EXPERIMENTÁLNÍ VÝROBA VELKOMORAVSKÉ KERAMIKY A JEJÍ VYUŽITÍ VE VÝUCE DĚJEPISU I.

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra historie Bakalářská práce EXPERIMENTÁLNÍ VÝROBA VELKOMORAVSKÉ KERAMIKY A JEJÍ VYUŽITÍ VE VÝUCE DĚJEPISU I. Brno 2009 Vedoucí bakalářské práce: doc. PhDr. Bohuslav Klíma, CSc. Vypracovala: Eva Bútorová

2 2 Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a pouţila jsem literaturu uvedenou v seznamu literatury, který je v práci uveden. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne. Podpis....

3 3 Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce doc. PhDr. Bohuslavu Klímovi, CSc. za pomoc při vzniku a dokončení této práce. Dále bych chtěla poděkovat členům Domu dětí a mládeţe v Uherském Hradišti, zejména pak paní Martině Dörové za její vstřícnost při připravování experimentu a paní Broně Krystové za její odbornou pomoc při provádění experimentu. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat všem ţákům, kteří se experimentální výroby keramických nádob zúčastnili.

4 4 Obsah OBSAH... 4 ÚVOD... 6 A) TEORETICKÁ ČÁST KERAMIKA JAKO VELKÝ OBJEV ČLOVĚKA HISTORIE BÁDÁNÍ Keramické okruhy v období Velké Moravy Raně slovanská a předvelkomoravská keramika Blučinský typ Pomoravský typ Mikulčický okruh Dolnověstonický okruh Vysočanský okruh Keramika antických tvarů UŢITKOVÁ KERAMIKA V OBDOBÍ VELKÉ MORAVY Kuchyňská keramika Keramické přesleny Tyglíky Praţnice HROBOVÁ KERAMIKA Nádoby jako schránky na popel (popelnice) Nádoby jako milodary Keramické přesleny TECHNICKÁ KERAMIKA Mazanice Cihly a střešní krytiny VÝROBA VELKOMORAVSKÉ KERAMIKY Keramické těsto a jeho zpracování Technologické postupy výroby keramiky Nádoba jako konečný produkt hrnčíře Tvar Obsah nádob Okraje Výzdoba Barva Značky na keramice B) EXPERIMENTÁLNÍ VÝROBA VELKOMORAVSKÝCH NÁDOB HRNČÍŘSKÝ KRUH A JEHO UPRAVENÍ V PRŮBĚHU STALETÍ Pomalý (ruční) hrnčířský kruh Rychle rotující (noţní) hrnčířský kruh... 53

5 5 8. TECHNOLOGICKÁ VÝROBA HRNČÍŘSKÉHO KRUHU EXPERIMENTÁLNÍ VÝROBA VELKOMORAVSKÝCH NÁDOB Grafické znázornění experimentu Popis experimentální výroby velkomoravských nádob ZÁVĚR SUMMARY POUŢITÁ LITERATURA SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHY... 74

6 6 Úvod S keramikou se kaţdý z nás setkává neustále. Setkat se však s keramikou starší, takovou, kterou před více neţ tisícem let zhotovovali naši předkové, to uţ je velká vzácnost. Já jsem toto velké štěstí měla a přesně s takovouto keramikou jsem se setkala na archeologických výzkumech probíhajících díky Pedagogické fakultě MU a pod vedením zkušeného archeologa pana doc. PhDr. Bohuslava Klímy CSc. ve Znojmě Hradišti. Zde jsem měla moţnost podílet se na výzkumech mnoha velkomoravských obydlí a v současné době také na výzkumu jednoho z největších pohřebišť, jaké kdy u nás byla objevena. Na všech těchto výzkumech tvoří největší podíl nalezených artefaktů keramické střepy a nádoby. Toto nádherné keramické zboţí, které je tak dokonale zpracované a ozdobené, mě zaujalo hned na první pohled. A právě tento můj zájem mě přivedl na myšlenku pokusit se zhotovit co nejvěrohodnější repliky velkomoravských nádob. Jelikoţ však v současné době nevím konkrétní informace o tom, jak přesně naši předkové svoji keramiku zhotovovali, bude nutné, abych nejprve nastudovala co nejvíce literatury zabývající se tímto tématem. Studiu literatury bych chtěla věnovat co nejvíce času, abych poté dokázala vyrobit repliky nádob za uţití stejných technologických postupů, jaké uţívali hrnčíři v období Velké Moravy. Jelikoţ však jiţ teď vím, ţe nádoby byly zhotovovány na ručním hrnčířském kruhu, bude součástí mé práce také výroba jeho repliky. O pomoc při výrobě tohoto ručního hrnčířského kruhu jsem poţádala zkušeného truhláře. Jeho práci budu po celou dobu bedlivě sledovat, neboť je opravdu velmi důleţité, aby byl hrnčířský kruh vyroben co nejpřesněji. Pro výrobu bude pouţit nákres badatele Zdeňka Váni z knihy Svět dávných Slovanů (Dle: Váňa, Z.: 1983, s. 157.), neboť ten se mi jeví jako nejlepší. Po dokončení mé bakalářské práce bude hrnčířský kruh umístěn v připravované expozici ve Znojmě Hradišti, kde bude slouţit široké veřejnosti i školním exkurzím. Následně se na tomto ručním kruhu sama pokusím zhotovit nádoby podle velkomoravských vzorů. Řada nádob je ozdobena vlnicemi nebo jednoduchými rýhami. Aby byly nádoby co nejvěrohodnější, pokusím se je také ozdobit velkomoravskými motivy. Pro výrobu uţiji keramické těsto, které máme

7 7 k dispozici v současnosti a to jak jemné tak i hrubozrnné. Poté srovnám jaký je rozdíl ve výrobě nádob robených z obou těchto materiálů. Na moji práci bude navazovat práce s názvem Experimentální výroba velkomoravské keramiky II., která bude zaměřena na techniky pálení keramického zboţí. Právě z tohoto důvodu se v praktické části zaměřím spíše na uţitý materiál, technologické postupy výroby nádob a jejich ozdobení. Hlavním cílem mé práce však bude provedení experimentální výroby velkomoravské keramiky v hodině dějepisu na základní škole. Zde bych společně se ţáky ve věku od 8 15 let chtěla prokázat uţitečnost tohoto projektu pro rozšíření jejich vědomostí o ţivotě na Velké Moravě. Předpokládám, ţe by se této experimentální výroby keramiky mohlo účastnit okolo ţáků. Tímto však moje práce rozhodně nekončí, neboť bych ji dále chtěla prohloubit ve své diplomové práci. V té bych však chtěla vyrobit nádoby také za uţití naprosto stejného materiálu, jaký pouţívali naši předkové na území Znojma - Hradiště. Právě z toho důvodu bude nejprve nutné za pomoci odborníků provést rozbor uţitého hliněného materiálu na tomto významném velkomoravském hradišti. V neposlední řadě bych v diplomové práci chtěla prozkoumat keramický materiál, ovšem toto zkoumání bude zaměřeno zejména na otisky papilárních linií na vnitřní straně nádob, které se v hojném počtu vyskytují na keramice z této lokality. Často se setkáváme také se zvláštními otisky na dnech velkomoravských hrnců. Jsou to otisky po ose kruhu. A právě ty by měli tvořit poslední část zkoumání v mé diplomové práci.

8 8 A) Teoretická část 1. Keramika jako velký objev člověka Práce s hlínou je téměř stejně stará, jako lidstvo samo a bezpochyby můţeme říci, ţe existovala ještě dříve, neţ ji byl člověk vůbec schopen pojmenovat. Po celou dobu lidského vývoje tvoří keramické předměty nedílnou součást ţivota kaţdého jedince. Samotný název keramika však zase tak starý není. Toto pojmenování nám předali starověcí Řekové, kteří slovem keramos označovali hlínu i hrnčířské výrobky. V současné době jej pouţíváme pouze pro označení takových předmětů či výrobků, které jsou vyrobeny z pálené hlíny. 1 Průběh vývoje keramického zboţí přešel od svého počátku aţ do současnosti dlouhou a strastiplnou cestu. Mohlo by se zdát, ţe člověk jiţ od svého prvopočátku přesně věděl, ţe hlína v ohni tvrdne. Tak tomu ale rozhodně nebylo. Dokud si člověk oheň neosvojil, neměl ani moţnost své výrobky udělat trvanlivějšími. Dnes přesně nevíme, kdy a co vedlo k tomuto velkému objevu. Můţeme pouze předpokládat, ţe člověk buď omylem, nebo záměrně vhodil nějaký keramický předmět do ohně. Snad se domníval, ţe se daný předmět ţárem rozpadne, ale stal se pravý opak. Jistě v té chvíli ani netušil, ţe právě učinil jeden z největších lidských objevů, který poznamená všechny budoucí generace následujících mnoha tisíců let. Kdybychom chtěli shrnout veškeré naše poznání o keramickém zboţí od období paleolitu aţ po současnost, pravděpodobně by nám na to nestačilo ani několik desítek knih. My se však nyní pokusíme alespoň ve stručnosti popsat vývoj keramických předmětů od paleolitu aţ po období předcházející Velké Moravě. Při tomto výčtu se zaměříme zejména na keramický materiál robený na území střední Evropy. Nejstarší keramické umění z období paleolitu bylo zastoupeno zejména drobnými plastikami ţenských postav či zvířat, které jiţ byly robeny z poměrně dobře pálené hlíny. Velikost lidských figurek se pohybuje v rozmezí od 8 20 cm, zvířecí jsou pak o něco menší. Nejznámějším typem paleolitických figurek jsou Venuše, které pocházejí hlavně z východní Evropy (Malta, Gagarino, 1 Rada, P.: Slabikář keramiky. Praha 1997, s. 9.

9 9 Kostěnky), ze střední Evropy (Moravany nad Váhom, Dolní Věstonice a Willendorf), Itálie (Savignano sur Panaro) a Francie (Brassempouy a Laugerie Basse). Z našeho území stojí jistě za zmínku světoznámá věstonická Venuše, která je robena z vypálené hlíny smíšené s kostním popelem. Z Dolních Věstonic však pochází také další významné objevy v podobě zlomků lidských plastik. Unikátním objevem je pak figurka muţe z Francouzské ulice v Brně. U zvířecích sošek se setkáváme převáţně s podobami mamutů, koňů, medvědů, lvů, nosoroţců a ptáků. 2 Převáţná většina těchto paleolitických keramických nálezů slouţila pro duchovní účely. 3 V období neolitickém, kdy člověk přechází od lovu zvěře k pěstování kulturních plodin a chovu domácích zvířat, se mu naskýtá lepší moţnost pro rozšíření keramické produkce. Nelze však říci, ţe by hliněné nádobí bylo přímo vázáno na zemědělskou ekonomiku, ale pravdou zůstává, ţe plného vyuţití (tedy přechovávání potravin, vaření na přímém ohni atd.) se mu dostalo právě aţ v zemědělské společnosti. 4 Tvar nejstarších nádob je značně jednoduchý. Ve své podstatě napodobuje přírodní schránky (tykve), proutěné košíky a dřevěné nebo také kamenné schránky. Uhněteny bývají z hrubšího keramického těsta ruční technikou nálepu. Menší nádobky jsou pak modelovány z velmi jemné, propracované (plavené) hlíny. Jiţ v tomto období se setkáváme s vyuţíváním tuhy jako příměsi keramického těsta. Povrch nádob bývá ozdoben zprvu velmi jednoduše ţlábkovými nebo rytými liniemi, zářezy, vrypy či plastickými výstupky. Později začíná být zdobení o něco sloţitější ve formě rýţek, vpichů nebo malování. Keramika v mladém neolitu je tvarově jiţ velmi bohatá a po technické stránce velmi dobře urobená. Mladoneolitická keramika má velmi pestrý tvarový sortiment, často se sloţitou polychromní výzdobou. Také vypalování keramiky bylo aţ překvapivě dokonalé. Nejprve probíhalo jednoduše na otevřeném ohni, ale jiţ od mladého neolitu se keramické zboţí pálilo v hrnčířských pecích. K pokroku došlo také u výroby keramických sošek. Neolitické sošky jsou ve srovnání s těmi paleolitickými schématičtější, mnohdy esteticky lépe zpracované a hlavně typizované. 5 2 Podborský, V.: Dějiny pravěku a rané doby dějinné. Brno 2007, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s. 67.

10 10 V období eneolitu ve střední Evropě téměř vymizela ţenská (lidská) plastika. Někdy se ještě objevují, i kdyţ v nevelkém mnoţství, silně stylizované aţ geometrické figurky. Naopak se do střední Evropy dostávají prvé ohlasy středomořských mystérií v podobě sakrálních nádob typu kernoi. Význam pastevecké sloţky pak potvrzuje rozsáhlý nález drobných zvířecích plastik. Některé z těchto monumentálních zvířecích figurek zřejmě mohly tvořit ústřední kultovní symbol neolitických svatyní. 6 Starší dobu bronzovou ve větší části střední Evropy charakterizuje zejména únětická kultura. Ta je zpracována do tmavého tónu povrchu, který má napodobovat lesklý povrch kovu. Většinou se jedná o nezdobené nádoby, pokud se někdy zdobení přeci jen objeví, tak pouze v podobě jednoduchých rytých třásní. Typickým tvarem je velmi elegantní koflík únětického typu. Mimo to se vyskytují i mísy se ţlábkem pod okrajem, hrnky, dţbány, zásobnice a celá řada drobných nádobek. 7 Středodunajská mohylová kultura je charakteristická pro oblast střední Evropy v období střední doby bronzové. Ve svém začátku navazovala keramika středodunajské mohylové kultury na maďarsko věteřovské tvary. V krátké době se však ustálil svérázný sortiment této v ruce robené a výtvarně velmi hodnotné keramiky. Typické pro ni bylo zejména zdobení v podobě rýţek pod hrdlem, ornamentu přesýpacích hodin, vysutého šrafovaného trojúhelníku, ornamentu větévky, podkovovité vypnuliny a stupňovité kanelace. Povrch těchto nádob pak měl koţovitě lesklý povrch. Zajímavé jsou vedle mnoha typů amfor také mísy s lalokovitě vykrajovaným okrajem, často stojící na jednoduché noţce, dále pak hrncovité mísy na noţce, dţbánky s vysokým hrdlem, šálky s radikální výzdobou na dně a moţdíře. 8 Ve středočeském prostředí se pak vytvořila specifická mohylová kultura, původně sice na bázi maďarovsko věteřovské vlny, ale posléze spíše v kontaktu se západním sousedstvím. Tato tzv. česko falcká mohylová kultura je součástí středozápadoevropského mohylového uskupení. Keramický materiál zmiňované specifické keramické kultury je zastoupen charakteristickými tvary s typickou geometrickou výzdobou v podobě ţebříčku, trojúhelníku, přesýpacích hodin, linie 6 Podborský, V.: Dějiny pravěku a rané doby dějinné. Brno 2007, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s. 139.

11 11 bodů nebo také kolků nacházejících se pod hrdlem nádoby. Charakterizuje ji zejména tzv. český dţbánek, coţ je vlastně zvláštní druh mísy na noţce. Dále se vyskytující tvary jsou široké amforky, hrnky a šálky. 9 Pro střední Evropu v mladší době bronzové je typická luţická kultura. Keramika z tohoto období vytváří prototypy nádob z doby popelnicových polí, zejména teriny a okříny, mísy, dţbánky, šálky atd. Vyskytuje se i zvláštní druh keramických nádob v podobě dvojuché amforky tzv. osudí s uchy přes rozhraní hrdla a výdutě a květináče tzv. látky. Všechny tyto tvary nádob se nacházejí v menší či větší obměně ve všech ostatních kulturách tohoto období. Luţická keramika prodělala během svého působení velmi dlouhý vývoj. Přecházela od nejstarších ostře profilovaných tvarů s výzdobou v podobě prsovitých vypnulin, aţ k měkce tvarovaným nádobám, které byly ozdobeny souvislou kanelací. Objevují se také první sakrální tvary ve tvaru zoomorfních nádob a poháru v podobě lidské boty, velmi vzácně se pak můţeme setkat také se štěrchátkem. 10 V pozdní době bronzové dochází k vyvrcholení politické moci i kulturního rozkvětu luţického lidu. V tomto období také vstupuje luţický lid do svého slezského úseku dějin a vzniká tzv. slezská kultura, jejíţ hlavní centra jsou na Moravě a Slovensku. Slezská keramika svými tvary vychází z mladoluţické. Tzv. osudí, neboli dvojuché amforky, jsou nejprve esovitě prohnuté, v pozdějším období přechází k typickému trojdílnému členění. Největší elegance dosáhly šálky se svým dokonalým tvarováním a bohatou vnitřní i vnější výzdobou. Hrnčíři se opět snaţili napodobit povrch nádob podle krásných kovových předloh. U zdobení převládá bohatá vhloubená, rytá, ţlábkovaná, napichovaná, puklinová výzdoba kombinovaná s černě hlazeným povrchem. Slezské keramice tato technika dodává vysoké estetické parametry. Svého vrcholu dosáhla také výroba sakrálních keramických předmětů, zejména štěrchátek, které se vyskytovaly v tvaru hruškovitém, vejčitém, cívkovitém, poduškovitém a ptačím. Rozvíjí se také závěsné nádoby kadidelnice, zoomorfní, poschoďové a konvičkovité nádobky. 11 V době halštatské ţije luţický lid v platěnické kultuře. Ta se vytvořila vývojem z původní slezské kultury a vlivem z Podunají. Keramika tohoto typu zachovává 9 Podborský, V.: Dějiny pravěku a rané doby dějinné. Brno 2007, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s. 154.

