Antické Řecko Makedonské a helénské období

Transkript

1 Antické Řecko Makedonské a helénské období Mgr. Jakub Němec VY_32_INOVACE_D1r02012

2 Během řecko - perských a především peloponéských válek se řecké městské státy navzájem natolik oslabily, že pro jejich severního souseda, Makedonii, nastala vhodná příležitost k expanzi. Makedonský král Filippos II. znal dobře vojenskou taktiku Řeků, a proto mohl přizpůsobit trénink svých vojáků budoucímu nepříteli taktika makedonské falangy. Řecké městské státy s obavami sledovaly růst moci Makedonie (upozorňoval na něj mj. athénský řečník Demosthenes), která začala rozšiřovat své území do Thesálie a Thrákie. Nakonec se střetly zájmy Athén a Makedonie do takové míry, že došlo k vypuknutí války. Athénské a thébské vojsko však bylo brzy poraženo v bitvě u Chaironeie (338 př. n. l.), která bývá označována jako přelomová po prohře Řeků končí samostatnost jejich městských států. Filippos II. tušil, že stávající situace by nemusela dlouho vydržet, a proto hledal vnějšího nepřítele, proti němuž by se mohli Řekové sjednotit. Společného nepřítele všem Řekům nemusel hledat dlouho Persie. V roce 337 př. n. l. svolal do Korintu sjezd zástupců řeckých městských států a vyhlásil společné tažení proti Persii, což Řekové s nadšením přijali (dlouhodobý nepřítel, vidina územního zisku, nové obchodní pobočky apod.). Všechny státy (mimo Spartu) tak vytvořily tzv. Korintský spolek. V rámci spolku byly státy svobodné, ale nesměly mezi sebou válčit. Během příprav tažení byl Fillippos II. zavražděn (dodnes se neví, z jaké pohnutky), takže vojenská operace byla v ohrožení.

3 Filippos II. Makedonský 1) Vítězná medaile s portrétem Filippa II.

4 Demosthenes 2) Athénský řečník Demosthenes na dobové bustě. Po prohrané bitvě u Chaironeie byl odsouzen k trestu smrti, ale nakonec byl donucen k sebevraždě. Jeho řeči proti makedonskému králi daly základ pro označení ostré kritiky tzv. filipiky.

5 Makedonská falanga 3) Nákres fungování makedonské falangy.

6 4) Popis bitvy u Chaironeie (v angličtině). Bitva u Chaironeie

7 Na místo svého otce nastoupil v roce 336 př. n. l. Alexandr Makedonský, později zvaný veliký, který v myšlence útoku na Persii pokračoval. Avšak dnes již víme, že měl mnohem větší ambice. V roce 334 př. n. l. začalo tažení proti Persii překročením Helespontu (dnes průliv Dardanely). K prvnímu střetu mezi Alexandrem a perským králem Dareiem III. došlo na řece Graniku, kterou Řekové vyhráli, čímž získali nadvládu nad celou Malou Asií. Alexandrovi narostlo sebevědomí a pustil se dále na území perské říše. Svými úspěchy v bitvě na Issu (333 př. n. l.) si otevřel cestu do Egypta podél pobřeží Středozemního moře (Dareios III. se se svým vojskem stáhl do vnitrozemí Persie). V roce 332 př. n. l. byl Egypt pod nadvládou makedonského velitele, který zde byl vnímán jako osvoboditel a nástupce faraónů, kteří byli poraženi Persií. Alexandr zde zakládá jedno z měst, které nesou jeho jméno Alexandrie. Právě egyptská Alexandrie patřila později k nejdůležitějším městům v oblasti. V roce 331 př. n. l. se Alexandr obrátil svou pozornost z Egypta zpět na Dareia III. K rozhodující bitvě došlo v nitru Persie u Gaugamél, kde bylo perské vojsko rozprášeno a Dareios III. z bitvy utekl (později byl zabit svými sluhy při pronásledování). Alexandr obsadil Babylón a vyplenil a srovnal se zemí Persepolis (jako pomstu za drancování Athén během druhé řecko perské výpravy). Alexandr se nechal korunovat jako perský vládce, tzn. získal titul král králů. Dobytím Persie skončilo odvetné tažení Řeků proti Persii, takže řečtí spojenci odešli zpět do Řecka.

8 Alexandr Veliký Možné podoby Alexandra velikého na bustách (5; vlevo; nyní v Britském muzeu v Londýně) (6; vpravo; nyní v kodaňském muzeu) a na mozaice z Pompejí (7), ale je doloženo, že Alexandr měl plavé vlasy.

9 8) Dareios III. v bitvě u Issu na mozaice z Pompejí. Dareios III.

