Nástěnné textilní obrazy

Transkript

1 Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Katedra výtvarné kultury a textilní tvorby Nástěnné textilní obrazy Bakalářská práce Autor: Tereza Koubková Studijní program: B7507 Specializace v pedagogice Studijní obor: Textilní tvorba Vedoucí práce: doc. M.A. Mgr. Mária Fulková Hradec Králové 2017

2

3 Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala pod vedením vedoucí bakalářské práce samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu. V Hradci Králové dne

4 Poděkování Touto cestou bych chtěla poděkovat za vedení práce a odbornou pomoc doc. M.A. Márii Fulkové, za její cenné rady a připomínky k praktické části mé práce.

5 Anotace KOUBKOVÁ, Tereza. Nástěnné textilní obrazy. Hradec Králové: Pedagogická.fakulta Univerzity Hradec Králové, s. Bakalářská práce. Předmětem této bakalářské práce je sakrální umění. Teoretická práce je rozdělena do dvou částí. První část je zaměřena na vznik sakrálního prostoru a jeho výtvarné stránky. V druhé části se jedná o výzkum, který si dává za cíl srovnání několika církví v České republice, jejich historie a samotný sakrální prostor a jeho hlavní znaky. Druhou částí práce je dokumentace praktické stránky bakalářské práce, jejím hlavním výstupem je výroba třech obrazů křížové cesty. Zde se také v krátkosti zabývá samotným tématem křížová cesta. Klíčová slova: sakrální umění, křížová cesta, církev,

6 Annotation KOUBKOVÁ, Tereza. Wall textile paintings. Hradec Králové: Faculty of Education, University of Hradec Králové, s. Bachelor Degree Thesis. The topic of this bachelor thesis is sacral art. The theoretical work is divided into two parts. The first part focuses on the creation of a sacral space and its artistic aspect. The second part is a research which aims to compare some churches in the Czech Republic, their history as well as the sacral space and its main features. The second part is the documentation of the practical work that is bound to this thesis. Its main outcome are three pictures of Via Crusis. In this part I also shortly adress the topic Via Crusis. Keywords: sacral arts, Via Crusis, church

7 1 Obsah Úvod... 8 TEORETICKÁ ČÁST 1. Sakrální prostor Liturgický prostor a jeho krása Výtvarné umění v sakrálním prostoru Oltář Ambon Svatostánek Zpovědní místnost Křtitelnice a kropenka Sedes Srovnání sakrálního prostoru jednotlivých církví v České republice Vymezení pojmů Církev bratrská Církev československá husitská Církev řeckokatolická Církev římskokatolická Českobratrská církev evangelická Pravoslavná církev PRAKTICKÁ ČÁST 4 Téma práce Křížová cesta Křížová cesta v obraze Moje zastavení křížové cesty Technika Postup práce Fotodokumentace Závěr Seznam použité literatury Internetové zdroje: Seznam použitých obrázků:... 71

8 Úvod Součástí každého kostela je i výzdoba, která nás ovlivňuje a podporuje náš prožitek ze slavení bohoslužby. Je ale mnoho lidí, kteří si výzdoby příliš nevšímají, a když se zeptáme, jaká socha je u hlavního oltáře, mnohdy ani neumí odpovědět. Na takovýto prostor jsou ale kladeny nemalé požadavky, které se postupem doby měnily. V první části mé teoretické práce se věnuji sakrálnímu umění v celé šíři. Jak vznikl takový sakrální prostor, k jakým účelům slouží a co je jeho součástí. Součástí tady rozumíme vybavenosti takového prostoru, jeho požadavky a funkce. Jsou zde rozebrány jednotlivé části mobiliáře kostela a jejich vývoj od středověku po současnost s ukázkami. Druhá část teoretické práce si dává za cíl zmapovat šest církví se sídlem v České republice. Práce se snaží o stručnou charakteristiku vzniku dané církve a přesnou ukázku jejich bohoslužebného prostoru. Záměrem je ukázat uvažování dané církve a prožívání křesťanství. Ukázat rozdíly mezi sebou, co a jak která církev potřebuje k prožívání bohoslužby. K pochopení slouží jednotlivé příklady prostoru, které jsou popsány a nafoceny v práci. Poslední částí je praktická práce, ta si dává za cíl dokumentaci postupu vzniku mé práce. Jsou zde popsány důvody vybrání tématu, techniky a podrobné vylíčení průběhu práce. Součástí je popis slovní i fotografický. 8

9 TEORETICKÁ ČÁST Vznik sakrálního prostředí 1. Sakrální prostor,,kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, tak jsem já uprostřed nich 1. V dějinách vývoje chrámu se Boží přítomnost vázala na společné setkávání s Bohem a tvoření jednotného společenství. Při takovém společenství, křesťané sdíleli svá svědectví, utvrzovali se navzájem ve víře a společně chválili Pána. Tím také chceme říct, že každý je Božím chrámem a bydlí v nás Duch Boží. Proto vznik sakrálního prostoru musel respektovat děj, který se v něm bude odehrávat. Vědomí jejich náležitosti ke komunitě křesťanů bylo pro ně zcela zásadní. Jednalo se o slavení Ježíšovy oběti, jeho vzkříšení a svátku Nanebevstoupení. Pro takovouto křesťanskou obec byla potřeba místa ke shromáždění a tím pro ně byl kostel nejpřirozenějším místem umožňující právě bytí uprostřed Krista. Cílem bylo tedy vytvořit prostor k určitému ztišení a k modlitbě. To však neznamenalo, že musí nutně být uzavřený či nějak vymezený stavebními konstrukcemi. Na hoře Sinaj dostává Mojžíš pokyny k podobě Hospodinova chrámu. Ať mi udělají svatyni a já budu bydlet uprostřed nich. Uděláte všechno přesně podle toho, co ti ukazuji jako vzor svatého příbytku i vzor všech bohoslužebných předmětů. 2 První chrámy byly postavené přenosně, z důvodu Izraele putujícího do zaslíbené země. Až Šalamounem byl v Jeruzalémě postaven stálý chrám.,,dům, který král Šalamoun budoval Hospodinu, byl dlouhý šedesát loket, široký dvacet a vysoký třicet loket. Délka předsíně před lodí chrámovou byla dvacet loket podle šířky domu a před domem byla široká deset loket. 3 1 Mt 18,20 2 Ex 25, Kr 6, 2-3 9

10 Tímto vlastně Hospodin sestupuje k lidu a chce být uprostřed nich a přebývá v chrámě. Boží přítomnost v nás podporuje víru a chrám jako dům Boží, je místem kde jsme jako lid očekáván a přijímán. Je to místo, kde se setkáváme s Bohem, který za nás položil život, dává se nám a tím nás posiluje. Nejčastějšími názvy pro sakrální prostor jsou např.,,domy církve, které jsou stavěny po vzoru dříve soukromých domů. Dalším názvem může být kostel, toto slovo se vyvinulo z řeckého slova,,castellum neboli hrad. Počátky jsou z raně křesťanské doby, kdy kostely byly součástí tehdejších tvrzí či hradů. Mezi další názvy můžou patřit kaple. Kaple jsou malé kostelíky či místnosti určené nejčastěji pro soukromou bohoslužbu kněze. Dalším důležitým označením sakrálního prostoru je bazilika. Slovo pochází ze světského názvu. Dříve toto označení používali k pojmenování obchodních domů nebo soudních síní. Slovo,,bazilika může označovat tzv.,,královský sál, slovo řeckého původu,,basilej znamená král. A protože křesťané Krista označují za svého Krále, ujal se název bazilika jako označení chrámů. Posledním označením je katedrála. Slovo je odvozeno od,,katedra (biskupský trůn). Jsou to místa označována jako sídla biskupů. 4 2 Liturgický prostor a jeho krása Již přes 2000 let církve se neustále rozvíjí prostory pro slavení liturgie. Prostory našich kostelů jsou výsledkem dlouhého rozvoje a jsou vybaveny a koncipovány podle směrnic tridentského koncilu ( ). Tímto dostaly základní prvky prostoru svou ustálenou podobu a pevné místo. Za doby tridentského koncilu byl retabulovaný oltář se svatostánkem umísťován tak, aby kněz sloužil zády k lidem. Vnitřek už je poté rozdělen na presbytář a lodě pro věřící. Po II. vatikánském koncilu přišlo mnoho změn a vše se přizpůsobovalo novým zásadám. Tomu předcházela kritika věřících i veřejnosti. Církvi bylo vytýkáno například, že nebere ohledy na samotného člověka, příliš lpí na základech Bible, není otevřená ostatním církvím a hlavně, že praktikuje liturgii v nesrozumitelném jazyku. To celé mělo za následek, že se lidé více a více vzdalovali této církvi a neměli zájem v ní dále setrvávat. Až rok 1958, kdy byl zvolen za papeže Angelo Roncalli, jehož papežské jméno bylo Jan 4 KAREŠ, M. Proměny světla a skla v sakrálním prostoru : Disertační práce, s