12 12 celkový ráz výtvarného stylu halštatského období. Dominující jsou zde ostře členěné amforovité zásobnice. Početná je však také skupina otevřených osudí neboli mísovitých uren. Dále se vyskytují misky se zataţeným okrajem, květináče s pokličkami, hrnky a šálky. Vnější povrch nádob bývá tuhovaný, oproti tomu vnitřní povrch je ţlutavé barvy. Vyskytuje se výzdoba vhloubená, plastická i malovaná. Vzácně se objevují také velké obřadní talířovité mísy, jednoduché měsícovité idoly, poháry v podobě lidské boty a ptačí štěrchátka. Dále jsou zde zastoupeny trojité nádobky, zvířecí figurky a jiné sakrální artefakty, kterých však v porovnání s předchozím obdobím značně ubylo. 12 V Čechách zaujímá významné postavení bylanská kultura. Ta je zastoupena zejména typickými amforovitými zásobnicemi se zaškrcením pod rozevřeným hrdlem. Vyskytují se také talířovité mísy a misky s přehnutým okrajem, dále pak mísovité urny na drobných jednoduchých noţkách, hliněné situlky, šálky atd. Zvláštní postavení zde zaujímají typické misky s hrdlem s vnitřní vlešťovanou geometrickou výzdobou. Řada nádob je také malovaná, coţ pravděpodobně souvisí se slezským centrem halštatské malované keramiky. 13 Na jiţní Moravě se vyskytuje horákovská kultura, jejíţ keramiku tvoří amforovité zásobnice zavalitého těla s nízkým límcovitým hrdlem, ale také klasické trojčlenné profilace. Dále pak mísovité urny, misky se zataţeným okrajem a vnitřní výzdobou tuhových pruhů. Ve výzdobě se vyskytují také malované ornamenty, které jsou nejčastěji kombinací drobnotvarých motivů slezského rázu a podunajských pásových vzorů. 14 Jiţ v laténském období se keramika stává produktem specializovaných hrnčířských dílen. V této době se plně vyuţívá rychle rotující hrnčířský kruh, díky němuţ jsou nádoby po technické stránce velmi dokonale zpracované. Mimo to, jsou jiţ nádoby páleny v uzavřených komorových pecích. Laténské zboţí navazuje na halštatsko laténské lahvovité tvary, které jsou po estetické stránce velmi dokonalé. Dále přeţívají také situly a misky. Velmi vzácné jsou pak napodobeniny kovových zobákovitých konvic, které uţívali dávní Etruskové. U výzdoby nádob převaţuje kolkování, zejména v podobě obloučků či girlandových motivů, vyskytují se také ornamenty běţícího psa a prosté důlky. Keramika 12 Podborský, V.: Dějiny pravěku a rané doby dějinné. Brno 2007, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s. 186.

13 13 v klasickém období jiţ není zdobena. Její povrch je tmavý a leštěný. Okraj bývá většinou ovalený a pod ním, na podhrdlí, se vyskytují plastická horizontální ţebra. V tvarech dominuje situlovitá nádoba váza, která můţe být také posazena na nízké noţce. V ojedinělých případech se objevuje i lahvovitá váza. V pozdním období pak převaţuje štíhlá láhev, která je nejčastěji ozdobená bílo červeným malováním. 15 Germánská keramika pocházející ze starší doby římské je charakteristická zejména bezuchými vázovitými a situlovitými hlubšími i mělčími mísami. Hojně se zde vyskytují mísy na prstencovité noţce, méně často pak amforky, šálky a pohárky. Na sídlištích se běţně setkáváme s hrncovitými tvary a velkými sudovitými zásobnicemi s okruţím. Výzdoba je převáţně rytým nebo ozubeným kolečkem provedený meandr, dále je to také hrubé ryté mříţování, ornamenty rybích šupin a barbotino. 16 V období mladší doby římské se tvarový sortiment značně zjednodušuje. Převládající je široká hrncovitá nádoba, respektive mísovitý hrnec a trojčlenná terina. I nadále se udrţují zásobnice, přibývá mnoţství misek se zataţeným okrajem a nádob se šikmou kanelací. Vznikají profesionální hrnčířské dílny, např. jiříkovického typu na Brněnsku, produkující velmi kvalitní nádoby šedé barvy, coţ je tzv. sivá keramika. Ty mají ostře profilované hrncovité a mísovité tvary a výzdobu v podobě hustých vlnic nebo pestrých kolkovaných ornamentů. 17 V době stěhování národů navazuje keramika na římsko-barbarské i římskoprovinciální tradice. Dochází však k jejímu míšení s celou řadou cizích elementů. Můţeme zde pozorovat tendenci ke sloţité profilaci keramických tvarů. Poprvé se setkáváme také se skelnou nazelenalou nebo hnědou glazurou na povrchu nádob. Ještě ve starší fázi stěhování národů se v hrnčířství objevují vlivy barvitého stylu z pontské oblasti. Z té byla přejata hlavně aplikace vlešťovaných vzorů na dţbáncích, amforách a zásobnicích. Všechen tento keramický materiál byl velmi dovedně roben ve specializovaných hrnčířských dílnách, kde se hojně vyuţíval hrnčířský kruh Podborský, V.: Dějiny pravěku a rané doby dějinné. Brno 2007, s. 219 / Tamtéţ, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s. 265 / 266.

14 14 Od raně slovanského období ( století) se na našem území vyskytuje tzv. keramika praţského typu, kterou se budeme podrobněji zabývat v podkapitole Za předchůdce samotné velkomoravské keramiky povaţujeme také tzv. podunajský typ, který spadá do doby předvelkomoravské. Vyskytuje se po celé 7. a převáţnou většinu 8. století. Blíţe bude popsán v podkapitole

15 15 2. Historie bádání Téma staroslovanské keramiky je zkoumáno a posuzováno jiţ po dlouhou dobu řadou domácích i zahraničních badatelů. Tito badatelé se keramikou zabývají z různých úhlů pohledu. Jako první se pokusil vymezit slovanský inventář jiţ v roce 1928 I. L. Červinka ve své práci Slované na Moravě a říše velkomoravská. 19 Od této doby se pak řada badatelů snaţila přesněji vymezit období Velké Moravy i keramiku odsud pocházející. Podstatný přínos k rozdělení slovanského (hradištního) období nám poskytnul také I. Borkovský, který ve své práci Staroslovanská keramika ve střední Evropě vymezil tzv. praţský typ keramiky. 20 Dá se však říci, ţe nejvýznamněji posunul bádání v oblasti keramiky z období Velké Moravy J. Poulík. Ten jiţ v roce 1948 vymezil keramiku blučinského 21 a pomoravského 22 typu. O dva roky později ve svém díle Jiţní Morava země dávných Slovanů pak vytyčil zvláštní typ keramiky z Dolních Věstonic. 23 Mikulčickou keramiku pak jako první roztřídil Z. Klanica. 24 Keramikou z období Velké Moravy se zabýval také Č. Staňa, který uvádí, ţe regionální keramiku a její rysy utváří zejména místní hrnčířské dílny vyrábějící totoţné či velmi podobné výrobky. 25 V současné době jsou do odborné literatury zaváděny také další moţné okruhy výroby keramického zboţí. V nejnovější literatuře se tak máme moţnost setkat se změnou původních Poulíkových názvů blučinský a pomoravský typ 26 na blučinský a pomoravský okruh. 27 V jiné odborné literatuře se zase setkáváme s rozšířeným počtem keramických okruhů a to o mikulčický 28 a vysočanský Červinka I. L.: Slované na Moravě a říše velkomoravská. Brno 1928, s Váňa, Z.: Objevy ve světě dávných Slovanů. Praha 1977, s Poulík, J.: Staroslovanská Morava. Praha 1948, s Tamtéţ, s Poulík, J.: Jiţní Morava země dávných Slovanů. Brno , s Klanica, Z.: Pokus o třídění keramiky z Mikulčic. In: Sborník J. Poulíkovi k šedesátinám. Brno 1970, s Staňa, Č.: Die slawische Keramik zur Zeit den Entstehung slawischer Staaten. In: Poláček, L. (Hrsg.): Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert. Terminologie und Beschreibung, Brno 1995, s Poulík, J.: Staroslovanská Morava. Praha 1948, s. 17 a Bubeník, J. Frolík, J.: Zusammenfassung der Diskussion zur gemeinsamen Terminologie der grundlegenden keramischen Begriffe. In: Poláček, L. (Hrsg.): Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert. Terminologie und Beschreibung, Brno 1995, s Macháček, J.: Studie k velkomoravské keramice. Metody, analýzy a syntézy, modely. Brno, 2001, s Poláček, L.: Zum Stand der Erkenntnis der frühmittelalterlichen Keramik aus Südwestmähren. In: Staňa, Č. (Hrsg.): Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert, Brno 1994, s. 254.

16 16 Obr. 1: Dělení slovanské hmotné kultury (Dle: Poulík 1948, s. 14) Keramické okruhy v období Velké Moravy Slovanská keramika byla v období před Velkou Moravou vcelku jednotná, zastoupená nejprve keramikou praţského a posléze podunajského typu. K jejímu štěpení dochází aţ od počátku 9. století, kdy se začíná postupně dělit do jednotlivých regionálních okruhů. Kaţdý z těchto okruhů vykazuje menší či větší rozdíly zejména ve výzdobě nádob. Dalším důleţitým znakem kaţdého keramického okruhu jsou pak specificky upravené tvary typických velkomoravských hrncovitých nádob a jejich okrajů Lutovský, M.: Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha 2001, s. 202.

17 Raně slovanská a předvelkomoravská keramika Dříve, neţ se podrobněji zaměříme na keramické okruhy a typy robené na území Velké Moravy, podíváme se, jaká keramika předcházela tomuto vývoji, neboť ta ovlivnila celou etapu vývoje keramiky velkomoravské a to jak tvarově, tak i způsobem zpracování keramického těsta. Máme tím na mysli keramiku tzv. praţského typu a také keramiku podunajského typu. Starší ze zmiňovaných předchůdců samotné velkomoravské keramiky je zastoupen keramikou praţského typu. Tu datujeme do období od 5. aţ do 7. století. Název dostala díky svému nápadnému výskytu v okolí Prahy. Jiţ od počátku 20. století věděli čeští i němečtí archeologové o nálezu nového typu hrnce, který však zůstal po dlouhou dobu zcela bez povšimnutí. Jednou z příčin, proč se tak dělo, byl velký zájem autochtonistů, kteří v něm spatřovali přechodný typ mezi keramikou z doby římské (1. 4. století n. l.) a vlastní slovanskou keramikou, která byla rozpoznána jiţ v 2. pol. 19. stol. Tento obyčejný a ve srovnání s jinými kulturami dosti nevzhledný hrnec tak zůstal po dlouhou dobu zcela bez povšimnutí vědy. K obratu této situace došlo aţ v roce 1940 po vydání knihy praţského archeologa Ivana Borkovského: Staroslovanská keramika ve střední Evropě a právě v ní se zrodil pojem keramiky praţského typu. 31 Poulík, J. ji ve svém třídění slovanské keramiky nazval I. stupněm. 32 Charakteristický znak této keramiky je, ţe výduť je posunuta dosti vysoko nad střední výšku nádoby. Právě z tohoto důvodu je okraj značně krátký, u nejstarších tvarů pak téměř kónický. Nádoby bývají masivní se silným dnem, které můţe být mírně odsazené. Robeny jsou jednoduše v ruce, proto je jejich povrch dosti nerovný a na okrajích jsou patrny stopy po ruční modelaci. Vypálení sídlištní keramiky je o dost kvalitnější, neţ u nádob pocházejících ze ţárových hrobů. Pro nezdobenou keramiku I. stupně je velmi typický uţitý materiál. Ten je většinou červenohnědý, hnědý či šedohnědý promíchaný s velkým mnoţstvím hrubších zrnek písku. 33 Zprvu byly nádoby zcela nezdobené, později se však začíná rozšiřovat zdobení jejich plece vlnicemi, pásy vodorovných rýh, hřebenovými vpichy, lomenicemi 31 Váňa, Z.: Objevy ve světě dávných Slovanů. Praha 1977, s Poulík, J.: Staroslovanská Morava. Praha 1948, s Tamtéţ, s. 15.

18 18 nebo různými typy kolků. Vesměs se však jednalo o motivy, které byly známy jiţ dříve v blízkých podunajských římských provinciích a doznívaly i v době stěhování národů. 34 Obr. 2: Keramika praţského typu (Dle: Váňa, 1977, s. 10) Do období předvelkomoravského, tedy do století, spadá také keramika podunajského typu, kterou Poulík, J. nazývá II. stupněm. 35 Svých rozsahem zabírá území od středního Labe aţ po Karpatskou kotlinu, od Malopolska aţ po rakouské Podunají. Zde tvoří jeden velký, vzhledem k okolním oblastem poměrně svébytný okruh. 36 U nádob podunajského typu můţeme často zpozorovat, ţe jejich výduť klesá a tím se okraj ještě více zvyšuje. Většinou se jiţ jedná o zdobenou keramiku, která byla robena na ručním hrnčířském kruhu. Na spodní části aţ k výduti nacházíme dosti nerovný povrch, oproti tomu vrchní část, zejména při hrdle, je krásně upravená. Pro tvarování okraje byla jiţ pouţita i dřevěná šablona. Uţitý materiál zůstává stejný jako u I. stupně, tedy hlína promíšená většími zrnky písku. Barva nádob je šedohnědá, ţlutohnědá nebo cihlově hnědá. Přitom toto různé zabarvení můţeme pozorovat i na jedné nádobě, coţ bylo zřejmě způsobeno nerovnoměrným výpalem. Často se na dnech těchto nádob setkáváme s kruhovými vtlačenými značkami, ty jsou původu technického a v podstatě se nejedná o nic jiného, neţ o otisk čepu osy po ručním hrnčířském kruhu. Keramika II. stupně svým vysokým okrajem tvoří vlastně předchůdce keramiky III. stupně. 37 Tato keramika III. stupně svým časovým rozmezím jiţ spadá do období Velké Moravy. V porovnání se stupněm II. robena jiţ velmi dokonale. Při její výrobě byl jiţ uţit hrnčířský kruh s rychlejšími obrátkami. Dochází také ke změně v míšení materiálu, který se stává daleko dokonalejší. Větší část těchto nádob má 34 Váňa, Z.: Objevy ve světě dávných Slovanů. Praha 1977, s Poulík, J.: Staroslovanská Morava. Praha 1948, s Macháček, J.: Podunajský typ aneb keramika středodunajské kulturní tradice (Diplomová práce), Brno, FF MU 1994, s Poulík, J.: Staroslovanská Morava. Praha 1948, s. 17.

19 19 rovná nebo mírně klenutá dna, většinou jiţ bez kruhových vtlačených či vyvýšených značek. Tato keramika je v porovnání s II. stupněm i daleko lépe vypálená. Výzdobu nejčastěji tvoří mnohonásobné vlnovky, vodorovné rýhy a vpichy vícenásobným rydlem Blučinský typ V rámci III. stupně vývoje slovanské keramiky na Moravě se objevuje v povodí dolního toku Svratky, Jihlavy a Litavy Cézevy, na západě vymezený Drahanskou vysočinou a na východě Dánským lesem, zvláštní nálezová skupina, kterou nazýváme blučinským typem. Název dostal podle nálezů z kostrového pohřebiště v Blučině. Tato uvedená skupina je charakteristická zejména tím, ţe se v jejím keramickém inventáři vedle běţných tvarů nádob II. a III. stupně objevují také neobyčejně dokonale vyrobené nádoby. 39 Tyto nádoby blučinského tvaru jsou velmi dovedně robeny na hrnčířském kruhu. I přesto se na některých lokalitách můţeme setkat také s keramikou, která byla vymodelována jednoduše v ruce (např. na hřbitově v Blučině, ve Vranovicích, v Pavlově atd.), jedná se však spíše o ojedinělé nálezy. 40 Povětšinou se v blučinském okruhu vyskytují nádoby štíhlejší a ramenaté, coţ znamená, ţe největší výduť nádoby je posunuta dosti vysoko. Okraje bývají přehnuté a římsovitě ukončené. Barva nádob je tmavohnědá nebo také černohnědá. Povrch bývá díky přidané příměsi písku na omak jemně drsný. Nádoby blučinského tvaru jsou dokonale zpracované, coţ potvrzuje i to, ţe stěny nádob jsou všude stejně silné. Všechny jsou také velmi kvalitně vypálené. Na dnech některých nádob se také můţeme setkat s kruhovými značkami. 41 Výzdoba keramiky blučinského typu je tvořena vlnovkami a vodorovnými rýhami. Přesto, ţe tento typ keramického zboţí prodělal dlouhý vývoj, zdobení zůstává po celou dobu naprosto stejné: pod přehnutým okrajem je na hrdle umístěná strmá a ostře vřezaná vlnovka, pod níţ je pás hustých a výrazných vodorovných rýh. Na výduti nádoby nebo i pod ní je strmá, ostře vřezaná vlnovka a pod ní spirála asi 1 cm od sebe vzdálených vodorovných rýh Poulík, J.: Staroslovanská Morava. Praha 1948, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s. 21.

20 20 V některých případech se setkáváme také s doplňujícími prvky, jako jsou vpichy robené vícenásobným rydlem, které jsou uspořádány do tvaru písmena V. Vlnovka je vţdy jednoduchá a dosti strmá. Můţeme se také setkat s dvěmi vlnovkami mezi vodorovnými rýhami, ale i tak je kaţdá tato vlnovka ryta samostatně a ne za uţití dvojnásobného rydla. Také vodorovné rýhy na nádobách blučinského typu jsou provedeny stejným nástrojem, jako byl uţit pro vřezání strmých vlnovek. Tato výzdoba se vyvíjela výhradně na území blučinského okruhu a jen sotva na ni působily cizí vlivy Pomoravský typ Zejména na kostrovém pohřebišti ve Starém Městě a také na všech pohřebištích, která se nacházejí na území leţících směrem na západ i východ od břehů řeky Moravy se setkáváme s keramikou, která je na lomu kovově šedá a je pro ni typické velmi kvalitní vypálení. Právě z důvodu polohy nálezů tohoto typu keramiky ji Poulík J. nazval keramikou pomoravskou. S touto keramikou se však můţeme setkat také na území mimo dnešní Moravy a to na západním Slovensku. 44 Díky jednotlivým nalezištím s pomoravskou keramikou se dají celkem přesně stanovit přirozené hranice této vyhraněné skupiny. Na západě sahá území keramiky pomoravské aţ ke Ţdánským vrchům, na severozápadě ke Kroměříţi a k Holešovu. Východní hranice asi probíhají někde na západním Slovensku, ale jejich přesné určení není zatím vzhledem k dosavadnímu počtu nálezů moţné. 45 Keramika pomoravského typu je jiţ velmi vyspělá. Charakterizována je zejména nádobami III. stupně. Pouze v malé míře se na tomto území vyskytuje také keramika stupně II. Tento nedostatek však není dán tím, ţe by se zde tato skupina vůbec nevyskytovala, ale spíše nedostačujícím stavem dosavadního výzkumu. 46 Výzdoba pomoravského typu je v porovnání s dokonalou výzdobou blučinské keramiky o dost jednodušší. Vlnovka zde pouţívaná má zcela jiný rytmus neţ strmá vlnovka na keramice blučinské. Ať jiţ se jedná o vlnovku jednoduchou nebo vícenásobnou jsou vţdy tyto obloučky nízké a drobné. Také tvary keramiky pomoravské jsou odlišné od keramiky blučinské. U keramiky pomoravské se vyskytují zejména tvary soudkovité s přehnutým, na konci zaobleným okrajem. 43 Poulík, J.: Staroslovanská Morava. Praha 1948, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s. 82.