10 9) Popis bitvy na Graniku (v angličtině). Bitva na Graniku

11 10) Popis bitvy na Isuu (v angličtině). Bitva na Issu

12 11) Popis bitvy u Gaugamél (v angličtině). Bitva u Gaugamél

13 Alexandrův apetit po dalších územích, a především jeho touha vidět bájný Okeán (nekonečné moře za Asií), zapříčinil další tažení makedonského vojska. Alexandr se vydal více na východ a v roce 330 př. n. l. se dostal přes pohoří Zagros do médské a parthské říše. Makedonský vůdce zde byl oslavován jako mocný král a vojevůdce a přejímal orientální zvyky, které odporovaly tradicím balkánského světa. Nakonec došlo k mísení antických a orientálních tradic a náboženství, které dal vzniknout tzv. helénismu. V letech př. n. l. získal pod svůj vliv národy v Baktrii a okolí. Poté se vydal přes řeku Indus, kde narazil na indické kmeny, které jeho postup zastavily. Po krvavých bojích s králem Pórem, v nichž byl sám zraněn, se nechal přesvědčit svým vojskem a vydal se zpět do Babylonu. Po návratu do sídelního města Babylónu v roce 324 př. n. l. prý plánoval další výbojná tažení do Arábie, do Itálie a po pobřeží Afriky až k Gibraltaru (tehdy Herkulovy sloupy), ale v roce 323 př. n. l. zemřel (dodnes nejsou známy pravé důvody jeho smrti).

14 Alexandrova tažení 12) Mapa, na níž je vyznačeno Alexandrovo tažení v letech př. n. l. Světle vyznačen je největší územní rozsah Alexandrovy říše (v angličtině).

15 Tzv. Alexandrův sarkofág 13) Část sochařské práce, která je nazývána Alexandrovým sarkofágem. Je vyobrazen v bitvě u Issu.

16 Po smrti Alexandra Velikého se po celé jeho říši rozpoutaly boje o moc. Nejaktivnější byli jeho důstojníci, tzv. diadochové. Po bitvě u Ipsu v roce 301 př. n. l. došlo k rozdělení říše na několik menších stáních útvarů, které nazýváme helénistické. Jedním z nejvýznamnějších byl Egypt, který pod svou nadvládu získal Alexandrův pobočník Ptolemaios I., čímž založil Ptolemaiovskou dynastii. Oblast dnešní Sýrie získal Seleukos I., také Alexandrův vojevůdce, který tak ustavil dynastii Seleukovců. Největší boje probíhaly v Makedonii, kde se o místo na trůně hlásilo několik zájemců. Nakonec se v roce 276 př. n. l. do čela makedonské říše dostal potomek Antigona Jednookého (pokoušel se udržet jednotnou říši Alexandra), čímž je položen základ Antigonovské dynastie. Mimo výše zmíněné tři velké státní útvary vznikají i další státy Pergamon, bosporské království, baktrijské království, parthská říše a další. Jako konec řeckých antických dějin můžeme určit rok 146 př. n. l., kdy byly poraženy poslední samostatné části na Balkánu Římany a kdy byla zřízena provincie Achaia.

17 Ptolemaios I. Sótér 14) Busta Ptolemaia I., nazývaného Sótér, dnes k vidění v Louvru.

18 Seleukos I. Níkátór 15) Bronzová busta Seleuka I., zvaného Níkátór, která je k vidění v neapolském muzeu.

19 1) Popiš vládu Filippa II. 2) Vysvětli příčiny řeckého a makedonského tažení do Asie. 3) Charakterizuj vývoj tažení Alexandra Velikého. 4) Přibliž problematiku helénistických států.

20 POPELKA, Miroslav; VÁLKOVÁ, Veronika. Dějepis 1 pro gymnázia a střední školy: Pravěk a starověk. 1. vydání. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2001, 143 s. ISBN MANDELOVÁ, Helena; KUNSTOVÁ, Eliška; PAŘÍZKOVÁ, Ilona. Dějiny pravěku a starověku. Vydání první. Liberec: Dialog, 2002, 179 s. ISBN

21 1) JASTROW. Wikipedia.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: 2) GABA, Eric. Wikipedia.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: 3) MITCHELL, F.. Wikipedia.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: 4) THE DEPARTMENT OF HISTORY, UNITED STATES MILITARY ACADEMY.Wikipedia.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: 5) JASTROW. Wikipedia.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: 6) PEDERSEN, Gunar Bach. Wikipedia.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: 7) RUTHVEN. Wikipedia.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: 8) AUTOR NEUVEDEN. Wikipedia.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: 9) THE DEPARTMENT OF HISTORY, UNITED STATES MILITARY ACADEMY.Wikipedia.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: 10) THE DEPARTMENT OF HISTORY, UNITED STATES MILITARY ACADEMY.Wikipedia.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: 11) THE DEPARTMENT OF HISTORY, UNITED STATES MILITARY ACADEMY.Wikipedia.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: 12) AUTOR NEUVEDEN. Wikipedia.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: 13) MARSYAS. Wikipedia.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: 14) NGUYEN, Marie-Lan. Wikipedia.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: 15) FINIZIO, Massimo. Wikipedia.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: