nové směrnice, nazývané také zkratkou EED (z angl. Energy Efficiency Directive ), bude zaveden společný rámec opatření na podporu energetické účinnosti v EU s cílem zajistit do roku 2020 splnění hlavního 20% cíle pro energetickou účinnost a vytvořit podmínky pro další zvyšování energetické účinnosti i po roce Směrnice předepisuje členským státům EU zejména: definovat si k 4/2013 národní orientační cíl energetické účinnosti do roku 2020 a podpůrná opatření pro jeho dosažení a předložit je(j) Komisi k odsouhlasení s každoroční aktualizací (článek 3) vypracovat si strategii renovace budov do 30/4/2014 s tříletou aktualizací (článek 4) aktivizovat příkladnou roli státu při podpoře energetických úspor ať už v oblasti staveb (každý rok by měly být renovovány budovy dosahující 3 % celkové podlahové plochy objektů ve vlastnictví a užívání orgánů státu, viz článek 5), nebo při nákupu výrobků a služeb (článek 6) zavést národní systémy povinného zvyšování energetické účinnosti realizované distributory a prodejci o energie, které budou cíleny na úspory primárně u konečných zákazníků případně i na úspory při výrobě, přenosu a distribuci energie (článek 7) učinit dostupné energetické audity všem konečným zákazníkům (článek 8) 15/52

16 zavést taková (inteligentní) měření dodávek elektřiny, zemního plynu, tepla, chladu ad. médií, která přesně zobrazují skutečnou spotřebu energie konečného zákazníka a poskytují informace o skutečné době použití; je li to technicky možné, ekonomicky únosné a úměrné k potenciálním úsporám energie (článek 9); do nicméně v každém případě zajistit, aby informace o vyúčtování byly v žádoucím rozsahu a frekvenci konečným zákazníkům sdělovány jinou cestou opět s technicko ekonomickým odůvodněním (článek 10 a 11) vytvořit (národní) program pro zlepšení informovanosti a postavení spotřebitelů pro účinnější užívání energie (článek 12) Návrh nové St. energetické koncepce z července letošního roku sice akcentuje potřebu dávat energetické efektivnosti velmi důležitou váhu v nejrůznějších oblastech spojených s užitím energie (viz rozpis opatření dle jednotlivých sektorů či oblastí výroby a užití energie na str ), co do kvantifikovaných cílů se však omezuje jen na oblast budov (redukce snížení spotřeby energie na vytápění do roku 2030 o 30 % stavu roku 2005 a zvýšení podílu nízkoenergetických a pasivních staveb v nové výstavbě do roku 2020 a poté již povolovat stavby pouze v tomto (pasivním) standardu. Ve světle nové legislativy EU se tento postup jeví jako nedostatečný a bude potřebné jej brzy doplnit a rozpracovat tak, aby byl definován cíl na úrovni celkové úspory primární energie do roku 2020, a jakým způsobem bude naplněn v jednotlivých sektorech národního hospodářství a způsobech užití energie (výroba, přenos, distribuce, konečná spotřeba) Dosavadní zkušenosti s prosazováním úspor energie Přijetím ZHE a návazných prováděcích předpisů byl nastartován dlouhodobý proces, jenž v konečném důsledku přináší kvantifikovatelné úspory energie. Zejména zavedení povinných energetických auditů pro významnější spotřebitele energie napomohl k identifikaci potenciálu úspor, který v řadě případů vedl i k faktickému využití (zvláště tam, kde se dal využít ekonomicky efektivně). Instrument EA se pak stal i standardem pro návrhy opatření a záměrů předkládaných k podpoře z evropských i národních dotačních titulů a programů. Zavádění EA pak bylo doprovázeno přijetím řady prováděcích předpisů k