21 21 Můţeme se zde však setkat také s nádobami, jejichţ okraj je přehnutý, ale na konci poněkud profilovaný. I tato skupina keramiky je dovedně robena na hrnčířském kruhu, ale přesto nedosahuje takové kvality jako keramika blučinského tvaru Mikulčický okruh Centrum mikulčického okruhu tvoří zejména okolí dolních toků Dyje a Moravy s hradisky v Mikulčicích a na Pohansku. 48 Celý okruh se rozprostírá na poměrně velkém území podél říčky Trkmanky 49 a při soutoku Svitavy s Dyjí. 50 A právě na okrajích těchto zmíněných lokalit se protíná s okruhem blučinským. 51 Neosídleným územím Bzenecké Doubravy je pak oddělen od okruhu pomoravského. 52 Jiţ v 70. letech 20. století navrhl Z. Klanica moţné třídění keramiky z Mikulčic na pět typů, které byly rozděleny podle pouţitého keramického těsta, způsobu výpalu, profilace okrajů a výzdoby nádob. 53 Jako 1. typ označil keramiku z období mezi 7. a 8. stoletím. Z této doby pak pocházejí zejména hrubé velké hrnce, které jsou spíše špatně vypálené. Jako ostřivo se do těsta přidávalo velké mnoţství kamínků, které mohou ze stěn vystupovat. Výzdoba byla nejčastěji velmi bohatá a pokrývala skoro celý povrch nádoby. Nejhojněji uţívané motivy byly mnohonásobné vlnice kombinované s pásy rovnoběţných rýh. Méně často se vyskytují rovnoběţné rýhy nebo hřebenové vpichy. Barva nalezených střepů u 1. typu keramiky z Valů u Mikulčic je nejčastěji popelavá, ojediněle můţe být také šedá nebo šedočerná. 54 Po technologické stránce je tento typ značně jednoduchý. Pro vypálení nádob nebyla nutná vysoká teplota, proto masa obsahovala velké mnoţství ostřiva. Primitivnější a hrubší tvary tohoto typu se svým celkovým rázem velmi podobají keramice praţského typu Poulík, J.: Staroslovanská Morava. Praha 1948, s Macháček, J.: Studie k velkomoravské keramice (Disertační práce), Brno, FF MU, 1999, s Měřínský, Z.: Některé aspekty regionální diferenciace hmotné kultury středohradištního období na Moravě ve vztahu k oblasti Uherskohradišťska. In: Galuška, L.: Staroměstská výročí, Brno 1990, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s Macháček, J.: Studie k velkomoravské keramice (Disertační práce), Brno, FF MU, 1999, s Klanica, Z.: Pokus o třídění keramiky z Mikulčic. In: Sborník J. Poulíkovi k šedesátinám, Brno 1970, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s. 103.

22 22 O něco lépe zpracovaná byla keramika 2. typu, která se od typu předchozího lišila jak tvarově, tak i výzdobou a uţitým materiálem. Zastoupena je hlavně drobnějšími hrnci, které jsou vyrobeny z jemnějšího, kvalitně vypáleného materiálu. Na části nádob nacházíme také stopy po uţití ručního hrnčířského kruhu. Okraje byly převáţně jednoduché, vyhrnuté nebo přehrnuté. Nejuţívanějším motivem výzdoby byly jednotlivé hluboké rýhy, ale mimo to se setkáváme také s několikanásobnými vlnicemi nebo pásy rovnoběţných rýh. Barva nádob je hlavně černá nebo černošedá. Nejčastěji se nachází v nejstarším horizontu osídlení a je také nejpočetnějším typem keramiky nalezené v Mikulčicích. 56 Hrnce středních a menších rozměrů s tenkými stěnami jsou charakteristické pro 3. typ mikulčické keramiky. Okraje nádob jsou nejčastěji profilované s malým ţlábkem pro pokličku. Uţitý materiál je tvrdý, ale přesto jemný a vţdy velmi dobře vypálený. Výzdoba u tohoto typu je jiţ značně rozmanitá. Hojně se vyskytují jednoduché i několikanásobné volné neostré vlnice. Nejčastěji se nachází světlejší, pískově hnědé nebo načervenalé výrobky. 57 Hrnce s válcovitým okrajem, vyrobené z velmi ostrého materiálu, často s příměsí tuhy jsou typické pro 4. typ keramiky z Mikulčic. Ve výzdobě převládá rovnoběţné rýhování celého povrchu nádoby. Zdobí se také okraj, na němţ často bývá vlnovka. Pod hrdlem jsou pak umístěny šikmé vpichy. 58 Poslední, 5. typ keramiky nepatří do období Velké Moravy, v tomto případě se jiţ jedná o keramiku pozdně středověkou Dolnověstonický okruh Keramika dolnověstonického typu 60 patří do nevelkého okruhu dolnověstonického. 61 Pro keramickou skupinu nacházející se zejména na pohřebišti v Dolních Věstonicích je charakteristické velmi dokonalé zpracování nádob, ve většině případů za uţití hrnčířského kruhu. Specifický je také tvar těchto nádob. Nejčastěji se vyskytují hrnce se zaobleným lomem v horní třetině. Jejich 56 Klanica, Z.: Pokus o třídění keramiky z Mikulčic. In: Sborník J. Poulíkovi k šedesátinám, Brno 1970, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s Poulík, J.: Jiţní Morava Země dávných Slovanů. Brno 1948, s Macháček, J.: Studie k velkomoravské keramice. Metody, analýzy a syntézy, modely. Brno, 2001, s. 246.

23 23 zvláštností je výrazná profilace nad výdutí. V některých případech se vyskytuje také několik těchto profilů nad sebou. Pod profilací se můţeme setkat také s výzdobou tvořenou zejména vlnovkami, a to buď jednotlivými, nebo i vícenásobnými. Tyto zmiňované vlnovky se svým provedením i tvarem obloučku výrazně odlišují od většiny staroslovanské keramiky, a to jak na Moravě, tak v Podunají. 62 Zvláštnost celé skupiny se projevuje ještě v tom, ţe se v ní vyskytují tvary miskovité, ba dokonce nízké misky, které jsme aţ dosud ve slovanské keramice na Moravě vůbec nenašli. 63 Od ostatní keramické produkce z období Velké Moravy se nádoby dolnověstonického typu liší také v barvě hlíny, způsobu míšení a vypálení. Barva nádob je nejčastěji šedoţlutá nebo také ţlutohnědá. Nejvíce se pak vyskytuje hlíny červenohnědé barvy. Povrch těchto nádob bývá hlazený a zpravidla jsou všechny velmi kvalitně vypálené Vysočanský okruh Vysočanský okruh se rozprostírá na území Bítovska, které částečně sahá aţ do podhůří Českomoravské vrchoviny. 65 Charakteristickým znakem celé zmiňované oblasti je častý výskyt tuhové keramiky. 66 Od ostatních keramických okruhů se odlišuje také technikou výroby a částečně i tvarem nádob. 67 Právě díky těmto zmiňovaným odlišnostem, můţeme celou oblast nazvat okruhem vysočanským. V současné době ještě přesně nevíme, zda tyto jeho typické rysy souvisí více s výrobou tamních hrnčířských dílen, nebo jsou podmíněny hojným výskytem tuhy v celém zmiňovaném regionu. Z uvedených moţností se nám však jako pravděpodobnější jeví spíše ta druhá Keramika antických tvarů Archeologické výzkumy v 60. letech 20. století u nás objevily dosud téměř neznámou velkomoravskou kulturu. 69 Ta dostala název podle nápadné podoby 62 Poulík, J.: Jiţní Morava Země dávných Slovanů. Brno 1948, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s Měřínský, Z.: K problematice osídlení Znojemska a Bítovska v předvelkomoravském a velkomoravském období. In: ČMM 74, Brno 1989, s Tamtéţ, s Poláček, L.: Zum Stand der Erkenntnis der frühmittelalterlichen Keramik aus Südwestmähren. In: Staňa, Č (Hrsg.): Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert, Brno 1994, s Tamtéţ, s Hrubý, V.: Keramika antických tvarů v době velkomoravské. In: ČMM, Brno 1965, s. 37.

24 24 s keramikou antickou. 70 Sice se zcela organicky začleňuje do širšího geografického prostředí i daného období, ale je tak vyhraněná, ţe se svým svérázem zřetelně odlišuje od mnoha současných kultur tehdejšího slovanského i neslovanského světa. 71 Při svém vývoji se však neformovala v izolovanosti od okolního světa, právě naopak, krystalizovala do své konečné podoby za spolupůsobení nejrůznějších podnětů z jiných, blízkých i hodně vzdálených kulturních oblastí. Právě tato podoba některých nálezů hradištní keramiky s cizím tvarovým, ornamentálním nebo technologickým prvkem můţe v některých případech vyvolat nejistotu o jejich výrobní provenienci, a tím také o jejich bezvýhradné příslušnosti k vlastní velkomoravské kultuře. 72 Dříve byly nálezy keramiky antických tvarů povaţovány za zboţí, které bylo do naší vlasti přineseno při nepřátelských vojenských taţeních, nebo jako předměty získané kořistí, darem či také jinými náhodnými příleţitostmi. Nejčastěji však byla tato keramika povaţována za zboţí, které do naší vlasti bylo importováno jako exkluzivní předměty pro nejzámoţnější vrstvy obyvatel. 73 Do této importované kategorie byly řazeny také nádoby, které se svým tvarem i barvou zcela odlišují od původní hradištní keramiky a v období 9. století zaujímají svým antickým charakterem zvláštní místo v hrnčířské výrobě zemí nad Dunajem. 74 Na počátku 20. století povaţovali archeologové tuto keramiku za římskou. Turek R. hovoří jiţ o všech těchto nádobách, které byly nalezeny na našem území, jako o pozdně římských. 75 Během let se však názor na původ keramiky antických tvarů začal postupně měnit. V padesátých letech začíná Poulík V. uvaţovat o moţnosti, zda keramické amforky nevznikly přímo na Moravě, jako nápodoby cizích vzorů. 76 Proti tomuto názoru však vystoupil Hrubý V., který poukázal na to, ţe si Slované na Moravě nikdy neosvojili přesnou výrobní techniku této překrásné keramiky. Vycházel přitom z předpokladu, ţe kdyby se tak stalo, musela by se tato technika projevit větším rozvinutím výroby v hradištním období. 77 Můţeme 70 Dostál, B.: Pronikání velkomoravské hmotné kultury do sousedních zemí. Brno 1965, oddíl IV. 71 Hrubý, V.: Keramika antických tvarů v době velkomoravské. In: ČMM, Brno 1965, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s Turek, R.: Čechy na úsvitě dějin. Praha 1963, s Poulík, J.: Staroslovanská Morava. Praha 1948, s Hrubý, V.: Staré Město, velkomoravské pohřebiště Na valách. Praha 1955, s. 149.

25 25 tedy říci, ţe tato keramika má všechny znaky římskoprovinciální keramiky, a to jak výběrem a zpracováním materiálu, tak i formováním, tvary a úpravou povrchu. 78 Dříve byla také tato keramika spojována s příchodem malých etnických skupin z Kavkazu a Černomoří, které na naše území šířily odkaz antického řemesla. S touto hypotézou se pojí i názor, ţe to mohli být právě mistři z byzantské říše, kteří na podnět věrozvěstů Konstantina a Metoděje přišli obohatit kulturu Velké Moravy. 79 Další názor, který převládající zejména před unikátním objevem hrnčířské pece v Uherském Hradišti předpokládal, ţe tato keramika pochází z dílen v někdejší římské Panonii. 80 K obratu tedy došlo jiţ v roce 1963, kdy byla odkryta v poloze Dolní Špitálky v Uherském Hradišti Sadech hrnčířská pec na vypalování této jedinečné keramiky. V této peci se našli pozůstatky keramiky antických tvarů v podobě střepů rozbitých dţbánů a amfor, odtrţená ucha a kusy střešních tašek (tegulí) a prejzů (imbrexů). Pro výrobu těchto nádob se uţívala světlešedá jílovitá hlína. 81 Nádoby byly vypáleny do oranţova. V některých případech byl jejich povrch také potaţen jemným firnisem. Po technologické stránce je tato keramika velmi kvalitně zpracovaná na hrnčířském kruhu. 82 Typické tvary pro tuto specifickou skupinu keramiky jsou dvouuché amforky, jednoduché dţbánky, prosté láhve, dvojitá nádobka, čutora a miska. 83 Většinu nálezů keramiky antických tvarů řadíme do druhé poloviny 9. století. 84 Keramika antických tvarů má největší zastoupení v oblasti Uherského Hradiště a Starého Města. Setkáváme se s ní však také v Blučině, Holicích, Mikulčicích Valech, Hluku a Rusínově a to jak v nálezech sídlištních, tak i hrobových. 85 I přes výčet mnoha lokalit, se tato keramika na Moravě objevuje pouze velmi vzácně. Tento jev lze povaţovat za potvrzení předpokladu o nepatrné místní produkci této skupiny keramiky Hrubý, V.: Keramika antických tvarů v době velkomoravské. In: ČMM. Brno 1965, s Dostál, B.: Pronikání velkomoravské hmotné kultury do sousedních zemí. Brno 1965, oddíl IV. 80 Hrubý, V.: Keramika antických tvarů v době velkomoravské. In: ČMM. Brno 1965, s Tamtéţ, s Dostál, B.: Slovanská pohřebiště ze střední doby hradištní na Moravě. Praha 1966, s Dostál, B.: Pronikání velkomoravské hmotné kultury do sousedních zemí. Brno 1965, oddíl IV. 84 Hrubý, V.: Keramika antických tvarů v době velkomoravské. In: ČMM. Brno 1965, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s. 54.

26 26 Obr. 3: Keramika antických tvarů (Dle: Hrubý 1965, Tab. I.) Obr. 4: Keramika antických tvarů (Dle: Hrubý 1965, Tab. IV.)

27 27 3. Užitková keramika v období Velké Moravy Za uţitkovou povaţujeme zejména takovou keramiku, která je uţívána v běţném, tedy kaţdodenním, ţivotě obyvatel Velké Moravy. Jedná se hlavně o nádoby určené na přípravu a konzumaci potravin tj. hrnce a praţnice. Dále sem řadíme také keramické přesleny a tyglíky Kuchyňská keramika Keramické nádoby jsou nejdůleţitější pro charakterizování ostatní řemeslné výroby. Právě podle jejich stavu v Evropě v 1. tisíciletí n. l. se dá usuzovat, ţe staří Slované, ať uţ sídlili kdekoli, měli dobře vyrobenou a technicky náročnou keramiku různých tvarů. Pouze v období stěhování národů, tedy v 5. a v 6. století, se keramika značně zjednodušila, byla hrubá a bez větších technických nároků. V podstatě se jednalo o jednoduché nezdobené hrnce s výdutí nad polovinou výšky nádoby. 87 Nádoby na Velké Moravě také nebyly tvarově příliš diferenciované. Největší podíl zastoupení má jednoduchý hrnec, jehoţ vyuţití bylo víceúčelové. Hrnce slouţily k vaření, na vodu, ukládaly se do nich menší zásoby, pouţívaly se na sladké i kyselé mléko, syrovátka, podmáslí apod. Přičemţ se z těchto nádob často jedlo i pilo. Kaţdá rodina pravděpodobně vlastnila více takovýchto jednoduchých hrnců, které měla rozděleny k různému způsobu uţití. Avšak na jídlo slouţil vţdy pouze jeden hrnec, ze kterého se dřevěnými lţičkami stravovala nejen celá rodina, ale i případné návštěvy Keramické přesleny Přesleny jsou drobné artefakty nejčastěji tvořené z kamene nebo jemně plavené hlíny (ty pak mohou mít na povrchu ještě i vrstvičku z jemnější hlinky), mimo to se nacházejí také přesleny robené z keramických střepů. Pouţíval se jako setrvačník navlečený na vřeteno při spřádání vlákna (příze). 89 Z období Velké Moravy se nejčastěji nachází tvar dvojkónický, který můţe být někdy hraněn. 87 Váňa, Z.: Svět dávných Slovanů. Praha 1983, s Beranová, M.: Slované. Praha 1988, s Šín, L.: Člověk 9. aţ 12. století v hornomoravském úvalu (Diplomová práce) Brno, PřF MU, 2006, s. 180.

28 28 Můţeme se však setkat také s tvarem kónickým, avšak ten se nachází pouze ojediněle. 90 Obr. 5: Dvojkónický přeslen (Dle: Internetový zdroj č. 1) Tyglíky Uţitková keramika Velké Moravy je zastoupena také tyglíky, coţ jsou nádoby malých rozměrů většinou kornoutkovitého tvaru, které byly robeny jednoduše v ruce. Tyglíky nemusely plnit ţádnou estetickou funkci, důleţité bylo, aby dobře slouţily při tavení barevných a drahých kovů. To, ţe slouţily právě k tavení, nám dokládají četné nálezy tyglíků, ve kterých ulpěly malé zbytky kovu, který se v nich tavil Pražnice Specifickou součást uţitkové keramické produkce tvořily praţnice. Byly to hrubé, mohutné nádoby (pekáče), čtvercového nebo obdélníkového tvaru. Délka jejich stran dosahovala aţ jednoho metru, okraje byly spíše nízké, často jen o výšce 10 aţ 16 cm. Dno muselo být velmi silné přibliţně okolo 5 cm. Nejčastěji se v souvislosti s nimi uvaţuje o vyuţití při výrobě praţmy, někdy také při sušení ovoce, k pečení placek. Mohly však slouţit i k dosoušení obilí před jeho mletím nebo praţením. Oheň byl rozdělán přímo uvnitř praţnice, poté co se plně prohřála, byl vymeten a rozpálená plocha poslouţila jako pracovní prostor. 92 Obr. 6: Praţnice z Klučova (Dle: Internetový zdroj č. 2) 90 Dostál, B.: Slovanská pohřebiště ze střední doby hradištní na Moravě. Praha 1966, s Šín, L.: Člověk 9. aţ 12. století v hornomoravském úvalu (Diplomová práce) Brno, PřF MU, 2006 s Tamtéţ, s. 179.