11 XXIII., situaci změnil, neboť se rozhodl všechny zmíněné problémy řešit. Svolal tedy celosvětové shromáždění biskupů neboli koncil, při kterém vše společně projednávali. Tehdy jako symbol otevřel okna, aby všichni věděli, co je cílem koncilu. Církev má mít otevřená okna současnému světu. 5 Výsledkem Druhého vatikánského koncilu bylo 16 dokumentů, které byly schváleny hlasy všech účastníků. Byla tu snaha, aby se církev byla jedno velké společenství, které bude vznikat mezi všemi členy církve. To vyústilo v založení biskupské konference, čímž biskupové získali uznání a své pravomoci. Mezi další patří určité pochopení lidí, aby je církev pouze nevedla a nepředávala jim svou pravdu, ale aby se více zajímala o jejich starosti a problémy. Je třeba s věřícími vést dialog a nabízet jim pomoc v těchto oblastech. Jako hlavní je brána změna jazyku liturgie, tím více vtáhli do liturgie věřící, kteří se jí aktivněji mohli účastnit. Zde je i nové pojetí liturgického prostoru, oltář se stává středem a kněz tak stojí čelem k lidu. 6 Koncil uznává chybu v oddělení se od ostatních církví a vyhlašuje tak program o jednotu. Je důležité zmínit, že církev uznává právo nevěřících a jejich vlastní vyjádření názoru. Samozřejmě se nemůže a nehlásí k ateismu. Druhý vatikánský koncil otevřel novou cestu k pochopení a prožívání liturgie. Dává důraz na svou dějinnost a vnímá se jako putující Boží lid a tím znovu ukazuje, co je jeho hlavním posláním. Má hlásat evangelium a být tu pro lid, přinášet jim spásu. Kněz Tomáš Petráček ve své knize o Druhém vatikánské koncilu píše: Koncil provedl, opožděně, ale o to zraleji a kvalitněji, základní vyrovnání s modernou, kdy místo jednostranných odsudků dosavadní polemiky uznal oprávněnost řady jejich požadavků a ambicí, které ostatně v mnohém měly a mají křesťanský základ. Již nyní patří k největším událostem nejen moderních či novověkých dějin, ale i dějin církve jako celku. Kardinál Joachim Meisner (*1933) říká: Prostor kostela ovlivňuje víru hlouběji a nenápadněji než zvěstované slovo. Proto se domnívám, že ztvárnění prostoru kostela znamená z duchovního hlediska obrovskou zodpovědnost. 7 V sakrálním prostoru je na prvním místě slavení Liturgie. Jak už bylo zmíněno, prostor je dělen na tři hlavní části: předsíň, loď pro věřící a presbytář. 5 MARTINEK, Michael. Přehled křesťanských církví a jejich aktivit v ČR. Praha: Portál, 2016, s. 68, ISBN MARTINEK, Michael. Přehled křesťanských církví a jejich aktivit v ČR. Praha: Portál, 2016, s. 70, ISBN RICHTER, Klemens. Význam liturgického prostoru pro živé společenství víry : Pojetí obce a koncepce prostoru. In KLÍPA Jan (ed.),. Liturgický prostor v současné architektuře. Praha : Síť, s. 76. ISBN

12 Předsíň je prostor kde se shromažďují katechumeni a kajícníci, konající veřejné pokání. Loď pro věřící, tento název může být převzat od označení církve, jakožto loď Petrova. Malé kostely mývají jednu loď, větší pak mohou mít až pěti lodí, oddělené například sloupořadím a pilíři. Součástí tohoto prostoru jsou lavice, které je třeba dobře rozmístit a brát v úvahu opět viditelnost, a také požadavky liturgie. Tím rozumíme, aby se dalo dobře pohybovat v takovém prostoru, aby byl možný slavnostní průvod a určité pohodlí věřících při slavení liturgie. Kromě lavic mohou být v lodi také nejrůznější klekátka. Součástí prostoru je u vchodu místo pro svěcenou vodu a stolek na obětní dary, jenž se umisťuje v každém kostele jinde. Na co je třeba se především zaměřit je výzdoba lodi. Nejrozsáhlejším dílem je 14 zastavení křížové cesty čili Kalvárie, která ukazuje události spojené s ukřižováním Ježíše Krista. Měla by být umístěna tak, aby bylo dobře rozpoznatelné konkrétní zastavení. Na zřetelném místě by dále měla být Panna Marie (obraz, vitráž či socha). Presbytář je středem celého bohoslužebného dění. V každém typu kostelů musí být presbytář dostatečně zviditelněn, jako například vyvýšením nebo speciální výzdobou, jíž dodává jedinečnost. V presbytáři se odehrává veškerá liturgie, proto jsou také nezbytnou součástí presbytáře sedes pro přísedící bohoslužbě, ambon a oltář. U nich se konají hlavní části mše svaté a jejich přítomnost plní hlavní funkci bohoslužby: shromáždění Boží rodiny kolem stolu a slyšení Božího slova za účasti kněze 2.1 Výtvarné umění v sakrálním prostoru Touto kapitolou bych se chtěla podívat blíže do prostředí sakrálního prostoru. Postupem doby se vyvíjela architektura staveb, dokonce i samotné vybavení kostela se měnilo a stále se mění. V raně křesťanské době byly kostely velmi jednoduché, jak architektonicky, tak i výzdobou. Součástí každého takového kostelíka byl oltářní obraz. Oltářní obraz byl v kostelích proto, že na něm byl nejčastěji zobrazován konkrétní světec, jemuž byl kostel zasvěcen. Byl středem pozornosti a dodnes má každý kostel takovýto obraz. Další, co patří k výzdobě jsou sochy a jiné obrazy. Ty se staly také nedílnou součástí a jsou brány za samozřejmost. Především byli zobrazováni světci nebo svatá 12

13 rodina a každý měl své určené místo. To neměl na starosti umělec, ale byla to spíše role teologů. 8 Dával se velký důraz na věrohodnost převyprávění biblických scén. Současná společnost už sochy a obrazy ze svého kostela zná velmi málo. Umění v kostele je bráno za samozřejmost a banalitu, kterou sice známe nazpaměť, avšak nedokážeme daného světce rozeznat. Leč po důkladnějším prozkoumání kostelní výzdoby můžeme být jistě překvapeni, co vše nám obraz prozradí. Jezuita P. Friedhelm Mennekes SJ (*1940) z Kolína nad Rýnem praví:,,obrazy jsou tu proto, aby otevíraly lidem oči, aby se vizuální cestou vstoupilo na cestu víry. Obrazy máme zakrývat, abychom je mohli odkrývat. S obrazy je nutné pohybovat. 9 Měli bychom je zakrývat, abychom mohli zase znovu objevit jejich krásu a znovu je prožívat. Do další výzdoby kostelů může patřit kříž. Ten patří neodmyslitelně k součásti výzdoby presbytáře a v každém kostele by alespoň jeden měl být. Slouží jako připomínka Krista a jeho položení života za nás. Je výzdobou, ale i důležitou složkou mnoha bohoslužeb. Nejčastěji se můžeme setkat s plastickou podobou či skulpturou, ale může být také jako malba nebo skleněná okenní vitráž. V následující podkapitole bude rozebráno další vybavení kostela, které se stává uměleckým dílem tohoto prostoru Oltář Oltář patří do centra presbytáře a je centrem pro všechny věřící. Prostor kolem oltáře musí poskytovat prostor pro koncelebrovanou mši, svěcení a jiná mimořádná shromáždění. První zmínky o oltáři jsou v bibli, kdy Noe nechal po potopě takovýto oltář postavit Hospodinu. Bible říká:,,noe pak vybudoval Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých dobytčat i ze všeho čistého ptactva a zapálil na tom oltáři oběti zápalné. 10 Dále se píše v bibli, že i Abrahám stavěl Hospodinu oltáře po příchodu do zaslíbené země VAVERKA, Jiří et al., Nové kostely a kaple z konce 20. století v České republice, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001, s. 119, ISBN X 9 Záznam přednášky Jezuita a moderní umění (online) 10 Bible- Gn, 8,20 11 Bible. Gn, 12,7 13

14 Oltáře mývají podobu stolu a jsou zhotovovány z nejrůznějších materiálů. V dřívějších dobách se používaly obyčejné dřevěné stoly, aby se daly lehce přenášet a později kolem 6. století přicházejí kamenné oltáře. Někde také bylo zvykem ukládat do oltáře ostatky svatých. Kolem oltáře se věřící shromažďují ke slavení Eucharistie a je tedy nedílnou součástí celého liturgického prostoru. Katechismus katolické církve říká: Co jiného je oltář než obraz Kristova těla? říká sv. Ambrož, a jinde: Oltář je obrazem těla Kristova a Kristovo tělo je na oltáři. 12 Slavení eucharistie se nemusí vždy sloužit na oltáři, ale je důležité, aby se na stole vždy nacházel ubrus a korporál (čtvercová bílá lněná látka), kříž a svíce. Další co uvádí Katechismus katolické církve je:,,oltář má být postaven odděleně od stěny, aby se kolem něho mohlo snadno obcházet a mohlo se na něm slavit tváří k lidu. Je to vhodné všude, kde je to možné. Oltář má být na takovém místě, aby byl skutečně centrem, k němuž se přirozeně obrací pozornost celého shromáždění věřících. Obvykle má být pevný a zasvěcený. 13 Podoba oltáře byla odvozena od formálního vzhledu pozdějších křesťanských oltářů z doby raného křesťanství. První stavby kostelů si kladly podmínku, že součástí musí být hrob světce, proto mnoho kostelů vzniká na takovémto hrobu, další možností je přenesení ostatků. V této době se bohoslužba sloužila na náhrobku a z této podoby se vyvinula takzvaná podoba sarkofágového oltáře. V pozdější době bylo jednodušší umísťovat do oltáře schránku s relikviemi. Stejná podoba se objevuje pak i v předrománské a románské době. Příkladem takového románského oltáře může být kostel sv. Jakuba v Jakubu (Církvice) u Kutné Hory. Tento kostel je zmíněn především proto, že je nejrozsáhlejším zachovalým souborem románské plastiky. Bohužel kostel je poničený a vybavení bylo rozkradeno. Velmi dobře se ale zachovaly nástěnné malby, v nichž jsou velmi dobře znázorněny výjevy ze života sv. Jakuba a všemu dominuje postava Ježíše Krista. O oltáři nejsou bohužel žádné zmínky. 12 KKC Katechismus katolické církve. Katechismus katolické církve. Vyd. 2., V Karmelitánském nakladatelství 1. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, ISBN VPŘM 299. Všeobecné pokyny k římskému misálu 14

15 1. Kostel sv. Jakuba v Jakubu (Církvice) u Kutné Hory. Změna přišla s nástupem IV. Lateránského koncilu v roce Oltář se stal místem, kde kněz prováděl obřad eucharistie, při kterém stál zády k lidem a čelem k oltáři. To přineslo i další změny, přidávaly se další prvky, které měly zvýraznit význam. Přistavěla se tzv. predela, tj. obdélníková deska postavena na šířku, na jejíž vršek se stavěl kříž, někdy také sochy. To vedlo ke vzniku gotické oltářní nástavby. Gotika přišla s ideou, aby se na predel postavila vysoká zdobená deska, což je nástavec, který obsahoval obrazy, sochy či reliéfy. Měl podobu zdobených otevíratelných křídel, do kterých byly zasazovány obrazy světců, výjevy z bible apod. 14 Jedním z příkladů by mohl být gotický oltář v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Chrudimi. Oltář se nachází v boční lodi kostela a je křídlový s dvěma oboustranně malovanými křídly. Křídla byla původně pohyblivá. Podle restaurátorů oltář vznikl ještě před rokem 1500 a byl zhotoven technikou tempery na smrkové desce. 14 VONDRUŠKOVÁ, Alena a Vlastimil VONDRUŠKA. Církev. Praha: Vyšehrad, 2014, 106 s. Průvodce českou historií. ISBN

16 2. Kostel Nanebevzetí Panny Marie Chrudim S nástupem baroka se oltář stává více zdobným, a především nabývá na mohutnosti. Umisťován je do hlavní lodi a bývá stavěn do celé výšky a šířky stěny. Přibývají volutové štíty, stěny se sloupky a výklenky. Uprostřed býval velký obraz, bylo to místo pro světce, jemuž byl kostel zasvěcen, mučedníka či jiného významného světce. Zde se ale kromě obrazů také vyskytují plastiky. Znázorňovaly se andělé nebo opět světci. Celý oltář býval z tmavého mořeného dřeva. Takto nastíněná podoba se dále příliš nemění, objevuje se i v rokoku a klasicismu. V České republice najdeme mnoho podob takového oltáře. Dále budou dva významné příklady. Prvním nejvýznamnějším je oltář v kostele Panny Marie Sněžné v Praze, jenž je postavený v letech neznámým řezbářem. Je vysoký 29 metrů a ukončen monumentální Kalvárií, kde můžeme vidět sochy Ukřižovaného, sv. Jana Evangelisty a Panny Marie. 16

17 3. Kostel Panny Marie Sněžné v Praze Druhým příkladem by byl oltář v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové. Zajímavé je spojení malířství s plastikou, podoba vysokého dřevěného oltáře je totiž iluzivní malovaná architektura, pokrývající celou stěnu. Je dílem Josefa Kramolína a na malbě je zavěšen obraz Panny Marie od Kristiána Noldingera z roku Součástí je svatostánek. 4. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové 17

18 Můžeme říci, že v těchto dobách byl oltář jeden z významných uměleckých děl v sakrální architektuře a umělci či architekti na něj kladli velký důraz V 21. století už nenajdeme žádný podobný typ oltáře jako v letech minulých. Oltáře jsou zde zastoupeny například hlavním obrazem, plastikou, vitráží apod. Vlastně zde můžeme mluvit o výzdobě presbytáře. Celá bohoslužba probíhá pouze na tzv. obětním stole, který je ve středu presbytáře a kněz tak slouží celou bohoslužbu čelem k lidem. To však není pouze věc 21. století, ale výše zmíněného II. Vatikánského koncilu. Například kostel Nanebevzetí Panny Marie v Neratově v Orlických horách je zajímavou nejen svou výzdobou, ale svou celkovou stavbou. Kostel sice pochází z 18. století ale byl zasažen požárem a zbyly pouze zdi. Do dnešní podoby se kostel dostával od roku 1992 a dodnes probíhají úpravy. Ojedinělost kostela spočívá ve střeše, jíž nikde jinde v České republice nenajdeme. Střecha je prosklená, čímž pouští obrovskou dávku přirozeného světla do prostoru. Probíhají zde mše svaté za tmy a při mši proto můžeme hledět na nebe a hvězdy. Samotná výzdoba je tu velmi prostá, aby připomínala osud kostela. V presbytáři se nachází pouze obětní stůl a zavěšený dřevěný kříž. 18

19 5. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Neratově Dalším příkladem z 21. století může být kaple sv. Václava a sv. Anežky České v Šošůvkách. Kapli navrhla architektka Monika Sirná v letech Důležitým prvkem této kaple je dílo Valéra Kováče. Jedná se o hlavní kříž a obětní stůl umístěný v presbytáři, které jsou zhotoveny ze skla. I když se setkáváme s moderním pojetím sakrálního prostoru, na objekt je nahlíženo velmi pozitivně a místní obyvatelé jej navštěvují rádi. 6. Kaple sv. Václava a sv. Anežky České v Šošůvkách 19

20 2.1.2 Ambon Ambon slouží k hlásání Božího slova a k němu se má přirozeně obracet pozornost věřících. Přednáší se čtení, responsoriální žalm a velikonoční chvalozpěv. V dřívějších dobách sloužila k těmto účelům kazatelna, která byla posazována nad prostor věřících. Ne vždy se ale podařilo kazatelnu umístit tak, aby přitahovala pozornost všech věřících, a proto se čtení přesunulo dolů do presbytáře. V románské architektuře příliš nepočítali s kazatelnou, a tak bylo obtížné najít správné umístění. Znamenalo to odvrácení pohledu od oltáře, tudíž se kazatelny stavěly jednoduché, často přenosné. Teprve až stavitelé v gotické době začali s kazatelnou počítat. Kazatelny bývaly především kamenné, později pro odlehčení v době baroka ze dřeva. V baroku jsou daleko zdobenější, často doplňovány sochami světců a andělů. Okraje v některých případech byly čalouněné rudým sametem. 15 Dále jsou na obrázcích uvedeny některé ukázky takové kazatelny. 7. Pozdně gotická kazatelna v kostele sv. Jakuba v Brně 15 VONDRUŠKOVÁ, Alena a Vlastimil VONDRUŠKA. Církev. Praha: Vyšehrad, 2014, 115 s. Průvodce českou historií. ISBN

21 8. Barokní kazatelna chrámu sv. Víta v Praze Čtení a kázání se přesunulo tedy dolu do presbytáře. Ambon by měl mít své pevné místo, proto byl pevným a nepřenosným. Považuje se za součást liturgie a musí být umístěn tak, aby věřící dobře viděli a slyšeli lektory. Vývoj ambonu není tak markantní, jako můžeme vidět u oltáře, avšak je důležitým prvkem prostoru kostela. Proto je také velmi vhodný pro široké umělecké ztvárnění. Nejčastějším zpracováním ambonu byl motiv otevřené knihy, jako symbol čtení z písma. Takový ambon mohl být ze dřeva, z kamene či kovu. Velmi zajímavý příklad ambonu se nachází v kostele sv. Petra a Pavla v Jedovnici. Je to příklad kamenného ambonu, konkrétně z mramoru a má naznačovat, že slovo Boží je skála, o níž můžeme opřít svůj život Internetový zdroj- [online]. Dostupné z: 21

22 9. Kostel sv. Petra a Pavla v Jedovnici Svatostánek Svatostánek je místem pro ukládání eucharistie Místo a uchovávání se měnilo v průběhu historie, býval ve vedlejších místnostech u kostelů, v přenosné schránce na oltáři nebo zavěšen nad oltářem. Až po 15. století se začíná spojovat pevně s hlavním oltářem. Měl by mít klidné, čisté prostředí a být viděn z celé lodi. Jeho umístění musí umožňovat soukromou adoraci v bezprostřední blízkosti. V okolí svatostánku by mělo vždy být věčné světlo jako symbol Kristovy přítomnosti. Benedikt XVI. píše ve své knize Duch liturgie toto:,,chrám se nikdy nestává mrtvým prostorem. Naopak je oživován přítomností Pána, která má svůj původ v eucharistické slavnosti, uvádí nás do ní a umožňuje nám účastnit se neustále vesmírné eucharistie. Kostel bez eucharistické přítomnosti je poněkud mrtvý, i když vyzývá k modlitbě. Ale kostel v němž před svatostánkem hoří věčné světlo, žije stále, je vždy víc než pouhou kamennou stavbou RATZINGER, Joseph. Duch liturgie. Brno : Barrister & Principal, s. ISBN , s

23 A dále se zmiňuje, že: Máme-li skutečně zakusit dotek Pánovy přítomnosti, je třeba, aby svatostánek nalezl patřičné místo také v architektuře církevních staveb 18 V gotice má svatostánek dva typy. Nejprostší variantou byl výklenek ve zdi, opatřen kovovou mřížkou a výpravnějším typem byly samostatné věžovité sloupky. Ty byly zdobeny drobnými rostlinnými nebo geometrickými motivy. Na dvířkách se často vyskytoval symbol. V 16. století se stává svatostánek součástí hlavního oltáře. 19 Příkladem staršího typu takového svatostánku může být svatostánek v kostele Nejsvětější Trojice v Kutné Hoře. Jde o typické dílo jagellonské gotiky, má 7 metrů a pravděpodobně pochází z návrhu Mistra Brikcí ze Zhořelce Kostel Nejsvětější trojice Kutná Hora V dnešní době se spíše svatostánky umisťují samostatně a bývají tak dalším uměleckým dílem v sakrálním prostoru. Například v novodobém kostelu Neposkvrněného početí Panny Marie v Praze- Strašnicích, který byl postaven v letech , se nachází svatostánek zhotovený ze skla a je vsazen do okna. Autory jsou akademičtí malíři Petr Štěpán a Pavel Šlégl. 18 Tamtéž s VONDRUŠKOVÁ, Alena a Vlastimil VONDRUŠKA. Církev. Praha: Vyšehrad, 2014, 111 s. Průvodce českou historií. ISBN Online zdroj- 23

24 11. Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Praze- Strašnicích Zpovědní místnost V kostele je zapotřebí vhodného místa pro svátost smíření. Nejstarší typ vypadal jako úzký uzavřený prostor se sedátkem pro kněze a do boku byl otvor s fialovým závěsem u kterého bylo klekátko pro kajícníka. Později vznikly zpovědnice, v nichž byl uprostřed prostor pro kněze, z obou stran pak byla klekátka pro kajícníky a přes mřížku probíhala zpověď. Zpovědnice se zhotovovaly z leštěného dřeva, dekorované vyřezávanými prvky, anděly a jinými symboly. Ve starších kostelích je tento typ stále zachovalý a zpověď zde i nadále probíhá. 24

25 12. Opatský kostel Narození Panny Marie v Želivě Křtitelnice a kropenka Další nedílnou součástí každého kostela by měla být křtitelnice a kropenka. Ve starověku existovala tzv.,,baptisteria. Byly to kruhové místnosti umísťované hned při vchodu do kostela. Uprostřed byla nádrž s vodou, do které se sestupovalo po schodech. Tehdy byla dodržována tradice, že do kostela nesměl přijít nikdo nepokřtěný, a proto nejprve každý prošel baptisteriem, poté do samotného chrámu. Později začal převládat křest dětí a baptisteria se tak stala zbytečnými a přestala se stavět. V gotice tedy přišla nová podoba křtění. Křtitelnice začaly mít podobu obráceného zvonu nebo kalicha, jsou umisťovány poblíž presbytáře. O Velikonocích se světí voda, a ta po celý rok slouží k svěcení nebo křtu. Důležité je také zmínit, že z této podoby křtitelnice se vyvinuly i malé nádoby, kterým se říká kropenky. Ty jsou umístěny u vchodu do kostela a slouží k žehnání při vstupu. Věřící jsou označováni křížem. 25