ZHE, které zpřísnily požadavky na minimální energetickou efektivnost výroby, distribuce a i konečné užití energie, častokrát v návaznosti na evropské předpisy (viz např. povinné kontroly kotlů a klimatizací). Navíc, postupem času bylo zřízeno několik dotačních programů, které v různé míře finančně subvencovaly úsporná opatření v průmyslu, nevýrobní sféře i v sektoru domácností, konkrétně: Státní program na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů, Operační program životního prostředí, prioritní osy 2 a 3, Operační program podnikání a inovace, podprogram Eko energie Program Zelená úsporám, Program PANEL resp. Nový panel, Regionální programy jednotlivých krajů včetně hlavního města Prahy Jejich rozsah podporovaných aktivit podrobně popisuje 2. Národní akční plán energetické účinnosti ČR [L9] (nazýván dále zkráceně jako 2. NAP energetické účinnosti či jen NAPEE II ) a podle dosavadních výsledků a projekcí jejich další činnosti v příštích letech lze jejich přínosy z pohledu 16/52

17 snížení energetické náročnosti vyhodnotit k roku 2016 (rok, ke kterému byl cíl snížení konečné spotřeby energie dle Směrnice 2006/32/ES směřován) orientačně následovně: Státní program 1 2 PJ/rok OPŽP do 1 PJ/rok (za všechny výzvy v prioritních osách 2 a 3) OPPI až 10 PJ/rok (za všechny výzvy podprogramu Eko energie) Program ZÚ 5 8 PJ/rok Program PANEL resp. Nový panel 1 až 2 PJ/rok Celkem: ~ 20 PJ/rok Státní program na podporu ÚE a OZE Od vzniku ZHE již uplynulo více než 10 let a tak je možné učinit krátkou retrospektivu dosažených výsledků. Zákon pro systémové prosazování energetické efektivnosti zavedl tzv. Národní program hospodárného nakládání s energií a využívání jejích obnovitelných a druhotných zdrojů. Ten byl původně koncipován jako čtyřletý, v rámci dalších novel byl zkrácen na jednoletý cyklus. Současně došlo ke změně jeho názvu na stávající Státní program na podporu úspor energie a využití obnovitelných a druhotných zdrojů energie (dále jen Státní program, viz hlava III zákona). Program měl navázat na předchozí vládní průřezové programy s obdobným zaměřením realizovaných v letech 1991 až 1998 a v letech a v zásadě na vládní úrovni sjednocovat aktivity jednotlivých ministerstev na poli energetické efektivnosti kofinancovaných ze státního rozpočtu. Program byl z počátku vyhlašován současně na všech ministerstvech (tj. 15) a podporu bylo možné získat jak na projekty úspor energie, tak i OZE. Postupně se však počet přihlášených ústředních orgánů st. správy snižoval. Ještě v roce 2005 bylo do něj zapojeno jedenáct ministerstev a celkový objem vyplacených podpor dosáhl téměř 850 mil. Kč. Evidována byla roční úspora ve výši více než 370 tis. GJ/rok (a to jen za některé části programu). Významnou měrou bylo podporováno vypracování energetických auditů a územních koncepcí, které napomohly k vyčíslení potenciálu energetických úspor a v řadě případů i k jejich následnému využití (zvláště jednalo li se o ekonomicky efektivní úsporná opatření bez další podpory). Z důvodu nedostatečných finančních prostředků a zavedení operačních programů kofinancovaných ze strukturálních ad. fondů EU se však jeho aktivity po roce 2005 začaly utlumovat a v roce 2010 byl již Státní program vyhlášen jen na dvou ministerstvech MPO a MMR. Na MPO nesl název jako program EFEKT a s rozpočtem více než 40 mil. Kč se zaměřoval hlavně na neinvestiční aktivity, jako jsou vzdělávací kurzy a osvětová činnost (podpořeno bylo pouze