29 29 4. Hrobová keramika Důleţité keramické nálezy, které nám dokládají, jak byly naši předci ve výrobě keramiky zruční, se objevují také v hrobových jamách, kam byly přidávány jako součást milodaru, nebo se mohlo jednat o keramické nádoby slouţící k uloţení popelu zesnulého. I přesto, ţe keramika netvoří nejpočetnější skupinu milodarů z hrobů, je bezpochyby důleţitým dokladem pro význam datování, neboť pochází z celků chronologicky významnějších, neţ je tomu u keramiky z jiných nálezových komplexů. 93 Tato hrobová keramika nám při srovnání s nálezy sídlištními (zejména střepy) poskytuje důleţitou oporu v datování Nádoby jako schránky na popel (popelnice) Kremace byla u Slovanů v 6. aţ 8. století dominující způsob pohřbívání zemřelých. Celkem bylo dosud nalezeno 25 ţárových pohřebišť, na kterých byl popel mrtvého uloţen jak v nezdobených nádobách praţského typu, tak i v krásných zdobených nádobách podunajské výrobní tradice. 95 Oproti nádobám slouţícím jako milodary v kostrových hrobech, jsou tyto schránky na popel mrtvého o něco větší, tvarově i zdobením však zůstávají shodné Nádoby jako milodary Nádoby na Velké Moravě nebyly tvarově příliš rozmanité. Nejinak tomu bylo i u keramických nádob pocházejících z hrobových jam. Jako milodary slouţily nádoby pouze u kostrových pohřbů, které se začínají hojněji vyskytovat aţ od konce 8. století. Při porovnání nádob sídlištních s nádobami hrobovými nenacházíme ţádné rozdíly v uţitém keramickém těstu, ve způsobu zpracování, tvaru nebo zdobení. Avšak velký rozdíl mezi zmiňovanými skupinami se týká jejich velikostí. Keramické nádoby nalezené v hrobové jámě jsou zpravidla daleko menších rozměrů, neţ jaké nacházíme na sídlištních nalezištích. Velké nádoby (tzn. nad 20cm) nacházíme v hrobech pouze výjimečně Dostál, B.: Slovanská pohřebiště ze střední doby hradištní na Moravě. Praha 1966, s Tamtéţ, s Galuška, L.: Slované - doteky předků. Brno 2004, s Tamtéţ, s Dostál, B.: Slovanská pohřebiště ze střední doby hradištní na Moravě. Praha 1966, s. 78.

30 30 Na většině pohřebišť se tedy setkáváme s typickou velkomoravskou keramikou, jakou známe ze sídlištních nalezišť. Pouze ojediněle byly do hrobu přidávány jiné neţ klasické velkomoravské nádoby. Za zajímavost v tomto ohledu můţeme povaţovat nepříliš početné, ale i tak velmi významné nálezy tuhové keramiky pocházející z období Velké Moravy (neboť tato keramika je spíše známa z období pozdějšího okolo 11. a 12. století). Tuhová keramika je nacházena zejména na pohřebištích ve Vysošanech, Břeclavi Pohansku, Mostkovicích, Nové Dědině, Stráţovicích a ve Znojmě Hradišti. 98 Za stejně významné povaţujeme také nálezy keramiky antických tvarů. Ty se však v hrobech objevují pouze ojediněle a jsou tedy velmi vzácné. Největší koncentrace výskytu keramiky antických tvarů pochází hlavně ze Starého Města a Uherského Hradiště. Avšak i na jiných lokalitách je moţno tento typ keramiky v hrobových jamách nalézt. 99 To, ţe hrobová keramika není tvarově příliš rozmanitá, nám dokládá také typologické rozdělení nádob ze středohradištního období podle B. Dostála. Ten uvádí, ţe procentuálně je nejvíce zastoupen klasický hrnec (tvoří více neţ 95%), který byl také typický pro celé období Velké Moravy. Pouze 4, 3 % připadají na mísy, které však nemají velké zastoupení ani v nálezech keramiky sídlištní. Posledním tvarem, se kterým se v hrobové keramice setkáváme, je láhev. Tento tvar je tak vzácný, ţe jeho nálezy můţeme počítat na jednotlivé kusy Keramické přesleny Keramické přesleny, stejně jako nádoby, patří k nejčastějším nálezům keramiky v hrobových jamách. Jelikoţ na Velké Moravě byla výroba látek, oděvu i obuvi záleţitostí pouze ţen, byly přesleny přidávány výhradně do jejich hrobů Dostál, B.: Slovanská pohřebiště ze střední doby hradištní na Moravě. Praha 1966, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s Galuška, L.: Slované - doteky předků. Brno 2004, s. 42.

31 31 5. Technická keramika Na konstrukci příbytků uţívali obyvatelé Velké Moravy nejčastěji dřevěné kůly, potřené mazanicí. Střechy pak byly doškové, vázané z materiálů z místních zdrojů (nejčastěji z rákosu). I přesto nacházíme budovy, na jejichţ stavbu byly uţity keramické pálené cihly a pálené střešní krytiny. Avšak v takovém případě se nejednalo o příbytky obyčejných lidí, ale spíše o kostely nebo také velmoţské dvorce. Keramické těsto na Velké Moravě se tedy hojně uplatňovalo nejen při výrobě keramických nádob Mazanice Pro označení hlíny pouţívané na vymazání stěn velkomoravských domů se uţívá název mazanice. Jedná se vlastně o hlínu, které byla smíchána s organickými (sláma, plevel) i anorganickými (písek, úlomky hornin) sloţkami. 102 Aby se hlína dobře spojila s přidanými sloţkami, bylo nutné ji navlhčit a důkladně hníst. Kdyby nebyly přidány ony zmiňované sloţky, hlína by na stěnách příbytků při vysoušení praskala a rychle by se odlepovala od dřevěné konstrukce stavby. I tak mazanice nebyla příliš stabilní a bylo nutné ji po nějaké době obnovit. 103 Na stěny domů se nanášely nejčastěji dvě vrstvy spodní vrstva, která byla silnější a z hrubšího materiálu, ta se poté přetřela ještě vnější, tenčí vrstvou, z jemnějšího materiálu. 104 Mazanice je většinou jediným dokladem po objektech, které do současnosti nebyly zachovány, právě z tohoto důvodu nám slouţí jako důleţitý archeologický pramen. 105 Často jsou v ní otištěny stopy po konstrukčních prvcích výpletu, trámů i dřeva pouţitého na konstrukci stěn. 106 Nejčastěji se nachází v podobě tzv. mazanicových zlomků, otlačků nebo rozsáhlých souvrství. 107 Nejlépe se mazanice 102 Vařeka, P.: Stavební kultura předhradí Levého Hradca. In: Castrum Pragense 4, 2001, s Solátková, M.: Pohansko, poloha Lesní hrúd. Spracovanie a analýza fragmentov mazanice z výzkumu r a 2004 (Diplomová práce), Brno, FF MU, 2007, s Tamtéţ, s Vařeka, P.: Nálezy mazaníc v archeologických strukturách deskriptivní systém a databáze mazanice. Archeologické fórum 4, 1995, s Solátková, M.: Pohansko, poloha Lesní hrúd. Spracovanie a analýza fragmentov mazanice z výzkumu r a 2004 (Diplomová práce), Brno, FF MU, 2007, s Vařeka, P.: Nálezy mazaníc v archeologických strukturách deskriptivní systém a databáze mazanice. Archeologické fórum 4, 1995, s. 59.

32 32 dochovala v případě, ţe budova zanikla poţárem, neboť v takovémto případě došlo k vypálení keramického těsta, z nějţ byla původně vyrobena Cihly a střešní krytiny Na Velké Moravě se setkáváme také s jiným, významným způsobem uţití keramického těsta. Jedná se o výrobu hliněných vypalovaných cihel (tegulí) a komponentů střešní krytiny (imbrexů). 109 U části nalezených pálených cihel a střešních krytin byl jasně prokázán římský původ, neboť nesou kolky svých výrobců. Těmi byli zejména příslušníci vojenských jednotek nebo soukromí výrobci pobývající v době římské v panonském Curnuntu. Často toto stavidlo pocházelo z jiţ zaniklé vojensko obchodní stanice. Obyvatelé Velké Moravy je poté znovu hojně vyuţívali v celém 9. století na výstavbu kostelů a velmoţských obydlí. 110 Zbylá část nalezených střešních krytin i pálených cihel však kolky postrádá. Také je u nich patrná odlišná kvalita pouţitých surovin, a ani vyhotovení nebylo v porovnání s původními římskými nálezy tak dokonalé. Právě proto se v souvislosti s nimi často uvaţuje jako o pokusu napodobit staré římské předlohy. I přesto, ţe se jednalo o pouhé napodobeniny, máme díky nim první doklad staroslovanského cihlářství, který lze datovat ji do 9. století. 111 Tento fakt nám dokládá také unikátní nález staroslovanské pece na výrobu keramiky antických tvarů v poloze Dolní Špitálky v Uherském Hradišti Sadech. 112 Právě součástí tohoto významného objevu, byly kromě keramiky také hliněné komponenty střešní krytiny tašky, korýtkové prejzy a ozdobná hřebenovka, které stejně jako cihly, kopírovaly své římské vzory. 113 Produkty této pece pak našly uplatnění na všech zděných stavbách, odkrytých v rámci staroměstsko uherskohradišťského osídlení. 114 Původ výrobců těchto střešních krytin a pálených cihel nám dodnes není známý, ale pravděpodobně se jednalo o byzantské řemeslníky, kteří doprovázeli Konstantina a Metoděje na jejich misii. Nebo to mohli být příslušníci stavební 108 Solátková, M.: Pohansko, poloha Lesní hrúd. Spracovanie a analýza fragmentov mazanice z výzkumu r a 2004 (Diplomová práce), Brno, FF MU, 2007, s Hrubý, V.: Keramika antických tvarů v době velkomoravské. In: ČMM. Brno 1965, s Galuška, L.: Slované O ţivotě na Moravě století. Brno 2005, s Tamtéţ, s Hrubý, V.: Keramika antických tvarů v době velkomoravské. In: ČMM. Brno 1965, s Tamtéţ, s Galuška, L.: Slované O ţivotě na Moravě století. Brno 2005, s. 183.

33 33 hutě z Bavorska či Akvileje, kteří na naše území přišli ještě před nimi, v období tzv. první christianizace. 115 Obr. 7: Střešní krytina z Uherského Hradiště Sadů: 1. rekonstrukce střešní krytiny; 2. Zlomek prejzu imbrexu; 3. střešní taška tegule (dle: Hrubý 1965, s. tab. VIII.) 115 Galuška, L.: Slované O ţivotě na Moravě století. Brno 2005, s. 183.

34 34 6. Výroba velkomoravské keramiky Výroba keramických nádob byla známa jiţ od mladší doby kamenné, dlouho se však provozovala podomácku a byla záleţitostí výhradně ţen. Nejinak tomu bylo i u dávných Slovanů. Teprve v období století dochází u Slovanů ke vzniku hrnčířského řemesla, díky němuţ se výroba keramiky stává prací specializovaných řemeslníků, s čímţ souvisí také technické zdokonalení její výroby. 116 Současné poznatky o keramické výrobě nám bohuţel neumoţňují přesné rozlišení výroby podomácké od té řemeslné. I přesto víme, ţe nejstarší keramika Slovanů na našem území tzv. praţský typ, byla robena ve volné ruce, nálepem a pouze podomácku. Krátce na to, ještě v 6. století, se objevuje pomalý (ruční) hrnčířský kruh (blíţe popsán v podkapitole 7. 1.) na kterém se keramické výrobky začaly obtáčet, coţ umoţnilo zdokonalení jejich tvarů i výzdoby. Noţní hrnčířský kruh (blíţe popsán v podkapitole 7. 2.) obyvatelé Velké Moravy nejspíše ještě neznali. I přesto, byla keramika od konce 8. a 1. poloviny 9. století s největší pravděpodobností jiţ produktem řemeslné výroby. 117 Podomácká výroba byla tedy u dávných Slovanů rozšířena zejména od 6. do počátku 9. století. Pod pojmem podomácká malovýroba chápeme rukodělné výrobní činnosti provozované za účelem uspokojení potřeb vlastních nebo nejbliţšího okolí, takové, které se uskutečňovaly přímo v obydlích nebo na prostranství před nimi, za účasti jedince či osob jedné rodiny. 118 Charakteristická je zejména tím, ţe byla prováděna kterýmkoli členem domácnosti, přičemţ se zde maximálně vyuţívala dělba práce. Výrobky pak slouţily hlavně pro účely domácnosti, proto je tento typ výroby zaměřen spíše na předměty denní potřeby. Hlavním zaměstnáním výrobců však i nadále zůstávalo zemědělství a chov dobytka, tedy činnosti zaměřené na získávání potravy. Právě z tohoto důvodu byla podomácká výroba prováděna značně nepravidelně, často 116 Dostál, B.: Slovanské řemeslo na jiţní Moravě do počátku 10. století. In: XIII. Mikulovské sympozium 1983, s Tamtéţ, s Galuška, L.: Slované O ţivotě na Moravě století. Brno 2005, s. 72.

35 35 jen několik hodin denně nebo v určitém ročním období (mimo vegetační cyklus zemědělských plodin). 119 Od druhé poloviny 9. století se pak keramika stejně jako další odvětví dřívější podomácké výroby začínají stále více specializovat. Tak se nejvíce děje v prostředí mocenských center, kde čím více se blíţíme k vrcholnému období Velké Moravy, přibývá keramiky produkované specializovanými dílnami. Není to však na úkor keramiky vzešlé z rukou podomáckých výrobců, avšak tento způsob výroby se jiţ udrţuje spíše ve vesnickém prostředí, kde převaţoval ještě i po celé 9. století. 120 Za přechod mezi podomáckou výrobou a řemeslnou výrobou povaţujeme specializovanou malovýrobu. Ta se vyznačuje po technické stránce velmi kvalitními nádobami, které odpovídají všemi svými znaky nádobám vyrobených řemeslníky. Avšak po stránce ekonomicko-společenského postavení jejich výrobce a jeho zařazení do hospodářských jednotek má charakter výroby podomácké, coţ vlastně znamená, ţe výrobky takto robené ještě nebyly určeny pro trh. 121 Specializovaná malovýroba je typická zejména pro období od konce 9. století a v našem prostředí přetrvává aţ do století Za zajímavost zde můţeme povaţovat výsledky výzkumu probíhajícího na Pohansku. Díky nim bylo zjištěno, ţe větší podíl keramických výrobků tvořily profesionálně vyráběné produkty, ale tento podíl se samozřejmě v průběhu dějin Velké Moravy měnil. V první velkomoravské fázi odpovídal počet podomácky vyrobené keramiky počtu profesionální keramiky. Oproti tomu ve vrcholné fázi Velké Moravy byl jiţ tento poměr 2 : 1 ve prospěch profesionálně robené keramiky. 123 Za poslední fázi vývoje výroby staroslovanských nádob i jiného, dříve podomácky robeného zboţí, povaţujeme řemeslnou výrobu. V našich podmínkách s ní můţeme plně počítat aţ od konce 13. století v souvislosti s rozvojem měst. V této fázi je jiţ výroba plně oddělena od zemědělství, neboť to jiţ poskytuje dostatečný nadprodukt, z něhoţ mohou být ţiveny nejen vládnoucí 119 Dostál, B.: Slovanské řemeslo na jiţní Moravě do počátku 10. století. In: XIII. Mikulovské sympozium 1983, s Galuška, L.: Slované O ţivotě na Moravě století. Brno 2005, s Dostál, B.: Slovanské řemeslo na jiţní Moravě do počátku 10. století. In: XIII. Mikulovské sympozium 1983, s Tamtéţ, s Macháček, J.: Studie k velkomoravské keramice (Disertační práce), Brno, FF MU, 1999, s. 328.

36 36 vrstvy, ale také řemeslnící. Zpravidla se jedná o malovýrobu zaloţenou na kvalifikované, specializované ruční práci řemeslníka. Často jsou k řemeslné výrobě vyuţívány speciální nástroje nebo drobné stroje. Práce se uskutečňuje nejčastěji na zakázku, nebo jako prostá výroba zboţí určeného pro trh Keramické těsto a jeho zpracování Pro výrobu velkomoravského keramického zboţí se téměř vţdy vyuţíval materiál z místních zdrojů. Ať se jednalo o samotné keramické těsto nebo o přidávané příměsi, nejvíce bylo uţíváno takového materiálu, který se nacházel v místě výroby. Keramika z období Velké Moravy je nejčastěji vyrobena z hlíny promíšené jemným pískem, někdy hrubším pískem, případně i kaménky, slídou a v některých oblastech i tuhou. 125 Ojediněle se v keramice objeví také tlučené střepy (např. v Bojkovicích a Moravském Ţiţkovu). Celkově se dá říci, ţe vývojová tendence keramiky vede od vyuţití hrubozrnného materiálu k materiálu jemnozrnnému. Nelze ji však klasifikovat jako pravidlo, neboť je spíše ovlivněna místními podmínkami výrobců, účelem, pro který byla nádoba vyrobena, a v neposlední řadě také společenským ohledem, tedy tím, komu měla slouţit. 126 Přidávání zmiňovaných příměsí (ostřiv) mělo spíše praktický, neţ estetický význam. Takto zpevněné keramické těsto se stalo pevnější a lépe se s ním pracovalo. Nejdůleţitější důvod, proč byly příměsi do keramického těsta přidávány, můţeme shledat v jejich lepší odolnosti při procesu vypalování Technologické postupy výroby keramiky Během staletí rozlišujeme několik moţných způsobů výroby keramiky. Nejstarší keramický materiál byl zhotovován jednoduše v ruce, nejčastěji formou lepení válečků nebo vymodelováním nádoby z jednoho kusu hlíny. Postupem času se však tato technika začala zdokonalovat, aţ nakonec došlo k objevu pomalého hrnčířského kruhu. Keramika robená v ruce se tedy začala obtáčet a díky tomu měla tenčí stěny i dokonalejší tvary. Od 13. století se u nás běţně uţívá noţní 124 Dostál, B.: Slovanské řemeslo na jiţní Moravě do počátku 10. století. In: XIII. Mikulovské sympozium 1983, s Dostál, B.: Slovanská pohřebiště ze střední doby hradištní na Moravě. Praha 1966, s Tamtéţ, s Dostál, B.: Slovanské řemeslo na jiţní Moravě do počátku 10. století. In: XIII. Mikulovské sympozium 1983, s. 15.