26 13. Kostel sv. Markéty v Kašperských horách 14. Katedrála sv. Ducha Hradec Králové 26

27 15. Opatský kostel Narození Panny Marie Sedes Sedes je označení křesla pro kněze, ze kterého slouží celou bohoslužbu. Řecké slovo kathedra označovalo v antice úřední stolici vysokého státního úředníka, soudce a učitele. Křesťanství přejalo tento výraz pro bohoslužebné sedadlo biskupovo, z něhož biskup vedl bohoslužbu a pronášel homilii. 21 Jiří Vaverka ve své knize píše: Sedadlo pro kněze, který slaví mši, má naznačovat, že jeho úkolem je předsedat shromáždění a řídit modlitbu. Místo pro ně nejlépe vyhovující je proto tváří k lidu v čele presbytáře, nebrání-li tomu stavba kostela a nebo jiné okolnosti, např. kdyby pro přílišnou vzdálenost bylo znesnadněno spojení s knězem a shromážděnými věřícími. Je třeba se vystříhat jakéhokoli náznaku trůnu. Sedadla pro přisluhující ať jsou umístěna na příhodném místě v presbytáři tak, aby mohli snadno vykonávat úkol jim svěřený. 22 Kolem něj mohla být další sedadla pro ostatní přísedící bohoslužby, jako jsou ostatní kněží či pro ministranty. Je však důležité říci, že sedes by nemělo mít podobu trůnu, ale mělo by si zachovat určitou skromnost. 21 Liturgika. Křesťanská bohoslužba a její vývoj. Adam, Adolf. [Přel.]: Konzal, Václav - Kouba, Pavel. Praha : Vyšehrad, s. ISBN: VAVERKA, Jiří et al., Nové kostely a kaple z konce 20. Století v České republice, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001, s. 81, ISBN X 27

28 Zde nezaznamenáváme žádný vývoj, každá doba si vytvářela svou vlastní podobu. Mohlo mít formu kamenného trůnu nebo pouze dřevěné polstrované židle. Na tento druh umění nebyl nikdy kladen důraz, proto se v historii příliš neobjevuje. Je důležité poukázat na výjimečné dílo Martina Gaja, který vytvořil pro kostel sv. Anny v Havířově dřevěný vyřezávaný sedes. 16. Kostel sv. Anny v Havířově 28

29 3 Srovnání sakrálního prostoru jednotlivých církví v České republice Tato kapitola se bude zabývat zmapováním sakrálního prostoru vybraných církví v České republice. Cílem není zkoumání historie a vztahy jednotlivých církví, ale vyjádření jejich vlastních potřeb v prostoru. Přináší popis staveb, jejich vybavenost, zaměřenou především na výtvarnou stránku. 3.1 Vymezení pojmů Prvním důležitým pojem v této kapitole, který bude ve zkratce charakterizován, je pojem církev. Stručně řečeno, církev je společenství lidí, kteří se hlásí ke Kristu jako svému pánu. Ale význam má mnohem širší. Slovo církev je odvozeno z řeckého slova Kyriaké, tj. Pánovo a je označována jako Ekklésia toy kyrioy, tj. shromáždění Pánovo. 23 Svou existenci odvozuje od Ježíše a jeho skupinou dvanácti apoštolů. Církev neměla být jako organizace, ale jako dům, jako stádo, které má svého pastýře. Ježíš proto povolal jednoho ze svých učedníků Petra, který se stal pastýřem stáda. Lid přijímá Petra plně za svého hlasatele po skutečnosti Letnic, kdy zažívají plné naplnění Duchem svatým a přijímají z úst Petra hlásání Ježíšova poselství.,,když nastal čas letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. 24 Tu vstoupil Petr spolu s jedenácti, pozvedl hlas a oslovil je:,, Muži judští a všichni, kdo bydlíte v Jeruzalémě, toto vám chci oznámit, poslouchejte mě pozorně: Tito lidí nejsou, jak se domníváte, opilí vždyť je teprve devět hodin ráno Muži izraelští slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského Bůh potvrdil před vašimi zraky mocnými šiny, divy a znameními, která mezi vámi skrze něho činil, jak sami víte Přispěvatelé Wikipedie, Církev [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2016, Datum poslední revize , 05:03 UTC, < 24 Sk. 2, Sk 2,

30 Dále se píše:,,ti kteří přijali jeho slovo byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí 26 Církev můžeme vykládat mnohými způsoby, jako nám sám napovídá Nový zákon. Můžeme jej vykládat jako například chrám, Boží stavba, Boží dům. V bibli je psáno:,,jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu; v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží. 27 Další možností podle listu Efezským je Nevěsta Kristova.,,Ale jako církev je podřízena Kristu, tak i ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům. Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval. 28 A v prvním listu apoštola Petra se církev vykládá jako Lid Boží.,,Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Kdysi jste, vůbec nebyli lid, nyní však jste lid Boží; pro vás, nebylo slitování, ale nyní jste došli slitování. 29 Kodex kanonického práva o církvi hovoří takto:,, Církvi přísluší vždy a všude hlásat mravní zá- sady, také o sociálním řádu, a z tohoto hlediska hodnotit jakékoliv lidské záležitosti, pokud si toho žádají základní lidská práva anebo spása duší. 30 K dnešnímu roku 2017 je v České republice více než 38 registrovaných církví a náboženských společností. Pro svůj výzkum bylo vybráno 6 dále uvedených církví, o jejichž vzniku, cílech a učení bude stručně pojednáno a posledním bodem bude jejich vlastní sakrální prostor s příkladem v České republice. a) Církev bratrská b) Církev československá husitská c) Církev řeckokatolická d) Církev římskokatolická e) Českobratrská církev evangelická f) Pravoslavná církev 26 Sk 2, Ef 2, Ef 5, P CIC Kánon

31 3.1.1 Církev bratrská V roce 1868 vznikal v Orlických horách konkrétně v Bystrém první sbor Svobodné evangelické církve. Později pak přibyl i další sbor Svobodné církve reformované v Praze, kde působili američtí kongregační misionáři z Bostonu. Tyto dvě církve se roku 1880 spojily do jedné a rostly dále. Až po vzniku Československa dostala církev jméno Jednota českobratrská a rozšířila svou působnost na Slovensko a Podkarpatskou Rus. 31 Církev vznikla z touhy poznat hlouběji víru a byla zaměřená na četbu biblických textů, na zpěvy a společné modlitby. Církev se ale také zaměřuje na misijní činnost, zvláště službě mladým hledajícím lidem. Církev bratrská má svou modlitebnu nebo i jinak Sborový dům, v němž se odehrává veškerá činnost sboru. Středobodem jsou jim kazatelské stanice, pro potřebu bohoslužeb nebo modlitebních či biblických hodinek. 32 Stavby modliteben byly dříve velmi jednoduché, stačil jeden velký sál s příslušným zázemím a bytem pro kazatele. Po zvětšování počtu shromažďujícího se lidu, byly kladeny větší nároky na další prostory a ty se řešily přístavbami. Církev bratrská je samostatným stavebním počinem a je i přímým investorem staveb. Stavby navrhuje rada starších, a proto jsou podoby staveb i rozdílné. Každá modlitebna má svůj vlastní výraz, program i členění. Avšak principy řešení prostoru bývají stejné. 33 Výzdoba je velmi jednoduchá bez zbytečného zdobení. Součástí modlitebny je stupňovitá galerie, není tomu však u všech případů. Střed kolem kazatele je vyvýšen a na něm je umístěn stůl pro vysluhování večeře Páně. Další součástí jsou pak už jenom lavice nebo židle. Velkou oblibou pro tuto církev jsou modlitby provázené zpěvem, a proto v prostoru nesmí chybět místo pro mnohočlenný sbor a doprovodné nástroje. Do samotné výzdoby už pak patří pouze kříž jako symbol oběti Krista nebo krátké texty. 31 [online]. Dostupné z: 32 VAVERKA, Jiří. Moderní sakrální stavby církví a náboženských společností na území Čech, Moravy a Slezska. Brno: Jota, 2004, s. 122, ISBN VAVERKA, Jiří. Moderní sakrální stavby církví a náboženských společností na území Čech, Moravy a Slezska. Brno: Jota, 2004, s.124, ISBN

32 Příkladem a ukázkou stavby této církve byl vybrán sborový dům v Liberci Realizace: Sbor se nachází v historické části města. Jeho stavba započala někdy v 19. století. V této době bylo zakázáno stavět liturgické objekty, a proto se sbor v Liberci rozhodl koupit vilový objekt. Přistavěli zde kapli a společné zázemí sboru. Kaple je koncipována na diagonálu. Centrum, je v rohu pod tzv. věží, odkud je také přímo osvětleno. Součástí centra je kříž, kazatelna a stůl Páně. Lavice jsou dány pod úhlem 90 a odstupňovány, tak aby každý vše dobře viděl, slyšel a mohl opravdově prožívat bohoslužbu. Samotný stůl Páně je dílem akademického sochaře Jiřího Seiferta ve spolupráci s architektem celého prostoru Pavlem Vaněčkem. Je zhotoven z dubu a povrch je matný. I ostatní vybavení jako ambon, kříž a lavice jsou ze dřeva. Dřevěný je zde i strop. 17. Sborový dům Církve bratrské v Liberci 32