jedenáct investičních akcí s přímou úsporou energie částkou 7,3 mil. Kč a jejich realizace vyvolala celkové investice přes 20 mil. Kč a úsporu energie téměř GJ ročně). MMR pak do Státního programu implementovalo program PANEL, kterým je dlouhodobě podporována modernizace bytového fondu vybudovaného panelovou technologií. Jeho financování je řešeno za pomoci prostředků ze Státního fondu rozvoje bydlení a v roce 2010 objem přidělených prostředků dosáhl cca 1 mld. Kč). Program nese název Nový panel. Druhý stěžejní rezort, MŽP, nahradilo dosavadní aktivity Státního programu programem Zelená úsporám. V roce 2011 byl Státní program redukován už jen na MPO. Rozpočet programu EFEKT byl jen 32 mil. Kč a byl hrazen ze státního rozpočtu. Z podpořených více než 300 žádostí bylo 21 investičních akcí 17/52

18 s přímou úsporou energie, podpořeny byly částkou 8,4 mil. Kč a jejich realizací došlo k úspoře energie ve výši 7,4 tisíc GJ ročně. Jako náhrada za neúčast ostatních resortů na Státním programu byl zahájen projekt monitoringu spotřeby a úspor energie v budovách vládních institucí. V roce 2011 se soubor sledovaných objektů skládal ze 60 objektů 14 resortů a Úřadu vlády ČR. Meziresortní komise, ustavená pro plnění cílů systému monitoringu v objektech vládních institucí, doporučila na základě dosud nabytých zkušeností realizaci následujících kroků (i) rozšířit systém monitorování na větší soubor objektů v majetku státní správy, nejméně na dalších 350 objektů a (ii) odstranit překážky realizace energeticky úsporných opatření investičního charakteru v objektech organizačních složek státu a umožnit dodávku těchto služeb formou metody EPC (Energy Performance Contracting) Program PANEL resp. Nový panel Přínosy co do úspor energie jsou dle 2. NAP energetické účinnosti vyčísleny k roku 2016 na téměř 2 PJ ročně (ovšem za podmínky, že program bude pokračovat v dosavadní intenzitě podpor umožňující každoročně obnovit v průměru více než 16 tis. bytů a přitom respektovat zpřísňující se požadavky na tepelně technické vlastnosti obvodových konstrukcí). Analýza dosavadních výsledků programu z roku 2009 (tzv. Studie stavu bytového fondu panelové zástavby v ČR Panel SCAN, 2009) však současně odhalila relativně významný (cca 20 %) podíl nekvalitně provedených zateplení (ze 475 tis. b.j., které byly v letech zatepleny) Program Zelená úsporám Přínosy Programu Zelená úsporám z hlediska úspor energie jsou dle 2. NAP energetické účinnosti vyčísleny na více než 8,7 PJ ročně, pokud do roku 2016 budou realizována všechna opatření a dosáhnou proklamovaných parametrů snížení energetické náročnosti. Odhaduje se, že vynaložené prostředky, které přesahují částku 10 miliard Kč, napomohou k modernizaci 3 až 4 % domovního fondu tvořeného rodinnými domy a bytového fondu nacházejícího se v bytových domech. Výše uvedené přínosy však zahrnují i úspory generované nasazením zdrojů tepla na bázi OZE, což skutečný efekt úspor generovaných zlepšením tepelně technických vlastností může snížit (na reálné rozmezí 5 až 8 PJ). Na vyhodnocení skutečně dosažených přínosů je nutné ještě z důvodů nedokončení všech podpořených projektů posečkat min. 1 2 roky Program OPŽP V rámci programu OPŽP jsou mimo jiné podporována i opatření na udržitelné využívání zdrojů energie v budovách veřejné správy a občanské vybavenosti prostřednictvím zateplení či využitím OZE (jako prioritní osa 3). K bylo v prioritní ose 3 schváleno celkem 1981 projektů s celkovými