37 37 hrnčířský kruh, na němţ jsou jiţ robeny keramické nádoby svou kvalitou odpovídající současným. Nejstarší způsob výroby keramického zboţí byl tedy značně jednoduchý a primitivní. Nádoby takto robené slouţili čistě pro vlastní potřebu výrobce a neměly ještě tak dokonalý tvar, jako nádoby z období pozdějšího. Před samotným začátkem výroby nádoby bylo nutné přesně si stanovit, jaký má mít nádoba konečný tvar, neboť ten jiţ po vymodelování nebylo moţné změnit. Stejně tak bylo nutné určit jak mají mít nádoby tlusté stěny, neboť podle toho se pak vyválely válečky. Ty musely být o něco málo silnější neţ poţadovaná tloušťka stěny nádoby, protoţe při ručním zahlazení došlo k jejich částečnému zúţení. 128 Nejprve bylo nutné, aby výrobce vymodeloval z jednoho kusu hrnčířského těsta dno. 129 Poté si musel připravit dostatečný počet válečků o předem určené šířce. Ty se robily tak, ţe se nejprve v dlaních vyválely kuličky, které pak výrobce oběma rukama válel tam a zpět, čímţ se válečky prodlouţily a ztenčily. Postup se opakoval tak dlouho, dokud nebyly vyváleny válečky o poţadované tloušťce. Kdyţ byly všechny hotovy, přešlo se k jejich nalepování. Buď se mohlo kaţdé patro lepit zvlášť, nebo také několik pater najednou, avšak vţdy nejvíce čtyři. V tomto případ záleţelo čistě na délce válečků a na tom, který z postupů výrobci více vyhovoval. Po nalepení čtyř pater se přešlo k jejich zahlazení za pomoci prstů, kůţe nebo dřevěné či kostěné špachtle. Kdyţ byl povrch důkladně zahlazen, nalepila se další čtyři patra a postup se opakoval. Celý tento proces trval tak dlouho, dokud nádoba nebyla vyrobena do poţadovaného tvaru. 130 Další moţnou technikou uţívanou zejména v nejstarších dobách, bylo vymodelování nádoby z jednoho kusu hlíny. Tak se robily zejména nádoby menších rozměrů, jejichţ technické provedení nebylo příliš dokonalé. V pozdějších dobách se pak uţíval tento postup zejména při výrobě koflíků a malých nádobek. Proces této výroby nebyl sloţitý. Nejprve se vymodelovala větší koule, do které se prstem vyryl důlek, ten se postupně rozšiřoval, aţ do poţadované velikosti nádobky. Po zvětšení tohoto otvoru se přešlo k zahlazení povrchu a tím byla nádoba dokončena. 128 Chavarria, J.: Velká kniha keramiky. Praha 1996, s Galuška, L.: Slované O ţivotě na Moravě století. Brno 2005, s Chavarria, J.: Velká kniha keramiky. Praha 1996, s. 50 / 51.

38 38 Po vynalezení pomalého hrnčířského kruhu se technologické postupy výroby keramiky značně zdokonalily. Základní postup výroby keramiky sice zůstal zachován, ale následná úprava povrchu jiţ byla robena za pomoci tohoto jednoduchého kruhu. Po nedokonalém ručním zahlazení povrchu nádoby byla ještě umístěna na horní desku hrnčířského kruhu. Zde se za pomoci vlhkých rukou, kůţe nebo látky ještě více zahladil celý povrch nádoby, dokud nebyl zcela hladký. Poté se přešlo ke konečné fázi výroby, tedy k ozdobení nádoby za pomocí kostěných nebo dřevěných rydel či hřebenů. S objevem pomalého, ale i rychlého hrnčířského kruhu, se začaly některé nádoby také obtáčet. Tato staré forma konečné úpravy nádob se dochovala aţ do současnosti. Šlo vlastně o jednoduché konečné zapravení povrchu nádoby a dna. Nádoba byla nejdříve vymodelovaná a poté zahlazená na hrnčířském kruhu. Po jejím odřezání od rotující desky tohoto kruhu vzniklo nedokonalé dno. Nádoba se tedy nechala zaschnout asi 24 hodin a poté byla opět umístěna na hrnčířský kruh, tentokrát však dnem vzhůru. Za pomoci kostěné nebo dřevěné špachtle se tento nedokonalý povrch zahladil. Tím získaly nádoby svůj dokonalý vzhled, který jiţ odpovídá kvalitnímu zpracování keramiky v současnosti. Nejkvalitnější způsob výroby keramiky však začal aţ s objevem noţního hrnčířského kruhu. Od té doby také hovoříme o tzv. vytáčené keramice. Aby se vytáčená keramika podařila, bylo nutné nejprve si důkladně předpřipravit hlínu, se kterou měl hrnčíř pracovat. Hlína musela být dostatečně vláčná, ale ne příliš měkká. Propracovaná hrudka hlíny se zformovala do zaobleného tvaru. Poté byla vhozena do středu rotujícího talíře. Následně byl kruh roztočen kopáním pravou nohou vpřed a levou nohou dozadu. 131 Hrudku, která se točila na kruhu bylo nutné oběma rukama stlačit na střed talíře a vystředit ji (tato fáze je nazývána centrováním). Hlína se centrovala tak dlouho, dokud pod dlaněmi nebylo cítit, ţe běţí hladce, bez vybočení do stran. Dokonale vycentrovaná hrudka byla obemknuta oběma rukama a vytáhnuta nahoru. Tím došlo k odstranění posledních zbytků vzduchu, které v hlíně ještě zbyly. Poté byla opět staţena dolů. Následně byly do jejího středu vnořeny oba palce a vytvořilo se dno. Kdyţ bylo dno hotovo, začala se hlína rozšiřovat do tlustostěnné misky. Dvěma prsty (jedním levé ruky uvnitř misky a druhým pravé ruky vně) začala být 131 Bavlínová, A.: Keramika pro malé i velké. Olomouc 1994, s

39 39 miska vytahována vzhůru. Dále uţ záleţelo pouze na tom, jaký měla mít nádoba konečný tvar, neboť podle toho byla nádoba buď rozšiřována, zuţována nebo dále vytahována. K pomoci při vytáčení nádob slouţí řada nástrojů, jako jsou dřevěné čepele, hladítka ze silnější kůţe a obtáčedla. 132 Jelikoţ byla hlína velmi pevně přilepena k rotujícímu talíři, bylo nutné, aby se po dokončení od této osy odřízla ţeleznou strunou. Tento postup nám dokládají charakteristické vzory na dně nádoby (většinou v podobě jakéhosi šneka, který vznikl po odřezávání nádoby ţeleznou strunou) Nádoba jako konečný produkt hrnčíře Nádoby na Velké Moravě tvoří největší podíl práce hrnčířů. Pro jejich určení a zařazení do specifického keramického okruhu jsou důleţité zejména jejich tvary. Dále pak různé zakončení okrajů, výzdoba, uţitý materiál, ale také jejich velikost. Dalším specifickým znakem jsou značky, neboli kolky, které jsou v tomto období umístěny pouze na dně nádoby Tvar Nádoby v období Velké Moravy nebyly tvarově příliš rozmanité. Nejčastěji se jedná o jednoduché hrnce, menších i větších velikostí a různého zdobení i tvaru. 134 Hrnec však nepřevládá pouze v keramice starých Slovanů na našem území. Tento jev je rozšířen téměř po celé střední Evropě v období od století a přetrvává aţ do století 13., kdy je nahrazen keramikou sloţitějších forem. 135 Důvody, které vedly k redukci tvarového spektra, mohou být různé, faktem však zůstává, ţe byl tento jev silně nadregionální a nebyl vázán na ţádné společenské etnikum. Jeho charakter je tedy spíše civilizační. Nejpravděpodobněji však souvisí s potřebami obyvatel a s jejich způsobem ţivota, který určoval, co a v jaké míře se bude vyrábět. 136 Jiné tvary nádob, zejména niţší misky a jakési primitivní talíře, se v celém období Velké Moravy nacházejí pouze výjimečně. Přitom řada nádob byla ještě 132 Bavlínová, A.: Keramika pro malé i velké. Olomouc 1994, s Nekuda, V., Reichertová, K.: Středověká keramika v Čechách a na Moravě. Brno 1968, s Macháček, J.: Studie k velkomoravské keramice (Disertační práce), Brno, FF MU, 1999, s Beranová, M.: Slované. Praha 1988, s Macháček, J.: Studie k velkomoravské keramice (Disertační práce), Brno, FF MU, 1999, s. 362.

40 40 vyrobena z jiných materiálů, zejména ze dřeva, z kůţí, kůry, lýka, proutí a podobně. 137 Nejuţívanějším tvarem byl tedy hrnec, který měl celou řadu tvarů a velikostí, o jejichţ roztřídění se pokusili dva významní archeologové Poulík J. a Hrubý V. Poulík J. ve svém třídění rozlišuje hrnec ramenatý, poloramenatý, vysoce ramenatý, soudkovitý, polosoudkovitý, vejcovitý, kulovitý, dvojkónický, rozloţitý a trychtýřovitě rozevřený. Bohuţel ve své studii tyto tvary blíţe nespecifikuje. 138 Oproti tomu druhý ze zmiňovaných badatelů, Hrubý V., rozdělil hrnce velmi pečlivě a přesně. Rozlišuje hrnce soudkovité a situlovité, které mají stěny zaoblené nad polovinou výšky nádoby. Tyto dva typy hrnců tvoří přes 90% celkové produkce z období Velké Moravy a jsou také velmi zřetelně rozlišitelné. 139 Dalším tvarem je dvojkónický hrnec, který tvoří jen nepatrnou část dosud nalezených nádob. Často je velmi těţko rozpoznatelný, neboť jeho hlavním znakem jsou lomené stěny, které však v některých případech nejsou příliš výrazné. Dosti podobné dvojkónickému tvaru jsou miskovité hrnce. Mimo nich do této skupiny lze zařadit také mísy a pohárovité hrnce, které zpravidla bývají miskovitými hrnci (jejich hrdlo se nápadně rozevírá). Dvojkónické a miskovité hrnce mají výšku jen nepatrně menší neţ šířku. 140 Na relativnost tohoto rozdělení poukazuje jiţ sám Hrubý V. 141 a dále pak také Dostál B, podle něhoţ spočívá nedostatek tohoto členění zejména v tom, ţe se některé vedlejší znaky mohou jevit jako důleţitější neţ celková tektonika nádoby. Například tvary s největší výdutí v horní třetině nádoby je nutno řadit k soudkovitým jenom proto, ţe nemají naznačené hrdlo. Dalším problémem pak jsou nevýrazné hranice mezi miskovitými situlami, miskami a pohárovitými tvary. Jelikoţ však je pro třídění nádob lepší uţívat jednoduchá a poměrně přesná kritéria, lze Hrubého třídění akceptovat. 142 Mimo jiţ zmiňovaných hrnců nacházíme z období Velké Moravy také jiné tvary nádob. Ty však tvoří méně neţ 10% z celkové produkce. 137 Beranová, M.: Slované. Praha 1988, s Poulík, J.: Staroslovanská Morava. Praha 1948, s Hrubý, V.: Staré Město, velkomoravské pohřebiště Na valách. Praha 1955, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s Dostál, B.: Slovanská pohřebiště ze střední doby hradištní na Moravě. Praha 1966, s. 80.

41 41 Jedná se o hrnky s několikanásobnou profilací v horní třetině výdutě, které tvoří výraznou skupinu hrnků nalezených v Dolních Věstonicích. Můţeme je přirovnat k profilované keramice ze slezských hradišť. 143 Dále pak nádoby s vyšším válcovitým hrdlem, coţ jsou vlastně deriváty nádob s profilací. Na některých však můţeme pozorovat náznak této profilace. Známy jsou zejména z Bošovic, Drţovic, Hodonína, Předmostí, Pustiměře, Drysic a Hodovnic. Většina těchto nádob pravděpodobně pochází aţ z konce 9. a počátku 10. století. 144 Nepříliš početnou skupinu pak tvoří hrnky s uchy. Rozlišujeme hrnky s jedním uchem, které pocházejí z Dolních Věstonic a Brna Ţidenic a hrnky se dvěma vodorovnými uchy, které nacházíme zejména v líšeňském hradisku. Na těchto nádobách s primitivními hrubými uchy neorganicky nalepovanými na dokonalé nádoby lze spatřovat vliv z podunajské oblasti, ze které k nám přišla řada kulturních podnětů. 145 Dalším nepříliš často uţívaným tvarem jsou mísy, z nichţ největší zastoupení mají hlubší ramenaté mísy s prohnutým hrdlem. U nich se však často můţeme setkat s problémem rozlišit je od mísovitých hrnců. Zastoupeny jsou v Brně Horních Heršpicích a Nosislavi. Vzácněji se vyskytují širší tvary ramenatých mis s prohnutým hrdlem. Za příklad mohou poslouţit nálezy z lokalit v Drţovicích a Zástřizlech. Na nalezišti v Dolních Věstonicích se setkáváme s ramenatými miskami s odsazeným prohnutým hrdlem a s širokými mísami s prohnutým hrdlem a výdutí uprostřed. 146 Nejméně početnou skupinu nádob z období Velké Moravy tvoří lahve, kterých dosud bylo nalezeno jen několik málo kusů. Pocházejí z nalezišť v Kloboukách a Holasicích. Jsou datovány na konec 9. století. Pravděpodobně souvisejí s působením kulturního proudu, který se na Moravu šířil z Karpatské kotliny Dostál, B.: Slovanská pohřebiště ze střední doby hradištní na Moravě. Praha 1966, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s. 82.

42 42 Obr. 8: Velkomoravská keramika (foto: Bc. Kováčik, J.) Obr. 9: Velkomoravská nádoba (foto. Bc. Kováčik, J.) Obsah nádob Obsah nádob se povedl propočítat B. Dostálovi 148 společně se Z. Weberem. Ti při důkladném studiu keramiky zjistili, ţe lze na základě matematické závislosti 148 Dostál, B.: Břeclav Pohansko IV. Velkomoravský velmoţský dvorec. Brno 1975, s

43 43 mezi výškou nádoby, průměrem jejího okraje a výdutě vypočítat obsah hrnců z období Velké Moravy. 149 Díky tomuto důleţitému poznatku se jim poté povedlo rozdělit velkomoravské hrnce na tři velikosti. První je zastoupena malými hrnky, jejichţ průměr okraje se pohybuje od 8 do 15 cm. Obsah těchto nádob je něco okolo 1 litru. Nádoby s průměrem okraje od 15 do 20 cm mající obsah 2 aţ 5 litrů, označili jako hrnce střední velikosti. U nádob, jejichţ okraj je větší neţ 20 cm a obsah má více neţ 6 litrů, hovoří o velkých hrncích Okraje Pro určení velkomoravských nádob je důleţitý také tvar a způsob ukončení okraje nádoby. Podle těchto charakteristických znaků se dá určit z jakého prostředí i ze kterého období nádoba pochází. Stejně jako samotné tvary nádob prošly vývojem, tak i zakončení okrajů se v průběhu staletí mění. Nalezených typů okrajů je nepřeberné mnoţství a kaţdý z keramických okruhů má své charakteristické typy. Setkáváme se s okraji ostře seříznutými, přehnutými, proţlabenými atd. Pro lepší orientaci a znázornění okrajů přikládám obrazovou přílohu některých okrajů velkomoravských nádob. 149 Dostál, B.: Břeclav Pohansko IV. Velkomoravský velmoţský dvorec. Brno 1975, s Tamtéţ, s. 143.

44 44 Obr. 10: Výzdoba okraje. Plastická výzdoba. (Dle: Macháček, 2001, s. 62)

45 45 Obr. 11: Ukončení okraje (Dle: Macháček, 2001, s. 63)

46 46 Obr. 12: Ukončení okraje (Dle: Macháček, 2001, s. 64) Výzdoba Výzdobu středohradištní keramiky nejčastěji tvoří jednoduché i mnohonásobné vlnovky a vodorovné rýhy, někdy spirálovitě ryté kolem výdutě nádoby, jednoduché vpichy uspořádané do řad nebo obloučků, vpichy provedené vidlicí v jednoduchých nebo větvičkovitě uspořádaných řádcích, slzovité vrypy zpravidla vpravo skloněné, motiv v podobě obráceného C a šikmé svazky rýh. 151 Výzdobné prvky nádob jsou přitom pouţity v různých kombinacích. V rámci středohradištního období nejsou typické ani pro určitý časový úsek, ani pro určitou oblast. 152 Jediné dva motivy uplatňující se na keramice a zařaditelné do 151 Dostál, B.: Slovanská pohřebiště ze střední doby hradištní na Moravě. Praha 1966, s Tamtéţ, s. 79.

47 47 určitého období konkrétně na přelom 8. a 9. století a také ještě počátek století 9. je motiv šikmých svazků rýh a motiv krokvic. 153 Výzdoba byla do keramiky ryta za pomoci jednoduchých rydel nebo vlnicovitým rýhovadlem. Zpravidla bývá tato výzdoba umístěna nad největší výdutí nádoby. V některých případech je záseky ozdobena také seříznutá část okraje. Daleko častěji se pak objevuje výzdoba keramiky na vnitřní straně okraje a to buď v podobě vpichů (coţ nacházíme zejména u keramiky z nalezišť Vysočany, Staré Město, Nosislav, Drţovice a Syrovín) nebo vícenásobných vlnic (naleziště Jarohněvice, Moravský Ţiţkov, Zástřizly, Víceměřice a Míšovice). Nálezy keramiky zdobené na vnitřní straně keramiky pocházejí jiţ z přelomu 8. a 9. století a udrţují se i po celou dobu století Obr. 13: Motiv výzdoby (Dle: Macháček, 2001, s. 51) 153 Dostál, B.: Slovanská pohřebiště ze střední doby hradištní na Moravě. Praha 1966, s Tamtéţ, s. 79.