33 3.1.2 Církev československá husitská Počátky církve začínají dne 8. ledna 1920 a zakládají ji reformní římskokatoličtí kněží, vedeni dr. Karlem Farským. Při vzniku nové Československé republiky po první světové válce, hledala republika nejen novou politickou identitu, ale i náboženskou, a to velmi ovlivnilo vznik této církve. Jejich snahou bylo se odpoutat od zavedených Vatikánských pravidel, proto dr. Farský přeložil misál do češtiny a roku 1919 probíhá o Vánocích mše v českém jazyce. To vzbudilo velký ohlas vždyť v mateřském jazyce se mše nesloužila více jak tři sta let a rozhodli se tak jít svou vlastní cestou za Kristem. 34 Bohoslužba má dvě formy, ranní slavnostní bohoslužbu, která je sloužena jako zpívaná liturgie, a odpolední bohoslužbu, která je zkrácená a nazývá se Kalousova pobožnost. Bohoslužby mají dva vrcholy, kázání a přítomnost Ježíše Krista, jako připomínka poslední večeře Páně. Přijímáno je způsobem podobojí. 35 Po uznání církve státem docházelo zprvu mezi katolíky a věřícími z církve československé k rozporům, protože se pokoušeli zabírat katolické kostely pro své bohoslužby. 36 Pro účely církve se tedy začaly hledat své prostory. Zprvu vyhledávali staré obydlené a opuštěné chrámy, ale později dr. Farský cítil potřebu postavit vlastní chrám. Cítil, že by měli být více úsporné a jednoduché. Bohoslužby jsou věcí veřejnou, proto největší důraz byl kladen na kazatele. Na toho mělo být odevšad vidět a musel být slyšet. Využívali k tomu stupínky či pódia. Z katolických chrámů převzali kazatelnu. Od té však v rámci modernizace později ustoupili a již se nevyužívá. Po zjištění velké návštěvnosti a oblibě u věřících se o prostoru začne přemýšlet i víceúčelově, aby sloužilo i jako zázemí pro duchovní či sociální práci. V kostelích se začínají také konat biblické hodiny, schůzky mládeže i tzv. nedělní škola. Zvláštností tohoto sboru je přidaný prostor pro popel zemřelých, to nazývají,,kolumbárium. 37 Samotná výzdoba kostela je tu především zaměřena na Kristovo tělo, které se obnovuje při společné večeři Páně, a proto je hlavním středobodem obětní stůl neboli stůl 34 VAVERKA, Jiří. Moderní sakrální stavby církví a náboženských společností na území Čech, Moravy a Slezska. Brno: Jota, 2004, s.124, ISBN Církev československá husitská. Základní rysy [online]. Dostupné z: let Církve československé husitské.( Dostupné online) 37 VAVERKA, Jiří. Moderní sakrální stavby církví a náboženských společností na území Čech, Moravy a Slezska. Brno: Jota, 2004, s.143, ISBN

34 Páně. Při bohoslužbách je na stole vždy umístěna hořící svíce, květina, kalich a bible. V prostorách bývá také umístěna socha vzkříšeného Krista provázena citátem,,já jsem cesta, pravda a život. Další výzdoba se odvíjí od společnosti a prostoru, bývá zde často busta mistra Jana Husa, Jana Ámose Komenského, nebo zakladatele dr. Farského. 38 Sbor kněze Ambrože v Hradci Králové. Realizace: Architektem tohoto prostoru se nestal nikdo jiný než známý hradecký architekt Josef Gočár. Místo připomíná svým tvarem loď a výzdoba je velmi prostá. Prostor není využíván pouze pro účel bohoslužby, ale probíhají zde také koncerty a přednášky. To zohlednil ve svém návrhu Josef Gočár a presbytář tak umístil nad úroveň lavic (5 schodů). V samotném presbytáři se nachází žulový obětní stůl připomínající rozlomenou hostii a velmi jednoduchý ambon. Nad celým prostorem na zdi je pak umístěn velký kříž od designera Maxima Velčovského. 18. Sbor kněze Ambrože v Hradci Králové 38 VAVERKA, Jiří. Moderní sakrální stavby církví a náboženských společností na území Čech, Moravy a Slezska. Brno: Jota, 2004, s.144, ISBN

35 3.1.3 Církev řeckokatolická Církev řeckokatolická nebo také katolíci byzantského původu spadají do velkého společenství katolické církve a vznikla roku Společně s římskokatolickou církví uznávají římského biskupa (papeže) jako nejvyšší hlavu církve. Zdůrazňují úctu ke sv. Cyrilu a Metoději a jejich obřady tak probíhají v byzantsko-slovanském obřadu ve staroslověnském jazyce. Podle Jiřího Vaverky existence církve má snahu o znovusjednocení západního (latinského) a východního (ortodoxního) křesťanství z 11. století. 39 V České republice v současné době má řeckokatolická církev jeden samostatný exarchát. 40 Bohoslužby jsou plny symboliky, odehrávají se v prostoru kolem oltáře a májí minimum proměnných částí. 41 Jejich hlavním chrámem je katedrála sv. Klimenta na Starém Městě v Praze. 42 Chrámy se staví nejčastěji do byzantské podoby a jsou stavěny s oltářem směrem na východ. Součástí bývají věžičky cibulovitého tvaru s umístěním zvonů, tomu tak ale není vždy. Prostor se dělí na 3 části, předsíň, loď a svatyně. Součástí předsíně býval někdy i nartex (vstupní předsíň), v kterém se shromažďovali katechumeni a kajícníci. Loď je střední část chrámu a je určena pro věřící. Další součástí je ambon, analogión (stolek pro uctívání obrazu), tetrapód (stolek k uložení svěcených předmětů). Chrámy zde bývají velmi umělecky vybavené. Vnitřní část mohou zdobit praporce, olejové lampy a zpovědnice. Významnou součástí výzdoby je tzv. ikonostas (obrazová stěna oddělující svatyni od lodi). Celý ikonostas má svůj pevný řád, jsou zde umístěny vchodové dveře, pravé pro jáhna, levé pro kostelnickou službu a středními může projít pouze kněz. Pro ikonostas jsou přesná pravidla v rozmístění obrazů. Kristus a Panna Marie jsou ve spodní řadě, po okrajích jsou světci, nad prostředními dveřmi je obraz Poslední večeře Páně VAVERKA, Jiří. Moderní sakrální stavby církví a náboženských společností na území Čech, Moravy a Slezska. Brno: Jota, 2004, s. 156, ISBN Exarchát= obdoba římskokatolických diecézí 41 VAVERKA, Jiří. Moderní sakrální stavby církví a náboženských společností na území Čech, Moravy a Slezska. Brno: Jota, 2004, s. 157, ISBN MARTINEK, Michael. Přehled křesťanských církví a jejich aktivit v ČR. Praha: Portál, 2016, s. 95, ISBN VAVERKA, Jiří. Moderní sakrální stavby církví a náboženských společností na území Čech, Moravy a Slezska. Brno: Jota, 2004, s.157, ISBN

36 Církev Řeckokatolická působí převážně na Slovensku, kde bychom našli mnoho typických staveb této církve. Za zmínku stojí hlavní katedrální chrám sv. Jana Křtitele v Prešově. V České republice bych uvedla jako příklad chrám sv. Klimenta v Praze. Realizace: Původně římskokatolický kostel byl vyčleněn pro potřeby řeckokatolické církve až v roku Velmi bohatě zdobený chrám, o kterém se mluví jako o vynikajícím příkladu propojení všech řemesel pražského baroka do jednoho celku. Ústředním motivem je zde sv. Kliment, který byl považován za čtvrtého římského biskupa. Chrám má hlavní oltář, který je i zde proveden jako freska. Má podobu mramoru a jeho součástí jsou bílé obrazy čtyř evangelistů. Uprostřed se nachází obraz sv. Klimenta unášeného anděly. Součástí chrámu je dalších šest oltářů. Do výzdoby tohoto kostela také patří sochařské umění, které je tu zastoupeno velmi bohatě. Například pod menzou nalezneme sochu Ježíše v hrobě, u oltáře je pak socha Anděla Strážného, dále sochy sv. Sebastiána a Rocha nebo sochu sv. Štěpána. Samozřejmě za hlavní zmínku zde stojí ikonostas. Dílo je spoluprací akademického sochaře Karla Stádníka, projektanta Pavla Vance a uměleckého kováře Tomáše Hlaváčka, kterým byl svěřen úkol o vypracování nového návrhu ikonostasu po restaurování celého chrámu. Součástí ikonostatu je například poslední večeře Páně, prorokové Mojžíš a Jan Křtitel nebo 12 apoštolů. Konstrukci tvoří 10 sloupů na symbol počtu apoštolů, na nichž je postavena církev. Zvláštností je zakončení těchto sloupů, jejichž konec má tvar cibule. Jde o symbolizaci pozemského života, který roste. Chrám je úžasným příkladem této církve působící v České republice. 36

37 19. Chrám sv. Klimenta v Praze Církev římskokatolická Tato nejstarší a také nejpočetnější církev v České republice se považuje za přímou pokračovatelkou církve, kterou založil sám Kristus, ten se snažil o zachování jedné jediné církve pro celou zemi. To odpovídá řeckému výrazu katholon (pro celý svět), podle kterého se církev nazývá. Do České republiky se obecně křesťanství dostává v 8. a 9. století. Celý rozvoj církve měl velký vývoj, zahrnoval výstavby kostelů a rozvoj řeholního života. Římskokatolickou církev ovlivnil především II. Vatikánský koncil. Ten je však zmiňován již výše. Tímto byl přiblížen velmi zjednodušeně vývoj katolické církve a její historie. Nyní se vrátíme k podstatě samotné římskokatolické církve. Život v této církvi spočívá především ve hlásání evangelia. Úplně původními činnostmi církve byly misie, pastorace a charitativní činnosti a všemu se věnuje dodnes. Jako hlavní oblasti náboženského života katolíka je osobní modlitba a liturgie. Liturgie probíhá při mši svaté, při níž se konají další posvátné části náboženského života, a to přijímání svátostí. Svátosti jsou od Boha, ale prováděny skrz člověka a na člověku. Svátostí je sedm: křest, biřmování, eucharistie, svátost smíření, pomazání nemocných, kněžství a manželství. Všechny svátosti mají určený vlastní prostor (kaple, křtitelnice, katedrála, kostel, zpovědní místnost,...) K obřadům této církve, ale ne jenom této, patří 37