uznatelnými náklady ve výši cca 23,4 mld. Kč. Z toho drtivá většina podpořených projektů představuje zateplení budov s podílem cca 77 % na všech žádostech a 85 % na celkových uznatelných nákladech v této ose. Průměrné náklady na jeden projekt tak činí cca 13 mil. Kč s předpokládanou úsporou přes 800 GJ/rok, neboli cca 1,2 PJ/rok za všechny podpořené projekty orientované na zlepšení tepelněizolačních vlastností obálek budov. Zbývající část projektů se zaměřuje na využití obnovitelných zdrojů energie. Ještě méně rovnoměrně mezi jednotlivé oblasti jsou rozloženy uznatelné náklady a tedy poskytnutá dotace. Zatímco celková výše schválené podpory projektů na podporu úspor energie (oblast 3.2) prozatím dosáhla přibližně 11 miliard Kč (93 % celkových uznatelných nákladů prioritní osy 3), na 18/52

19 projekty využívající obnovitelných zdrojů (oblast 3.1) to bylo jen necelých 785 milionů Kč (tedy jen necelých 7 % celkových schválených uznatelných nákladů) Program OPPI (Podprogram EKO ENERGIE) Podprogram EKO ENERGIE byl zaměřen na financování projektů a opatření v oblasti užití energie v průmyslu a podnikatelskými subjekty s výjimkou některých ekonomických činností spadajících např. do sektoru zemědělství. Projekty podpořené v rámci I. a II. výzvy s cílem snížit energetickou náročnost nejrůznějších procesů by měly podle parametrů deklarovaných v žádostech generovat úspory v množství cca 3,4 PJ ročně a při započtení projektů podpořených ve III. výzvě (vč. prodloužení) se odhaduje, že by celkové úspory mohly dosáhnout až 8 PJ/ročně (k roku 2015). Charakteristickým rysem je i stimul podporovat nejvíce ekonomicky efektivní projekty (v rámci hodnotících kritérií je i sledován parametr IRR, kdy projekty s hodnotou vnitřního výnosového procenta bez započtení dotace 20 % mají ještě možnost podporu získat) Závěr Dosavadní zkušenosti s prosazováním energetických úspor dokládají, že cílené snižování energetické náročnosti je dlouhodobý proces vyžadující si kombinaci opatření legislativního, technického, ekonomického a informačně vzdělávacího charakteru. Podrobná analýza 2. Národního akčního plánu energetické účinnosti přitom naznačuje, že dosáhnout výraznějších úspor v konečném užití energie si vyžaduje systematické úsilí ve všech sektorech hospodářství a značné investice. Nejvíce finančních prostředků a s tím spojených úspor energie pochází z projektů cílených na zlepšování tepelně technických vlastností vnějších obvodových konstrukcí bytových a veřejných staveb, u nichž je energetický potenciál úspor nejvyšší a kde snížení energetické náročnosti přináší současně i revitalizaci budov a prodloužení jejich funkčního života o další desítky let. Nákladovost opatření v přepočtu na uspořenou energii však právě z důvodů současné potřebné obměny konstrukčních prvků obálek staveb bývá vysoká a vykazuje dlouhou dobu návratnosti (v řádu desítek let). I po zohlednění dosažených efektů dosavadních programů podpory je však potenciál energetických úspor u staveb nadále vysoký, a to reálně v řádu až desítek PJ/rok; vezmeme li v potaz, že v zemi v roce 2011 podle odhadů Ministerstva pro místní rozvoj zůstávalo neopraveno cca 1,5 mil. bytových jednotek v bytových domech (u kterých je možné docílit průměrné úspory ve výši GJ/rok alias PJ celkem ročně) a dále přinejmenším stovky tisíc rodinných domů a desítky tisíc nebytových staveb sloužící pro různé administrativní a jiné potřeby. Podobný teoretický potenciál lze identifikovat i v oblasti dopravy, pokud by se významněji podařilo nahradit přepravu zboží a osob dominovanou dnes vozy se spalovacími motory jinými hospodárnějšími způsoby dopravy (kolejová, vodní). Opatření navrhovaná v Akčním plánu NAPEE II však nejsou ve skutečnosti v plném rozsahu prosazována a tak se jeví jako potřebné upozornit na tuto skutečnost v souvislosti s přípravou aktualizace SEK. 19/52