48 48 Obr. 14: Motiv výzdoby (Dle: Macháček, 2001, s. 52)

49 Barva Barva nádob z Velké Moravy je převáţně šedohnědá s odstíny do ţluté a černé. Na většině nádob nacházíme více barevných odstínů. Pouze výjimečně se objevuje keramika jednobarevná, která je známá zejména u nádob pomoravského typu ze Stráţnice a Zástřiţel. Barevnost keramiky je ovlivněna zejména sloţením hlíny, palivem a stupněm vypálení, i kdyţ nemalou roli hraje také poloha nádoby v peci a prostředí. V neposlední řadě také druhotné prostředí, ve kterém se nádoba nacházela Značky na keramice Zvláštností, se kterou se setkáváme na přibliţně 20 % keramických nádob z období Velké Moravy, jsou značky na dnech. Někdy se místo značek můţe uţívat také název kolky. Takto označená keramika pak bývá nazývána jako kolkovaná. 156 V celém období velkomoravském nacházíme tři typy značek. První jsou kruhové důlky, které se vyskytují na keramice z avarsko slovanských pohřebišť a na nádobách praţského typu. Převáţná většina těchto značek však pochází z vlastní keramiky ze středohradištního období. Ojediněle se mohou vyskytovat také na keramice z období mladohradištního. 157 Dalším typem značek jsou plastické kruhové vyvýšeniny, coţ jsou vlastně pozitivní nebo negativní otisky osy kruhu. 158 Obr. 15: Technické značky na dnech nádob (Dle: Macháček, 2001, s. 65) Poslední skupinu představují vlastní značky výrobce. Ty jsou sice více rozšířeny od století 11. a udrţují se aţ do konce století 13., ale setkáváme se s nimi také na keramice z období středohradištního. Nejčastěji mají podobu kříţe, hákového kříţe, kříţe v kruhu, čtverci nebo obdélníku, kruhu s paprsky, 155 Dostál, B.: Slovanská pohřebiště ze střední doby hradištní na Moravě. Praha 1966, s Nekuda, V.: K otázce značek na středověké keramice na Moravě. In: ČMM, Brno 1965, s Dostál, B.: Slovanská pohřebiště ze střední doby hradištní na Moravě. Praha 1966, s. 79/ Tamtéţ, s. 80.

50 50 obdélníku, trojúhelníku, trojlístku nebo jsou tvořeny různými kombinacemi těchto základních motivů. 159 Obr. 16: Plastické značky na dnech nádob (Dle: Macháček, 2001, s. 65) Obr. 17: Značky (Dle: Černohorský, 1953, s. 21) Obr. 18: Vývoj značek (Dle: Černohorský, 1953, s. 22) 159 Dostál, B.: Slovanská pohřebiště ze střední doby hradištní na Moravě. Praha 1966, s. 80.

51 51 V období Velké Moravy nacházíme velké mnoţství značek, které jsou si podobné, avšak totoţné zatím nebyly nalezeny ţádné. Právě tento fakt společně s tím, ţe kolkovaných nádob je jen nepatrné mnoţství odporuje názorům o vlastnickém a výrobním významu značek a také tomu, ţe by byl negativ přímo vyřezán do horní desky kruhu, případně do podloţky, která byla připevněna na střed horního kotouče. 160 Dříve se také uvaţovalo, ţe značky mohly být na dno nádoby vyryty aţ po jejím částečném zaschnutí. Tomuto názoru však odporují technické detaily na značkách, neboť většina z nich je reliéfní a nejsou na nich patrné ostré stopy rydla. 161 Jako daleko pravděpodobnější se tedy jeví předpoklad, podle kterého se pokládají značky za otisk negativní dřevěné matrice, která nebyla z nádoby před vysušením snímána a která při vypalování shořela. Toto mínění by odpovídalo tomu, proč neexistují ţádné naprosto totoţné značky. 162 Za nejvšestrannější a nejpravděpodobnější interpretaci značek však můţeme povaţovat tu, podle které byly značky na dno nádoby otištěny podle přání zákazníka. 163 Původ značek tedy není dodnes příliš jasný. Stejně je na tom také interpretace značek. Avšak v té se většina badatelů shoduje, neboť se domnívají, ţe značky měly v období Velké Moravy hlavně magický účinek. 164 U keramických nádob se však setkáváme také se zvláštním druhem otisků. Jedná se o otisky papilárních linií výrobce keramiky. Tento jev se objevuje jak na keramice robené podomácky, tak na té, kterou zhotovovali hrnčíři řemeslníci. Další zajímavostí, se kterou se na keramickém zboţí z období Velké Moravy můţeme setkat je otisk látky na dnech některých nádob. Pravděpodobně byla látka poloţena na rotující talíř hrnčířského kruhu a na ni poté bylo dáno keramické těsto. V současné době přesně nevíme, proč někteří hrnčíři tuto techniku vyuţívali, ale pravděpodobně mohla látka slouţit jako sací materiál, kdyţ byla hlína příliš mokrá. Takţe se nejspíše jednalo o ryze praktický účel. 160 Černohorský, K.: Keramika a fundamentalismus II. In: Český lid 40/ 1953, s Dostál, B.: Slovanská pohřebiště ze střední doby hradištní na Moravě. Praha 1966, s Tamtéţ, s Černohorský, K.: Keramika a fundamentalismus II. In: Český lid 40/ 1953, s Dostál, B.: Slovanská pohřebiště ze střední doby hradištní na Moravě. Praha 1966, s. 80.

52 52 B) Experimentální výroba velkomoravských nádob 7. Hrnčířský kruh a jeho upravení v průběhu staletí Stejně jako postup výroby keramického zboţí procházel určitým vývojem, tak i u samotného hrnčířského kruhu dochází během staletí k určitým změnám. Starší je pomalý (ruční) hrnčířský kruh. Ten mladší pak dostal název noţní (rychle rotující) hrnčířský kruh. První ze jmenovaných typů slouţil zejména ve starších dobách slovanské keramické tradice. Aţ od století 13. se pak objevuje noţní kruh, na kterém byla robena keramika vysoké kvality a dokonalých tvarů. Výroba hrnčířských kruhů nebyla nikterak náročná a kaţdý z výrobců keramického materiálu si jej mohl zhotovit sám. Bohuţel do současnosti se nám ţádný nedochoval, proto jsou veškeré nákresy hrnčířských kruhů starých Slovanů spíše domněnkami badatelů, kteří se touto dávnou výrobou hrnčířského řemesla zabývají. Ze současných poznatků můţeme usuzovat, ţe hrnčířské kruhy byly robeny ze dřeva, za pouţití tehdy známých pracovních nástrojů. Jelikoţ však horní deska kruhu musela být velmi těţká, mohla být také vyrobena z kamene opracovaného do podoby, jakou známe ze staroslovanských ţernovů. Na kaţdém ze zmiňovaných typů hrnčířských kruhů probíhala výroba keramiky odlišně. Zatímco pomalý (ruční) hrnčířský kruh slouţil spíše k dotáčení nádoby, ten noţní jiţ slouţil k úplnému vytáčení. Postup výroby keramického zboţí na kaţdém ze zmiňovaných hrnčířských kruhů je podrobně popsán v podkapitole Pomalý (ruční) hrnčířský kruh Slované ve starší ( n. l.), střední ( n. l) i mladší ( ) době hradištní znali pouze pomalý (ruční) hrnčířský kruh. Ten se na našem území objevuje od 6. století a nejvíce se uţíval zejména před specializací hrnčířského řemesla. 165 Jeho podobu nejlépe znázornil jeden z našich předních archeologů Zdeněk Váňa ve své knize Svět dávných Slovanů. 166 Jedná se o jednoduchý hrnčířský kruh, který se skládá z jediné kulaté desky kotouče, který je připevněn na 165 Dostál, B.: Slovanské řemeslo na jiţní Moravě do počátku 10. století. In: XIII. Mikulovské sympozium 1983, s Váňa, Z.: Svět dávných Slovanů. Praha 1983, s. 157.

53 53 rotující ose. 167 Tato osa procházela naskrz rotujícím talířem, coţ nám dokládá nesčetné mnoţství nalezené keramiky, která má na svém dně její otisk. 168 Zřejmě byla součástí hrnčířského kruhu také stolička, která umoţňovala hrnčíři pohodlnější sezení při práci. Avšak mimo to měla zmiňovaná stolička také praktický účel, zaručovala totiţ lepší stabilitu hrnčířského kruhu. V desce spojující její přední nohy byl pak otvor pro umístění rotující osy kruhu. Ten nebyl vyvrtán naskrz, ale přibliţně do jedné poloviny. Díky tomu se kotouč lépe pohyboval. S největší pravděpodobností byly vyvrtané otvory pro rotující osu ještě vymazány nějakým rostlinným nebo ţivočišným tukem, aby o sebe dřevo při práci nedrhlo a tím nezpůsobovalo zpomalování kruhu. Výroba keramiky na ručním hrnčířském kruhu nebyla nikterak sloţitá, avšak i přesto vyţadovala určitou praxi. Postup výroby těchto keramických nádob je blíţe popsán v podkapitole Obr. 19: Ruční hrnčířský kruh (Dle Váňa, 1983, s. 157) Rychle rotující (nožní) hrnčířský kruh U Slovanů se tento typ hrnčířského kruhu objevuje aţ ve 13. století, ale znám byl jiţ mnohem dříve, neboť jej pouţívali Keltové i Germáni. Pro práci na noţním kruhu bylo zapotřebí pouţít daleko kvalitnější materiál neţ pro výrobu nádob 167 Galuška, L.: Slované O ţivotě na Moravě století. Brno 2005, s Dostál, B.: Slovanská pohřebiště ze střední doby hradištní na Moravě. Praha 1966, s. 80.

54 54 dotáčených na kruhu ručním. Při pouţití nekvalitního materiálu by mohlo totiţ dojít k poškození nádoby. Noţní hrnčířský kruh byl vyroben ze dvou kotoučů. Oba se otáčely na jedné společné ose, přičemţ jeden z nich slouţil k vytáčení nádoby a druhým byla za pomoci nohou roztáčena osa a s ní také horní kotouč. 169 Do pohybu byl tedy uváděn nohou, coţ hrnčíři umoţnilo pouţívat při práci obě ruce, proto také mohly být nádoby točeny na kruhu přímo, bez předchozího vymodelování v ruce. Postup výroby na noţním hrnčířském kruhu je blíţe popsán v podkapitole Obr. 20: Noţní hrnčířský kruh (Dle: Nekuda Reichertová, 1968, s. 34) 169 Nekuda, V., Reichertová, K.: Středověká keramika v Čechách a na Moravě. Brno 1968, s

55 55 8. Technologická výroba hrnčířského kruhu Pro výrobu hrnčířského kruhu jsme pouţili nákres badatele Zdeňka Váňi. Tento nákres jsme nejprve důkladně prostudovali a stanovili si, jak budeme při samotné výrobě hrnčířského kruhu postupovat. I přesto, ţe jsme původně chtěli hrnčířský kruh vyrobit stejnými postupy, jaké pouţívali výrobci z Velké Moravy, nakonec jsme od tohoto záměru museli z praktických důvodů ustoupit. Jelikoţ hrnčířský kruh bude součástí výstavy v připravované expozici ve Znojmě Hradišti a kaţdý z návštěvníků si na něm bude moci vyzkoušet, jak naši předkové vyráběli keramické nádoby, bylo nutné, aby byl hrnčířský kruh vyroben velmi pevně a jeho povrch byl důkladně zahlazen. Obyvatelé Velké Moravy pravděpodobně takto dokonale zpracovaný hrnčířský kruh nevlastnili, neboť v jejich případě se jednalo ryze o účelovou věc. Na výrobu hrnčířského kruhu jsme pouţili i takové nářadí, které naši předkové ještě neznali. V budoucnu bychom rádi vyrobili naprosto přesnou repliku ručního hrnčířského kruhu, na jehoţ výrobu však jiţ uţijeme pouze takové nástroje, které naši předkové znali a vyuţívali. Tento model nebude slouţit široké veřejnosti při pokusech o výrobu replik velkomoravských nádob, ale bude pouze vystaven v připravované expozici ve Znojmě Hradišti, jako ukázka přesné repliky ručního hrnčířského kruhu. Před samotným začátkem výroby bylo nutné vyřešit několik zásadních otázek a to, jaké by měla mít rozměry lavice a dále pak nejdůleţitější část kruhu - rotující talíř. Dospěli jsme k názoru, ţe nejvhodnější rozměry lavice budou asi 90 cm na délku a 45 cm na šířku. Pro dobrou stabilitu lavice, bude nutné, aby také nohy byly vyrobeny z masivního a těţkého dřeva o přibliţných rozměrech 7 x 7 cm a délce asi 35 cm. U rotujícího talíře bylo nutné pro zajištění větší setrvačnosti při točení, aby byl velmi těţký. Právě z tohoto důvodu jsme za nejlepší rozměr stanovili průměr okolo 35 cm a tloušťku 7 cm. Dal by se pravděpodobně vyuţít také větší průměr tohoto kruhu, který by zřejmě byl při výrobě keramiky ještě lepší. Ale my jsme k tomuto nepřistoupili, neboť předpokládáme, ţe práce na tomto kruhu nebude zajímat pouze dospělé návštěvníky expozice, ale také jejich děti, které by s větším a tudíţ i těţším rotujícím talířem mohli mít při jeho roztáčení problémy.

56 56 V neposlední řadě bylo nutné vyřešit, jaký způsobem spojit všechny části hrnčířského kruhu dohromady. Nakonec jsme za nejlepší způsob zvolili uţití dřevěných čepů a lepidla. Nejvhodnějším materiálem pro výrobu hrnčířského kruhu jsme shledali bukové dřevo, neboť to při kontaktu s vodou nezačne hnít, ale naopak ztvrdne. První fází výroby hrnčířského kruhu bylo z neopracovaného dřeva vytvořit na hoblovačce desky o stejné délce i šířce. Tyto desky jsme poté slepili a zčepovali do tří fošen o délce 100 cm a šířce 7, 5 cm. První z desek jsme vyuţili na vyřezání tvaru samotné lavice o rozměrech 90 cm na délku, 31 cm na šířku a 7, 5 cm na tloušťku. Z druhé fošny jsme vyřezali rotující talíř o průměru 34, 5 cm. Z poslední desky jsme vyrobili nohy o délce 38 cm a šířce 7 cm a obě části, které budou tvořit stabilizační kříţ umístěný vespod rotujícího talíře. Následně jsme na soustruhu vyrobili středovou tyč (otáčivou osu), u které jsme zvolili průměr 4, 5 cm a délku 100 cm. Dále jsme vysoustruţili 2 tyče o průměru 1, 5 cm a délce 100 cm. Tyto tyče budou po nařezání slouţit jako spojnice rotujícího talíře se stabilizačním kříţem. Po dokončení všech potřebných části jsme přešly k vyvrtání otvorů pro středovou tyč a čepy. Vyvrtání otvoru pro umístění středové tyče bylo o mnoho sloţitější, neţ jsme původně předpokládali. I přesto, ţe máme k dispozici vrták o průměru 5 cm, zabrala nám tato práce téměř 2 hodiny. Bylo nutné postupovat velmi pomalu, aby nám ţádná z provrtávaných částí neuhnula ani o milimetr, jinak by se totiţ tyč nemohla správně točit. Takto velkou dírou jsme provrtali naskrz rotující talíř. Tento postup jsme zvolili zejména proto, ţe nacházíme celou řadu velkomoravských nádob, které mají tuto osu otisknutou ve svém dně, coţ nám dokládá, ţe náš postup odpovídá dobovému. Dále bylo nutné naskrz provrtat velké díry do obou částí kříţe a do desky lavice. Poslední provrtanou částí byla spojnice předních noh. Zde však byl otvor vyvrtán pouze do poloviny, aby nám tyč při práci neprokluzovala a měla pevnou oporu. O poznání jednodušší bylo vyvrtání otvorů pro jednotlivé čepy, které budou celý hrnčířský kruh drţet pohromadě. Tyto otvory byly vyvrtány do horní desky lavice naskrz a končí vţdy přibliţně 6 cm hluboko v jádru kaţdé nohy. Pro důkladné připevnění kaţdé nohy jsme vyvrtali otvory dva.

57 57 Stejným vrtákem jsme poté vyvrtali 4 otvory do poloviny výšky rotujícího talíře. A dále byly vyvrtány 4 otvory do kříţe, na kaţdou stranu jeden. Do nich poté bude zasunuta vysoustruţená tyč, spojující rotující talíř se stabilizačním kříţem. Značně sloţitá byla také výroba noh a jejich spojnic, neboť bylo nutné, aby byly upevněny pod určitým úhlem, který zajistí dobrou stabilitu celého hrnčířského kruhu. Proto jsme si nejprve nanečisto vyzkoušeli několik různých úhlů. Nakonec jsme dospěli k názoru, ţe nejvhodnější bude úhel 60 stupňů. Bylo tedy nutné seřezat všechny součásti tak, aby k sobě přesně seděly a byl dodrţen daný úhel. Přední nohy jsme spojili spojnicí, kterou jsme k nohám připevnili lepidlem a poté jsme ji sevřeli na 24 hodin do svěráku, aby lepidlo dobře zaschlo. Ten samý postup byl uţit také při spojení zadních noh. Kdyţ lepidlo dobře zaschlo, vyvrtali jsme do kaţdé nohy jeden větší otvor, který bude slouţit pro zasunutí spojnice předních a zadních noh. Nakonec jsme za pomoci spojovacích hranolů o délce 63 cm a šířce 7 cm, umístěných na bocích kruhu, spojili přední a zadní nohy dohromady. Oba tyto hranoly byly na koncích vysoustruţeny, aby dobře drţely v předem připravených otvorech. Do kaţdé nohy jsme ještě vyvrtali dva menší otvory procházející naskrz nohama a končících asi 6 cm hluboko ve spojnici. Tyto otvory jsme vytřeli lepidlem na dřevo a poté ještě zčepovali. Také všechny plochy doteku jednotlivých částí noh byly potřeny lepidlem. Poté jsme nohy sevřeli do svěrek a nechali lepidlo důkladně zaschnout asi 24 hodin. Jakmile lepidlo důkladně zaschlo, mohli jsme přejít ke konečnému spojení lavice. Nejprve jsme horní desku pouze poloţili na připravené nohy. Následně jsme do ní naskrz vyvrtali dva otvory na kaţdé straně. Tyto otvory byly zahloubeny také přibliţně 6 cm hluboko do kaţdé nohy. Poté jsme všechny plochy doteku potřeli lepidlem a nohy jsme ještě zčepovali. Kdyţ byla lavice hotová, přešli jsme ke konečné fázi výroby hrnčířského kruhu, tedy ke spojení rotujícího talíře s osou kruhu a se stabilizačním kříţem. Do poloviny tloušťky rotujícího talíře jsme vyvrtali čtyři díry (na kaţdé straně jeden), které jsou umístěny přibliţně 1 cm od okraje. Otvory stejné velikosti jsme vyvrtali také do obou částí stabilizačního kříţe. Nyní jsme vymazali otvor pro osovou tyč lepidlem a zasunuli jsme do něj tyč. Následně jsme do kaţdého s předem

58 58 připravených otvorů v rotujícím talíři umístili tyče o průměru 1 cm a délce 16 a 12 cm, vţdy stejné velikosti naproti sobě. Nakonec jsme na tyto spojovací tyče nasunuli obě částí stabilizačního kříţe. Tím se nám délka těchto tyčí zkrátila na 10 a 13 cm. Po dokončení spojování jsme ještě nechali pořádně zaschnout lepidlo po dobu 24 hodin. Nakonec jsme povrch celého hrnčířského kruhu zabrousili brusným papírem. Obr. 21: Ruční hrnčířský kruh (foto: autor)

59 59 9. Experimentální výroba velkomoravských nádob Původním záměrem bylo provedení experimentální výroby replik velkomoravských nádob na základní škole, nakonec jsme bohuţel museli od tohoto záměru ustoupit. Jelikoţ časové moţnosti na základních školách jsou značně omezené, přesunuli jsme experimentální výrobu do keramického krouţku v Domě dětí a mládeţe v Uherském Hradišti. Zde se jej zúčastnilo celkem 18 dětí. Pro lepší přehlednost vyuţijeme grafické znázornění poměru mezi dívkami a chlapci, věkové sloţení této skupiny, náročnost práce na ručním hrnčířském kruhu ve srovnání s kruhem elektrickým a v neposlední řadě také to, co si ţáci myslí o vyuţitelnosti této experimentální výroby keramiky v hodině dějepisu. Následně celý experiment zhodnotíme také slovně. V této části se zaměříme zejména na postup výroby, na to jaký o experiment projevili ţáci zájem. Na závěr pak zhodnotíme, jak se jim celá práce povedla Grafické znázornění experimentu Pro upřesnění poměru mezi dívkami a chlapci přikládáme tab. 1 a graf 1. Tab. 1: Poměr mezi dívkami a chlapci účastnícími se experimentu. Počet Dívky 10 Chlapci 8 Dívky Chlapci Graf 1: Poměr mezi dívkami a chlapci účastnícími se experimentu.