38 také formy lidové zbožnosti a pobožností, jako například uctívání ostatků, poutě, křížové cesty, růženec aj. Středem mše svaté je už od počátku večeře Páně, jinak se taky nazývá eucharistie. Bible říká: Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl:,,toto jest mé tělo, které se za vás vydává, to čiňte na mou památku. Stejně vzal po večeři také kalich a řekl:,,tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví, to čiňte, kdykoliv budete píti, na mou památku. 44 Ta je vzpomínkou na poslední večeři, kterou slavil Ježíš se svými apoštoly. Eucharistie je tedy vrcholem života církve. Od této stručné charakteristiky se odvíjí samotná úprava liturgického prostoru. Chrámy jsou pro věřící místem bohoslužby, kde společně mohou být s Pánem. Prostor můžeme mít dvojího využití, pro slavení bohoslužby, kde jsou věřící shromažďování při slavení výše zmiňované eucharistie, nebo slouží k soukromé modlitbě, klidnou adoraci. Budou uvedeny dva příklady sakrálního prostoru této církve. Kostel sv. Ludmily v Praze. Realizace: 19. století Kostel je postaven na počest sv. Ludmily, architektem Josefem Mockerem. Trojlodní bazilika, jejíž součástí je příčná loď ve tvaru kříže patří k nejtypičtějším stavbám neogotiky. Na první pohled upoutává svou výzdobou, na které se podílelo mnoho slavných umělců té doby. Nejvýznamnější částí výzdoby kostela jsou vitráže. Zachycují portréty světců, například: sv. Ludmila a sv. Prokop, sv. Terezička, sv. Mikuláš, sv. Vojtěch, patron mládeže Jan Bosko, sv. Florián nebo sv. Cyril a Metoděj a mnoho dalších. Dominantou je bezpochyby hlavní oltář podle návrhu architekta Turka. Oltář je zdoben drahokamy a polodrahokamy a jeho výška je 16 metrů. Kolem oltáře na zdech jsou fresky zachycující Devět obrazů ze života sv. Ludmily list Korinťanům 11,

39 20. Kostel sv. Ludmily v Praze Druhým příkladem je kostel Panny Marie Vítězné v Moravském Žižkově. Realizace: Výstavba kostela nesla téma,,cesta", kterou architekti uchopili již před vchodem do kostela, kde použili stejnou dlažbu jako uvnitř. Skládá se z hlavní lodi a samostatně připojené věži. V prostoru nejsou žádná boční okna, která by pouštěla velké množství světla. Hlavním osvětlením je okno nad presbytářem, který je celý dominantou tohoto místa. Pod tímto oknem je zavěšený velký vitrážový kříž. Je dílem umělce Karla Rechlíka a můžeme vidět postavu ukřižovaného Krista. Kříž je laděn do barev světla a proměňuje se světlem jednotlivé denní doby, což dává dílu další rozměr. Na první pohled upoutává pozornost celého prostoru. Vitráže jsou také v oknech kostelní lodi, které tematicky navazují na celý prostor. I svatostánek umístěný v presbytáři odpovídá charakteru kříže, jeho vitrážová dvířka připomínají tajemství Nejsvětější svátosti. 39

40 21. Kostel Panny Marie Vítězné v Moravském Žižkově Českobratrská církev evangelická Jedná se o největší evangelickou církev v České republice protestantského typu. Českobratrská církev evangelická vzniká sloučením evangelických sborů kalvínského a luterského vyznání. Srdcem víry ČCE je Slovo Boží, víra v Kristovu oběť a vykoupení. 45 Církev uznává pouze dvě svátosti, křest a eucharistii. 46 Základním prvkem je bohoslužba, kde je hlavní náplní čtení z Bible s kázáním a slavení večeře Páně. Jako i ostatním církvím, tak i ČCE je blízká vlastní sociální péče o druhé. Zajišťují náboženskou výchovu dětí a mládeže, setkávají se v různých skupinách podle věku a zájmu. Kněz má na starosti individuální pastoraci a duchovní doprovázení těm, kteří projeví zájem ČCE- českobratrská církev evangelická 46 Kolektiv autorů: Judaismus, křesťanství, islám, nakladatelství Olomouc 2003, str MARTINEK, Michael. Přehled křesťanských církví a jejich aktivit v ČR. Praha: Portál, 2016, s. 106, ISBN

41 Liturgický prostor ČCE slouží především k bohoslužbám a jejím znakem je jednoduchost a prostota. 48 Účelem prostoru není tak vytváření společenství, ale aby v něm bylo zvěstováno evangelium a mohly v něm být vysluhovány svátosti. Mezníkem ve vývoji liturgického prostoru této církve bylo vydání Tolerančního patentu. Ten vydal roku 1781 císař Josef II. a umožňoval vedle římskokatolické víry i existenci jiných křesťanských vyznání. 49 Patent však nařizoval určitá pravidla v liturgickém prostoru jsou. Například evangelický kostel nesměl mít na první pohled podobu kostela, nemohl mít věže, zvony, hlavní vchod nebyl z veřejné ulice, ale musel být skryt (často se stavěl do zahrady). Na první pohled kostel měl vypadat jako obyčejný dům. To však umožňovalo plné soustředění se na vnitřní prostor. Středem pozornosti tu je opět stůl Páně, od něhož se čte Písmo svaté a kolem něhož se přítomní shromažďují. Kázání probíhá v kazatelně a lavice často bývají stavěny do půlkruhu kolem stolu Páně, a to umožňovalo plné soustředění se na evangelium. 50 Nevýhodou a důsledkem Tolerančního patentu ohledně těchto staveb je, nerozeznání od obyčejných budov, čímž se ztrácejí a jsou těžko k nalezení. V několika případech je i dokonce bohoslužebný prostor součástí činžovních domů. 51 Evangelický kostel Zlín Realizace: 1936 Tento kostel zcela zapadá do konceptu celého města Zlín a jeho baťovského konceptu. Kostel změnil svou podobu už třikrát. V původní podobě byly stěny vyzdobeny citáty z bible, jež byly malované černou barvou a v interiéru bylo jenom malé harmonium. V sedmdesátých letech zakoupila církev ze sbírek a darů nové varhany a proběhla nová proměna interiéru podle malíře Miroslava Rady. Na zdi nad vchodem byly namalovány tři kříže, které měly připomínat poslední Ježíšovu cestu. Dále do interiéru přibyly barvy a na pravé straně kostela od Jana Šplíchala fotomontáže s náměty stvoření světa. V roce 48 VAVERKA, Jiří. Moderní sakrální stavby církví a náboženských společností na území Čech, Moravy a Slezska. Brno: Jota, 2004, s.206, ISBN Přispěvatelé Wikipedie, Toleranční patent [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2016, Datum poslední revize ,21:24 UTC, < 50 VAVERKA, Jiří. Moderní sakrální stavby církví a náboženských společností na území Čech, Moravy a Slezska. Brno: Jota, 2004, s.207, ISBN Tamtéž s

42 2004 byl kostel znovu vymalován, převládá zde více bílá barva s odstíny šedé barvy, jimiž jsou namalovány citáty. Hlavním citátem umístěným v popředí je úvodní verš 31. žalmu. Hospodine, utíkám se k tobě, kéž nejsem na věky zahanben; pomoz mi vyváznout pro svou spravedlnost. 52 Dominantou celého prostoru je hlavní oltář, který je zhotoven ze dřeva a můžeme na něm vidět hlavní symbol kalich. 22. Evangelický kostel Zlín Pravoslavná církev Pravoslavná církev nebo i jinak ortodoxní církev je složena z více územních církví tvořící jedno pravoslavné společenství. Pojem ortodoxní pochází z řeckého slova a vykládá se takto: orthé znamená pravdivý a doxa může znamenat buď víra a nauka, nebo druhý výklad tohoto slova je oslava. Oba významy spolu souvisejí. Pravá nauka o Bohu zakládá pravou oslavu Boha. 53 Pravoslavná církev má své počátky už v Jeruzalémě a též také ve východní části římské říše, proto se někdy nazývá východní církev. Tato církev se hlásí k tradici svatých Cyrila a Metoděje, kteří se snažili na území Slovanů zřídit svébytný církevní útvar. 52 Žalm [online]. Dostupné z: 42

43 Církev se snaží o opravdové slavení Boha, proto se za pravověrné považují všechny církve. Některé s církví mají dokonce slovo pravoslavné použité ve svém názvu. 54 Činností církve je slavení liturgie, jejíž prožívání je povzbuzováno bohatou výzdobou kostelů. Pravoslavný liturgický prostor vychází z tradic církve, prvotním znakem je postavení kostela na samostatném místě a kolem něho by měl být dostatečný prostor pro konání církevních průvodů. I vnitřní prostor počítá s pohybem společenství a i duchovních. Pravoslavné bohoslužby mají trochu odlišnou podobu než například katolické, v chrámové lodi předčítá jeden z lidu a duchovní mu odpovídá ve svatém oltáři. I pravoslavná církev slaví eucharistii, má však opět trochu jinou podobu. Skládá se ze dvou částí. První část je liturgie katechumenů, která obsahuje liturgické hymny, biblická čtení a kázání. Druhou částí je liturgie věřících s eucharistií. 55 Pravoslavný chrám bývá stavěn směrem na východ a skládá se z oltáře, chrámové lodi a předsíně. Předsíní vcházejí do hlavní lodi věřící a zde se modlí. Ze všech míst by měl být vidět dobře oltář, často bývá na vyvýšeném místě. Chrámovou loď odděluje oltářní část ikonostas. Ikonostas je velmi podobný řeckokatolickému, ale zde je jeho součástí prestol. Prestol je obětní oltářní stůl vysvěcený archirejevem 56 pro výkon eucharistie. Prestol je umístěn uprostřed oltáře a je znamením přítomnosti Boha. Nesměl se dotýkat žádné chrámové stěny. Má čtyři stěny, které jsou symbolem čtyř evangelií nebo také samotné osoby Ježíše Krista. Prestolu se smějí dotýkat pouze biskupové a kněží. Častým zvykem bylo, že nad prestolem se budovaly zvláštní, většinou dřevěné baldachýny, které měly představovat nebesa. Někdy byla uprostřed holubice, jako přítomnost sv. Ducha. Baldachýny ale přesto nebyly součástí každého chrámu, proto se po skončení bohoslužby pokrývaly zvláštní látkou. 57 Na prestolu kněz vykonává proměnu přineseného chleba a vína v Tělo a Krev Kristovu a z ambonu podává věřícím přijímání. Ambon tak býval ve stejné výšce jako prestol. 54 ZILINKOVÁ,Lucie Svátosti a jejich rozdíly v katolické a pravoslavné církvi: Bakalářská práce, 2015, s VAVERKA, Jiří. Moderní sakrální stavby církví a náboženských společností na území Čech, Moravy a Slezska. Brno: Jota, 2004, s.298, ISBN Archirejer je biskup 57 VAVERKA, Jiří. Moderní sakrální stavby církví a náboženských společností na území Čech, Moravy a Slezska. Brno: Jota, 2004, s.299, ISBN