20 KAPITOLA č. 2 OPATŘENÍ SEK V OBLASTI ENERGETICKÉ EFEKTIVNOSTI 20/52

21 2.1. Návrhy opatření aktualizované SEK z oblasti zvyšování energetické účinnosti Konkrétní návrhy na zvyšování energetické efektivnosti se v aktualizované SEK objevují nejprve při popisu priorit (energické efektivnosti jako prioritě II jsou věnovány strany 21 a 22), dále při formulaci koncepcí rozvoje významných oblastí energetiky a oblastí s energetikou souvisejících (energetická efektivnost samostatně popisována na stranách 43 a 44) a dále pak při formulaci nástrojů, s jejichž pomocí by nastíněné vize a cíle byly dosaženy (strany 72 až 83). Společným nedostatkem navrhovaných opatření na podporu zvyšování energetické efektivnosti je nejednotnost v popisu opatření, velmi častá absence kvantifikovatelné cílové hodnoty a případně je li uvedena, nijak není současně vyčíslen i její dopad do projekcí energetických bilancí země. V konečném důsledku tak není možné ověřit, v jaké míře se opatření pro snižování energetické náročnosti ekonomiky projeví v budoucí energetické bilanci státu, ať už na úrovni KSE či spotřeby primárních energetických zdrojů (PEZ). Připomínka, že jejich naplnění je již do výsledného prezentovaného rozvojového scénáře promítnuto, se v některých případech jeví jako těžko pravděpodobná. Příkladem může být cíl, aby využití elektřiny pro výrobu tepla v konečné spotřebě bylo do roku 2040 nejméně z 80 % na bázi tepelných čerpadel (tj. postupná eliminace přímotopných a akumulačních systémů). Z hlediska podpory snižování energetické náročnosti ekonomiky se jedná rozhodně o krok správným směrem. Penetrace TČ je u nás oproti jiným vyspělým zemím EU velmi nízká a přitom by TČ při správném návrhu mohla i při zohlednění energetické náročnosti výroby elektřiny v centrálních zdrojích de facto snižovat spotřebu primárních zdrojů energie (a tak být i přínosem například i pro záměny za využití zdrojů na pevná paliva). Pokud bychom však tuto proklamaci implementovali na stávající spotřebu elektřiny např. v maloodběru, v kterém dnes možná % spotřebovávané energie připadá na krytí tepelných potřeb vytápění a ohřevu teplé vody (tj TWh/rok), došlo by skokově k poklesu absolutní spotřeby o několik TWh ročně. Namísto toho však SEK předjímá naopak růst spotřeby elektřiny v tomto sektoru mezi lety 2010 a 2040 o více než 5 TWh. Skutečný růst spotřeby elektřiny by tak musel být možná až dvojnásobný, což se s ohledem na ceny elektřiny, budoucí zpřísněné požadavky na energetickou náročnost celé řady elektrospotřebičů a značné vyčerpání potenciálu rozvoje nevýrobní sféry jeví jako příliš optimistický scénář, který nelze obhajovat rozvojem elektromobility, jejíž energetické potřeby plán vyjadřuje samostatně. Níže uvádíme stručné komentáře k definovaným sektorovým strategiím prosazování energetické efektivnosti do roku 2040 a konkrétním opatřením, případně je doplňujeme návrhy na další dopracování. Co dále je všem nastíněným záměrům na poli zvyšování energetické efektivnosti v aktualizované SEK společné, je fakt, že v textu není naprosto žádné propojení s 2. Národním akčním plánem energetické účinnosti [L9], čímž se nejenže vytrácí monitoring zavedeného střednědobého cíle snižovat dodatečnými opatřeními konečnou spotřebu energie do roku 2016, ale i vazby mezi konkrétními opatřeními. 21/52