60 60 Věk účastníků experimentu je podrobněji rozepsán v tab. 2 a grafu 2. Největší podíl zde tvořili ţáci ve věku 11 let, coţ odpovídá 6. třídě ZŠ. Tab. 2: Věk účastníků experimentu. Věk Počet let 9 let 10 let 11 let 12 let 13 let 14 let 18 let Graf 2: Věk účastníků experimentu. Jelikoţ všichni účastníci experimentální výroby replik keramických nádob z období Velké Moravy jiţ dříve pracovali na elektrickém hrnčířském kruhu, poloţili jsme jim také otázku: Bylo točení na ručním hrnčířském kruhu náročnější neţ na elektrickém? Vyhodnocení této otázky je znázorněno v tab. 3 a grafu 3. Tab. 3: Náročnost práce na ručním hrnčířském kruhu (1). Ve srovnání s prací na elektrickém hrnčířském kruhu (2). Srovnání Počet 1 jednodušší než těžší než stejná jako 2 2

61 61 1 jednodušší než 2 1 těžší než 2 1 stejná jako 2 Graf 3: Náročnost práce na ručním hrnčířském kruhu (1) ve srovnání s prací na elektrickém hrnčířském kruhu (2). Jelikoţ bychom rádi tuto experimentální výrobu replik velkomoravských nádob v budoucnu vyuţili v pedagogické praxi, zeptali jsme se ţáků, zda se domnívají, ţe je moţné tento experiment vyuţít také v hodině dějepisu. Převáţná většina dotázaných odpověděla - ano. Ţáci, kteří odpověděli - ne, do dotazníku napsali také vysvětlení, proč si tak myslí. Jejich vysvětlení nás mile překvapilo. Ţádné z dětí totiţ nepochybovalo o uţitečnosti takovéhoto projektu, avšak jeho uplatnění by viděli spíše v keramickém krouţku. S tímto názorem můţeme z větší části souhlasit. Jelikoţ časové moţnosti ve výuce dějepisu jsou dosti omezené, bylo by pravděpodobně mnohem prospěšnější vyuţití hrnčířského kruhu buď ve výtvarné výchově, nebo právě ve zmiňovaných keramických krouţcích. V tab. 4 a grafu 4 je znázorněno, jak ţáci na výše uvedenou otázku odpověděli. Tab. 4: Vyuţitelnost experimentu v hodině dějepisu (vlastivědy), popř. ve výtvarné výchově. Počet Ano 10 Ne 3 Ano, ve výtvarné výchově 5

62 62 Ano Ne Ano, ve výtvarné výchově Graf 4: Vyuţitelnost experimentu v hodině dějepisu (vlastivědy), popř. ve výtvarné výchově Popis experimentální výroby velkomoravských nádob Před návštěvou keramického krouţku v Domě dětí a mládeţe (dále jen DDM) jsme se pokoušeli sami vyrobit nádoby co nejvíce podobné těm, které zhotovovali naši dávní předkové v celém období Velké Moravy. Při této výrobě jsme dodrţeli přesný postup, který je znám z mnohé literatury zabývající tímto tématem. Pro zhotovení nádob jsme nejprve vyuţili hladkou keramickou hlínu. Ovšem tuto hlínu jsme shledali jako naprosto nevyhovující, protoţe při točení na ručním hrnčířském kruhu má tento typ hlíny tendenci rozpadat se a vůbec nedrţí tvar. Právě z těchto důvodů jsme nakonec zvolili hlínu hrubozrnnou, která je svým sloţením více podobná té, kterou pouţívali hrnčíři z období Velké Moravy. Domníváme se tedy, ţe příměsi, které byly hojně vyuţívány po celé období Velké Moravy, měly slouţit pro zpevnění keramického těsta, aby se s ním lépe pracovalo. Jejich časté vyuţití mělo také jiný důvod. Tyto příměsi totiţ zaručily větší odolnost nádob po vypálení a také jejich menší propustnost. Ze studia mnohé literatury jsme zjistili, ţe velkomoravští hrnčíři zhotovovali svoji keramiku v ruce. Nejprve z jednoho kusu hlíny vymodelovali dno a na něj postupně nalepili válečky. Poté povrch nádoby zahladili na ručním hrnčířském kruhu, buď jednoduše rukama nebo za pomoci kůţe či látky. I my jsme při naší práci postupovali podle zmíněného postupu. Nejprve jsme tedy z jednoho kusu hlíny vymodelovali dno nádoby. V ţádné literatuře jsme se bohuţel nedozvěděli, jak by mělo být dno tlusté. Proto jsme u první nádoby zvolili dno o tloušťce přibliţně 1 cm, jelikoţ asi tak tlusté mají dno

63 63 originální velkomoravské nádoby. Tento rozměr se nám tedy jevil jako naprosto dostačující. Nakonec jsme však zjistili, ţe tato tloušťka je naprosto nedostačující. Nádoba musí být na rotující talíř přilepená tak pevně, aby se v průběhu točení vůbec neposunula. Po dokončení se proto musí od rotujícího talíře odříznout ţeleznou strunou, čímţ dojde k ztenčení dna. Jelikoţ jsme u první nádoby udělali dno tak tenké, nádoba se po odřezání rozpadla. U dalších nádob jsme tedy dno vymodelovali o tloušťce okolo 3 aţ 4 cm, coţ uţ naštěstí bylo dostačující. Modelování válečků proběhlo bez větších problémů. U první nádoby jsme postupovali tak, ţe jsme vymodelovali krátké válečky a kaţdé patro lepili zvlášť. Tento postup je samozřejmě také moţný, ale je více pracný, neţ kdyţ nalepíme několik pater najednou. Je důleţité šlikrem (= hlína smíchaná s vodou) slepit jednotlivá patra k sobě dostatečně pevně, aby se při točení nádoba nerozpadla. Poté jsme povrch nádoby důkladně zahladili jak prsty, tak i dřevěnou špachtlí. Konečnou úpravu povrchu nádoby jsme provedli na ručním hrnčířském kruhu. Zprvu jsme měli velký problém, aby nádoba na rotujícím talíři dobře drţela. Nakonec jsme to však zdárně vyřešili tak, ţe jsme nejprve povrch rotujícího talíře pomazali tenkou vrstvičkou hlíny, tu jsme lehce namokřili a umístili na ni nádobu. Nyní jsme mohla levou rukou uvést hrnčířský kruh do pohybu. Pravou rukou jsme celý povrch nádoby důkladně zahladili. Při zahlazování jsme museli mít neustále mokré ruce, proto jsme si připravili nádobu s vodou, ve které jsme si je podle potřeby namáčeli. Největší problém jsme měli s výrobou okraje. Ten se dělá aţ na závěr, kdyţ je celý povrch nádoby důkladně zahlazen. Přibliţně 2 cm od horního okraje nádoby jsme prstem vyryli jemnou rýhu, abychom věděli, kde bude hrdlo nádoby. Za pomoci palce a ukazováčku jsme začali modelovat okraj. Ukazováček byl umístěný vně nádoby a tlačil ji směrem dovnitř. Palec byl uvnitř nádoby a tlačil celý horní okraj směrem ven. Bylo nutné, aby byl palec na nádobě umístěn výše neţ ukazováček. Tímto tlakem prstů proti sobě se dokonale vymodeluje okraj nádoby včetně zúţeného hrdla. I kdyţ se výroba replik velkomoravských nádob můţe zdát velmi sloţitá, z vlastní zkušenosti můţeme říci, ţe tomu tak není. Rozhodně však tato práce není ani jednoduchá. Domníváme se však, ţe po delší praxi by byl schopen kdokoliv vyrobit nádoby naprosto stejné, jako měli naši dávní předkové. To, ţe výroba nádob není aţ tak sloţitá jsme si ověřili při druhé části experimentální výroby

64 64 velkomoravských nádob, kdy jsme navštívili 3 krouţky keramiky v DDM v Uherském Hradišti. Dohromady jsme zde strávili 4 hodiny a 30 minut. Za asistence vedoucí krouţku paní Broni Krystové jsme společně s dětmi vyrobili 3 repliky velkomoravských hrnců. Jelikoţ výroba jedné nádoby zabere téměř 2 hodiny, bylo nutné, abychom nádoby předpřipravili. Vyrobili jsme tedy po jedné nádobě do kaţdého krouţku, ale pouze do fáze nalepení válečků. Děti poté sami povrch zahladili špachtlí a pak přišlo na řadu konečné zahlazení na ručním hrnčířském kruhu. Naším záměrem bylo, aby si kaţdý mohl vyzkoušet všechny fáze zahlazení povrchu nádob. Právě z tohoto důvodu se děti střídali jak u zahlazování špachtlí, tak i na ručním hrnčířském kruhu, na kterém kaţdý pracoval přibliţně 10 aţ 15 minut. Zprvu jsme měli menší obavy, ţe by zejména nejmladší děti mohly mít problémy při roztáčení rotujícího talíře, který je poměrně dost těţký. Naše obavy se naštěstí nepotvrdily, neboť všechny děti to nakonec bez problémů zvládly samy. Přesto, ţe v kaţdém krouţku byla vyrobena pouze jedna nádoba, účastnili se tohoto procesu naprosto všichni. Bohuţel však pouze 1 ze 3 nádob jsme stihli i ozdobit, ve zbylých dvou krouţcích totiţ byly mladší děti, kterým zahlazování trvalo déle. Velmi mile nás překvapilo, jaký zájem tento experiment vzbudil u všech zúčastněných. Hned od prvního okamţiku bylo poznat, ţe všechny tato práce zajímá a velmi baví. Jelikoţ jsme k celému experimentu přistupovali dosti odpovědně, nebylo naším cílem pouze vyrobit nádoby, ale také obohatit vědomosti ţáků o období Velké Moravy. Právě z tohoto důvodu jsme po celou dobu konání experimentu mluvili o keramice velké Moravy, o způsobech jejího uţití, o tvarech, výzdobě nádob atd. Sami ţáci tento postup hodnotili velmi kladně a měli velký zájem dozvědět se více informací, neţ se jim dostává v hodinách dějepisu, coţ bylo zřejmě podmíněno právě tím, ţe sami zhotovovali tyto repliky velkomoravské keramiky. Celá experimentální výroba keramiky v DDM je fotograficky zdokumentovaná v příloze.

65 65 Závěr Keramický materiál z období Velké Moravy tvoří nedílnou součást našeho poznání o této vyspělé kultuře. Na kaţdé velkomoravské lokalitě nacházíme nesčetné mnoţství keramického zboţí v podobě keramických střepů, nádob, přeslenů či jakékoliv jiné keramické produkce. V předkládané práci jsme se zaměřili na keramické zboţí z období Velké Moravy. V teoretické části práce se zabýváme poznáním těchto překrásných keramických výtvorů našich dávných předků. Nejprve popisujeme historii keramiky od nejstarších dob aţ po období předcházející samotné slovanské produkci. V této části se také zaměřujeme na bliţší vysvětlení, jaké předměty můţeme označit slovem keramika a také popisujeme původ tohoto výrazu. Dále přecházíme k historii bádání v oblasti keramiky na území Velké Moravy. Zde popisujeme významné badatele, kteří se velkomoravskou keramikou zabývají. Zejména pak J. Poulíka, který ve své práci Staroslovanská Morava vytyčil dva nejvýznamnější typy keramiky, a to blučinský a pomoravský. Pokračujeme rozborem keramických okruhů, které se vyskytovali na území Velké Moravy. Zde nás nejvíce zajímá určení polohy těchto okruhů a dále popis tvarů, zdobení a uţitého materiálu, které jsou typického pro kaţdou danou lokalitu. Zmiňujeme zde také tzv. antickou keramiku, která se svým zhotovením značně odlišuje od původní velkomoravské keramické produkce. Pro charakterizování keramiky je také důleţité, pro jaký účel byla vyrobena. A právě touto otázkou se zabýváme v 3., 4. a 5 kapitole, kde popisujeme keramiku uţitkovou, do níţ řadíme kuchyňskou keramiku, přesleny a tyglíky. Dále hrobovou keramiku, u které rozlišujeme nádoby jako schránky na popel, nádoby jako milodary a přesleny. V neposlední řadě se zabýváme technickou keramikou, do níţ patří mazanice, cihly a střešní krytiny. Po té jiţ přecházíme k samotnému popisu velkomoravských nádob. Od uţívaného keramického těsta a jeho zpracování, přes technologické postupy výroby keramiky aţ po nádobu jako konečný produkt velkomoravského hrnčíře. Při popisu nádob se zabýváme zejména tvary, obsahem nádob, typy okrajů a výzdoby, barvou keramického materiálu a typickými značkami, které se na velkomoravské keramice také mohou vyskytovat.

66 66 V části praktické nejprve popisujeme vývoj historických hrnčířských kruhů. Součástí této práce je nejen výroba keramiky jako takové, ale i zhotovení ručního hrnčířského kruhu. Proto zde popisujeme také postup výroby našeho hrnčířského kruhu. Dále přecházíme k samotnému provedení experimentální výroby replik velkomoravských nádob, přičemţ hodnotíme uţitý materiál i postup výroby, který jsme pro náš experiment vyuţili. Hlavním cílem práce měla být experimentální výroba keramických nádob na základní škole. Bohuţel od tohoto záměru jsme nakonec museli ustoupit, jelikoţ samotná výroba je časově příliš náročná. Právě z tohoto důvodu jsme nakonec přistoupili k alternativnímu plánu a experimentální výrobu jsme provedli v Domě dětí a mládeţe v Uherském Hradišti. Zde se našeho experimentu zúčastnilo celkem 18 dětí ve věku od 8 do 18 let. Experimentální výroba pak byla vyhodnocena tabulkami, grafy a následně také slovním hodnocení. V práci je přiloţena také bohatá fotografická příloha z uskutečněného experimentu. Námi vyrobený hrnčířský kruh bude vystaven v připravované expozici Nadačního fondu sv. Hypolita ve Znojmě Hradišti. Kaţdý z návštěvníků si na něm bude moci sám vyzkoušet, jak naši předkové zhotovovali a zdobili svoje překrásné keramické nádoby.

67 67 Resumé Cílem bakalářské práce Experimentální výroba velkomoravské keramiky a její vyuţití ve výuce dějepisu I. bylo důkladné nastudování literatury zabývající se keramikou z období Velké Moravy. Díky získaným poznatkům jsme poté vyrobili hrnčířský kruh, který jsme vyuţili ke zhotovení co nejpřesnějších replik keramických nádob z období Velké Moravy. Při samotné výrobě keramiky jsme pouţili stejné technologické postupy, jako naši předkové před více neţ tisícem let. V předkládané práci se tedy nejprve zabýváme definicí keramiky a historií její výroby. Poté přecházíme k historii bádání a popisu keramického zboţí v jednotlivých keramických okruzích vyskytujících se na území Velké Moravy. Dále hodnotíme keramiku uţitkovou, hrobovou a technickou. Následně jsme popsali celý proces výroby velkomoravských nádob, od keramického těsta a jeho zpracování, přes postupy výroby, tvary, obsah, typy okrajů a zdobení, barvu, aţ po konečnou povrchovou úpravu a specifické značky vyskytující se na velkomoravské keramice. V praktické části se zaměřujeme na různé typy hrnčířských kruhů a jejich změny v průběhu staletí. Popisujeme zde také postup výroby našeho ručního hrnčířského kruhu a zhodnocení proběhlé experimentální výroby keramických nádob. Vyrobený ruční hrnčířský kruh bude umístěn v připravované expozici Nadačního fondu sv. Hypolita ve Znojmě Hradišti. Zde bude slouţit široké veřejnosti i školním exkurzím a kaţdý ze zájemců si na něm bude moci vyzkoušet, jak naši předkové zhotovovali své hliněné nádoby. Summary The bachelor thesis "Experimental making of Great Moravian pottery and its use in history teaching I. deals with a reconstruction of an Old-Slavic potter wheel. The reconstruction was based on knowledge gained by a study of literature. The made potter wheel was subsequently used for a production of copies of old Slavic pottery. During the production of the pottery, the same technological methods and procedure were used as the one our ancestors used more than a thousand years ago.