44 Pro pravoslavné věřící je nejvyšší duchovní sám Ježíš Kristus, a proto kupoli vyplňuje ikona Krista. Kristus se zobrazoval s žehnající rukou nebo jenom jeho tvář. Důležitou částí pravoslavného chrámu je samotný vchod, ten bývá velmi bohatě zdoben. Světlo je také důležité zmínit, v pravoslavném chrámu má totiž své místo a architekti jej museli uznávat. Okna se dávala buď dvě, jako symbol Kristova Božství a lidství, nebo se dávala tři, jako úcta k Trojjedinosti. I ve vnitřním prostoru mělo světlo své místo, používalo se v mnoha variantách, jako svíce, lampy nebo lustry. 58 Zajímavým příkladem kostela pravoslavné církve je chrám sv. Václava v Brně Realizace: 1930 Chrám je postaven pod hradem Špilberk v západním svahu a stoupáme k němu po širokém schodišti, které kopíruje svah. Kolem je vydlážděný prostor, zřejmě z důvodu konání průvodů. Chrám vypadá, jako by byl seskládán z několika hranolů zasazených do sebe a na vrcholu je malá kupole se zlatým osmiramenným křížem. Když se dostaneme do vnitřního prostoru, uvidíme jeden velký tvar o velikosti 11 x 9,6 metru a o výšce 9,5 metru, strop je pokryt železobetonovými nosníky. Co na první pohled upoutá pozornost, je dominantní ikonostas, na němž uvidíme oltářní ikony Krista, Bohorodice a sv. Václava se sv. Ludmilou. Dále jsou zobrazeny archandělé Michael a Gabriel a v kruhovém zeleném rámu je znázorněna Poslední večeře Páně. Všechny tyto ikony vytvořila pro chrám sv. Václava akademická malířka Olga Djačenko. 58 VAVERKA, Jiří. Moderní sakrální stavby církví a náboženských společností na území Čech, Moravy a Slezska. Brno: Jota, 2004, s.312, ISBN

45 23. Chrám sv. Václava v Brně PRAKTICKÁ ČÁST 4 Téma práce 4.1 Křížová cesta Křížovou cestu nesmíme úplně vytrhnout z kontextu, je třeba ji nejprve pochopit, co jí předcházelo a co následovalo. Je nutné sem zařadit Ježíšův život, jeho narození v Betlémě, křest v Jordánu, jeho uzdravování a poučování učedníků. Je ale také důležité zmínit, jeho spory se zákoníky, s ďáblem a hříchem. Co vedlo k jeho vlastní Křížové cestě, k cestě plné bolesti, potu, krve a slz, které zaplavovaly oči lidí tenkrát na Golgotě a které mnohdy zaplavují i dnes. Křížová cesta latinsky řečeno Via Dolorosa značí poslední cestu, cestu Ježíše od soudu Piláta až k ukřižování na Kalvárii. Křížová cesta může být proto někdy označována jako kalvárie 59 Když bychom se trochu blíže podívali do historie Křížové cesty, zavede 59 HALL, James. W., Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. 1.vyd. Praha: Mladá fronta s. ISBN s

46 nás to k františkánské tradici. 60 Málo známé apokryfní příběhy 61 nám ukazují to, co v evangeliích není psáno nebo je jenom naznačeno. V apokryfu z Jakubova evangelia se píše o Panně Marii, jak chodívala blízko před svou smrtí po Jeruzalémské křížové cestě. Tím nejspíše dala základ modlitbě křížové cesty. Do Svaté země 62 v 11. století proudily davy křesťanů, ovšem po napadení Turky, měli zakázáno navštěvovat posvátná místa. Tato situace však netrvala dlouho, a k tradice putování se vrátila zpět. Dostáváme se zpět k františkánům, vzhledem k tomu, že si už nemohl každý dovolit cestovat na poutní místa, snažili se umožnit i chudým lidem prožívat a čerpat sílu z cest do Svaté země alespoň skrze modlitbu Křížové cesty. 63 Kolébkou Křížové cesty jsou tedy františkáni, kteří působili v tu dobu ve Španělsku. Pod jejich vlivem byla prosazována Křížová cesta na západě buď v podobě řady zastavení rozmístěné v chrámu, nebo znázorněny v přírodě, po okrajích cest apod. Každé zastavení představovalo určitou událost z Kristovy cesty a před každým se lidi modlili. Původně jich bylo 7, později přibylo dalších 7 a tento počet se používá dodnes. Katolický teolog Tomáš Špidlík uvádí ve své knize:,,v Německu a v Holandsku se rozšířila v 15. století pobožnost k pádům Krista ve dnech jeho umučení. Časem se ustálil počet sedmi upadnutí Ježíšových spojených se sedmi bolestmi Panny Marie. Obdobně se uctívalo sedm bolestných kroků Kristových (nebo devět nebo dvanáct) a tato pobožnost se spojovala s návštěvou sedmi kostelů. Místo kostelů se zřizovali někdy sloupy a sochy, Boží muka s obrazy umučení Páně. Některé z nich už velmi připomínaly dnešní křížové cesty. Dále uvádí:,,místo pádů se pak začalo mluvit o zastaveních. Býval jich různý počet, od šesti do patnácti. Některé začínaly od poslední večeře, jiné od rozloučení Spasitele s Pannou Marií, poslední zastavení pak bylo u Božího hrobu. Na počátku 16. století zřídili ve Friburgu ve Švýcarsku sedm zastavení bolestné cesty Kristovy od domu Pilátova až na Kalvárii. Bylo to sedm sloupů. Jejich vzdálenost se naměřila podle jeruzalémských posvátných míst. Tak ponenáhlu vzniká způsob dnešní křížové cesty. Rozšiřuje se hlavně ve Flámsku v 17. století, současně v Polsku. Vlivem těchto evropských pobožností se změnily i průvody v Jeruzalémě. Dříve začínaly od Božího hrobu. Na 60 Františkáni = minorité. Jsou to řeholníci, kteří mají svůj řád, založen 1209 Františkem s Assisi. Františkáni žijí ze svých prostředků, své práce a podle potřeby žebrají. Nosí šat z hrubé lnění vlny, přepásaný bílou kroucenou šňůrkou se třemi uzly, které připomínají tři sliby. 61 Apokryf = spisy které nepatří do biblického kánonu 62 Svatá země = Svatou zemí se rozumí místo, kde podle evangelia žil Ježíš Kristus. A je jím Jeruzalém 63 KRAJL, Jaroslav. Kunratická Křížová cesta. Praha: J. Liška s. ISBN

47 počátku 16. století už chodí někteří poutníci obráceně: od domu Pilátova k Božímu hrobu. 64 Čtrnáct zastavení křížové cesty 1. Ježíš před Pilátem 2. Ježíš na sebe bere svůj kříž 3. Ježíš klesá pod křížem poprvé 4. Ježíš potkává svou matku 5. Šimon z Kyrény pomáhá Ježíšovi nést kříž 6. Veronika otírá Ježíšovi obličej 7. Ježíš klesá pod křížem podruhé 8. Ježíš potkává jeruzalémské ženy 9. Ježíš klesá pod křížem potřetí 10. Vojáci si rozdělují Ježíšův oděv 11. Ježíš je ukřižován 12. Ježíš umírá na kříži 13. Ježíš je snímán z kříže 14. Ježíš je ukládán do hrobu 4.2 Křížová cesta v obraze V dřívějších dobách neměli lidé peníze na náboženské knížky apod., proto pro ně obrazy v kostelích nebo nástěnné malby byly jedinou dostupnou knihou. I když to byly jen malované příběhy z bible, byly dostupné i pro lid, který neuměl číst. Tomáš Špidlík pokračuje:,,náboženské malby mají především poučovat věřící. Jsou to bible pro ty, kteří neumějí číst. Co kněží dělají slovy, to dělá malíř barvami. Pozvedá jejich mysl k Bohu. 65 V knize Univerzitního profesora Petra Piťhy se můžeme dočíst: Pozorování obrazů je zvláštní druh četby. Každá umělecky ztvárněná křížová cesta vypráví příběh, ale obrazy jsou jednou provždy, jaké jsou. Právě tak, jako napsaný text. Neběží před námi, nepohybují se, netečou ani netěkají tak jako obrazy v televizi. Můžeme před nimi stát, 64 ŠPIDLÍK, Tomáš. Prameny světla. 2.vyd.Velehrad: Refuguim, s. ISBN s Tamtéž s

48 pozorovat je, přemýšlet, vidět a vykládat je. Mají přitom v sobě něco ze zrcadla. Jsou obrazem, do kterého vkládáme svůj životní příběh, můžeme do nich takřka vstoupit a uvidět se zahrnuté do děje. Je to tajemné zrcadlo, ve kterém náhle můžeme uvidět svůj život zcela jinak, než jak ho vidíme běžně. Obrazy jsou o příběhu Kristově, který je však skutečným příběhem závěru jednoho lidského života 66 Zobrazování výjevů z křížové cesty se ustájilo už v raně křesťanské době. Dokladem může být Sarkofág dvou bratří z roku 340 n. l. na kterém si Pilát umývá ruce. Pod vlivem byzantského umění vznikají významná díla, která dala základ ikonografii. Zde můžeme zmínit Sienský oltář Maesta vytvořený v letech Ducciem di Buoninsegna. Ten se stal vzorem pro další tvorbu pašijového cyklu v následujících období Duccio di Buoninsegna: Maesta, Ježíš poprvé před Pilátem Pilát odsuzuje Ježíše na smrt, tento námět je často nahrazován slovním spojením Ecce Homo, neboli,,hle, člověk. Tato scéna přichází hned po bičování Krista, kdy Pilát ukazuje lidem Kristovu nevinu, avšak lid stále trvá na ukřižování. Pilát tak ze strachu ze vzpoury lidu vyhoví a Krista posílá na smrt. Tuto scénu velmi dobře zachytil Carravagio ve Velkých Pašijích: Ecce Homo, PIŤHA, Petr. Ave Crux,Spes Unica: Zamyšlení na křížové cestě. 1.vyd. Praha: Numismatika, s. ISBN s KOUMAROVÁ, Linda. Křížová cesta. Praha, s. 35 Bakalářská diplomová práce. Univerzita Karlova. Fakulta pedagogická. Katedra výtvarné výchovy 68 ROYT, Jan. Slovník biblické ikonografie. Praha: Karolinum, 2007.s. 73 ISBN