22 2.2. Zhodnocení opatření na podporu EE navrhovaných v popisu priorit SEK (str ) Elektroenergetika a teplárenství 1. Zabezpečit zvýšení účinnosti přeměn a využití energie s využitím parametrů BAT pro všechny nově budované a rekonstruované zdroje. Nové spalovací zdroje budovat jako kogenerační. 2. Omezení nízkoúčinné kondenzační výroby pomocí finančních nástrojů. 3. Přechod většiny výtopen na vysoceúčinnou kogenerační výrobu s efektivním využitím tepelných čerpadel a související snížení ztrát v distribuci tepla. 4. Využití elektřiny pro výrobu tepla v konečné spotřebě nejméně z 80 % na bázi tepelných čerpadel (postupná eliminace přímotopných systémů). Komentáře: Ad 1) Zvyšování účinnosti u výrobních zdrojů elektřiny a tepla je velmi žádoucí stav, zkušenosti však ukazují, že u projektů velkých elektráren nedává stávající legislativa státním úřadům natolik silné páky, aby projekty pro získání povolení k výstavbě byly povinny parametry BAT zejména z hlediska energetické účinnosti přeměny dosahovat (viz kauza modernizace elektrárny Prunéřov II a způsob modernizace elektrárny Tušimice II). Stát by měl více prosazovat veřejný zájem v této oblasti, protože v konečném důsledku bývají nadměrně spotřebovávány tuzemské primární zdroje, případně jsou zbytečně zvyšovány importy primární energie ze zahraničí. Jednoznačnou preferenci by však při výstavbě nových spalovacích výroben elektřiny v budoucnu měla mít pouze zařízení schopná provozu na úrovni (vysokoúčinné) KVET. Využít co největší části tepelného výkonu by měl být prosazován nejen u případných nových, ale již i stávajících zdrojů, pokud taková aktivita má ekonomický smysl. Ad 2) Výroba elektřiny bez využití tepla je dnes ekonomicky výhodnou u výroben spalujících (hnědé) uhlí či biomasu a u výroben elektřiny z bioplynu. Ke každému z těchto druhů zdrojů by proto měla být přijata vhodná opatření ekonomického charakteru.,. Cesta zatížení každé megawatthodiny elektřiny vyrobené bez využití tepla dodatečnou platbou až v řádu několika set Kč může mít dostatečný motivační účinek. 2 Ad 3) Postupný přechod všech stávajících výtopen na vysoce efektivní kogenerační zařízení je plně v souladu s politikou vyrábět elektřinu všude tam, kde je možné současně využívat teplo a kde je to technologicky, ekologicky a ekonomicky přijatelné. Tomuto rozvoji by bylo vhodné 2 ) Zde je nutné poznamenat, že samotná EK připravuje novelizaci systému ekologických daní, které, bude li přijato dalšími zákonodárnými orgány EU, povede k zavedení dvousložkového zdanění energetických produktů užívaných všemi spotřebiteli s výjimkou organizací spadajících do EU ETS. První složkou bude jednotná daň v přepočtu na tunu CO 2 ve výši 20 EUR, druhá pak různě vysoká daň v přepočtu na GJ energie v daném produktu využitém jako palivo v dopravě či pro vytápění. Samotná výroba elektřiny zdaňována být nemá a tak by navržený poplatek pro neúčinnou výrobu byl komplementárním opatřením směrem k provozovatelům elektrárenských provozů s nízkou účinností (a spadajících do systému EU ETS). Více informací k revizi Směrnice 2003/96/ES (z angl. Energy Taxation Directive ) je možné nalézt na stránkách EK zde, případně v tiskových zprávách. 22/52