68 68 The work concerns the issue of pottery its definition, history and history of its production and exploration. The thesis describes also the typology of pottery of the Great Moravian Empire. The whole procedure of making pottery is explored as well. The practical part of the work deals with typology of potter wheels and its changes in history. It contains also a description of a process of making the potter wheel and an account of procedure of experimental pottery-making. One of the results of the bachelor thesis is the potter wheel, which will be placed in the future museum in Znojmo Hradiste.

69 69 Použitá literatura Bavlínová, A.: Keramika pro malé i velké. Olomouc 1994, 197 s. Beranová, M.: Slované. Praha 1988, 305 s. Beranová, M.: Slované. Praha 2000, 341 s. Bláha, J.: K počátkům slovanského osídlení olomouckého kopce. In: Dostál, B. Vignatiová, J.: Slované století, Brno 1980, s. Bubeník, J. Frolík, J.: Zusammenfassung der Diskussion zur gemeinsamen Terminologie der grundlegenden keramischen Begriffe. In: Poláček, L. (Hrsg.): Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert. Terminologie und Beschreibung, Brno 1995, s. Černohorský, K.: Keramika a fundamentalismus II. In: Český lid 40/ 1953, s. Černohorský, K.: K problematice Dolních Věstonic v časném středověku. In ČMM, Brno 1965, s. Červinka, I. L.: Slované na Moravě a říše velkomoravská. Brno 1928, 390 s. Dekan, J.: Vel ká Morava, Doba a umění. Bratislava 1979, 258 s. Dostál, B.: Pronikání velkomoravské hmotné kultury do sousedních zemí (Habilitační práce), Brno, FF MU, Brno 1965, 317 s. Dostál, B.: Slovanská pohřebiště ze střední doby hradištní na Moravě. Praha 1966, 151 s. Dostál, B.: Břeclav Pohansko IV. Velkomoravský velmožský dvorec. Brno 1975, 520 s. Dostál, B.: Slovanské osídlení jižní Moravy z hlediska výzkumů v Břeclavi Pohansku. In: Mikulovská sympozia 78, Praha 1978, s. Dostál, B.: Slovanské řemeslo na jižní Moravě do počátku 10. století. In: XIII. Mikulovské sympozium 1983, s. Galuška, L.: Keramik des Marchtyps. In: Poláček, L. (Hrsg.): Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert. Terminologie und Beschreibung, Brno 1995, s. Galuška, L.: Slované - doteky předků. Brno 2004, 148 s. Galuška, L.: Slované O životě na Moravě století (Habilitační práce), Brno, FF MU, 2005, 292 s. Havlík, L.: Velká Morava a středoevropští Slované. Praha 1964, 490 s.

70 70 Hrubý, V.: Staré Město. Praha 1955, 539 s. Hrubý, V.: Staré Město, velkomoravské pohřebiště Na valách. Praha 1955, 539 s. Hrubý, V.: Keramika antických tvarů v době velkomoravské. In: ČMM, Brno 1965, s. Hrubý, V.: Staré Město. Velkomoravský Velehrad. Praha 1965, 467 s. Chavarria, J.: Velká kniha keramiky. Praha 1996, 192 s. Chropovský, B.: Slované Historický, politický a kulturní význam. Praha 1989, 341 s. Klanica, Z.: Pokus o třídění keramiky z Mikulčic. In: Sborník Josefu Poulíkovi k šedesátinám, Brno 1970, s. Lutovský, M.: Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha 2001, 431 s. Macháček, J.: Studie k velkomoravské keramice II. (Disertační práce), Brno, FF MU 1999, s. Macháček, M.: Studie k velkomoravské keramice. Metody, analýzy a syntézy, modely. Brno 2001, 295 s. Měřínský, Z.: K problematice osídlení Znojemska a Bítovska v předvelkomoravském a velkomoravském období. In: ČMM 74, Brno 1989, s. Měřínský, Z.: Některé aspekty regionální diferenciace hmotné kultury středohradištního období na Moravě ve vztahu k oblasti Uherskohradišťska. In: Galuška, L. (ed.): Staroměstská výročí, Brno 1990, s. Nekuda, V.: K otázce značek na středověké keramice na Moravě. In: ČMM, Brno 1965, s. Nekuda, V.: Osídlení jihozápadní Moravy ve světle archeologických pramenů. In: Mikulovská sympozia 78. Praha 1978, s. Nekuda, V., Reichertová, K.: Středověká keramika v Čechách a na Moravě. Brno 1968, 462 s. Podborský, V.: Dějiny pravěku a rané doby dějinné. Brno 1997, 325 s. Poláček, L.: Zum Stand der Erkenntnis der frühmittelalterlichen Keramik aus Südwestmähren. In: Staňa, Č. (Hrsg.): Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert, Brno 1994, s. Poulík, J.: Staroslovanská Morava. Praha 1948, 181 s.

71 71 Poulík, J.: Jižní Morava země dávných Slovanů. Brno , 169 s. Poulík, J.: Velká Morava Cyrilometodějská mise. Praha 1985, 40 s. Poulík, J., Chropovský, B.: Velká Morava a počátky československé státnosti. Praha 1985, 300 s. Rada, P.: Slabikář keramiky. Praha 1997, 160 s. Solátková, M.: Pohansko, poloha Lesní hrúd. Spracovanie a analýza fragmentov mazanice z výzkumu r a 2004 (Diplomová práce), Brno FF MU, 2007, 124 s. Staňa, Č.: Slovanské obytné objekty na hradišti Staré Zámky u Líšně. Brno 1959, s. Staňa, Č.: Die slawische Keramik zur Zeit der Entstehung slawischer Staaten. In: Poláček, L. (Hrsg.): Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert. Terminologie und Beschreibung, Brno 1995, s. Šín, L.: Člověk 9. až 12. století v hornomoravském úvalu (Diplomová práce), Brno, PřF MU, 2006, 211 s. Turek, R.: Čechy na úsvitě dějin. Praha 1963, 335 s. Vařeka, P.: Nálezy mazaníc v archeologických strukturách deskriptivní systém a databáze mazanice. Archeologické fórum 4, 1995, s. Vařeka, P.: Stavební kultura předhradí Levého Hradca. In: Castrum Pragense 4, 2001, s. Váňa, Z.: Objevy ve světě dávných Slovanů. Praha 1977, 224 s. Váňa, Z.: Svět dávných Slovanů. Praha 1983, 239 s. Weiß, G.: Keramika umění z hlíny. Praha 2007, 256 s. Internetové zdroje: 1. Muzeum Vysoké Mýto - cit CEA - cit

72 72 Seznam příloh OBR. 1: DĚLENÍ SLOVANSKÉ HMOTNÉ KULTURY (DLE: POULÍK 1948, S. 14) OBR. 2: KERAMIKA PRAŢSKÉHO TYPU (DLE: VÁŇA, 1977, S. 10) OBR. 3: KERAMIKA ANTICKÝCH TVARŮ (DLE: HRUBÝ 1965, TAB. I.) OBR. 4: KERAMIKA ANTICKÝCH TVARŮ (DLE: HRUBÝ 1965, TAB. IV.) OBR. 5: DVOJKÓNICKÝ PŘESLEN (DLE:INTERNETOVÝ ODKAZ Č. 1) OBR. 6: PRAŢNICE Z KLUČOVA (DLE: INTERNETOVÝ ODKAZ Č. 2) OBR. 7: STŘEŠNÍ KRYTINA Z UHERSKÉHO HRADIŠTĚ (DLE: HRUBÝ 1965, S. TAB. VIII.) OBR. 8: VELKOMORAVSKÁ KERAMIKA (FOTO: BC. KOVÁČIK, J.) OBR. 9: VELKOMORAVSKÁ NÁDOBA (FOTO. BC. KOVÁČIK, J.) OBR. 10: VÝZDOBA OKRAJE. PLASTICKÁ VÝZDOBA. (DLE: MACHÁČEK, 2001, S. 62) OBR. 11: UKONČENÍ OKRAJE (DLE: MACHÁČEK, 2001, S. 63) OBR. 12: UKONČENÍ OKRAJE (DLE: MACHÁČEK, 2001, S. 64.) OBR. 13: MOTIV VÝZDOBY (DLE: MACHÁČEK, 2001, S. 51) OBR. 14: MOTIV VÝZDOBY (DLE: MACHÁČEK, 2001, S. 52) OBR. 15: TECHNICKÉ ZNAČKY NA DNECH NÁDOB (DLE: MACHÁČEK, 2001, S. 65.) OBR. 16: PLASTICKÉ ZNAČKY NA DNECH NÁDOB (DLE: MACHÁČEK, 2001, S. 65) OBR. 17: ZNAČKY (DLE: ČERNOHORSKÝ, 1953, S. 21) OBR. 18: VÝVOJ ZNAČEK (DLE: ČERNOHORSKÝ, 1953, S. 22) OBR. 19: RUČNÍ HRNČÍŘSKÝ KRUH (DLE VÁŇA, 1983, S. 157) OBR. 20: NOŢNÍ HRNČÍŘSKÝ KRUH (DLE: NEKUDA REICHERTOVÁ, 1968, S. 34) OBR. 21: RUČNÍ HRNČÍŘSKÝ KRUH (FOTO: AUTOR) OBR. 22: RUČNÍ HRNČÍŘSKÝ KRUH - BOKU (FOTO: AUTOR) OBR. 23: RUČNÍ HRNČÍŘSKÝ KRUH ZEZADU (FOTO: AUTOR) OBR. 24: RUČNÍ HRNČÍŘSKÝ KRUH POHLED Z VRCHU (FOTO: AUTOR) OBR. 25: RUČNÍ HRNČÍŘSKÝ KRUH (FOTO: AUTOR) OBR. 26: RUČNÍ HRNČÍŘSKÝ KRUH POHLED ZEPŘEDU (FOTO: AUTOR) OBR. 27: ROTUJÍCÍ TALÍŘ (FOTO: AUTOR) OBR. 28: STABILIZAČNÍ KRUH (FOTO: AUTOR) OBR. 29: ZAKONČENÍ ROTUJÍCÍ OSY (FOTO: AUTOR) OBR. 30: LEPENÍ VÁLEČKŮ (FOTO: AUTOR) OBR. 31: NÁDOBA PŘED ZAHLAZENÍM (FOTO: AUTOR) OBR. 32: EXPERIMENT V DDM - RUČNÍ ZAHLAZENÍ VÁLEČKŮ (FOTO: AUTOR) OBR. 33: EXPERIMENT V DDM - RUČNÍ ZAHLAZENÍ VÁLEČKŮ (FOTO: AUTOR) OBR. 34: EXPERIMENT V DDM - RUČNÍ ZAHLAZENÍ VÁLEČKŮ (FOTO: AUTOR) OBR. 35: EXPERIMENT V DDM - RUČNÍ ZAHLAZENÍ VÁLEČKŮ (FOTO: AUTOR) OBR. 36: EXPERIMENT V DDM TOČENÍ NA RUČNÍM HRNČÍŘSKÉM KRUHU (FOTO: AUTOR) OBR. 37: EXPERIMENT V DDM TOČENÍ NA RUČNÍM HRNČÍŘSKÉM KRUHU (FOTO: AUTOR) OBR. 38: EXPERIMENT V DDM TOČENÍ NA RUČNÍM HRNČÍŘSKÉM KRUHU (FOTO: AUTOR) OBR. 39: EXPERIMENT V DDM TOČENÍ NA RUČNÍM HRNČÍŘSKÉM KRUHU (FOTO: AUTOR) OBR. 40: EXPERIMENT V DDM TOČENÍ NA RUČNÍM HRNČÍŘSKÉM KRUHU (FOTO: AUTOR) OBR. 41: EXPERIMENT V DDM TOČENÍ NA RUČNÍM HRNČÍŘSKÉM KRUHU (FOTO: AUTOR) OBR. 42: EXPERIMENT V DDM TOČENÍ NA RUČNÍM HRNČÍŘSKÉM KRUHU (FOTO: AUTOR) OBR. 43: EXPERIMENT V DDM TOČENÍ NA RUČNÍM HRNČÍŘSKÉM KRUHU (FOTO: AUTOR) OBR. 44: EXPERIMENT V DDM TOČENÍ NA RUČNÍM HRNČÍŘSKÉM KRUHU (FOTO: AUTOR) OBR. 45: EXPERIMENT V DDM TOČENÍ NA RUČNÍM HRNČÍŘSKÉM KRUHU (FOTO: AUTOR) OBR. 46: EXPERIMENT V DDM TOČENÍ NA RUČNÍM HRNČÍŘSKÉM KRUHU (FOTO: AUTOR) OBR. 47: EXPERIMENT V DDM TOČENÍ NA RUČNÍM HRNČÍŘSKÉM KRUHU (FOTO: AUTOR) OBR. 48: EXPERIMENT V DDM TOČENÍ NA RUČNÍM HRNČÍŘSKÉM KRUHU (FOTO: AUTOR) OBR. 49: EXPERIMENT V DDM TOČENÍ NA RUČNÍM HRNČÍŘSKÉM KRUHU (FOTO: AUTOR) OBR. 50: EXPERIMENT V DDM - NÁDOBA ZAHLAZENÁ NA RUČNÍM HRNČÍŘSKÉM KRUHU (FOTO: AUTOR) OBR. 51: EXPERIMENT V DDM - NÁDOBA ZAHLAZENÁ NA RUČNÍM HRNČÍŘSKÉM KRUHU (FOTO: AUTOR) OBR. 52: EXPERIMENT V DDM VÝROBA OKRAJE NÁDOBY (FOTO: AUTOR) OBR. 53: EXPERIMENT V DDM VÝROBA OKRAJE NÁDOBY (FOTO: AUTOR) OBR. 54: EXPERIMENT V DDM VÝROBA OKRAJE NÁDOBY (FOTO: AUTOR) OBR. 55: EXPERIMENT V DDM VÝROBA OKRAJE NÁDOBY (FOTO: AUTOR)... 91

73 73 OBR. 56: EXPERIMENT V DDM VÝROBA OKRAJE NÁDOBY (FOTO: AUTOR) OBR. 57: EXPERIMENT V DDM VÝROBA OKRAJE NÁDOBY (FOTO: AUTOR) OBR. 58: EXPERIMENT V DDM VÝROBA OKRAJE NÁDOBY (FOTO: AUTOR) OBR. 59: EXPERIMENT V DDM KONEČNÁ PODOBA NÁDOBY (FOTO: AUTOR) OBR. 60: EXPERIMENT V DDM KONEČNÁ PODOBA NÁDOBY (FOTO: AUTOR) OBR. 61: REPLIKA VELKOMORAVSKÉ NÁDOBY VÝROBA: AUTOR (FOTO: AUTOR) OBR. 62: REPLIKA VELKOMORAVSKÉ NÁDOBY - VÝROBA: AUTOR (FOTO: AUTOR)... 95

74 74 Přílohy Obr. 22: Ruční hrnčířský kruh - boku (foto: autor) Obr. 23: Ruční hrnčířský kruh zezadu (foto: autor)

75 75 Obr. 24: Ruční hrnčířský kruh pohled z vrchu (foto: autor) Obr. 25: Ruční hrnčířský kruh (foto: autor)

76 76 Obr. 26: Ruční hrnčířský kruh pohled zepředu (foto: autor) Obr. 27: Rotující talíř (foto: autor)

77 77 Obr. 28: Stabilizační kruh (foto: autor) Obr. 29: Zakončení rotující osy (foto: autor)

78 78 Obr. 30: Lepení válečků (foto: autor) Obr. 31: Nádoba před zahlazením (foto: autor)

79 79 Obr. 32: Experiment v DDM - Ruční zahlazení válečků (foto: autor) Obr. 33: Experiment v DDM - Ruční zahlazení válečků (foto: autor)

80 80 Obr. 34: Experiment v DDM - Ruční zahlazení válečků (foto: autor) Obr. 35: Experiment v DDM - Ruční zahlazení válečků (foto: autor)

81 81 Obr. 36: Experiment v DDM Točení na ručním hrnčířském kruhu (foto: autor) Obr. 37: Experiment v DDM Točení na ručním hrnčířském kruhu (foto: autor)

82 82 Obr. 38: Experiment v DDM Točení na ručním hrnčířském kruhu (foto: autor) Obr. 39: Experiment v DDM Točení na ručním hrnčířském kruhu (foto: autor)

83 83 Obr. 40: Experiment v DDM Točení na ručním hrnčířském kruhu (foto: autor)

84 84 Obr. 41: Experiment v DDM Točení na ručním hrnčířském kruhu (foto: autor) Obr. 42: Experiment v DDM Točení na ručním hrnčířském kruhu (foto: autor)

85 85 Obr. 43: Experiment v DDM Točení na ručním hrnčířském kruhu (foto: autor) Obr. 44: Experiment v DDM Točení na ručním hrnčířském kruhu (foto: autor)

86 86 Obr. 45: Experiment v DDM Točení na ručním hrnčířském kruhu (foto: autor) Obr. 46: Experiment v DDM Točení na ručním hrnčířském kruhu (foto: autor)

87 87 Obr. 47: Experiment v DDM Točení na ručním hrnčířském kruhu (foto: autor) Obr. 48: Experiment v DDM Točení na ručním hrnčířském kruhu (foto: autor)

88 88 Obr. 49: Experiment v DDM Točení na ručním hrnčířském kruhu (foto: autor)

89 89 Obr. 50: Experiment v DDM - Nádoba zahlazená na ručním hrnčířském kruhu (foto: autor) Obr. 51: Experiment v DDM - Nádoba zahlazená na ručním hrnčířském kruhu (foto: autor)

90 90 Obr. 52: Experiment v DDM výroba okraje nádoby (foto: autor) Obr. 53: Experiment v DDM výroba okraje nádoby (foto: autor)

91 91 Obr. 54: Experiment v DDM výroba okraje nádoby (foto: autor) Obr. 55: Experiment v DDM výroba okraje nádoby (foto: autor)

92 92 Obr. 56: Experiment v DDM výroba okraje nádoby (foto: autor) Obr. 57: Experiment v DDM výroba okraje nádoby (foto: autor)

93 93 Obr. 58: Experiment v DDM výroba okraje nádoby (foto: autor)

94 94 Obr. 59: Experiment v DDM konečná podoba nádoby (foto: autor) Obr. 60: Experiment v DDM konečná podoba nádoby (foto: autor)

95 95 Obr. 61: Replika velkomoravské nádoby výroba: autor (foto: autor) Obr. 62: Replika velkomoravské nádoby - výroba: autor (foto: autor)