49 25. Carravagio- Ecce Homo, 1606 Křížové cesty, které můžeme dnes shlédnout v kostele pochází z období 18. a 19. století. V této době se osamostatnily jednotlivé náměty zastavení a podle jejich vzoru se tvoří. Krásným příkladem může být Křížová cesta od J. Görlicha z r. 1878, vytvořená pro kostel sv. Václava v Nemoticích J. Görlicha z r. 1878, kostel sv. Václava v Nemoticích Ježíš na smrt odsouzen 69 KOUMAROVÁ, Linda. Křížová cesta a její proměny ve výtvarném umění. Praha, s. 22 Diplomová práce. Univerzita Karlova. Fakulta pedagogická. Katedra výtvarné výchovy 49

50 V dnešní době vzniká mnoho netradičních děl a dávají tak umělecké tvorbě v sakrálním prostoru nový rozměr. Příkladem jsou zde díla malířky Ludmily Jandové, která vytvořila dvě křížové cesty pro Hradec Králové. Nejstarší soubor pochází z roku 1989 a je umístěn v kapli sv. Josefa v hradeckém kostele Nanebevzetí Panny Marie. Druhý vznikl v roce 1990 a je umístěn v katedrále sv. Ducha na náměstí. Mezi oběma díly je velký rozdíl, první pojetí je velmi expresivní, autorka výjev buduje barevnými plochami se stylizovanými obrysy. Kdežto v katedrále používá spíše sjednocené tlumené barvy a znázorňuje především Kristův kříž, který je na každém obraze. 27. Kaple sv. Josefa Hradec Králové Ludmila Jandová 50

51 28. Katedrála sv. Ducha v Hradci Králové Příkladem zpracování křížové cesty v 21. století je křížová cesta v Komunitním centru Matky Terezy v Praze. Dílo pochází z rukou akademického malíře Pavla Šlégla. Zde uvidíme 14 monumentálních zastavení na sebe navazující a společně tvořící část stěny prostoru kruhového kostela. 29. Komunitní centrum Matky Terezy v Praze Pavel Šlégl 51

52 4.3 Moje zastavení křížové cesty Předmětem praktické části bakalářské práce jsou tři zastavení. Nejprve je zpracováno páté zastavení Šimon z Kyrény pomáhá nést Ježíši kříž. Ježíš se zde setkává s obyvatelem města, který přihlíží jeho cestě. Je mu rozkázáno, aby Ježíši pomohl nést kříž a on s pokorou přijímá svůj úkol. Když jej odváděli, zastavili nějakého Šimona z Kyrény, který šel z pole, a vložili na něho kříž, aby jej nesl za Ježíšem. 70 Hlavním motivem tohoto zastavení jsou tedy dvě postavy. Umístila jsem je do středu a vybrala pro ně barvu bílou, kterou je znázorněna pokora. Dalším motivem, který je však do značné míry upozaděn, je mohutný kříž, jímž je dána najevo nesená tíha. Druhým obrazem je jedenácté zastavení, ukřižování. Toto zastavení jsem nemohla vynechat, jelikož se jedná o jeden z nejsilnějších momentů v celé křížové cestě. Ježíš je přibíjen na kříž, začíná poprava.,,když bylo poledne, nastala tma po celé zemi až do tří hodin. O třetí hodině zvolal Ježíš mocným hlasem:,,eloi, Eloi, lema sabachtani?, což přeloženo znamená:, Bože můj, Bože můj, proč si mě opustil? 71 Toto téma je velmi silné a smutné, chtěla jsem proto, aby bylo z obrazů nejtmavší. Středem je samotný ukřižovaný Kristus na kříži. Snažila jsem se o velmi jemnou stylizaci. Posledním obrazem je třinácté zastavení, Ježíš je snímám z kříže. Tento obraz je znázorňován a popisován mnoha způsoby. V mém pojetí je Ježíš dáván do náručí Panny Marie. V evangeliu se nepíše mnoho slov o pocitech této silné ženy, možná proto, že chtěli respektovat její bolest a zármutek. Chtěla jsem zde ukázat to neskonalé pouto lásky matky, které překonává veškeré hranice smrti. 70 Lk 23, Marek 15,

53 4.4 Technika Pro svou práci jsem si vybrala techniku šité tapisérie inspirované technikou vitráží. Zde se ale nebude jednat o klasický gobelín, který je tkán a na kterém jsou do detailu vyobrazovány nejrůznější témata. Jak jsem již psala, mou inspirací byla technika skleněné vitráže, které je v kostelích plno. Tato technika patří k velmi složitým a technicky mnohdy náročným. Výjevy se skládají z různě velikých sklíček, které se k sobě postupně spojují cínem. Já jsem svou práci také členila na různé malé části, jež se postupně na sebe našívají. Práce je doplněna o techniku výšivky prováděné na stroji. Je kresebným doplňkem a má podtrhnout celý výjev. Křížovou cestu jsem navrhovala do konkrétního prostoru, od toho se vše vyvíjelo i designování a již předem jsem měla jasnou představu, jak práce bude vypadat. Práce je navrhovaná do staré rozpadlé kapličky, která je v pomalém procesu oprav. Kaplička je bez střechy a jakéhokoliv vybavení, a to pro mě bylo další inspirací. Chtěla jsem, aby práce korespondovala se stavem zdí v kapli, aby příliš nevystupovala, ale ani nezanikla. Práce má tedy budit dojem určité nedodělanosti a hrubosti, proto jsou součástí práce zanechané i kousky nití, které volně visí. 4.5 Postup práce Zde bych se chtěla věnovat dokumentaci celého postupu vzniku praktické části bakalářské práce. Realizaci předcházelo navrhování, vůbec jakým způsobem chci, aby práce vypadala. Jako první jsem začínala s vybráním třech zastavení a namalováním celého výjevu. Při němž jsem si alespoň trochu utvrdila, co chci na obraze znázornit. V první fázi jsem ještě měla jako první obraz Ježíše, jak nese kříž sám, až později jsem dospěla k pátému zastavení a přidala na obraz Šimona. 53

54 Obr. 1, Návrhy malba Od namalování jsem se posunula k samotnému navrhování podoby mých obrazů. Práce jsem si navrhovala ručně, ale i v počítači, který mi urychlil proces navrhování. 54

55 Obr. 2, Návrhy 55

56 Od tohoto navrhování jsem se posunula k samotnému vymyšlení přesné podoby. Zde bylo nejvíce práce, neustálé překreslování tvarů a skládání k sobě, aby bylo vidět a poznat, co chci vyjádřit a o jaký výjev se jedná, zároveň udržení určitě jemnosti. Bylo pro mě důležité udržet téma Křížové cesty ve střídmém duchu a příliš nemodernizovat, abych tématu naopak neuškodila. Ke konečným návrhům jsem se dostala po dlouhé cestě a jsem s nimi plně ztotožněna. 56

57 Obr. 3, Návrh 5. zastavení Šimon pomáhá nést Ježíši kříž 57

58 Obr. 4 Návrh 11. zastavení Ukřižování 58

59 Obr. 5, Návrh 13. zastavení Pieta 59

60 Dále přišlo už vymyšlení barevnosti. Ve výběru barev jsem měla přibližně jasnou představu a návrhy jsem si udělala, ovšem věděla jsem, že barevnost budu ladit podle látek, které si budu schopná obstarat. Měla jsem předem rozmyšlené, že prostřední obraz ukřižování bude nejtmavší, a budu proto shánět tmavé látky, hnědé, zelené, modré apod. Na obraz s Pannou Marií bylo potřeba shánět látky s modrou barvou, jako barvy jejího pláště. Dalším korkem bylo vymyšlení samotné techniky. Prvními návrhy bylo lepení látky na podklad, ovšem nebylo lehké udržet určitou čistotu provedení práce, lepidlo se na každé látce chovalo jinak a někde prosakoval, čímž bylo vidět, Až po tom to zjištění jsem přišla na techniku šití a našívala jsem na podklad jednotlivé části. Zde se mi ale nelíbila plochost, z obrazu nic nevyzařovalo, nic neříkal. Zvolila jsem tedy výplň, která měla zajistit určitou plasticitu obrazu. Tato věc plně fungovala a splňovala přesně to, co jsem po obrazech žádala. Obraz se tím také stal těžším a opravdu dokázal volně viset. Obr. 6, Materiálové zkoušky 60

61 Měla jsem tedy navrženou práci a mohla jsem se přesunout k samotnému vyrábění hotového díla. Velikost výjevu je shodná s velikostí papíru A2, samotná práce je pak ale větší. Po sehnání látek, bylo zapotřebí vymyslet přesnou barevnost jednotlivých výjevů. Látky jsou koupené, ale i staré z různých ubrusů a šatů. Prvně jsem vyhledávala látky i s jemným vzorem, ovšem po skládání látek k sobě jsem se spíše držela jednobarevných tkanin. Práce má podklad, pro který mi posloužilo staré prostěradlo, na to jsem ustřihla požadovanou velikost výplně, zde mi posloužil tenký vatelín. Na ten přišlo skládání pruhů, jako pozadí. Obr. 7, Návrhy, pozadí Poté už zbývalo nastříhat a naskládat jednotlivé části výjevu na podklad a začít šít. Šila jsem postupně pruhy a po jednom našívala kousky výjevů. Jednotlivé díly jsem obšívala celé kolem dokola a některé vícekrát, abych podpořila kresebnost. 61

62 Obr. 8, Návrhy a šití Během práce došlo k mírným změnám, upustila jsem od některých tvarů, které se mi zdály ve výsledné podobě navíc. Na zadní stranu jsem připevnila dřevěnou lať, aby se mi při zavěšení práce neprohýbala a držela tvar. Na laťce jsou pak háčky, které budou sloužit k zavěšení na skobičky ve zdi. 62

63 63

64 5 Fotodokumentace 64

65 65

66 66